UMB v Banskej Bystrici, Pedagogická fakulta, katedra evanjelikálnej teológie a misie

UMB v Banskej Bystrici, Pedagogická fakulta, katedra evanjelikálnej teológie a misie Poskytování křesťanského poradenství v sekulárním prostředí bakalářská práce Vedoucí závěrečné práce: PaedDr. Noema Brádňanská Akademický rok: 2005/2006 Student: Ctirad Hrubý Studijní program: Evangelikální teologie a misie Datum dokončení práce: 2006-04-01

Tuto bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně a všechny použité prameny jsem uvedl v seznamu bibliografických odkazů. Dávám souhlas k její bezplatnému používání pro výukové účely, včetně případného zveřejnění na internetu.

Abstrakt HRUBÝ Ctirad: Poskytování křesťanského poradenství v sekulárním prostředí. [Bakalářská práce] / Ctirad Hrubý. Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici. Pedagogická fakulta; Katedra evanjelikálnej teológie a misie. Vedoucí bakalářské práce: PaedDr. Noema Brádňanská. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava: UMB-PdF, 2006. 33 s. Práce sa zabývá poskytování křesťanského poradenství v podmínkách České republiky. Důraz je položen na poskytování křesťanského poradenství v prostředí institucionální diakonie a v církvi. Zmíněny jsou i třecí plochy mezi církví a institucionální diakonií v souvislosti s jeho poskytováním. Práce je členěná do tří hlavních částí: Vymezení pojmu křesťanské poradenství; Východiska pro poskytování křesťanského poradenství; Poskytovatel křesťanského poradenství. Klíčová slova: Poradenství. Křesťanské poradenství. Diakonie. Pastorace. Psychoterapie.

Předmluva Na konci minulého století, po obnovení politické a náboženské svobody, se v České republice velmi rozvinula institucionální diakonie. Během několika let vzniklo zhruba čtyřicet církevních azylových domů. Později začaly vznikat další církevní organizace, které se věnují dětem, drogově závislým, seniorům atp. Velmi brzo zaměstnanci a vedoucí pracovníci těchto zařízení pocítili potřebu získat vzdělání, které by jim pomohlo vykonávat tuto práci kromě ekonomického a právního minima to byly také dovednosti sloužící k pomáhání klientům. Mnoho křesťanských organizací a jednotlivých křesťanů-zaměstnanců si prošlo vyhořením a zklamáním z toho, že se jim nepodařilo dosáhnout očekávaných výsledků u klientů. Často se k tomu přidalo i neporozumění ze strany církve, které začalo být patrné koncem devadesátých let minulého století. Lidé v církvi a někdy i celé církve si začaly klást otázku, jestli práce, kterou institucionální diakonie vykonává je prací křesťanskou a jestli by nebylo lepší, kdyby tato práce nebyla pod hlavičkou církve. Důvody byly různé, ale určitě mezi ně patří zaměstnávání nevěřících pracovníků, používání manažerského stylu řízení, vzdělávání se v oblasti psychoterapie atp. v organizacích institucionální diakonie. Církev i diakonie se snaží o dialog, ale ne vždy spolu nacházejí společný jazyk. Jako pracovník jedné z organizací institucionální diakonie si kladu otázku, kde a jak se v mé práci může projevit křesťanský rozměr takovým způsobem, že budu přesvědčený o tom, že klientovi poskytuji tu nejlepší pomoc z hlediska křesťanských hodnot, které zastávám a zároveň z hlediska odbornosti profese poskytovatele sociálních služeb. Nejde tedy pouze o rovinu motivace, ale i o rovinu způsobu vykonávání konkrétní činnosti. Vybral jsem poskytování křesťanského poradenství, neboť jde o velmi široký komplex činností, které se používají v rámci psychosociální pomoci našim klientům. Zároveň je to místo, kde cítím největší zdroj neporozumění mezi církví a institucionální diakonií, neboť právě zde se služba církve a institucionální diakonie při službě člověku nejvíce prolíná.

Tato práce by mohla být pomocí pro hlubší přemýšlení o poskytování křesťanského poradenství (a křesťanské pomoci obecně) na půdě institucionální diakonie jak pro pracovníky těchto institucí, tak pro lidi v církvi, kteří jsou například členy správních rad, staršovstev atp., případně jim je tato oblast služby církve blízká. Byl bych rád, kdyby také pomohla větší otevřenosti pro argumenty druhé strany tam, kde došlo k nějakému nedorozumění. Práce je psána spíše z pozice diakona, protože ačkoliv institucionální diakonie často disponuje nesrovnatelně většími lidskými (zaměstnanci) a materiálními (rozpočty, někdy i majetek) zdroji než církev, přesto ji v případných sporech považuji za mnohem zranitelnějšího partnera.

Obsah 0 Úvod... 2 1 Vymezení pojmu křesťanské poradenství... 4 1.1 Vznik pojmu křesťanské poradenství... 4 1.1.1 Křesťanské poradenství v České republice... 5 1.2 Používané definice... 7 1.3 Otázky k zamyšlení... 8 2 Východiska pro poskytování křesťanského poradenství... 10 2.1 Teologický základ... 11 2.1.1 Křesťanské poradenství, jako druh misie církve... 11 2.1.2 Křesťanské poradenství, jako uplatňování lásky k bližním... 12 2.1.3 Třecí plochy a návrh východiska... 13 2.2 Cíl poskytování křesťanského poradenství... 15 2.2.1 Cíl zaměřený na církev, poradce... 15 2.2.2 Cíl zaměřený na klienta... 17 2.2.3 Cíl stanovený dohodou mezi klientem a poradcem... 20 2.3 Metody poskytování křesťanského poradenství... 21 2.3.1 Nevhodné metody a přístupy... 21 3 Poskytovatel křesťanského poradenství... 24 3.1 Poradce... 24 3.2 Instituce... 25 4 Závěr... 28 Seznam bibliografických odkazů... 30 Slovníček méně obvyklých pojmů... 32 1

0 Úvod Původně jsem hledal odpověď na otázku, jestli může křesťan sloužit v sekulárním prostředí v pozici poradce, případně terapeuta. A může-li v takovém případě stát na křesťanských základech a jaká budou úskalí takové služby? Zajímalo mne, jestli lze využít psychoterapeutické prvky v církvi ve službě věřícím. Vzhledem k tomu, že tyto otázky mne vedly příliš hluboko do teologie a psychoterapie a k tomu mi chyběla potřebná literatura, zvolil jsem obecnější pohled na poskytování křesťanského poradenství v sekulárním prostředí konkrétně v zařízeních institucionální diakonie s tím, že jsem vycházel z praxe člověka, který v institucionální diakonii pracuje a zároveň má za sebou různé psychoterapeutické výcviky. Zcela analogicky lze práci použít i pro oblast poskytování křesťanského poradenství v církvi směrem k nevěřícím. Křesťanské poradenství jsem zvolil proto, že pomineme-li ubytování, nabízení stravy, sociální šatníky, nebo i vzdělávání, zdravotní péči atp., kde většinou k neporozumění s církví nedochází poradenství patří mezi základní služby, které institucionální diakonie nabízí a je dobré hledat křesťanský rozměr pro tuto službu. Sekulární prostředí proto, že jde o místo, kde institucionální diakonie pracuje a částečně tam pracuje i církev což znamená, že jde o vhodný prostor k hledání společného pohledu. Myslím, že vztah církve ke křesťanskému poradenství často odráží vztah církve k institucionální diakonii. Církev (v našich podmínkách) vidí potřeby člověka a snaží se ho oslovit evangelizací, nabízením přednášek, pastorací atp. Křesťanské poradenství jako službu poradce-odborníka, který podobně jako třeba křesťan-chirurg může stát mimo církev (ve smyslu jeho odbornosti a omezené schopnosti lidí z církve rozumět jeho práci) vnímá církev s nedůvěrou. Přitom jak křesťan-poradce, tak církev budou mít stejnou cílovou skupinu lidí, a v některých případech i podobné cíle svého úsilí (např. pomoc člověku, který má sebevražedné úmysly). Ve vztahu k diakonii oceňuje církev neporadenskou (netarapeutickou) složku její práce vždyť to je jenom jiná forma sborové diakonie ale pokud jde o další aspekty, jako třeba manažerské přístupy řízení, využívání služeb sekulárních odborníků (např. pro vzdělávání) 2

atp., je situace jiná. Diakonie, jako služba bližnímu (tj. člověku, který potřebuje pomoc), má podobnou cílovou skupinu a částečně i cíl jako církev, ale někdy používá odlišné přístupy, ke kterým církev nemá velkou důvěru. Církev potom může vnímat poskytování křesťanského poradenství pouze jako poradenství a institucionální diakonii pouze jako pomoc potřebným, kterou by stejně dobře mohla vykonávat nekřesťanská organizace. Toto vnímání může mít své opodstatnění ne každá organizace institucionální diakonie vykonává skutečně křesťanskou práci. Snažil jsem se zůstat na praktické rovině. Nebude hledat rozpory mezi psychologií a teologií, byť to okrajově zmíněno je. Zaměříme se na to, jak je křesťanské poradenství vnímáno v církvi a v institucionální diakonii kde vznikají neporozumění a jaké jsou možné styčné body. Pokusím se definovat přístup k poradenství, který je použitelný pro křesťana v sekulárním prostředí (a to jak směrem k nevěřícím, tak věřícím). Částečně se podíváme na osobnostní předpoklady poradce a možnosti jeho vzdělávání. Pokud dále v textu zaměňuji pojmy psychoterapie a poradenství, je to z toho důvodu, že vnímání těchto pojmů se u různých autorů liší a všeobecné vnímání psychoterapie mezi laiky (tím myslím i v církvi) se blíží více poradenství. V zásadě se ale obě činnosti prolínají a rozhodně mají podobné přístupy, metody práce atp. Podobně pracuji i s pojmy křesťanské poradenství a poskytování pomoci, resp. diakonie (jak je vysvětleno výše). Některé ne příliš obvyklé pojmy jsou spolu s vysvětlením významu uvedeny na konci této práce. 3

1 Vymezení pojmu křesťanské poradenství Vymezit pojem křesťanské poradenství je velmi nesnadné a přitom důležité pro další práci. V církvi existuje mnoho různých definic křesťanského poradenství. Rozsáhlou problematiku budeme muset zjednodušit vzhledem k účelu a rozsahu práce. V této kapitole si všimneme širšího kontextu vzniku pojmu křesťanské poradenství ve světě a jeho příchodu do našich končin, dále definic pojmu a konečně si stanovíme otázky k dalšímu zamyšlení. 1.1 Vznik pojmu křesťanské poradenství Současná teorie pastýřské péče je silně ovlivněná psychologií a terapeutickými směry, které zažily svůj vzestup počátkem dvacátého století. V pastýřské péči došlo k jakési terapeutické revoluci, která byla orientována na verbální léčbu a v průběhu dvacátého století zaznamenala dynamický rozvoj. V šedesátých letech vzniklo v Severní Americe vysoce profesionalizované hnutí pastýřské péče, které se soustředilo především na individuální poradenství (McGrath, 2001, s. 338 ). Tato tradice souvisí s pojmem biblické poradenství, s nímž se setkáváme zejména v jižních oblastech USA tzv. biblického pásma (Remeš, Halamová, 2004, s. 20 ). Biblické poradenství nachází v Bibli podobná témata jako psychologie: lidskou bolest, samotu, agresivitu, sexualitu atp., a zároveň i návody, jak s těmito tématy zacházet. Za pramen problémů člověka vidí hřích a cestu uzdravení hledá skrze změnu smýšlení člověka a obrácení k Bohu (Remeš, Halamová, 2004, s. 20 ). Evropská tradice je spíše analytická (otec psychoanalýzy Sigmund Freud), ale vliv Severní Ameriky ve všech oblastech moderního myšlení je velmi silný. To se týká i trendů v poskytování pastorační péči, tedy i křesťanském poradenství. Stačí se podívat na původ překládaných křesťanských knih z oblasti péče o duši. MCGRATH, A. E. Blackwellova encyklopedie : Heslo Pastýřská péče, teorie. 2001. REMEŠ P., HALAMOVÁ A. Nahá žena na střeše. 2004. REMEŠ P., HALAMOVÁ A. Nahá žena na střeše. 2004. 4

1.1.1 Křesťanské poradenství v České republice Křesťané v České republice (zřejmě i obecně v zemích bývalého Východního bloku) byli tímto trendem významně ovlivněni s příchodem politické svobody a otevření se Západu v devadesátých létech minulého století. Tehdy zde výrazně rozvinuly činnost (případně se etablovaly) různé psychoterapeutické společnosti a sdružení pro aplikování intervenčních metod (např. ISZ Institut pro systemickou zkušenost 1991, SPIN Sdružení pro videotrénink interakcí 1993 atp.) Čepická uvádí, že tento boom se týká i ciziny (Hučín, 2005, s. 12 ). Významné faktory, které po získání politické a větší náboženské svobody prakticky přispěly k proniknutí pojmu křesťanské (pastorační) poradenství do církve v České republice mohou být dva. Jeden je na církvi nezávislý (ale církev ovlivňující), druhý vychází ze situace církve. První souvisí s legislativou České republiky: podmínky pro nabízení psychoterapie (kam můžeme z pohledu legislativy křesťanské poradenství zařadit) v rámci zdravotnického zařízení (tedy za úplatu) má v České republice velmi tvrdé podmínky, proto mnoho lidí začalo nabízet poradenství jako živnost (Hučín, 2005, s. 12 15 ); také mnoho kazatelů státem neuznaných křesťanských církví se na Živnostenském úřadě registrovalo (což bylo nutné, měli-li být placeni sborem) jako poradcové pro zdravý životní styl atp. Druhý souvisí s rozmachem institucionální diakonie a obrovské potřeby vzdělávat pracovníky, kteří v nově vzniklých azylových domech, komunitních a nízkoprahových centrech atp. pracovali. Tato potřeba je jak vnitřní, tak vnější: pracovníci (i křesťanská organizace) poznávají, že pro práci s lidmi v těžké životní situaci a naplňování poslání křesťanských organizací (institucionálních diakonických) nestačí nadšení a dobrá vůle kromě spoléhání na Boží pomoc je potřeba mít v ruce použitelné nástroje pro práci s těmito lidmi (Diakonie v ČR, 2002, s. 21 ); vnější potřebou je způsob financování sociálních služeb v České republice HUČÍN J. Psychoterapii nemůže nabízet každý. 2005. HUČÍN J. Psychoterapii nemůže nabízet každý. 2005. DIAKONIE V ČR. Sborník písemných materiálů z Konference Diakonie 2002. 5

(kam naprostá většina diakonických zařízení spadá), kdy financování z veřejných rozpočtů (což bývá rozhodující součástí rozpočtu těchto organizací) je vázáno na tzv. akreditaci standardů kvality, kde je vzdělání zaměstnanců jedním z rozhodujících bodů. V neposlední řadě bylo vzdělávání podpořeno relativně snadnou možností získat na něj nemalé finanční prostředky z veřejných rozpočtů, programů Evropské unie atp. V devadesátých létech minulého století, kdy vznikla většina dnes fungujících diakonických zařízení nenabídla církev potřebné finanční zdroje (aby tato zařízení fungovala nezávisle na veřejných zdrojích), ani potřebné (a akreditované) vzdělávací programy. Možnost vzdělání nabídly různé psychoterapeutické společnosti a sdružení pro aplikování intervenčních metod, které v té době zažívaly svůj rozmach (viz výše). Je nutné poznamenat, že křesťané pracovníci v diakonických zařízeních vzhledem k výše uvedeným podmínkám vyhledávají maximálně kvalitní vzdělávací kursy snadno využitelné v praxi. Paradoxem je, že k masivnímu pronikání křesťanského poradenství do církve v našich končinách dochází v době, kdy je západní společnost nasycena terapeutickými přístupy a hledá nová východiska. To můžeme demonstrovat na v České republice často překládaném křesťanském autorovi L. Crabbovi, který vystudoval klinickou psychologii, vedl katedru biblického poradenství a má mnohaletou praxi jako psycholog a manželský poradce. V úvodu ke své knize Umění přiblížit se z roku 1997 popisuje posun svého uvažování (dle svého vyjádření směrem ke kořenům): Vyhlížím teď dobu, kdy společenství Božího lidu, obyčejní křesťané, jejichž životy se běžně protínají, budou z velké části přinášet stejné dobro, jako teď očekáváme od odborníků na duševní zdraví (Crabb, 2000, s. 6 ). Z dalšího textu není pochyb o tom, že pod pojmem odborníci na duševní zdraví má L. Crabb na mysli nejenom psychology a terapeuty obecně, ale i svojí praxi praxi křesťanského (biblického) poradce. CRABB L. Umění přiblížit se. 2000. 6

1.2 Používané definice Pojmy pastorační (pastorální) a křesťanské poradenství nejsou vždy v literatuře jednoznačně odlišené, proto do této části zahrneme oba pojmy. Bude to vhodné i pro rozlišení těchto souvisejících pojmů. World Council of Churches AIDS Working Group ve svém průvodci pro pastorační poradenství HIV pozitivním definuje pastorační poradenství jako specializovanou část (podmnožinu) pastorační péče (Maldonado, 1990, s. 6 ), kterou mohou poskytovat jak kazatelé, tak další členové církve. Zde se předpokládá, že pastorační poradenská péče je poskytována lidem, kteří jsou z církve i lidem, kteří vyhledávají pomoc v křesťanských institucích a do církve možná nikdy nevkročí. Křesťanský rozměr je definován z pozice poskytovatele poradenství pastorační poradenství poskytují křesťané. Cílem je poskytnutí útěchy, pomoc lidem v růstu a objevení toho, co je pro ně dobré, poskytování informací které jsou pro ně důležité, a předcházení problémům a pomoc s nalézáním východiska z nich. Misijní rozměr zde není zdůrazněný, což by se u pojmu pastorační dalo předpokládat. Používané metody nejsou definovány. Evanjelický mediálny program definuje křesťanské poradenství takto: Kresťanské poradenstvo znamená zahrnúť človeka priateľstvom s cieľom poradiť mu a pomôcť rozpoznať, pochopiť' a vyriešiť svoje ťažkosti v súlade s Božím slovom, v moci a pod vedením Ducha Svätého. Môže sa zaoberať konkrétnym duchovným problémom alebo samotným životom a životným štýlom. (Evanjelický mediálny program, 2006 ). Křesťanský rozměr je v tomto případě definován východiskem, že pomoc má vést člověka (příjemce křesťanského poradenství) k řešení, které je v souladu s Božím slovem. Očekává se Boží moc a vedení Ducha Svatého. Netýká se ale pouze duchovních problémů je otevřené pro řešení dalších životních situ- MALDONADO J. E. Guide to HIV / Aids Pastoral Counselling. 1990. EVANJELICKÝ MEDIÁLNY PROGRAM. Kresťanské poradenstvo. 2006. 7

ací. Cílem poskytování křesťanského poradenství Evanjelickým mediálnym programom je pomoc nevěřícím získat jasnější vhled do sebe a vlastní situace (v souladu s Božím slovem) a nabídka evangelia; věřícím má poskytnout pomoc, povzbuzení a modlitební podporu v osobních zápasech a prohlubování jejich křesťanské zralosti. Křesťanské poradenství v tomto podání je určené jak věřícím, tak nevěřícím. Misijní důraz je výrazný. Používané metody nejsou stejně jako v předchozí definici přesně popsané. Filo ve svých skriptech Základy pastorálky (Filo, 2002, s. 17 20 ) uvádí několik definic pastorálního poradenství. Pro doplnění výše uvedených pohledů si podrobněji všimněme Oatesova a Clinebellova důrazu: Oates uvádí, že církevní pastorální rozhovor je formou zvěstování Božího slova a od sekulární terapie se odlišuje nejenom změnou metod, ale i kontextem, ve kterém se uskutečňuje; Clinebell uvádí, že jedinečnost pastorálního poradce se odvíjí z jeho vzdělání, rámce ve kterém působí, z používaných pracovních prostředků (metod) a cíle duchovní růst klienta. Společnými prvky pro odlišení sekulárního a pastorálního poradenství zde jsou používané metody, cíle a kontexty (rámce) ve kterých je poradenství poskytováno. Zajímavý je také důraz na vliv vzdělání poradce u Oatese. 1.3 Otázky k zamyšlení Z výše uvedených definic můžeme vystopovat nejdůležitější oblasti s odlišnými důrazy. Jsou to: Používané metody World Council of Churches AIDS Working Group je nedefinuje, zatímco Oates a Clinebell uvádějí, že používané metody křesťanského poradenství se odlišují od metod sekulárního poradenství; FILO J. Základy pastorálky. 2002. 8

Cíl poradenství World Council of Churches AIDS Working Group uvádí útěchu, pomoc v růstu, poskytování informací atd., zatímco Evanjelický mediálny program pomoc člověku řešit jeho situaci v souladu s Boží vůlí a nabídku evangelia; Další rozdíly jsou v tom, kdo poradenství poskytuje (odborníci, členové církve); jaký je misijní rozměr (výrazný, nevýrazný) a co za křesťanské poradenství považují (součást pastorační péče, forma zvěstování Božího Slova). Obecně bychom mohli tyto oblasti definovat takto každé poradenství má své: a) východisko teologický (v případě sekulárního poradenství filozofický) základ, b) cíl, c) používané metody. Tyto oblasti dále rozpracujeme s ohledem na téma celé práce. 9

2 Východiska pro poskytování křesťanského poradenství V této kapitole budeme vycházet z předpokladu, že hovoříme o poradenství, které poskytuje křesťan na půdě (tzn. v rámci) církve jako specifickou část pastorace, nebo v rámci institucionální diakonie jako specifickou část své práce s klienty. Vztah mezi poradenstvím a křesťanským poradenstvím označíme za podobný vztahu mezi necírkevním nabízením pomoci a křesťanským nabízením pomoci (diakonií) má podobnou cílovou skupinu lidí (lidi s potřebou pomoci, klienty), částečně stejný cíl (nabídnout pomoc) a může, nebo nemusí používat stejné metody práce. Za poradenství na půdě církve označme část pastorační péče, která může mít různé podoby pastorační rozhovor, kázání, vyučování atp. Poskytováno je zejména věřícím, kde iniciativa je na straně kazatele (poradce), nebo jiného člena společenství, ale i nevěřícím, kteří sami přicházejí, případně jsou křesťanyporadci osloveni (např. skrze nabídku přednášky, evangelizaci atp.). V institucionální diakonii je poradenství jednou z nabízených služeb (mezi psychosociálními službami se jedná o službu základní). Poskytována je klientům lidem, kteří sami vyhledávají pomoc instituce (případně poradce), nebo v rámci různých preventivních programů (např. přednášek prevence užívání návykových látek a dalších sociálně nežádoucích jevů) institucí (poradcem) osloveným (z cílové skupiny). V institucionální diakonii (a v sociální práci obecně) se také můžeme setkat s poradenským rozhovorem, jako jednou z obecných metod práce a základní metodou poradenství např. v březnu a květnu roku 2005 se semináře Poradenské rozhovory a vedení klienta I a Poradenské rozhovory a vedení klienta II pro pracovníky azylových domů a podobných zařízení v Kraji Vysočina zúčastnilo 87 osob 10

(Diakonie ECM, 2005, s. 10 ), což je vzhledem k množství těchto zařízení velmi vysoké číslo svědčící o zájmu organizací i jednotlivců. 2.1 Teologický základ V této části se budeme zabývat tím, kdo, proč a v jakém rámci (kontextu) poskytuje křesťanské poradenství (resp. nabízí křesťanskou pomoc). Ačkoliv bychom mohli očekávat, že se jedná o jednoduchou věc, zdaleka tomu tak není. 2.1.1 Křesťanské poradenství, jako druh misie církve Jedním z typických postojů lidí v církvi je přání požadavek aby diakonie byla misijní: Domnívám se, že by diakonie měla být spíš podpůrnou činností k tomu, čím by měla být evangelizace. Dochází k napětí, když není podpůrnou. Může se stát podobná světské organizaci. (Diakonie v ČR, 2002, s. 18 ). Vzhledem k chápání pojmu křesťanské poradenství, jak jsme rozvedli výše, můžeme z toho vyvodit, že křesťané s tímto postojem očekávají od poskytování křesťanského poradenství podporu evangelizace (jako služby církve). Evanjelický mediálny program definuje svůj záměr (poslání) takto: Hlavnou úlohou Evanjelického mediálneho programu je šíriť evanjelium a podieľať sa na evanjelizácii spoločnosti Pre veriacich poradenstvo prispieva k prehĺbeniu ich kresťanskej zrelosti a pre neveriacich môže predstavovať prvý impulz k zmene postojov a životného štýlu v súlade s Božou vôľou. (Evanjelický mediálny program, 2006 ). Toto bychom mohli označit za poslání organizace (občanského sdružení), tedy za základ, na kterém staví svojí službu. Na prvním místě je šíření evangelia, následuje definování užitku pro věřící a pro nevěřící má služba organizace sloužit DIAKONIE ECM. Výroční zpráva 2004. 2005. DIAKONIE V ČR. Sborník písemných materiálů z Konference Diakonie 2002. EVANJELICKÝ MEDIÁLNY PROGRAM. Kresťanské poradenstvo. 2006. 11

ke změně postojů a životního stylu myšleno směrem k Bohu. Tato křesťanská organizace si tedy klade za poslání misii skrze poradenství. Toto je jistě v souladu s posláním církve (Mt 28,18 20 atp.) jít ke všem lidem a získávat učedníky, otázka je, jestli není tento důraz vnímán izolovaně od dalších biblických důrazů (směrem k pomoci bližnímu). 2.1.2 Křesťanské poradenství, jako uplatňování lásky k bližním Dalším postojem některých lidí v církvi je velký důraz na lásku k bližnímu. To bývá (a v době překotného růstu institucionální diakonie v devadesátých letech minulého století rozhodně bylo) motivujícím a určujícím postojem, který vede křesťany do diakonické (sociální) práce. Tato motivace má hluboké kořeny v historii například františkánské (František s Asissi) vycházející ze soucitu, nebo humanistické zdůrazňující rovnost všech lidí, tedy i nárok slabých na pomoc silných. V důsledku tento postoj definuje diakonii jako službu potřebným bez jakéhokoliv záměru získávat lidi pro církev (Diakonie v ČR, 2002, s. 7 ) Také pro tento postoj snadno nalezneme oporu v Písmu např. podobenství o milosrdném Samařanovi (L 10,30 36). Sebeobětující pomoc bližnímu očekává od církevní organizace i velká část společnosti. Např. psycholog a psychoterapeut Úlehla uvádí křesťanský model pomáhání jako jeden ze tří základních modelů a charakterizuje ho sebeobětováním jako nejvyšší formou pomoci druhému. Kristus, který na sebe vzal hříchy lidstva je vzorem. (Úlehla, 2005, s. 18 ). Citovat bychom mohli i z Písma např. J 10,11; J 10,17 18; 1 Tes 2,8; J 15,13 atp. S extrémní aplikací tohoto postoje se setkávaly církevní organizace při zdůvodňování, proč z veřejných rozpočtů dostávají méně finančních prostředků, než ob- DIAKONIE V ČR. Sborník písemných materiálů z Konference Diakonie 2002. ÚLEHLA I. Umění pomáhat. 2005. 12

dobné instituce obecní, nebo státní: jste přece křesťané a berete to jako poslání, službu. Podobný postoj sdílejí i někteří křesťané, když nevidí za správné, aby se diakonická služba profesionalizovala: Profesionalizace diakonické práce činí nezbytnou aplikaci technicko-organizačních kritérií (např. v otázce odměny spolupracovníků), což zatemňuje transparenci evangelijních (evangeliem určených) motivací a orientací. Motiv dobrovolnosti, nezištnosti, láskyplné odevzdanosti se stává nezřetelným. A můžeme právem položit otázku, zda a v čem se diakonické instituce odlišují od jiných, sekulárních, a v čem vlastně spočívá jejich raison d etre. (Diakonie v ČR, 2002, s. 9 ). Službu potřebným bez jakýchkoliv dogmatických přehrad sytit hladové a odívat nahé (Mt 25,31 46) považoval za povinný (pokud tak člověk nečiní, ačkoliv může, propadá soudu) projev lásky i Wesley. Evangelizaci vnímal nejenom jako duchovní službu, ale také jako službu ve vezdejších věcech. Odmítl námitku: Co pomůže sytit tělo, když je určeno pro oheň zatracení? (Schneeberger, 1973, s. 84 ). Ačkoliv se v našich podmínkách těžko setkáme s podobnými projevy nouze jako Wesley v Anglii 18. století, můžeme si podobně jako on klást otázku, jak dalece se dá dnešní církev srovnávat s biblickou normou dvojpřikázání lásky (Mt 22,37 40). 2.1.3 Třecí plochy a návrh východiska V církvích existuje napětí mezi vedoucími pracovníky, členy církví i celými denominacemi a institucionální diakonií. Církev a diakonie se ptá, jaké místo a význam zaujímá diakonie v poslání, životě i službě církve. Tento hlas zaznívá nejenom z nově vzniklých středo a východoevropských institucí, nýbrž i západoevropských a skandinávských zemí, (Diakonie v ČR, 2002, s. 2 3 ). Už v roce 1994 se v Bratislavě uskutečnila celoevropská konzultace na téma služby církví DIAKONIE V ČR. Sborník písemných materiálů z Konference Diakonie 2002. SCHNEEBERGER, V. Theologické kořeny Wesleyova sociálního akcentu. 1973. DIAKONIE V ČR. Sborník písemných materiálů z Konference Diakonie 2002. 13

v radikálně se měnícím evropském kontinentu. Konference nastartovala další rozhovor mezi církevními pracovníky a pracovníky angažovanými v diakonické práci. Evropské diakonické fórum definovalo mnoho otázek, které si kladou mnozí vedoucí pracovníci v diakonických zařízeních v ČR: potřeba splnit standardy kvality (mj. potřeba kvalifikovaných pracovníků nejlépe z řad zralých křesťanů), používané metody práce, vzájemný vztah mezi církví, místním sborem a diakonickým zařízením atp. Církve si naopak kladou otázky, jestli diakonická práce splňuje jejich očekávání nebo ne. Zdrojem nejistot v uvažování je zaměstnávání nevěřících zaměstnanců, přesun k profesionalizaci, zvyšující se nezávislost diakonie na církvi, důraz na výkony, manažerské přístupy a v neposlední řadě poskytování služeb a používání metod práce, které se zdají lidem z církve těžko přijatelné. Pro dokreslení aktuálního stavu: v Evangelické církvi metodistické v ČR, která má vzhledem ke své malé velikosti velmi silnou institucionální diakonickou práci (v ČR funguje osm středisek zaměstnávajících přibližně 35 pracovníků, s ročním obratem celkem 22 mil Kč), proběhlo v roce 2005 setkání pracovníků pracujících v církvi a diakonických zařízeních. Cílem bylo znova definovat potřeby a očekávání obou stran a znova nastavit pravidla řízení a spolupráce. Na část úvazku byla zaměstnána poradkyně s mezinárodními zkušenostmi, aby v této oblasti pomohla najít řešení. V katolické církvi došlo k faktickému organizačnímu oddělení Charity a církve propojení je pouze na rovině osob. V největší z českých diakonií v Diakonii ČCE je na pozici ředitelů středisek (středisek křesťanské pomoci) více nečlenů, než členů církve. Takové věci mohou způsobovat nedůvěru k institucionální diakonii ze strany církve. Různost pohledů církve a diakonie V církvi je spíše důraz na misijní rozměr, v diakonii spíše na lásku k bližnímu. Církev tím neříká, že láska k bližnímu není dobrá. Ovšem ani diakonie neříká, že misie není potřebná a že v důsledku si nepřeje nic jiného, než obrácení lidí, kterým slouží. Rozdíl je v úhlu pohledu a důrazech. Dnešní církvi je vlastní a bližší misijní důraz, diakonii pomoc potřebným. 14

Církev vychází ze svého prostoru mezi nevěřící lidi a snaží se je získat pro Boha. Diakonii ve většině případů vyhledávají lidé s potřebou pomoci řešit svojí nepříznivou situaci. Z toho mimo jiné vyplývá, že církev určuje strategii a volí vhodné prostředky, kdežto diakonie neobstojí bez toho, aby vycházela z potřeb klientů. Bez ohledu na to, jestli jsou, nebo nejsou věřící. Otázkou, kterou si je dobré položit je to, jestli poskytování křesťanského poradenství (bez ohledu, jestli na půdě církve, nebo institucionální diakonie) má blíže k pohledu církve, nebo k pohledu diakonie (samozřejmě že jde o zjednodušení nejde o postoj celé církve, ani celé diakonie, ale o převládající postoje). Tuto otázku si položíme a budeme na ní hledat odpověď dále v textu. 2.2 Cíl poskytování křesťanského poradenství Cíl je očekávaný, měřitelný výsledek jakékoliv snahy v našem případě poskytování křesťanského poradenství. Je zřejmé, že cíl vždy vychází z poslání, tedy i teologického základu. Základ na kterém stojíme předurčuje náš výhled a prostor, kde budeme hledat a očekávat naše cíle. 2.2.1 Cíl zaměřený na církev, poradce Církev se staví na Boží Slovo. Zásadním cílem je zvěstování evangelia a záchrana hynoucích. Můžeme též říct růst jednotlivců v Kristu a budování církve. V případě křesťanského poradenství je tento důraz úspěšně využitelný tam, kde jde o sdělování jasných pravd (pravd evangelia) např. v biblickém vyučování, nápravě hřešících (Mt 18,15 17) atp. Důležité je, že tato služba je zaměřená směrem do církve určená těm, kdo se k církvi připojili a vědomě chtějí akceptovat Boží normy. Směrem k nevyznávajícím není úkol církve totožný. Usvědčování z hříchu si ve své kompetenci nechává Bůh (J 16,7 11; J 7,7; nebo skrze dary Ducha svatého 1 Kor14,24 25 atp.). Také při vyučování (ve školství), které je na hranici poskytování poradenství (zmocňování) a prostého předávání informací. se v posledních letech spíše přikláníme k tomu prvnímu, je-li to jenom trochu 15