Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finanční podnikání ŘÍZENÍ RIZIK VYBRANÉHO PODNIKATELSKÉHO SUBJEKTU Risk Management of selected Business Entity Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Svatopluk NEČAS Autor: Bc. Kateřina PLÍHALOVÁ Brno, 2010
Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Katedra financí Akademický rok 2009/2010 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Pro: Obor: Název tématu: P L Í H A L O V Á Kateřina, Bc. Finanční podnikání ŘÍZENÍ RIZIK VYBRANÉHO PODNIKATELSKÉHO SUBJEKTU Risk Management of selected Business Entity Zásady pro vypracování Problémová oblast: Rizika podnikatelského subjektu. Cíl práce: Cílem diplomové práce bude charakterizovat, zhodnotit a analyzovat rizika vybraného podnikatelského subjektu a navrhnout jejich ocenění, omezení a optimalizaci. Postup a použité metody: 1. Studium literárních pramenů a teorie. 2. Zobrazení současného stavu teorie řízení rizika. 3. Posouzení rizika a riziková analýza vybraného podnikatelského subjektu. 4. Řízení rizik vybraného podnikatelského subjektu. 5. Návrh na ocenění, omezení a optimalizaci rizik vybraného podnikatelského subjektu. 6. Vyhodnocení plnění cílů v závěru práce. Použité metody: analýza, syntéza, indukce, dedukce, deskripce.
Rozsah grafických prací: předpoklad cca 10 tabulek a grafů Rozsah práce bez příloh: 60 70 stran Seznam odborné literatury: Malá encyklopédia poistenia a pojisťovníctva s cudzojazyčnými ekvivalentmi. Edited by Pavel Chovan - Viktória Čejková. 1. vyd. Bratislava: Elita, 1995. 347 s. ISBN 80-85323-84-2. Ovládání rizika: analýza a management. Edited by Milík Tichý. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2006. xxvi, 396. ISBN 80-7179-415-5. KAFKOVÁ, EVA - KYSELOVÁ, V. Poisťovníctvo. 1. vyd. Košice: Royal Unicorn, 1999. 245 s. ISBN 80-968128-1-5. ČEJKOVÁ, VIKTÓRIA - NEČAS, SVATOPLUK - ŘEZÁČ, FRANTIŠEK. Pojistná ekonomika. 1.vyd. Brno: MU ESF, 2003. 145 s. ISBN 80-210-3288-X. Pojistná teorie. Edited by Jaroslav Daňhel. Vyd. 1. Praha: Professional Publishing, 2005. 332 s. ISBN 80-86419-84-3. ČEJKOVÁ, VIKTÓRIA - NEČAS, SVATOPLUK. Pojišťovnictví. 2., přepracované. Brno: Masarykova univerzita, 2006. 131 s. ISBN 80-210-3990-6. Principy pojištění a pojišťovnictví. Edited by Eva Ducháčková. Vyd. 1. Praha: Ekopress, 2003. 178 s. ISBN 80-86119-67-X. Řízení rizik. Edited by Vladimír Smejkal - Karel Rais. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. 270 s. ISBN 80-247-0198-7. Slovník bankovnictví, pojišťovnictví a kapitálových trhů. Edited by Karel Půlpán. [Praha]: Public History, 1998. 328 s. ISBN 80-902193-2-2. Vybrané kapitoly z pojišťovnictví. 1. vyd. Praha : Česká asociace pojišťoven, 1996. 176 s. Zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, v platném znění Zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě Vedoucí diplomové práce: Ing. Svatopluk Nečas Datum zadání diplomové práce: 6. 3. 2009 Termín odevzdání diplomové práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku. vedoucí katedry děkan V Brně dne 6. 3. 2009
Jméno a příjmení autora: Bc. Kateřina Plíhalová Název diplomové práce: Řízení rizik vybraného podnikatelského subjektu Název práce v angličtině: Risk Management of selected Business Entity Katedra: financí Vedoucí diplomové práce: Ing. Svatopluk Nečas Rok obhajoby: 2010 Anotace Předmětem diplomové práce Řízení rizik vybraného podnikatelského subjektu je charakterizovat a analyzovat rizika vybraného podnikatelského subjektu a navrhnout jejich ocenění a optimalizaci pomocí pojištění. První kapitola se zaměřuje na seznámení s teorií analýzy a řízení rizika a dále pak na specifikaci řízení rizik z pohledu pojišťovacího makléře. Druhá kapitola obsahuje charakteristiku vybraného podnikatelského subjektu, zhodnocení rizik ohrožujících jeho činnost, ocenění majetku a následný návrh optimálního pojistného krytí. Annotation Object of diploma thesis Risk Management of selected Business Entity is to characterize and analyse selected business entity's risks and to propose risk assessment and optimization through the medium of insurance. The first chapter concentrates on theory of risk analysis and risk management and then specifics of risk management from the insurance broker point of view. The second chapter contains characteristics of particular subject, risks threatening the business, assessment of its property and then proposal of optimal insurance cover. Klíčová slova Riziko, řízení rizik, analýza rizik, pojištění, pojišťovací makléř, optimalizace pojistného krytí. Keywords Risk, risk management, analysis of risks, insurance, insurance broker, insurance cover optimization.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Řízení rizik vybraného podnikatelského subjektu vypracovala samostatně pod vedením Ing. Svatopluka Nečase a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 29. dubna 2010 vlast no r uč ní podpis aut o r a
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce Ing. Svatopluku Nečasovi za jeho čas věnovaný konzultacím a za poskytnuté rady a odborné připomínky, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Dále děkuji doc. Oldřichu Maškovi za jeho rady z pojistné praxe. Poděkování patří také firmě Satum Czech, s. r. o., se kterou jsem při vypracování diplomové práce spolupracovala.
Obsah ÚVOD... 9 1 RIZIKO JEHO ŘÍZENÍ A ANALÝZA... 11 1.1 RIZIKO A JEHO MOŽNÉ DEFINICE... 11 1.2 KLASIFIKACE RIZIK... 14 1.2.1 Klasifikace rizik dle jejich charakteristiky... 14 1.2.2 Klasifikace rizik podle jejich velikosti... 15 1.2.3 Věcná klasifikace rizik podnikatelských subjektů... 16 1.3 DEFINICE A ZÁKLADNÍ POJMY V RÁMCI ŘÍZENÍ RIZIK... 17 1.4 ANALÝZA RIZIK... 19 1.4.1 Obecný postup analýzy rizik... 20 1.4.2 Metody analýzy rizik... 22 1.5 ROZHODOVÁNÍ O RIZIKU... 23 1.6 FINANČNÍ KRYTÍ RIZIKA... 25 1.6.1 Samopojištění... 26 1.6.2 Finanční krytí rizika úvěrem... 26 1.6.3 Finanční krytí rizika pojištěním... 26 1.6.4 Zhodnocení jednotlivých metod finančního krytí... 27 1.7 ŘÍZENÍ RIZIK Z POHLEDU POJIŠŤOVACÍHO MAKLÉŘE... 28 1.7.1 Činnost pojišťovacího makléře... 30 1.7.2 Tvorba rizikové zprávy... 32 1.7.3 Stanovení požárních komplexů... 33 1.7.4 Soupis majetku a jeho rozdělení do požárních komplexů... 34 1.7.5 Způsoby stanovení pojistné částky majetku... 35 1.7.6 Způsoby oceňování nemovitostí v pojišťovnictví... 37 1.7.7 Způsoby oceňování movitých věcí v pojišťovnictví... 39 1.7.8 Tvorba pojistného programu... 41 1.8 POJISTITELNOST RIZIK A KLASIFIKACE POJIŠTĚNÍ... 41 1.9 SPECIFIKA ŘÍZENÍ RIZIK V RÁMCI POJIŠTĚNÍ MAJETKU... 42 1.9.1 Živelní pojištění... 43 1.9.2 Pojištění přerušení provozu... 44 1.9.3 Pojištění pro případ odcizení... 44 1.9.4 Pojištění strojů a strojních zařízení... 45 1.9.5 Pojištění elektronických zařízení... 46 1.9.6 Havarijní pojištění... 46 1.9.7 Pojištění přepravy zboží... 47 1.10 SPECIFIKA ŘÍZENÍ RIZIK V RÁMCI POJIŠTĚNÍ ODPOVĚDNOSTI ZA ŠKODU... 47 1.10.1 Obecná odpovědnost... 48 1.10.2 Pojištění odpovědnosti silničního dopravce... 48
2 ŘÍZENÍ RIZIK PODNIKATELSKÉHO SUBJEKTU BORS BŘECLAV A.S...53 2.1 HISTORIE FIRMY...53 2.2 ČINNOST FIRMY...54 2.2.1 Divize osobní dopravy...55 2.2.2 Divize nákladní dopravy...56 2.3 ANALÝZA RIZIK FIRMY BORS BŘECLAV A.S...56 2.3.1 Živelní rizika...56 2.3.2 Riziko odcizení...58 2.3.3 Rizika vyplývající z činnosti firmy...59 2.4 MAJETEK FIRMY A JEHO OCENĚNÍ...62 2.4.1 Popis objektu...63 2.4.2 Stanovení požárních komplexů...63 2.4.3 Ocenění majetku...65 2.4.4 Určení hodnoty požárního komplexu...69 2.5 POJISTNÝ PROGRAM...69 2.5.1 Živelní pojištění...69 2.5.2 Pojištění elektroniky...70 2.5.3 Pojištění pro případ odcizení...71 2.5.4 Havarijní pojištění...72 2.5.5 Pojištění obecné odpovědnosti...73 2.5.6 Pojištění odpovědnosti za škodu silničního dopravce...74 ZÁVĚR...75 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...79 ODBORNÉ PUBLIKACE...79 ODBORNÉ ČLÁNKY...79 INTERNETOVÉ ZDROJE...80 ZÁKONY...80 OSTATNÍ ZDROJE...80 SEZNAM GRAFICKÝCH ZOBRAZENÍ...81 SEZNAM TABULEK...81 SEZNAM GRAFŮ...81 SEZNAM OBRÁZKŮ...81 SEZNAM PŘÍLOH...82
Úvod Všechny naše činnosti doprovázejí rizika a nejistoty. Žijeme v moderní době, ve které se intenzivně rozvíjí věda a technika a vznikají nové technologie. S tím jsou ovšem spojena také nová rizika, kterým dříve nebylo třeba čelit. Stejně jako je rizikům vystaven každý jedinec, jsou jim vystaveny i podnikatelské subjekty. Na obranu proti nebezpečím a rizikům vznikl rizikový management neboli řízení rizik. Jeho úkolem je případná rizika rozpoznat, analyzovat a ohodnotit, zjistit možné škody nebo ztráty, které mohou tato rizika způsobit. Po vyhodnocení rizik dále pak navrhnout opatření, která by rizika více eliminovala. Metod snižování rizika či jeho finančního krytí je několik. Firma se může riziku vyhnout, pokusit se zmírnit dopad rizika na společnost zavedením nějakého opatření nebo přenést riziko na jiný subjekt. Typickým příkladem přenosu rizika je pojištění. V tomto případě podnikatelský subjekt přesune svá rizika nebo jejich část na pojišťovnu. Pojišťovna mu poskytne finanční náhradu v případě vzniku škody odpovídající podmínkám v pojistné smlouvě. 1 Pojištění je pro podnikatelské subjekty ekonomicky významné, neboť podcenění pojištění může firmě při vzniku škody způsobit značné ztráty a při větších škodách i krach firmy. Naopak správně navrhnuté pojištění firmě pomáhá optimalizovat náklady na existující rizika. Přístupů k řízení rizik je více na rizika je možné se dívat z pohledu podnikatelského subjektu, pojišťovny či pojišťovacího makléře. Podnikatelský subjekt rizika sám řeší, dotýkají se jeho činnosti, mohou mu způsobit neočekávané náklady, škodu či ztrátu. Pojišťovna rizika naopak od podniku přebírá a plyne jí z toho příjem ve formě pojistného. Pojišťovací makléř se na rizika dívá z pohledu třetí osoby a přímo se ho nedotýkají. Může tedy podniku objektivně navrhnout, jak rizika řídit. Diplomová práce se bude zabývat právě řízením rizika podnikatelského subjektu z pohledu pojišťovacího makléře. Pokud si chce podnik sjednat pojištění průmyslových a podnikatelských rizik, obrací se většinou na pojišťovacího makléře. Úkolem pojišťovacího makléře není pouze navrhnout podnikatelskému subjektu pojištění, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jeho činnost zahrnuje velké množství úkolů. Makléř provádí analýzu rizik firmy, jejich kvalifikaci a kvantifikaci, sestavuje rizikovou zprávu. Provádí také oceňování majetku. Na základě 1 JANATA, J., Pojištění a management rizik v makléřském obchodě, 2008, s. 9-11, s. 63. - 9 -
zjištěných údajů pak teprve klientovi navrhuje pojistný program, tedy návrh doporučených pojištění. Po schválení pojistného programu klientem prezentuje výsledek několika pojistitelům, kteří mu poté předloží své nabídky. Následuje fáze výběru klienta z nabídky více pojišťoven. Tato část práce pojišťovacího makléře už se této diplomové práce netýká, zejména kvůli rozsahu (na trhu je velká nabídka pojistných produktů a nebylo by možné ji zde obsáhnout), ale také z důvodu obsahového přesahu vydefinovaného tématu. Cílem diplomové práce bude charakterizovat, zhodnotit a analyzovat rizika vybraného podnikatelského subjektu a navrhnout jejich ocenění, omezení a optimalizaci. Práce se člení na dvě kapitoly. První kapitola se zaměří na zobrazení současného stavu teorie řízení rizika. Charakterizuje základní pojmy a popíše postupy a metody analýzy rizik a následného rozhodování o riziku. Vzhledem k zaměření práce na řízení rizik z pohledu makléře bude značná část kapitoly věnována seznámení se s jeho činností a s pojištěním, jako jednou z metod finančního krytí rizika podnikatelských subjektů. Druhá kapitola diplomové práce se bude týkat již přímo vybraného podnikatelského subjektu a jeho rizikové analýzy, po které bude následovat ocenění rizik a návrh na jejich optimalizaci formou pojištění. Při vypracování diplomové práce budu spolupracovat s makléřskou pojišťovací společností Satum Czech, s.r.o., která mi poskytne potřebná data k vypracování praktické části zaměřené na konkrétní podnikatelský subjekt. Na přání společnosti bude část diplomové práce utajena, a to z důvodu obsahu důvěrných informací o zvoleném podniku. Při vypracování diplomové práce byly použity metody analýzy, syntézy, deskripce a metoda dotazníkového šetření. Vlastní názory a hodnocení autora jsou zvýrazněny kurzívou. - 10 -
1 Riziko jeho řízení a analýza Každý podnikatelský subjekt se v průběhu své činnosti setkává s různými nebezpečími či riziky. 2 Projev rizika může firmám způsobit škody či značné ztráty, a je proto důležité umět se s rizikem vypořádat. K tomuto účelu vznikl obor řízení rizik, či jinými slovy rizikový management. Řízení rizik se zabývá zkoumáním rizik ohrožujících podnikatelské subjekty, jejich analýzou a návrhem možných řešení, jak rizikům předcházet, nebo je snížit či eliminovat. V následujících podkapitolách budou definovány základní pojmy související s řízením rizik, vysvětlen postup analýzy a rozhodování o riziku a charakterizovány jednotlivé možnosti finančního krytí rizika. 1.1 Riziko a jeho možné definice 3 Pojem riziko je definován různě, původně toto slovo pochází údajně ze 17. století, kdy se objevilo v souvislosti s lodní plavbou. Výraz risico v italštině označoval úskalí, kterému se museli mořeplavci vyhnout. Dále se tím vyjadřovalo vystavení nepříznivým okolnostem. Starší encyklopedie vysvětlují tento pojem jako odvahu či nebezpečí, případně že riskovat znamená odvážit se něčeho. Teprve později se objevuje i význam ve smyslu možné ztráty. Dnes se rizikem obecně rozumí nebezpečí vzniku škody, poškození, ztráty či zničení, případně nezdaru při podnikání. 4 K pojmu riziko neexistuje pouze jedna obecně uznávaná definice, dá se definovat různě, např.: Pravděpodobnost či možnost vzniku ztráty, obecně nezdaru. Variabilita možných výsledků nebo nejistota jejich dosažení. Odchýlení skutečných a očekávaných výsledků. Pravděpodobnost jakéhokoliv výsledku, odlišného od výsledku očekávaného. 2 V pojistné teorii se používá pojem nebezpečí, v teorii řízení rizika pojem riziko. 3 SMEJKAL, V.; RAIS, K., Řízení rizik, 2003, s. 66-68. 4 SMEJKAL, V.; RAIS, K., Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích, 3., rozš. a aktualiz. vyd., 2010, s. 90. - 11 -
Situace, kdy kvantitativní rozsah určitého jevu podléhá jistému rozdělení pravděpodobnosti. Nebezpečí negativní odchylky od cíle (tzv. čisté riziko). Nebezpeční chybného rozhodnutí. Možnost vzniku ztráty nebo zisku (tzv. spekulativní riziko). Neurčitost spojená s vývojem hodnoty aktiva (tzv. investiční riziko). Střední hodnota ztrátové funkce. Možnost, že specifická hrozba využije specifickou zranitelnost systému. 5 S rizikem jsou spjaty dva pojmy: 1. Pojem neurčitého výsledku, o němž se implicitně uvažuje ve všech definicích rizika: výsledek musí být nejistý. O riziku hovoříme, pokud existují alespoň dvě varianty řešení. 2. Alespoň jeden z možných výsledků je nežádoucí. V ekonomické a technické literatuře se nejčastěji setkáváme s definicí: Riziko je pravděpodobná hodnota ztráty vzniklé nositeli, popř. příjemci rizika realizací scénáře nebezpečí, vyjádřená v peněžních nebo jiných jednotkách. 6 Riziko je tedy chápáno jako nebezpečí vzniku určité ztráty. Finanční teorie definuje riziko jako volatilitu (kolísavost) finanční veličiny (hodnoty portfolia, zisku atd.) okolo očekávané hodnoty v důsledku změn řady parametrů. 7 Riziko je neodmyslitelně spjato také s podnikáním, neexistuje podnikatelský subjekt, který by nebyl vystaven riziku. Riziko podnikatelského subjektu je definováno jako riziko, které představuje možnost vzniku určité škody v průběhu určité doby, u určitého podnikatelského subjektu (podniku), a to v důsledku anomálie (poruchy) v jeho běžném, normálním, bezporuchovém vývoji. 8 5 SMEJKAL, V.; RAIS, K., Řízení rizik, 2003, s. 66. 6 TICHÝ, M., Ovládání rizika : analýza a management, 2006, s. 16. 7 SMEJKAL, V.; RAIS, K., Řízení rizik, 2003, s. 68. 8 MARTINOVIČOVÁ, D., Pojištění podnikatelských subjektů, 2007, s. 12. - 12 -
S rizikem v ekonomii je často spojen pojem změny veličiny v čase, která může nabývat oproti očekávaným hodnotám buď pozitivní, nebo negativní odchylky. Podnikatelské riziko má tedy dvě stránky: pozitivní naděje vyššího zisku, úspěchu, uplatnění na trhu apod., negativní nebezpečí horších hospodářských výsledků, ztráta či bankrot. Každý člověk má k riziku jiný vztah a hodnocení rizika je do jisté míry ovlivněno subjektivním vnímání každého jedince. Zatímco někdo riziko vyhledává, jiný se mu bude snažit co nejvíce vyhnout. Co se týká vnímání rizika v podnikatelském subjektu, obecně se uvádějí tři přístupy podnikatele či manažera k riziku: 9 Averze podnikatel se sklonem k averzi se snaží vyhýbat rizikovým projektům a preferuje ty, které zaručují dobré výsledky bez rizika nebo pouze s minimálním rizikem, často i za cenu vyšších nákladů. Sklon k riziku podnikatel se sklonem k riziku vyhledává nebezpečí, protože se tím snaží o využití spekulativních rizik. Vybírá tedy projekty s vyšším rizikem, u kterých se mu také nabízí vyšší zisk. Zároveň je tu ale nebezpečí, že nastane větší ztráta. Neutrální postoj rovnováha mezi averzí a sklonem k riziku. Co se týká výše rizika, mají na ni vliv dvě vlastnosti rizik četnost (frekvence) a závažnost. Pokud se tyto vlastnosti dají dohromady, převažují dvě situace: 1. Velký počet různých rizikových situací, v nichž existuje vysoká četnost a nízká závažnost rizika. 2. Malý počet různých rizikových situací, v nichž existuje nízká četnost a vysoká závažnost rizika. 10 To v praxi znamená, že nejčastěji nastávají zanedbatelné a malé škody a k značným škodám obvykle dochází pouze zřídka. 9 SMEJKAL, V.; RAIS, K., Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích, 3., rozš. a aktualiz. vyd., 2010, s. 93, TICHÝ, M., Ovládání rizika : analýza a management, 2006, s. 132. 10 MARTINOVIČOVÁ, D., Pojištění podnikatelských subjektů, 2007, s. 13. - 13 -
1.2 Klasifikace rizik Stejně jako existuje mnoho definic rizika, existuje i mnoho způsobů, jak rizika třídit a kategorizovat. Třídění rizik je při řízení podnikatelského subjektu velmi důležité, protože tak subjekt může získat o riziku lepší představu a lépe se pak proti němu bránit. Rizika lze třídit podle jejich vlastností, velikosti či podle jejich věcné podstaty. Následující text se bude věnovat klasifikaci rizik podle různých hledisek a jejich charakteristice. 1.2.1 Klasifikace rizik dle jejich charakteristiky 11 Rizik existuje velké množství a u každého z nich lze pozorovat odlišné vlastnosti a charakteristiky. Podle nich je možné rozdělit rizika do skupin na rizika: Interní a externí Členění rizik na interní a externí vychází z toho, jestli je riziko zapříčiněno podnikem samotným (interní riziko), či zda bylo zapříčiněno okolím podniku (externí riziko). Ovlivnitelná a neovlivnitelná Na ovlivnitelná rizika může podnikatel či management podnikatelského subjektu působit a pokusit se je ovlivnit ve svůj prospěch. Neovlivnitelná rizika se ovlivnit nedají a působí nezávisle na vůli podnikatele či managementu. Předvídatelná a nepředvídatelná V případě předvídatelného rizika je management schopen odhadnout, jestli riziko nastane a je možné ho předvídat (např. kolísání finančního trhu). Pokud je riziko nepředvídatelné, nelze určit, zda se projeví. Hmotná a nehmotná O hmotném riziku hovoříme tehdy, je-li nějak měřitelné. Nehmotná rizika souvisí s duševní činností nebo nečinností, označují se také jako psychologická rizika. 11 MARTINOVIČOVÁ, D., Pojištění podnikatelských subjektů, 2007, s. 14-26, TICHÝ, M., Ovládání rizika : analýza a management, 2006, s. 17-18. - 14 -
Skutečná a spekulativní Skutečné (neboli čisté) riziko je vázáno na události, jejichž výsledek je vždy nepříznivý. Spekulativní riziko je riziko podstupované s cíleným záměrem, motivem je zisk z rizika. Toto riziko je nepojistitelné. Systematická a nesystematická Systematická rizika jsou taková, která se mění v závislosti na vývoji ekonomiky a ohrožují všechny podnikatelské subjekty na trhu. Nesystematická rizika se vztahují na konkrétní podnik či podnikatelské projekty. Pojistitelná a nepojistitelná Pojistitelné riziko je riziko, které jsou pojišťovny ochotny přebírat, jedná se o úplatné přenesení rizika na třetí osoby. Nepojistitelné riziko není možné pojistit. 1.2.2 Klasifikace rizik podle jejich velikosti Klasifikaci rizik podle jejich velikosti může být provedena třístupňovým systémem nebo pětistupňovým systémem. Pro účel této diplomové práce postačí rozlišení rizik pomocí třístupňového systému na rizika malá, střední a velká. Tato klasifikace probíhá na základě jejich závažnosti a četnosti. Malá rizika neomezují fungování podniku, střední rizika představují větší ztráty, ale podnik se s nimi dokáže vyrovnat. Velká rizika jsou schopna způsobit takovou škodu, která podnik dlouhodobě ohrozí či může vést dokonce k jeho bankrotu. V následující tabulce je uvedeno členění rizik v závislosti na jejich četnosti a závažnosti. Tabulka 1 Členění rizik v závislosti na jejich četnosti a závažnosti četnost 3 S V V 2 M S V 1 M M S 1 2 3 závažnost Pramen: Vlastní konstrukce podle MARTINOVIČOVÁ, D., Pojištění podnikatelských subjektů, 2007, s. 19. - 15 -
1.2.3 Věcná klasifikace rizik podnikatelských subjektů Z pohledu podnikatelského subjektu je třídění rizik podle jejich věcného obsahu nejdůležitější. Rizika jsou rozdělena podle toho, jakých stránek fungování podnikatelského subjektu se týkají. I v tomto případě existuje více způsobů třídění rizik, jedním z nich je třídění na: rizika výrobní vyplývající z možnosti poruch ve výrobních postupech a zařízeních, vstupních materiálech, energiích a výrobcích, rizika ekonomická založená na poruchách v tocích a přeměnách aktiv a pasiv podniku, rizika obchodní spočívající v poruchách zejména prodeje výrobků a služeb, a také jejich nákupu, rizika informační uvažující poruchy v informačních souborech a operacích, rizika sociální týkající se anomálních situací života pracovních kolektivů i jednotlivých pracovníků, rizika technická navazující na možnost poruch v inovační činnosti podniku, rizika logistická předpokládající poruchy v dopravě, skladování, třídění či balení materiálů, zboží, případně energií. 12 Jiným způsobem klasifikace rizik podle věcné podstaty je třídění rizik na: základní rizika, mezi které patří živelní rizika, riziko přerušení provozu a odpovědnosti za škody, operační rizika, spojená s každodenní činností, finanční rizika, související s platbami a příjmy v penězích, strategická rizika, týkající se rozhodnutí, ovlivňujících obchodní politiku. 13 Je samozřejmé, že tyto klasifikace neplatí pro každý podnikatelský subjekt, upravují se podle konkrétní situace podniku a jeho zaměření. 12 MARTINOVIČOVÁ, D., Pojištění podnikatelských subjektů, 2007, s. 24-25. 13 JANATA, J., Pojištění a management rizik v makléřském obchodě, 2008, s. 61. - 16 -
1.3 Definice a základní pojmy v rámci řízení rizik 14 Řízení rizik je proces, při němž se subjekt snaží zamezit působení již existujících i budoucích faktorů a navrhuje řešení, která pomáhají eliminovat účinek nežádoucích vlivů a naopak umožňují využít příležitosti působení pozitivních vlivů. 15 Je to proces zkoumající rizika, kterým je podnikatelský subjekt vystavován, tato rizika analyzuje a kvantifikuje. Součástí procesu řízení rizik je rozhodovací proces, vycházející z analýzy rizika. Jeho cílem je navrhnout možná řešení, která pomohou eliminovat účinky nežádoucích vlivů a zabránit tak ztrátám. Řízení rizik zpravidla zahrnuje: 16 1. analýzu rizik, 2. výběr strategie rozhodování o riziku, 3. monitorování a dokumentace výsledků. Před bližším seznámením s řízením rizik je nejprve nutné definovat základní pojmy, které se v teorii řízení rizik používají. Jedná se o pojmy aktivum, hrozba, zranitelnost, protiopatření a riziko. Aktivum Aktivem se nazývá vše, co má pro subjekt nějakou hodnotu, jiným slovem se dají aktiva označit jako majetek subjektu. Dělí se na hmotná (nemovitosti, stroje, cenné papíry, peníze apod.) a na nehmotná (informace, autorského práva apod.). Základní charakteristikou aktiva je hodnota aktiva. Tu je možné vyjádřit buď objektivně (např. pořizovací cenou) nebo subjektivně (podle důležitosti aktiva pro podnikatele). Hodnota aktiva se mění v závislosti na úhlu pohledu hodnocení a může být zmenšena působením hrozby. 14 SMEJKAL, V.; RAIS, K., Řízení rizik, 2003, s. 70-73. 15 SMEJKAL, V.; RAIS, K., Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích, 3., rozš. a aktualiz. vyd., 2010, s. 112. 16 JANATA, J., Pojištění a management rizik v makléřském obchodě, 2008, s. 61-64. - 17 -
Při hodnocení aktiva se berou v úvahu především následující hlediska: 1. pořizovací náklady či jiná hodnota aktiva, 2. důležitost aktiva pro existenci či chování subjektu, 3. náklady na překlenutí případné škody na aktivu, 4. rychlost odstranění případné škody na aktivu, 5. jiná hlediska (mohou být specifická případ od případu). 17 Další charakteristikou aktiva je zranitelnost, která bude charakterizována dále. Hrozba Hrozba (neboli nebezpečí) je síla, událost, aktivita nebo osoba, která může způsobit podnikatelskému subjektu škodu či ztrátu. Hrozbou může být například požár, přírodní katastrofa, krádež zařízení, změna kursu měny apod. Škoda, kterou způsobí hrozba při působení na aktivum, se nazývá dopad hrozby. Dopad hrozby je možné určit podle absolutní hodnoty ztrát, do které jsou zahrnuty náklady na znovuobnovení činnosti aktiva nebo náklady na odstranění následků dané škody. Základní charakteristikou hrozby je její úroveň. Ta se hodnotí podle následujících faktorů: nebezpečnost schopnost způsobit škodu, přístup pravděpodobnost působení hrozby na aktivum, motivace - zájem ohrozit aktiva. Zranitelnost Zranitelnost je vlastnost aktiva, která umožňuje uplatnění hrozby. Vzniká všude tam, kde dochází k interakci mezi hrozbou a aktivem. Základní charakteristikou zranitelnosti je její úroveň. Úroveň zranitelnosti aktiva se hodnotí podle následujících faktorů: citlivost - náchylnost aktiva na poškození danou hrozbou, kritičnost - důležitost aktiva pro podnikatelský subjekt. 17 SMEJKAL, V.; RAIS, K., Řízení rizik, 2003, s. 70. - 18 -
Protiopatření Jako protiopatření můžeme označit cokoliv, co bylo speciálně navrženo pro zmírnění působení hrozby, snížení zranitelnosti nebo dopadu hrozby. Cílem protiopatření je předejít vzniku škody nebo zmírnit následky vzniklé škody. Z hlediska analýzy rizik je protiopatření charakterizováno efektivitou a náklady. Efektivita protiopatření vyjadřuje, nakolik protiopatření sníží účinek hrozby. Mezi náklady na protiopatření je možné zařadit náklady na pořízení, zavedení a provozování protiopatření. Náklady i efektivita jsou důležitými parametry při výběru protiopatření. Optimálním řešením je protiopatření s vysokým účinkem a nízkými náklady. Riziko Ve smyslu předchozích definic riziko vyjadřuje míru ohrožení aktiva, míru nebezpečí, že se uplatní hrozba a dojde k nežádoucímu výsledku vedoucímu ke vzniku škody. Velikost rizika je vyjádřena jeho úrovní. Riziko vzniká vzájemným působením hrozby a aktiva. Úroveň rizika je určena hodnotou aktiva, zranitelností aktiva a úrovní hrozby a je snižována pomocí protiopatření. Při návrhu protiopatření je důležité, aby náklady vynaložené na snížení rizika byly přiměřené hodnotě chráněných aktiv (případně hodnotě škod vzniklých dopadem hrozby). To vede ke stanovení referenční úrovně rizika, tedy hranice míry rizika, která určuje, zda se bude rizikem podnik zabývat nebo ne. Měla by být stanovena na takové úrovni, aby byl dopad hrozby zanedbatelný. Riziko nižší než je referenční úroveň se prohlásí za zbytkové riziko a nepodnikají se proti němu žádná protiopatření. 1.4 Analýza rizik Analýza rizik je první krok v procesu řízení rizik. Jedná se o proces definování hrozeb, pravděpodobnosti jejich uskutečnění a dopadu na aktiva, tedy stanovení rizik a jejich závažnosti. 18 Je to základní prvek rizikového inženýrství a je nutnou podmínkou rozhodování o riziku. 18 SMEJKAL, V.; RAIS, K., Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích, 3., rozš. a aktualiz. vyd., 2010, s. 93. - 19 -
Předmětem je projekt, cílem je minimalizace možných škod a snaha vyhnout se ztrátám. K tomu jsou ale potřebné patřičné podklady, které je nutné na základě analýzy rizik vytvořit a získat tak informace pro ovládání rizika a pro rozhodování o riziku. Na počátku analýzy je vhodné položit si následující otázky: 19 - Jaké nepříznivé události mohou nastat? - Jaká je pravděpodobnost jejich výskytu? - Pokud nastane nějaká nepříznivá událost, jaké může způsobit následky? Pomocí těchto otázek lze následně stanovit okruhy, které analýza rizik zpravidla zahrnuje. Jedná se o: 1. identifikaci aktiv vymezení posuzovaného subjektu a popis aktiv, které vlastní, 2. stanovení hodnoty aktiv určení hodnoty aktiv a jejich významu pro subjekt, ohodnocení možného dopadu jejich ztráty, změny či poškození na existenci či chování subjektu, 3. identifikaci hrozeb a slabin určení druhů událostí a akcí, které mohou ovlivnit negativně hodnotu aktiv, určení slabých míst subjektu, které mohou umožnit působení hrozeb, 4. stanovení závažnosti hrozeb a míry zranitelnosti určení pravděpodobnosti výskytu hrozby a míry zranitelnosti subjektu vůči dané hrozbě. 20 1.4.1 Obecný postup analýzy rizik 21 Podnikatelský subjekt většinou neřeší pouze jedno riziko, ale zabývá se obvykle větším počtem rizik. Ta představují pro daný subjekt hrozbu a je nutné provést jejich analýzu a následně navrhnout řešení. Nejdříve je ale nutné vysvětlení vztahů a souvislostí v analýze rizik. 19 TICHÝ, M., Ovládání rizika : analýza a management, 2006, s. 125. 20 SMEJKAL, V.; RAIS, K., Řízení rizik, 2003, s. 70. 21 SMEJKAL, V.; RAIS, K., Řízení rizik, 2003, s. 75-81, TICHÝ, M., Ovládání rizika : analýza a management, 2006, s. 127-161. - 20 -
Mechanismus uplatnění rizika probíhá takto: Hrozba využije zranitelnosti, překoná protiopatření a způsobí škodu na aktivu. Aktivum motivuje svou hodnotou útočníka k aktivaci hrozby. Před hrozbou jsou aktiva chráněna protiopatřeními. Pokud dojde k působení hrozby, vyznačuje se aktivum určitou zranitelností vůči hrozbě. Protiopatření chrání aktiva, pomáhá odhalit hrozby, zmírňuje jejich následky působení hrozby na aktivum nebo brání jejich projevu. Na počátku analýzy rizik je potřeba stanovit, jaká aktiva do analýzy zahrneme a jaká ne. K tomu slouží hranice analýzy rizik, která odděluje aktiva, která budou zahrnuta do analýzy, od aktiv ostatních. Při stanovení hranice analýzy se vychází zejména ze záměrů managementu. Dále následuje identifikace aktiv a stanovení jejich hodnoty. Identifikace spočívá v sepsání všech aktiv ležících uvnitř hranice analýzy rizik. Posuzování hodnoty aktiv je založeno na velikosti škody způsobené zničením či ztrátou aktiva. Hodnota aktiva se obvykle stanovuje podle nákladů, které byly vynaloženy na jeho pořízení (pořizovací cena, reprodukční pořizovací cena). Pokud aktivum přináší firmě zisky, vychází jeho hodnota z výnosů. Do hodnoty aktiva se také promítá to, zda je aktivum jedinečné nebo jednoduše nahraditelné. Aktiv je ve firmě velké množství, proto lze snížit jejich počet seskupením aktiv podle různých hledisek. Aktiva se mohou seskupit podle ceny, účelu, kvality apod. a vytvoří tak skupiny aktiv s podobnými vlastnostmi. Každá skupina potom vystupuje pouze jako jedno aktivum. Po identifikaci aktiv následuje identifikace hrozeb a jejich analýza. Mezi hrozby řadíme ty, které by mohly ohrozit alespoň jedno z aktiv podniku. Při identifikaci hrozeb se vychází z tzv. seznamu hrozeb. Tento seznam lze sestavit podle literatury, odvodit z vlastních zkušeností, z analýzy subjektu apod. Hrozby lze identifikovat například podle zdroje nebezpečí. Tím může být člověk, to znamená, že zdroj nebezpečí má původ v lidském jednání (např. technologická nebezpečí, nebezpečí odcizení aj.). Druhým zdrojem nebezpečí je příroda, sem spadají zejména živelní nebezpečí. Může dojít také ke kombinaci obou zdrojů nebezpečí. - 21 -
Při analýze hrozeb se hodnotí každá hrozba vůči každému aktivu, případně skupině aktiv. Pokud se hrozba na dané aktivum vztahuje, je třeba určit úroveň hrozby vůči aktivu a úroveň zranitelnosti aktiva. Při stanovení úrovně se vychází z faktorů ovlivňujících úroveň hrozby (nebezpečnost, motivace a přístup). U úrovně zranitelnosti aktiva to jsou pak faktory citlivost a kritičnost. Na analýzu hrozeb mají vliv také používaná protiopatření, ta snižují úroveň hrozby i zranitelnosti. Výsledkem analýzy hrozeb je potom seznam dvojic hrozba-aktivum se stanovenou úrovní hrozby a zranitelnosti. Může se stát, že nevíme, zda zkoumaný jev nastane. V takovém případě je třeba k popisu jevu doplnit, s jakou pravděpodobností tento jev může nastat. Abychom mohli počítat s pravděpodobnostmi, musíme určit, zda je analyzovaný jev náhodný či nikoliv, zda patří do určitého intervalu pravděpodobnosti či zda jej můžeme vyloučit, jaké jsou jeho pravděpodobnostní charakteristiky. Po určení pravděpodobnosti jevu následuje měření rizika. Riziko je v každé situaci jiné, někdy může být větší, jindy menší. Jak ho ale změřit? Výše rizika vyplývá z hodnoty aktiva, úrovně hrozby a zranitelnosti aktiva. Ovlivňuje ho také četnost a závažnost případných ztrát. Kvantifikaci rizika je možné provést dvěma způsoby, buď pomocí analytických odhadů na základě matematicko-statistických metod a pravděpodobnostní analýzy či pomocí empirických odhadů založených na zkušenosti. Empirických odhadů je využíváno zejména v případech, kdy nelze veličiny přesně změřit a jejich velikost se tedy určuje pouze odhadem vyjádřeným na základě zkušeností. Při charakteristice velikosti se v těchto případech užívají výrazy typu riziko malé, střední nebo velké, nebo vyjádření pomocí stupnice 1 až 10. 1.4.2 Metody analýzy rizik 22 V analýze rizik existují dva základní přístupy - kvantitativní a kvalitativní metody vyjádření veličin analýzy rizik. Používá se buď jeden z těchto přístupů, nebo jejich kombinace. Přístupy se od sebe liší způsobem vyjádření veličin, s nimiž se v analýze rizik pracuje. 22 SMEJKAL, V.; RAIS, K., Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích, 3., rozš. a aktualiz. vyd., 2010, s. 108-111. - 22 -
Kvalitativní metody se vyznačují tím, že rizika jsou vyjádřena v určitém rozsahu (např. pomocí bodové stupnice <1 až 10>, pomocí pravděpodobností <0; 1> nebo slovně <malé, střední, velké>). Úroveň je určována obvykle kvalifikovaným odhadem. Výhodou kvalitativních metod je především jednoduchost a rychlost, jsou ale více subjektivní. Nevýhodou jsou obvykle problémy v oblasti zvládání rizik. Tím, že chybí jednoznačné finanční vyjádření, nelze přesně posoudit přijatelnost finančních nákladů nutných k eliminaci hrozby. Z kvalitativních metod se nejčastěji používá metoda účelových interview. Kvantitativní metody jsou založeny na matematickém výpočtu rizika z frekvence výskytu hrozby a jejího dopadu. Vyjadřují dopad obvykle ve finančních termínech (např. tisíce Kč ). Nejčastěji je vyjádřeno riziko ve formě roční předpokládané ztráty (anglicky AnnualizedLossExpectancy ALE), která je vyjádřena finanční částkou. 23 Výhodou kvantitativních metod je větší přesnost oproti kvalitativním metodám. Nevýhodou je větší náročnost na čas a úsilí, dále pak vysoce formalizovaný postup, jenž může vést k tomu, že nebudou postihnuta specifika posuzovaného subjektu. Na rozdíl od kvalitativních metod však poskytují finanční vyjádření rizik, které je výhodnější pro jejich zvládání. Při provádění kvantitativní analýzy rizik se obvykle používají speciální programy, často disponující databází informací, ve kterých je metodika a postup provádění analýzy rizik již zapracován. 1.5 Rozhodování o riziku 24 Po analýze rizik, zahrnující identifikaci nebezpečí a kvantifikaci rizika, přichází na řadu rozhodování o riziku spojené s výběrem vhodných protiopatření. Volba opatření závisí na více okolnostech, především však na finančních a lidských zdrojích a dále na proveditelnosti opatření. Některá rizika se totiž omezit ani odstranit nedají. 23 SMEJKAL, V.; RAIS, K., Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích, 3., rozš. a aktualiz. vyd., 2010, s.109. 24 TICHÝ, M., Ovládání rizika : analýza a management, 2006, s. 229-237, SMEJKAL, V.; RAIS, K., Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích, 3., rozš. a aktualiz. vyd., 2010, s. 130-139. - 23 -
Podnikatelský subjekt může při řízení rizika využít následujících možností, případně jejich kombinaci: 25 Vyhnutí se riziku neboli eliminace rizika znamená zbavit se jeho zdroje. Příkladem může být např. zrušení rizikového provozu a nakupování výrobků raději u cizí firmy, tím ale vzniká nové riziko závislosti na cizím subjektu. Eliminace rizika také není možná ve všech případech. Zmírnění dopadu rizika na společnost neboli zavedení opatření, která budou riziko snižovat. Jedná se o nejčastější postup rozhodování o riziku. Je ale nutné provést kontrolu, zda vynaložené náklady na snížení rizika odpovídají výhodám, které z toho plynou. Je tedy třeba optimalizovat náklady na riziko. Přenesení rizika na třetí subjekt, nejčastější formou je pojištění. Po rozhodnutí o rizicích a zavedení příslušných opatření je nutné za nějaký čas prověřit, s jakými výsledky jsou tato opatření využívána v praxi. Důležitá je také opětovná kontrola, zda se nevyskytla další rizika. Jiným způsobem je rozdělení metod rozhodování o riziku do čtyř základních strategií strategie Take, Treat, Transfer, Terminate, neboli převezmi, ošetři, předej, ukonči. Strategie Take Při strategii Take si je subjekt vědom možných rizik a jejich následků, ale rozhodne se riziko převzít bez provedení protiopatření. Pokud nastanou důsledkem realizace nebezpečí nějaké škody, kryje je subjekt z vlastních rezerv. K této strategii se přistupuje, pokud neexistují žádné atraktivnější varianty řízení rizika či pokud subjekt nechce vynaložit značné náklady na zavedení protiopatření. Subjekt by však měl mít dost zdrojů k úhradě případných škod. Strategie Treat Strategie Treat, neboli ošetření rizik, má tři základní formy. Prevence, jejímž cílem je předcházet možným nebezpečím či být připraven na realizaci nebezpečí. Dále je to diverzifikace rizika, neboli přeskupení rizik v portfoliu tak, aby se celkové riziko portfolia 25 JANATA, J., Pojištění a management rizik v makléřském obchodě, 2008, s. 63-64. - 24 -
zmenšilo nebo aby se v portfoliu nenacházelo žádné extrémní riziko. Poslední formou je alokace rizik, což je účelné přidělení rizik osobám, které jsou schopny ho nejlépe ovládat. Cílem této strategie je buď odstranit příčiny rizika, nebo snížit jeho nepříznivé důsledky. Strategie Transfer Jedná se o přenesení rizika na třetí osobu, která za převzetí rizika požaduje nějakou úplatu, či má přímo zájem na převzetí rizika. Typickým příkladem této strategie je pojištění, neboli přenesení rizik na pojišťovnu. Ta za poskytovanou pojistnou ochranu požaduje úhradu pojistného. Dalšími příklady může být odkup pohledávek, faktoring a forfaiting, bankovní záruky, obchodní smlouvy mezi podnikatelskými subjekty stanovující přesné podmínky dodávek, leasing apod. Strategie Terminate Tato strategie se řadí mezi krajní opatření řízení rizika. Subjekt se s riziky nemůže vyrovnat jinými způsoby, a proto raději projekt ukončí. Tím ale na sebe bere riziko neúčasti na riziku a může se tak připravit o případný zisk z projektu. 1.6 Finanční krytí rizika 26 Finanční krytí rizika představuje vytvoření finančních zdrojů, které se použijí na odstranění ztrát způsobených neočekávanou událostí konkrétního rizika. 27 Jde tedy o další ze způsobů řízení rizika. Finanční krytí rizika je možné realizovat: samopojištěním, úvěrem, rozložením rizika na více subjektů: dohodou o vzájemné pomoci, vytvářením společných finančních zdrojů, 26 ČEJKOVÁ, V., NEČAS, S., ŘEZÁČ, F., Pojistná ekonomika, 2004, s. 49-53. 27 ČEJKOVÁ, V., NEČAS, S., ŘEZÁČ, F., Pojistná ekonomika, 2004, s. 49. - 25 -
vytvořením spolků nebo družstev, pojištěním v komerčních pojišťovnách. Následující text podrobněji charakterizuje jednotlivé typy finančního krytí rizika. 1.6.1 Samopojištění Samopojištění představuje tvorbu vlastních rezerv menšími podnikatelskými subjekty, nebo fondů většími podniky, které slouží k finančnímu krytí rizika. Jedná se o způsob finančního krytí rizika vlastními zdroji, které slouží k úhradě případných ztrát. Pokud se podnikatelé rozhodnou pro samopojištění, předpokládají, že pro ně převod do fondu bude méně nákladný než komerční pojištění. Výhodou samopojištění je přímý zájem podnikatelského subjektu na snížení předpokladu vzniku škody formou preventivních opatření. Samopojištění lze kombinovat i s pojištěním, kdy si část rizika ponechá pojištěný na vlastní vrub. Jedná se o tzv. spoluúčast. Spoluúčast představuje dohodnutou výši škody, kterou si pojištěný hradí sám. Udává se buď konkrétní částkou, nebo jako procentní část pojistného plnění. Častá formulace v pojistné smlouvě je spoluúčast procentní, nejméně však uvedená částka. Do tohoto limitu pojišťovna neplní a malé škody si podnik hradí sám. Kombinace samopojištění s pojištěním představuje ve své formě rozložení rizika mezi více subjektů. 1.6.2 Finanční krytí rizika úvěrem Úvěr je metoda finančního krytí rizika, která se realizuje až po vzniku ztráty. Nevyžaduje tedy tvorbu rezervy z vlastních peněžních prostředků a je možné je použít na investiční účely. Tento přístup však nevede k systematickému řízení rizika. O riziko se začíná podnik zajímat až tehdy, když mu nastane škoda nebo ztráta a podceňuje se tak prevence. Problém, který může v tomto případě nastat je, že věřitel odmítne poskytnout úvěr nebo ho neposkytne v potřebné výši a podnik tak nezíská potřebné prostředky k úhradě ztráty. Čerpání úvěru je také nákladné, neboť žadatel musí kromě zapůjčené částky uhradit věřiteli i úroky, které částku podstatně navýší. 1.6.3 Finanční krytí rizika pojištěním Pojištění je prostředek, pomocí kterého se ztráty několika pojištěných rozloží mezi všechny pojištěné. Jde o právní vztah, při kterém na sebe pojišťovna přebírá závazek, že pojištěnému poskytne pojistné plnění za událost, která odpovídá sjednaným pojistným podmínkám. Za - 26 -
poskytnutí pojistné ochrany požaduje pojišťovna od pojištěného odměnu v podobě pojistného. Z toho pojišťovna tvoří pojistné rezervy na vyplácení pojistných plnění. 28 Účelem pojištění je odstranit nebo alespoň zmírnit nepříznivé důsledky nahodilých událostí. Ty mohou vznikat působením přírodních sil (živelní události) nebo činností či chováním lidí a nelze určit, kdy a zdali vůbec nastanou. Pojištění má dvě roviny, ekonomickou a právní. Z ekonomického pohledu je možné pojištění charakterizovat jako vytváření peněžní rezervy, sloužící k úhradě potřeb nebo škod, které vzniknou pojištěným subjektům z nahodilých událostí. 29 Tato rezerva se vytváří z pojistného, tedy z prostředků, které pojištění platí za poskytovanou pojistnou ochranu. Právní rovina tvoří souhrn práv a povinností všech účastníků. Pojištěný má právo na základě pojistné smlouvy na pojistné plnění, nastane-li pojistná událost a pojistitel má povinnost mu toto plnění poskytnout. Tím, že poskytuje pojištěnému pojistnou ochranu, vzniká pojistiteli právo na pojistné, které má pojistník povinnost platit v plné výši a včas. Pojištění je jedním z nejčastějších způsobů přenosu rizika na specializovanou osobu, v managementu rizik mu proto musí být věnována velká pozornost. Pojmy týkající se pojišťovnictví jsou uvedeny v příloze č. 1. 1.6.4 Zhodnocení jednotlivých metod finančního krytí Při výběru možnosti finančního krytí rizika je důležité zvážit, která z metod bude pro podnikatele nejefektivnější. Je třeba stanovit, jak velká ztráta může působením rizika vzniknout či jaká může být frekvence jednotlivých událostí. Samopojištění je vhodný způsob finančního krytí pro malá rizika s nízkou frekvencí. Rezervy vytvořené samopojištěním mohou krýt jednu vzniklou ztrátu, ale nebudou zřejmě dostatečné pro krytí větších či opakovaných ztrát. Podnikatel tedy může ušetřit na pojistném, ale pokud nastane větší škoda, může mu to způsobit značné ztráty. Při samopojištění nedochází k uplatnění jednoho ze základních principů pojištění, a to rozložení rizika. 28 CHOVAN, P., ČEJKOVÁ, V. Malá encyklopédia poistenia a poisťovníctva s cudzojazyčnými ekvivalentmi, 1995, s. 121. 29 ČEJKOVÁ, V., NEČAS, S., ŘEZÁČ, F., Pojistná ekonomika, 2004, s. 15. - 27 -
Krytí rizik pomocí úvěrů sice nevyžaduje tvorbu rezerv, a je tedy možné využít tyto peněžní prostředky jinak, na druhou stranu jde o velmi nákladné finanční krytí rizika. Čerpání úvěru je spojeno s úroky, které značně navýší celkovou výši půjčené částky. Podnikatelský subjekt také vůbec neřeší prevenci a o krytí rizika se začne zajímat až po vzniku škody. Pokud mu z nějakého důvodu nebude poskytnut úvěr, bude se muset vyrovnávat se ztrátou. Pojištění přináší výhodu v přesunutí rizika na pojišťovnu, podnikatelský subjekt tedy nemusí tvořit vlastní zdroje na pokrytí možných ztrát. Představuje sice náklady ve formě pojistného, ale podnikatelskému subjektu přináší pocit jistoty, že v případě škody dostane vyplaceno pojistné plnění. Vyplacení pojistného plnění není závislé na dosud zaplaceném pojistném a je vyplaceno, kdykoliv nastane škoda (při splnění podmínek pojistné smlouvy). Je závislé pouze na stanoveném pojistném limitu ve smlouvě. Následující část diplomové práce bude zaměřena výhradně na krytí rizik pojištěním, neboť se jedná o nejefektivnější způsob finančního krytí rizik. Podnikatelský subjekt má kryta i velká rizika a nehrozí mu riziko nedostatku finančních prostředků v případě opakované škody. Práce je zaměřena na řízení rizik podnikatelských subjektů z pohledu pojišťovacího makléře. Následující podkapitola pojišťovacího makléře definuje a popíše jeho činnost a postup při analýze rizik klienta a následném návrhu pojištění. 1.7 Řízení rizik z pohledu pojišťovacího makléře Pokud se podnikatelský subjekt rozhodne krýt rizika pomocí pojištění, většinou využívá služeb pojišťovacího makléře. Jedná se o zprostředkovatele pojištění, který kromě zprostředkovatelské činnosti nabízí klientovi i provedení rizikově analýzy, poradenskou činnost týkající se oblasti řízení rizik apod. Zprostředkovatelská činnost v pojišťovnictví je v České republice upravena zákonem č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí. Zprostředkovatelskou činností se podle zákona č. 38/2004 Sb. rozumí odborná činnost spočívající v: předkládání návrhů na uzavření pojistných smluv nebo zajišťovacích smluv, provádění přípravných prací směřujících k uzavření pojistných nebo zajišťovacích smluv, - 28 -
uzavírání pojistných nebo zajišťovacích smluv jménem a na účet pojišťovny nebo zajišťovny, pro kterou je tato činnost vykonávána, pomoci při správě pojištění a vyřizování nároků z pojistných nebo zajišťovacích smluv. Prvním typem je zprostředkovatel závislý, to znamená, že vykonává zprostředkovatelskou činnost pro jednu konkrétní pojišťovnu a nabízí pouze její produkty. Druhým typem je nezávislý zprostředkovatel, který je samostatnou fyzickou nebo právnickou osobou nabízející pojištění. Zkoumá rizika klientů a podle toho jim nabízí pojištění pro ně nejvýhodnější. Kromě toho poskytuje klientům poradenské služby, oceňování rizik apod. Za svoji práci dostává provizi, která je obsažena v pojistném. Nezávislý zprostředkovatel se také označuje pojmem pojišťovací makléř. Následující text obsahuje stručnou charakteristiku pojišťovacího makléře. Pojišťovací makléř: - je ve své činnosti vázán obsahem smlouvy uzavřené se zájemcem o pojištění nebo zajištění (dále jen "klient"), - v závislosti na obsahu smlouvy s klientem zpracovává komplexní analýzy pojistných rizik, návrhy pojistných nebo zajistných programů, poskytuje konzultační a poradenskou činnost, provádí správu uzavřených pojistných nebo zajišťovacích smluv, sleduje lhůty k jejich revizi, spolupracuje při likvidaci pojistných událostí, - musí být zapsán do registru, splňovat podmínky důvěryhodnosti a mít vyšší kvalifikační stupeň odborné způsobilosti dle zákona, - je odměňován pojišťovnou nebo zajišťovnou, nebylo-li s příslušnou pojišťovnou a pojistníkem dohodnuto jinak, - může vybírat pojistné nebo zprostředkovávat plnění z pojistných smluv je oprávněn přijímat pojistné nebo zprostředkovávat plnění z pojistných smluv, - musí být pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem této činnosti. 30 30 ČEJKOVÁ, V., NEČAS, S., Pojišťovnictví, 2006, s. 95-98. - 29 -
1.7.1 Činnost pojišťovacího makléře 31 V praxi makléři působí jako zprostředkovatelé a konzultanti při řešení otázek pojištění pro klienta a při přípravě plánů i praktické aplikaci rizikového managementu. Makléř kontaktuje, na rozdíl od jiných pojišťovacích zprostředkovatelů, široké spektrum pojistného trhu, a nabízí tak klientovi možnost výběru mezi produkty a pojistiteli. Pomáhá klientovi orientovat se v široké nabídce pojistných produktů a vzhledem k jeho zkušenostem a přehledu v této oblasti umožňuje navrhnout nabídku na míru klientovi. Postup činnosti pojišťovacího makléře popisují následující body: provedení analýzy rizika u podnikatelského subjektu, který má zájem o pojištění, vypracování rizikové zprávy pro pojišťovny; stanovení požárních komplexů a ocenění majetku podnikatelského subjektu; návrh pojistného programu, který probíhá v úzké spolupráci s klientem, řešení možných alternativních verzí pojistného programu; získání nabídky od pojišťoven, pomoc klientovi s vyhodnocením nabídek a výběrem optimální varianty; analýza a příprava pojistné smlouvy včetně pojistných podmínek a dodatků, vysvětlení jednotlivých pasáží klientovi; diskutování s klientem, pokud je potřeba provést ještě nějaké změny, projednání případných návrhů změn s pojistiteli; vypracování přehledu pojistek pro klienta a jeho pravidelná inovace; provozování servisní činnosti, sledování změn v majetkové oblasti, sledování nových okolností týkajících se rizikové situace; pravidelné schůzky s klientem, případně jeho zástupci, podávání informací o novinkách, zastupování klienta při jednáních s pojišťovnou; 31 JANATA, J., Pojištění a management rizik v makléřském obchodě, 2008, s. 27-30. - 30 -