Mravnostní trestné činy

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo a právní věda Katedra trestního práva Diplomová práce Mravnostní trestné činy Immoral Offences Andrea Svobodová 2010

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Mravnostní trestné činy zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury. V Brně, dne 30. 11. 2010 Andrea Svobodová 2

Ráda bych na tomto místě poděkovala JUDr. Marku Fryštákovi, Ph.D. za odborné rady při zpracování této práce. Především bych však chtěla poděkovat své rodině, zejména Daně Fryšarové a Daně Jurkové za podporu po dobu studia. 3

Obsah Úvod... 5 1 Mravnost a mravnostní kriminalita... 7 1.1 Charakteristika a základní členění mravnostní trestné činnosti... 8 2 Prameny práva v oblasti mravnostní kriminality... 12 3 Mravnostní trestné činy ve skutkových podstatách trestního zákoníku při zohlednění poznatků kriminologie a kriminalistiky... 16 3.1 Rozbor jednotlivých mravnostních trestných činů.... 17 3.1.1 Znásilnění... 18 3.1.2 Sexuální nátlak... 26 3.1.3 Pohlavní zneuţití... 29 3.1.4 Souloţ mezi příbuznými... 33 3.1.5 Kuplířství... 34 3.1.6 Prostituce ohroţující mravní vývoj dětí... 37 3.1.7 Trestně právní aspekty pornografie... 38 3.1.8 Ohroţování výchovy dítěte... 42 3.1.9 Svádění k pohlavnímu styku... 43 3.2 Některé trestné činy s mravnostní kriminalitou související... 44 4 Osoba pachatele a oběti mravnostního trestného činu... 49 4.1 Pachatel mravnostního trestného činu... 49 4.2 Oběť mravnostního trestného činu, problematika viktimizace... 54 Závěr... 58 Resumé... 61 Použitá literatura... 63 4

Úvod Téma Mravnostní trestné činy jsem si pro zpracování diplomové práce zvolila zejména z toho důvodu, ţe se jedná o problematiku, která se hojně vyskytuje v praxi, coţ u mě, jako člověka preferujícího především praktické právo, vzbuzuje zájem. Moţná ani nemáme ponětí, do jaké míry jsme obklopeni rodinami nebo jednotlivci, kteří zkušenost útoku s mravnostně kriminálním podtextem pocítili na vlastní kůţi. Vzhledem k citlivosti tohoto tématu, se někteří lidé ani nesvěří blízké osobě, ţe byli v dětství pohlavně zneuţíváni nebo znásilněni, oč těţší musí být pro oběť sebrat vnitřní sílu a jít bolestivou a odpor vzbuzující vzpomínku ohlásit na policii, nemluvě o dětech, které ve své bezbrannosti nemají kapacitu ohavné ataky na jejich osobu účinně odvrátit. Cílem, který jsem si vytyčila, bylo především sama se zorientovat v dané problematice a co moţná přehledně ji zpracovat, aby byla srozumitelná i případnému čtenáři z mimoprávních kruhů. K tomuto účelu objasním obligatorní znaky jednotlivých trestných činů spadajících do výše zmíněné třídy. Budu vycházet nejen z právní úpravy skutkových podstat v účinném znění (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů), ale prostuduji, a zároveň se pokusím porovnat jednotlivé mravnostní trestné činy se starým zpracováním trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), zhodnotit přednosti té které úpravy, případně vyjádřit konstruktivní kritiku tam, kde ji shledám opodstatněnou a navrhnout změny, objevím-li mezery nebo nejasnosti. První kapitolu věnuji obecné charakteristice mravnostní trestné činnosti, vymezení nejzákladnějších pojmů a nástinu některých způsobů rozdělení mravnostních trestných činů do kategorií. Budu pouţívat termíny mravnostní trestná činnost, sexuální trestná činnost i mravnostní kriminalita (a to v celé práci). V druhé kapitole podám přehled právní úpravy vztahující se k tématu mravnostní kriminality, a to v pojetí vnitrostátních předpisů, mezinárodních smluv a dalších významných dokumentů. Smyslem je shromáţdit základní materii k hlubšímu náhledu do této problematiky z pohledu právního. Následující kapitolu povaţuji za nejdůleţitější. Především se pokusím o srozumitelný rozbor jednotlivých mravnostních trestných činů s přihlédnutím nejen k aspektům právním, ale téţ kriminologickým a kriminalistickým, případně sexuologickým. Část práce věnuji 5

rovněţ trestným činům s mravnostní kriminalitou souvisejícím, přičemţ vyzdvihnu a podrobněji rozeberu pouze ty, které povaţuji za nejzávaţnější nebo mediálně zajímavé. Ve čtvrté a zároveň poslední kapitole se budu věnovat problematice osoby pachatele a oběti mravnostní trestné činnosti, zejména zpracuji typologii pachatelů a obětí, zamyslím se nad motivy pachatele k protiprávnímu jednání, vlastnostmi, které ovlivňují tvorbu stop a chování pachatele v průběhu vyšetřování a dalšími aspekty. Zaměřím se především na kriminologické a kriminalistické poznatky v této oblasti. Zbývající prostor vymezím pro zpracování otázky viktimizace, jejích způsobů a následků na kvalitu ţivota oběti. Právní úprava (rozuměj trestní zákoník), kterou pouţiji v této práci, odpovídá právnímu stavu ke dni 1. 9. 2010. 6

1 Mravnost a mravnostní kriminalita Abychom mohli rozvíjet úvahy nad otázkou co si představit pod pojmem mravnostní kriminalita, je dobré zorientovat se v elementární terminologii, jeţ se váţe k tomuto tématu, vymezit základní pojmy, utřídit dosud zjištěná a shromáţděná fakta. Jiţ v prvním ročníku studia práv se studenti seznamují, především na půdě právní teorie, s právním pohledem na morálku, mravnost. Právo nahlíţí na morálku jako na samostatný soubor, kdy některé normy právní jsou zároveň odrazem norem morálních, ale je jasné, ţe se jedná o dva relativně nezávislé systémy, které se vzájemně plně nepřekrývají, jelikoţ existuje mnoho norem, pravidel práva, která nemají ani v nejmenším morální podtext a naopak morální normy, které právo neupravuje a jejich porušení nesankcionuje (např. morální imperativ: Nelţi!, Buď věrný!, atd., kdy za leţ či nevěru jako takovou sankci v právním slova smyslu netrpíme). Faktem je, ţe právo vzniklo z potřeby vyspělejší společnosti definovat, platně ustanovit a případně kodifikovat mravní pravidla, na jejichţ dodrţování, v zájmu zachování pořádku, spravedlnosti, řádu nebo i z jiných motivů, se ta která společnost shodla. Dodnes se v právu objevují pojmy jako dobré mravy, dobrý hospodář, v dobré víře atd. Navíc, pokud by právo nebylo v souladu s obecně sdílenou morálkou, společnost by jej nepovaţovala za spravedlivé, časem by se prokázala neúčinnost takového systému norem a bylo by snad nemoţné z dlouhodobého hlediska zajistit akceptování a dodrţování výše zmíněných pravidel ze strany jeho adresátů. Z mnoţství nabízejících se definic morálky, mě zaujala Chmelíkova, který ji chápe jako: historicky a kulturně podmíněný soubor hodnotících soudů, zvyků, názorů, ideálů a pravidel, jimiž se lidé řídí ve svém jednání. Dodržování morálky je kontrolováno a hodnoceno zejména veřejností a podléhá sociálnímu tlaku. Dodržování morálky je hodnoceno i samotným člověkem, kdy její porušování podléhá vnitřní sankci ve formě studu, viny, nevole, rozmrzelosti. Teorií morálky je etika. 1 Mravnostní kriminalitu je pak moţno chápat jako skupinu trestných činů, jejichž typickým obsahem je protiprávní zasahování do sféry svobodného rozhodování o pohlavním styku, mravního a tělesného vývoje. 2 Mravnostní trestná činnost neboli sexuální trestná činnost je pojem uţší. Mravnostní kriminalita 1 CHMELÍK, Jan a kol. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Praha: Nakladatelství Portál, s. r. o., 2003. s. 15. 2 CHMELÍK, Jan a kol. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Praha: Nakladatelství Portál, s. r. o., 2003. s. 15-16. 7

vymezuje širší okruh jednání, která nemusí vţdy naplňovat znaky konkrétního mravnostního trestného činu. 3 Zkoumáme-li nějaký jev, obvykle nás budou zajímat i jeho příčiny. Na otázku z jakých důvodů se ve společnosti mravnostní trestná činnost vyskytuje, není lehké odpovědět. Příčin můţe být hned několik. Většinová veřejnost si patrně pod nálepkou pachatele nejtypičtějších mravnostních trestných činů, ať uţ se bavíme o znásilnění či pohlavním zneuţití, představí osobu s patologickými sklony, sexuálně deviantního neboli parafilního jedince. 4 Opak je však pravdou, většina pachatelů mravnostní trestné činnosti jsou osoby nedeviantní (přičemţ nutno zmínit, ţe právně a kriminologicky významnými parafiliemi jsou např. pedofilie, sadismus, patologická sexuální agresivita (sériové znásilňování) a exhibicionismus 5 ). Důvodem můţe být kupříkladu dlouhodobě neuspokojená potřeba sexuálního styku. Filmový průmysl, Internet a media obecně nás kaţdodenně masírují scestnými představami o tom co je a není normální, kolik souloţí týdně je v normě, vyuţívají zjištění, ţe masa kupuje sex a násilí a tudíţ i nejnevinnější film přístupný dětem se neobejde bez svlékací/postelové scény. Lidé jsou obluzovaní touto komerčně úspěšnou mašinerií, postupně se nenápadně posouvají hranice toho co ještě je a není přípustné. Na druhou stranu nechci media pouze soudit, uznávám jejich hodnotu, co se týče zprostředkování informací a je volbou kaţdého jednoho z nás vybírat, třídit, část nabízeného přijmout a zbytek odmítnout. Mnohé sexuální trestné činy jsou samozřejmě motivovány touhou po zisku. Nemalou měrou k páchání mravnostní kriminality přispívá alkohol, drogy a jiné návykové látky, kteréţto často figurují jako prostředek odjištění k volnému průchodu pudovosti, kterou by za obvyklých okolností měl potenciální pachatel pod kontrolou. 1.1 Charakteristika a základní členění mravnostní trestné činnosti Nakolik je mravnostní trestná činnost povaţována za společensky škodlivou a nebezpečnou lze usuzovat i z nové kodifikace trestního práva hmotného (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů; dále jen TZ nebo trestní zákoník ). Právní úprava sexuálních trestných činů a činů s mravnostní kriminalitou souvisejících byla přesunuta v rámci systematiky zvláštní části na přední příčky z původní 3 CHMELÍK, Jan a kol. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Praha: Nakladatelství Portál, s. r. o., 2003. s. 16. 4 Weis [WEISS, P. Sexuální deviace. Praha: Nakladatelství Portál, s. r. o., 2002. s. 32.] sexuální deviace (parafilie) definuje jako kvalitativní odchylku struktury sexuálního motivačního systému, tedy problém patrně dlouhodobého charakteru, otázkou zůstává zda-li, případně do jaké míry, léčitelný. 5 KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. s. 407. 8

hlavy VIII. zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (přičemţ některé mravnostní trestné činy byly upraveny v rámci hlavy V. trestního zákona), do hlavy III. TZ (některé lze najít téţ v hlavě IV. a související v hlavě II. TZ). Tímto způsobem dal zákonodárce jasně najevo, ţe ochrana svobody rozhodování člověka o jeho sexuálních vztazích, lidské důstojnosti v sexuální oblasti, zdravého mravního a tělesného vývoje, rodiny a dětí, je v popředí zájmu lidské společnosti. Systematika nového TZ je tedy dle důvodové zprávy 6 uspořádána od úpravy nejvýznamnějších a nejnaléhavějších společenských zájmů po méně naléhavé s akcentem na přednostní ochranu základních lidských práv. Chceme-li mravnostní trestné činy rozdělit do určitých kategorií, nabízí se nám hned několik kritérií, podle kterých tak lze učinit. Nejjednodušší, alespoň pro právníka, je sáhnout po kodifikované úpravě, tedy rozčlenit tuto skupinu trestných činů podle systematiky TZ, dle druhového objektu trestného činu, kterýţto je trestnou činností ohroţen či porušen a výše zmíněným předpisem chráněn. Objektem ochrany je v rámci mravnostní kriminality především lidská důstojnost v sexuální oblasti (právo svobodně rozhodovat o svých sexuálních vztazích, právo na zdravý mravní a tělesný vývoj), která je významně narušena trestným činem znásilnění, sexuálního nátlaku a pohlavního zneužití. Řadíme sem i trestné činy soulož mezi příbuznými, kuplířství, prostituce ohrožující mravní vývoj dětí, šíření pornografie, výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií, zneužití dítěte k výrobě pornografie. Zákonodárce dále vyčlenil jako objekt ochrany rodinu a děti, konkrétněji můţeme hovořit o ochraně osob mladších 18ti let před sváděním k prostituci, a to v případě trestného činu svádění k pohlavnímu styku. Nelze přirozeně opomenout ani trestné činy s mravnostní kriminalitou související, které narušují svobodu člověka, jako je tomu u trestného činu obchodování s lidmi, omezování či zbavení osobní svobody, zavlečení, vydírání, útisku. Samostatnou kapitolou můţe být závaţný trestný čin proti životu, tedy (sexuálně motivovaná) vražda, která je řazena mezi násilnou kriminalitu. Jako další moţné členění nám Porada nabízí kategorizaci 7 : I. Dle předmětu ochrany 6 trestné činy zasahující do svobody v rozhodování o pohlavních vztazích (např. znásilnění, pohlavní zneuţívání, sexuální nátlak) Důvodová zpráva k trestnímu zákoníku [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR. [cit. 10-10-2010]. Dostupné z: <http://portal.justice.cz/justice2/ms/ms.aspx?o=23&j=33&k=4176&d=160515>. 7 Následující dělení je pouţito z: CHMELÍK, Jan a kol. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Praha: Nakladatelství Portál, s. r. o., 2003. s. 19-22. 9

trestné činy ohroţující mravní vývoj mládeže (např. pohlavní zneuţívání, svádění k pohlavnímu styku) trestné činy zasahující do dobrých mravů v pohlavních vztazích (např. kuplířství, souloţ mezi příbuznými) II. Dle osoby pachatele pachatelem je osoba dospělá, osoba mladší 18ti let, mladší 15ti let, příčetná/nepříčetná, parafilní atp. III. Dle způsobu spáchání mravnostního trestného činu (přičemţ toto kritérium v sobě zahrnuje 3 subkritéria, a sice vyspělost pachatele, předmět útoku, vztah mezi pachatelem a obětí) sexuální trestné činy páchané mezi dospělými, tzn. pachatel i oběť jsou osoby starší 18 let (např. znásilnění, kuplířství, vydírání, omezování/zbavení osobní svobody, obchodování s lidmi) často násilné, ať uţ formou fyzického, psychického násilí či pohrůţky násilí, mohou být rovněţ prostředkem nezákonného zisku, předmětem organizovaného zločinu mravnostní trestné činy páchané mezi mládeží, tedy pachatel i oběť jsou osoby mladší 18 let, jeden z aktérů je mladší 15 let (např. pohlavní zneuţívání) násilí obvykle chybí, spíše je typická citová vazba mezi pachatelem a obětí, ke styku často dochází po vzájemné dohodě, obvyklá je přítomnost alkoholu mravnostní trestné činy páchané na mládeži, obětí je osoba mladší 18 let (často mladší 15 let) vysoce nebezpečné trestné činy s negativním dopadem na psychický a fyzický vývoj obětí, časté jsou trvalé následky na zdraví oběti (tělesné poškození, psychické trauma), velmi časté je pouţití násilí, lsti (získání si oběti dary, pamlsky atd.), typickým znakem je různá forma závislosti oběti na pachateli (rodič - dítě; osoba svěřená do péče - pěstoun, vychovatel; učitel - ţák), můţe se jednat o jednání od sebeukájení v přítomnosti oběti, přes přímý kontakt v podobě osahávání aţ po brutální znásilnění Obecnější systematizaci je moţno nalézt i na půdě moderní kriminologie. Pak třídíme mravnostní kriminalitu na sexuální a kriminalitu spojenou s prostitucí. 8 Podle Zapletala lze sexuální kriminalitu chápat jako ukájení pohlavního pudu formami, které společnost netoleruje 9, přičemţ kriminalizováno je překročení okruhu dovolených sexuálních partnerů 8 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3. vyd. Praha: ASPI Wolters Kluwer, 2008, s. 310-311. 9 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3. vyd. Praha: ASPI Wolters Kluwer, 2008, s. 310. 10

nebo dovolených sexuálních jednání 10 (například znásilnění, sexuální nátlak, pohlavní zneuţití, souloţ mezi příbuznými, svádění k pohlavnímu styku; lze zde zařadit i některé případy vydírání, výtrţnictví [exhibicionismus] atd.). Druhý z výše zmíněných pojmů je motivován vidinou výdělku, zisku (získávání peněz za uspokojení sexuálních potřeb jiných lidí 11 ). Na tomto místě můţeme hovořit o trestném činu kuplířství, prostituci ohroţující mravní vývoj dětí, obchodování s lidmi a rovněţ postihuje skutkové podstaty související s výrobou, nakládáním a šířením pornografie. Snad jen pro doplnění bych chtěla zmínit některé obecné rysy pro mravnostní kriminalitu charakteristické, tak jak je vybarvuje Porada (viz. termíny kurzivou). 12 Mravnostní kriminalita patří k trestné činnosti vysoce latentní, utajované oběťmi samotnými. Důvodem můţe být hanba, strach z následků, které by nahlášení trestného činu mohlo vyvolat, ať uţ zváţíme obavy oběti o svůj ţivot v případě agresivního pachatele (zvláště je-li na svobodě), nebo strach z medializace, společenského odsouzení a v neposlední řadě jistě nemalou měrou přispívá i nedůvěra v instituce (od vyšetřujících orgánů po soudy). Dalším společným rysem mravnostní kriminality je obtížně identifikovatelný pachatel, coţ souvisí s výše zmíněným a dokáţi pochopit, ţe ne vţdy bude mít pachatel odkrytou tvář či nějaký významný znak, dle kterého jej lze bezpečně identifikovat. Svou úlohu jistě sehraje i stres, který oběť proţila a díky němuţ můţe být obtíţné vyvolat z paměti obraz pachatelova zevnějšku. Nedostatek stop na místě činu (důleţité jsou hlavně biologické stopy - sperma, sliny, krev atd.) je téţ typickým faktorem mravnostní trestné činnosti. Obvyklý je vztah pachatele k oběti a provokující jednání ze strany oběti. V této kapitole jsem se snaţila objasnit některé pojmy s tématem práce související, podat co moţná srozumitelnou základní charakteristiku mravnostní trestné činnosti a z několika úhlů pohledu rozčlenit mravnostní trestné činy do kategorií. Následující kapitolu věnuji komplexnějšímu pohledu na právní úpravu, která s mravnostní kriminalitou souvisí. 10 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3. vyd. Praha: ASPI Wolters Kluwer, 2008, s. 310. 11 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3. vyd. Praha: ASPI Wolters Kluwer, 2008, s. 312. 12 CHMELÍK, Jan a kol. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Praha: Nakladatelství Portál, s. r. o., 2003. s. 22. 11

2 Prameny práva v oblasti mravnostní kriminality Hovoříme-li o mravnostní trestné činnosti, pak uţ z tohoto slovního spojení jasně vyplývá, ţe nás budou zajímat především prameny práva trestního, i kdyţ s problematikou souvisí i předpisy jiných právních odvětví (např. zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů moţnost obcí právně se vypořádat s prostitucí), protoţe celý právní řád je propojen a kaţdý samostatně řešený případ můţe zasahovat několik oblastí práva. Zde bych však chtěla zmínit zásadu, na které (jako jedné z mnoha) je trestní zákoník a potaţmo trestní právo jako takové vystavěno. Jedná se o zásadu ultima ratio, která znamená, ţe: Trest je krajní (subsidiární) prostředek k ochraně společenských vztahů, práv a oprávněných zájmů člověka. Trestního práva se užije teprve tehdy, když prostředky ostatních právních odvětví nepostačují. 13 Neopominutelným zdrojem důleţitých informací jsou přirozeně téţ mezinárodní dokumenty. Mezi nejdůleţitější prameny vnitrostátního práva, budeme-li se drţet hierarchického uspořádání od nejdůleţitějších předpisů (prameny vyšší právní síly) po prameny niţší právní síly, zcela jistě řadíme Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Ústava ) a v těsném závěsu Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů (viz. níţe Listina ). K našemu tématu jsou relevantní především preambule a článek 10 (aplikační přednost mezinárodních smluv/inkorporace mezinárodních smluv do českého právního řádu) Ústavy a příkladmo čl. 7 (nedotknutelnost osoby, zákaz poniţujícího zacházení), čl. 8 (záruka osobní svobody), čl. 9 (zákaz podrobení nuceným pracím nebo sluţbám), čl. 10 (právo na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména), čl. 14 (svoboda pohybu a pobytu) a v obecnější rovině čl. 2 odst. 3, čl. 39 a 40 Listiny. Významným pramenem je dále zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (v pořadí důleţitosti pro námi zkoumanou oblast především hlava III., IV. a II. zvláštní části), zákon č.140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (který byl nahrazen novým trestním zákoníkem), zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, dále zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů, a nelze taktéţ opomenout Důvodovou zprávu k zákonu č. 40/2009 Sb., trestnímu zákoníku (dále jen důvodová zpráva ), která je především 13 CHMELÍK, Jan a kol. Rukověť trestního práva hmotného a procesního. Linde Praha, a. s., 2007. s. 10. 12

materiálním pramenem trestního práva, protoţe nám odkrývá hodnoty a zásady, na kterých je trestní zákoník vybudován, objasňuje a odůvodňuje úpravu jednotlivých skutkových podstat atd. Okrajově můţeme zmínit například zákon č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. Nepochybně velmi důleţitým pramenem práva nejen pro oblast mravnostní trestné činnosti jsou mezinárodní smlouvy a mezinárodně právní dokumenty vůbec, uţ jen z důvodu, ţe na základě čl. 10 Ústavy mají vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichţ ratifikaci dal Parlament souhlas aplikační přednost před zákonem (pro případ kolize). Při dlouholeté práci na nové kodifikaci, jejímţ výsledkem je trestní zákoník, se zákonodárce musel vypořádat se závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv. Vzniklo dílo dle mého mínění zdařilé. Mezi nejvýznamnější mezinárodně-právní dokumenty, které bychom mohli s mravnostní kriminalitou spojovat, si dovolím zařadit následující: Všeobecná deklarace lidských práv (např. čl. 4, 5) Sdělení MZV č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění pozdějších předpisů (čl. 4) Vyhláška MZV č. 120/1976 Sb., o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech (čl. 8, 9, 12, 23, 24) a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, ve znění pozdějších předpisů Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., Úmluva o právech dítěte, ve znění pozdějších předpisů (č. 41/2010 Sb. m. s.) zejména čl. 11, 19, 32, 34, 35, 37 a 39 Opční protokol k úmluvě o právech dítěte proti prodeji dětí, dětské prostituci a dětské pornografie ze dne 25. května 2000 (implementován do znění skutkových podstat šíření pornografie, výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií, zneuţití dítěte k výrobě pornografie) Úmluva o počítačové kriminalitě, Budapešť, ze dne 23. listopadu 2001 (zasahuje taktéţ do úpravy trestných činů šíření pornografie, výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií, zneuţití dítěte k výrobě pornografie - čl. 9 úmluvy) Mezinárodní úmluva o otroctví (č. 165/1930 Sb.) tr. činy obchodování s lidmi, omezování a zbavení osobní svobody 13

Rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV ze dne 22. prosince 2003 o boji proti pohlavnímu vykořisťování dětí a dětské pornografii (32004F0068) jeden z výchozích pramenů ovlivňující dle důvodové zprávy 14 právní úpravu skutkových podstat trestného činu pohlavního zneuţití, přechovávání dětské pornografie [výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií], zneuţití dítěte k výrobě pornografie, sexuální nátlak, svádění k pohlavnímu styku, obchodování s lidmi (v těchto případech došlo k implementaci rámcového rozhodnutí do českého právního řádu) Rozhodnutí Rady č. 375/2000 ze dne 29. května 2000 o potírání dětské pornografie na internetu (32000D0375) Rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV ze dne 15. března 2001 o postavení obětí v trestním řízení (32001F0220) Rámcové rozhodnutí Rady ze dne 19. července 2002 o potírání obchodování s lidmi (2002/629/SVV) tr. činy obchodování s lidmi, omezování či zbavení osobní svobody Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s osobami, zejména ženami a dětmi z r. 2000 doplňující Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu Směrnice OSN pro prevenci kriminality mládeže (rezoluce OSN 45/112 ze dne 14. 12. 1990) Deklarace OSN o odstraňování násilí páchaného na ženách (1993) Doporučení Rady Evropy z roku 1985 o násilí v rodině Doporučení Rady Evropy z roku 1985 o postavení oběti v trestním právu a řízení Úmluva o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie (č. 55/2006 Sb. m. s.) Smyslem a cílem této kapitoly bylo podat stručné a co moţná přehledné zpracování podkladů, které by mohl zájemce o hlubší pochopení úpravy mravnostní trestné činnosti prostudovat. Seznam není přirozeně úplný, jistě by se našly mnohé další vyuţitelné dokumenty. Problematika mravností kriminality zasahuje poměrně široké spektrum chování právem reprobovaného, a proto i materie upravující tuto oblast práva nepatří k nejútlejším. Uţ jen fakt, ţe 3 hlavy zvláštní části trestního zákoníku z celkového počtu 13 jsou alespoň částečně věnovány právnímu zpracování trestných činů mravnostních (pomineme-li zařazení 14 Důvodová zpráva k trestnímu zákoníku [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR. [cit. 10-10-2010]. Dostupné z: <http://portal.justice.cz/justice2/ms/ms.aspx?o=23&j=33&k=4176&d=160515>. 14

v systematice do první třetiny zvláštní části), ukazuje na rozsah a důleţitost této oblasti trestního práva. Následující kapitolu bych chtěla věnovat podrobnější charakteristice jednotlivých mravnostních trestných činů z pohledu právního, kriminologického a kriminalistického. 15

3 Mravnostní trestné činy ve skutkových podstatách trestního zákoníku při zohlednění poznatků kriminologie a kriminalistiky Jak jiţ bylo výše řečeno, mravnostní trestná činnost zasahuje především skutkové podstaty hlavy II., III., a IV. zvláštní části trestního zákoníku. Hlava III. TZ upravuje trestné činy, které dle důvodové zprávy zahrnují jednání, která jsou v rozporu s mravními názory společnosti na sexuální vztahy 15, šířeji se jedná o trestné činy ohroţující, narušující či zasahující krom lidské důstojnosti: svobodu rozhodování v pohlavních vztazích 16 (znásilnění, sexuální nátlak, pohlavní zneuţití, kuplířství) nerušený mravní a tělesný vývoj dětí, který by mohl být narušen předčasnými pohlavními styky nebo jiným nevhodným jednáním 17 (pohlavní zneuţití, kuplířství, prostituce ohroţující mravní vývoj dětí, zneuţití dítěte k výrobě pornografie, svádění k pohlavnímu styku, obchodování s lidmi-dětmi) morální zásadu nedovolující soulož mezi nejbližšími příbuznými 18 (souloţ mezi příbuznými) V hlavě IV. TZ upravující trestné činy proti rodině a dětem, nedošlo oproti staré úpravě trestního zákona (zákon č.140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, dále jen trestní zákon) k výraznějším změnám. Nově je však zařazena skutková podstata trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí upravující problematiku domácího násilí, které, má-li povahu sexuálního násilí, jistě spadá do rámce mravnostní kriminality. Především nás však bude zajímat trestný čin ohroţování výchovy dítěte a svádění k pohlavnímu styku. Hlava II. TZ, zahrnující mj. pro nás relevantní trestné činy proti svobodě, poskytuje trestněprávní ochranu nedotknutelnosti osoby a jejího soukromí, ochranu osobní svobody, ochranu proti nuceným pracím a službám atd. zaručené v čl. 7, 8 a 9 Listiny 19. Z prvního dílu hlavy II. nás bude zajímat (pouze okrajově, z důvodu trestné činnosti související s mravnostní 15 Důvodová zpráva k trestnímu zákoníku [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR. [cit. 10-10-2010]. Dostupné z: <http://portal.justice.cz/justice2/ms/ms.aspx?o=23&j=33&k=4176&d=160515>. 16 Tamtéţ. 17 Tamtéţ. 18 Tamtéţ. 19 Tamtéţ. 16

kriminalitou) zejména trestný čin obchodování s lidmi, zmínku si taktéţ zaslouţí trestné činy zbavení či omezování osobní svobody, zavlečení, vydírání a útisk. 3.1 Rozbor jednotlivých mravnostních trestných činů. Abychom mohli konkrétní jednání označit jako trestný čin, musí naplňovat pojmové znaky trestného činu, tak jak je lze vyčíst či dovodit ze skutkové podstaty uvedené v trestním zákoníku, tedy objekt, objektivní stránku, subjekt a subjektivní stránku trestného činu, a zároveň musí být takové jednání (ať uţ spočívá v konání či opomenutí) chápáno jako společensky škodlivé (oproti pojetí trestného činu ve starém trestním zákoně, kde se zkoumal stupeň nebezpečnosti jednání pro společnost jako materiální stránka trestného činu). Z výše uvedeného vyplývá, ţe pokud nějaké jednání naplňuje pouze formální znaky trestného činu, ale není škodlivé pro společnost, nebude zpravidla postihováno sankcí podle trestního zákona, ale uplatní se odpovědnost podle jiného právního předpisu, coţ souvisí s principem ultima ratio (trestní právo jako krajní prostředek ochrany) nebo se zásadou subsidiarity trestního práva. Společenská škodlivost pak odvisí od povahy a závaţnosti trestného činu, kterou dle 39 odst. 2 TZ určuje význam chráněného zájmu, způsob provedení činu, jeho následky, okolnosti, za kterých byl čin spáchán, osoba pachatele, míra jeho zavinění, pohnutka, záměr nebo cíl. Subjektem mravnostních trestných činů obecně můţe být kdokoliv (tedy fyzická osoba - muţ i ţena), kdo splňuje podmínku věku (pouze osoba starší 15 let je trestně odpovědná) a příčetnosti (rozlišujeme nepříčetnost a zmenšenou příčetnost). U subjektivní stránky zkoumáme obligatorně zavinění případného pachatele (které dále v základu dělíme na úmyslné a nedbalostní) a fakultativně téţ pohnutku, motiv jednání a cíl, ke kterému pachatelovo jednání směřuje. K odpovědnosti za mravnostní trestné činy je třeba úmyslného zavinění. Objektem trestného činu je zájem chráněný tr. zákoníkem (lidská důstojnost v sexuální oblasti, svoboda člověka atd.). Někdy lze ze skutkové podstaty trestného činu vyčíst téţ předmět útoku, kterým mohou být lidí či věci, na které je útočeno. Objektivní stránku tvoří obligatorně jednání (konání/opomenutí), následek (porucha/ohroţení právem chráněného zájmu) a příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi jednáním a následkem. Fakultativní znaky objektivní stránky jsou pak místo a čas spáchání trestného činu, předmět útoku (osoba nebo věc) a účinek protiprávním jednáním vyvolaný. Tyto objasněné pojmy níţe pouţiji k bliţší charakteristice jednotlivých trestných činů spadajících do rámce mravnostní trestné činnosti. 17

3.1.1 Znásilnění Trestné činy znásilnění a pohlavní zneuţití patří k nejfrekventovanějším mravnostním trestným činům vůbec. Má se za to, ţe čísla vyjadřující počet zaznamenaných a vyšetřovaných znásilnění zdaleka neodpovídají reálnému stavu. Důvodem jsou časté obavy oběti z následků, které by oznámení této nanejvýš nepříjemné zkušenosti mohlo vyvolat. V úvodní větě zmíněné trestné činy jsou tedy velmi závaţné a společensky škodlivé zejména z důvodu utajení a vysoké míry latence. Máme-li rozvíjet úvahy o této problematice, bude předně dobré definovat pojem znásilnění tak, jak jej popisuje litera zákona. Hovoříme tedy o jednání, v rámci kterého pachatel násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí (oběť) k pohlavnímu styku, nebo k takovému činu zneužije bezbrannosti (oběti). 20 Násilím se rozumí použití fyzické síly k překonání nebo zamezení kladeného nebo očekávaného odporu [judikatura pouţívala (a dost moţná ještě pouţívá) slovní spojení překonání nebo zamezení vážně míněného odporu 21, coţ mohlo vyvolávat výkladové problémy v otázce, co si pod takovým váţně míněným odporem představit a jak nastavit měřítko od kdy uţ lze odpor povaţovat za váţně míněný, nemluvě o problematickém prokazování míry, velikosti, dostatečnosti odporu], přičemž není podmínkou, aby napadený poškozený kladl odpor, např. jestliže si je vědom fyzické převahy útočníka či útočníků a z obavy před dalším násilím odpor raději vůbec neprojevuje a plně se podrobuje vůli pachatele. Násilí zpravidla směřuje proti osobě oběti, lze je však spáchat i na osobě odlišné (osobě blízké, dítěti) nebo na věci (zvířeti), pokud jsou způsobilé být prostředkem nátlaku na vůli oběti. Trestný čin je, dle rozhodovací praxe soudů, spáchán násilím i tehdy, je-li spáchán na osobě, kterou pachatel uvedl do stavu bezbrannosti lstí (např. podáním alkoholického nápoje, omamných látek atd.). 22 Další pojem, který se v legální definici trestného činu znásilnění vyskytuje, je pohrůžka násilí, kterýţto znamená jak pohrůžku bezprostředním násilím, které má být vykonáno ihned, nepodrobí-li se napadený vůli útočníka, tak i násilím, které má být vykonáno později. Opět se pohrůžka může týkat i jiné osoby či věci, a to i momentálně nepřítomné 20 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 21 DRAŠTÍK, A.; HASCH, K.; KUČERA, P.; RIZMAN, S. Přehled judikatury. Trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti II. Praha : ASPI, a.s., 2009. s. 260. 22 Ministerstvo vnitra ČR. Stanovisko OBP MV ČR k otázce výkladu ustanovení 232a zákona č.140/1961 Sb., Trestního zákona [online]. [cit. 11-10-2010]. Dostupné z: <http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/rs atlantic/data/files/stan-232a-tz.pdf >. 18

(např. vyhrožování v dopise). 23 Pod pohrůžkou jiné těžké ujmy si představuji např. hrozbu těţkým ublíţením na zdraví, usmrcením, případně hrozbu poškození nebo zničení majetku oběti či osoby blízké, zvláště pokud by věc, jejímţ zničením pachatel vyhroţuje, byla pro oběť obzvlášť významná. A konečně se dostáváme k termínu pohlavní styk, kde zákon 24 rozlišuje mezi pohlavním stykem, souloţí a jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloţí. Pohlavní styk zahrnuje: jakýkoliv způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ať stejného či jiného pohlaví. Jde o širší pojem než soulož. Může se jednat o přímé spojení pohlavních orgánů (coitus), ale i orální sex (felatio, cunilinctus), anální sex, coitus inter femora, sání prsních bradavek (sactustupratio), ohmatávání genitálií, různé typy erotických masáží prováděné na pohlavních orgánech a to i s pomocí vibrátorů a jiných přístrojů. Jedná se o jakékoliv jednání mající za cíl sexuální uspokojení, uspokojení pohlavního pudu. Nezáleží však na tom, zda k uspokojení jiné osoby dojde. 25 Oproti tomu soulož, jako pojem uţší, vyjadřuje: spojení pohlavních orgánů, přičemž spojením je soulož dokonaná bez ohledu na to, či došlo k pohlavnímu uspokojení. Pokud dojde i jen k částečnému vsunutí pohlavního údu do pohlavního ústrojí oběti, považuje se toto jednání pachatele za dokonanou soulož. Přitom nemusí dojít ani k porušení panenské blány. 26 Z výše uvedeného tedy Gřivna vyvozuje, ţe: za pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží lze považovat případy, kdy dochází ke styku pohlavních orgánů, nikoliv však k jejich spojení, neboť by se již jednalo o soulož, a dále případy análního a orálního pohlavního styku. 27 K pojmu bezbrannosti se judikatura vyjadřuje následovně: Za stav bezbrannosti lze považovat jen takový stav, ve kterém není vzhledem k okolnostem činu oběť schopna projevit svou vůli, pokud jde o pohlavní styk s pachatelem, popř. ve kterém není schopna klást odpor jeho jednání. O takový stav nejde u potenciální oběti, která je sice nezletilá, ale natolik fyzicky a duševně vyspělá, že je schopna pochopit jednání pachatele a svůj případný nesouhlas s tímto jednáním dát dostatečně zřetelně najevo. Příkladem může být oběť, která je pod silným vlivem alkoholických nápojů a není v důsledku toho schopná klást pachateli odpor. Pro naplnění znaku zneužití bezbrannosti není rozhodující, zda oběť 23 Ministerstvo vnitra ČR. Stanovisko OBP MV ČR k otázce výkladu ustanovení 232a zákona č.140/1961 Sb., Trestního zákona [online]. [cit. 11-10-2010]. Dostupné z: <http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/rs atlantic/data/files/stan-232a-tz.pdf >. 24 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 25 Ministerstvo vnitra ČR. Stanovisko OBP MV ČR k otázce výkladu ustanovení 232a zákona č.140/1961 Sb., Trestního zákona [online]. [cit. 11-10-2010]. Dostupné z: <http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/rs atlantic/data/files/stan-232a-tz.pdf >. 26 DRAŠTÍK, A.; HASCH, K.; KUČERA, P.; RIZMAN, S. Přehled judikatury. Trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti II. Praha : ASPI, a.s., 2009. s. 268. 27 GŘIVNA, T., Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti v novém trestním zákoníku. Bulletin advokacie [online]. 2009, č. 10. [cit. 11-10-2010]. Dostupné z: <http://pravo.wz.cz/tre/data/trest grivna.pdf>. 19

přivedl do stavu opilosti podáním alkoholických nápojů sám pachatel v úmyslu zneužít pak tohoto jejího stavu k vykonání soulože (jiného pohlavního styku), či zda se poškozená do stavu opilosti přivedla bez pachatelova přičinění a ten teprve potom pojal úmysl s ní souložit (mít pohlavní styk) za využití její bezbrannosti. Stav bezbrannosti může být způsoben i duševní poruchou, v důsledku které potenciální oběť nechápe smysl pachatelova konání a není schopná posoudit potřebnost odporu proti požadované souloži (jinému pohlavnímu styku). O zneužití bezbrannosti jde, pokud pachatel ví o tomto stavu oběti a záměrně ho využije na uskutečnění soulože (jiného pohlavního styku). 28 Máme-li aplikovat v úvodu podkapitoly zmíněné a objasněné pojmové znaky trestného činu na trestný čin znásilnění, pak subjektem můţe být, jak jiţ bylo výše řečeno, jakákoliv fyzická osoba starší 15 let splňující podmínku příčetnosti. Co se subjektivní stránky týče, trestní zákoník vyţaduje úmyslné zavinění. Tyto dva pojmové znaky budou i pro ostatní mravnostní trestné činy totoţné. Zbývá popsat objekt, kterým je u znásilnění právo nebýt nucen k pohlavnímu styku, tedy moci svobodně rozhodnout s kým se chci, popřípadě nechci sexuální stýkat, a objektivní stránku, která spočívá v (násilném) donucení k pohlavnímu styku nebo zneuţití bezbrannosti oběti za účelem dosaţení pohlavního styku. K okolnostem podmiňujícím pouţití vyšší trestní sazby patří situace, kdy pachatel spáchá trestný čin znásilnění souloţí nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloţí, dále pokud se dopustí tohoto trestného činu na dítěti (rozuměj mladistvém, tedy osobě starší 15, ale mladší 18 let), nebo pokud znásilní se současným pouţitím zbraně. Ještě přísněji pak bude trestán pachatel, který se dopustí trestného činu znásilnění na dítěti mladším 15 let, na osobě jejíţ svoboda pohybu je omezena z důvodu pobytu ve vazbě, věznici, ústavu atp., nebo způsobí-li při znásilnění oběti těţkou újmu na zdraví. K násilnému pohlavnímu styku s dítětem se soudní praxe vyjadřuje následovně: Obviněnému, který se pokusil násilím donutit k pohlavnímu styku osobu mladší 15 let (pokus o znásilnění), bude přičítán nízký věk dívky jako okolnost podmiňující pouţití vyšší trestní sazby. V tomto případě postačuje i zavinění ve formě nevědomé nedbalosti, a není tedy nutné, aby pachatel o této okolnosti věděl. Stačí, ţe o ní podle okolností a svých osobních poměrů vědět měl a mohl. 29 Nejpřísněji je samozřejmě postihováno znásilnění s následkem 28 DRAŠTÍK, A.; HASCH, K.; KUČERA, P.; RIZMAN, S. Přehled judikatury. Trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti II. Praha : ASPI, a.s., 2009. s. 260-261. 29 DRAŠTÍK, A.; HASCH, K.; KUČERA, P.; RIZMAN, S. Přehled judikatury. Trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti II. Praha : ASPI, a.s., 2009. s. 273. 20

smrti. Jediné, co v okolnostech podmiňujících pouţití vyšší trestní sazby postrádám, je úprava znásilnění provedeného více osobami. Na tomto místě bych ráda srovnala právní úpravu trestného činu znásilnění ve dvou významných předpisech trestního práva posledních let, tedy v trestním zákoně a současném ( novém ) trestním zákoníku. Zpracovaní této problematiky v trestním zákoníku je dle mého mínění daleko zdařilejším, neboť nyní je postihováno i jednání, které by pod skutkovou podstatu předešlé úpravy trestního zákona nebylo moţno subsumovat. Trestní zákon vyţadoval, aby pachatel donutil svoji oběť násilím nebo pohrůţkou bezprostředního násilí, coţ opomíjelo případy, kdy by pachatel vytvářel nátlak na svoji oběť hrozbou násilí budoucího nebo hrozil jinou těţkou újmou, jako například zničením nebo poškozením pro oběť významného majetku (zapálením domu), budoucím ohroţením ţivota nebo zdraví oběti či jiné blízké osoby (pachatel hrozí zabitím dítěte, manţela, partnera atp.). Tato mezera byla tedy trestním zákoníkem úspěšně odstraněna a nyní je jednání dříve kvalifikované jako vydírání (tedy trestáno aţ banálně mírně) moţno podřadit pod správnou normu. Navíc, aby bylo moţné kvalifikovat jednání pachatele jako znásilnění, vyţadovala litera trestního zákona, aby došlo mezi pachatelem a obětí k souloţi nebo jinému obdobnému pohlavnímu styku, coţ opět nezasahovalo jednání lehčího, ale dost moţná stejně traumatizujícího charakteru. Trestní zákoník tak vykonání souloţe na oběti přičítá pachateli jako přitěţující okolnost, tedy okolnost podmiňující pouţití vyšší trestní sazby, coţ lze vztáhnout také na nově zařazené znásilnění s pouţitím zbraně nebo na osobě omezené ve svobodě pohybu z důvodu internace v ústavním či jiném zařízení. Mohu snad jen uzavřít, ţe současná právní úprava přitvrdila, co se týče výše trestu (hovoříme-li o souloţi a srovnatelně provedeném pohlavním styku, zvýšení horní hranice o 2 roky) a navíc postihuje jako trestný čin znásilnění jednání, které by za účinnosti trestního zákona za znásilnění nebylo povaţováno. Znásilnění patří k značně traumatizujícím záţitkům a obětem nepřidává na optimismu, pokud se setkávají s nepochopením, nedostatkem podpory a podezíravými reakcemi svého okolí. Problém je, ţe ve společnosti stále přetrvávají mylné představy, tzv. kognitivní stereotypy 30, které mnohdy oběti přičítají vinu za onu hořkou zkušenost. Je jasné, ţe některé dívky se nechovají zrovna preventivně a pro muţe musí být často náročné odolat pokušení, ale na druhé straně, nikdo nemá právo překročit jisté hranice, které chtě nechtě v tomto případě stanoví ţena (hovoříme-li o ţenském znásilnění; vycházím zde z předpokladu, 30 Bílý kruh bezpečí, ČÍRTKOVÁ, L., Oběti znásilnění poznámky k sekundární viktimizaci. Postoje a názory [online]. [cit. 12-10-2010]. Dostupné z: <http://bkb.juristic.cz/169364/old>. 21

ţe procento znásilnění ţen je statisticky vyšší neţ znásilnění muţů) a muţ by měl její rozhodnutí respektovat, ať uţ se v procesu sbliţování dostali kamkoliv. Nicméně představy veřejného mínění (kognitivní stereotypy) přetrvávají, přičemţ empirická fakta hovoří v jejich neprospěch. Přehled tohoto střetu podává Doc. Čírtková (viz. tabulka 31 ). Kognitivní stereotypy vs. empirická fakta znásilnění probíhá formou přepadení neznámým většina znásilnění se odehrává v sociální člověkem blízkosti pachatelé znásilnění jsou psychicky vyšinutí a pachatelé nemusí být vůbec sociálně nápadní nápadní ani duševně choří většina ţen se v průběhu znásilnění masivně většina žen se pokouší o verbální obranu, strach brání o život je blokuje znásilnění způsobuje hlavně těţkou újmu na většina znásilnění končí spíše lehčími až tělesném zdraví středními tělesnými zraněními, závažnější jsou ţeny vnímají znásilnění jako agresivní, vynucený sexuální styk ovšem poškození psychická ženy vnímají znásilnění jako existenciální ohrožení života Dle slov Havelkové jsou tyto mýty právně irelevantní (zejména tzv. podíl oběti na znásilnění ), přesto se ale prakticky projevují v přístupu orgánů činných v trestním řízení, a najdeme je i v rozsudcích soudů. 32 Je smutné, ţe oběti pravidelně čelí těmto vţitým představám, coţ přirozeně oddaluje uzdravení a srovnání se s novou ţivotní realitou. K osvětlení situace a dokreslení celkového obrazu Havelková dodává některé postřehy, navazujíc na poznatky o typickém průběhu znásilnění podané Čírtkovou. Vyjadřuje názor opírající se o statistická fakta, ţe ani na straně pachatele se nejedná o sex či o vášeň, ale moc a touha kontrolovat druhou osobu, či zloba jsou motivací. Toto ilustruje fakt, ţe většina násilníků je v době znásilnění ţenatých či mají partnery. Pachatelé bývají zřídka deviantní, v mnohých případech se jedná o normální jedince, u kterých lze maximálně hovořit o poruchách osobnosti či o sexuálních poruchách. Většina znásilnění je pachateli plánováno, nejedná se tedy o vyprovokovanou reakci. Oděv, make-up či chování potenciální oběti hrají zcela minimální roli. Další rozšířená představa je, ţe děvku tedy osobu ţivící se prostitucí nelze znásilnit. Prostitutky a prostituti patří k obzvláště zranitelným skupinám. Nikdo si však nemůţe koupit právo znásilnit druhou osobu ani fakt platby, ani fakt prodeje sexu, neopravňuje kupce k násilí. Stereotypní představou je útočné znásilnění, které spáchá neznámy pachatel, přepadením, v noci, v parku atd. Není však důvod zpochybňovat 31 Převzato z: Bílý kruh bezpečí, ČÍRTKOVÁ, L., Oběti znásilnění poznámky k sekundární viktimizaci. Postoje a názory [online]. [cit. 12-10-2010]. Dostupné z: <http://bkb.juristic.cz/169364/old>. 32 Centrum ProEquality, HAVELKOVÁ, B., Úvodní příspěvek na kulatém stole. Znásilnění - opomíjená problematika v ČR [online]. Publikováno 1. 4. 2009 [cit. 12-10-2010]. Dostupné z: <http://www.proequality.cz/res/data/007/000813.pdf>. 22

znásilnění s jiným průběhem, zejména znásilnění vztahová. Případy, kdy je pachatelem partner, příbuzný, známý či osoba, se kterou si oběť vyšla, jsou výrazně častější. 33 Mýtus, který oběť staví do světla mravně pokleslé osoby, která si znásilnění sama zavinila, navíc způsobuje, ţe se tato poškozená zdráhá nahlásit znásilnění z obavy, ţe bude rozebíráno její chování před aktem samotným a navíc rozšíření této skutečnosti mezi veřejností by mohlo poškodit její pověst. Abych zde však zaujala postoj objektivního zpracování informací, je třeba zmínit, ţe v praxi přichází často simulace znásilnění, kdy k souloţi vůbec nedošlo nebo došlo k dobrovolné souloţi a ţena ze msty nebo zištných důvodů ohlásí znásilnění. Při simulaci znásilnění můţe dojít i k sebepoškozování. Často jsou to povrchní škrábancovité oděrky způsobené špendlíky nebo nehty probíhající převáţně rovnoběţně, jsou vynechána prsa a chybí na místech, která jsou pro ruce nedosaţitelná. 34 Neodpustím si zmínit postoj anglo-amerického práva k rozebírané problematice, protoţe mě velmi zaujal nechápavý pohled anglických právníků na náš kontinentální způsob náhledu na znásilnění, kdy se definice znásilnění hlavně zaměřují na použití násilí nebo hrozby násilí pachatelem než na jednoduchý fakt absence souhlasu oběti. 35 Na tomto výroku je moţné vidět 2 velmi odlišné úhly pohledu anglo-americké a kontinentální větve práva (alespoň její převáţné části), spočívající v rozdílném postoji k oběti. Zatímco v Evropě (potaţmo v České republice) je oběť mnohdy tak nějak stavěna do pozice odpovědného spoluaktéra (vyvolala znásilnění svým chováním,tzn. nese svůj díl viny, spoluviny), anglo-americké právo hledí na věc diametrálně odlišnou optikou, zajímá jej zda oběť s jednáním pachatele vyjádřila/dala najevo souhlas, to je rozhodující, nikoliv primárně jak byla oběť oblečená, nakolik se zapojila svoji koketerií atp. Anglické právo rozlišuje u trestného činu znásilnění 4 skutkové podstaty (coţ mě velmi zaujalo, a proto je uvádím) a sice Rape, Assault by penetration, Sexual assault a Causing a person to engage in sexual activity without consent 36, přičemţ první z nich postihuje penetraci vagíny nebo řitního otvoru penisem pachatele bez souhlasu oběti, aniž by se rozlišovalo, zda je oběť ženského či mužského pohlaví. Tato skutková podstata 33 Centrum ProEquality, HAVELKOVÁ, B., Úvodní příspěvek na kulatém stole. Znásilnění - opomíjená problematika v ČR [online]. Publikováno 1. 4. 2009 [cit. 12-10-2010]. Dostupné z: <http://www.proequality.cz/res/data/007/000813.pdf>. 34 KVAPILOVÁ, H., DOGOŠI, M. Soudní lékařství pro právníky a policisty. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. s. 47. 35 TEMKIN, J.; KRAHÉ, B. Sexual Assault and the Justice Gap: A Qustion of Attitude. Portland, USA : Hart Publishing. 2008. s. 28. 36 TEMKIN, J.; KRAHÉ, B. Sexual Assault and the Justice Gap: A Qustion of Attitude. Portland, USA : Hart Publishing. 2008. s. 26. 23

postihuje též orální sex, ke kterému mužský pachatel donutí svoji oběť (opět nezáleţí na pohlaví oběti). Horní hranice trestní sazby je nastavena na doživotní trest odnětí svobody. 37 Druhá výše zmíněná skutková podstata postihuje penetraci vagíny nebo řitního otvoru objekty nebo částmi lidského těla odlišným od penisu. Maximální trest je opět doživotí. 38 Sexual Assault zahrnuje jednání, při kterém dojde k jinému sexuálnímu styku než penetraci; horní hranicí trestní sazby je 10 letý trest odnětí svobody 39 A poslední skutková podstata, volně přeloţeno donucení osoby (myšleno oběti) zapojit se do sexuálních aktivit bez (jejího) souhlasu, zahrnuje např. chování, kdy pachatel přinutí oběť k sexuálnímu styku s 3. osobou nebo se zvířaty 40. Jak moţno vidět, horní hranice trestních sazeb jsou stanoveny poměrně tvrdě ve srovnání s českou právní úpravou. Abych neopomněla kriminologický přínos této oblasti, věnuji následující řádky typologii znásilnění podle Schneidera tak, jak ji uvádí Zapletal, jenţ rozlišuje podle motivu a cíle činu, kterým nemusí být vždy sexuální ukojení 41 : Agresivní znásilnění: Cílem je oběť tělesně a duševně zranit; sexualita je zde zbraní slouţící k poníţení oběti. Motivem je msta za odmítnutí. Často je pouţita větší míra násilí, neţ je k překonání odporu oběti potřeba. Znásilnění jako sexuální sebepotvrzení: Pachatel se snaţí překonat pocit vlastní nedostatečnosti, dokázat si vlastní maskulinitu. Pachatelé si představují, ţe oběť klade odpor pouze zdánlivě a ţe si ve skutečnosti přeje být znásilněna. Sadistické znásilnění: Můţe vyústit aţ v sexuální vraţdu (5%). Jsou v něm sloučeny agresivní a sexuální motivy. Pachatel chce uspokojit svůj sexuální pud způsobením bolesti, prostřednictvím bezmocnosti a útrap oběti. Skupinové znásilnění: Je pácháno mladistvými a mladými dospělými. Motivem je především snaha docílit či udrţet si uznání a respekt vrstevníků. Impulzivní znásilnění (20%): Pachatel spontánně vyuţívá nabízející se příleţitosti. 37 TEMKIN, J.; KRAHÉ, B. Sexual Assault and the Justice Gap: A Qustion of Attitude. Portland, USA : Hart Publishing. 2008. s. 26. 38 Tamtéţ. 39 Tamtéţ. 40 TEMKIN, J.; KRAHÉ, B. Sexual Assault and the Justice Gap: A Qustion of Attitude. Portland, USA : Hart Publishing. 2008. s. 27. 41 Následující dělení je převzato z: NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 3.vyd. Praha: ASPI Wolters Kluwer, 2008. s. 314-315. 24