Jméno: Jan Grygar Datum:10.1.2012 Referát na téma: bolest Definice bolesti: Bolest je definována jako nepříjemná vjemová a emocionální zkušenost související se skutečným nebo potenciálním poškozením tkáně, případně jako takové poškození popsaná, tak zní přesná definice bolesti Mezinárodní asociace pro studium bolesti. Ale pro kohokoliv je to prostě nepříjemný pocit, který bolí. Je to subjektivní pocit, který poznává každý člověk prostřednictvím vlastních zkušeností od počátku života. A je toho mnohem víc, co se lze o bolesti a o tom, jak se jí lze zbavit, dozvědět, ale pokud budete svému lékaři popisovat své utrpení, bude to pro něj jenom bolest. Takže o bolesti svému lékaři vždy řekněte. Bolest můžeme dělit podle mnoha kritérií a existuje mnoho klasifikací, které se snaží bolest rozdělit. Asi nejznámější je dělení podle vzniku bolesti a její příčny: Bolest nociceptivní z kloubů, šlach, vazů, svalů a cév Bolest periferně neurogenní díky poškození nervů a jejich vláken na okrajových částech těla Bolest centrálně neurogenní díky poškození centrálních nervových struktur (mozku a míchy) v důsledku například nádoru či úrazu Bolest psychogenní u citlivých osob na psychickém podkladě.
Dělení podle trvání Akutní bolest je bolest krátkého trvání a obvykle snadno zjistitelné příčiny. Tento typ bolesti obecně vzniká vně mozku (v periferním nervovém systému), ale je zpracována a interpretována v mozku (centrálním nervovým systémem) Ve skutečnosti akutní bolest funguje jako signál varující na přítomnosti poškození nebo jeho blízkost: je to normální fyziologická odezva na nepříznivé nebo škodlivé podněty, které způsobují bolest. Tento podnět může být mechanický (takový jako po fraktuře kosti), tepelný (takový jako při popáleninách) nebo chemický (takový jako při zánětlivé reakci v těle během akutního onemocnění popřemýšlejte o bolestech svalů během chřipky nebo o bolestech kloubů při artritidě). Tato bolest obvykle dobře reaguje na léky proti bolesti (analgetika) a je tedy časově omezená Chronická bolest je často nezávislá na původní příčině bolesti. Příčina bolesti již nemusí existovat, ale příliš podrážděné nervy stále hlásí mozku bolest. V jiných případech příčina bolesti stále ještě existuje a nemůže být vždy léčena nebo odstraněna, protože se může jednat o nevyléčitelnou nebo trvalou nemoc. Taková bolest proto trvá déle než běžně trvá uzdravení nějakého poranění nebo zlepšení přetrvávajícího stavu. Vnímání bolesti se může ještě více odpoutat od původního bolestivého podnětu, takže bolestivý signál ztrácí svoji varovnou funkci. Stálá nebo občasná bolest tedy často přežije svůj účel nepomáhá nadále tělu předcházet poranění. Hovoří se také o vleklosti bolesti, ke které dochází jakoby v začarovaném kruhu, kde podněty u neléčené bolesti dále vyvolávají další odezvy v podobě bolesti. Proto se chronická bolest obvykle léčí mnohem obtížněji než akutní bolest a měla by se proto považovat za samostatné onemocnění. Stavy, které Po celém Vašem těle jsou umístěné různorodé snímače pro bolest, takzvané nocisenzory (nociecptory). Jsou na povrhu těla, na kůži, ve svalech a kloubech, cévách, na sliznicích, ale také na povrchu vnitřních orgánů, v míše a centrálním mozkovém systému. Jejich úloha je jednoduchá. Musí zaznamenat bolest a nějakým způsobem tuto informaci předat dále. Nocisenzorů je několik druhů. Každý reaguje trochu jinak. Některé vnímají vlastní bolest, jiné tlak nebo tah, chlad či teplo, jiné zase reagují na mechanické vibrace. V těle existuje také mnoho látek, které bolest ovlivňují. Jsou to hlavně působky spojené se vznikem zánětu. Jedním z charakteristických projevů zánětu je právě bolest.
Nocisenzory zaznamenaly bolestivý podnět. Systémem složitých nervových drah tato informace putuje do vyšších nervových center, kterými jsou mícha a mozek. Nervová vlákny vedou bolest různou rychlostí. Díky tomu například informace o mechanickém podráždění dorazí o zlomek vteřiny dříve než informace o vlastní bolesti. Protože je nerovový systém již podrážděn prvotní informací, na tu bolestivou reaguje s menší odezvou. Říká se tomu mechanismus vrátek (např. třeseme rukou, když si popálíme prsty o zápalku). Jednoduchá možnost, jak si naše tělo od bolesti samo pomáhá. Podle toho, kam vzruch dorazí, následuje příslušná reakce. Uhneme nohou nebo rukou, uvědomíme si bolest a bráníme se jí. Farmakologická léčba bolestí Nepřebernou pestrost a rozmanitost volně prodejných a běžně předepisovaných léků proti bolesti lze rozdělit do těchto tří skupin: 1. Nesteroidní antirevmatika Látky potlačující rozvoj zánětu a tlumící bolesti. Komplikovaný název této skupiny léků vychází z hlavní možnosti léčebného využití, tj. proti revmatickým onemocněním. Patří sem známý ibuprofen (preparát Brufen), diclofenac, kyselina acetylosalicylová (Aspirin, Acylpyrin) a mnoho dalších. Všeobecná obliba a široká dostupnost těchto léků vede však bohužel i k jejich nadměrné spotřebě. "Pilulky proti bolesti" mohou být vítanými pomocníky i nebezpečnými nepřáteli. Dlouhodobé užívání ibuprofenu při bolestech hlavy zad nebo kloubů může vést k vážným zdravotním komplikacím v podobě vředové choroby žaludku a dvanáctníku, poškození činnosti ledvin, atd. Vždy proto konzultujte dlouhodobé používání každého, byť volně prodejného, léku se svým lékařem. 2. Opiáty Významná skupina léků potlačujících i velmi silné bolesti. Význam i nebezpečí opiátů znaly již nejstarší civilizace. Obávaným a často i přeceňovaným rizikem této léčby je vznik závislosti na lécích. Množství dostupných látek a lékových forem opiátů (náplasti, tablety, injekce) je v součastné době však již tak velké, že je při odborně vedené léčbě vznik závislosti prakticky nevýznamný. 3. Podpůrné léky Často pouhé tlumení vlastní bolesti nestačí. Co pomohou silné léky, když strach a pokleslá nálada vnímání bolesti ještě zesílí. Při současném podání léků proti bolesti a léků proti depresi nebo úzkosti může při nižší celkové dávce léků výrazně podpořit jejich celkový efekt. Zdroje http://www.janssen-cilag.cz/disease/detail.jhtml?itemname=pain_about http://www.ulekare.cz/clanek/bolest-obecne-1129