PARAZITÓZY PSŮ NA ÚZEMÍ PRAHY A OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ NÁPRAVNÍK, J., DUBNÁ, S., VERFL, J., POKORNÁ J. Česká zemědělská univerzita v Praze, Praha 6, Suchdol, 165 21 Současný stav řešené problematiky Chov psů a jeho rozšíření zejména v městských aglomeracích zaznamenává stále stoupající trend. Většině chovaných plemen nemohou chovatelé poskytnout odpovídající chovné prostředí a potřebný čas.nevhodná péče o mnohé chované psy a kontaminované prostředí umožňuje šíření nemocí včetně parazitárních. Vede také často chovatele, kteří správně nezvážili své možnosti k zbavování se, někdy i týrání psů o které ztratili zájem. Ti zpravidla končí v Psím domově v Praze Tróji ze západní spádové oblasti Prahy, nebo v Dolních Měcholupech z východní spádové oblasti Prahy. Kromě chyb ze strany chovatelů kteří mnohdy ani psy neregistrují se na nepříznivé situaci podílí i zastupitelstva jednotlivých obvodů Prahy tím, že nevěnují odpovídající pozornost potřebám chovatelů a potřebám psů, které by alespoň vyvážily registrační poplatek za psa. Nedostatečný celkový přehled o prevalenci endoparazitů a jejich intenzitě rozšíření v populaci pražských psů umožňuje růst parazitárních infekcí zejména u psů s neřízenou, nedostatečnou péčí. Často společný velmi omezený prostor pro venčení psů v silně osídlených městských částech Prahy jen napomáhá nárůstu parazitóz a zvyšuje tak nebezpečí napadení zdravých psů, ale i člověka zooantroponózami. Zvláště za podmínek nedostatečné a nejednotné hygienické péče v městských částech Prahy a na plochách navštěvovaných venčenými psy. Parazitofauna psů je limitována podmínkami pro uskutečňování vývojových cyklů rozšířených parazitických druhů. Tyto podmínky se výrazně liší u psů chovaných v zahradním prostředí s výběhem, nebo jen v prostorech městského bytu s nezbytným venčením psů v nejbližším okolí bydliště. Zcela odlišné prostředí pro chov psů poskytují zemědělské usedlosti s chovem hospodářských zvířat, kde psi jsou chováni ku střežení objektů a jako definitivní hostitelé parazitů za mezihostitele vyžadují chovaná hospodářská zvířata. Odlišná parazitofauna těchto společenstev bude porovnána s parazity zjištěnými v jednotlivých městských částech Prahy. Dosud málo známý je fenomén vysoké koncentrace psů v útulcích s častým střídáním v kotcích a výbězích, což vede k snížení druhového spektra a podle úrovně zoohygieny k možnému vzplanutí parazitóz, kterým tyto podmínky vyhovují k uskutečnění vývojových cyklů, Poznání druhového spektra a intenzity výskytu parazitů dává možnost navrhnout program tlumení a prevence v těchto chovných zařízeních. Dosavadní poznatky o parazitofauně psů v Praze nebyly natolik komplexní, aby mohl být připraven Strategický program podobně jako uskutečňují velká města Evropy. Kromě návrhu na tlumení parazitů a ochrany zvířat měla by být řešena hygienická a asanační opatření která kvalitativně ovlivní zlepšení životního prostředí a ochrání i zdraví obyvatel. Materiál a metody Studium výskytu parazitóz psů na území Prahy bylo uskutečněno v období let 1998 až 1999 koprologickým vyšetřením vzorků odebraných a. od psů přijímaných do A a B útulků v Praze b. od psů delší dobu umístěných v těchto útulcích c. od psů z objektů s chovem hospodářských zvířat d. ze zatravněných ploch a ulic jednotlivých pražských obvodů Vzorky byly zpracovány makroskopicky na přítomnost helmintů a flotační koproovoskopickou metodou s použitím Brezova flotačního roztoku a Mc Masterovy komůrky ke stanovení počtu šířených oocyst a vajíček parazitů v OPG a EPG. Na zjištění cyst Giardia intestinalis byla použita Faustova koncentrační metoda s použitím heptahydrátu síranu zinečnatého s přibarvením Lugolem a třikrát opakovaným odběrem a vyšetřením. Parazitózy psů v regionu Prahy Jak je patrné z grafu 1 bylo na základě vyšetření 2223 psů zjištěno 259 pozitivních na endoparazity, což představuje prevalenci 11,65%. Při posouzení druhového zastoupení byla dominantní z helmintů jak je vidět z grafu 2 Toxocara canis 5,04%, z dalších byla zastoupena Taenia spp 1,17%, Toxascaris leonina 0,63% a Ancylostoma caninum 0,6% a Uncinaria stenocephala 0,58%. Dále pod 0,5% prevalence byly zjištěny Capillaria aerophila, Trichuris vulpis, Spirocerca lupi a Dipylidium caninum. IUAPPA Praha 2000 269 Section: B
Z prvoků převažovala Isospora spp. 2,97%, dále byla zjištěna Giardia intestinalis 1,57% a pod 0,5% prevalence byla nalezena Hammondia heydorni a Sarcocystis spp. Ve výskytu převažují jednohostitelské druhy, z nichž některé jako na příklad Toxocara canis, Giardia intestinalis mohou být přeneseny i na nespecifické hostitele včetně člověka. Význam stanovení prevalence parazitů a intenzity vylučování vajíček či oocyst do prostředí, vliv na životní prostředí ve městech Hodnota prevalence udává v procentech pozitivní psy, kteří rozšiřují s výkaly oocysty a vajíčka endoparazitů do okolního prostředí a tak vytvářejí ohniska parazitárních infekcí v prostorech ustájení v útulcích, nebo v prostředí travnatých ploch či ulic pražských obvodů. Námi zjišťované údaje o počtech rozvlékaných vajíček, nebo oocyst napadenými psy v 1gramu výkalů podává informaci o síle promoření životního prostředí. Tak u psů přijímaných do útulku A byl průměrný počet vajíček Toxocara 313 v 1g výkalů /EPG/ s maximem 2026 EPG. U rodu Isospora činil průměr 421 oocyst v 1g výkalů /OPG/ a maximum bylo 1557 OPG. V útulku B byl průměr u Toxocara 280 EPG s maximem 1210 EPG, u rodu Isospora činil průměr 707 OPG a maximum 5885 OPG. Přehled takových údajů upozorňuje na nebezpečí rozšiřování infekcí v omezeném prostoru pro venčení psů v centrálních částech města Prahy nebo v útulcích. Základním nedostatkem je tato neznalost a IUAPPA 2000 270 Section: B
celkový nezájem přimět chovatele zajistit si vyšetření psů k informovanosti chovatele, veterinární správy i odpovědných pracovníků města. Omezením prostoru k chovu psů včetně venčení zákonitě narůstá prevalence při omezené zoohygieně parazitóz. Jak vidíme na grafu 3 a 4 jsou psi v centru Prahy mnohem více pozitivní (v Praze 1 až 7 byla prevalence 10,91 %), než na okrajích Prahy. Nejvyšší celková prevalence v Praze 1 činila 15,97% z toho Toxocara canis a Toxascaris leonina 11,11%, v Praze 2 celková prevalence byla 17,36%, z toho Toxocara canis a Toxascaris leonina 7,64%. Nejnižší hodnoty T.canis a T.leonina byly na Praze 4 a Praze 6. IUAPPA 2000 271 Section: B
V okrajových částech Prahy /Praha 8 až 15 měla prevalenci 6,04%/, z toho nejvyšší celková prevalence byla v Praze 15 a to 15,00%, z toho T.canis a T. leonina byla 5,00%. Bez nálezu byly výkaly psů na Praze 11 a Praze 13. Tento údaj může být při vyšetření vyššího počtu psů překonán. Vliv ustájení v útulcích a vliv věku na parazitofaunu psů. Ustájení psů v útulcích může výrazně ovlivnit nárůst intenzity parazitóz u monoxenních druhů. Ovlivňuje to denní režim v útulku, úroveň zoohygieny, stav podlah kotců, návyk venčení do výběhů či v kotcích a podobně. V útulku A byl od stavu parazitóz na příjmu zaznamenán nárůst u ustájených psů z 12,01% prevalence na 29,79% / viz graf 7 / a v útulku B byl zaznamenán nepatrný pokles od příjmu psů kdy prevalence byla 17,80% na 15,38% u psů déle ustájených. Jak je patrné na výskytu Toxocara canis a Toxascaris leonina v útulku A byli psi nejvíce napadeni ve věku do 6 měsíců 22,58% a s přibývajícím věkem byl zaznamenán pokles infekcí. Podobně v útulku B byla prevalence do 6 měsíců na 45,24%, ale ve věku 24 až 48 měsíců činila 7,69%, ostatní věkové kategorie byly pod 3%. Uvedené údaje potvrzují, že vnímavost psů k parazitózám je vysoká u nejmladších věkových kategorií. K poklesu imunity vůči parazitózám přispívají zátěže až stresy z nového prostředí a předchozích traumatických příhod. Infekce Giardia intestinalis byla podobně v útulku A diagnostikována u malých psů a štěňat v hale ve 20,93%. Velcí psi venčení do výběhu vykazovali giardiózu 12,28%. Nejvyšší prevalence byla zjištěna u psů ve venkovních klecích se zhoršenou zoohygienou 41,18%. Psi chovaní v zemědělských objektech Byli určeni pro hlídání objektu s často volným pohybem v prostorech objektu a převážně velmi nízkou péčí chovatele o tyto psy. Prevalence této skupiny psů dosahovala 41,18%. Z toho dominantní byla hlístice Toxocara canis a Toxascaris leonina s prevalencí 21,57%. Vyšší hodnoty prevalence než u psů v Praze byly zjištěny 5,88% u Taenia spp., Sarcocystis spp. 3,92% a Isospora spp. 7,84%. Jako definitivní hostitelé heteroxenních kokcidií a helmintů mohou být nápomocni jejich šíření na hospodářská zvlířata v zemědělských objektech. Návrhy na zlepšení současné situace Ke zlepšení dosavadního nepříznivého stavu nárůstu parazitóz chovaných psů v Praze mohou přispět jak chovatelé svou péčí o psy a ohleduplností ke svému okolí, tak ošetřovatelé a odborní pracovníci včetně veterinární služby v útulcích pro psy, tak i pracovníci resortu životního prostředí měst a obcí. K této problematice je nedostatek informací. O informovanost chovatelů by měly pečovat obecní a městské úřady IUAPPA 2000 272 Section: B
při zlepšené registrace psů a určení míst, kam by zejména v centrálních obvodech Prahy měli chovatelé psy venčit, tak udržováním čistoty a neinfekčnosti těchto ploch. K poznání parazitárních infekcí doporučujeme uskutečnit povinné koprologické vyšetření minimálně v půlročním intervalu, aby chovatel, ošetřující veterinář i odbor životního prostředí Magistrátu hlavního města Prahy získali přehled o zdrojích infekcí a vytvořili podmínky pro omezení vývojových cyklů parazitóz a jejich šíření. Na základě zlepšené osvěty vyžadovat disciplinovanost chovatelů psů v Praze a venčit psy na plochy k tomu vyhrazené a hygienicky udržované městem a tak zabránit šíření infekcí. Od chovatelů požadovat výchovu psů k tomuto cíli od nejmladšího věku. Vhodná výživa, pravidelná péče a vlídné zacházení se psy je základní povinností chovatelů. IUAPPA 2000 273 Section: B