11. Ochrana a obnova migrační prostupnosti vodních toků

11. Ochrana a obnova migrační prostupnosti vodních toků 11.1 Význam migrací pro ryby a další vodní organismy Migrace jsou jedním ze základních životních projevů a potřeb ryb a některých dalších druhů vodních organismů. V našich podmínkách mohou migrující ryby patřit k některé ze tří základních skupin. Některé druhy ryb obývající naše vody putují během svého života mezi prostředími vnitrozemských vodních toků a biotopů a prostředím mořským. Pokud prožijí většinu života v mořích a do sladkých vod migrují za účelem rozmnožování, nazývají se tyto druhy anadromní. Kromě lososa obecného (Salmo salar), jehož se po bezmála padesáti letech podařilo vrátit do naší ichtyofauny díky repatriačnímu programu, a pstruha obecného formy mořské (Salmo trutta m. trutta) se v minulosti vyskytovaly na našem území i další druhymihule mořská (Petromyzon marinus), mihule říční (Lampetra fluviatilis), placka pomořanská (Alosa alosa) a platýs bradavičnatý (Platichthys flesus). Obnovení jejich výskytu, podobně jako u dvou předchozích, je na území ČR vázáno na povodí Labe. Opačný životní cyklus mají druhy katadromní, které se rozmnožují v moři a naopak většinu života prožijí ve sladkých vodách. Do této skupiny patří úhoř říční (Anguilla anguilla). Skupina třetí, tzv. potamodromní druhy, zahrnuje ryby podstupující v našich podmínkách lokální migrace o různé délce, která se může pohybovat v řádu stovek metrů až desítek kilometrů. Je zdaleka nejčetnější a patří do ní z původních druhů naší ichtyofauny pstruh obecný f. potoční (Salmo trutta m. fario), parma obecná (Barbus barbus), podoustev říční (Vimba vimba), ostroretka stěhovavá (Chondrostoma nasus), ouklej obecná (Alburnus alburnus), jelec tloušť (Leuciscus cephalus), jelec jesen (Leuciscus idus), mník jednovousý (Lota lota) a další druhy. Migrace mohou mít různou příčinu a důvod. Třecí migrace souvisejí s vyhledáváním vhodného substrátu a fyzikálních a chemických vlastností vody pro uložení a vývoj jiker a pro úspěšné přežívání plůdku a následných juvenilních stádií potomstva. Dalším typem jsou potravní migrace, které jsou často velmi úzce spojeny se sezónními. Při nich mění ryby stanoviště v průběhu roku z důvodu vyhledávání lepších podmínek (potravních zdrojů, míst s větším obsahem kyslíku apod.). Ke kompenzačním migracím dochází v našich podmínkách nejčastěji po extrémních průtocích, kdy je vyplavena část rybí obsádky z výše položených partií toku a po návratu průtoku do normálu dojde opět k rovnoměrnému rozmístění zejména stanovištních druhů ryb po celém toku, a to v závislosti na prostředí - potravní nabídce, možnosti úkrytů apod. Tento typ migrací není příliš známý, je však nesmírně důležitý, především v horských a podhorských oblastech, například u pstruhů potočních. V delším časovém úseku lze tento typ migrace již nazývat procesem znovuosidlování. Kromě migrací, které lze chápat jako krátkodobý jev, je migrační prostupnost vodních toků také významná především pro méně početné druhy ryb, které jsou dnes často izolovány do mikropopulací neschopných samostatné dlouhodobé existence. Jejich početnost totiž může poklesnout pod kritickou mez dostatečného počtu jedinců pro úspěšné rozmnožování. 1

11.2 Schopnost ryb překonávat překážky Schopnost překonávat překážky v toku mají jednotlivé rybí druhy různou. Odpovídá prostředí, ve kterém ryby žijí a kterému se během evoluce přizpůsobily. Překážky překonávají ryby v zásadě dvěma způsoby, a to proplutím nebo skokem. Je možné říci, že většina našich rybích druhů s výjimkou pstruha a lososa (větší jedinci pstruha potočního mohou zdolat výškový rozdíl až 1 m, pro většinu pstruhů je však nepřekonatelný již stupeň o výšce 0,7 m) zdolává překážky především proplouváním, některé druhy vyloženě nejsou skoku schopny. To je důležité si uvědomit při projektování a stavbě rybího přechodu. Podle doby trvání můžeme rozdělit rychlost pohybu na maximální (několik sekund) a průběžnou (desítky sekund až několik minut), přičemž průběžná tvoří zpravidla 1/3 až 1/2 hodnot rychlosti maximální. Schopnost proplout překážku závisí tedy na plovacích schopnostech příslušného jedince a druhu. To se týká i nevhodně upravených úseků toků, ve kterých se k velké rychlosti vody přidává navíc i nedostatečně hluboký vodní sloupec. Tabulka 11.1: Maximální plovací rychlosti (v max ) vybraných rybích druhů Druh v max (m/s) Pstruh obecný (Salmo trutta m. fario)- 5cm 0,92 Pstruh obecný (Salmo trutta m. fario)- 15cm 1,65 Pstruh obecný (Salmo trutta m. fario)- 30 cm 3,66 Jelec proudník (Leuciscus leuciscus) 2,40 Jelec tloušť (Leuciscus cephalus) 2,70 Podoustev říční (Vimba vimba) 2,20 Ostroretka stěhovavá (Chondrostoma nasus) 3,50 Parma obecná (Barbus barbus) 2,40 Plotice obecná (Rutilus rutilus) 1,22 Cejn velký (Abramis brama) 0,96 Ouklej obecná (Alburnus alburnus) 0,60 Kapr obecný (Cyprinus carpio) 0,60 Lín obecný (Tinca tinca) 0,60 Úhoř říční (Anguilla anguilla)- 7 cm 0,90 Úhoř říční (Anguilla anguilla)- 15 cm 1,50 Úhoř říční (Anguilla anguilla)- 60 cm 1,14 Candát obecný (Stizostedion lucioperca) 1,91 Okoun říční (Perca fluviatilis) 1,65 Štika obecná (Esox lucius) 2,90 11.3 Stav vodních toků v ČR z hlediska migrační prostupnosti Překážky pro pohyb ryb a dalších vodních živočichů v toku představují zejména příčné stavby a vzdouvací objekty a dále místa s nedostatečnou hloubkou vodního sloupce (například ovlivněná odběry vody nebo technickou úpravou koryta). Převažujícím problémem je neprostupnost pro migrace směrem proti proudu. Poproudové migrace představují závažný problém v profilech, které jsou pro ryby trvale nepřekonatelné (hráze údolních nádrží) nebo v místech, kde hrozí průchod ryb turbínou vodní elektrárny. 2

Všechny větší vodní toky a valná většina menších jsou dnes v České republice fragmentovány jezy a dalšími příčnými stavbami. Funkčních rybích přechodů je přitom jen několik málo desítek. Lze říci, že na mnoha místech, kde došlo k pronikavému zlepšení kvality povrchové vody, jsou migrační bariéry hlavním problémem bránícím návratu některých druhů ryb do míst jejich původního rozšíření. Tabulka 11.2: Počet migračně neprostupných překážek pro ryby ve směru proti proudu Vodní tok Počet migračně neprostupných překážek Labe 61 Kamenice 11 Jizera 45 Ploučnice 23 Ohře 33 Cidlina 33 Orlice 54 Metuje 50 Vltava (od nádrže Lipno) 24 Berounka 14 Sázava 21 Otava 40 Lužnice (na území ČR) 38 Morava 41 Dyje 17 Tabulka 11.3: Příklady již zrealizovaných staveb rybích přechodů po roce 2000 a jejich hodnocení Rybí přechod Způsob zprůchodnění Hodnocení Tichá soutěska (Kamenice) Divoká soutěska (Kamenice) Terezín (Ohře) Doksany (Ohře) Libočany (Ohře) Perštejn nad Ohří Střekov (Labe) štěrbinový rybí přechod při levém břehu štěrbinový rybí přechod při levém břehu štěrbinový rybí přechod při levém břehu (částečně veden ve břehu) komůrkový přechod při levém břehu při MVE štěrbinový rybí přechod při pravém břehu, v plánu je na pravém břehu vybudovat VE balvanitá rampa při levém břehu komůrkový přechod při levém břehu přechodu, zkušební provoz bude zahájen na podzim 2005. přechodu, zkušební provoz bude zahájen na podzim 2005. Boční vstup do RP je příliš vzdálen od tělesa jezu a umístěn nad úroveň hladiny při běžných průtocích v řece, takže je průchodný pouze při vyšších průtočných stavech v řece. Chybí vyústění lákavého proudu u hlavního vstupu do RP. Těleso RP je částečně vedeno pod budovou MVE, na průchodnost může mít negativní vliv zastínění přechodu. Vstup do RP je příliš daleko v podjezí, může být problematické jeho nalezení. Dochází zde k ucpávání RP i nátoku do vábícího potrubí plaveninami. přechodu, nicméně celé těleso rampy je umístěno v podjezí - vhodnější by bylo umístit RP tak, aby vstup z podjezí byl na úrovni jezové hrany a celé těleso přechodu by bylo vytaženo do nadjezí. Vstup do RP je příliš daleko v podjezí a vzhledem k šíři řeky obtížně nalezitelný, přídavné lákavé proudy jsou nedostatečné. 3

Benešov nad Ploučnicí Bavorov (Blanice) Račí (Teplá Vltava) Zátoň (Teplá Vltava) Borová Lada (Teplá Vltava) Františkov (Teplá Vltava) Borová Lada (Vltavský potok) balvanitá rampa při pravém břehu bypass při pravém břehu bypass při pravém břehu bypass při pravém břehu balvanitá rampa při pravém břehu bypass při pravém břehu balvanitá rampa v celé šíři toku přechodu. přechodu. přechodu. přechodu. přechodu. přechodu. Nevhodné je pouze vtokové okno do RP (uzavřený vtokový profil). přechodu. 11.4 Rybí přechody Základní typy rybích přechodů Jak již bylo uvedeno, stěžejním problémem je zprůchodnění toku ve směru proti proudu. Pokud tvoří překážku nevhodně upravený nebo nadměrným odběrem postižený úsek, je náprava možná jedině revitalizací koryta, respektive úpravou manipulačního řádu odběru. Příčné stavby, které tvoří naprostou většinu migračních bariér, lze zprůchodnit pomocí rybích přechodů, to jest zařízením umožňujícím rybám proplout profilem překážky. Odstraňování příčných staveb je u nás zatím výjimečné. Někde mu brání objektivní okolnosti, v některých případech by však odstranění jezů a stupňů, které jsou technicky nefunkční a někdy rizikové i z hlediska provádění povodní, bylo přínosem. Pak by odpadly i náklady na údržbu těchto objektů. Původně byly rybí přechody navrhovány pro salmonidy (hlavně lososy) a teprve poté se ukázaly jako vhodné a potřebné i pro nároky dalších rybích druhů. První stavby jsou známé z klidných řek evropského severu, kde umožňovaly tah lososů. V současnosti jsou budovány a používány prakticky po celém světe včetně tropických a subtropických oblastí. Rybí přechody použitelné v podmínkách střední Evropy se dají rozdělit podle konstrukce na přírodě blízké (balvanité prahy, balvanité skluzy, zdrsnělé rybí rampy, obtokové kanály, tůňové rybí přechody), technické (komůrkový, Denilův lamelový, štěrbinový, plavební komory a rybí výtahy) a kombinované s prvky obou předchozích skupin. Výběr nejvhodnějšího typu rybího přechodu v konkrétní lokalitě závisí na několika základních skutečnostech. První z nich je složení ichtyofauny toku, tj. druhové spektrum ryb, které v něm žijí. Dále to jsou vlastnické vztahy a technické možnosti pro realizaci stavby. Ne vždy lze bohužel realizovat nejvhodnější variantu, proto je dobré již od počátečních studií řešit projekt variantně. Funkční rybí přechod by měl splňovat dvě kriteria, a to průchodnost pro co nejvíce druhů a pro různé velikostní kategorie. Je třeba brát v úvahu, že různé druhy našich ryb nepreferují v toku stejná stanoviště, a tím pádem jejich schopnosti pro průchod rybím přechodem nejsou vždy shodné (plovací schopnosti ryb byly popsány dříve). Proto je žádoucí vytvořit v rybím přechodu variabilní podmínky, ze kterých si každý rybí druh bude schopen vybrat. Tomuto požadavku odpovídají především přírodě blízké typy rybích přechodů, podobné členitým přírodním korytům, a proto by 4

tento způsob řešení měl být v každém případě preferován před řešením technickým, umožňuje- li to konkrétní situace. Přírodě blízké rybí přechody Za nejvhodnější řešení je možné ve většině případů, mimo bystřiny a horské toky s velkým sklonem, označit obtokové kanály neboli bypassy. Tento typ rybího přechodu probíhá mimo vlastní vzdouvací objekt, a proto je možné navrhnout jeho koryto podle potřeby. Jeho trasu lze například vhodně meandrovat. Bypass může tvořit také vhodné stanovištní podmínky pro trvalý život ryb a dalších vodních organismů. Součástí bypassů mohou být tůně jako odpočinkové zóny, střídající se s krátkými proudy, nebo mohou mít bypassy v místech větších sklonů kamenné prahy nebo balvanité skluzy. Tím, že je mimo koryto toku, nebývá bypass takovou měrou vystavován účinkům velkých průtoků. Toto řešení ale vyžaduje vhodné pozemky v okolí stupně pro vedení trasy kanálu, jenž může být poměrně dlouhý vzhledem k nutnosti dosažení vhodného sklonu. Často není možné právě z tohoto důvodu volit zařízení typu bypass, nicméně mělo by přicházet v úvahu na prvním místě. Pokud okolnosti přinutí projektanta zůstat v korytě toku, přicházejí v úvahu další typy přírodě blízkých rybích přechodů, především balvanité skluzy a rampy. Rozdíl mezi nimi je v šířce stavby - skluzy zasahují do koryta přes celou šířku toku, zatímco rampy zpravidla do šířky 1/3 toku. Skluzy je dále vhodnější použít u nižších staveb, běžně do 2 m, naopak rampy u vyšších. Také tyto typy rybích přechodů mohou vytvářet vhodný biotop pro některé druhy. (Tyto typy rybích přechodů bývají často terminologicky rozlišovány jiným způsobem. Například normy pro hrazení bystřin považují za balvanitý skluz jinou konstrukci než obvyklá zahraniční literatura o rybích přechodech. Výše popsané rozdělení balvanitých skluzů a ramp je proto nutné brát jako jedno z možných a v každém případě je potřebné uvažovanou konstrukci dobře popsat. Obr. 11.1: Postranní rybí přechod - bypass. 5

Obr. 11.2: Rybí přechod rampa po straně jezu, členěná příčnými řadami balvanů. Obr. 11.3: Prostupný balvanitý skluz, vybudovaný na místě dřívějšího jezu. Parametry přírodě blízkých rybích přechodů 1. Průtok rybím přechodem by měl být zajištěn manipulačním řádem vodního díla, což je nutné zejména v případě, kdy je součástí příčné stavby také odběr vody, například pro hydroelektrárnu. U toků s malým průtokem je mnohdy třeba provést rybím přechodem všechnu vodu, což umožňují jak bypassy, tak i balvanité skluzy a rampy. Je ovšem také nutné zohlednit případnou potřebu trvalého smáčení jezové konstrukce. Stálý průtok v přechodu je vhodné udržovat regulovatelnými křídly se svislou štěrbinou v místě vtoku do přechodu. Pouhý výřez v jezové hraně (v případě stavby umístěné v korytě toku) nebo ve vtokovém objektu (v případě bypassu) je méně vhodný, protože jím není možné průtok regulovat. S měnícím se průtokem se mění i další parametry rybího přechodu, lze však 6

říci, že přírodě blízké rybí přechody jsou v určitém intervalu adaptibilní na změny průtoků (cca. až 40% oproti návrhovému průtoku). 2. Rychlost proudění je limitujícím faktorem pro průchod ryb. Pokud se podaří docílit v rybím přechodu velké variability rychlostí, není rozhodující střední rychlost proudění v určitém profilu. Mnohem důležitější je, zda existují místa (nejčastěji při dně) s malou rychlostí proudění vody. a takových místech by potom rychlost proudění neměla přesahovat 0,5 m/s, ideální je okolo 0,2 m/s, případně samozřejmě ještě nižší. 3. Podélný sklon dna přechodu by měl být 1:20 nebo pozvolnější pro mimopstruhové vody, 1:15 a nižší pro vody pstruhové. Existují případy horských bystřin, kde samotný sklon dna toku je větší než 1:10, proto lze v těchto výjimečných případech připustit sklon až 1:8. Obecně platí, že čím je sklon pozvolnější, tím více se zlepšují možnosti pro migrace ryb. 4. Hloubka vody je velice důležitá pro průchodnost a má přímý vliv na plování ryb. Pro mimopstruhové vody by měla být minimálně 80 cm v hlubších částech a 50 cm v mělčích částech, u pstruhových toků 50 cm v hlubších částech a 30 cm v mělčinách. 5. Příčné řady balvanů zajišťují dostatečnou hloubku vody. Ideální jsou kameny tvaru mohyla, které jsou skládány nastojato. Mezi těmito balvany musí být zachovány svislé štěrbiny, pokud možno v celé výšce vodního sloupce. Právě těmito místy většina rybích druhů proplouvá. Například pro balvanité rampy by se měla velikost kamenů při plánovaném běžném průtoku Q=70-100 l/s pohybovat ve velikosti 0,6-1 m. 6. Rozdíl hladin způsobený jednou příčnou řadou kamenů by neměl přesahovat u mimopstruhových toků 15 cm, u pstruhových 25 cm. 7. Vrstva dnového substrátu by měla být tlustá nejméně 25 cm a měla by být dostatečně hrubá a velikostně odstupňovaná se štěrbinami. 8. Kameny, které v řadách zabezpečují nadržení vody, je třeba stabilizovat buď jejich usazením do betonového lože (min. 40 cm hluboko) nebo při menším namáhání spojením armovacím železem. Dno mezi těmito velkými kameny má být co nejdrsnější, pokryté kamenivem menších velikostí. Tento substrát je možné skládat volně, případně mírně zatlačit do podloží. Svahy rybího přechodu je nutné opevnit tam, kde hrozí nebezpečí eroze. Ideální je vyzdění kamenem tak, aby kameny co nejvíce vyčnívaly do koryta a zdrsňovaly tak boky RP. Pokud toto není nutné, je možné provést svahování (1:2) vyskládáním balvanů na sucho. Stabilizace je nutná také v případě rampy nebo skluzu, a to včetně části dnového substrátu (větších kamenů mezi přehrážkami). Obr. 11.4: Výstavba rampy s příčnými řadami kamenů při rekonstrukci jezu. 7

Obr. 11.5: Detail instalace balvanů na stojato do betonového lože. Obr. 11.6: Postranní rybí přechod s kamenitou kynetou. 8

Technické typy rybích přechodů Technická řešení rybích přechodů jsou někdy nezbytná, a to především v případech, kdy nelze zvolit některý z přírodě blízkých typů. Dochází k tomu především v případech, kdy je rybí přechod součástí složité konstrukce vodního díla, v intravilánu a podobně. Dnes je na základě nejnovějších poznatků za nejvýhodnější technický typ rybího přechodu považován štěrbinový rybí přechod. Jedná se o nakloněný žlab rozčleněný vestavěnými příčkami nebo výstupy různého tvaru. Podélný sklon je obvykle 10 % a rozdíl hladin mezi po sobě jdoucími bazénky je 30 cm pro dospělé lososy a 20 cm pro ostatní ryby. Někdy bývá uváděn ještě dvouštěrbinový rybí přechod, který ovšem není pro naše podmínky příliš vhodný. Velmi rozšířeným technickým typem je také komůrkový rybí přechod. Jeho základní parametry jsou: sklon 10% (1:10), šířka komůrek minimálně 1,5-2 m, délka minimálně 2,5-3 m, minimální hloubka vody v komůrce 1,2 m, rozdíl hladin (maximální) mezi jednotlivými komůrkami je pro sladkovodní dospělé ryby 20 cm, rozměry výřezů v přepážkách 30x30 cm, přičemž vrchní by měly být upraveny tak, aby jimi procházelo nejvýše 25% celkového průtoku rybím přechodem. Při změně sklonu z 1:10 na 1:20 dojde ke snížení maximálních rychlostí o 15-25%. Celý přechod lze obložit kamenem pro zvýšení drsnosti koryta, tím snížit rychlost proudění vody a vytvořit tak pro lepší podmínky průchodnosti z hlediska vodních organismů (přibližuje se tak přírodě blízkému typu). Dále je výhodné, aby vzdušný líc přepážek byl šikmý. Hlavními nevýhodami komůrkového rybího přechodu oproti štěrbinovému jsou změny proudění při kolísání průtoku a snadné zanášení komůrek splaveninami. 9

Pro technické typy rybích přechodů je velmi důležité dodržení správných parametrů, jinak je jejich funkčnost částečně nebo zcela omezena. Příkladem nevhodně vybudovaných komůrkových přechodů mohou být některé starší objekty, které jsou součástí vodních děl na Labi. Obr. 11.7: Štěrbinový rybí přechod. Zásady pro všechny typy rybích přechodů K zajištění úplné funkčnosti rybího přechodu je vedle správné vlastní konstrukce třeba, aby splňoval ještě další požadavky, především napojení na spodní i horní hladinu. Výstup z přechodu do horní vody musí být řešen tak, aby nedocházelo k dezorientaci ryb vystupujících z přechodu nebo jejich opětnému splavování pod hráz, popřípadě k turbinám elektrárny. Ryby by měly z přechodu vyplouvat pokud možno do klidné vody. Taktéž by výstupy z rybích přechodů neměly obsahovat mříže, česle ani jiná zařízení působící na ryby rušivě, s výjimkou zařízení zachytávajících plaveniny (nejčastěji se jedná o kládu nebo trám ukotvený na hladině), jejichž instalace je naopak žádoucí. Vstup do rybího přechodu z dolní vody je velice důležitý z hlediska přitažlivosti pro migrující ryby. Ideální je jeho umístění co nejblíže k tělesu jezu, avšak nikoliv do vývaru. Voda vytékající z rybího přechodu by měla tvořit jakousi stezku, která vábí ryby ke vstupu. Je možné a účelné vybudovat přídavný proud vody, který vyúsťuje při vstupu do přechodu. To se týká především větších toků, kde je možné, že by migrující ryby vstup do rybího přechodu nenašly nebo by jeho hledáním trávily příliš dlouhou dobu. Některé lososovité ryby se orientují podle břehu a ve větších tocích je pro ně rybí přechod při druhém břehu obtížné nalézt, pokud je vstup příliš daleko od překážky. Proto je v takových případech důležité nasměrování vábícího proudu vody pokud možno šikmo přes řečiště. K tomu je možné vybudovat ve dně usměrňovací hrázku, která nevystupuje nad hladinu. Není vhodné stavět rybí přechod na opačném břehu než je MVE, protože odtok vody z elektrárny bude přitahovat migrující ryby a možnost nalézt vstup do přechodu bude výrazně snížena. 10

Častou závadou, znehodnocující rybí přechody, je nesprávné výškové navázání na spodní hladinu vody, kdy voda z přechodu padá do dolní hladiny z výšky nebo dolní voda nemá v tom místě dostatečnou hloubku. Je proto třeba počítat s plynulým přechodem při nízkých průtocích za cenu, že při vyšších průtocích bude dolní část přechodu utopená. Dno koryta pod rybím přechodem je vhodné stabilizovat proti samovolnému zahloubení, které by mohlo přechod vyřadit z funkce. 11.5 Kontrola funkčnosti rybích přechodů Kontroly funkčnosti rybích přechodů je nutné provádět jednak pro samotné zjištění, zda je stavba funkční (a není-li nutné ji dále upravit), jednak pro možnost využití poznatků i na dalších stavbách. Kontrolu rybího přechodu lze provádět buď prolovením elektrickým agregátem nebo lovením do vrší. Ojediněle se též používá přímé sledování v pozorovací komoře, sčítání pomocí scaneru, čipování apod. Prolovení rybího přechodu elektrickým agregátem má jednu zásadní nevýhodu - poměrně přesně vypovídá o rybách, které se v přechodu v daný okamžik vyskytují, ovšem není možné bezpečně určit, zda tyto ryby skutečně přechodem proplují nebo jestli ho dokonce (zejména v případě přírodě blízkých staveb) trvale neobývají. Pro orientační zjištění však tato metoda postačí, k jejím kladům patří naopak jednoduchost a mobilita. Za optimální metodu kontroly funkčnosti rybího přechodu lze považovat odlovování ryb do pastí (vrší apod.). Tyto pasti jsou instalovány většinou při výstupu z rybího přechodu tak, aby do nich vpluly všechny ryby, které rybí přechod překonaly. Kromě toho lze paralelně nainstalovat i stejné zařízení pro odchyt ryb využívajících přechod pro migraci směrem po proudu. Výhodou této metody je přesné zjištění počtu a druhového i velikostního složení ryb migrujících skutečně rybím přechodem, případně i další údaje (kondici apod.), a to vše v jednoznačně ohraničeném časovém úseku. Nevýhodou je náročnost časová (pasti je třeba pravidelně kontrolovat) a technická, především na větších tocích, kde jsou pasti zvedány za pomocí kladky. Z toho vyplývají i větší finanční náklady. Ty lze snížit typizování rozměrů profilu pro odlov a využíváním jedné pasti pro více lokalit (zejména na menších tocích a stavbách). V každém případě je tato metoda z hlediska výsledků nejvhodnější. Z dalších metod lze uvést ještě různé varianty telemetrie, které však pro kvantitativní sledování nejsou využitelné, naopak se používají s úspěchem pro sledování pohybu určitého předem vybraného počtu jedinců. 11.6 Priority při zprůchodňování vodních toků a základě Státního programu ochrany přírody a krajiny ČR byl v roce 2000 schválen ministerstvy životního prostředí a zemědělství Akční plán výstavby rybích přechodů pro roky 2000-2010. Do něj byly zařazeny dvě oblasti, a to Labe od Hřenska po Brandýs nad Labem s přítoky Kamenicí a Ohří po Nechranickou přehradu, a Moravy od státní hranice po Hodonín a Dyje po Novomlýnské nádrže. Důvody byly následující: V případě Labe a jeho přítoků napojení na Severní moře a repatriace lososa obecného v této oblasti, na jižní Moravě to byl obnova výskytu některých druhů z hlavního toku Dunaje, jako ostruchy křivočaré (Pelecus cultratus) a drska většího (Zingel zingel) i menšího (Zingel streber), případně umožnění přístupu druhů pro území ČR nových, avšak přirozeně se šířících z hlavního toku 11

Dunaje (candát východní- Stizostedion volgense, ježdík dunajský- Gymnocephalus baloni aj.). Celkové náklady na realizaci Akčního plánu byly odhadnuty na 300 mil. Kč. Samozřejmě je účelné zprůchodňovat i další vodní toky. Zde je možné hovořit o regionálních prioritách, které by měly zohledňovat úseky toků s výskytem významných populací rheofilních (proudomilných) rybích druhů. Tyto priority je ideální zvolit na úrovni jednotlivých krajů a správců vodních toků, případně velkoplošných zvláště chráněných území (národních parků a chráněných krajinných oblastí). Kromě toho zákon č. 254/2001 Sb. o vodách v 15 odst. 6 ukládá vlastníkům příčných staveb jejich zprůchodnění při výstavbě nového díla nebo jeho změně. Dále uvádí případy, ve kterých je vlastník vodního díla této povinnosti zproštěn. V některých případech je nutné posoudit, zda přes profil migrační překážky mohou vůbec reálně ryby migrovat. Specifickým problémem jsou potom vodní nádrže, především rybníky. U stávajících se výstavba rybího přechodu uplatní spíše výjimečně, v případě, kdy skutečně mohou nádrží migrovat některé druhy ve významných počtech. U nových rybníků je pak potřeba především zvážit, zda není možné nádrž vybudovat jako obtokovou. Specifickým problémem se z hlediska migrační prostupnosti stávají v poslední době suché poldry na tocích s výskytem významnějších populací ryb. V takových případech je nutné na migračním zprůchodnění profilu hráze trvat. 11.7 Poproudové migrace ryb Pro poproudové migrace ryb většinou nepředstavují běžné jezy a stupně s přelivem přes horní hranu významnou překážku. Problémem jsou velké přehradní nádrže a dále odběry vody na všech stupních, především pro účely malých vodních elektráren. Migrace ryb přes přehradní hráze lze vyřešit kapacitními bypassy, s těmito zařízeními se však bohužel zatím nepočítá. Jejich význam spočívá především v umožnění migrací úhořů. Všechny provozy MVE musí být zabezpečeny před vnikáním ryb do turbín mechanickými nebo elektronickými zábranami a dále musí být umožněna migrace ryb směrem po proudu přes korunu jezu nebo jalovým přepadem náhonu MVE. Podrobně problematiku usměrňování poproudových migrací ryb přes příčné stavby a MVE popisuje metodika Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického Jihočeské univerzity Zařízení k usměrnění poproudových migrací ryb. 12

Obr. 11.8: Součástí komplexní revitalizace říčky Pfatter nad stejnojmenným bavorským městečkem bylo nahrazení migračně neprostupného stupně balvanitým skluzem. Obr. 11.9: Nenápadné, ale účinné zprůchodnění jezu balvanitou rampou, přisazenou k jednomu břehu. Řeka Wiesen v Bavorsku. 13

Obr. 11.10: Koryto říčky Strogen v Bavorsku bylo v minulosti stabilizováno stupni z litého betonu, které tvořily zcela nepřekonatelné migrační překážky. Nyní jsou tyto překážky zprůchodňovány. Jedním z možných způsobů je odstranění vrchní části stupně, o jehož spodní stavbu se opře průchodná konstrukce z velkých lomových kamenů. Obr. 11.11: Postranní rybí přechod u jezu na řece Waldnaab v bavorském Weidenu se uplatňuje mimo jiné jako pozoruhodná součást zdejší parkové úpravy a lákavá atrakce pro návštěvníky. 14

Obr. 11.12: Postranní rybí přechod bypass - s příčnými řadami balvanů. Hodnotu rybích přechodů určuje také jejich odolnost vůči zanášení a ucpávání splaveninami a plaveninami za běžných i povodňových průtoků, a tedy nároky na pročišťování. V tomto ohledu jsou přírodě blízké typy přechodů méně problémové než technické typy (komůrkové a štěrbinové), jejichž funkčnost hodně závisí na bezvadné průchodnosti otvorů nebo štěrbin. 15