METODICKÁ INSTRUKCE K VYTVÁŘENÍ PODPORY PRO STUDENTY SE SPECIFICKÝMI VZDĚLÁVACÍMI POTŘEBAMI NA VYSOKÉ ŠKOLE TECHNICKÉ A EKONOMICKÉ V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH České Budějovice 2013
Tato metodická příručka vznikla v rámci projektu Integrace a podpora studentů se specifickými vzdělávacími potřebami na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích s reg. č. 1.07./2.2.00/29.0019. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. - 2 -
Obsah ÚVOD... 5 1. TERCIÁRNÍ VZDĚLÁVÁNÍ PRO OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM A JINÝMI SPECIÁLNÍMI VZDĚLÁVACÍMI POTŘEBAMI... 6 1.1 ÚMLUVA O PRÁVECH OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM... 7 1.2 NÁRODNÍ PLÁNY... 7 1.2.1 Národní plán pro osoby se zdravotním postižením na období 2010 2014... 10 1.3 PŘÍSTUP K VYSOKOŠKOLSKÉMU VZDĚLÁNÍ... 13 2. KLASIFIKACE JEDNOTLIVÝCH TYPŮ ZNEVÝHODNĚNÍ... 15 2. 1 TYPOLOGIE POHYBOVÉHO POSTIŽENÍ... 16 2.1.1 Student s pohybovým postižením dolních končetin (paraplegie)... 17 2.1.2 Student s pohybovým postižením horních končetin (jemné motoriky)... 17 2.2 TYPOLOGIE ZRAKOVÉHO POSTIŽENÍ... 18 2.2.1 Lehce zrakově postižený (uživatel zraku)... 18 2.2.2 Těžce zrakově postižený (uživatel hmatu/hlasu)... 19 2.3 TYPOLOGIE SLUCHOVÉHO POSTIŽENÍ... 21 2.3.1 Nedoslýchavý (uživatel verbálního jazyka)... 21 2.3.2 Neslyšící (uživatel znakového jazyka)... 21 2.4 TYPOLOGIE VÝVOJOVÝCH PORUCH UČENÍ... 23 2.4.1 Dyslexie porucha osvojování si čtenářských dovedností... 24 2.4.2 Dysgrafie porucha osvojování psaní... 24 2.4.3 Dysortografie specifická porucha pravopisu... 24 2.4.4 Dyskalkulie porucha osvojování početních dovedností... 24 2.4.5 Dyslálie porucha řeči - patlavost... 25 2.5 TYPOLOGIE VAD ŘEČI... 25 2.5.1 Dysartrie... 25 2.5.2 Verbální apraxie... 25 2.5.3 Balbuties koktavost... 25 2.5.4 Brebtavost... 26 3. PODPORA STUDENTŮ A UCHAZEČŮ SE SPECIFICKÝMI POTŘEBAMI NA VŠTE... 26 3.1 STANOVENÍ CÍLE... 26 3.2 POPIS AREÁLU... 27 3.3 EVIDENCE DOKUMENTACE O UCHAZEČÍCH A STUDENTECH NA VŠTE... 29 3.4 OPATŘENÍ REKTORA K ORGANIZACI STUDIA PRO STUDENTY SE SPECIFICKÝMI VZDĚLÁVACÍMI POTŘEBAMI 30 3.5 SYSTÉM PODPORY UCHAZEČŮ A STUDENTŮ SE SPECIFICKÝMI POTŘEBAMI NA VŠTE... 30-3 -
4. NÁSTROJE PODPORY K ORGANIZACI A REALIZACI STUDIA PRO STUDENTY A UCHAZEČE SE SPECIFICKÝMI POTŘEBAMI NA VŠTE... 31 4.1 ÚPRAVA PODMÍNEK PŘIJÍMACÍHO ŘÍZENÍ... 31 4.2 ZÁPIS DO STUDIA... 31 4.3 DOPORUČENÉ STUDIJNÍ PLÁNY... 31 4.3.1 Individuální studium... 32 4.4 ÚPRAVA STUDIJNÍCH PODMÍNEK V PRŮBĚHU STUDIA... 32 4.5 OVĚŘOVÁNÍ STUDIJNÍCH VÝSLEDKŮ A HODNOCENÍ... 32 4.6 STUDIJNÍ A VÝUKOVÉ MATERIÁLY... 34 4.7 MOBILITY A PRACOVNÍ STÁŽE... 34 4.8 POVINNÁ PRAXE... 35 4.9 STÁTNÍ ZÁVĚREČNÁ ZKOUŠKA... 36 5. INFORMAČNĚ PORADENSKÉ CENTRUM... 37 5.1 SLUŽBY A AKTIVITY IPC... 37 5.2 TECHNICKÉ A TECHNOLOGICKÉ VYBAVENÍ... 39 5.3 POSTUP ZACHÁZENÍ S KLIENTEM IPC DLE TYPU ZNEVÝHODNĚNÍ... 39 5.4 PROVOZNÍ ŘÁD IPC... 40 6. ZÁZEMÍ PRO STUDENTY SE SPECIFICKÝMI POTŘEBAMI NA VŠTE... 43 6.1 INFORMAČNÍ SYSTÉM VYSOKÉ ŠKOLY TECHNICKÉ A EKONOMICKÉ V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH... 43 6.2 KNIHOVNA A KNIHOVNICKÉ SLUŽBY... 44 6.3 STRAVOVÁNÍ STUDENTŮ... 44 6.4 UBYTOVÁNÍ STUDENTŮ... 45 6.5 STUDENTI SE SOCIOEKONOMICKÝM ZNEVÝHODNĚNÍM... 45 SEZNAM PŘÍLOH... 47-4 -
Úvod Nemůžeš-li létat, běž, nemůžeš-li běžet, jdi, nemůžeš-li ani jít, plaz se. Ale ať už děláš cokoli, musíš se neustále pohybovat kupředu." Martin Luther King Jr. "Má-li člověk důvěru v sebe i v to, co dělá a co chce dělat, pak pro něj není žádná překážka příliš velká na to, aby se nedala překonat." LeeMaranz V souvislosti s Boloňským procesem a snahou o vytvoření společného Rámce kvalifikací pro Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání se mění struktury škol i studijních oborů a je třeba počítat s rostoucím počtem studentů v terciárním stupni vzdělávání a tudíž i se stoupající rozmanitostí uchazečů a studujících. Jednou skupinou jsou i studenti se specifickými vzdělávacími potřebami, tedy studenti, kteří potřebují podporu a pomoc oproti většinovému způsobu vzdělávání. Patří sem studenti se zdravotním postižením, zdravotním a sociálním znevýhodněním. Metodická instrukce k vytváření podpory pro studenty se specifickými vzdělávacími potřebami je určena jednak pro uchazeče o studium a studenty VŠTE, jejichž handicap podmiňuje specifické vzdělávací potřeby a vyžaduje vytváření podpory a opatření pro existenci rovných příležitostí v průběhu vysokoškolského studia, jednak pro akademické pracovníky a další zaměstnance VŠTE, kteří zajišťují vysokoškolské studium, jeho náplň a organizaci, a mají povinnost svým profesním jednáním tuto podporu uskutečňovat. - 5 -
Následující kapitoly mají přispět k informovanosti studentů, akademických pracovníků a dalších zaměstnanců VŠTE, znalosti postupů, práv a povinností a možností poskytnutí podpory osobám s handicapem. Kromě úprav všeobecných postupů, organizace a výuky v terciární sféře bylo třeba zohlednit i specifika profesně orientované vysoké školy neuniverzitního typu s nabídkou technických a ekonomických oborů (povinná dlouhodobá praxe, spolupráce s aplikační sférou v regionu, profesní zahraniční stáže apod.). 1. Terciární vzdělávání pro osoby se zdravotním postižením a jinými speciálními vzdělávacími potřebami Problematikou vzdělávání osob se zdravotním postižením se zabýval již učitel národů Jan Ámos Komenský, podle kterého nesmí být nikomu odebrána možnost vzdělávat se. Právo na vzdělání a rovné šance v přístupu ke vzdělání jsou ukotveny rovněž v Listině základních práv a svobod. Šanci na vzdělání má mít každý stejnou a je pak na jedinci, zda a jakým způsobem ji využije. Nepříznivé důsledky a dopady vyplývající z existence zdravotního postižení je však možno do určité míry eliminovat propracovaným systémem opatření, na jejichž realizaci by měla participovat celá společnost. Charta základních práv Evropské unie uznává a respektuje právo postižených na opatření, která jim mají zajistit nezávislost, společenskou a profesní integraci a účast na životě společnosti. - 6 -
1.1 Úmluva o právech osob se zdravotním postižením Významnou událostí České republiky byla ratifikace Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (dále jen Úmluva ), kterou v prosinci 2006 schválilo Valné shromáždění Organizace spojených národů. Úmluva navazuje na sedm již existujících lidskoprávních úmluv OSN. Nezakládá žádná nová práva, pouze zdůrazňuje důsledné naplňování existujících lidských práv a svobod z hlediska osob se zdravotním postižením. Uznává jejich důstojnost a rovné postavení, právo na samostatnost a nezávislost, na svobodné rozhodování, podporuje zapojení osob se zdravotním postižením do všech politik, které se jich dotýkají. Za mimořádně důležité Úmluva pokládá zajištění přístupu zdravotně postižených k fyzickému, ekonomickému, sociálnímu a kulturnímu prostředí, ke vzdělávání, k rehabilitaci, k informacím a komunikaci. Úmluva je založena na principu rovnoprávnosti, jejím cílem je chránit a zajistit rovný přístup k právům a svobodám pro osoby se zdravotním postižením a zajistit respektování jejich důstojnosti. 1.2 Národní plány Česká republika se v posledních dvou desetiletích zařadila mezi státy, které si uvědomují zvýšenou odpovědnost za odstraňování bariér bránících občanům se zdravotním postižením v plnohodnotné účasti a zapojení do společnosti. Systematicky usilovala o postupné řešení jednotlivých dílčích oblastí, které se bezprostředně zdravotně postižených dotýkají, s cílem zlepšit podmínky i kvalitu jejich života. Za tímto účelem byly v uplynulém období postupně vypracovány, vládou schváleny a realizovány již čtyři Národní plány, které formulovaly politiku státu ve vztahu ke zdravotně postiženým občanům a ve kterých byla pro jednotlivá ministerstva stanovena konkrétní opatření, která byla pro dané období vytipována jako důležitá a prioritní. Plnění Národních plánů každoročně vláda kontrolovala a v případě potřeby prováděla jejich změny či doplnění. - 7 -
Prvním přijatým vládním dokumentem byl Národní plán pomoci zdravotně postiženým občanům, který byl schválen v roce 1992 usnesením vlády ČR č. 466. Mezi jeho prioritní cíle patřilo zejména odstranění nejzávažnějších případů diskriminace a zahájení systémových změn v oblasti podpory občanů se zdravotním postižením. Na tento dokument bezprostředně navázal Národní plán opatření pro snížení negativních důsledků zdravotního postižení, který byl přijat v roce 1993 usnesením vlády ČR č. 493. Třetím v pořadí se stal Národní plán vyrovnávání příležitostí pro občany se zdravotním postižením, který vláda ČR přijala v roce 1998 svým usnesením č. 256. Struktura tohoto plánu vycházela z mezinárodního dokumentu Standardní pravidla vyrovnávání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením, který byl schválen Valným shromážděním Organizace spojených národů v roce 1993. Posledním doposud realizovaným plánem je Národní plán podpory a integrace občanů se zdravotním postižením na období 2006-2009, který byl přijat v roce 2005 usnesením vlády ČR č. 1004. Dalším důležitým dokumentem, který je třeba v této souvislosti také zmínit, je Střednědobá koncepce státní politiky vůči občanům se zdravotním postižením schválená v roce 2004 usnesením vlády ČR č. 605. Lze objektivně konstatovat, že naplňováním Národních plánů prokazatelně došlo ke zlepšení přístupu státu k občanům se zdravotním postižením, což se pozitivně promítlo v řadě oblastí, které jsou k zajištění podmínek pro kvalitní a důstojný život této skupiny osob důležité a napomáhají jejich integraci do společnosti. Pozitivní je rovněž skutečnost, že se na přípravě Národních plánů vždy aktivně podílely reprezentace zastupující zájmy zdravotně postižených a konečné znění opatření tak bylo kompromisem mezi těmito reprezentacemi a příslušným ústředním orgánem státní správy. - 8 -
Za nejvýznamnější pozitivní změny v posledním období je možno považovat zejména: 1. Přijetí zákona o sociálních službách, na základě kterého byla zahájena reforma sociálních služeb. Tímto zákonem došlo k zásadnímu a jednoznačnému rozšíření kompetencí a práv uživatelů sociálních služeb, pro tyto uživatele byla konstruována nová sociální dávka - příspěvek na péči. 2. V oblasti vzdělávání dětí, žáků a studentů se zdravotním postižením byl kladen stále větší důraz na rovný přístup a nediskriminaci těchto osob. Novým školským zákonem byly zpřesněny podmínky, jejichž cílem je umožnit jejich vzdělávání v obou základních proudech vzdělávání hlavním i speciálním, při respektování základních práv zákonných zástupců dítěte, resp. občana se zdravotním postižením. 3. Postupné zpřístupňování jednotlivých druhů veřejné dopravy, na základě kterého roste počet bezbariérově přístupných stanic a zastávek, i bezbariérově přístupných dopravních prostředků. 4. Zlepšení přístupu k informačním systémům pro osoby se zdravotním postižením zakotvila novela zákona o informačních systémech veřejné správy, která institucím veřejné správy uložila povinnost, aby jimi zveřejňované informace umožňovaly dálkový přístup i těmto osobám. 5. V oblasti přístupu ke kulturnímu dědictví postupně přibývá muzeí a galerií, které jsou bezbariérově přístupné i těžce zdravotně postiženým. Zlepšila se i dostupnost veřejných knihovnických a informačních služeb pro tyto osoby. Přestože většina opatření obsažená v doposud realizovaných Národních plánech byla splněna, zůstává i nadále řada otevřených a nedořešených otázek, které se přímo dotýkají života jednotlivých skupin zdravotně postižených. Mezi tato témata je možno zařadit zejména: - 9 -
1. Přetrvávající nepříznivou situaci v zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Ke konci roku 2009 bylo na úřadech práce registrováno přibližně 68 000 uchazečů se zdravotním postižením. V příštím období bude nezbytné provést celkovou revizi systému podpory zaměstnanosti této skupiny osob, včetně vyhodnocení dopadů souvisejících systémů (sociálního, daňového). 2. Systematické pokračování v odstraňování bariér u veřejných budov i dopravních staveb, které byly postaveny ještě před účinností stavebního zákona, který bezbariérovou výstavbu uložil. 3. Důsledně uplatňovat princip inkluzivního vzdělávání pro žáky a studenty se zdravotním postižením, návazně systematicky dořešit podmínky vzdělávání studentů se zdravotním postižením v rámci terciárního stupně vzdělávání. 4. Zachování specifických dotačních programů pro organizace občanů se zdravotním postižením, jejichž cílem je zabezpečení veřejně účelných i vzájemně prospěšných aktivit pro tyto osoby. 1.2.1 Národní plán pro osoby se zdravotním postižením na období 2010 2014 Tento plán navazuje na cíle a úkoly Střednědobé koncepce a na Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením. Základní podoba tohoto Národního plánu obsahově i strukturou vychází z obecných zásad, na kterých je tato Úmluva založena. Pro zpracování dokumentu byly vybrány pouze ty články Úmluvy, které jsou z hlediska vytváření rovnoprávného a nediskriminujícího prostředí pro osoby se zdravotním postižením nejdůležitější a nejaktuálnější pro období následujících 5 let. 1. Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, uznávají právo osob se zdravotním postižením na vzdělání. S cílem realizovat toto právo bez diskriminace a na základě - 10 -
rovných příležitostí, státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, zajistí začleňující vzdělávací systém na všech úrovních a celoživotní vzdělávání zaměřené na: a) plný rozvoj lidského potenciálu a smyslu pro vlastní důstojnost a uvědomění si vlastní hodnoty, stejně jako na posilování úcty k lidským právům, základním svobodám a lidské různorodosti; b) rozvoj osobnosti, nadání a kreativity osob se zdravotním postižením, jakož i jejich duševních a tělesných schopností, v co největší možné míře; c) účinné zapojení osob se zdravotním postižením do života ve svobodné společnosti. 2. Při uskutečňování tohoto práva státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, zajistí, aby: a) osoby se zdravotním postižením nebyly z důvodu svého postižení vyloučeny ze všeobecné vzdělávací soustavy; a aby děti se zdravotním postižením nebyly z důvodu svého postižení vyloučeny z bezplatného a povinného základního vzdělávání nebo středního vzdělávání; b) osoby se zdravotním postižením měly na rovnoprávném základě s ostatními přístup k začleňujícímu, kvalitnímu a bezplatnému základnímu vzdělávání a střednímu vzdělávání v místě, kde žijí; c) byla jim poskytována přiměřená úprava podle individuálních potřeb; d) osobám se zdravotním postižením byla v rámci všeobecné vzdělávací soustavy poskytována nezbytná podpora umožňující jejich účinné vzdělávání; e) účinná opatření individualizované podpory byla realizována v prostředí, které v souladu s cílem plného začlenění maximalizuje vzdělávací pokroky a sociální rozvoj. - 11 -
3. Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, umožní osobám se zdravotním postižením získat praktické a sociální dovednosti, které by usnadnily jejich plné a rovné zapojení do systému vzdělávání a do života společnosti. Za tímto účelem přijmou státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, příslušná opatření a zejména: a) umožní studium Braillova písma, alternativního písma a augmentativních a alternativních způsobů, prostředků a formátů komunikace, rozvoj orientačních schopností a mobility, jakož i vzájemnou podporu ze strany osob v rovnocenné situaci a poradenství; b) umožní studium znakového jazyka a podporu jazykové identity společenství neslyšících; c) zajistí, aby nevidomým, neslyšícím a hluchoslepým osobám, a zejména dětem, bylo poskytováno vzdělávání v jazycích a způsobech a prostředcích komunikace, které jsou pro dotyčnou osobu nejvhodnější, a v prostředích, která maximalizují vzdělávací pokroky a sociální rozvoj. 4. S cílem přispět k zajištění realizace tohoto práva státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, přijmou příslušná opatření pro zaměstnávání učitelů, včetně učitelů se zdravotním postižením, kteří ovládají znakový jazyk a/nebo Braillovo písmo a pro přípravu odborníků a pracovníků, kteří působí na všech úrovních vzdělávání. Tato příprava bude zahrnovat informace o problematice zdravotního postižení a využívání vhodných augmentativních a alternativních způsobů, prostředků a formátů komunikace, vzdělávacích technik a materiálů přizpůsobených potřebám osob se zdravotním postižením. 5. Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, zajistí, aby osoby se zdravotním postižením měly možnost přístupu k obecnému terciárnímu vzdělávání, odborné přípravě na výkon povolání, vzdělávání dospělých a celoživotnímu vzdělávání bez diskriminace a na rovnoprávném základě s ostatními. Za tímto účelem státy, které jsou smluvní stranou této - 12 -
úmluvy, zajistí, aby osobám se zdravotním postižením byla poskytována přiměřená úprava. 1.3 Přístup k vysokoškolskému vzdělání Upravuje Metodika MŠMT k zajištění rovného přístupu k vysokoškolskému vzdělávání pro osoby se zdravotním postižením Minimální standardy přístupnosti vysokoškolského studia v kontextu zdravotního postižení. Metodika bude podpůrným nástrojem pro realizaci přístupného studia institucím v oblasti terciárního vzdělávání, tj. zejména vysokým školám a subjektům činným v rozhodovacích procesech terciárního stupně vzdělávání. Metodika objasní podmínky přístupnosti vysokoškolského vzdělávání, včetně postupů pro jeho vytváření, a dále kritéria přístupnosti studijních programů. Strategii systémového zpřístupňování vysokoškolského vzdělávání studentům se zdravotním postižením v ČR zpracovala Odborná skupina VVZPO pro vzdělávání. Strategie byla projednána a schválena Vládním výborem pro zdravotně postižené občany na zasedání dne 27. května 2010. Aktuální společenský rámec Stejně jako v jiných zemích, tak také v ČR, byl v minulosti a v důsledku historického vývoje v oblasti vzdělávání lidí s postižením převažující přístup dnes označovaný jako segregační. Jeho hlavním rysem byla cílená a výhradní koncentrace dětí, žáků a studentů do speciálních škol zaměřených na jednotlivé typy zdravotního postižení. Volba dítěte/rodiče dítěte pro možnost vzdělávání v hlavním vzdělávacím proudu (mainsterming) prakticky neexistovala. - 13 -
V současné době je integrované vzdělávání v primárním a sekundárním stupni systémově zajišťováno školským zákonem z roku 2004. 1 Získání vysokoškolského diplomu bylo pro lidi s postižením v ČR až do 90. let možné víceméně jen v řádu jednotlivců. Těch, kdo měli pro studium buďto mimořádně příhodné osobní podmínky v podobě podpory rodiny nebo přátel nebo jej získali s mimořádným vypětím. Vysoké školy byly téměř bez výjimky bariérové a prakticky neexistovaly podpůrné nástroje pro tento typ vzdělávání. Dnes je přes řadu komplikací situace příznivější a počet studentů a absolventů se zdravotním postižením na vysokých školách se v ČR každoročně zvyšuje. Počty v současné době nejsou známy, ale počítá se s jejich postupným nárůstem. Očekávaný nárůst je dán mimo jiné i přirozeným demografickým vývojem populace integrovaných v primárním a sekundárním školství, kteří dospívají do věku vysokoškoláků, a otázka další volby vzdělání je pro ně již aktuální. S nárůstem těchto uchazečů a studentů vyvstává i aktuální potřeba cíleného systémového řešení vzdělávání lidí s postižením i v oblasti vysokoškolského vzdělávání jako součásti terciárního vzdělávání. Dosažení tohoto stupně vzdělání je pro absolventy se zdravotním postižením, stejně jako pro absolventy bez postižení, klíčové z hlediska vyšší možnosti jejich pracovního uplatnění. V rámci VŠ vzdělávání neexistuje alternativa speciální škola, jediným možným řešením je integrované vzdělávání. Z tohoto důvodu je nevyhnutelné zajištění takových podmínek, tj. přiměřených úprav, které musí zajistit jednak stát, a to z dikce Úmluvy (článek 24, odst. 5) a jednak veřejné vysoké školy z dikce VŠ zákona ( 21, odst. 2, písm. e), aby nedocházelo k systémové diskriminaci uchazečů/studentů se zdravotním postižením. Tyto podmínky by měly být zajištěny zejména existencí systémových opatření v oblasti legislativní, personální, pedagogické, ekonomické a technické a existencí podpůrných služeb, k nimž patří nastavení a zajištění fungování poradenského systému apod. 1 Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) - 14 -
Studenti se zdravotním postižením by měly mít srovnatelné možnosti pro VŠ vzdělávání jako studenti bez postižení. Realizace tohoto požadavku není v současné době v České republice systémově řešena přesto, že právo každého na vzdělání v české legislativě zajišťuje Listina základních práv a svobod v článku 33. Zákon o vysokých školách 21, odst. 1, písm. e) uvádí další povinnosti veřejné vysoké školy: činit všechna dostupná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole. Pro soukromé školy tato povinnost ze zákona nevyplývá. 2. Klasifikace jednotlivých typů znevýhodnění Pro potřeby tohoto materiálu, jakož i celého projektu VŠTE bez bariér, je nutné rozčlenit studenty se specifickými vzdělávacími potřebami do určitých skupin a to tak, aby jim mohla být zajištěna odpovídající modifikace výukového procesu. Cílem je zajistit těmto studentům v rámci výukového procesu rovné podmínky a tím je plně integrovat do vzdělávacího procesu na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích. Jako vstupní informace je bráno lékařské hledisko kvůli základní objektivitě vznášených nároků. Klade se důraz na komunikační možnosti studenta, které by umožňovaly po stránce formální i obsahové korektní průchod studovaným oborem a dosažení potřebného studijního, pracovního i výzkumného cíle. Klasifikace postižení/znevýhodnění: 1. Student s pohybovým postižením (STP) a) S postižením dolních končetin (paraplegie) b) S postižením horních končetin (jemné motoriky) - 15 -
2. Student se zrakovým postižením (SZP) a) Lehce zrakově postižený (uživatel zraku) b) Těžce zrakově postižený (uživatel hmatu/hlasu) 3. Student se sluchovým postižením (SSP) a) Nedoslýchavý (uživatel verbálního jazyka) b) Neslyšící (uživatel znakového jazyka) 4. Student s vývojovou poruchou učení (SVPU) dyslexie, dysgrafie, dyslalie, dysglosie, dyskalkulie, dysortografie, apod. 5. Student s vadou řeči (SVŘ) 6. Student s psychologickou indispozicí (SPI) 7. Student se socioekonomickým znevýhodněním (SSEZ) 2. 1 Typologie pohybového postižení Společným znakem osob s tělesným postižením je omezení pohybu. Obecně jsou za osoby s pohybovým postižením označování ti jedinci, kteří mají omezenou schopnost samostatného pohybu v důsledku poškození podpůrného či pohybového aparátu nebo jiného organického poškození. Pro vysokoškolské studium je důležité, aby student s pohybovým postižením disponoval nejen potřebnými vědomostmi, studijními návyky, dispozicemi pro dané studium a obor, ale také i návyky a dovednostmi využívat vlastní funkční potenciál k maximální možné soběstačnosti při studiu. Tedy student, který vyžaduje speciální podporu, asistenci a dopomoc okolí pouze v situacích, kdy je pro něj překážka při studiu nepřekonatelná vlastními silami. - 16 -
2.1.1 Student s pohybovým postižením dolních končetin (paraplegie) Osoba, která s ohledem na své pohybové postižení a ke svému samostatnému pohybu nezbytně potřebuje a využívá dalších osobních zařízení, ať už se jedná o opěrné hole nebo mechanické či elektrické vozíky. Kategorie zahrnuje i ty, jejichž lékařská diagnóza primárně pojmenovává pouze příčinu (např. DMO), nikoli prokazatelné sekundární dopady primární diagnózy na funkci pohybového aparátu. Tato osoba by měla být schopna samostatného pohybu v prostoru, který splňuje obecné technické požadavky zabezpečující užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu. Nejčastějšími překážkami pro studenty s postižením hybnosti v plné účasti na studiu na VŠ bývají bariérové přístupy do budov školy a souvisejících institucí menzy, koleje, knihovny, studovny. 2.1.2 Student s pohybovým postižením horních končetin (jemné motoriky) Osoba, u níž je jemná motorika horních končetin snížena natolik, že není schopna operativně a efektivně vykonávat činnosti, které se studiem běžně spojují pořizování poznámek vlastní rukou, příp. i na klávesnici, manipulaci s předměty a zařízeními, které jsou nezbytné pro plnění studijních povinností (fyzické knihy, psací potřeby, přístrojová technika atd.), příp. manipulace s předměty běžné denní potřeby. Studenti s určitými typy pohybových postižení se v každodenním životě, a tedy ani při plnění studijních povinností, neobejdou bez pomoci cizí osoby. Obecně tuto pomoc nazýváme osobní asistencí. Proto řada vysokých škol vytváří jiné formy osobní pomoci tzv. studijní asistence. Intenzitou pomoci se může jednat o asistenci příležitostnou (jednorázové nahodilé případy), pravidelnou (malé počty případů, ale pravidelně, např. doprovody přes stavebně - 17 -
problematická místa aj.) a trvalou (trvalá přítomnost asistenta po celou dobu výuky, vč. doprovodů) pro studenty s těžkým nebo kombinovaným pohybovým postižením. 2.2 Typologie zrakového postižení Nevidomost nebo těžké zrakové postižení způsobují tři závažné limitace, které mají různý stupeň a rozsah v závislosti na zkušenosti jedince. Týká se oblasti kognitivního vývoje, pohybového vývoje a sociálního vývoje. 2.2.1 Lehce zrakově postižený (uživatel zraku) Osoba, jejíž zraková vada stále umožňuje práci zrakem (a to i s textem), s běžnými formáty dokumentů, včetně vizuálních. Úprava obrazu zůstává ve zvětšování nebo jiných změnách optického charakteru, není třeba využívat odečítače obrazovky. Nejčastěji využívané pomůcky: Kamerové lupy Snímají předlohu a její zvětšený obraz se promítá na monitoru, takže silně slabozraký uživatel může s textem či grafikou v tištěné nebo psané podobě běžně pracovat (číst knihy, texty, prohlížet mapy). Digitální zvětšovací PC lupy Tvoří počítač s čtecím zařízením (skenerem nebo kamerovou lupou) a se speciálním zvětšovacím programem, který zvětšuje obrazovku počítače nebo její část ve zvoleném zvětšení (zvětšuje až 36x, zvětšuje text, grafiku i ovládací prvky Windows). - 18 -
Přenosný elektronický zápisník Notebook se speciálním programem pro slabozraké uživatele, který zobrazí vybraný výřez obrazovky ve zvoleném zvětšení a zvětšuje text, grafiku i ovládací prvky Windows. Je nejčastěji používán studenty se zrakovým postižením. 2.2.2 Těžce zrakově postižený (uživatel hmatu/hlasu) Osoba, která pracuje buď s hmatově tištěnými dokumenty nebo s odečítači obrazovky (v kombinaci s hmatovým displejem nebo hlasovým výstupem), který vyžaduje citovatelný formát textového dokumentu, příp. dokument obsahově i formálně adaptovaný. Jsou zde tedy zahrnuti i ti, pro něž je v tradiční terminologii vyhrazen termín těžce slabozraký, nevidomý, příp. prakticky nevidomý. Nejčastěji využívané pomůcky: Pichtův psací stroj slouží k záznamu Braillského písma Digitální přístroje hlas/hmat Jsou počítačové zařízení s hlasovým či hmatovým výstupem. Systém tvoří počítač s hlasovým výstupem a skener. Zrakové vady vymezujeme podle oblastí na poruchy zrakové ostrosti, postižení zorného pole, okulomotorické problémy, obtíže se zpracováním zrakových informací v centrálním nervovém systému, poruchy barvocitu. Klasifikace zrakových vad je vytvořena podle hodnoty zrakové ostrosti udávanou ve zlomku (tzv. vizus) a omezením zrakového pole. - 19 -
Student se zrakovým postižením, který se hlásí na vysokou školu, by měl mít dobře osvojené kompetence, pracovní postupy, které mu umožní v co největší možné míře kompenzovat nedostatky v uvedených oblastech. Obecnou minimální kompetencí všech studentů se specifickými potřebami je informatická a technická gramotnost umožňující využívání specifických adaptivních technologií a zajišťující maximální nezávislost na individuální asistenci. U lehce zrakově postižených (uživatelů zraku) se jedná o hardwarové a softwarové prostředky pro vizuální přizpůsobení vizuálních dokumentů tištěných i elektronických, přizpůsobení aplikačního prostředí pro práci s dokumenty i systémové prostředí pro práci s aplikacemi. U těžce zrakově postižených (uživatelů hmatu) se jedná o znalost šestibodové i osmibodové normy bodového písma (pokud jeho sledování nebrání zdravotní stav studenta), včetně specifické oborové normy a normy platné pro zápis jazyka, který je předmětem studia a schopnosti efektivní práce s hmatovými dokumenty, vč. hmatové grafiky. Dále znalost práce s odečítačem obrazovky, hmatovým displejem a hlasovým syntetizérem včetně syntézy jazyka, který je předmětem studia. Student je schopen samostatné editace dokumentů textových i symetrických dokumentů tabulkových, určených pro vizuální tisk. Další limitující faktor pro zrakově postiženého studenta je oblast týkající se pohybu mobility, kdy v důsledku omezení zrakové percepce je podstatným způsobem ovlivněna schopnost samostatného pohybu a orientace v prostoru. Zrakově postižení studenti by se měli v dostatečném předstihu seznámit s prostorami, kde se bude odehrávat vlastní studium a prostorami, které bezprostředně se studiem souvisejí (administrativní a sociální prostory školy, ubytovací zařízení aj.) Bariéry ve studijním prostředí pro zrakově postiženého mají charakter architektonických bariér, ale i bariér orientačních, informačních a komunikačních. - 20 -
2.3 Typologie sluchového postižení Sluchové postižení (v kontextu všech ostatních zdravotních postižení a znevýhodnění) má po mentálním postižení nejzávažnější důsledky pro terciární vzdělávání. Dostatečnost a míru lidského slyšení můžeme posuzovat podle dvou základních kritérií: 1. Druh a typ sluchové vady (je vymezeno místem vzniku vady) 2. Podle hodnot měřených v decibelech (db) vyjadřujících rozsah a míru postižení 2.3.1 Nedoslýchavý (uživatel verbálního jazyka) Osoba, která informace spontánně přijímá i podává prostřednictvím verbálního jazyka (ať už formou psanou nebo mluvenou), v českém prostředí primárně používá český jazyk. Jsou zde tedy zahrnuti i ti, kdo jsou z hlediska striktně medicínského neslyšící (např. později ohluchlí), nicméně se cítí být primárně mluvčími verbálního, nikoli znakového jazyka. Minimální kompetence pro studium: - Efektivní práce s psaným textem jeho překladem, strukturováním, kontrolou jazykové správnosti apod. - Efektivně využívat nejméně jeden komunikační systém uvedený v zákoně č. 155/1998 Sb. o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob 2.3.2 Neslyšící (uživatel znakového jazyka) Osoba, která informace spontánně přijímá i podává prostřednictvím znakového jazyka, v českém prostředí primárně používá český znakový jazyk, příp. jinou formu neverbální komunikace, byť založenou na českém jazyce. - 21 -