leden-únor 2014 TENTO ZPRAVODAJ JE FINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY
Co se děje v projektu Rozvoj technického vzdělávání na Děčínsku projekt pro budoucí povolání V současné době v mnoha rodinách vrcholí proces rozhodování, kam podat přihlášku na střední školu. Žákům př e- devším osmých a devátých ročníků škol z Děčína a blízkého okolí může pomoci v leckdy nesnadném rozhodnutí účast v projektu Rozvoj technického vzdělávání na Děčínsku. Tento projekt probíhá už od roku 2012 a kromě seminářů a vzdělávacích akcí zástupců zúčastněných škol zahrnuje také praktické workshopy. Žáci z posledních ročníků základních škol jsou autobusy dopraveni do děčínské Střední školy lodní dopravy a technických řemesel, jejíž dílny se nacházejí jednak přímo v areálu školy na Dělnické ulici, jednak v Rozbělesích na dílenské lodi určené pro výuku budoucích lodníků, aby si přímo v dílnách a na strojích vyzkoušeli ukázkové praktické činnosti, které jsou náplní zde vyučovaných technických oborů. Technické vzdělání je v současné době stále žádaným artiklem na trhu práce, a to i přes velikou nezaměstnanost v našem regionu. Studium v maturitních oborech sice přináší v případě úspěšného zakončení středoškolské vzdělání s maturitou, ale vzhledem k dosavadní dostupnosti středoškolských oborů je často volí i žáci, jejichž studijní předpoklady nejsou dostatečné a školu opustí předčasně, nebo neuspějí (i opakovaně) u maturitní zkoušky. I úspěšným maturantům, kteří nepokračují ve vysokoškolském studiu, chybí dostatečná praxe, s níž by uspěli při hledání zaměstnání. Vhodným řešením je tedy zvolit učební obor, jehož náplní je ve stejné míře teoretická i praktická výuka. Na technické učební obory jako strojní mechanik či obráběč kovů jsou ideálními uchazeči žáci s předpoklady pro technické vzdělávání, kteří se naučí dobře orientovat v technické dokumentaci, porozumí fungování strojů, zvládnou jejich ovládání a nebojí se manuální práce, jejíž základy je nutné
zvládnout, aby bylo možno pokročit na další stupeň a v rámci praxe prohloubit své dovednosti. Partnerské firmy také často přicházejí s požadavky na jazykové znalosti svých zaměstnanců, proto i této stránce je v rámci vzdělání dán dostatečný prostor a vzhledem k příhraniční poloze našeho regionu je především němčina častým komunikačním nástrojem mezi firmami a jejich zákazníky. *** V rámci projektu RTVND proběhlo další naplňování klíčových aktivit. Možnost vyzkoušet si ruční zpracování kovů tentokráte uvítali žáci ZŠ Boletice. 3 / 8
TŘI OTÁZKY jsme dnes položili Václavu Pakandlovi, který pracuje jako seřizovač CNC strojů 1) Co všechno by měl v ideálním případě umět a ovládat pracovník ve vašem podniku? Pokud nebude umět ovládat konvenční stroje, tak zůstane stát na jedné pozici a bude dělat stále to samé dokola, tedy jen kontrolu rozměrů, dolévání emulze či oleje. Takže ve své podstatě nemusí umět téměř nic, ale podle toho je také náležitě finančně ohodnocen. Úplně stejně je to s ručním broušením. Pokud ho někdo neovládá, nehne se z místa a brousit musí někdo za něj. Tím nejzákladnějším u nás je umět korekce (na CNC), perfektně měřit posuvkou, mikrometrem atd. Když to zkrátím. Pracovník musí umět ručně brousit např. vrtáky, radeka, aj. Aby mohl seřídit stroj, musí umět ovládat klasické konvenční stroje (musí vědět, jaké řezné rychlosti může naprogramovat a jakou technologií si může dovolit určitý výrobek vyrobit), perfektně měřit a hlavně u toho dokázat POUŽÍVAT HLAVU. 2) Co Vám škola nedala, co Vám pak v praxi chybělo? My jsme se například neučili nic o dlouhotočných soustruzích. Když jsem nastoupil do práce, tak jsem na to zíral jak černoch na gramofon. Různé fígle, kterých je nespočet, se ani ve škole naučit nedají. 3 roky praxe ve škole je hodně málo, aby se to všechno dalo naučit. Je to jako s autoškolou. Autoškola z vás taky neudělá hned Alonsa nebo Hamiltona. V autoškole dostanete základ a
je jen na Vás, jak často a kudy budete jezdit, aby ta jízda byla aspoň dobrá. Každý den se učím nové a nové věci. A každý den mám z toho hlavu jak pátrací balón. A rozhodně to není jen to, co jsme se učili ve škole. Ale ten základ, co dala škola, je pro mě hodně důležitý. To potřebuji každý den. A neumět to, tak dolévám emulzi a olej. 3) Čím jste chtěl být? Jaké povolání bylo Vaším snem? Chtěl jsem být zvukař. 4) Mohl byste trochu popsat svou profesi? Jaké výhody či nevýhody toto povolání přináší? Jééžiš, to je otázka na maturitní slohovku. Ale já to zkusím zkrátit. Nevýhodou určitě je jistá zodpovědnost za to, co člověk dělá. Když seřídím stroj, tak je čistě a jen na mně, jestli z něj budou padat dobré výrobky. A když bude něco špatně, tak si to samozřejmě zodpovím. Jsou dobrá období a jsou špatná období. Když je období špatné, tak se k tomu musím postavit jako chlap a řeknu fajn, zvoral jsem to, příště si dám bacha. Neexistuje člověk na tomhle světě, který by ve svém povolání nikdy nic nezkazil. NEEXISTUJE. Jde jen o to, postavit se k tomu vždy čelem. Další nevýhodou je, že v tomhle oboru se člověk šíleně pomalu vypracovává na vyšší posty. A to se ještě musí hooodně snažit a nedělat zbytečné chyby, aby povýšil. Konkrétně u mě to byly 3 roky každodenního intenzivního (podotýkám INTENZIVNÍHO) myšlení a přemýšlení, než jsem se mohl stát plnohodnotným seřizovačem a 5 / 8
vedoucím směny s vlastní bednou s nářadím. A nelze vtom přemýšlení polevit, pokud chci, aby to tak zůstalo. Výhodou nepochybně je že, člověk může chodit spát s klidným svědomím. Ráno vstanu, v 6 hodin jsem v práci. Ve 14 hodin pustím nářadí z ruky, píchnu odchod a jsem v klidu doma. S penězi to také není tak hrozné. Hodně záleží na jedinci, na firmě a na faktu, v jakém regionu se firma nachází. A tou poslední také docela důležitou výhodou je: FUŠKY...Není nad to si umět udělat, co si jen zamanete. Těch výhod a nevýhod je určitě mraky, ale jak říkám, bylo by to na slohovou práci. ZŠ BOLETICE
ZŠ VERNEŘICE na projektovém dni 7 / 8
*