Platební karty, jejich možnosti a další vývoj

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra managementu firem a institucí Platební karty, jejich možnosti a další vývoj Bakalářská práce Autor: Roman Keller Bankovní management Vedoucí práce: Ing. Helena Cetlová Praha duben, 2009

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Platební karty, jejich možnosti a další vývoj vypracoval samostatně a s použitím uvedené literatury. V Jablonci nad Nisou dne 15. dubna 2009 Roman Keller

Poděkování: Rád bych poděkoval paní Ing. Heleně Cetlové za odborné vedení a konzultace, které přispěly k vypracování této bakalářské práce. Dík náleží také celé mé rodině za morální podporu.

Anotace Bakalářská práce Platební karty, jejich možnosti a další vývoj přináší základní přehled o platebních kartách a jejich postavení v současném světě. První část je věnována obecnému pojetí platebních karet, jednotlivým druhům, jejich možnostem využití a platebním systémům. Druhá část je zaměřena na historický vývoj platebních karet u nás a v zahraničí. Ve třetí části je analyzována situace platebních karet na území České republiky, jak z hlediska historického vývoje, tak i mapování současné situace včetně legislativy v ČR. Ve čtvrté části je budoucí vývoj platebních karet, trendy dosavadního vývoje a další možnosti jejich využití. Annotation Dissertation Payment cards, their prospects and development brings basic survey of credit cards and the role they play in present-day world. First part of dissertation describes common concept of credit cards, various kind of them, possibilities of use and system of payment. The second part is aimed to historical process of credit cards both in our country and abroad. In the third part there is an analysis of situation of credit cards on the Czech Republic territory both from aspect of historical development and summary of today s situation included legal regulations in the Czech Republic. The fourth part suppose the development in future, trends of actual process and other opportunity for making full use of the credit cards.

OBSAH ÚVOD...6 1. PLATEBNÍ KARTY...7 1.1. Charakteristika platebních karet...7 1.2. Typologie platebních karet...8 1.3. Možnosti využití platebních karet...12 1.3.1. Výhody platebních karet...14 1.3.2. Nevýhody platebních karet...15 1.3.2.1.Poplatky za vydání platebních karet...15 1.3.2.2.Poplatky za výběry z bankomatů...15 1.3.2.3.Poplatky za přijímání platebních karet...16 1.4. Bezpečnost platebních karet...17 1.4.1. Druhy rizik...17 1.5. Členění karet dle marketingu...19 1.6. Kartové asociace...19 2. HISTORIE PLATEBNÍCH KARET...21 2.1. Historické souvislosti...21 2.2. Zrození platební karty Spojené státy americké...21 2.3. Věrnostní platební karty...22 2.4. Universální platební karty...23 2.5. Mezinárodní platební systémy...26 3. PLATEBNÍ KARTY V ČESKÉ REPUBLICE...27 3.1. Historický vývoj platebních karet v ČR...27 3.2. Současnost bankovních karet...31 3.3. Typy platebních karet v ČR...34 3.4. Využívání platebních karet v ČR...37 3.4.1. Bankomaty...37 3.4.2. Poplatky českých obchodníků spojené s použitím karty...38 3.5. Čipové karty v ČR...42 3.6. Porovnání služeb platebních karet třech obchodních bank (Komerční banka, Česká spořitelna, ČSOB)...44 4. BUDOUCÍ VÝVOJ PLATEBNÍCH KARET...46 4.1. Bezkontaktní technologie...46 4.2. Jedna karta na vše...47 ZÁVĚR...48 5

Úvod Platební karty slouží jako platební prostředek, který mnozí z nás každodenně používají k bezhotovostním transakcím. Ve své relativně krátké historii se karty rozvinuly do širokého spektra typů vhodných pro diferencované použití a to pomocí dlouholetého vývoje a rozvoji nových technologií. Platební karty, jako jeden ze způsobů platebního styku, je velice dynamicky rozvíjející se odvětví. Počátky vzniku se datují do roku 1914, kdy v USA vznikly první tzv. věrnostní platební karty. Od té doby vývoj platebních karet urazil velký kus cesty a největší rozvoj můžeme sledovat od 80. let minulého století. Tento nečekaný zlom je spojen s rozvojem výpočetní techniky a komunikací, které stále rozšiřují možnosti využívání platebních karet. Cílem bakalářské práce je charakterizovat platební karty z hlediska historického vývoje, analyzovat podmínky vzniku a vývoje platebních karet s přihlédnutím k rizikům s nimi spojenými. Obsah bakalářské práce je rozdělen do čtyř následujících oblastí. První část je zaměřena na obecné vymezení platebních karet dle základních parametrů jejich typologií a možnost jejich využití. Dále je zde podrobněji popsané místo a pozice platebních karet v současném světě. Druhá část popisuje historický vývoj vzniku platebních karet, jejich rozvoj a vybudování jednotlivých platebních, resp. kartových systémů, jak bankovních subjektů, tak i nebankovních společností. Dále je věnována pozornost využití platebních karet a jejich výhodám a nevýhodám v současném světě. Třetí část bakalářské práce je zaměřena na vývoj platebních karet na území České republi ky z hlediska historického a současného stavu. Analýza platebních karet, jejich využívání v ČR včetně zabezpečení legislativy. V závěrečné čtvrté části se práce věnuje budoucímu vývoji platebních karet, trendům dosavadního vývoje a dalším možnostem jejich využití. 6

1. Platební karty 1.1. Charakteristika platebních karet Platební karty představují moderní nástroj bezhotovostního platebního styku, využívaný zejména k úhradě spotřebních výdajů a výběru hotovosti. 1 Platební karty vydávají fyzickým i právnickým osobám banky. Termín platební karta označuje normovanou, obvykle plastovou kartu s údaji identifikujícími jejího majitele, jejíž rozměry a fyzikální vlastnosti udává mezinárodní norma ISO 3554. Na lícní straně platební karty nalezneme logo a název platebního systému, ke kterému daná karta náleží, logo banky, která kartu vystavila, číslo platební karty, její platnost a jméno držitele karty. Na rubu je pak místo pro podpis držitele na podpisovém proužku a magnetický proužek. Podle technologie záznamu dat a systému ověření platby se platební karty dělí na elektronické, embosované 2, čipové a internetové. Platební karty se zpravidla vyrábějí ze tří vrstev netoxického PVC o rozměrech 85,6 x 54 x 0,76 mm (dle mezinárodní normy ISO 3554). Pomocí karty je prováděna identifikace držitele karty a jeho autorizace ke vstupu, úhradě služeb či zboží, výběr z bankomatu a podobně. Číslo karty nám může pár věcí napovědět. Například první číslice identifikují vydavatele karty (VISA začíná číslem 4, Eurocard / MasterCard číslem 5), dalších pět číslic majitele karty neboli banku, ostatní číslice jsou už určena pro konkrétního držitele platební karty. 1 Dvořák, P.: Bankovnictví pro bankéře i klienty. Vydavatelství Linde Praha, 2005, s. 370 BP7 2 Embosování (embos) je proces vyznačení identifikačních údajů na kartě ve formě vylisovaných nebo vyrytých znaků. 7

1.2. Typologie platebních karet Platební karty lze dělit z mnoha různých hledisek dle: způsobu zúčtování způsobu provedení vydávající asociace použitelnosti technologie Základním kritériem při členění karet je dle způsobu zúčtování, podle kterého můžeme platební karty rozdělit na: 3 debetní - jedná se o kartu, kterou lze platit u obchodníka nebo vybírat z bankomatu, pokud je na účtu, ke kterému byla karta vydána, dostatek peněz. K zúčtování dochází většinou chvíli po provedené transakci, maximálně za několik dní či týden. Banka odečte danou sumu přímo z účtu klienta. kreditní - kartou lze nakupovat zboží nebo služby na úvěr. K zúčtování dochází až po určité bankou stanovené době. Úvěr se čerpá prostřednictvím revolvingového nebo-li opakujícího se úvěrového limitu, který se obnovuje automaticky po splacení dlužné částky. Banky stanovují minimální výši splátky úvěru, obvykle 5-10 % z dlužné částky a úvěrový limit podle bonity klienta. charge 4 fungují obdobně jako kreditní karty. Charge kartou se však nenakupuje na úvěr. Při zúčtování, které je také stanovené k určitému datu, obvykle to bývá 14 30 dní, se musí splatit jednorázově celá dlužná suma. Z čerpané částky není účtován žádný úrok. nákupní úvěrové jedná se o kreditní karty, které však vydávají nebankovní instituce. Úvěrové karty jsou založeny také na principu revolvingu. Bývají nabyty na určitou finanční částku. Majitel takovéto karty s ní může nakupovat či čerpat hotovost. Vše ale pouze do výše úvěrového rámce. Vyrovnávat úvěrový rámec se pak musí každý měsíc, a to splátkou, jejíž výše je limitována pouze stanoveným 3 Schlossberber, O., Hozák, L.: Elektronické platební prostředky. 1. vyd. Praha, Bankovní Institut a.s., s. 60 4 Charge card je platební karta s odloženou splatností. Jedná se o úvěrovou kartu s možností placení do výše povoleného úvěrového rámce a čerpané prostředky nejsou až do splatnosti čerpané částky úročeny. 8

minimem. Ovšem zaplacením vyšší splátky se zkracuje doba splácení a zároveň se tak snižuje i úročený dluh. Nebudete-li úvěrovou kartu používat, k ničemu se jejím vlastněním nezavazujete, neplatíte žádné poplatky nebo splátky a vedení karty je také zdarma. Tento typ karet často využívají leasingové společnosti. Podle způsobu provedení můžeme karty rozdělit na: 5 embosované jedná se o platební karty s reliéfním nebo-li plastickým písmem. Karty umožňují nakupovat i v prodejnách, které nejsou vybaveny elektronickým terminálem. Obchodník používá žehličku nebo-li imprinter, což je mechanický snímač, který sejme otisk všech údajů vyražených na kartě a zákazník údaje potvrdí svým podpisem. Na základě toho pak obchodník zúčtuje platbu. Obchody mívají nastaveny tzv. floor limit, což je výše útraty, kterou mohou jeho zákazníci provést kartou bez nutnosti platbu ověřit telefonem. Výhodou embosovaných karet je, že je lze používat na více místech než karty elektronické. elektronické jsou nejčastěji používané karty. Banky je většinou vydávají k účtu zdarma. Jsou určeny především k výběrům z bankomatu a pro platby u obchodníků, kteří mají elektronický platební terminál. Podíváme-li se na členění podle asociací, které karty vydávají, můžeme je rozdělit do tří skupin: o banky a bankovní asociace nejznámější karetní společnosti jsou Eurocard / MasterCard, VISA a Maestro. o finanční společnosti American Express, Japan Credit Bureau či Diners Club International. o ostatní obchodní domy, letecké, telekomunikační, olejářské společnosti atd. Dále lze platební karty členit podle použitelnosti na: - domácí (tuzemské) karty - pro výběr v bankomatech a platbu v obchodech na území domácí země. Banky však od jejich vydávání v posledních letech již upouštějí. Postupem času byly tuzemské karty vytlačovány kartami s mezinárodní 5 http://www.mesec.cz/clanky/platebni-karty-embosovanou-nebo-elektronickou/ 9

platností, které jsou sice nákladnější na výrobu, nicméně tuto nevýhodu kompenzují možností uplatnění v celosvětové síti karetních asociací. - mezinárodní karty - rozšířená platnost karty nejen pro tuzemsko, ale i pro zahraničí. S vývojem nových technologií souvisí i vývoj na poli platebních karet, v současné době existují tři technologie, podle nichž jsou karty vyráběny: - karta s magnetickým proužkem na zadní straně karty, který slouží jako médium pro záznam identifikačních údajů při elektronických transakcích. Složen je ze tří stop, přičemž u každé z nich je přesně určená struktura dat a účel použití (např. jedná-li se o vnitrostátní či mezinárodní off-line nebo on-line transakci). - karta s čipem někdy nazývaná Smartcard neboli chytrá karta, která obsahuje zabudovaný mikroprocesor, do něhož lze bezpečně uložit informace potřebné k ověření osobního kódu klienta. Karta s čipem musí splňovat standard EMV (Europay-MasterCard-VISA Standard), který zaručuje vzájemnou kompatibilitu čipů a bankovních terminálů. Hlavní výhodou nových čipových karet je výrazně nižší riziko podvodů, protože čip znesnadňuje padělání karty. Navíc mohou tyto karty pojmout výrazně více informací a umožňují současné fungování v systému VISA i MasterCard. Její nevýhodou je méně obchodních míst, na kterých s ní lze platit, ale zato je mnohem bezpečnější. Průkopníkem v zavádění čipových karet byla Francie, kde jsou karty úspěšně používány už od 90. let. - hybridní karta obsahuje čip i magnetický proužek. Tato karta tedy má výhody obou předchozích karet. Lze ji použít na všech obchodních místech a navíc je bezpečnější. Z výše zmíněného lze usoudit, že v budoucnu bude většina platebních karet vydávána jako hybridní. Platební karty podle jejich funkcí lze dělit na: 6 - šekové záruční karty jedná se dnes již o neaktuální platební nástroj. V podstatě to byl jen jakýsi doklad, zaručující předkládaný šek. Byly používány v rámci tzv. zaručeného šekového systému, který v ČR vznikl v polovině 90. let. Tento nástroj byl zrušen k 1. 2. 2004 z důvodu jeho malého využívání. 6 Schlossberber, O., Hozák, L.: Elektronické platební prostředky. 1. vyd. Praha. Bankovní institut, a.s., s. 72 10

- bankomatové karty jsou karty, které lze využívat k výběru z bankomatů a jiných ATM terminálů. V obchodech s nimi platit nelze. Omezeny jsou i jejich funkce výběru hotovosti na přepážkách bank nebo platby na internetu. Tyto karty slouží k jedinému účelu, tudíž nejsou vybaveny bezpečnostními prvky obvyklými u univerzálních platebních karet. Chybí například reliéfní písmo. - platební karty - jsou nejrozšířenějším i nejuniverzálnějším platebním nástrojem. Jejich existenčním smyslem a důvodem jejich vzniku byla univerzálnost a eliminace brzdící rozmanitost platebních prostředků. Sjednocení mnoha funkcí v jednom platebním prostředku umožnilo nahrazení velké části dosud hotovostně prováděných transakcí. Slouží k placení v obchodech, které jsou vybaveny příslušným čtecím zařízením, k výběrům hotovosti z bankomatů, v bankách a ve směnárnách. Lze je také ve většině případů využít k placení na internetu. To klade vysoké nároky na bezpečnost tohoto nástroje. Karty obvykle bývají vybaveny všemi dostupnými bezpečnostními prvky. Specifickým poddruhem platebních karet jsou karty elektronické, které nejsou vybaveny reliéfním písmem. - předplatní karty jsou platebním instrumentem, který funguje na bázi určité předem předplacené částky. Ta je na kartě zaznamenána. Buď je určena k jednorázovému užití, případně k opětovnému dobíjení. Nejširší využití se nachází v oblastech telefonních karet, GSM karet pro mobilní telefony, prodej pohonných hmot, prodej jízdenek nebo karet pro veřejné stravování. V současné době jsou nejčastěji vybaveny čipovou technologií. - minikarty jsou zajímavé pro svou velikost. Jsou oproti standardním kartám pouze poloviční. Nelze je používat ve standardních ATM terminálech, neboť ty jsou určeny pro jinou velikost karet. Nejširší uplatnění nalézají v platbách u obchodníka nebo na internetu. - elektronické peněženky - elektronická peněženka funguje od dob zavedení karet s čipovou technologií. Její hlavní užití je především k drobným bezhotovostním transakcím. Do jisté míry je podobná kartám předplatním. Jde především o to, že klient na kartu ukládá menší obnos. Ten následně využívá k drobnějším transakcím. Například za jízdenky na městskou hromadnou dopravu. Na kartě jsou uloženy ve formě elektronických peněz a postupně odčerpávány jednotlivými platbami. Platby probíhají vždy v režimu off-line. Snižují tak náklady pro on-line autorizaci. 11

Členění karet podle jejich držitele: - služební - slouží především k úhradám za výdaje spojené s plněním pracovních úkolů. Jsou jimi například výdaje za pracovní obědy, služební cesty, úhrada za služby v rámci výstav a veletrhů. V poslední době se objevují karty, které je možno využít i na osobní výdaje. Tyto si pak zaměstnanci zpětně vyúčtovávají se zaměstnavatelem. - osobní - osobní karty slouží k soukromým účelům majitele karty. Může jít o běžné nákupy zboží, placení služeb nebo o úhradu výdajů na dovolené. Tyto karty jsou vydávány na jméno držitele karty a jsou nepřenosné. 1.3. Možnosti využití platebních karet 7 Platební karty sebou v dnešní době nesou balíčky výhod a doprovodných služeb, jako jsou například různá pojištění, ať už sebe či samotné karty, různé asistenční služby nebo třeba poskytování slev u vybraných obchodníků, ale mezi nejdůležitější funkce platebních karet stále patří: platba za služby - historicky nejstarší použití, kdy držitel karty pouze podepíše účet stejným podpisovým vzorem jako je na kartě a transakce je zúčtována na vrub jeho bankovního účtu, případně úvěrového rámce. V současnosti tyto transakce probíhají v reálném čase tzv. online, což umožňuje použití POS terminálů. Před jejich zavedením se používal imprinter, jehož pomocí se díky reliéfu karty pořídila na účtenku kopie karty a zákazník opět účet pouze podepsal. výběr v hotovosti - provádí se pomocí zařízení ATM (automated teller machine), neboli bankomatu., kdy se totožnost držitele karty ověřuje pomocí tzv. PIN, jedinečným heslem k dané kartě. Vlastní transakce trvá několik vteřin a zákazník během chvilky odchází s hotovostí v peněžence. Je třeba konstatovat, že toto využití platebních karet zpočátku v ČR převažovalo, lidé upřednostňovali hotovost. Nyní se ovšem začíná prosazovat bezhotovostní placení, které je pro držitele karty nejlevnější variantou použití platební karty. Výběry z bankomatů jsou bankami v ČR často zpoplatněny, výrazně vyšší jsou potom poplatky za výběr hotovosti v 7 Schlossberber, O., Hozák, L.: Elektronické platební prostředky. 1. vyd. Praha. Bankovní institut, a.s. 12

zahraničí. Novinkou v možnosti výběru hotovosti je zavádění tzv. cash back služby, což znamená, že držitel karty může nejen zaplatit v obchodě za služby, ale může v případě potřeby i vyzvednout hotovost přímo na pokladně při placení. Tuto službu zatím nabízí Česká spořitelna, a.s., ČSOB, a.s., Poštovní spořitelna, a.s. a Komerční banka, a.s.. V ČR se jedná o zhruba rok starou novinku a výběr je omezen výší částky. Cash advance - výběr hotovosti na přepážkách bank, ve směnárnách či mezinárodních hotelích. Držitel karty musí předložit kromě samotné platební karty také průkaz totožnosti a platba musí být vždy autorizována. Tento způsob však není pro klienta moc výhodný, jelikož je zatížen obvykle vysokým poplatkem. Proto bývá využíván jen v případě nutnosti, například pokud není v dosahu bankomat nebo pokud částka přesahuje limit stanovený pro výběr z bankomatu. Cash back - jedná se o relativně nový způsob výběru hotovosti. U nás se zatím příliš nevyužívá. Jedná se o výběr hotovosti prostřednictvím platební karty při platbě v obchodě. Zákazník požádá krom samotné platby za zboží nebo služby navíc o vyplacení určité částky v hotovosti. Tyto transakce obvykle vyžadují PIN a jsou ve velké míře využívány například ve Velké Británii. A to při platbách v obchodních řetězcích. Klientovi přináší tato služba nový komfort. Snižují se náklady spojené s výběrem z bankomatu. Obchodníkům se snižují náklady spojené s odvodem hotovosti do banky. Emitent platební karty ve svých podmínkách zpravidla stanovuje maximální denní limit takovéhoto výběru hotovosti. mail order, telephone order - objednávky poštou nebo telefonem, tzv. MO/TO transakce, jsou aplikovány především u zasilatelských služeb nebo předplatného časopisů. Všechny transakce jsou prováděny na riziko klienta, klientům se doporučuje pečlivě zvážit takový typ objednávky a především ověření serióznosti obchodníka. internetové platby - dnes nejčastější a nejrychleji se rozšiřující způsob placení na dálku. Vzhledem k veřejně volnému přístupu a uvádění čísel platebních karet na webových stránkách je tento způsob placení od začátku spojen s rozvojem systémů bezpečného placení. 13

1.3.1. Výhody platebních karet Platební karty zajišťují svým držitelům i vydavatelům spoustu výhod, na druhou stranu najdeme samozřejmě i nevýhody. Systém platebních karet a organizace platebního styku jsou velmi složité, ovšem jak už zde bylo několikrát zmíněno, díky novým informačním a telekomunikačním technologiím se stále vyvíjí a zdokonalují, což umožňuje stále širší nabídku využití. Výhody z pohledu držitele karty: 8 bezpečnost - velmi dobrá náhrada hotovosti. Umožňuje bezpečné placení bez nutnosti mít u sebe velké množství hotovosti. Ukradené peníze už postiženému nikdo nevrátí, kartu naopak může zablokovat. Karty obsahují bezpečnostní prvky, jako je PIN a podpisový vzor, které brání jejímu zneužití. Proti tomu je ostatně možné se pojistit. pohodlné placení - platební kartu lze použít k placení za zboží a služby ve stále rostoucí síti obchodních míst, u většiny karet i v zahraničí. Kartou je také možné platit přes internet, případně po telefonu - direct mail order, telephone order. přístup k penězům - v případě potřeby dostupnost hotovosti po dobu 24 hodin denně a sedm dní v týdnu prostřednictvím sítě bankomatů. výhodná pro cestování - při cestách do zahraničí není potřeba měnit velké množství cizí měny, karty jsou ve většině případů mezinárodní. Kurz pro přepočet transakce je výhodnější (tzv. devizový). doplňkové služby - mnoho karet nabízí doplňkové služby, standardním se stává cestovní pojištění, a to i u karet elektronických VISA Electron, Maestro. možnost úvěru - v případě kreditních karet. osobní prestiž - v dnešní době už není tak výrazná, banky vydávají prestižní karty i klientům s nižšími příjmy. 8 http://fincentrum.idnes.cz/vyhody-pouzivani-platebni-karty-d43/bank.asp 14

1.3.2. Nevýhody platebních karet Stejně jako mnoho dalších služeb, které nám jsou spoustou firem nabízeny, tak i platební karty v sobě skrývají i pro nás nevýhodné stránky. Nejsou samozřejmě tak zdůrazňovány, o to větší na ně musíme brát zřetel, abychom v budoucnu neřešili závažné problémy. možnost zneužití odcizení ztráta anonymity poplatky za používání platební karty úroky za splácení úvěru z kreditní karty (nyní na úrovni až 2,20% měsíčně) 1.3.2.1. Poplatky za vydání platebních karet Nejvíce asi trápí držitele platebních karet poplatky za jejich vydání. V této oblasti na českém trhu dochází k určitému zlepšení, přesto jsou poplatky za určité druhy karet stále poměrně vysoké. Nabízí se otázka, co držitel karty za poplatek, který za danou kartu zaplatí, získá kromě toho, že má kdykoli přístup ke svým penězům. Pokud jde o elektronické platební karty (VISA Electron, Maestro), tak tyto karty jsou poměrně levné a již nenabízí v základní ceně žádné doplňkové služby. Karty vyššího standardu VISA Classic, Master Card Standard - přináší ve většině případů pojištění léčebných výloh při vycestování do zahraničí, a to až po dobu devadesáti dnů od překročení hranic. Některé banky k těmto kartám připojistí i členy rodiny (děti do 18-ti let a manžela či manželku). 1.3.2.2. Poplatky za výběry z bankomatů Další poplatky, které držitelé v bankách platí, jsou za výběry z bankomatů. Situace na českém trhu ani v tomto bodě není pro klienty - fyzické osoby - příznivá, i když i tady díky zvýšené konkurenci došlo v poslední době k výraznému zlepšení. Banky nabízejí různé programy, ve kterých jsou jednotlivé výběry zdarma. 15

1.3.2.3. Poplatky za přijímání platebních karet V souvislosti s náklady karetních transakcí jsou základními poplatky tzv. interchange fee 9, stanovované kartovými asociacemi. Jde o úhradu (mezibankovní servisní poplatek), kterou v případě transakcí realizovaných v obchodě vždy platí banka obchodníka (jež vlastní daný terminál aquirer) bance zákazníka (která vydala kartu, jíž byla transakce uskutečněna - issuer). V případě výběru z bankomatu je to v podstatě naopak. Banka vlastnící daný bankomat dostává úhradu od banky klienta, který peníze vybíral. Bankomatové transakce jsou o cca polovinu dražší než jsou bezhotovostní transakce pořízené platebním terminálem. To je také hlavní důvod, proč banky v ČR zpoplatňují výběry z bankomatů. V České republice, podobně jako v EU, platí, že zatímco poplatek (IF) při transakci na platebním terminálu je určen procenty z transakce (obyčejně kolem jednoho procenta, ale může být i výrazně pod či nad touto hranicí), za výběr z bankomatu je určen pevnou částkou (ke které může být procento přičítáno IF se pohybuje v řádech desetikorun). V posledních letech se na problematiku transakčního poplatku zaměřily regulační státní orgány. V Evropě se o něj začala zajímat Evropská komise v souvislosti s přípravami na zavedení stejných poplatků za bankovní operace prováděné v zemích EU. Ztráty příjmů způsobené zrušením mezinárodních bankomatových poplatků v zemích EU byly odhadnuty na 0,9 až 1,2 miliardy euro. Redukce Interchange Fee a zúčtovacích poplatků má podle regulátorů vést k vyšší efektivnosti a větší konkurenci. Výsledek však může být jiný; obchodníci budou platit méně, banky proto budou účtovat svým klientům více, aby pokryly své náklady, a na trhu dlouhodobě obstojí jen ty největší a nejefektivnější banky - konkurence se sníží. 10 9 Interchange,tj. výměna dat o transakcích a záznamech o zúčtování mezi zúčtovacími bankami a vydavateli podle definovaných pravidel. Z hlediska území se jedná buď o domácí interchange nebo mezinárodní interchange. 10 Juřík, P.: Platební karty, Velká encyklopedie 1870 2006, První vydání, Praha 2006, ISBN 80-247-1381-0, s. 237-238 16

1.4. Bezpečnost platebních karet V dnešní době je téměř každý člověk držitelem platební karty a je tedy potencionálně ohrožen rizikem zneužití platební karty. S těmito platebními instrumenty je, stejně jako s každým jiným nástrojem užívaným k placení, spojeno riziko možného zneužití, padělání a jiného trestného zacházení. Již brzy po uvedení platebních karet se objevilo nemálo případů jejich zneužívání, ať už přímo držiteli, nebo cizími osobami, které nalezly karty ztracené. Ztráty rovněž způsobují karty odcizené buď přímo držiteli, nebo na cestě ke svému držiteli a rovněž falzifikace platebních karet. Tyto skutečnosti vedly společnosti platební karty vydávající k postupnému a neustálému zdokonalování systému zabezpečení a ochrany platebních karet a transakcí s nimi spojených. 1.4.1. Druhy rizik 11 Úvěrové ztráty - jsou představovány ztrátou způsobenou nesolventností držitele karty. Jedná se o případy, kdy klient není schopen uhradit výdaje realizované platební kartou. Výše tohoto rizika závisí na způsobu, jakým vydavatel karty provádí Credit Scoring a na míře rizika, které při tomto hodnocení vědomě akceptuje. Zneužití karty cizí osobou - zneužití ztracených nebo odcizených platebních karet tvoří vydavatelům největší ztráty. Držitel karty by měl kontrolovat, zda kartu stále vlastní, a v případě její ztráty nebo krádeže by měl neprodleně informovat svoji banku. Banka po nahlášení provede tzv. stoplistaci karty. Zneužití nedoručené karty - většina bank v rozvinutých zemích zasílá platební karty klientům poštou, v oddělené zásilce od PIN. Některé z takto doručovaných karet jsou během poštovní přepravy odcizeny a poté následně zneužity. Platební karta má čistý podpisový proužek, takže podvodník může vytvořit svůj vlastní podpis podle jména klienta. 11 Juřík, P.: Svět platebních a identifikačních karet. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. 248 s.. ISBN 80-7169-759-1 17

Počátkem 90. let byly banky z důvodu vzestupu tohoto druhu podvodů nuceny zavést některá preventivní opatření. Některé země v zahraničí a téměř všechny banky v České republice předávají karty klientům výhradně ve svých pobočkách. Banky ve Velké Británii spoléhají na kurýrní služby, které karty doručí po dohodě s klientem domů nebo na jeho pracoviště. V případě zasílání karet poštou jsou v bankovním systému blokovány a klient je žádán, aby telefonicky kontaktoval svoji banku a kartu aktivoval sdělením dojednaného hesla při podávání žádosti o kartu. Padělky karet - proti padělkům karet slouží ochranné prvky, jako je hologram, mikrotext, ceninový tisk, a speciální podpisové proužky, citlivé na chemikálie a gumování. Zvýšenou ochranu zajišťují čipové karty s programovatelným mikroprocesorem. Včasnému odhalení padělků napomáhají speciální detekční systémy. Padělatelství karet je vysoce specializovaným mezinárodně organizovaným trestným činem, na němž se nejvíce podílejí kriminální skupiny ze zemí Nigérie, jihovýchodní Asie a západní Evropy. Podvodná žádost o kartu - tento druh podvodů se podílí na ztrátách asi 1 %. Prevencí tohoto druhu podvodu je ověřování osobních dokladů klientů. V některých zemích (např. USA), kde je možné požádat o platební kartu žádostí zaslanou poštou, je významné ověření údajů v žádosti pomocí mezibankovní databáze klientů, včetně ověření bonity žadatele. Objednávkové služby - zaplacení zboží a služeb je umožněno vybranými druhy platebních karet i prostřednictvím telefonu, dopisu, faxu nebo internetu. Jedná se o službu MAIL/TELEPHONE ORDER, při které držitel karty sděluje dodavateli písemně nebo ústně číslo své karty a konec její platnosti a u poštovní objednávky potvrzuje i placenou částku. Dodavatel poté provádí ověření transakce a své zúčtovací bance předá prodejní doklad. Tento druh transakcí tvoří asi 26 % všech podvodů s platebními kartami. Důvěra klientů v bezpečnost transakcí prováděných prostřednictvím platebních karet je pro banky i obchodníky z výše zmíněných důvodů velmi důležitá. Dokládají to například i rychlé a vstřícné reakce bank v případech, kdy důvěra v bezpečnost karet byla ohrožena. V minulosti se totiž objevovaly případy, kdy především skupiny tvořené cizinci z východních zemí umisťovaly přímo do bankomatů peněžních ústavů zařízení, která kopírovala magnetické pásky platebních karet, a umožnila tak jejich následné zneužití. PIN kódy pak 18

zjišťovali prostřednictvím kamery snímající klávesnici bankomatů. Případy, kdy byli klienti takto okradeni, řešily banky velmi rychle a vstřícně. Postiženým vystavily bezplatně novou kartu a vrátily jim na účty také neoprávněně odčerpané finanční prostředky. Práva uživatelů platebních karet mají posílit také začátkem tohoto roku zavedená opatření velkých karetních společností MasterCard a VISA, která nutí bankovní domy v Evropské unii k rychlejšímu přechodu na čipové platební terminály. Pokud je totiž zákazníkovi ukradena platební čipová karta a zloděj s ní zaplatí na nečipovém terminálu, kde není platba autorizována zadáním PIN kódu, měla by ztrátu nahradit banka obchodníka, neboť nezajistila náležitou bezpečnost transakce. 1.5. Členění karet dle marketingu Každá skupina klientů má podle marketingu přiřazeny typické produkty, které jí jsou určeny. Podle tohoto kriteria můžeme rozdělit platební karty následujícím způsobem: 1. výběrová platební karta - určená pro tzv. HNW klienty (velmi bohatí), typ karty Platinum Card (Charge Card) 2. prestižní karta - určená pro segment Affluent (bohatí), druh karty Gold Card (Charge nebo Credit) 3. prestižní/základní - určeny pro Upper Mass (vyšší masový trh), druh karty Credit/debit Card 4. základní - určeny pro Mass (masový trh), druh karty (Maestro, Electron) - Credit/Debit Card 12 1.6. Kartové asociace V současnosti působí na trhu platebních karet jak bankovní, tak nebankovní asociace. Jedná se o sdružení vydavatelů platebních karet a mezi nejvýznamnější a nejznámější společnosti patří Eurocard / MasterCard, Maestro a VISA. Tyto společnosti nevydávají platební karty, ale zabezpečují zúčtování jednotlivých transakcí platebních karet, které 12 Juřík, P.:Platební karty, Velká encyklopedie 1870 2006, První vydání, Praha 2006, ISBN 80-247- 1381-0, s. 161 19

vydávají jednotlivé členské banky. V současnosti převážná většina bank vydává karty obou společností, hovoří se o tzv. dualitě bank. Dalšími významnými společnostmi, které emitují platební karty, jsou American Express, Diners Club International nebo Japan Credit Bureau. Toto jsou nebankovní subjekty, které mají své místo na trhu s platebními kartami, ovšem co do objemu transakcí a počtu vydaných karet nemohou výše uvedeným bankovním asociacím konkurovat viz přiložený graf. Graf č. 1 Podíl společností na trhu vydaných platebních karet r. 2007 Pramen: Sdružení pro bankovní karty (SBK), 05.01.2009 www.bankovnikarty.cz/web_sbk/czek/obsah/profil_cz.htm Kromě těchto univerzálních karet jsou vydávány i platební karty, které mají užití buď k nákupu konkrétního zboží nebo jsou k použití pouze v obchodních domech vydávající společnosti. Potom můžeme tyto druhy karet rozdělit do následujících skupin: věrnostní karty - vydávané obchodními řetězci, jedná se o historicky nejstarší typ platební karty (vydávány již v první polovině 20. století). V současné době je trendem propojování s bankovními karetními systémy. úvěrové karty specializovaných společností - Home Credit nebo Cetelem. I v těchto společnostech je trendem vydávání platebních karet společností VISA nebo MasterCard. benzínové karty (petro karty) - u nás je nejznámější karta CCS. 20

2. Historie platebních karet 2.1. Historické souvislosti Obecná historie platidel sahá až do starověku. Nejstarším elektronickým platebním prostředkem je nepochybně platební karta. Předchůdcem byl platební šek. Ten je založen na podobném principu, jako platební karta. Nejedná se sice o nástroj přímého bankovnictví, avšak obsahuje některé podobné rysy, tzn. šek plní funkci jakéhosi příkazu. Je adresován bance jejím klientem, který daný šek vyplní a opatří podpisem při placení. Banka po obdržení vyplněného a podepsaného šeku vyplatí doručiteli částku, na kterou šek zněl. Platební kartu lze tedy chápat, jako další logický vývojový stupeň. Nahrazující stárnoucí platební šek. Princip platby je podobný. Majitel platební karty při placení kartou zadává dálkově příkaz bance k úhradě jím placené částky. A to z finančních prostředků, kterými klient disponuje na svém účtu. Banka po ověření klienta a částky na jeho účtu platbu provede. 2.2. Zrození platební karty Spojené státy americké 13 První společností, jenž vydala platební kartu se stala v roce 1914 Western Union Telegraph Company. Karta byla vyrobena z plechu a podobala se vojenským identifikačním štítkům. Tato karta měla zákazníka přimět k častějšímu využívání služeb dané společnosti, odtud název věrnostní platební karty. Společnost Western Union je nabídla zdarma svým vybraným zákazníkům. Těm umožňovala telefonovat a zasílat telegramy prostřednictvím svých poboček a uhradit je najednou na konci měsíce na základě vystavené faktury. Společnost tak poskytovala těmto klientům krátkodobý obchodní úvěr. Nejednalo se o platební karty, tak jak je známe dnes, ale šlo o věrností platební karty. Zavedením těchto prvních platebních karet došlo ke zvýšení tržeb, protože zákazníci díky odložení plateb nakupovali více nebo dražší zboží. 13 http://cs.wikipedia.org/wiki/historie_platebn%c3%adch_karet 21

2.3. Věrnostní platební karty Rostoucí konkurence mezi obchodními řetězci v roce 1910 přiměla obchodní řetězec Sears Roebuck nabídnout svým zákazníkům prodej na splátky - tzv. systém Charge-it (Připište mi to na účet). Tento systém se postupně rozrůstal a roku 1924 jej nabídla první síť čerpacích stanic - General Petroleum Corporation of California, tzv. Courtesy Card - věrnostní kreditní karta, sloužila pro placení pohonných hmot, náhradních dílů a služeb. Karta se obměňovala po třech měsících. Roku 1928 zavedly některé firmy plechové karty charge plates. Karty byly podobné identifikačním štítkům americké armády. Bylo na nich vyraženo jméno klienta a číslo karty, Ty se při placení otiskly pomocí mechanického pákového snímače - imprinteru a kopírovacího papíru na prodejní doklad. Brzy zavedlo Charge Card několik skupin obchodníků, kteří si své karty navzájem uznávali. Karty lákají zákazníky ke stále většímu utrácení a nákupům na splátky. Věrnostní platební karty se staly jedním z prostředků konkurenčního boje, proto je začaly nabízet i společnosti, zejména obchodní domy a jejich řetězce. V roce 1929 však došlo k Velké hospodářské krizi a tím následně došlo ke stagnaci vývoje kreditních karet. Teprve až ke konci 30. let 20. století se začala situace měnit k lepšímu. Telekomunikační společnost American Telephone and Telegraph zavedla kartu Bell system Card. Ta měla podpořit věrnost zákazníků. Použití prvních platebních karet bylo velice snadné. Základní princip je zachován až do současnosti. Klientovi stačilo předložil svou kartu a podepsal účet. Prodávající si následně ověřil, zda je předložená karta platná. Poté porovnal shodnost podpisu na účtu s podpisovým vzorem na kartě. V té době byla kreditní karta prestižním znakem svého majitele. V roce 1914 americká vláda omezila čerpání spotřebních úvěrů. Ty totiž odčerpávaly zdroje potřebné pro vedení války. To opět omezilo používání a rozvoj platebních karet. Po zrušení těchto omezení se karty začaly opět vydávat. Po 2. světové válce se změnil životní styl americké společnosti. Lidé začali častěji cestovat. To přimělo několik železničních společností k vydávání tzv. Travel Card - psal se rok 1947. Karty byly určeny pro obchodní cestující. Jejich cílem bylo udržet si zákazníky, kteří čím dál častěji využívali motorová vozidla. Ve stejném období se spojilo několik leteckých společností, které nabídly pravidelným zákazníkům kreditní kartu Universal Air Travel Card. Podmínkou 22

pro vydání karty se stalo vložení vkladu 425 USD, za který zákazník obdržel kredit ve výši 500 USD. I přes to, že platební karty měly mnoho výhod, trpěly jednou velice významnou nevýhodou. Použití těchto karet bylo vázáno na jednu specifickou obchodní síť firmy, která kartu vydala. Tuto nevýhodu odstranila až universální karta Charge Card. 2.4. Universální platební karty Jestliže se rok 1914 považuje za zrod věrnostní platební karty, pak roku 1950 byla vyrobena první univerzální platební karta. Proč by lidé měli být omezeni hotovostí, kterou mají zrovna u sebe? S touto myšlenkou přišel Frank McNamara poté, co se mu v restauraci stala nepříjemnost kvůli zapomenuté peněžence. Na základě toho založil klub Diners Club International. Klub vydával svým členům úvěrové karty - Charge Card pro placení v restauracích, které s klubem uzavřely smlouvu. Vznikla tak první víceúčelová karta pro nákupy dražšího zboží a služeb - Travel and Entertaiment Card. Klub ručil za závazky svých členů, splácel předložené účty a měsíčně zasílal svým členům výpis transakcí, které měl člen do 14 dnů uhradit. Spolu s kartou byl zaveden poplatek Merchant Discount Charge, který platil obchodník klubu a sdílel tak s ním určité náklady, na druhou stranu klub obchodníkovi zaručoval bezpečnost. Dále byl zaveden roční poplatek za vydání a správu karty. Poprvé kartičku Diners Club předložil McNamara symbolicky po večeři v oné restauraci, kde se mu onehdy stala nepříjemnost. Tento akt se nazývá First Dinner. O platební karty se začaly zajímat i americké banky, které v nich viděly možnost odstranění hotovosti a šeků u svých nejlepších klientů a vybudování nové ziskové oblasti poplatek za karty, příjmy z provizí a z poskytnutých spotřebních úvěrů. Do roku 1951 má Diners Club 35 000 členů a jeho karty přijímá 285 restaurací. Seznam restaurací byl sepsán do malé brožurky a aktualizoval se pomocí inzerce v novinách. Až později Diners Club začal vydávat svůj vlastní časopis. V této době nebyly ošetřeny záležitosti ohledně ztrát a krádeží karet, karta neměla horní limit čerpání a tak se po 3 letech společnost ocitla ve ztrátě. Tuto ztrátu se rozhodla financovat menší banka Sterlink Bank. Teprve později, kdy se podnikání Diners Clubu dobře rozvíjelo, se začaly zapojovat banky větší. V této době Diners Club skoupil svoji konkurenci: Trip-Charge a Sheraton Central Credit 23

Corporation. Roku 1947 byla vyvinuta nejstarší forma bankovní karty ve Flatbush National Bank - systém Charge-It. Jednalo se o papírový doklad, který sloužil k placení v lokální síti obchodů. Byl pouze k placení, nesloužil k čerpání úvěru. První bankovní platební kartu vydala The Franklin National Bank z New Yorku (nyní European American Bank). Během několika dalších let platební karty vydala asi stovka dalších bank. Doufaly ve velké zisky, ale v počátečním období jim platební karty přinesly ztráty, takže polovina z nich vydávání karet zastavila. V roce 1954 provedla Bank of America rozsáhlou analýzu programů kreditních karet 55 bank a společnosti Mobil Oil. Prezident banky S. Clark Burse obdržel podrobnou zprávu, která nebyla pro rozvoj karet příliš optimistická (málo obchodníků, nedostatečně vyškoleni obchodníci i klienti jak a proč karty používat). S. Clark Burse považoval myšlenku kreditní karty za natolik dobrou, že se do ní rozhodl investovat. Po náročných přípravách zahájila Bank of America v roce 1958 úspěšný pilotní projekt. Karta dostala název Bank Americard. Poprvé byla vydána v Kalifornii a o rok později se rozšířila po celém území Spojených států. V roce 1966 Bank of America zpřístupnila svůj kartový program dalším americkým bankám. Prostřednictvím její dceřiné společnosti Bank Americard Service Corporation poskytovala licence. Přidružené banky byly odpovědny za uzavírání smluv s místními obchodníky o akceptaci platebních karet (získávaly část z provize). Vydávaly svým klientům karty s logem Bank Americard. Karty bylo možné používat po celém území Spojených států a to díky regionálnímu systému se společným účetnictvím. Docházelo ke zlepšení jejich ekonomiky. V roce 1966 pronikl systém Bank Americard mimo území Spojených států. Díky tlaku přidružených bank bylo v roce 1970 oddělení operace s platebními kartami od Bank of America. Vytvořila se dvě samostatná nezisková sdružení - National Bank Americard Corporation (NABANCO) pro Spojené státy a v roce 1974 IBANCO Ltd. pro ostatní státy světa. Obě sdružení byla později reorganizována a v roce 1977 přijala své současné názvy VISA USA a VISA International. Prvním zahraničním vydavatelem platebních karet bylo Japonsko - založení společnosti Japan Credit Burelu (JCB). Dynamický rozvoj platebních karet zaznamenala v 60. letech Francie. V roce 1967 založily Banque National de Paris (BNP), Crédit Lyonnais, Socioté Générale, Crédit Industrie et Commercial a Crédit Commercial de France systém charge 24

karet nazvaný Carte Bleue (CB). Jejich systém se však nestal mezinárodním a setrval jako vnitrostátní francouzský systém. V roce 1966 konkureční banky v Kalifornii založily asociaci Interbank Card Association (ICA), zabezpečující mezibankovní autorizace, clearing a zúčtování transakcí. V roce 1969 kupuje od First Nationa Bank of Lousville výhradní právo používat obchodní název Master Charge. Pod tímto názvem se systém dále rozšiřuje. V roce 1979 došlo k přijetí současného názvu Master Card. V roce 1964 byla ve Švédsku založena společnost Eurocard. O rok později se stává holdingovou společností Eurocard International se sídlem v Bruselu. V roce 1968 uzavřela Eurocard International a Master Charge strategické partnerství. V roce 1992 dochází ke sloučení společnosti Eurocard International s holdingovou společností Eurocheque International, vydávající eurošeky a šekové záruční karty a je tak vytvořena společnost Europay International. V roce 1982 vzniká v USA společnost CIRRUS International podnikající v oblasti sítě bankomatů. Na konci 80. let vydávají banky a spořitelny karty Cirrus určené pouze pro výběr z bankomatů. V roce 1992 vytváří společnosti Europay International a MasterCard společnost Maestro International. Jejímž hlavním úkolem se stalo vybudování a provoz elektronické debetní karty s názvem Maestro. Ta je určena středně a méně bonitní klientele. S tímto druhem karty se můžeme také setkat u asociace VISA a VISA Electron. Současné karty umožňují klientům nabídnou lepší služby. Příčinou je celkový vývoj ve světě. Ten postoupil od karet vnitrostátních ke kartám mezinárodním. 25

2.5. Mezinárodní platební systémy Platební karty jsou v dnešní době jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejícím bankovním produktem. Důvodem pro vznik národních a později mezinárodních bankovních asociací a společností pro platební karty byla nutnost zajistit: efektivní infrastrukturu, jednotnou identifikaci vydavatele karty, jednotné ověření a zpracování transakcí (autorizace, clearing, zúčtování), jednotná pravidla pro používání karet, reklamace apod., centrální marketing (branding). Bankovní asociace VISA International - největší mezinárodní platební systém. Její historie sahá až do roku 1958. Europay/MasterCard - dvě nezávislé mezinárodní bankovní asociace, které navzájem spolupracují. Europay zajišťuje akceptaci a vydávání platebních karet v Evropě, MasterCard mimo Evropu. Nebankovní asociace American Express Company - založil ji ve Spojených státech v roce 1841 Henry Wells. Předmětem jejího podnikání byla přeprava zboží, peněz a cenin mezi městy Buffalo a Albany ve státě New York. Dinners Club International - specializovaná organizace zaměřená na zprostředkovaní bezhotovostní úhrady zboží a služeb mezi držiteli karty a smluvními partnery (obchody, hotely atp.). Orientuje se pouze na špičkovou klientelu. Japan Credit Burea (JCB) - společnost byla založena v roce 1961 jednou z vedoucích japonských bank Sanwa Bank. Jejím cílem bylo nabídnout japonským zákazníkům alternativu k cizím platebním kartám. 26

3. Platební karty v České republice 3.1. Historický vývoj platebních karet v ČR 14 Akceptace platebních karet v České republice, resp. v Československu, fungovala dlouho před tím, než u nás byla první platební karta vydaná. V České republice drží prvenství karta Diners Club. Oficiálně jsme začala být akceptována už v roce 1965, první transakce ale byla provedena až o 3 roky později. 24. 10. 1968 kdosi zaplatil pomocí Diners karty za služby v pražské pobočce Čedoku 15. Platební karty, které se zde před pádem komunismu vyskytovaly, byly pouze ty v rukou cizinců. Jediná společnost, která přišla do styku s cizinci, byla cestovní kancelář Čedok spadaly pod ní všechny subjekty působící v oblasti cestovního ruchu. Není proto divu, že akceptací platebních karet byl pověřen právě Čedok. Plodná byla v ČR až 90. léta. Na jejich začátku, částečně z podnětu ČNB, vznikaly v bankách útvary, které se začaly společně zabývat jednotným mezinárodním systémem placení. Již v této době provozovala svůj vlastní systém bankomatů Česká spořitelna. Šlo ale pouze o systém off-line, který umožňoval výběr hotovosti. Přejít ze stávající struktury na zcela novou je podstatně složitější, než systém vybudovat od nuly. Česká spořitelna, ačkoli se na vývoji nového systému podílela, se tedy po jeho vzniku nepřipojila, ale učinila tak až později, v roce 1996. Roku 1991 vzniklo Mezibankovní sdružení pro platební karty, mezi jehož zakladatele patřily ČSOB, Komerční banka, Investiční banka, Agrobanka a dvě slovenské: Tatrabanka a Všeobecná úvěrová. Po rozpadu ČSFR jeho aktivity přešly na nově vzniklé Združenie pre platobné karty a u nás na dnešní Sdružení pro bankovní karty. Za zmínku stojí i tehdejší aktivity Živnostenské banky, která se stala průkopníkem ve vydávání karet. V roce 1988 začala k tuzexovému účtu poskytovat první kartu na českém trhu. Jako první banka na našem území se stala členem mezinárodní společnosti a již v roce 1990 vydala první VISA kartu u nás. 14 http://www.penize.cz/18777-jak-dosly-platebni-karty-do-ceskych-zemi-aneb-historie-karet-plna-zajimavosti 15 viz. tamtéž 27

Obrázek č. 1 : První platební karta v ČR vydaná v roce 1988 První platební kartu na našem území vydala v roce 1988 Živnobanka jako dispoziční kartu k tuzexovému účtu. Vznik bankovních karet je tak u nás spojen s aktivitami třech skupin: Českou spořitelnou a jejími off-line bankomaty na výběr hotovosti, Živnobankou a jí vydanou VISA kartou a jednotlivými bankami, které se v rámci dnešního Sdružení pro bankovní karty staly vydavateli produktů společnosti EuroCard/MasterCard. Některé banky, například Investiční banka, měly na začátku 90. let velký zájem od Čedoku, který byl akceptací karet pověřen, převzít obchodníky VISA a Master Card. Technicky na to ovšem nebyly připraveny. Připravena byla jen Komerční banka, která v roce 1992 převzala obchodníky Master Card, a právě zmiňovaná Živnobanka, které koupila obchodníky VISA a Diners Club. V roce 1996 je ovšem prodala České spořitelně. Komerční banka a Česká spořitelna z těchto důvodů získaly oproti ostatním bankám výhodu, ze které těží dodnes - bonitní korporátní klientelu. Rok 1993 znamenal další významný milník českého bankovnictví, neboť v tomto roce došlo k rozdělení Československé federativní republiky na Českou republiku a Slovenskou republiku. 28

Rozdělení republiky přineslo tyto změny: - rozdělení měn nových států - rozdělení bankovních soustav a Státní banky československé na Českou národní banku a Národní banku Slovenska Na začátku roku 1993 vznikla nová česká měna a v následujících létech došlo k zavedení stavebních spořitelen, hypotéčního bankovnictví, spořitelních a úvěrových družstev, zvýšení minimální výše základního kapitálu bank a korporativní pojištění vkladů fyzických osob. Banky věděly, že platební karty jsou nezbytností, ale některé z nich vývoj přesto podcenily. Podle slov těch, kteří stáli u počátku karetního boomu v ČR, se karty prosadily jen díky několika "nadšencům", kteří se této problematice věnovali. Vlažný přístup bank ještě umocňovaly náklady, které byly v počátcích opravdu vysoké. Například instalace jednoho bankomatu vyšla na zhruba 1,5 miliónu Kč. A částečně také fakt, že ve vedení bank v té době stáli 60-ti letí ředitelé, kteří navíc neměli mezinárodní zkušenosti. Příliš "draví" do zapojení se do systému nebyli zpočátku ani obchodníci, jejichž klienty tvořili převážně tuzemští obyvatelé. Pro ty, kteří nabízeli své zboží či služby cizincům, byly platební terminály nezbytností. Ostatní ale argumentovali tím, proč by zrovna oni měli brát platební karty, když je obyvatelstvo nedrží. Lidé naopak nevěděli, proč karty chtít, když s nimi nemohou nikde zaplatit. Na začátku 90. let tak 90 % "kartového obratu" tvořily karty vydané v zahraničí, s kterými bylo placeno v prodejnách skla, starožitností, v autopůjčovnách, restauracích a zejména v hotelech. Dnes je převážná část obratu realizována v hypermarketech. 29

Obrázek č. 2 : Kreditní karta MAXIM Boom kreditních karet spustila HVB Bank vydáním karty Maxim. Kreditní a charge karty přišly o dost později. V roce 1998 zahájilo činnost české zastoupení Diners Club a začalo nabízet svoji charge kartu. V tomtéž roce nabídla kreditní kartu Česká spořitelna. Šanci dostali ale jen vybraní zákazníci s prověřenou historií. Větší rozjezd kreditek znamenal až vstup Bank Austria Creditanstalt, dnes HVB Bank s kreditní kartou Maxim v květnu roku 2000. Ještě než ale začal, Bank Austria Creditanstalt a Živnostenská banka, které měly smlouvu přímo s Diners Club Austria, začaly pro své nejbonitnější klienty vydávat charge kartu Diners Club zajišťovanou přímo z Rakouska. V roce 2000 byla vydána první VISA PLATINUM karta v ČR Živnostenskou bankou. Roky 2001 a 2002 jsou pak označovány za skutečný start kreditních a charge karet u nás. S těmito kartami přišel i rozmach různých nákupních karet, jako jsou společnosti HomeCredit či Cetelem. V roce 2003 má Sdružení pro bankovní karty 18 řádných bankovních členů a 9 nebankovních pozorovatelů. Rok 2007 SBK sdružuje 18 bank a 10 dalších společností přispívajících k rozvoji plateb kartami, se statutem členů pozorovatelů. 30