Jak funguje Evropská unie

Jak funguje Evropská unie Váš průvodce po institucích EU Evropská unie

Tuto brožurku a další jasné a stručné údaje o EU najdete na internetové adrese europa.eu/comm/publications Evropská komise Generální ředitelství pro tisk a komunikaci Publikace B-1049 Brusel Rukopis dokončen v červnu 2006 Ilustrace na obálce: Evropský parlament Katalogové údaje jsou uvedeny na konci této publikace. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2006 ISBN 92-79-02222-9 Evropská společenství, 2006 Reprodukce je povolena. Printed in Germany VYTIŠTĚNO NA BÍLÉM NECHLOROVANÉM PAPÍŘE

Jak funguje Evropská unie Váš průvodce po institucích EU

Obsah Představujeme Evropskou unii Smlouvy Jakým způsobem přijímá EU rozhodnutí Evropský parlament: hlas lidu Rada Evropské unie: hlas členských států Evropská komise: podpora společného zájmu Soudní dvůr: prosazování práva Evropský účetní dvůr: rozumné využití peněz Evropský hospodářský a sociální výbor: hlas občanské společnosti Výbor regionů: hlas samospráv Evropská investiční banka: financování projektů EU Evropská centrální banka: řízení eura Evropský veřejný ochránce práv: šetření vašich stížností Evropský inspektor ochrany údajů: chrání vaše soukromí Agentury Pohled do budoucna 3 5 7 10 14 20 25 28 30 32 34 36 38 40 41 50

Představujeme Evropskou unii E vropská unie (EU) je rodina demokratických evropských zemí, které se společně snaží zlepšit život svých občanů a vybudovat lepší svět. Do novinových titulků se dostávají rodinné hádky a občasné krize, ale mimo zpravodajské kamery je EU ve skutečnosti pozoruhodným příběhem o úspěchu. Za více než pouhé půlstoletí přinesla Evropě mír a prosperitu, jednotnou evropskou měnu (euro) a jednotný trh bez hranic, ve kterém se volně pohybuje zboží, lidé, služby a kapitál. Stala se významnou obchodní velmocí a vedoucím světovým činitelem v takových oblastech, jako je ochrana životního prostředí a rozvojová pomoc. Není divu, že se rozšířila ze šesti na dvacet pět členů a další země stojí ve frontě na přijetí. Evropská unie vděčí za svůj úspěch do značné míry nezvyklému způsobu, jakým funguje. Nezvyklému proto, že EU není federací jako Spojené státy americké. Není ani organizací pro spolupráci mezi vládami jako Organizace spojených národů. Je skutečně ojedinělá. Země, které tvoří EU (její členské státy ), zůstávají nezávislými suverénními národy, svoji suverenitu však společně sdílejí, aby získaly sílu a světový vliv, jakých by nikdo z nich samostatně nedosáhl. Sdílení suverenity v praxi znamená, že členské státy svěřují některé ze svých rozhodovacích pravomocí společným institucím, které si vytvořily, aby se o určitých záležitostech společného zájmu mohlo demokraticky rozhodovat na evropské úrovni. Úkoly, jakými je zabránění klimatickým změnám a ochrana životního prostředí, lze zvládnout pouze pomocí mezinárodní spolupráce. Evropská unie stojí v čele takovýchto snah. domeldunksen 3

Jak funguje Evropská unie Třemi hlavními institucemi, které přijímají rozhodnutí, jsou: Evropský parlament (EP), který zastupuje občany EU a je jimi přímo volen; Rada Evropské unie, která zastupuje jednotlivé členské státy; Evropská komise, která se snaží prosazovat zájmy Unie jako celku. Tento institucionální trojúhelník vytváří politiky a zákony, které platí po celé EU. V zásadě platí, že Komise navrhuje nové zákony a Parlament a Rada je schvalují. Soudní dvůr prosazuje evropský právní řád a Účetní dvůr kontroluje financování činností Unie. Pro fungování EU má klíčovou roli rovněž řada dalších orgánů: Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) zastupuje občanskou společnost, zaměstnavatele a zaměstnance; Výbor regionů (VR) zastupuje regionální a místní orgány; Evropská investiční banka financuje investiční projekty EU a pomáhá malým podnikům prostřednictvím Evropského investičního fondu; Evropská centrální banka je odpovědná za evropskou měnovou politiku; Evropský veřejný ochránce práv šetří stížnosti na nesprávný postup institucí a orgánů EU; Evropský inspektor ochrany údajů zajišťuje ochranu osobních údajů občanů. Navíc byly zřízeny zvláštní agentury, které mají na starosti některé odborné, vědecké nebo řídicí úkoly. Pravomoci a úkoly institucí EU a pravidla a postupy, kterými se musí řídit, jsou stanoveny ve smlouvách, na kterých je EU založena. Tyto smlouvy sjednávají prezidenti a premiéři všech zemí EU a schvalují je jejich parlamenty. V následujících kapitolách jsou popisovány smlouvy a evropské instituce, je vysvětlováno, čím se každá instituce zabývá a jaký je jejich vzájemný vztah. Přinášejí rovněž stručný přehled agentur a dalších orgánů, které se podílejí na fungování EU. Cílem je poskytnout vám jasný obrázek o tom, jak funguje Evropská unie. 4

Smlouvy EU se zakládá na čtyřech smlouvách, kterými jsou: Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO), která byla podepsána dne 18. dubna 1951 v Paříži, vstoupila v platnost dne 23. července 1952 a vypršela dne 23. července 2002. Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (EHS), která byla podepsána dne 25. března 1957 v Římě a vstoupila v platnost dne 1. ledna 1958. Bývá často označována jako Římská smlouva. Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom), která byla podepsána v Římě společně se Smlouvou o EHS. Smlouva o Evropské unii (EU), která byla podepsána v Maastrichtu dne 7. února 1992 a vstoupila v platnost dne 1. listopadu 1993. První tři tyto smlouvy vytvořily tři Evropská společenství, tj. systém společného rozhodování v odvětví uhlí, oceli, jaderné energetiky a dalších významných odvětví hospodářství členských států. Instituce společenství založené k řízení tohoto systému se v r. 1967 spojily v jednu Komisi a jednu Radu. spolupráce ke stávajícímu systému Společenství vytvořila Maastrichtská smlouva novou strukturu se třemi pilíři, která je jak politická, tak hospodářská. Touto strukturou je Evropská unie (EU). Kromě své hospodářské úlohy EHS postupně převzalo širokou řadu úkolů, včetně sociální, ekologické a regionální politiky. Jelikož již nešlo o čistě hospodářské společenství, čtvrtá (Maastrichtská) smlouva přejmenovala Společenství jednoduše na Evropské společenství (ES). V Maastrichtu se vlády členských států rovněž dohodly, že budou spolupracovat v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky a v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí. Přidáním této mezivládní Oblast působnosti Společenství (většina oblastí společné politiky) EVROPSKÁ UNIE Společná zahraniční a bezpečnostní politika SMLOUVY Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech Evropská unie je založena na svých smlouvách. Její tři pilíře představují různé oblasti politiky s odlišnými systémy rozhodování. 5

Jak funguje Evropská unie EC Dne 9. května 1950 francouzský ministr zahraničí Robert Schuman poprvé veřejně představil myšlenky, které vedly k založení Evropské unie. 9. května se tedy slaví narozeniny EU. Základem všeho, co Evropská unie dělá, jsou smlouvy. Smlouvy jsou pozměňovány s každým novým rozšířením. Rovněž jsou čas od času měněny s cílem poskytnout Evropské unii nové pravomoci a reformovat její instituce. O těchto změnách se vždy jedná na zvláštní konferenci vlád členských států EU (na tzv. mezivládní konferenci). Za posledních přibližně 20 let se konaly čtyři takové konference s těmito výsledky: Jednotný evropský akt (JEA) byl podepsán v únoru 1986 a vstoupil v platnost 1. července 1987. Pozměnil Smlouvu o EHS a otevřel cestu k dokončení jednotného trhu. Amsterodamská smlouva byla podepsána 2. října 1997 a vstoupila v platnost 1. května 1999. Zpřehlednila Smlouvu o EU a Smlouvu o ES tím, že článkům Smlouvy o EU namísto písmen přiřadila čísla. Návrh Smlouvy o Ústavě pro Evropu byl podepsán v červnu 2004. Jeho účelem bylo zjednodušit Evropskou unii tím, že by se všechny stávající smlouvy nahradily jedinou Ústavou, která by jasně stanovila, co je EU, jak rozhoduje a kdo je za co odpovědný. Ústava však může vstoupit v platnost až poté, co ji ve všech členských státech EU buď ratifikují národní parlamenty, nebo občané schválí v referendu. Občané Francie a Nizozemska ji ale v referendech konaných v květnu 2005 odmítli. V nejbližší době tedy nemůže vstoupit v platnost. Evropská rada nyní zvažuje, jaké to bude mít důsledky pro budoucnost EU. Další informace o Ústavě naleznete na http://europa.eu.int/constitution/ Niceská smlouva, podepsaná dne 26. února 2001, vstoupila v platnost 1. února 2003. Opět pozměnila ostatní smlouvy a zmodernizovala systém rozhodování v EU tak, aby mohl efektivně fungovat po přistoupení nové vlny členských států v roce 2004. 6

Jakým způsobem přijímá EU rozhodnutí Rozhodování na úrovni Evropské unie zahrnuje různé evropské instituce, zejména: Evropskou komisi, Evropský parlament (EP), Radu Evropské unie. Novou legislativu převážně navrhuje Evropská komise, ale přijímá ji Rada a Parlament. Svou úlohu hrají i další instituce. Pravidla a postupy pro rozhodování v EU jsou stanoveny ve smlouvách. Každý návrh nového evropského zákona se musí zakládat na určitém článku smlouvy, který se označuje za právní základ návrhu. Ten určuje, jaký legislativní postup je třeba zvolit. Mezi tři hlavní postupy patří konzultace, souhlas a spolurozhodování. 1. Konzultace Při konzultaci Rada konzultuje Parlament i Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) a Výbor regionů (VR). Parlament může: schválit návrh Komise, zamítnout ho, nebo požádat o pozměňovací návrhy. Tři rady : která je která? Je velmi snadné se splést v tom, který evropský orgán je který zvláště když velmi rozdílné orgány mají velmi podobné názvy, jako tyto tři rady. Evropská rada Evropskou radou jsou míněny hlavy států nebo vlád (tj. prezidenti a nebo předsedové vlád) všech zemí EU a předseda Evropské komise. Evropská rada se v zásadě schází čtyřikrát do roka, aby se dohodla na celkové politice EU a zhodnotila její pokrok. Je to nejvyšší politický orgán v Evropské unii, proto jsou její zasedání často označována jako vrcholné schůzky nebo summity. Rada Evropské unie Tato instituce byla dříve známá jako Rada ministrů, skládá se z vládních ministrů ze všech zemí EU. Rada pravidelně zasedá, aby přijala podrobná rozhodnutí a schválila evropské zákony. Podrobnější popis její práce je uveden dále v této brožurce. Rada Evropy Toto není vůbec instituce EU. Je to mezivládní organizace, která se zaměřuje (kromě jiného) na ochranu lidských práv, podporu evropské kulturní rozmanitosti a boj se sociálními problémy, jako jsou rasové předsudky a nesnášenlivost. Byla založena v roce 1949 a jedním z jejích počátečních úspěchů bylo sepsání Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Aby občané mohli uplatňovat svá práva vyplývající z této úmluvy, byl ustanoven Evropský soud pro lidská práva. V současné době má Rada Evropy 46 členských států, včetně 25 zemí Evropské unie, a sídlí v Palais de l Europe ve Štrasburku (Francie). 7

Jak funguje Evropská unie Pokud Parlament požádá o pozměňovací návrhy, posoudí Komise všechny změny, které Parlament navrhuje. Pokud přijme některé z těchto návrhů, zašle Radě pozměněný návrh. Rada posoudí pozměněný návrh a buď ho přijme, nebo ho dále pozmění. Při tomto postupu i při všech ostatních tak musí Rada, pokud změní návrh Komise, učinit jednomyslně. 2. Souhlas Tento postup znamená, že Rada musí získat souhlas Evropského parlamentu předtím, než přijme některá velmi důležitá rozhodnutí. Postup je stejný jako v případě konzultace, kromě toho, že Parlament nemůže změnit návrh: musí ho buď přijmout, nebo zamítnout. Přijetí ( souhlas ) vyžaduje absolutní většinu odevzdaných hlasů. 3. Spolurozhodování Většina legislativy EU se nyní přijímá tímto postupem. Při postupu spolurozhodování Parlament nevydává pouze své stanovisko, nýbrž se s Radou rovnoměrně dělí o legislativní pravomoc. Pokud se Rada a Parlament nedohodnou na navrhovaném legislativním opatření, předloží ho dohodovacímu výboru, složenému ze stejného počtu zástupců Rady a Parlamentu. Když tento výbor dojde k dohodě, zašle odsouhlasený text znovu Parlamentu a Radě, aby ho mohly konečně přijmout ve formě zákona. Tento postup je podrobněji znázorněn v následujícím diagramu. Další informace najdete na: http://europa.eu.int/comm/codecision/index _en.htm Kdo pracuje pro instituce EU? Zaměstnanci, kteří pracují pro instituce EU, pocházejí ze všech členských zemí EU i z dalších států. Zastávají širokou řadu činností a schopností, od politiků a manažerů po ekonomy, právníky, lingvisty, sekretářky a zaměstnance technického zázemí. Musí být schopni a ochotni pracovat v multikulturním a mnohojazyčném prostředí, obvykle poměrně daleko od své vlasti. Abyste se mohli stát zaměstnancem EU, musíte projít náročným konkurzem. Od ledna 2003 tyto konkurzy centrálně organizuje Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO). Další informace najdete na www.europa.eu.int/epso 8

Spolurozhodování 1.a Stanovisko EHSV a Výboru regionů 1. Návrh Komise 2. První čtení EP stanovisko 4. První čtení v Radě 3. Pozměněný návrh Komise 5. Rada schválí všechny pozměňovací návrhy EP 7. EP schválil návrh beze změn 9. Společný postoj Rady 10. Sdělení Komise o společném postoji 6. Rada může přijmout zákon v pozměněném znění 8. Rada může přijmout zákon 11. Druhé čtení v EP 12. EP schválí společný postoj nebo nemá žádné připomínky 14. EP zamítne společný postoj 16. EP navrhne pozměňovací návrhy ke společnému postoji 17. Postoj Komise k pozměňovacím návrhům EP 13. Má se za to, že zákon je přijat 15. Má se za to, že zákon není přijat 18. Druhé čtení v Radě 19. Rada schvaluje pozměněný společný postoj i) kvalifikovanou většinou, pokud Komise vydala kladné stanovisko 20. Zákon je přijat v pozměněném znění ii) jednomyslně, pokud Komise vydala záporné stanovisko 21. Rada neschválí pozměňovací návrhy ke společnému postoji 22. Svolá se dohodovací výbor 23. Dohodovací řízení 24. Dohodovací výbor se shodne na společném znění 29. Dohodovací výbor se neshodne na společném znění 25. Parlament a Rada přijmou zákon v souladu se společným zněním 27. Parlament a Rada neschválí společné znění 30. Zákon není přijat 26. Zákon je přijat 28. Zákon není přijat 9

Jak funguje Evropská unie Evropský parlament: hlas lidu Klíčové údaje Úloha: přímo volená zákonodárná moc EU Příští volby: červen 2009 Schůze: každý měsíc plenární zasedání ve Štrasburku, zasedání výborů a další zasedání v Bruselu Adresa: Plateau du Kirchberg, B.P. 1601, L-2929 Luxembourg Tel.: (352) 43 00-1 Internet: www.europarl.eu.int Evropský parlament (EP) je volen občany Evropské unie, aby zastupoval jejich zájmy. Jeho počátky sahají do 50. let 20. století a do období vzniku zakládajících smluv a od roku 1979 jsou jeho členové přímo voleni občany, které zastupují. Volby se konají každých pět let a právo volit má každý občan EU, který je registrován jako volič. Parlament tedy vyjadřuje demokratickou vůli občanů Unie (více než 455 milionů lidí) a zastupuje jejich zájmy v debatách s ostatními institucemi EU. Současný parlament, zvolený v červnu 2004, má 732 členů ze všech 25 zemí EU. Téměř jednu třetinu tvoří ženy. Poslanci Evropského parlamentu nezasedají v národních blocích, ale v sedmi celoevropských politických skupinách. Zastupují všechny postoje k evropské integraci, od silně profederalistických až po otevřeně euroskeptické. European Parliament Přímo volení zástupci občanů EU se setkávají ve Štrasburku, aby diskutovali a hlasovali o evropských právních předpisech, které se týkají každého občana. 10

Počet křesel podle jednotlivých zemí (řazeno abecedně podle názvu země v jejím vlastním jazyce) Belgie 24 Česká republika 24 Dánsko 14 Německo 99 Estonsko 6 Řecko 24 Španělsko 54 Francie 78 Irsko 13 Itálie 78 Kypr 6 Lotyšsko 9 Litva 13 Lucembursko 6 Maďarsko 24 Malta 5 Nizozemsko 27 Rakousko 18 Polsko 54 Portugalsko 24 Slovinsko 7 Slovensko 14 Finsko 14 Švédsko 19 Spojené království 78 Celkem 732 Kde Parlament sídlí? Evropský parlament pracuje na třech místech: v Bruselu (Belgii), Lucemburku a Štrasburku (Francii). Lucemburk je sídlem administrativních úřadů ( generální sekretariát ). Schůze celého Parlamentu, známé jako plenární zasedání, se konají ve Štrasburku a někdy v Bruselu. Schůze výborů se rovněž konají v Bruselu. Co Parlament dělá? Parlament má tři hlavní úlohy. 1. Schvalování evropských zákonů společně s Radou v mnoha oblastech politiky. Skutečnost, že EP je přímo volen občany, pomáhá zajistit demokratickou legitimitu evropského práva. 2. Parlament vykonává demokratický dohled nad ostatními institucemi EU, zvláště nad Komisí. Má pravomoc schválit, nebo zamítnout navrhované komisaře a má právo odvolat Komisi jako celek. Počet křesel podle politických skupin, údaje k 2. červnu 2005 Zelení/Evropská svobodná aliance (Greens/EFA) 42 Skupina nezávislých/demokracie (IND/DEM) 36 Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE) 88 Socialistická skupina (PES) 201 Evropská lidová strana (křesťanští demokraté) a Evropští demokraté (EPP-ED) 268 Evropská sjednocená levice/severská zelená levice (GUE/NGL) 41 Unie pro Evropu národů (UEN) 27 Nezařazení (NI) 29 11

Jak funguje Evropská unie 3. Rozpočtová pravomoc. Parlament má společně s Radou kontrolu nad rozpočtem EU, a může tedy ovlivnit výdaje EU. Na závěr celého postupu přijímá, nebo zamítá celý rozpočet. Tyto tři úlohy jsou podrobněji popsány níže. 1. Schvalování evropských zákonů Nejčastějším postupem při přijímání (tj. schvalování) právních předpisů EU je spolurozhodování (viz výše Jakým způsobem přijímá EU rozhodnutí ). Tento postup staví Evropský parlament do stejné pozice jako Radu a uplatňuje se u právních předpisů v široké škále oblastí. V některých oblastech (například v zemědělství, hospodářské politice, oblasti víz a imigrační politice) vydává zákony pouze Rada, ale musí je konzultovat s Parlamentem. Souhlas Parlamentu se navíc vyžaduje u některých důležitých rozhodnutí, např. při přijímání nových zemí do EU. Parlament rovněž dává podnět k novým právním předpisům tím, že kontroluje roční pracovní program Komise, zvažuje, které nové zákony by byly vhodné, a žádá Komisi o předkládání návrhů. 2. Demokratický dohled Parlament vykonává demokratický dohled nad ostatními evropskými institucemi. Činí tak několika způsoby. Když se ujme úřadu nová Komise, jsou její členové navrženi vládami členských států EU, ale nemohou být jmenováni bez souhlasu Parlamentu. Parlament s každým z nich vede jednotlivě pohovor, včetně budoucího předsedy Komise, a pak hlasuje o schválení Komise jako celku. Během svého funkčního období je Komise politicky odpovědná Parlamentu, který jí může vyslovit nedůvěru, a vyžádat si tak její hromadné odstoupení. Obecněji vykonává Parlament dohled tím, že pravidelně přezkoumává zprávy, které mu zasílá Komise (výroční souhrnnou zprávu, zprávy o plnění rozpočtu atd.). Poslanci Evropského parlamentu navíc pravidelně kladou Komisi otázky, které jsou komisaři ze zákona povinni zodpovědět. Parlament rovněž sleduje práci Rady. Poslanci Evropského parlamentu pravidelně kladou Radě dotazy a předseda Rady se účastní plenárních zasedání EP a zapojuje se do důležitých diskusí. Parlament může dále vykonávat demokratickou kontrolu tím, že může přezkoumávat petice občanů a zřizovat vyšetřovací výbory. A konečně se Parlament zapojuje do každé vrcholné schůzky EU (zasedání Evropské rady). Na začátku každé vrcholné schůzky je předseda Parlamentu vyzván, aby vyjádřil názory a zájmy Parlamentu týkající se aktuálních otázek a bodů na programu zasedání Evropské rady. 3. Rozpočtová pravomoc Parlament a Rada společně rozhodují o každoročním rozpočtu EU. Parlament o něm jedná ve dvou po sobě jdoucích čteních a rozpočet vstoupí v platnost až ve chvíli, kdy ho podepíše předseda Parlamentu. Parlamentní výbor pro rozpočtovou kontrolu sleduje, jak se rozpočet používá, a Parlament se každoročně rozhoduje, zda schválí nakládání Komise s rozpočtem za předchozí finanční rok. Tomuto procesu schvalování se odborně říká udělení absolutoria. 12

V roce 2004 byl předsedou Evropského parlamentu zvolen Josep Borrell Fontelles. European Parliament Jak je práce Parlamentu organizována? Práce Parlamentu je rozdělena do dvou hlavních fází. Příprava na plenární zasedání. Tu provádějí poslanci Evropského parlamentu v různých parlamentních výborech, které se specializují na určité oblasti činnosti EU. O sporných záležitostech se rovněž jedná v politických skupinách. Vlastní plenární zasedání. Plenární zasedání se obvykle konají ve Štrasburku (jeden týden v měsíci) a někdy v Bruselu (pouze dva dny). Na těchto zasedáních zkoumá Parlament navrhované právní předpisy a hlasuje o pozměňovacích návrzích, než se shodne na textu jako na celku. Dalšími body na pořadu jednání mohou být sdělení Rady nebo Komise nebo otázky o tom, co se děje v Evropské unii nebo jinde ve světě. 13

Jak funguje Evropská unie Rada Evropské unie: hlas členských států Klíčové údaje Úloha: zákonodárná (v některých oblastech výkonná) moc EU; zastupuje členské státy Členové: jeden ministr z každé země EU Předsednictví: střídá se každých šest měsíců Schůze: V Bruselu (Belgii), kromě dubna, června a října, kdy se schůze konají v Lucemburku Adresa: Rue de la Loi/Wetstraat 175, B-1048 Brussels Tel.: (32-2) 285 61 11 Internet: www.ue.eu.int Rada je hlavním rozhodovacím orgánem EU. Stejně jako Evropský parlament byla i Rada zřízena v 50. letech zakládajícími smlouvami. Rada zastupuje členské státy a jejích zasedání se účastní jeden ministr z každé země EU. Který z ministrů se účastní kterého zasedání závisí na tom, jaká témata jsou na pořadu jednání. Pokud má Rada např. jednat o otázkách životního prostředí, zasedání se účastní ministr životního prostředí z každé členské země EU a říká se mu Rada ministrů životního prostředí. Vztahy EU se zbytkem světa se zabývá Rada pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy. Ale toto složení Rady má rovněž širší odpovědnost za obecně politické záležitosti, takže jejích zasedání se účastní kterýkoli ministr, kterého si každá z vlád vybere. Celkem existuje devět různých složení Rady: Všeobecné záležitosti a vnější vztahy Hospodářské a finanční záležitosti (Ecofin) Spravedlnost a vnitřní věci Zaměstnanost, sociální politika, zdraví a ochrana spotřebitele Konkurenceschopnost Doprava, telekomunikace a energie Zemědělství a rybolov Životní prostředí Vzdělávání, mládež a kultura Každý ministr v Radě je oprávněn zavázat svou vládu. Jinými slovy, podpis ministra je podpisem celé vlády. Každý ministr v Radě se navíc zodpovídá svému vnitrostátnímu parlamentu a občanům, které tento parlament zastupuje. Tím je zajištěna demokratická legitimita rozhodnutí Rady. Až čtyřikrát ročně se prezidenti a/nebo premiéři členských států setkávají spolu s předsedou Evropské komise jakožto Evropská rada. Na těchto setkáních na nejvyšší úrovni se stanoví celková politika EU a řeší otázky, které nelze vyřešit na nižší úrovni (tj. na úrovni ministrů na běžných zasedáních Rady). Vzhledem k závažnosti diskusí Evropské rady se její zasedání často protáhnou až pozdě do noci a přitahují velký zájem médií. 14

Co Rada dělá? Rada má šest klíčových úkolů: 1. schvalovat evropské zákony v mnoha oblastech politiky společně s Evropským parlamentem; 2. koordinovat širší hospodářskou a sociální politiku členských států; 3. uzavírat mezinárodní dohody mezi EU a ostatními zeměmi nebo mezinárodními organizacemi; 4. schvalovat rozpočet EU, společně s Evropským parlamentem; 5. vytvářet společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU (SZBP: další podrobnosti viz níže) na základě pokynů stanovených Evropskou radou; 6. koordinovat spolupráci mezi vnitrostátními soudy a policejními složkami v trestních záležitostech (viz oddíl Svoboda, bezpečnost a spravedlnost níže). Většina z těchto úkolů se vztahuje k oblasti působnosti Společenství tj. oblastí činnosti, ve kterých se členské státy rozhodly sdílet svoji suverenitu a svěřit rozhodovací pravomoc institucím EU. Tato oblast působnosti je prvním pilířem Evropské unie. Poslední dva úkoly se nicméně z velké části týkají oblastí, ve kterých členské státy nedelegují svoji pravomoc, nýbrž spolu jednoduše spolupracují. Tomu se říká mezivládní spolupráce, která zahrnuje druhý a třetí pilíř Evropské unie. Práce Rady je podrobněji popsána níže. 1. Právní předpisy Rada a Parlament společně přijímají velkou část právních předpisů EU (viz výše: Jakým způsobem přijímá EU rozhodnutí ). Pravidlem je, že Rada jedná pouze na návrh Komise a Komise obvykle odpovídá za to, aby byly přijaté právní předpisy EU správně používány. The Council of the European Union Ministři z každé země EU se scházejí v Radě, aby přijali společná rozhodnutí o politice a právních předpisech EU. 15

Jak funguje Evropská unie 2. Koordinování politiky členských států Země EU se rozhodly, že chtějí, aby byla celková hospodářská politika založena na úzké koordinaci jejich vnitrostátních hospodářských politik. Tuto koordinaci provádějí ministři hospodářství a financí, kteří společně tvoří Radu pro hospodářské a finanční záležitosti (Ecofin). Rovněž chtějí vytvářet více pracovních míst a zlepšit své systémy školství, zdravotnictví a sociálního zabezpečení. I když každá země EU je odpovědná za svou vlastní politiku v těchto oblastech, mohou se dohodnout na společných cílech a poučit se vzájemně ze svých zkušeností o tom, co funguje nejlépe. Tomuto procesu se říká otevřená metoda koordinace a odehrává se v rámci Rady. 3. Uzavírání mezinárodních smluv Rada každoročně uzavírá (tj. oficiálně podepisuje) množství dohod mezi Evropskou unií a zeměmi mimo Unii i mezinárodními organizacemi. Tyto dohody mohou pokrývat široké oblasti, jako je obchod, spolupráce a rozvoj, nebo se mohou týkat specifických témat, jako je textilní průmysl, rybolov, věda a technika, doprava atd. Rada navíc může uzavírat úmluvy mezi členskými státy EU v takových oblastech, jako jsou daně, právo společností nebo konzulární ochrana. Úmluvy se rovněž mohou týkat spolupráce v otázkách svobody, bezpečnosti a spravedlnosti (viz níže). 4. Schvalování rozpočtu EU Rada společně s Evropským parlamentem každoročně schvaluje rozpočet EU. 5. Společná zahraniční a bezpečnostní politika Členské státy EU pracují na vytvoření společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP). Ale zahraniční politika, bezpečnost a obrana jsou záležitosti, nad kterými si zachovávají nezávislou kontrolu jednotlivé vnitrostátní vlády. V těchto oblastech nesdílejí svou národní suverenitu, takže Parlament a Evropská komise zde hrají pouze omezenou úlohu. Země EU nicméně mohou mnoho získat spoluprací v těchto záležitostech a Rada je hlavním fórem, na kterém se tato mezivládní spolupráce odehrává. Aby mohla účinněji reagovat na mezinárodní krize, vytvořila si Evropská unie síly rychlého nasazení. Není to evropská armáda: vojáci jsou i nadále členy svých vnitrostátních ozbrojených sil podléhajících vnitrostátnímu velení a jejich úloha je omezena na provádění humanitárních, záchranných, mírových a dalších úkolů krizového řízení. Například v roce 2003 uskutečnila EU vojenskou operaci (krycí název Artemis) v Demokratické republice Kongo a v roce 2004 zahájila mírovou operaci (krycí název Althea) v Bosně a Hercegovině. Radě při těchto operacích pomáhá: Politický a bezpečnostní výbor (PSC), Vojenský výbor Evropské unie (EUMC) a Vojenský štáb Evropské unie (EUMS), který sestává z vojenských specialistů delegovaných členskými státy do sekretariátu Rady. 6. Svoboda, bezpečnost a spravedlnost Občané EU mohou žít a pracovat v kterékoli zemi EU, kterou si zvolí, takže by měli mít stejný přístup k občanské spravedlnosti kdekoli v Evropské unii. Vnitrostátní soudy by tedy měly spolupracovat, aby například zajistily, že soudní rozsudek vydaný v jedné zemi EU v případě rozvodu nebo péče o dítě bude uznán ve všech ostatních zemích EU. Svoboda pohybu v rámci EU je velkým přínosem pro občany dodržující zákony, ale je rovněž zneužívána mezinárodními zločinci a teroristy. Potírání přeshraničního zločinu 16

Ed Bock/Corbis/Van Parys Media Spory o svěření dítěte do péče by neměly způsobovat rozkol v rodině. EU zajišťuje, aby soudní rozsudky vydané v jedné členské zemi byly respektovány ve všech ostatních členských zemích. vyžaduje přeshraniční spolupráci mezi vnitrostátními soudy, policejními sbory, celníky a imigračními útvary všech zemí EU. Musejí například zajistit: aby byly vnější hranice EU účinně hlídány; aby si celníci a policie vyměňovali informace o pohybu osob podezřelých z pašování drog nebo osob; aby žadatelé o azyl byli stejně posuzováni a zacházelo se s nimi stejným způsobem v celé EU ve snaze předejít tzv. asylum shopping (tzn. žadatelé o azyl si vybírají země, kde jsou nejvýhodnější podmínky). Těmito záležitostmi se zabývá Rada pro spravedlnost a vnitřní věci tj. ministři spravedlnosti a vnitra. Cílem je vytvořit jednotný prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti v rámci hranic EU. Jak je práce Rady organizována? Coreper EV Bruselu má každý členský stát EU stálý tým ( zastoupení ), který ho zastupuje a brání jeho národní zájmy na úrovni EU. Hlavou každého zastoupení je velvyslanec dané země v EU. Tito velvyslanci (kterým se říká stálí zástupci ) se každý týden setkávají ve Výboru stálých zástupců (Coreper). Úlohou tohoto výboru je připravovat práci Rady, s výjimkou většiny zemědělských otázek, které má na starosti Zvláštní výbor pro zemědělství. Coreperu pomáhá řada pracovních skupin složených z úředníků z vnitrostátních správ. 17

Jak funguje Evropská unie Předsednictví Rady Předsednictví Rady se střídá pravidelně každých šest měsíců. Jinými slovy, každá země EU si postupně bere na starost agendu Rady a předsedá všem zasedáním po dobu šesti měsíců, prosazuje zákonodárná a politická rozhodnutí a sjednává kompromisy mezi členskými státy. Pokud je například zasedání Rady pro životní prostředí plánováno na druhou polovinu roku 2006, bude mu předsedat finský ministr životního prostředí, protože v té době bude Radě předsedat Finsko. Generální sekretariát Předsednictví pomáhá generální sekretariát, který připravuje a zajišťuje hladké fungování práce Rady na všech úrovních. V roce 2004 byl generálním tajemníkem Rady opět jmenován Javier Solana. Je rovněž vysokým představitelem pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP) a v této funkci pomáhá koordinovat činnost EU na světové scéně. Podle nové Ústavní smlouvy by funkce vysokého představitele měla být nahrazena ministrem zahraničních věcí EU. Generálnímu tajemníkovi v jeho práci pomáhá jeho náměstek, který má na starosti řízení generálního sekretariátu. Council of the European Union Javier Solana, jakožto šéf zahraniční politiky EU, jedná jménem Evropy na světové scéně. 18

Kolik hlasů má každá země? Rozhodnutí v Radě se přijímají prostřednictvím hlasování. Čím vyšší je počet obyvatel dané země, tím více má hlasů, ale čísla jsou vážena ve prospěch menších zemí: Německo, Francie, Itálie a Spojené království 29 Španělsko a Polsko 27 Nizozemsko 13 Belgie, Česká republika, Řecko, Maďarsko a Portugalsko 12 Rakousko a Švédsko 10 Dánsko, Irsko, Litva, Slovensko a Finsko 7 Kypr, Estonsko, Lotyšsko, Lucembursko a Slovinsko 4 Malta 3 Celkem 321 Hlasování kvalifikovanou většinou V některých zvláště citlivých oblastech, jako je společná zahraniční a bezpečnostní politika, daně, azylová a imigrační politika, musí být rozhodnutí Rady jednomyslné. Jinými slovy, každý členský stát má v těchto oblastech právo veta. Ve většině záležitostí se však rozhodnutí Rady přijímají kvalifikovanou většinou. Kvalifikované většiny je dosaženo: pokud souhlasí většina členských států (v některých případech dvoutřetinová většina) a pokud je minimálně 232 hlasů pro což je 72,3 % z celkového počtu. Členský stát navíc může požádat o potvrzení, že hlasy pro představují alespoň 62 % celkové populace Unie. Pokud se zjistí, že tomu tak není, rozhodnutí není přijato. 19

Jak funguje Evropská unie Evropská komise: podpora společného zájmu Klíčové údaje Úloha: výkonná moc EU a iniciátor legislativních návrhů 25: jeden z každého členského státu Členové: Funkční období: pět let (2004 2009) Adresa: Rue de la Loi/Wetstraat 200, B-1049 Brussels Tel.: (32-2) 299 11 11 Internet: www.europa.eu.int/comm Komise je nezávislá na vnitrostátních vládách. Její úlohou je zastupovat a prosazovat zájmy EU jako celku. Připravuje návrhy nových evropských zákonů, které předkládá Evropskému parlamentu a Radě. Je rovněž výkonnou mocí EU, jinými slovy je odpovědná za provádění rozhodnutí Parlamentu a Rady. To znamená řízení každodenního chodu Evropské unie: provádění její politiky, řízení jejích programů a vydávání jejích finančních prostředků. Stejně jako Parlament a Rada, byla i Evropská komise ustavena v 50. letech 20. století na základě zakládajících smluv EU. Co je Komise? Termín Komise se používá ve dvojím smyslu. Za prvé se tak označuje tým mužů a žen jeden či jedna z každé země EU jmenovaných, aby řídili tuto instituci a přijímali její rozhodnutí. Za druhé se termín Komise vztahuje k samotné instituci a jejím zaměstnancům. Jmenovaným členům Komise se neformálně říká komisaři. Všichni zastávali politické funkce ve svých zemích a mnozí byli vládními ministry, ale jako členové Komise jsou zavázáni jednat v zájmu Unie jako celku a neřídit se pokyny svých vnitrostátních vlád. Nová Komise je jmenována každých pět let, do šesti měsíců po volbách do Evropského parlamentu. Postup je následující: Vlády členských států se společně dohodnou na tom, koho pověří za nového předsedu Komise. Pověřeného předsedu Komise pak schválí Parlament. Pověřený předseda Komise si po jednání s vládami členských států vybere další členy Komise. Nový Parlament pak s každým členem vede pohovory a vydá své stanovisko ohledně celého týmu. Když je nová Komise schválena, může oficiálně začít pracovat. Funkční období současné Komise potrvá do 31. října 2009. Jejím předsedou je José Manuel Barroso z Portugalska. 20

Komise je politicky odpovědná Parlamentu, který může celou Komisi odvolat vyslovením nedůvěry. Jednotliví členové Komise musí odstoupit, pokud je o to předseda požádá a pokud s tím další komisaři souhlasí. Komise se účastní všech zasedání Parlamentu, kde musí vysvětlovat a obhajovat svou politiku. Rovněž pravidelně zodpovídá písemné a ústní dotazy, které jí kladou poslanci Evropského parlamentu. Každodenní fungování Komise zajišťují úředníci, odborníci, překladatelé, tlumočníci a sekretářský servis. Těchto evropských zaměstnanců je asi 25 000. Zdá se, že je to hodně, ale ve skutečnosti je to méně než běžný počet zaměstnanců městské rady středně velkého města v Evropě. Kde Komise sídlí? Sídlem Komise je Brusel (Belgie), ale má kanceláře i v Lucemburku, zastoupení ve všech zemích EU a delegace v mnoha hlavních městech po celém světě. Co Komise dělá? Evropská komise má čtyři hlavní úkoly: 1. předkládat návrhy zákonů Parlamentu a Radě; 2. řídit a provádět politiku EU a plnit rozpočet; 3. vymáhat evropské zákony (společně se Soudním dvorem); 4. zastupovat Evropskou unii na mezinárodní scéně, např. při sjednávání dohod mezi EU a jinými zeměmi. EC V Evropské komisi je zastoupen jeden člen z každé země EU, pracují však nezávisle na svých vnitrostátních vládách. Scházejí se každou středu, aby diskutovali o politice EU a navrhovali nové evropské právní předpisy. 21

Jak funguje Evropská unie 1. Navrhování nových právních předpisů Komise má právo iniciativy. Jinými slovy, Komise je jako jediná odpovědná za vytváření návrhů nových evropských právních předpisů, které předkládá Parlamentu a Radě. Cílem těchto návrhů musí být ochrana zájmů Unie a jejích občanů, nikoli jednotlivých zemí nebo průmyslových odvětví. Před vytvořením návrhu si Komise musí být vědoma nových situací a problémů, které nastaly v Evropě, a musí zvážit, zda bude právní předpis EU nejlepším způsobem k jejich řešení. Proto je Komise v neustálém kontaktu se širokou škálou zájmových skupin a se dvěma poradními orgány Evropským hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů. Komise rovněž zjišťuje stanoviska vnitrostátních parlamentů a vlád. Komise navrhne opatření na úrovni EU pouze tehdy, když dojde k závěru, že dotčený problém nelze vyřešit účinněji pomocí opatření na vnitrostátní, regionální nebo místní úrovni. Této zásadě řešení problémů na nejnižší možné úrovni se říká zásada subsidiarity. Pokud však Komise dojde k závěru, že je nutno přijmout legislativní opatření na úrovni EU, vypracuje návrh, o kterém se domnívá, že daný problém účinně vyřeší a uspokojí co nejširší řadu zájmů. Aby správně pochopila i odbornou stránku problému, konzultuje Komise odborníky prostřednictvím svých různých výborů a skupin. 2. Provádění politiky EU a plnění rozpočtu Jakožto výkonný orgán Evropské unie je Komise odpovědná za řízení a plnění rozpočtu EU. Většinu skutečných výdajů uskutečňují vnitrostátní a místní orgány, ale Komise je odpovědná za jejich kontrolu pod přísným dohledem Účetního dvora. Cílem obou institucí je zajistit řádné finanční řízení. Pouze tehdy, je-li spokojen s výroční zprávou Účetního dvora, udělí Evropský parlament Komisi absolutorium za plnění rozpočtu. Komise rovněž musí řídit politiku přijatou Parlamentem a Radou, například společnou zemědělskou politiku. Dalším příkladem je politika hospodářské soutěže, kdy má Komise pravomoc povolit, nebo zakázat fúze společností. Komise musí rovněž kontrolovat, zda země EU neposkytují svým průmyslovým odvětvím dotace, které by narušily hospodářskou soutěž. Příklady programů EU spravovaných Komisí sahají od programů Interreg a URBAN (vytváření přeshraničních partnerství mezi regiony a obnova chátrajících městských čtvrtí) po program celoevropských studentských výměn Erasmus. 3. Vymáhání evropských zákonů Komise vystupuje jako strážkyně smluv. To znamená, že Komise je spolu se Soudním dvorem odpovědná za zajištění řádného uplatňování zákonů EU ve všech členských státech. Pokud zjistí, že některá země EU neuplatňuje nějaký zákon EU a neplní tak své právní závazky, podnikne Komise kroky k nápravě této situace. Nejdříve zahájí proces zvaný řízení o nesplnění povinnosti. To se provádí zasláním oficiálního dopisu dané vládě s uvedením důvodů, proč se Komise domnívá, že tato země porušuje právo EU, a stanovením lhůty, do níž má Komisi zaslat podrobnou odpověď. Pokud tímto postupem nedojde k nápravě, musí Komise věc postoupit Soudnímu dvoru, který má pravomoc ukládat sankce. Rozsudky dvora jsou pro členské státy a instituce EU závazné. 22

EC Předsedou Evropské komise byl v roce 2004 jmenován José Manuel Barroso. 4. Zastupování EU na mezinárodní scéně Evropská komise je důležitým mluvčím Evropské unie na mezinárodní scéně. Umožňuje členským státům hovořit jedním hlasem na mezinárodních fórech, jako je Světová obchodní organizace. Komise je rovněž odpovědná za sjednávání mezinárodních dohod jménem EU. Příkladem je dohoda z Cotonou, která stanoví podmínky důležitého partnerství v oblasti pomoci a obchodu mezi EU a rozvojovými zeměmi v Africe, karibské a tichomořské oblasti. Jak je organizována práce Komise? Je na předsedovi Komise, aby rozhodl, který komisař bude odpovědný za kterou oblast politiky, a tuto odpovědnost případně přesunul během funkčního období Komise. Komise se schází jednou týdně, obvykle ve středu, v Bruselu. Každý bod programu předkládá komisař odpovědný za tuto oblast politiky a celý tým pak o něm kolektivně rozhodne. 23

Jak funguje Evropská unie Zaměstnanci Komise jsou rozděleni do oddělení známých jako generální ředitelství (GŘ) a útvary (např. právní služba). Každé GŘ je odpovědné za určitou oblast politiky a je řízeno generálním ředitelem, který podléhá jednomu z komisařů. Celkovou koordinaci provádí generální sekretariát, který rovněž řídí týdenní schůze Komise. V jeho čele stojí generální tajemník, který přímo podléhá předsedovi Komise. Ve skutečnosti navrhují a vypracovávají legislativní návrhy generální ředitelství, ale tyto návrhy se stanou oficiálními až poté, co je Komise přijme na svých týdenních schůzích. Postup je přibližně následující. Předpokládejme například, že se Komise domnívá, že je nutné přijmout právní předpis na úrovni EU k ochraně evropských řek před znečištěním. Generální ředitelství pro životní prostředí vypracuje návrh na základě rozsáhlých konzultací s evropskými průmyslníky a zemědělci, ministry životního prostředí členských států a ekologickými organizacemi. Návrh bude rovněž projednán s jinými odděleními Komise a prověří ho právní služba a generální sekretariát. Až bude návrh kompletně připraven, dá se na program příští schůze Komise. Pokud ho schválí alespoň 13 z 25 komisařů, Komise ho přijme a bude mít bezpodmínečnou podporu celého týmu. Dokument se pak zašle Radě a Evropskému parlamentu k posouzení. Omezení velikosti Komise Komise s příliš mnoha členy nebude dobře fungovat. V současné době má každá členská země EU jednoho komisaře. Až do Evropské unie vstoupí Bulharsko a Rumunsko, bude mít 27 členských států. V tu chvíli Rada jednohlasně rozhodne o maximálním počtu komisařů. Musí jich být méně než 27 a jejich národnost bude stanovena pomocí systému střídání, který je naprosto spravedlivý ke všem zemím. EC/Echo ECHO, úřad EU pro humanitární pomoc, poskytuje naléhavou pomoc obětem katastrof po celém světě. Úřad řídí Evropská komise. 24

Soudní dvůr: prosazování práva Klíčové údaje Úloha: vydávat soudní rozsudky v předkládaných případech Soudní dvůr: jeden soudce z každé země EU; osm generálních advokátů Soud prvního stupně: alespoň jeden soudce z každé země EU Funkční období: členové obou soudů jsou jmenováni na období šesti let, které může být prodlouženo Adresa: Boulevard Konrad Adenauer, L-2925 Luxembourg Tel.: (352) 43 03-1 Internet: www.curia.eu.int Soudní dvůr Evropských společenství (často nazývaný jen Soudní dvůr ) byl založen v roce 1952 Smlouvou o ESUO. Sídlí v Lucemburku. Jeho úkolem je zajišťovat, aby byly právní předpisy EU interpretovány a uplatňovány ve všech členských zemích EU stejně, aby bylo právo pro všechny stejné. Zajišťuje například, aby vnitrostátní soudy nevydávaly různá rozhodnutí ve stejných záležitostech. Soudní dvůr rovněž zajišťuje, aby se členské státy a instituce EU řídily tím, co vyžadují zákony. Soudní dvůr má pravomoc řešit právní spory mezi členskými státy EU, institucemi EU, podniky i fyzickými osobami. Soudní dvůr se skládá z jednoho soudce z každého členského státu, jsou zde tedy zastoupeny vnitrostátní právní systémy všech 25 zemí EU. V zájmu efektivity však Soudní dvůr zřídka zasedá v úplném složení. Obvykle zasedá jako velký senát složený pouze ze 13 soudců nebo v senátech složených z pěti nebo tří soudců. Soudnímu dvoru v jeho činnosti napomáhá osm generálních advokátů. Jejich úkolem je předkládat odůvodněná stanoviska k případům projednávaným před soudem. Musí tak činit veřejně a nestranně. Soudci a generální advokáti jsou osobami, jejichž nestrannost je mimo jakoukoli pochybnost. Mají kvalifikaci nebo odborné schopnosti nezbytné ke jmenování do nejvyšších soudních funkcí ve svých zemích. Do Soudního dvora jsou jmenováni společnou dohodou vlád členských států EU. Každý z nich je jmenován na funkční období šesti let, které může být prodlouženo. Aby byl Soudní dvůr schopen zvládnout velké množství případů, které mu je předkládáno, a aby mohl občanům nabídnout lepší právní ochranu, byl v roce 1989 zřízen Soud prvního stupně. Tento soud (který je přičleněn k Soudnímu dvoru) odpovídá za vydávání rozhodnutí u určitých typů případů, zvláště žalob fyzických osob, společností a některých organizací, a u případů týkajících se porušení pravidel hospodářské soutěže. 25

Jak funguje Evropská unie Soudní dvůr a Soud prvního stupně mají oba svého předsedu, který je zvolen svými kolegy soudci na funkční období tří let, které může být prodlouženo. Předsedou Soudního dvora byl v roce 2003 zvolen Vassilios Skouris z Řecka. Předsedou Soudu prvního stupně je Bo Vesterdorf z Dánska. K rozhodování ve sporech mezi Evropskou unií a jejími zaměstnanci byl zřízen nový soudní orgán, Soud pro veřejnou službu Evropské unie. Tento soud se skládá ze sedmi soudců a je přičleněn k Soudu prvního stupně. Co je úkolem Soudního dvora? Soudní dvůr vynáší rozsudky v jemu předložených případech. Čtyři nejběžnější typy jsou následující: 1. řízení o předběžné otázce; 2. žaloba pro nesplnění smluvní povinnosti; 3. žaloba na neplatnost; 4. žaloba na nečinnost. V následujících odstavcích jsou blíže popsány. 1. Řízení o předběžné otázce Soudy každého státu EU odpovídají za řádné používání práva Společenství ve své zemi. Existuje však riziko, že v různých zemích může být toto právo vykládáno různě. Aby se tomuto riziku zabránilo, existuje tzv. řízení o předběžné otázce. To znamená, že pokud by měl vnitrostátní soud jakékoli pochyby o výkladu či platnosti práva EU, může a někdy musí požádat Soudní dvůr o radu. Tato rada je vydána formou rozhodnutí o předběžné otázce. 2. Žaloba pro nesplnění smluvní povinnosti Komise může iniciovat toto řízení, má-li důvod se domnívat, že členský stát neplní své závazky dle práva EU. Toto řízení může iniciovat také jiný členský stát EU. V obou případech Soudní dvůr důkladně zkoumá obvinění a vynese rozsudek. Pokud je obviněný členský stát skutečně shledán vinným, musí dát věci ihned do pořádku. Pokud Soudní dvůr zjistí, že dotyčný členský stát neuposlechl jeho rozsudku, může mu uložit pokutu. 3. Žaloba na neplatnost Pokud se kterýkoli z členských států, Rada, Komise či (za určitých okolností) Parlament domnívá, že je některý z právních předpisů EU nezákonný, může požádat Soudní dvůr o jeho zrušení. Tyto žaloby na neplatnost mohou využívat také fyzické osoby, které chtějí, aby Soudní dvůr zrušil konkrétní zákon, protože se jich jako fyzických osob přímo a nepříznivě dotýká. Pokud Soudní dvůr shledá, že dotyčný zákon nebyl přijat správně nebo nemá správný právní základ ve smlouvách, může ho prohlásit za neplatný od samého začátku. 4. Žaloba na nečinnost Smlouva vyžaduje, aby Evropský parlament, Rada a Komise za určitých okolností přijaly určitá rozhodnutí. Pokud tak neučiní, mohou členské státy, jiné instituce Společenství a (za určitých podmínek) fyzické nebo právnické osoby podat stížnost k Soudnímu dvoru, aby byla tato nečinnost oficiálně zaznamenána. 26

Jak je práce Soudního dvora organizována? Případy se doručují do kanceláře tajemníka a ke každému případu je přidělen určitý soudce a generální advokát. Postup, který následuje, se skládá ze dvou fází, nejprve písemné a pak ústní. V první fázi předloží všechny zúčastněné strany písemná prohlášení a soudce přidělený k případu sepíše zprávu, která shrne jednotlivá stanoviska a právní pozadí případu. Od roku 2003 musí generální advokáti vydávat svá stanoviska k případu pouze tehdy, když Soudní dvůr dojde k závěru, že tento případ nastoluje nové právní hledisko. Soudní dvůr se nemusí nezbytně řídit stanoviskem generálního advokáta. Rozsudky Soudního dvora jsou přijímány na základě usnesení většiny a vyhlášeny ve veřejném slyšení. Nesouhlasné názory se nezveřejňují. Rozhodnutí se zveřejňují v den jejich vydání. Poté přichází druhá fáze veřejné slyšení. Podle závažnosti a složitosti případu se toto slyšení může konat před senátem složeným ze tří, pěti, nebo třinácti soudců, nebo před celým Soudním dvorem. Během slyšení přednesou právní zástupci obou stran svou řeč před soudci a generálním advokátem, kteří jim mohou klást otázky. Poté generální advokát oznámí své závěry. Soudci se odeberou k poradě a vynesou rozsudek. Digital vision/ Getty Images Soudní dvůr zajišťuje, aby se na základě právních předpisů EU zacházelo s každým občanem stejně, aby například ženy a muži dostávali za stejnou práci stejnou mzdu. Soudní dvůr má po jednom soudci z každé země EU. 27

Jak funguje Evropská unie Evropský účetní dvůr: rozumné využití peněz Klíčové údaje Úloha: kontrolovat řádné používání finančních prostředků EU Členové: jeden z každé země EU Funkční členové jsou jmenováni na období šesti let, období: které může být prodlouženo Adresa: 12 rue Alcide de Gasperi, L-1615 Luxembourg Tel.: (352) 43 98-1 Internet: www.eca.eu.int Účetní dvůr byl založen v roce 1975. Sídlí v Lucemburku. Úkolem Evropského účetního dvora je kontrolovat, zda veškeré finanční prostředky Evropské unie, které pocházejí od daňových poplatníků, byly řádně inkasovány a vynaloženy v souladu s právními předpisy, hospodárně a pro určené účely. Účetní dvůr má právo zkontrolovat jakoukoli osobu nebo organizaci, která nakládá s finančními prostředky EU. Účetní dvůr sestává z jednoho člena z každého členského státu, jmenovaného Radou na funkční období šesti let, které může být prodlouženo. Členové volí ze svých řad předsedu na funkční období tří let, které může být prodlouženo. Předsedou byl v lednu 2005 zvolen Hubert Weber z Rakouska. Jaké jsou úkoly Účetního dvora? Hlavní funkcí Účetního dvora je kontrolovat, zda je rozpočet EU řádně naplňován. Jinými slovy, zda příjmy a výdaje EU jsou zákonné a řádné. Dále zajišťuje řádné finanční řízení, jeho práce je tedy zárukou efektivního a otevřeného fungování systému EU. Aby mohl Účetní dvůr vykonávat své úkoly, prověřuje dokumentaci kterékoli osoby nebo organizace, která pracuje s příjmy a výdaji EU. Často provádí kontroly přímo na místě. Jeho závěry jsou shrnuty ve zprávách, které upozorňují Komisi a vlády členských států na případné problémy. Aby mohl Účetní dvůr svou práci vykonávat účinně, musí zůstat nezávislý na jiných institucích, zároveň však s nimi musí zůstat ve stálém kontaktu. Jednou z jeho klíčových funkcí je pomáhat Evropskému parlamentu a Radě tím, že jim každoročně předkládá výroční zprávu o uplynulém finančním roce. Parlament zprávu Účetního dvora podrobně posuzuje, než se rozhodne, zda schválit či neschválit nakládání Komise s rozpočtem. Dojde-li Účetní dvůr k uspokojivým závěrům, zašle Radě a Parlamentu také prohlášení o věrohodnosti účtů s ujištěním, že peníze evropských daňových poplatníků byly použity řádným způsobem. Účetní dvůr také vydává stanoviska k návrhům právních předpisů EU týkajících se o- blasti financí a boje proti podvodům. 28

EC Důležitou položkou rozpočtu EU je podpora pro zemědělství šetrné k životnímu prostředí, které vyrábí zdravé potraviny a zachází dobře se zvířaty. Auditoři kontrolují, zda se tyto peníze používají řádně. Jak je organizována práce Účetního dvora? Účetní dvůr má přibližně 800 zaměstnanců, včetně překladatelů, úředníků a auditorů. Auditoři jsou rozděleni do auditorských skupin. Připravují návrhy zpráv, o nichž Účetní dvůr rozhoduje. Auditoři často vyjíždějí na inspekce do jiných institucí EU, členských států či kterékoli jiné země, která dostává finanční pomoc od EU. Neboť ačkoli se Účetní dvůr zabývá především penězi, za něž odpovídá Komise, ve skutečnosti spravují 90 % těchto příjmů a výdajů orgány členských států. Sám Účetní dvůr nemůže podnikat žádné právní kroky. Pokud auditoři objeví podvod nebo nesrovnalosti, předají tyto informace OLAFu Evropskému úřadu pro boj proti podvodům. 29