meruňkovo filmové listy

meruňkovo filmové listy 6 Letní filmová škola Uherské Hradiště středa 29.07.2015 2 Queer filmy a seriály 3 Pozvánka na: Divadlo Cylindr 4 Rozhovor: Peter Strickland 5 Dotazník: Petr lček 7 O filmech Petera Stricklanda 8 Berlínská škola 10 English friendly page Marseille r. Angela Schanelecová středa 29.07 Kino Mír 18.00

Mix Queer filmy a seriály Určitě se běžte podívat dneska od 11.30 do Klubu kultury na drama Petera Stricklanda Pestrobarvec petrklíčový o milostném vztahu dvou žen. Když se vám bude líbit, doporučujeme vám zhlédnout i tato následující klasická díla, v nichž naše redakce kvituje unikátní zpracování gay nebo lesbické tematiky. Život Adèle Profesionálové Pán prstenů Superman 1 až 90 Bob a Bobek Soutěž Oceňujeme odhodlání hlavní hrdinky nevysmrkat se po celou tříhodinovou stopáž. Bodie a Doyle to sice dohromady nikdy nedali, ale to sexuální napětí! Sam zahřívá chcípáka Froda po celou cestu do Mordoru jen proto, že jsou dobří kamarádi? Ale jděte! Ty těsné slipy... A chudák Lois Laneová je celou dobu jenom fag hag. Noci jsou studené a klobouk je těsný. Také tento rok se vám pečlivé sledování plátna může vyplatit! Konkrétně lze vyhrát festivalové tašky, trička nebo hrnečky. Přečtěte si dvě naše stricklandovské otázky a správné odpovědi pošlete na mail filmovelisty@lfs.cz. Pak už stačí jen trocha štěstí při slosování a výhra je doma! 1. Jaká píseň zazní jako poslední na koncertu zachyceném v dokumentu Björk: Biophilia Live, na který si můžete zajít dnes od 21.00 do Klubu kultury? 2. Peter Strickland se narodil v anglickém městě Reading, kde se každoročně pořádá významný hudební festival. Jaká z níže uvedených kapel na něm v roce 2013 nevystupovala? a) Knife Party b) Tame Impala c) ampire Weekend Jan Grossman: Žít svůj osud Kino Mír / 12.00 Jednoho z nejvýraznějších režisérů historie pražského Divadla Na zábradlí představí dokumentarista Aleš Kisil ve svém snímku Jan Grossman: Žít svůj osud. Grossmanovy inscenace Král Ubu (1964), yrozumění (1965) či Proces (1966) svou reflexí doby provokovaly tehdejší komunistický režim, jejich vyznění nicméně zůstává živé dodnes. Turnaj Mölkky Smetanovy sady / 14.00 Chcete poznat Finsko i jinak než prostřednictvím filmů z letošního fokusu? Co si třeba zkusit tradiční finskou venkovní kolíkovou hru Mölkky, která nevyžaduje vysokou fyzickou zdatnost, a je tak vhodná pro všechny věkové kategorie. Pokud přijdete už během hodiny před začátkem turnaje, můžete si hru vyzkoušet nanečisto. Stane se Zrní Kolejní nádvoří / 20.00 Kapele Zrní jsou nějaké omezující žánrové škatulky úplně lhostejné. ětšinou sami sebe popisují jako něžný artbrut, kladenskej uhelnej zen. I vy můžete na dnešním koncertě poznat jejich osobitý, hypnotický projev, za nějž obdrželi hudební cenu Anděl pro objev roku 2012. (aka) Divadlo Úlet Šapitó Letní poloha / 20.15 Jestli chodíte na LFŠ jen po filmech, je to sice chvályhodné, ale zapomínat byste neměli ani na divadelní program, který je letos obzvlášť pestrý. Dneska od 20.15 se určitě vypravte do šapitó Letní poloha, kde vám své umění ukáže soubor Úlet, což je divadlo lidí bez domova. (klk) 2 Anketa Jaký je váš oblíbený queer film? Martin Herold: Dva světy, jedno Slunce DJ Slávek Horák Kino Mír / 22.00 Hradišťský vzduch i boky návštěvníků LFŠ rozvlní jako DJ režisér Domácí péče Slávek Horák, polovina pražského dua The Chickenloops. Slibuje dvouhodinový set kombinující house, elektro a prý i trochu cimbálovky. (zbn) Xenia Kovalčuk budoucí studentka teorie filmu zpomínám si na příběh dvou neonacistů, kteří homosexuály samozřejmě nenávidí, ale pak se do sebe nečekaně zamilují. Je to skandinávský film přibližně z roku 2013, ale na název si nevzpomenu, tak to může být takový kvíz i pro čtenáře. Jan Fišer student Napadá mě série o Harrym Potterovi, protože se proslýchá, že Brumbál je teplej. Ale nefoťte mě, ze mě si kamarádi dělají legraci, že vypadám jako gay, tak po tomhle si budou dělat srandu ještě víc. Redakce: A co foto s kamarádem? Cafe Portal / 17.00 Zajděte si dnes odpoledne na vernisáž výstavy absolventa AU a finalisty letošního ročníku Ceny kritiky za mladou malbu Martina Herolda. Autor pracuje s klasickými žánry, jako jsou zátiší či krajinomalba, které však posouvá drobnými obměnami do kontextu současného umění.

3 Odborný program Pokračujeme v mapování jarých roků české kinematografie, tentokrát se zaměříme na 30. léta. Redutě 2 se nechte od 9.00 navnadit projekcí Bílé nemoci, úspěšné čapkovské adaptace v režii Huga Haase z roku 1937. Na stejném místě od 11.00 naváže přednáška Jaroslava Sedláčka Český film III: 1930 1937, která blíže představí zlatou dekádu lasty Buriana, Martina Friče nebo Miloše Havla. Dnešní lekce Letní filmové akademie, jež ve 13.30 začne v Redutě 2, se zaměří na režii svou profesní cestu od natáčení reklam po úspěšný a ceněný debut Domácí péče popíše režisér Slávek Horák. 15.30 ho v Redutě 2 vystřídá Lekce filmu podle Christopha Hochhäuslera, v níž tento německý režisér (na fotce) představí poetiku Berlínské školy, jejímž je čelným představitelem, i svou tvorbu a bohatou publicistickou činnost. Zlatým hřebem dnešního odborného programu je Lekce filmu podle Petera Stricklanda, persony současného artového filmu mluvit bude od 17.30 také v Redutě 2 nejenom o své erotické lahůdce pro fajnšmekry Pestrobarvec petrklíčový, ale třeba také o záznamu unikátního koncertu proslulé islandské zpěvačky Björk: Biophilia Live. (šk) áš hlas a obraz Hradiště Letní filmová škola Uherské Hradiště @lfskola letnifilmovaskola Letní filmová škola Uherské Hradiště Taguj #lfs2015 Aktuální informace a program 41. letní filmové školy Uherské Hradiště najdete na www.lfs.cz. Pro návštěvníky je také letos připravena pohodlná mobilní aplikace LFŠ Letní filmová škola vytvořená firmou Ackee.cz, s programem, novinkami a informacemi o filmech. Android ios Windows Superkapela složená z členů polozapomenutých tuzemských skupin má neurčitý počet hudebníků a její zvuk je stejně proměnlivý a zakroucený jako cesta po zelené z Bratřic. Pacov je město na západním okraji ysočiny. Taky je to kapela, která vznikla jen kvůli Filmovce. Nikdy jsem nebyl v Pacově a pochybuji, že někdo z kapely ano. Ale jako název to zní dobře, stejně jako jejich hudba, vysvětluje dramaturg LFŠ Zdeněk Blaha. Středem zvuku Pacova se žene Pokud vám na LFŠ chybí více příběhů s ženskými hrdinkami, vydejte se dneska od 20 hodin do Divadelního stanu na představení lny divadla Cylindr. Jedná se o drama, v němž vystupuje jediná herečka Nataša Burger, jež hru zároveň napsala a na jevišti ztvárňuje sedm ženských hlasů. Oficiální text k představení obšírněji dodává: Jako vlny přicházejí ženy jedna po druhé k duši, která jediná zůstává, ostatním odvyprávějí svůj příběh a mizí. Jejich vyprávění citlivě doprovází různými nástroji hudebník, který zároveň představuje mužský princip. Němá kapela Pacov basová linka, která si neurvale razí cestu ambientními plochami, občas je však nucena ustoupit divokým samplům a vzdouvajícím se harmoniím drnkacích nástrojů. Jaké nečekanosti se budou dít, až se Pacov potká s Hitchcockem, a ještě k tomu Na šikmé ploše, se dozvíte ve 14.30 v kině Hvězda. Sunout dolů se snad nebudou hudebníci, ale jen hlavní hrdina, vzorný student, jehož falešně pomluvili. Hraje ho idol z dávných časů Ivor Novello. (ivp) Pozvánka na: Divadlo Cylindr Návštěvník-muž by si mohl říct, že takovou estrogenem překypující inscenaci si může klidně odpustit kladné reakce na lny však nepřicházejí jen od ženských recenzentek. Sedm žen, sedm příběhů, sedm pohledů na ženu samotnou i ženu ve vztahu k muži s obdivuhodně vyváženým a genderově férovým přístupem. A k tomu (mnoho)tvárná, a přesto svá Nataša Burger, já odcházel spokojen, tvrdí třeba na stránce i-divadlo.cz Jiří Koula, který inscenaci ohodnotil 74,99 procenta. Tak se nebojte své vnitřní ženy a dorazte! (klk)

Rozhovor 4 Peter Strickland: nepřemýšlím o tom, kam patřím Režijní začátky Petera Stricklanda nebyly jednoduché. Na svůj celovečerní debut Katalin arga použil 30 tisíc eur z dědictví po strýci, dalších 70 tisíc eur na postprodukci ale sháněl dva a půl roku. Tento žánrový chameleon si pak vyzkoušel i variaci na italský horor 70. let (Berberian Sound Studio) a erotické drama o zvláštním vztahu dvou žen (Pestrobarvec petrklíčový). šechny tři jeho hrané celovečeráky můžete vidět i tady v Hradišti. A k tomu ještě jeho záznam koncertu Islanďanky Björk. Adéla Kabelková, Iva Přivřelová

5 Pocházíte z Readingu, stejně jako Sam Mendes, Kate Winsletová nebo Ricky Gervais. Jak to, že jde o tak umělecky plodné město? Asi proto, že tam není co dělat. Readingu na vás nepůsobí žádné vnější stimuly, všechno si musíte vymyslet sami. Lidé říkali to samé o slavné hudební scéně v Manchesteru industriální město, kde v 80. letech panovala hrozná nuda, ale muzice to neškodilo, naopak. Reading je středostavovské město, a když tam někomu řeknete, že chcete dělat filmy, vysměje se vám. Zvláštní, že v něm vyrostlo tolik umělecky úspěšných lidí. Ale nejsme nijak propojeni, nikoho z nich osobně neznám. aše filmy se zpravidla inspirují řadou jiných snímků, i vcelku neznámých. Jak jste se stal takovým cinefilem? Asi jako každý. pubertě se mi líbily komerční věci, četl jsem filmové časopisy. některém z nich jsem se dozvěděl o Lynchově Mazací hlavě a v šestnácti jsem se na ni zajel podívat do Londýna. Ten film pak nastartoval moji posedlost, nakonec jsem se díval na všechno, co šlo. Bylo v Británii lehké dostat se třeba k italským hororům ze 70. let nebo jiným raritním žánrům? Někdy trvalo několik let, než jsem sehnal titul, který jsem toužil vidět. Třeba v případě jednoho Jodorowského filmu jsem si musel sehnat pirátskou videokazetu až z Japonska. Ale mělo to i svou výhodu: mohl jsem si představovat, jaké ty kusy asi jsou. Dneska už nemám čas se na filmy těšit. Svůj celovečerní debut Katalin arga jste natočil v Rumunsku. Proč právě tam? Až v Rumunsku jsem pro něj našel tu správnou krajinu. Ten příběh by se mohl odehrávat kdekoli, je to spíš bajka. Protože šlo o téma pomsty a natáčeli jsme v maďarské komunitě v Rumunsku, musel jsem být opatrný, aby se do filmu nedostala žádná politika. Ale příroda tam byla úžasná. yrůstal jsem na kontinentálních filmech, na Tarkovském, Herzogovi a podobně, a to prostředí jsem měl v sobě. Dnes žijete v Maďarsku. Sháníte peníze na své filmy pořád v Británii? Ano, všechny mé filmy jsou teď financovány z britských zdrojů, jsem na tamní systém navázaný. Z hlediska peněz jsem britský filmař. Jinak jsem ale napůl Řek a napůl Angličan a žiju ve střední Evropě. A nerozlišuju to. Nepřemýšlím o tom, kam patřím. aše snímky jsou navzájem dost odlišné. Jak si vybíráte jejich témata? Beru cokoli, co je zajímavé. ždycky jsem měl rád béčkové žánry, exploataci, gotické horory, erotické filmy ze 70. let. To mě inspiruje. rámci pokleslých žánrů můžete realizovat nápady, které by vám v realistickém snímku neprošly. Zároveň se však snažím vždycky ukázat i něco, co od daného žánru nečekáte. mých filmech nenarazíte na explicitně znázorněný sex, krev či znásilnění. Nesoudím postavy to nechávám na divácích, ti jsou ta porota v soudní síni. aše poslední dva hrané snímky odkazují k 70. letům. Proč máte tuhle dobu tak rád? Řekl bych, že všichni filmaři ve svém díle podvědomě odkazují k vlastnímu dětství a já se narodil v 70. letech. ětšina snímků, které si ze svého mládí pamatuju, se zase vztahovala k 50. letům: Gremlins, Návrat do budoucnosti, Modrý samet Proč jste nikdy nespolupracoval s jiným scenáristou? Zkusil jsem to, a nefungovalo to. Jsem na to asi příliš sobecký. Miluju ten pocit, když se dívám na prázdnou stránku, to, jak se vás najednou zmocní vzrušení i strach. Je to jako vaření. Když dort upeče někdo jiný a vy jen přidáte šlehačku, není ten dort váš. Teď sice s nějakými lidmi spolupracuju na rozhlasové adaptaci televizního sci-fi hororu The Stone Tape pro BBC, ale to není moje látka. aši první rozhlasovou hru, The Len Continuum, nedávno vysílala právě BBC. Jaké vůbec je pro filmaře obejít se bez obrazu? Ne tak těžké, jak jsem se obával. Líbilo se mi, jak rychle nám to celé šlo od ruky. Rozhlasová hra je hotová za pár dní. Navíc si v ní můžete bez zásadnějšího rizika vyzkoušet i věci, na které byste u celovečerního filmu neměli odvahu. The Len Continuum vypráví o neúspěšném herci, který nepřeje úspěch nikomu jinému, dokonce ani vlastní ženě. Kolik vašich vlastních frustrací ze začátku kariéry se v něm odrazilo? U svých děl nikdy neříkám, co z nich má reálný základ a co ne. šechno, co jsem kdy udělal, je osobní. Ale je to koláž. postavách je kus mě, kus lidí, které znám, i těch, o nichž jsem jen slyšel, a samozřejmě kousky filmů, jež jsem viděl. době premiéry svého debutu jste si ještě musel přivydělávat jako učitel angličtiny. Teď už jste filmařem na plný úvazek? Ano, ale nevydělávám zas tak velké peníze. Pořád si nemůžu dovolit bydlet v Londýně. To bych musel začít točit pro Marvel, což by mi teda nevadilo. Moje věci si finančně nijak zázračně nevedou. Budapešti za to ale dokážu přežít. Londýně bych si musel najít ještě jednu práci, třeba v kanceláři, a tu by mi stejně nedali, když jsem režisér. Jsem pro ně překvalifikovaný, neuvěřili by mi, že od nich neuteču za filmem. Co je na vaší práci nejzábavnější? Návštěva festivalů, na kterých nepracuji. Jsem pak velmi tolerantní návštěvník. U jakého filmu jste naposledy brečel? U filmu Stop Kim Ki-duka. Bohužel smíchy. Kam v Hradišti po filmu na jídlo? Po filmu ideálně znovu na film. Jíme proto, abychom se na ně vydrželi dívat. Kdyby o vás natočila dokument Helena Lifebox Rodiče PETERA STRICK- LANDA byli učitelé, on ale raději zběhl k filmu. e svém díle se inspiruje jak pokleslou tvorbou, tak třeba Tarkovským. Mezi jeho oblíbence patří i Juraj Herz se svým Spalovačem mrtvol a Morgianou, na nichž Strickland obdivuje především práci se střihem škoda že se na Filmovce minuli! Z našich kin známe jeho hudební dokument Björk: Biophilia Live a drama Pestrobarvec petrklíčový o kompromisech ve vztahu dvou žen. Film pro změnu o vztahu dvou mužů (a AIDS) nyní připravuje. Strickland se nebojí krvavých hororů giallo, ale straší ho představa, že by měl stát před kamerou či objektivem. Pro Filmové listy se však vyfotit nechal. Bratrstvo neohrožených: Petr lček Zeptali jsme se lidí, kteří připravují Letní filmovou školu, na pár zvídavých, ale co si budeme zase nalhávat, jinak docela zbytečných otázek. Dnes je hostem rubriky dramaturg Petr lček. Třeštíková, jak by se jmenoval? Helena! Už dlouho totiž toužím po tom, natočit časosběr o Třeštíkové. Jaké by bylo vaše mafiánské jméno? Don Čičo. Björk, nebo Amy? racím úder. Wajda, nebo Munk? Je Miroslav Donutil nespolehlivý vypravěč? Netuším, nikdy jsme se neviděli... Nemám moc času.

Doporučujeme Zombie a vlak duchů Sportovní hala / 09.30 Za celý loňský listopad svítilo v Helsinkách slunce celkem deset hodin. e zbytku země snad ještě míň. Podobně temné, depresivní pocity jako nastupující finská zima navozuje i balada Miky Kaurismäkiho Zombie a vlak duchů. Měli jste někdy pocit, že se nedokážete úplně přizpůsobit okolnímu světu, který vlastně jen tak plyne kolem? Mistrem v nepřizpůsobivosti (prosím číst bez pejorativních konotací) je talentovaný basák Antti alias Zombie. Poté, co je pro duševní poruchu propuštěn z armády, nevydrží v žádném zaměstnání a jakýkoliv drobný neúspěch jej vrhá do náruče alkoholu. I přes celkově nihilistickou beznadějnost ale snímek prosvětlují zábavné momenty jako třeba zpívající Matti Pellonpää coby frontman country kapely Harry and the Mulefukkers. (bb) Splašený vlak Kino Mír / 15.30 Příběh dvou uprchlých trestanců a jedné železniční zřízenkyně, uvězněných v neovladatelném, stále se zrychlujícím vlaku, může znít jako náplň průměrného akčního thrilleru. Ale režisér Andrej Končalovskij (mimo jiné někdejší spolupracovník velikána Andreje Tarkovského) na tomto půdorysu dokázal vystavět drama o lidských posedlostech, v němž se splašený vlak stává moderní bílou velrybou a Jon oight jako kapitán Achab se na jejím hřbetu žene vstříc neodvratnému konci (to vše za tónů ivaldiho hudby). Dobovou akční produkci převyšuje i poezie záběrů zohaveného vlaku řítícího se syrovou pustinou Aljašky a taky herecké výkony oighta a Erika Robertse, nominované na Oscara. (šk) Furiant Kino Reduta 1 / 21.00 Ladislav Stroupežnický, český dramatik 19. století, nepůsobí na první dojem zrovna jako ta pravá figura, o níž by se měly točit životopisné filmy. Žil, psal, zemřel. No a dál? Režisér Ondřej Hudeček však ve svém půlhodinovém snímku Furiant ukazuje, že pozoruhodných událostí bylo v životě Stroupežnického víc než dost. Režiséra zajímá dramatikova homosexualita zobrazuje jeho první (samozřejmě nešťastnou) lásku a taky nepodařený pokus o sebevraždu, kdy si mladý Láďa ustřelil část obličeje, který mu tak zůstal zdeformovaný do konce života. Hudeček zvolil zajímavou formu, v níž s využitím animací akcentuje odstup od svého hrdiny. Chtěl jsem, aby měl divák pocit, že prochází muzeem, komentuje to. (klk) Případ pro začínajícího kata Slovácké divadlo / 14.30 Scenárista a v tomto případě i režisér Pavel Juráček byl přední postavou československé nové vlny. Kromě své dnes už legendární středometráže Postava k podpírání se více či méně podílel na scénářích k filmům jako Ikarie XB 1 nebo Sedmikrásky. Případ pro začínajícího kata je jeho dlouho připravovaným, vysněným gulliverovským projektem a Juráčkovým vrcholným dílem i vzhledem k tomu, že se stal prvním režisérem, kterého po nástupu normalizace vyhodili z Barrandova, v nucené německé emigraci se jen trápil a po návratu do socialistického Československa zemřel ještě před sametovou revolucí. Podobenství z roku 1969, které ačkoliv bylo napsáno ještě před příchodem okupačních sil, se stalo možná první přesnou metaforou zmaru, jenž následoval. Bohužel film putoval do trezoru i když kdosi odvážný ho týden nechal pouštět v kině na áclaváku. Od středy až do konce prý bylo plno. (zbn) Pan Arkadin Slovácké divadlo / 20.30 Zkoumat, proč Orson Welles tak často točil o mužích, kterým peníze a moc zkorodovaly duši, by jistě bavilo studenty psychologie. Pro studenty filmu zase může být výzva porovnávat pana Arkadina, impozantní figuru, jež žije na hradě a které její dcera říká zlobr, s Charlesem Kanem. A asi lépe zkousnou nesympatické soukromé očko, jemuž dá titulní postava za úkol zjistit, kým byla kdysi. Následující hra o přízeň Arkadinovy dcery (v podání třetí paní Wellesové) vás nejspíš až tak nepřekvapí. Wellesovi nicméně role zkažených bohatců slušely a jejich varujícím osudům zase slušel noirový vzhled. A i tady má Orson pro všechny kritiky výmluvu, že mu snímek někdo méně geniální přestříhal. (ivp) Zpívání v dešti Kino Hvězda / 23.30 Jaký nádherný pocit! tak tento slogan doprovázel v roce 1952 na plakátech premiéru Zpívání v dešti a nemohl být příznačnější! Jeden z nejslavnějších muzikálů všech dob totiž funguje jako instantní antidepresivum bez vedlejších účinků, jako droga s okamžitým nájezdem, která vyvolá úžasnou euforii minimálně na 103 minut. pozadí je příběh z 20. let minulého století, kdy dostal film zvuk, v popředí pak několik tanečně -hudebních čísel s choreografií tak hravou, že budete chtít tančit na sedačkách třeba při energickém Good Morning. Zpěv Genea Kellyho v dešti v momentě, kdy se zamiloval, již vstoupil do historie a dočkal se mnoha citací (Rihanno, sorry, na Genea nemáš). My jsme se i díky Zpívání v dešti zamilovali do filmu. (jš) 6

Program Spektrum: Talent: Peter Strickland Mistr zvuku Adéla Kabelková Oddaný milovník 70. let. Experimentátor s filmovým zvukem. Ctitel pokleslých žánrů i umělecké avantgardy. Pokud máte nabubřelý cinefilský názor, že ten nejlepší snímek svého života už jste viděli a kromě zvracejících Japonek vás nic nepřekvapí, dejte šanci britskému režisérovi Peteru Stricklandovi. Rodák z anglického Readingu si vysloužil na letošní LFŠ samostatnou sekci, ve které najdete čtyři jeho celovečerní filmy. Pestrobarvec petrklíčový (režie: Peter Strickland) středa 29.07. / Klub kultury / 11.30 7 Patří-li ke Scorsesemu gangsterky a k Allenovi zase vztahové komedie, Petera Stricklanda odhadnout nelze. Pokud bychom však přece chtěli hledat nějaký prvek prolínající se tvorbou tohoto milovníka rozličných žánrů, je to důraz na hudební a zvukovou složku filmu. Stricklandův celovečerní debut Katalin arga si dokonce odnesl Stříbrného medvěda za zvuk z Berlinale 2009. Aby toto drama mohl začínající režisér vůbec natočit, musel do něj investovat veškeré dědictví Katalin arga (režie: Peter Strickland) sobota 01.08. / Slovácké divadlo / 20.30 po svém strýci. Příběh zasazený do maďarské komunity v Rumunsku sleduje putování mladé ženy za otcem jejího syna. Tragédie, jež se v životě Katalin odehrála, není připomínána vševysvětlujícími flashbacky, ale vynořuje se v podobě nejrůznějších ruchů v mnohovrstevnaté zvukové stopě. Katalininy pochybnosti nad morálním ospravedlněním jejích činů zase ilustrují záběry podmanivého, avšak zlověstně vyhlížejícího lesa. Režisér přiznal, že publikum od Německa až po Slovinsko mělo problém s hrdinčinou motivací, kdežto celý Balkán jí v její pomstě zapáleně fandil. Horor v nahrávací kabině Ještě více je cílená práce se zvukovou kompozicí znát ve Stricklandově druhém celovečeráku Berberian Sound Studio. Zde skládá poctu žánru giallo krvavým hororům s vysoce stylizovanou prací s kamerou a důrazem na mrazivou atmosféru a neobvyklou hudbu. Britský zvukař je v 70. letech pozván do Itálie kvůli postprodukci už natočeného hororu z něj samotného nevidíme téměř nic, všechen děs nám zprostředkovává jekot a děsivé mručení hlavních představitelek, jež prostupují klaustrofobickým prostorem nahrávací kabiny. Divákovi není předložen souvislý dialog, informace si musí spojovat, stejně jako záměrně roztříštěnou zvukovou stopu. A protože jsme stále v hororu, dojde i na torturu hudbou. Zatím poslední celovečerní film Petera Stricklanda, Pestrobarvec petrklíčový, je opět zasazen do 70. let, tentokrát však detailně sleduje intimní, na první pohled striktně rozdělený submisivně-dominantní poměr dvou žen, z nichž jedna by se místo role dominy cítila daleko lépe v tradičně nastaveném vztahu. Jejich uvěznění v předem daných situacích, které se cyklicky opakují, doprovázejí Stricklandovy hrátky s animací, jež připomínají třeba Švankmajerovu fascinaci hmyzem. Zvuk zde dotváří jasně ohraničený svět milenecké dvojice a koresponduje s vášní obou žen pro uzavřené temné prostory. Stricklandův důraz na hudební složku díla nakonec dokládá i Björk: Biophilia Live, záznam komorního koncertu islandské zpěvačky, na němž se režijně podílel i Nick Fenton. Dokument obsahuje i animované sekvence oslavující nejrůznější formy života od buněk až po složité organismy. izuálně strhující mikrokosmos se propojuje s niterným vyzněním jednotlivých písní. aříme s Peterem Stricklandem Adéla Kabelková egetarián Peter Strickland trpí tak trochu obsesí jídlem. Společně se skupinou přátel z rodného Readingu založili kapelu The Sonic Catering Band, a jak už její název napovídá, spojili v ní hudbu právě s jídlem. Během živých koncertů nejenže využívají zvuků spojených s úpravou potravin, ale rovnou na pódiu i vaří. Poslech alb jako Disco Brunch nebo Seven Transdanubian Recipes a skladeb Prelude to an Empty Stomach či Dada Cuisine by jistě i Zdeňku Pohlreichovi napověděl, že jeho rozjímání nad čerstvými bylinkami trochu chybí experimentální elektro. Jídlo coby zvukotvorný prvek ostatně sehrálo hlavní roli i ve Stricklandově snímku Berberian Sound Studio, jehož děj zkoumá postprodukci fiktivního hororu Jezdecká smršť. Nechybí bodání do salátů, které simuluje týrání oběti inkvizice. Olej škvařící se na pánvi pak představuje strkání rozžhaveného pohrabáče do nejrůznějších intimních otvorů mučené čarodějnice. Zvuky doprovázející snahu o utopení nebohých žen zase vznikají při ponořování hlávek zelí do kádě s vodou. Nedivíme se, že postavě zvukaře, kterého ztvárnil Toby Jones, začne hrabat a místo zeleniny si představuje reálné osoby. Až budete zase večer připravovat caesar salát, určitě si na Petera Stricklanda vzpomeňte!

Program Spektrum: Berlínská škola Jaká je vaše největší slabina? Klára Kolářová Zhuštěné anotace filmů z Berlínské školy vás na první přečtení možná moc nenalákají. Hrdiny jsou často mladí lidé, kteří nevědí. Prostě nevědí. Nemají jasno, jak naložit se svými životy, jak jednat s okolím, a hlavně hledají svou pozici ve světě. Za tímto vágním přiblížením se však skrývají skvělé snímky. Bungalov (režie: Ulrich Köhler) čtvrtek 30.07. / Kino Reduta 1 / 09.00 Ty nejsou vyklenuty klasickým hollywoodským způsobem, kdy se hlavní postava po první třetině stopáže dopustí špatného rozhodnutí, které je pak vykoupeno prohlédnutím a velkým obratem. Zde hrdinové zažívají příběhy, jež jsou uvěřitelné, přesné. Režiséry z této sekce fascinuje realita, kterou však nijak nekašírují. Zobrazují všednodennost a banalitu. Označení Berlínská škola platilo původně pro absolventy Německé filmové a televizní akademie Angelu Schanelecovou, Christiana Petzolda a Thomase Arslana. Později se však tento termín rozšířil i na tvůrce, již ve svých filmech vyznávají podobnou poetiku: Maren Adeovou, alesku Grisebachovou, Ulricha Köhlera, Christopha Hochhäuslera, Benjamina Heisenberga či Jessiku Hausnerovou. Filmy všech uvedených letos najdete i v programu LFŠ. Necítím se být členem čehokoliv. Na druhou stranu asi by pro nás bylo mnohem jednodušší, pokud by něco jako Berlínská škola skutečně existovalo, komentovala to letos Angela Schanelecová pro časopis Cinepur. Její filmy Marseille a Můj pomalý život zaujmou především svým tempem scény jsou sestříhané tak, že oba snímky působí takřka hypnoticky. Divák tak snadno nabude pocitu, že se dívá na situace, které jsou jen odkoukané ze života. e skutečnosti za nimi samozřejmě stojí pečlivá scenáristická i režijní práce. Pryč z nudného světa Dnes byste si neměli nechat ujít například Falešné doznání Christopha Hochhäuslera (toho můžete na Filmovce potkat i osobně). Hrdinou snímku je mladík Armin, jenž nemůže najít práci. Žije sice ve spořádané středostavovské přiměřeně milující rodině, ale i tak pociťuje strach rodičů o to, aby z toho kluka něco bylo. Pracovní pohovory, které absolvuje, jsou pokaždé jedna velká fraška. Střídají se na nich jeden povrchní dotaz za druhým ( Jaká je vaše největší slabina? Co můžete přinést do týmu? Proč se hlásíte zrovna na tuto pozici? ), na které se člověk postupně naučí odpovídat správně a lživě. Armin se rozhodne z tohoto zoufale nudného světa vykročit tím, že se přihlásí k trestnému činu, s nímž nemá nic společného. Podobně znuděný je i hrdina Bungalovu režiséra Ulricha Köhlera, devatenáctiletý Paul, který se při zastávce na benzínce odpojí od armádního konvoje tiše a nenápadně dezertuje. Následujících pár dní tráví v domě svých rodičů. Zkouší obnovit vztah s expřítelkyní, a když zjišťuje, že ta nemá zájem, začne pokukovat po partnerce svého bratra. Na snímku je výborné především vykreslení mladíkovy agrese stlačené pod povrch, která se dostane ven jen v několika málo momentech. Paul si uvědomuje, že ho nečeká zářná budoucnost, a tak vztekle prodlévá na místě, znehybněn vlastní nemohoucností. Co se týče dalších snímků ze sekce, s důvěrou se vydejte prakticky na jakýkoli. ýběr je kvalitní, pečlivý a ukazuje, že i nedramatický film dokáže být vzrušující. 8 Pěkně přehledné kategorie Označení pro různé vlny nebo směry jsou samozřejmě nutně zjednodušující a nepřesná, ale pomáhají na určitou dobu přitáhnout ke kinematografii dané země pozornost, ze které pak filmaři těží ještě dlouhou dobu, řekl mi na letošní LFŠ finský režisér Mika Kaurismäki. A měl pravdu. Berlínská škola, rumunská nová vlna, řecká divná vlna, československá nová vlna Žádný z těchto směrů nespojuje nějaký společný manifest nebo shodné umělecké cítění. To, co mají filmaři z těch škatulek společného, je ve skutečnosti mnohem banálnější podobný věk a stejná země původu (a možná ještě to, že spolu mluví a občas spolupracují). Zbytek dotvoří lenost publicistů spojená s touhou rozřadit si vše do pěkných, přehledných kategorií. Nadšeně se letos nadechli i tuzemští filmoví novináři do kin jde hned několik snímků mladých českých režisérů, kteří jsou podobně staří, mají vystudovanou FAMU a to je tak všechno. Trefně to vystihl jeden z nich, ít Zapletal, jehož práci jste na Filmovce také měli možnost zhlédnout: Až tady nějaká nová vlna bude, nebudeme se na to muset ptát, protože to bude evidentní. (klk) Falešné doznání (režie: Christoph Hochhäusler) středa 29.07. / Slovácké divadlo / 11.00

Stalo se 9 Makhmalbaf: Koncentrujte se! Své první snímky jsem natočil bez filmového vzdělání, vyprávěl včera na své lekci v Redutě 2 slavný íránský režisér Mohsen Makhmalbaf. Když pak vyšly hodně bídné kritiky, rozhodl jsem se, že se musím dovzdělat. Sehnal jsem si tedy velké množství knih o kinematografii a půl roku nedělal nic jiného, než je četl a dělal si z nich výpisky. Když jsem skončil, měl jsem tisíc stran, takže jsem dělal to samé znovu. A znovu. Na konci z toho byla malá bible filmování a pak konečně přišly i recenze ve stylu On je génius! Nejsem. Důležité je se jen koncentrovat na práci, dodal režisér. Kde si můžeme jeho bibli půjčit, už bohužel přední představitel tzv. íránského filmového zázraku nedodal. (jš) O životě nad plynovodem Ačkoliv je ústředním tématem snímku Roura ukrajinského režiséra italije Manského plynovod Urengoj-Pomary-Užhorod, o samotné rouře se toho divák dozví poměrně málo. Filmař namísto toho vypráví osudy lidí žijících kolem její trasy od Sibiře až po východní Německo. Chtěl jsem ukázat rozdíl mezi Evropou a Asií. To jsem ale ještě netušil, že přijde ukrajinská krize. Teď už se i já na svůj film dívám jinýma očima, vysvětluje Manskij, který ač ředitel největšího festivalu dokumentární tvorby v Rusku, má právě tam kvůli svým politickým postojům zákaz točit. Roura získala hned několik ocenění po celém světě za kameru i nejlepší dokument nad třicet minut. Mým snem je, abychom se v budoucnu na dobré filmy zase dívali v kině, a ne na chytrých telefonech, říká režisér. (bb) Kozova cesta zpátky na výsluní Film Ivana Ostrochovského Koza se točí okolo snahy hlavního hrdiny, vysloužilého boxera Petera Baláže přezdívaného Koza, který si zde zahrál sám sebe, zajistit peníze pro svou přítelkyni Mišu, jež je chce použít na zaplacení potratu. Koza se kvůli ní vrací zpátky do ringu. ýchozí zápletka je reálná, fiktivní je až průběh boxerova turné, to jsme pro potřeby našeho snímku zdramatizovali, prozradil během besedy s diváky LFŠ v kině Hvězda Ostrochovský. Přítomen byl i Baláž. S natáčením prý neměl problém, coby někdejší profesionální boxer je na kamery zvyklý. Doufal jsem, že mě tato role posune k lepšímu životu, a to se pomalu začíná plnit, doplnil. (aka) Zlatá šedesátá Loni byly vrcholem divadelního programu LFŠ Dejvice, letos Zábradlí. Režisér Jan Mikulášek adaptoval deník filmaře československé nové vlny Pavla Juráčka. Zatímco dokument Martina Šulíka o Juráčkovi Klíč k určování trpaslíků aneb Poslední cesta Lemuela Gullivera, který Filmovka rovněž uvádí, se soustředí výhradně na dvě hlavní linky nepovedený vztah s manželkou eronikou a vznik Juráčkova vrcholného díla Případ pro začínajícího kata, divadelní inscenace s názvem Zlatá šedesátá aneb Deník Pavla J. na to jde jinak. ytáhla víc do popředí samotného autora deníku (ztvárnilo ho hned pět herců v čele s Honzou Hájkem na fotce a Jiřím yorálkem) se všemi jeho závislostmi na alkoholu, ženách, fenmetrazinu i filmech. (zbn) Kdo vytvořil Občana Kanea? Francouzský režisér François Truffaut kdysi řekl, že Občan Kane ovlivnil všechno důležité, co v kinematografii po roce 1940 vzniklo. Filmový historik ěroslav Hába pak včera v Redutě 2 objasnil, co ovlivnilo Občana Kanea. Ten snímek má pověst naprosto originálního díla, za kterým stojí pouze osoba Orsona Wellese. Já jsem ale přesvědčený, že se jedná o dílo kolektivní, ovlivněné soudobou kinematografií, sdělil Hába na přednášce s názvem Autorská imaginace versus ideál fotografického realismu. Při realizaci Kanea se prý třely různé autorské vize kameraman Gregg Toland například vyznával realismus bez trikových vstupů, Welles ale jeho pohled nesdílel a triky do filmu přidal v postprodukci. (jš) Chill-out Spařený vepř a koroptví oko Štěpán Kučera Rád bych napsal o víně, říká mladý novinář ve vinném sklípku slečně za pultem a nechá si něco nalít. Bude to hlavně pro Pražáky, co sem jezdí na festival. Jak se podle vás pozná dobrý víno? To záleží na chuti člověka, odpovídá slečna zdvořile. Máme tu třeba chardonnay, to je na mě hodně sladké, a někdo zas řekne, že je na něj kyselé. K tomu se člověk musí propít, řekne muž stojící vedle mladého novináře. Jestli vás to zajímá, tak si zajděte před Hvězdu, tam je od šesti stánek s vínem. yberte si jednu odrůdu a ochutnejte po deci od tří čtyř různých vinařství. Muž má na krku akreditaci Filmovky, ale je z Moravy a zrovna si ze tří druhů červeného pro sebe vybírá to pravé. Mladý novinář poděkuje a obrátí se zpátky ke slečně. Máte zkušenosti s vínama, co se prodávaj v Čechách? Já studuju v Hradci a tam jsem se naučila pít pivo, protože víno tam mají hrozné. Někdy se hřeší na to, že lidi se v tom nevyznají. Prodává se na úkor ceny když máte litr za čtyřicet korun, tak to o něčem svědčí, protože kdo si váží svojí práce, ten si ji umí ocenit. K pultu přistoupí další muž a nechává si natočit do PET lahve. Jaký máte rád víno? ptá se mladý novinář. Já teď červený tramín. A vy? Mladý novinář krčí rameny. Tak si dejte červený tramín. Kočko, nalij mu na mě deci. Slečna nalije. Zkama jste? zeptá se a radši to ještě přeloží: Odkud? Z Prahy. Tam těch vinic, pravda, tolik není, směje se muž a s naplněnou PET lahví odchází. Slečna před mladého novináře postaví sklenici bílého vína. Proč se to jmenuje červenej tramín, když je to bílý? ptá se mladý novinář z Prahy. Tahle odrůda má hrozny dorůžova, tak proto. Ale spoustu lidí to mate, utěšuje ho slečna. Mladý novinář pohlédne na tabuli, kde jsou vyfoceny různé odstíny vína včetně názvů. To jsou oficiální názvy, šípková růže, spařený vepř a koroptví oko? To vinaři fakt řikaj? inař spíš řekne, to je dobrá barva, směje se slečna. Ale tohle je dobré na degustace, lidem se to líbí. Mladý novinář se ještě dozví rozdíl mezi zemským vínem a pozdním sběrem, mezi severním a jižním svahem a že dnes máme trend sladkých vín, kterému se vinaři musejí přizpůsobovat, aby měli odbyt. Ale když se pak potácí do redakce, v hlavě mu stejně zůstává jenom spařený vepř a koroptví oko.

English friendly WHAT TO SEE Zombie and the Ghost Train Sportovní hala / 09.30 Mika Kaurismäki s ballad evokes the dark and depressive feelings resembling of the Finnish winter. The main hero, talented bass player Antti alias Zombie, is a master of inadaptability. Overall nihilist hopeless mood is interrupted by funny moments like the one with Matti Pellonpää singing. The Duke of Burgundy Klub kultury / 11.30 A lesbian couple and the BDSM motives might sound as a pubescent dream, but don t expect a lascivious videotape porn. isually enchanting drama by Peter Strickland contemplates the stereotypes, with which every usual couple has to struggle, and questions the burdens of love. Runaway Train Kino Mír / 15.30 A story of two escaped convicts and a female railway worker being trapped on a train with no breaks and nobody driving might sound like an average action thriller. Yet Andrei Konchalovsky builds up a powerful drama about human obsessions, and is fairly close to be labelled a modern Moby-Dick. Mr. Arkadin Slovácké divadlo / 20.30 Orson Welles s obsession with greedy and grasping men, who lost their souls in wealth, could be an attractive question for students of psychology. On contrary, students of film might try to compare Mr. Arkadin with Charles Kane. The plot of the film is no surprise. But Welles just looked good in the roles of corrupted snobs while the noir style suited to their fortunes. Singin in the Rain Kino Hvězda / 23.30 One of the most famous musicals in the world works as an instant antidepressant. The story is set in the 1920s when film was being enhanced with sound. The music and dance and a great choreography will definitely pull you out of the seats. Upcoming events Masterclass Christoph Hochhäusler s Masterclass starts at 15.30 in Reduta 2. The German director will talk on the poetics of Berlin School films, bringing us closer to his works and his journalistic activities. Peter Strickland s Masterclass kicks off at 17.30 again in Reduta 2. This important person in contemporary art-house filmmaking will talk about his erotic delicacy The Duke of Burgundy and much more. Mölkky Tournament Smetanovy sady / 14.00 Do you want to know more about Finland? Some aspects just don t fit into our Focus. Come and try the traditional Finnish outdoor skittles game Mölkky. You may also arrive an hour in advance and do a bit of a practice. Peter Strickland: I don t really think of where I belong Peter Strickland had fairly tough start. His debut featurelength film Katalin arga ate up 30,000 Euros from his uncle s inheritance, and he had to search another 70,000 Euros for the postproduction for two and a half years. This genre chameleon tried variation on the 70s Italian horror (Berberian Sound Studio) or the erotic drama about an unusual women s relationship (The Duke of Burgundy). SFS presents all of his three feature-length films plus the Björk s concert documentary. Adéla Kabelková, Iva Přivřelová You were born in Reading just as Sam Mendes, Kate Winslet or Ricky Gervais. How come this city is so fertile for talents? That s perhaps there s nothing to do. No external impulses. You ve got to make the fun up by yourself. Your films always proceed from several titles, even the less familiar ones. How did you become such a cinefile? Just like anyone else. As a teenager I liked the commercial movies and read film mags. There I read about the Lynch s Eraserhead and went to London to see the screening. Later on, I became obsessed. I watched everything I could. Do you raise money on your films in Britain even though you live in Hungary? Yes, I m linked to the system in the UK. From the financial point of view, I m a British filmmaker. From the aesthetic one, I m half Greek, half English, I live on the continent, I love European film. I don t really think of where I belong. There s great diversity in your films. How do you choose the subjects? I don t know. I grab anything that interests me. I ve always loved the b-genres, exploitation films, gothic horrors, erotic films from the 70s. All these have inspired me a lot. They provide space for loads of ideas you could never get away with in a realistic film. I attempt to make the use of particular genre and show something that no one expects. I don t show explicit sexual scenes, violence or rape. And I don t judge my characters that s the role for an audience. When you debuted with your first film, you d been still working as an English teacher. Are you a full-time filmmaker now? Yes, but I don t earn much. I can t afford living in London, unless I made films for Marvel. If I wanted to stay in London, I would have to take an extra job. But I wouldn t get an office job, because they would tell me I m overqualified and wouldn t believe me that I d stay when wanting to make films. 10

Kecy po dvou deci Tuhle jsem čet, že v každym z nás je kus bisexuála. Dáš si ještě víno, Marceli? Hele, já jsem ale na 100 % heterosexuál. Na 101 %. Dopito Bezčasí Iva Přivřelová Když jsem ještě chodila do školy, červenec byl čas, kdy jsem netušila, jestli je úterý, nebo čtvrtek ani kolik je přesně hodin. Byly prázdniny a já se nemusela o nic starat. Od té doby, co přes léto pracuju na festivalech, tedy v redakcích festivalových novin, se to vrací, jen v hororovější podobě. Zase často nevím, jaký je den, protože v úterý vyrábíme číslo na středu. A že je večer, jsem letos ve arech poznala jen díky tomu, že sekuriťákovi před redakcí skončila služba a vystřídal ho jiný. Na Filmovce jsem zase plynutí nedělního, polského dne zaznamenávala podle toho, zda dramaturg Petr lček zdravil diváky dobré odpoledne, nebo dobrý večer. Když jsem ráno šla na projekci Popelu a démantu, který se odehrává v noci, měla jsem pocit, že bych si měla jít, až snímek skončí, lehnout. Naše redakce se prostě ocitla ve filmu Berlínské školy: hypnoticky se ploužíme ve festivalovém bezčasí, mezi anonymními (minimálně pro nováčka Honzu Škodu) slováckými budovami hledáme svou pozici ve světě, případně místo, kde na nás čeká Mika Kaurismäki na rozhovor. lastní identitu jsme ztratili ve filmech, před spaním si místo oblíbených strašidelných historek vyprávíme o oblíbených tragických osudech hereckých hvězd. Kamarádi na Facebooku, kteří nejsou na LFŠ, nás přestali chápat. Ještě že jste tady vy! Pokud s námi ale chcete mluvit, doporučuji radši finský přístup kupte nám pivo a za dvě hodiny řekněte: na zdraví! Filmové listy pro vás připravili: Klára Kolářová (šéfredaktorka), Iva Přivřelová (zástupkyně šéfredaktorky), Zbyněk lasák (editor), Barbora Bednaříková, Adéla Kabelková, Štěpán Kučera, Jan Škoda (redaktoři), eronika Pleskotová (korektury), Irena Křiváková (překlad), Štěpán Malovec (grafika), Jaromír Hárovník (sazba), Helena Fikerová, David Kumermann, Marek Malůšek (fotografové), Michaela Churavá (asistentka), Jakub Plachý (kresba komiksu), Adéla Kabelková, Klára Kolářová (scénář komiksu), Agentura NP (tisk).

čas místo název sekce úvod host jazyk země rok time place title section introduction guest language min. country year 08.30 Kino Hvězda Prezident Francie, Gruzie, Z Mehdi Abdollahzadeh 118 B, Německo 2014 125 08.30 09.00 Slovácké divadlo K i n or e d u t a1 Občan Kane pondělí uděláme okna I S ěroslav Hába Jan Jílek 119 87 USA Německo 1941 2006 73 93 09.00 K i n or e d u t a2 Projekce k přednášce 1930 1937: Bílá nemoc OP 95 Československo 1937 146 09.00 Klub kultury Č a r o d ě jz ez e m ěo z I ěroslav Hába, Iva Hejlíčková 101 USA 1939 78 09.30 Sportovní hala Z o m b i eav l a kd u c h ů F Štěpánka Ištvánková 88 Finsko 1991 65 10.00 Divadelní stan Workshop animovaného filmu DP 1. skupina 180 157 hosté: Radek Beran, 11.00 Kino Hvězda Malý Pán 83 ČR, Slovensko Jakub Červenka 2015 111 11.00 K i n or e d u t a2 Č e s k ýfi l mi I I:1 9 3 0 1 9 3 7 OP host: Jaroslav Sedláček 120 146 11.00 Slovácké divadlo Falešné doznání S host: Christoph Hochhäusler Německo, 90 Dánsko 2005 92 11.30 K i n or e d u t a1 Š e v c izn u m m i F O l a fm ö l l e r 83 Finsko 1923 59 11.30 12.00 Klub kultury K i n om í r Pestrobarvec petrklíčový J a ng r o s s m a n:ž í ts v ů jo s u d Zábradlí S Z Z host: Peter Strickland Radana Korená Radana Korená 104 59 58 elká Británie Česká republika Česká republika 2014 1997 2000 98 127 127 12.00 Sportovní hala Mám strach I Christian Uva, Aleš Říman 120 Itálie 1977 82 13.00 Kavárna Respekt Č e s k ék r á t k éfi l m y OP ishorts 60 150 13.30 K i n or e d u t a2 L e t n ífi l m o v áa k a d e m i e R e ž i e OP host: Slávek Horák 90 146 14.00 Divadelní stan e č e r n í č e ks l a v í5 0 s t a r éne J DP 120 156 14.00 Smetanovy sady Turnaj Mölkky DP 180 169 14.30 Kino Hvězda N aš i k m ép l o š e hudební doprovod: Pacov I ě r o s l a vh á b a,z d e n ě kb l a h a 80 elká Británie 1927 83 14.30 Slovácké divadlo Případ pro začínajícího kata Z J a nl u k e š,a n n ab a t i s t o v á 102 Československo 1969 126 15.00 K i n or e d u t a1 J i ř íw e i s s:i I.e t a p a Jan Jendřejek 57 102 O h n i v ýr y b o l o v Stíhač N o cad e n 33 8 16 elká Británie elká Británie elká Británie 1943 1943 1945 102 102 102 15.00 15.30 Klub kultury K i n om í r Stále spolu Splašený vlak I h o s t:e v ato m a n o v á Jiří Flígl 75 111 Česká republika USA 2015 1985 112 86 15.30 K i n or e d u t a2 Lekce filmu podle Christopha Hochhäuslera OP host: Christoph Hochhäusler sluchátka / česky 90 146 15.30 Sportovní hala S a c c oaa n z e t t i I A n d r e am i n u z,j a nš u l c 111 Itálie, Francie 1970 81 16.00 Kavárna Respekt P o l s k ék r á t k éfi l m y OP ishorts 60 151 16.30 F o y e rk i n ah v ě z d a K ř e s tk n i h yr a d o m í r ad.k o k e š e R o z b o rfi l m u DP host:radomír D. Kokeš 30 17.00 Cafe Portal Martin Herold: Dva světy, jedno Slunce DP 30 167 17.00 Kino Hvězda Uprchlíci Finsko, F Milja Mikkola 102 2014 67 Nizozemsko 17.00 Slovácké divadlo Dopraváci Petr lček 112 Polsko 2013 105 17.30 K i n or e d u t a1 Nenasytná Tiffany hosté: Ondřej Pavliš, Filip 74 Česká republika 2015 112 Brouk, Jakub Ševčík Lekce filmu podle sluchátka / 17.30 K i n or e d u t a2 90 146 Petera Stricklanda OP host: Peter Strickland česky 17.30 Klub kultury Štyridsaťštyri Z Martin Palúch 121 Československo 1957 127 18.00 K i n om í r Marseille S Jan Jílek 94 Německo, Francie 2004 92 18.00 Sportovní hala Milán, kalibr 9 I Christian Uva, Aleš Říman 101 Itálie 1972 81 18.30 Šapitó Letní poloha P l e š a t ýk r á l í č e k D i v n o j i n ýk r a j DP 90 164 20.00 20.00 Divadelní stan Kolejní nádvoří D i v a d l oc y l i n d r l n y Zrní DP DP 70 120 159 162 20.15 Šapitó Letní poloha Úlet (divadlo lidí bez domova) DP 60 164 20.30 Kino Hvězda Mrzout F Milja Mikkola 113 Finsko 2014 66 20.30 Slovácké divadlo Španělsko, Pan Arkadin I Michael Málek 99 Francie 1955 75 21.00 K i n or e d u t a1 Furiant host: Ondřej Hudeček 27 Česká republika 2015 112 21.00 K i n or e d u t a1 v l n av s.b ř e h Jaroslav Sedláček 99 Slovensko, ČR 2014 113 21.00 21.30 21.30 Klub kultury Letní kino Smetanovy sady Sportovní hala B j ö r k:b i o p h i l i al i v e Č e s tas l á v a U strážnýho anděla S L host: Peter Strickland Petr lček 97 86 105 elká Británie Československo Polsko 2014 1968 2014 98 134 105 21.30 Šapitó Letní poloha DJ nkl94 DP 150 165 22.00 K i n om í r DJ Slávek Horák DP 120 22.00 23.30 23.30 23.30 23.45 23.59 R W El e t n ík i n o Masarykovo nám. Kino Hvězda K i n or e d u t a1 Slovácké divadlo R W El e t n ík i n o Masarykovo nám. Klub kultury Jak jsme hráli čáru Z p í v á n ívd e š t i B a n d i t évm i l á n ě Lovec démonů Století Miroslava Zikmunda Polnočná omša L I I S L Z ěroslav Hába, Iva Hejlíčková Christian Uva, Aleš Říman Eva Chlumská Martin Palúch 102 103 96 100 97 89 Slovensko, ČR USA Itálie USA, Německo Česká republika Československo 2014 1952 1968 2001 2014 1962 137 79 80 97 137 128 23.59 Sportovní hala Te x a s k ým a s a k rm o t o r o v o up i l o u2 I Jiří Flígl 101 USA 1986 86 23.59 K i n om í r LFŠ Midnight Party STŘEDA / Wednesday DP english friendly strana brožury brochure page 165 F Fokus: Finsko I Inventura S Spektrum isegrádský horizont AČFK AČFK uvádí Z Zvláštní uvedení L Letní kina OP Odborný program DP Doprovodný program čtvrtek 30.07. RANNÍ PROJEKCE Setkání ve tmě Kino Hvězda 08.30 Gabbe Slovácké divadlo 08.30 Bungalov Kino Reduta 1 09.00 Chlapci Klub kultury 09.00 Kabinet doktora Caligariho Sportovní hala 09.30 eškerý program včetně odborného je veden v českém jazyce, případně tlumočen, projekce doprovází české.