DANĚ A DAŇOVÁ EXEKUCE V PRAXI FINANČNÍCH ÚŘADŮ

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Veřejná ekonomika DANĚ A DAŇOVÁ EXEKUCE V PRAXI FINANČNÍCH ÚŘADŮ Taxes and their levy practiced by tax offices Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Ing. Hana Jurajdová, Ph.D. Autor: Martina Vitásková Brno, květen 2009

Jméno a příjmení autora: Martina Vitásková Název bakalářské práce: Daně a daňová exekuce v praxi finančních úřadů Název práce v angličtině: Taxes and their levy practiced by tax offices Katedra: veřejné ekonomie Vedoucí bakalářské práce: Ing. Hana Jurajdová, Ph.D. Rok obhajoby: 2009 Anotace Předmětem bakalářské práce Daně a daňová exekuce v praxi finančních úřadů je charakterizovat daňový systém, jeho orgány, pravomoci, působnost s cílem vymezit daňovou exekuci jako specifický institut státní správy. První část je zaměřena na vymezení pojmů, právní úpravy a historie exekucí. V druhé části se zabývám praktickou stránkou exekučního řízení, počínaje prací s nedoplatky, přes jednotlivé typy exekucí, mezinárodní vymáhání aţ po zhodnocení ekonomické stránky daňové exekuce. Annotation The present bachelor thesis Taxes and their levy practiced by tax offices describes the tax system, its bodies, competencies, and a sphere of action with the main goal to define tax executions as a specific institute of state administration. The first part is focused on defining of concepts, legal forms and history of execution. The second part deals with practical aspects of executing proceeding, - from arrears, through particular types of executions, international exaction to the evaluation of economical aspects of tax execution. Klíčová slova Daně, správce daně, daňový subjekt, exekuce, exekuční příkaz, zákon Keywords Taxes, tax administrator, subjekt of taxation, execution, warrant of execution, law

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci Daně a daňová exekuce v praxi finančních úřadů vypracovala samostatně pod vedením Ing. Hany Jurajdové, Ph.D. a uvedla v ní všechny pouţité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 20. května 2009 vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Haně Jurajdové, Ph.D. za její cenné rady, postřehy a komentáře, kterými přispěla k vypracování této bakalářské práce.

OBSAH ÚVOD... 7 1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA... 9 1.1 Vymezení pojmů... 9 1.2 Vývoj daní... 10 1.3 Hlavní funkce daní... 11 1.4 Daňový systém České republiky... 11 1.5 Orgány správy daní... 13 1.6 Místní příslušnost orgánů státní správy... 14 2 EXEKUCE... 16 2.1 Vývoj exekučního práva... 16 2.2 Daňové řízení... 17 2.3 Předpoklady pro daňovou exekuci... 19 2.4 Daňová a soudní exekuce... 19 2.5 Předání nedoplatku k vymáhání... 20 3 VYMÁHACÍ ŘÍZENÍ... 22 3.1 Kontaktování daňového subjektu... 23 3.2 Zjištění informací pro volbu způsobu provedení exekuce... 23 3.3 Místní šetření... 24 3.3.1 Průběh místního šetření... 24 3.4 Zástavní právo... 25 3.5 Zajišťovací příkaz... 26 4 EXEKUČNÍ ŘÍZENÍ... 28 4.1 Exekuce na peněţní prostředky u peněţního ústavu... 28 4.2 Exekuce na mzdu a jiné... 29 4.3 Exekuce na peněţní pohledávky... 29 4.4 Exekuce na prodej movitých věcí... 30 4.4.1 Průběh exekuce na movité věci... 30 4.4.2 Draţební vyhláška... 31 4.4.3 Draţební jednání... 32 4.5 Exekuce na prodej nemovitostí... 32 4.6 Exekuční náklady... 33 4.7 Opravné prostředky... 33 4.8 Vymáhání prostřednictvím přihlášení pohledávek... 36 4.8.1 Přihláška k exekucím soukromých exekutorů... 36 4.8.2 Přihlášení pohledávek po prohlášení úpadku insolvenčním soudem... 36 4.9 Ekonomická stránka daňové exekuce... 37 5 MEZINÁRODNÍ VYMÁHÁNÍ... 39 5.1 Legislativa... 39 5.2 Předmět vymáhání... 39 5.3 Formy a postup mezinárodní spolupráce... 40 ZÁVĚR... 43 Seznam použité literatury... 45 Seznam obrázků... 45

ÚVOD V současnosti se ve vyspělých zemích nenajde člověk, který by se nesetkal s pojmem daně, daňová správa nebo daňové řízení. S otázkou daňové problematiky jsme v kaţdodenním kontaktu, aniţ si to uvědomujeme. S nákupem kaţdého zboţí nebo sluţby vydáváme určitou část našeho příjmu, která je odváděna jako část připadající na daně, kaţdou minutu, kdy svou pracovní činností přispíváme k vytváření hodnot, také přispíváme k odvodu daní, neboť naše práce je zdaněna. Problematice daní, které jsou hlavním příjmem státního rozpočtu se věnuje velká pozornost také v tisku a odborné literatuře. To je také znakem toho, ţe kaţdý občan pociťuje daňové zatíţení. Řada občanů si jistě někdy poloţila otázku: Proč vlastně musíme daně odvádět? Je třeba si v této fázi uvědomit, ţe kaţdý musí daně státu odvádět s vědomím, ţe takto přispívá k naplňování státního rozpočtu, z něhoţ jsou financovány veřejné výdaje, které jsou vynakládány na uspokojování základních potřeb společnosti jako jsou obrana státu, bezpečnost, zdraví, vzdělání apod.. Státní organizace, které jsou zřízeny za účelem výběru daní a jejich odvodu do státního rozpočtu, rozpočtů obcí a krajů jsou stanoveny zákonem o správě daní a poplatků. Jsou to územní finanční orgány, tedy finanční ředitelství a jím podřízené finanční úřady. Tyto instituce jsou oprávněny daně vyměřit, vybrat a vymáhat. Z nedobrovolnosti placení daní je zřejmé, ţe se najdou daňové subjekty, které svou zákonnou povinnost daně odvést nesplní a stávají se tak daňovými dluţníky. Vzhledem k tomu, ţe podíl nedoplatků není zanedbatelný, tj. přibliţně 10-15% všech vybíraných finančních prostředků, byla prostřednictvím zákona přidělena finančním orgánům způsobilost k vymáhání daní, odvodů, poplatků, záloh, pokut apod.. V případě, ţe daňový subjekt svou povinnost nesplní, tedy neodvede daň, jsou finanční úřady nuceny přistoupit k vymáhání pohledávek v rozsahu jím vymezeném zákonem. Oblast vymáhání daňových pohledávek je specifickou oblastí, která je širší veřejnosti známa jen velmi zběţně. Způsobilost finančních orgánů k vymáhání daňových nedoplatků, poplatků, pokut, odvodů, úroků, penále atd. je výjimečná tím, ţe ostatní instituce státní správy a samosprávy nemají způsobilost vymáhat pohledávky státu, které spravují a musí o toto ţádat příslušný soud. Ve své práci bych se chtěla především zaměřit na toto specifikum finančních úřadů, jímţ daňová exekuce bezesporu je, a které je dle mého názoru dáno významností daní jako nejdůleţitějšího příjmu státního rozpočtu. Cílem práce je stručně charakterizovat exekuční proces tak, jak probíhá v praxi, tedy tak jak ho denně provádím já, pracovník vymáhacího oddělení finančního úřadu. Dále chci poukázat na povinnosti daňových poplatníků, moţnosti správců daně ve vymáhacím procesu a seznámit s jeho průběhem. Problematika týkající se vymáhání nedoplatků finančními úřady je upravena zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů (ZSDP), který je stěţením právním předpisem. Dále je při výkonu exekuční činnosti přiměřeně pouţíván zákon 7

č. 99/63 Sb. Občanský soudní řád, některé instituty jako např. zástavní právo jsou upraveny v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů. V první, teoretické, části práce se věnuji vymezení pouţívaných pojmů, charakterizuji daňovou soustavu, historii exekučního řízení, vývoj exekučního práva, daňový systém a charakterizuji exekuci v obecné rovině. V druhé, praktické, části se zaměřuji na práci s nedoplatky a postup vymáhání, specifikuji jednotlivé druhy daňových exekucí, přičemţ se zaměřuji i na institut mezinárodního vymáhání, který se v posledních letech vyuţívá stále více a jeho úspěchy nejsou zanedbatelné. V poslední kapitole se zabývám efektivností, důvodností, důsledností a důleţitostí této činnosti. 8

1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA 1.1 Vymezení pojmů Úvodem, neţ přikročím k samotnému interpretování daného tématu, povaţuji za důleţité vymezit nejdůleţitější pojmy, s nimiţ v textu samotném pracuji, a to z důvodu lepšího porozumění pro všechny, kteří se s tímto tématem podrobněji setkávají poprvé. Pojmy: Daň (daňová povinnost) daní rozumíme nedobrovolnou, povinně odváděnou, platbu do státního rozpočtu daného státu Daňová soustava je tvořena jednotlivými druhy daní, které mohou být v daném státě ukládány, vybírány a vymáhány Správce daně pod tímto označením rozumíme Ministerstvo financí, finanční ředitelství, finanční úřady, Generální ředitelství cel, celní úřady, územní celky. V této práci je označením správce daně myšlen finanční úřad. Daňový subjekt (dluţník) 1 je poplatník či plátce daně, kterému vznikla povinnost daň vybrat a odvést příslušnému správci daně Vymáhání - je proces, kdy pověření pracovníci správce daně, na základě svých pravomocí a s pouţitím donucovacích prostředků, vybírají daně, které poplatníci a plátci dobrovolně, na základě jim stanovené povinnosti, neodvedli Exekuce je to proces, procesní činnost soudu a dalších zúčastněných subjektů, který směřuje k cíli, coţ je uspokojení pohledávek oprávněného Exekuční příkaz je rozhodnutí vydané správcem daně, který jím přikazuje, dluţníkovi či poddluţníkovi, určité plnění na účet správce daně a to ve výši dluţné daňové povinnosti Poddluţník - je rozuměno plátce mzdy, správce peněţního účtu apod., tedy ten, kdo je povinen provést výkon nařízený exekučním příkazem 1 6 Zákona o správě daní a poplatků 9

1.2 Vývoj daní Pojem daně není výrazem, který by byl známý pouze z období současné ekonomie. Pokud se zaměříme na období starého Řecka, Říma a zemí Orientu, zjistíme, ţe jiţ v této době byly daně známým pojmem.z jakého důvodu daně vznikly? Lze se domnívat, ze na počátku vzniku daní stála panovníkova potřeba finančně zajistit jednorázové a mimořádně vznikající potřeby, které nemohly být kryty tradičními zdroji. Panovník musel ostatní subjekty donutit k přispívání na tyto potřeby, z nichţ jim neplynul bezprostředně ţádný uţitek. Toto byl počátek zrodu daní jako povinných plateb do panovníkova rozpočtu (v dnešní době do státního a veřejného), které nezakládaly nárok na ekvivalentní protiplnění v podobě poskytnutí veřejných statků 2. Dalším typickým rysem daní je absence nároku za jejich odevzdání. Stát rozhoduje o dalším pouţití takto vybraných finančních prostředků, aniţ by bral zřetel na jednotlivé preference daňových subjektů. Devadesátá léta 19.století jsou povaţována za začátek moderní doby zdanění ve střední Evropě. Po 1. světové válce se do daňových systémů poprvé prakticky prosadila redistribuční úloha daní. Po 2. světové válce se vývoj daní rozdvojil. V zemích s centrálním plánováním se daním přisuzoval omezený význam. V zemích s trţně orientovanou ekonomikou byla daním věnována stěţení pozornost a to i díky doznívajícím silným pozicím keynesizmu. Od konce 60.let je proces nazýván procesem harmonizace daňových soustav zemí západní Evropy. Na počátku 70.let přijaly všechny země tehdejšího Evropského hospodářského společnství systém daně z přidané hodnoty. Daňová reforma zavedená v ČR do praxe v roce 1993, vytvořila systém téměř kompatibilní se západními daňovými systémy. Daně v současnosti tvoří nejvýznamnější zdroj příjmů státního rozpočtu. Jsou definované jako povinné, zákonem stanovené platby nenávratného charakteru, vybírané prostřednictvím finančních úřadů a jiných státních orgánů od fyzických a právnických osob ve prospěch veřejných rozpočtů 3. Postavení daní se vyvíjelo v těsné vazbě s postavením a potřebami státu. Daňový systém se neustále vyvíjí, a ani v dnešní době není jeho vývoj zcela završen. V daňových systémech jednotlivých zemí dochází neustále k dalším změnám co do počtu daní, druhů, typů, výše jejich sazeb atd.. Z definování daní jako nedobrovolně, či povinně odváděné platby státu cítíme, ţe se najdou subjekty, které daňovou povinnost řádně, včas a dobrovolně neuhradí. Na tuto situaci jsou orgány státní správy připraveny a disponují vlastní exekutivní silou, jeţ je vyuţívána k vybrání neodvedených daňových povinností. Činnost daňové exekutivy je upravena právními normami. 2 Hamerníková, B. a kol.: Veřejné finance. Victoria Publishing, Praha, 1996 3 Strecková, Y. a kol.: Veřejná ekonomie. ESF MU, Brno, 1997 10

1.3 Hlavní funkce daní Daně tvoří podstatnou část (kolem 90%) příjmů veřejných rozpočtů zemí skupiny OECD 4. Za základní funkce daní je povaţována funkce fiskální. Za další tři hlavní hlavní funkce jsou uznávány funkce: Alokační - představuje schopnost daní pomoci ekonomickým subjektům v rozhodování jaké zboţí či sluţby koupit či nikoliv. redistribuční - přerozdělovací funkce spočívá v zabezpečení rovnoměrného rozdělení důchodů ve společnosti a zajištění tak určitého vzájemného postavení ekonomických subjektů. Nadměrná redistribuce vede k nezájmu o kvalitní výkon subjektu a vede k demotivaci k práci a můţe vést aţ k nestabilitě ve společnosti. stabilizační - je jeden z nástrojů fiskální politiky. Stabilizační funkce daní přispívá k zabezpečení rovnováhy vývoje ekonomiky. K tomuto pouţívá dvojích nástrojů a sice vestavěné stabilizátory a diskreční opatření. Fiskální politika spočívá ve vyuţívání veřejných financí k makroekonomické stabilizaci. Nástroji k dosaţení tohoto cíle jsou ovlivnění úrovně výdajů a úrovně zdanění 5. 1.4 Daňový systém České republiky Současný daňový systém vstoupil v platnost 1. ledna 1993. Představuje jeden ze základních prvků transformace naší ekonomiky. Integrální součástí kaţdého daňového systému je správa daní. Správu daní, odvodů a poplatků, které jsou příjmem státního rozpočtu ČR, územních rozpočtů a státních fondů ČR, upravuje zákon č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o správě daní a poplatků (dále ZSDP). Tato procesní norma je povaţována za základní a nejdůleţitější zákon naší daňové soustavy. Vymezuje vzájemná práva a povinnosti všech osob zúčastněných na daňovém řízení. Daňová soustava 6 je tvořena jednotlivými druhy daní, které mohou být v daném státě ukládány, vybírány a vymáhány. Podle způsobu výběru rozlišujeme daně přímé a nepřímé. Přímé daně jsou ukládány poplatníkovi přímo, neexistuje moţnost přenést daňové břemeno na jiný subjekt. Nepřímé daně odvádí a vybírá jiná osoba neţ poplatník. Další členění daní je podle předmětu zdanění a to na daně z příjmu, majetkové a spotřební daně. Jednotlivé daně(viz. daňové schéma) jsou upraveny příslušnými daňovými zákony. Daňová soustava zahrnuje následující druhy daní: Přímé daně: daň z příjmu (fyzických a právnických osob) daň z nemovitostí daň silniční 4 OECD - Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, její hlavní cíle jsou zvyšování ţivotní úrovně členských zemí, za předpokladu udrţení finanční stability, a tím i rozvoj světové ekonomiky, zdravý hospodářský růst členských i nečlenských zemí a rozvoj světového obchodu na mnohostranné, nediskriminační bázi v souladu s mezinárodními závazky. 5 Šelešovský,J,. Veřejné finance v ČR a EU. Jahoda,R.,Veřejné finance v ČR a EU. První. Brno : ESF MU, 2004.170s.ISBN 80-210-3410-6. 6 Fojtíková, J., Daňový systém. 1. vyd. Brno: MU, 2007. 131 s. ISBN 978-80-210-4285-8 11

daň dědická, daň darovací a daň z převodu nemovitostí daň z přidané hodnoty spotřební daně Nepřímé daně: univerzální daň z přidané hodnoty selektivní a) daň spotřební - z lihu a lihovin - z piva - z vína - z tabákových výrobků - z paliv a maziv b) k ochraně ţiv. prostředí Mezi nejvýnosnější zdroj rozpočtové soustavy náleţí daň z příjmu a daň z přidané hodnoty. Daně z příjmu zahrnují dva druhy daní daň z příjmu právnických osob a daň z příjmu fyzických osob. Obrázek 1: schéma daní PŘÍMÉ DANĚ NEPŘÍMÉ z příjmů majetkové univerzální selektivní fyzických z DPH spotřební osob nemovitostí(staveb,pozemků) právnických osob převodová silniční z převodu nem.,dědická, darovací z lihu z vína a meziproduktů z tab.výrobků z miner.olejů z piva Pramen: Fojtíková,J., Daňový systém. 1. vyd. Brno: MU, 2007. 131 s. ISBN 978-80-210-4285-8 12

1.5 Orgány správy daní Správa daní a poplatků je v České Republice svěřena do působnosti několika orgánů a institucí a je řešena příslušnými zákony. Orgány daňového systému jsou pověřeny výkonem činnosti za účelem dosaţení vybrání, případně vymoţení daní. Správcem daně jsou: Ministerstvo financí, finanční ředitelství a finanční úřady (územní finanční orgány) Celní orgány(generální ředitelství cel, celní ředitelství, celní úřady) územní orgány(krajské úřady, obecní úřady) jiné státní orgány Správa daní v České republice spadá pod pravomoci územních finančních orgánů 7. Mezi ně řadíme finanční ředitelství a finanční úřady, které však nerealizují pouze vlastní správu daní, ale mají i další úkoly. Územně finanční orgány (ÚFO) jsou definovány jako orgány státní správy, které vykonávají správu daní, dávek, poplatků, odvodů, sankčních odvodů za porušení rozpočtové kázně, příspěvků, pokut a penále odváděných do státního rozpočtu, rozpočtu obcí a krajských úřadů a státních fondů České republiky (pokud k tomuto není zákonem určený jiný orgán). Dále vykonávají správu dotací, příspěvků a jiných přídělů poskytovaných ze státního rozpočtu nebo ze státních fondů, provádějí řízení o přestupcích v oboru jejich činnosti, finanční revize a cenovou kontrolu 8. Základními články ÚFO jsou finanční úřady. Ty v rámci své věcné příslušnosti vykonávají správu daní, dotací a provádějí řízení o přestupcích. Finanční úřady nemají samostatnou právní subjektivitu, mají pouze subjektivitu omezenou, a to ve věcech daňového řízení. Nadřízeným orgánem finančních úřadů jsou finanční ředitelství (FŘ). FŘ provádí dozor nad činností finančních orgánů, provádí přezkoumávání rozhodnutí finančních úřadů, provádějí revize a cenovou kontrolu. FŘ mají právní subjektivitu. Finanční úřady a finanční ředitelství podléhají nadřízenému orgánu, jímţ je Ministerstvo financí (MF), které je vrcholným orgánem státní správy. Ministerstvo vykonává v omezeném rozsahu správu daní, hlavně ovšem dohlíţí na činnost finančních ředitelství a finančních orgánů, přezkoumává rozhodnutí finančních ředitelství a v omezených případech vykonává činnosti jako ředitelství případně jednotlivé úřady 9. Správou daní se rozumí právo správce daně činit opatření potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a plnění daňových povinností, zejména právo vyhledávat daňové subjekty, daně vyměřit, vybrat, vyúčtovat, vymáhat nebo kontrolovat jejich splnění ve stanovené výši a době. Zákon o správě daní a poplatků legislativně upravuje zejména zásady daňového řízení, daňovou kontrolu, lhůty pro daňové úkony, promlčení daňové povinnosti, registrační 7 zákon č. 531/1990 Sb. O územních finančních orgánech 8 Zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech 9 Fojtíková, J., Daňový systém. 1. vyd. Brno: MU, 2007. 131 s. ISBN 978-80-210-4285-8 13

povinnost daňových subjektů, pokuty, penále aj.. Finanční úřady spravují nejen daně určené do státního rozpočtu, ale téţ daně určené do rozpočtu obcí a rozpočtu krajských úřadů. Bylo uvedeno, ţe se finanční úřady zabývají i správou dotací, coţ znamená právo kontrolovat u příjemce dotace dodrţení podmínek pro čerpání, pouţití dotací a v případě neoprávněného čerpání nebo pouţití vymáhat jejich vrácení. Příjemcem dotace je kaţdý, kdo nárokuje a čerpá prostředky státního rozpočtu, případně státních dotací 10. 1.6 Místní příslušnost orgánů státní správy Místní příslušnost znamená teritoriální přiřazení správce daně. Pro přiřazení místně příslušného FÚ se řídíme dvěma zásadními pravidly, a to je u fyzické osoby místem bydliště v České republice, jinak místem, kde se převáţně zdrţuje, tj. v němţ pobývá nejvíce dnů v roce. Pro účely zákona o správě daní a poplatků se rozumí bydlištěm fyzické osoby místo trvalého pobytu. U právnické osoby se řídí místní příslušnost podle místa, kde má právnická osoba sídlo podle zápisu v obchodním rejstříku. Nelze-li určit místní příslušnost podle sídla či bydliště, řídí se místem, kde má stálou provozovnu, nebo místem, v němţ daňový subjekt vykonává na území ČR hlavní část své činnosti, jejíchţ výsledky jsou předmětem zdanění, popřípadě místem, v němţ se nachází na území ČR převáţná část jeho nemovitého majetku 11. Nelze-li takto místní příslušnost určit, je příslušným správcem daně finanční úřad pro Prahu 1. Vzniká-li daňová povinnost přechodem státní hranice, řídí se místní příslušnost místem přechodu hranice. U poplatků je místěn příslušný ten správce daně, který je oprávněn podle zvláštních předpisů k provedení poplatného úkonu. U daní, kde je předmětem zdanění nemovitost, je místně příslušným správcem daně FÚ, v jehoţ územní působnosti se nemovitost nachází. Je-li předmětem převod, přechod, či nabytí majetku,je místně příslušným správcem daně finanční úřad, v obvodu jehoţ územní působnosti 12 : měl zůstavitel bydliště nebo se převáţnou dobu zdrţoval se nachází nemovitost, a to i v případě, nabývá-li se současně téţ movitý majetek nebo jiný majetkový prospěch má bydliště nebo sídlo nabyvatel movitého majetku nebo majetkového prospěchu má bydliště nebo sídlo dárce movitého majetku nebo jiného majetkového prospěchu, jde-li o dar do ciziny u sráţkové daně vybírané zvláštní sazbou daně bankami a pojišťovnami je místně příslušným správcem daně finanční úřad v sídle banky, pojišťovny, nebo jejich pobočky či organizační jednotky, kde dochází k vybírání nebo sráţení zvláštní sazbou daně 13. 10 Zákon č. 337/1992 Sb., zákona o správě daní a poplatků 11 Zákon č. 337/1992 Sb., zákona o správě daní a poplatků 12 Zákon č. 337/1992 Sb., zákona o správě daní a poplatků 13 Zákon č. 337/1992 Sb., zákona o správě daní a poplatků 14

Stane se, ţe správce daně zjistí, ţe se subjekt na jím udané adrese nezdrţuje nebo, ţe taková adresa neexistuje. V takovém případě je ovšem sporné, zda jde o správce místně příslušného ke správě daní tohoto subjektu. V případě, ţe se taková skutečnost zjistí, po údajné změně bydliště, je na místě, aby původní správce daně nařídil obnovu řízení o změně registrace. Ke změně místní příslušnosti tak nedojde 14. Jednotlivá finanční ředitelství vykonávají svoji působnost v územním obvodu tvořeném územními obvody jím řízených finančních úřadů. Revizní a cenovou kontrolu realizuje pouze na úrovni finančních ředitelství. Finanční ředitelství jsou umístěny krajských městech, pouze v Praze jsou finanční ředitelství dvě, a sice jedno pro hl. město Praha a druhé pro Středočeský kraj. Finanční úřady jsou v kaţdém okresním městě, je jich přes 200, i v městech dalších, některé mohou vykonávat i správu dotací. Vymezení vývoje daní a daňové soustavy, jejich hlavní funkcí, způsobu jak funguje daňový systém České republiky a jak je koncipován, včetně jeho orgánů, pravomocí a působnosti je nezbytné k tomu, abych mohla v další kapitole navázat stručnou charakteristikou exekuce a jejím specifickým druhem, jímţ je exekuce daňová. 14 Kobík, J.,Správa daní a poplatků s komentářem.4.aktualizované vydání, Olomouc: 2005. ISBN 80-7263-269-8 15

2 EXEKUCE Exekuce, obecně, je nucená realizace plnění k tomuto oprávněnými orgány. Exekuce je procesními normami svěřena různým orgánům, mezi nimiţ rozhodující místo zaujímá soud. Je to tedy proces, procesní činnost soudu a dalších zúčastněných subjektů, který směřuje k cíli, coţ je uspokojení pohledávek oprávněného 15. 2.1 Vývoj exekučního práva Právní úprava exekučního řízení se vyvíjela v rámci procesního práva jako souboru právních norem upravujících řízení před soudními orgány. Výklad exekučního práva začíná v právu římském, a to ve třetí desce Zákona dvanácti desek. Z výkladu této desky je zřetelné, ţe jde o osobní, neboli personální exekucí s důsledky dluţníkovy odpovědnosti vlastní osobou za nesplněný dluh. Romanisté se shodují na tom, ţe úprava exekuce v Zákoně dvanácti tabulí je svou krutostí ojedinělá (uvádí např. cituji: Po třech trţních dnech ať věřitelé dluţníka rozsekají na kusy. Jestliţe si vyseknou větší nebo menší díl, neţ jim náleţí, ať jsou bez trestu. konec citátu). Po opětovných bouřích plebejského dluţnictví dochází k vydání Poeteliova zákona roku 326 př. n. l., který zakazoval např. prodat insolventního dluţníka do otroctví, mít jej v okovech, či dokonce rozsekat. K osobní exekuci exekuce majetková přistoupila aţ v posledním století republiky. Byla zavedena pravděpodobně praetorem Publiem Rutiliem. Věřitel se sám rozhodl, zda povede exekuci majetkovou či osobní. Římské právo ve svém hodně pozdním vývoji téţ připustilo majetkovou exekuci singulární, tedy na jednotlivé dluţníkovy věci. Středověké soudní řízení bylo zejména ovládáno zásadou formálnosti. Exekuční proces na majetek byl velmi sloţitý, rozlišovalo se, zda jde o věc movitou či nemovitou.exekuční řízení bylo rozděleno na jednotlivé etapy úmluva, zvod, vydání obranného listu, svoboda panování, odhádání, vdědění. Nová etapa vývoje procesního práva, a tím i práva exekučního, začíná v osvícenské době za vlády císaře Josefa II. Ten v roce 1781 vydal obecný soudní řád, který na následujících sto let ovlivnil další vývoj občanského soudního řízení. Důleţitým mezníkem ve vývoji celého procesního práva a tím i práva exekučního byl rok 1895, kdy byla vydána řada předpisů upravujících jednotlivá stádia civilního řízení a organizaci a sloţení soudů. Byla vydána tzv. jurisdikční norma, nový civilní soudní řád, a nový exekuční řád. Celé občanské právo procesní bylo shrnuto do jednoho kodexu (občanského soudního řádu) a tím i exekuční proces byl zahrnut do tohoto kodexu. Občanský soudní řád z roku 1950 platil do vydání nového, do dnešní doby posledního civilněprocesního kodexu, vydaného r. 1963 (č. 99 Sb. ze dne 4. prosince 1963) 16. 15 Schelleová I., Exekuční řízení, První Praha :1998. ISBN 80-85858-66-5 16 Schelleová I., Exekuční řízení, První Praha :1998. ISBN 80-85858-66-5 16

2.2 Daňové řízení Předtím, neţ správce daně k exekuci přistoupí, nachází se ve fázi vyměřovací. Řízení vyměřovací je řízení, ve kterém správce daně vyměřuje daňovou povinnost. Toto řízení je spojeno s daňovým přiznáním. Daňové přiznání vyjadřuje povinnost uvést předepsaným způsobem všechny skutečnosti potřebné pro výpočet daně.daňové přiznání je povinen podat kaţdý daňový subjekt, kterému tak ukládá příslušný daňový zákon, nebo ten, koho k tomu správce daně vyzve. Rozlišujeme daňová přiznání řádná, mimořádná a opravná. Řádná daňová přiznání jsou přiznání podaná v zákonem stanovené lhůtě. Opravné daňové přiznání můţe podat daňový subjekt po podání řádného nebo mimořádného daňového přiznání, a to ještě před vypršením lhůty pro podání daňového přiznání. Pro vyměřovací řízení se pak pouţije tohoto opravného přiznání, k přiznání předchozímu se nepřihlíţí. Důleţitou je také lhůta pro vyměření daní. Daňovou povinnost nelze vyměřit ani doměřit ve lhůtě delší neţ tří let od konce zdaňovacího období, v němţ vznikla povinnost podat daňové přiznání nebo v němţ vznikla daňová povinnost. Tato lhůta se přerušuje, pokud správce daně učiní úkon směřující k vyměření nebo vybrání daně. Daňový subjekt je povinen podat daňové přiznání nejpozději do tří měsíců po uplynutí zdaňovacího období 17. Správce daně pořídí veškerá daňová přiznání, která jsou přijímána v rámci jeho působnosti. Pořízení přiznání znamená, ţe jej finanční úřad opatří číslem jednacím, které vygeneruje z daňového programu určeného pro správu daní, který se nazývá ADIS. Dále toto přiznání daný pracovník pořídí do tohoto programu v příslušné sekci určené pro evidenci daňových přiznání, coţe je vlastně přepis přiznání do elektronické podoby. V další fázi je, na základě zaloţeného přiznání, automaticky vygenerován minusový předpis daňové povinnosti na osobní daňový účet daňového subjektu na stranu má dáti. V opačném případě, pokud má daňový subjekt nárok na vrácení daně, je tento předpis plusový na straně má dáti a účet vykazuje kladný zůstatek (přeplatek), který se daňovému subjektu musí v zákonem stanovené lhůtě vrátit (viz obrázek 2). 17 Zákon č. 337/1992 Sb., zákona o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů 17

Obrázek 2: osobní daňový účet v programu ADIS AKCE : 1.Zadání_ODÚ 2.Info_ODÚ 3.Archiv 4.Místní_PÍS 5.Info_DS... Informace o osobním daňovém účtu Akt. Č.DP : 74 Název DP : DAŇ SILNIČNÍ Akt. Č.POPLATNÍKA : xxxxxxxxxx Název DS : xxxxxxxxxxxxx Aktuální poč.zůstatek : 0.00 Datum pohybu : 20.03.2009 Obrat dal.minul.roku : 0.00 Období : 03 2009 Obrat dal.od poč.roku : 1000.00 Obrat MD.minul. roku : 0.00 Obrat MD.od poč.r.zaúčt. : 0.00 Kód správce : 807111 Obrat MD.od poč.r.splatný: 0.00 Převedený poč. zůstatek : 0.00 Stav : 1 Konečný zůstatek zaúčt. : 1000.00 Příznak vazby DSDP : 1 Konečný zůstatek splatný : 1000.00 Z toho výše odpisu : 0.00 Nerealizované PLAVHO : 0.00 Pramen: program ADIS daňové správy V případě, ţe se jedná o daňovou povinnost, kterou subjekt neuhradí v zákonem stanovené lhůtě, vyzve jej správce daně k úhradě nedoplatku v náhradní lhůtě, nejméně osmidenní, a upozorní ho na to, ţe po uplynutí této lhůty přikročí bez dalšího k vymáhání daňového nedoplatku. Toto učiní prostřednictvím výzvy k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě a to na základě 73 ost.1) zákona č. 1992/337 Sb., Zákona o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. K vymáhání lze přikročit i bez výzvy, pokud hrozí nebezpečí, ţe účel vymáhání bude zmařen, jestliţe se nepřistoupí k vymáhání neprodleně. Daňovou povinnost lze uhradit: bezhotovostním převodem z účtu vedeného u banky na účet správce daně, který je veden u ČNB v hotovosti (na pokladně správce daně, poštovní poukázkou, pracovníkovi správce daně v blokovém řízení) kolkovými nebo platebními známkami (u poplatků) přeplatkem na jiné dani Jakmile nedojde k uhrazení povinnosti ze strany daňového subjektu v této fázi řízení, tj. dobrovolně během řízení vyměřovacího, přikročí správní orgán k fázi vymáhací, tj. k exekučnímu řízení. Daňová exekuce je tedy činnost státního orgánu, kterou se s pouţitím prostředků státního donucení vynucuje uspokojení nároku, nesplněného povinným subjektem ve stanovené lhůtě. Je součástí daňového řízení, která významně přispívá k vyššímu příjmu finančních prostředků do státního rozpočtu. Jiné orgány státní správy nedisponují touto pravomocí a musí ţádat příslušné soudy o provedení výkonu rozhodnutí exekuce. 18

2.3 Předpoklady pro daňovou exekuci Jak jiţ bylo uvedeno výše, musí být k výkonu daňové exekuce splněny procesní podmínky a věcné předpoklady. Procesní podmínky: pravomoc správce daně příslušnost správce daně způsobilost být daňovým dluţníkem, jeho procesní způsobilost vyloučení pracovníků správce daně Věcné předpoklady: exekuční titul nečinnost daňového dluţníka, který nezaplatí daňový nedoplatek ani po případně vydané výzvě k zaplacení v náhradní lhůtě Při nařízení daňové exekuce je ze zákona správce daně povinen dbát následujících zásad 18 : Exekuci lze nařídit pouze v takovém rozsahu, jaký stačí k uspokojení splatného daňového nedoplatku včetně příslušenství (v tomto spatřuji zásadní rozdíl pokud jde o exekuce prováděné soukromými exekutory, kdy je nařízený výkon ve většině případů nepřiměřený nedoplatku). Pokud je moţné vymoci nedoplatek vícero způsoby exekuce, nařídí správce daně pouze ten způsob, který postačuje k uspokojení daňové pohledávky. Správce daně by neměl nařídit nedoplatek způsobem, který je zjevně nevhodný s přihlédnutím k nedoplatku a ceně předmětu, z něhoţ má být uspokojení nedoplatku dosaţeno. Exekuci proti právnické osobě lze nařídit jiným způsobem neţ exekucí na finanční prostředky na účtu pouze tehdy, není-li tato moţnost proveditelná. Správce daně by neměl exekuci nařídit, pokud je zřejmé, ţe výtěţek nepostačí na pokrytí exekuce. 2.4 Daňová a soudní exekuce Daňová exekuce se provádí podle Zákona o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů s přiměřeným pouţitím Občanského soudního řádu, podle kterého provádí exekuce nezávislé soudy. Je důleţité rozlišit exekuci daňovou a soudní. Daňová exekuce se zaměřuje na výběr daní, poplatků, odvodů, pokut do státního rozpočtu, zatímco soudy provádí výběr peněţních prostředků pro soukromé fyzické a právnické osoby, 18 Schelleová I., Exekuční řízení, První Praha :1998. ISBN 80-85858-66-5 19

také pro zdravotní pojišťovny, celní úřady a správy sociálního zabezpečení, tedy také přispívají k naplnění státního rozpočtu. Daňová exekuce: výhody lepší přístupnost informací, správci daně jsou většinou v kontaktu s DS, moţnost realizace několika daňových exekucí současně, rychlejší průběh exekučního řízení, moţnost zajištění pohledávky zástavním právem v průběhu řízení, výtěţek z exekuce jde na úhradu nejstarších daňových nedoplatků nevýhody nedostatečná legislativa pro daňovou exekuci, moţnost střetu se soudní exekucí Soudní exekuce: Výhody provedení výkonu exekuce pouze pro nedoplatky pro které to navrhl oprávněný, vlastní a dokonalejší legislativa Nevýhody výtěţek z exekuce je nejdříve pouţit na úhradu nákladů a soudních poplatků, na úhradu jiţ dříve podaných návrhů, tzn. nemusí pokrýt nejstarší nedoplatky, příliš zdlouhavá doba realizace. V praxi také dochází ke střetu daňové a soudní exekuce. V tomto případě se ve většině případů stalo, ţe soud finančnímu úřadu nařídil spolupracovat se soudním exekutorem a ţádal sdělení veškerých zjištění finančního úřadu, potřebných pro další řízení. 2.5 Předání nedoplatku k vymáhání Pokud daňový subjekt nedbá výzvy správce daně k úhradě nedoplatku v náhradní lhůtě, přikročí správce daně k předání nedoplatku k vymáhání. Toto je učiněno na základě vystaveného výkazu nedoplatků, který je dle zákona exekučním titulem. Pro daňovou exekuci je exekučním titulem: vykonatelný výkaz nedoplatků vykonatelné rozhodnutí, jímţ se ukládá peněţité plnění splatná částka zálohy na daň Náleţitosti výkazu nedoplatků: datum vystavení označení správce daně označení daňového subjektu datum, ke kterému je výkaz sestaven výše daňové pohledávky rozhodnutí z něhoţ daňová pohledávka vyplývá, datum její splatnosti podpis osoby, která výkaz sestavila, schválila a té, jenţ převzala k vymáhání kulaté razítko správce daně vyznačení data vykonatelnosti Takto vystavený výkaz nedoplatků je předán na vymáhací oddělení k zahájení exekučního řízení. 20

Exekučním titulem je listina vydaná oprávněným orgánem, která má předepsanou formu, v níţ se ukládá určité osobě povinnosti něco v určité době plnit. Tento titul musí mít určité náleţitosti, které jsou jednak formální povahy, jednak materiální (obsahové) povahy. Nezbytným materiálním předpokladem pro exekuci je, aby práva a jim odpovídající povinnosti byly ve vykonávaném rozhodnutí určeny přesným a nepochybným způsobem, coţ plyne z podstaty exekučního řízení. Má-li být nějaké právo a jemu odpovídající povinnost vynuceny exekučně, musí být stanoveny tak, aby bylo jasné, co má být exekucí vynuceno. Kaţdé rozhodnutí musí být vykonatelné a obsahovat přesnou individualizaci oprávněného a povinného, přesné plnění a stanovenou lhůtu pro toto plnění. Pokud rozhodnutí tyto náleţitosti nesplňuje, nemůţe být podkladem pro exekuci 19. Daňová exekuce, tedy nedobrovolný výběr daní, je specifikem orgánů státní správy jako způsobu výběru daní, coby hlavního příjmu státního rozpočtu. V této části jsem se snaţila nastínit teoretickou oblast exekučního procesu od vývoje exekučního práva, přes daňové řízení, předpoklady k daňové exekuci aţ po předání daňového nedoplatku k vymáhání. Nyní se v dalších kapitolách budu věnovat praktické stránce postupu správních orgánů při vymáhání daňových pohledávek 19 Schelleová I., Exekuční řízení, První Praha :1998. ISBN 80-85858-66-5 21

3 VYMÁHACÍ ŘÍZENÍ Provedením vymáhacího, nebo-li exekučního řízením, je pověřen výkonný úředník vymáhacího oddělení (exekutor). Vymáhací proces začíná pro pracovníky vymáhacího oddělení správce daně v okamţiku převzetí vykonatelného výkazu nedoplatků, který byl na toto oddělení předán z oddělení vyměřovacího, majetkových daní nebo dotací příslušného úřadu. Tyto výkazy jsou prostřednictvím vedoucího oddělení přiděleny k dalšímu zpracování jednotlivým pracovníkům. Výkaz nedoplatků daný pracovník zaeviduje do své vlastní evidence, kterou si vede dle vlastních potřeb, pro lepší přehlednost a orientaci. Zaloţí spis, který následně obsahuje veškeré další písemnosti, které souvisí s vymáháním. Ve spise je veden číslovaný obsah písemností, které do něj náleţí. Další nutností před zahájením samotného vymáhání je převzetí výkazu nedoplatků i v systému ADIS, kde byl vytvořen a připraven pro další zpracování. Zde je uveden vedoucím vymáhacího oddělení kód exekutora, který má daný nedoplatek dále v evidenci. Obrázek 3: výkaz nedoplatků v programu ADIS VÝKAZY NEDOPLATKŮ: Hledej Další Předchozí Oprav Zruš Akce Úvodní... Zobrazení předchozí věty z vybrané mnoţiny ADIS - DAD EVIDENCE VÝKAZU NEDOPLATKŮ ID: 0183 Číslo poplatníka: xxxxxxxx Číslo daň.subjektu: xxxxxxxxxxx Typ DS: F Název DS: xxxxxxxxxxxxxxxxxxx Číslo obce: 589250 Č.jed.: 080000001-325914/1234 Nedop.-výkaz: 21806.00 Stav: 6 v exekuci Nedop.-výkaz akt.: 21806.00 Čís.výkazu: 1080001234 Ke dni: Počet záznamů: 5 Číslo daňové exekuce: 1080001356 Kód exekutora: 807111 Nedopl.VN na výzvě: V všechny nedoplatky jsou na VZN stejného vymáhac. cyklu Vloţil: 804779 22.09.2008 Datum tisku: 22.09.2008 Převzal: 708012 25.09.2008 ZMP 0 - standardní Schválil: 705530 23.09.2008 Pramen: program ADIS daňové správy Po provedení formálních náleţitostí před samotným zahájením vymáhání posoudí daný pracovník moţnosti dalšího postupu. Musí být zváţeny různé okolnosti jako např. výše nedoplatku, zda se jedná o opakované neplacení daňové povinnosti, zda jde o fyzickou či právnickou osobu, v případě právnické osoby o jakou právní formu se jedná(za účelem zjištění ručitelského závazku společníků), jestli jsou evidovány i další nedoplatky subjektu na jiných daních, zda jiţ v minulosti byl subjekt problémový a jedná se tedy o opakovaného 22

dluţníka atd.. Následně je zvolena cesta, kterou povaţuje pracovník za nejvýhodnější z pozice zásad daňového řízení 20. 3.1 Kontaktování daňového subjektu Kontaktování daňového subjektu předchází vydání exekučního příkazu a je základní formou, která je vůči daňovému subjektu nejšetrnější a je volena především v případech, kdy se jedná o menší nedoplatky nebo o okamţik, kdy se dluţník dostal do insolvence vůči úřadu poprvé a finanční úřad chce zjistit z jakého důvodu se daňový subjekt do finančních potíţí dostal a jak se k danému problému staví, jaký navrhuje další postup řešení. Daňový subjekt je kontaktován prostřednictvím telefonu, pokud je finančnímu úřadu znám, jinak je mu zasláno předvolání dle 29 ZSDP. Během telefonického hovoru je daňový subjekt pouze dotázán, zda si je vědom nedoplatků vůči finančnímu úřadu, zda a kdy je ochoten se dostavit na jednání, kde bude sepsán protokol o ústním jednání 21 s ujednáním dalšího postupu a zapsáním situace daňového subjektu v níţ se nachází a která zapříčinila jeho nemoţnost hradit své závazky. V telefonickém hovoru nemůţe exekutor záleţitost více rozebírat neboť je vázán mlčenlivostí dle ZSDP 22 a nemůţe si být jist, ţe jedná právě s daňovým subjektem. V předvolání je uvedeno označení správce daně, daňového dluţníka, číslo jednací, datum, dluţná částka, specifikace nedoplatku, datum a hodina, kdy se má subjekt dostavit na finanční úřad k jednání, způsoby jakými je nedoplatek moţno uhradit a také poučení ve smyslu 29 ZSDP, kde je subjekt upozorněn na to, ţe pokud se bez omluvy opakovaně nedostaví k jednání, bude k němu předveden orgány Policie České republiky. 3.2 Zjištění informací pro volbu způsobu provedení exekuce Při zjišťování informací vyuţitelných k výkonu exekuce se správce daně opírá o Zákon o správě daní a poplatků, který umoţňuje získávat informace o daňových subjektech od soudů, jiných státních orgánů a notářů v případech, kdy předmět řízení před nimi je podle zvláštních předpisů zdaňován. Tyto orgány jsou povinny poskytnout správci daně údaje potřebné pro vyměření a vymáhání daní. Tyto informace jsou také dle ZSDP 23 povinny poskytnout i státní orgány a orgány územních samosprávných celků, osoby mající ve svém drţení listiny a jiné věci, které mohou být důkazním prostředkem, orgány sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovny, úřady práce, statistické orgány, banky a spořitelní a úvěrní druţstva, provozovatelé poštovních sluţeb, orgány spojů, vydavatelé tisku, veřejní přepravci, nejvyšší kontrolní úřad, třetí osoby, které jsou k podání informací vyzváni jako svědci či osoby předzvědné, znalci, auditoři, tlumočníci, ručitelé, poddluţníci a plátci působící v rámci zajišťovacího a vymáhacího řízení atd..po zjištění základních informací o poměrech daňového dluţníka se správce daně rozhodne jaký typ exekuce zvolí, tedy jakým způsobem bude daňový nedoplatek po dluţníkovy vymáhat. 20 2 zákona 337/1992 Sb, o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů 21 12 zákona 337/1992 Sb, o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů 22 24,25 zákona o 337/1992 Sb, o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů 23 34 zákona o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů 23

3.3 Místní šetření Jednou z dalších moţností zjištění majetkových poměrů, tedy informací i pro moţnost provedení exekuce na movité věci, je provedení místního šetření v místě bydliště daňového subjektu, v místě provozovny tak i u jiných osob. Při zahájení místního šetření je pracovník správce daně povinen prokázat se sluţebním průkazem správce daně. Pracovník správce daně má během průběhu místního šetření právo na přístup do kaţdé provozní budovy, místnosti a místa, včetně dopravních prostředků a přepravních obalů, k účetním písemnostem, záznamům a informacím na technických nosičích dat. Toto všechno v rozsahu nezbytném a přiměřeném k předmětu šetření. Právo v souladu se ZSDP má i v případě, ţe se jedná o obydlí. Daňový dluţník je povinen prokázat se na vyzvání správce daně občanským průkazem, slouţícím k ověření a prokázání totoţnosti. Cizí státní příslušník se prokazuje povolením k trvalému pobytu nebo cestovním pasem. Daňový subjekt i třetí osoby jsou povinny poskytnout pracovníku správce daně všechny přiměřené a jim známé informace, které pomohou správci daně ve výkonu. Pracovník správce daně je oprávněn poţadovat předloţení dokladů a jiných věcí a jejich zapůjčení mimo prostor subjektu u něhoţ je místní šetření prováděno. O místním šetření sepíše pracovník správce daně podle povahy šetření protokol nebo úřední záznam. Pokud byly během šetření správcem daně zajištěny věci, předá správce daně protokol osobě u níţ k zajištění věcí došlo a to i bez její ţádosti 24. 3.3.1 Průběh místního šetření Běţné místní šetření pracovníků vymáhacího oddělení probíhá tak, ţe se pracovníci správce daně dostaví do místa trvalého pobytu, provozovny, sídla firmy či společnosti daňového dluţníka, do místa bydliště jednatele společnosti apod., kde zahájí šetření. V případě, ţe se jedná o fyzickou osobu dluţníka a není v místě trvalého pobytu označena schránka, zvonek a není daňový subjekt zastiţen, jsou dotazováni sousedé, zda se subjekt na adrese zdrţuje. V mnoha případech sousedé sdělí, ţe subjekt v místě jiţ nějakou dobu nebydlí a další informace, případně odkáţí na adresu příbuzných, kde se pracovníci dotazují na další informace. Takto postupují v systematickém pátrání, aţ zjistí potřební informace, případně aţ subjekt naleznou a kontaktují. Takovéto pátrání probíhá v případech, ţe poplatník nepracuje, nemá evidován ţádný účet u peněţního ústavu, na zdravotní pojišťovně je evidován jako osoba bez zdanitelných příjmů a není tedy moţnost exekučně postihnout mzdu nebo peněţní prostředky. V případě, ţe je daňový subjekt (DS) nalezen jsou probrány důvody přítomnosti pracovníků vymáhacího oddělení správce daně, subjekt je vyzván k úhradě nedoplatku. Pokud je DS ochoten spolupracovat, je vybrána v hotovosti, na příjmový doklad, dluţná částka, případně její část za podmínky, ţe bude subjekt v pravidelných intervalech hradit aţ do plné výše nedoplatku. V opačném případě, není-li daňový subjekt ochoten spolupracovat, je zahájena jedna z moţností daňové exekutivy a to je mobiliární exekuce, která bude podrobně popsána jako jedna z forem exekučního postupu v další kapitole. U právnických osob je postup obdobný s tím, ţe v těchto případech, pokud mají společníci zájem spolupracovat a udrţet chod firmy, dojde ke smluvení jednání na finančním úřadě, kde dojde k protokolovanému jednání s upřesněním a ujednáním dalšího postupu. Většinou 24 Zákon č. 337/1992 Sb., zákona o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů 24

k mobiliární exekuci nedochází z těch důvodů, ţe pokud společníci nemají zájem jednat se správcem daně je to náznakem k tomu, ţe společnost uţ bude tzv. mrtvá bez majetku, finančních prostředků apod.. V těchto případech je moţnost pouze postihnout ručitelský závazek, dle právní formy společnosti, ale tyto firmy a společnosti mají ve většině případů vše ošetřeno a z valné části těchto případů není moţné tohoto vyuţít. Potom nezbývá neţ nedoplatek odepsat pro nedobytnost, o čemţ se povinný nevyrozumí a jeho nedoplatek trvá, pokud se právo vymoci nepromlčí nebo pokud nenamítne v dalším vymáhacím procesu promlčení. Pokud na sebe tyto subjekty podají návrh na insolvenci a je prohlášen úpadek, správce daně přihlásí své pohledávky, coţ bude podrobněji rozebráno v dalších kapitolách. 3.4 Zástavní právo Institut zástavního práva slouţí k zajištění daňové pohledávky pro případ, ţe dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, ţe pak lze dosáhnout uspokojení z výtěţku zpeněţení zástavy. Zástavní právo můţe správce daně zřídit k věcem movitým, nemovitým, popřípadě k pohledávkám nebo majetkovým právům (např. cenné papíry) ve vlastnictví daňového dluţníka nebo ručitele. Je čistě na rozhodnutí pracovníka vymáhacího oddělení jakou formu zajištění zvolí. Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství, přírůstky a neoddělené plody zástavy. Pohledávka můţe být zajištěna zástavním právem na několika samostatných zástavách, nazývá se vespolní zástavní právo 25. Exekutor vydá rozhodnutí o zřízení zástavního práva, které musí obsahovat datum vydání, označení oprávněného a povinného, označení daňové pohledávky, její splatnost a výši, předmět zástavního práva. V rozhodnutí se dále uvádí den vzniku zástavního práva, jímţ je: den splatnosti zálohy na daň den doručení zajišťovacího příkazu nebo den doručení rozhodnutí o vyměření daně Podle povahy zástavního práva, respektive předmětu zástavy, zašle správce daně toto rozhodnutí příslušným subjektům k záznamu zástavního práva do příslušných rejstříků, případně drţiteli zástavy nebo poddluţníkovi. Den vzniku zástavního práva je rozhodný pro stanovení pořadí záznamu. Pokud je předmětem zástavního práva věc nemovitá, zašle se rozhodnutí nejprve dluţníkovi a po uplynutí lhůty pro podání opravného prostředku, pokud k tomuto nedojde, je rozhodnutí s doloţkou vykonatelnosti a pravomocnosti zasláno na příslušný katastrální úřad, v jehoţ působnosti se nemovitost nachází. Katastrální úřad po doručení rozhodnutí o zřízení zástavního práva provede zápis do listu vlastnictví, kde vyznačí pro koho je zástavní právo zřízeno, číslo jednací rozhodnutí a datum právní moci příslušného rozhodnutí. Od tohoto vyznačení nelze u předmětných nemovitostí, postiţených zástavním právem, provádět jakékoliv změny v majetkových poměrech. Daňový dluţník tedy nesmí předmět zástavy znehodnotit, převést či prodat, coţ platí i pro věci movité. Zástavní právo na movité věci je zasláno v jeden den jak daňovému dluţníkovi tak na příslušný rejstřík, který provede zápis 25 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů 25

zástavy. Tyto se liší podle povahy obstavené movité věci. Jedná se např. o Rejstřík zástav vedený Notářskou komorou, Středisko cenných papírů, dopravní inspektorát aj.. Zástavní právo zaniká 26 : zánikem zajištěné pohledávky zánikem zástavy vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva jednostranným písemným úkonem uplynutím doby, na niţ bylo zřízeno sloţí-li zástavní dluţník nebo zástavce zástavnímu věřiteli obvyklou cenu zástavy písemnou smlouvou uzavřenou mezi zástavním věřitelem a zástavním dluţníkem nebo zástavcem v případech stanovených zvláštními právními předpisy promlčením zajištěné pohledávky zástavní právo nezaniká V případě, ţe dojde k úhradě daňové povinnosti včetně příslušenství, vydá správce daně potvrzení o zániku zástavního práva. Toto doručí, v případě, ţe je předmětem zástavy nemovitost, dluţníkovi a příslušnému katastrálnímu úřadu, v případě, ţe jde o věc movitou doručuje pouze dluţníkovi, který po té sám poţádá o výmaz z Rejstříku zástav prostřednictvím notáře, tento úkon je zpoplatněn. Pokud se jedná o movitou věc, která je zapsána na Středisku cenných papírů nebo příslušném dopravním inspektorátu, je potvrzení zasláno i na tyto instituce přímo správcem daně. Informace o vlastnictví vozidel získává správce daně na základě výzvy na dopravní inspektorát nebo na základě šetření v databázi motorových vozidel, která je přístupná přes internet a to na základě písemné dohody mezi příslušnými orgány státní správy, které ujednají pro příslušné pracovníky oprávnění k vstupu do těchto databází. Informace o vlastnictví nemovitostí zjišťuje správce daně prostřednictvím internetu, kde je přístup přes Centrální registr daňových subjektů (CRDS), po té se přes čipovou kartu přihlásí do systému CREN centrální registr evidence nemovitostí, kde si ověří vlastnictví konkrétního daňového dluţníka. 3.5 Zajišťovací příkaz Správce daně můţe během daňového řízení dospět k názoru, ţe daň, která dosud není splatná nebo není dosud stanovená, bude v době její splatnosti a vymahatelnosti nedobytná, nebo ţe její vybrání bude spojeno se značnými obtíţemi. V těchto případech se můţe správce daně rozhodnout, ţe vyuţije institut zajišťovacího příkazu. Ve vydaném zajišťovacím příkazu uloţí správce daně daňovému dluţníkovy, aby do tří dnů od doručení, zajistil v příkaze uvedenou částku, ve prospěch správce daně, a to způsobem jaký v příkaze uvede. Většinou uloţí zaplatit povinnou částku na účet správce daně. Je to tedy institut, pomocí něhoţ správce daně předchází problémům, které vznikají v souvislosti s vybíráním a vymáháním daňových 26 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů 26

nedoplatků. Sloţí-li daňový subjekt dostatečnou jistotu, jiné zajištění se neprovede a jiţ provedené zajišťovací úkony správce daně zruší. Proti zajišťovacímu příkazu je přípustné odvolání, které nemá odkladné účinky. Pokud odvolací orgán nerozhodne o odvolání do 30 dnů, zajišťovací příkaz pozbude platnosti. K zajištění úhrady lze pouţít i přeplatku na jiné dani 27. Výši prozatímní daňové povinnosti určí správce daně podle pomůcek, nebo můţe vyzvat daňový subjekt, aby správci daně v třídenní lhůtě sdělil údaje potřební pro prozatímní určení daňového základu 28. Zajišťovací příkaz nelze pouţívat plošně, ale pouze v odůvodněných případech. Účinnost zajišťovacího příkazu je časově omezena, a to do data doručení platebního výměru. Pokud poplatník správci daně do tří dnů, jak mu ukládá příkaz, nezaplatí danou jistinu, můţe správce daně přikročit k zajišťovací exekuci, pro níţ je exekučním titulem právě zajišťovací příkaz. Jakmile ovšem pozbude zajišťovací příkaz platnost, musí správce daně zajišťovací exekuci zastavit a přejít v exekuci daňovou, jejímţ exekučním titulem bude platební výměr nebo daňové přiznání. Další postup uţ je odpovídající jednotlivým druhům daňové exekuce, jak je uvedeno v následující kapitole. Po seznámení se základními postupy ve vymáhacím řízení, které se týkají kontaktování daňového subjetku, zjištění jeho ţivotní situace, majetkových poměrů, zajišťovacích institutů v procesu vymáhání, jsme získali základní orientaci ve vymáhacím postupu a můţeme přistoupit k samotnému exekučnímu řízení. 27 64 odst. 2 zákona 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů 28 Kobík, J.,Správa daní a poplatků s komentářem.4.aktualizované vydání, Olomouc: 2005. ISBN 80-7263-269-8 27