Karel Jaromír Erben * 7. 11. 1811 21. 11. 1870 K. J. Erben byl český historik, archivář, spisovatel, básník, překladatel a sběratel českých lidových písní a pohádek; představitel romantismu. ŽIVOTOPIS 7. listopadu 1811 se narodila miletínskému obuvnickému mistru a jeho ženě dvojčata syn Karel a Jan. Jan ale ze necelé dva měsíce zemřel. Karel měl odmalička velký cit pro hudbu, ke vzdělání a učenosti jej vedli dědeček a strýc z matčiny strany. Naučil se hrát na klavír a později dokonce dával hodiny v zámožnějších rodinách. Matka si moc přála, aby se z jejího jediného syna stal učitel. V roce 1821 přišel na miletínskou faru mladý farář Jan Arnold, který přemluvil Karlovy rodiče, aby syna poslali na vyšší studium. Díky faráři se Karel dostal na gymnázium do Hradce Králové. Od roku 1831 začal studovat filosofii a později práva v Praze. Když bylo Karlovi 24 let, poznal při ochotnických představeních 17letou Betynku Mečířovou. V 26 letech měl Karel vystudována práva a před sebou nejistou existenci. Dlouhá léta pracoval bez nároku na mzdu, zdrojem obživy se opět staly, jako při studiích, soukromé hodiny hudby. I v této situaci se Karel rozhodl pro svatbu s Betynkou, která mu později porodila dvě dcery Blaženu a Ladislavu. Roku 1837 se stal praktikantem u hrdelního soudu při pražském magistrátu, o rok později nastoupil k pražskému fiskálnímu úřadu. Od roku 1843 se stal spolupracovníkem F. Palackého v Národním muzeu. Karel Jaromír Erben měl za úkol prozkoumávat a třídit mimopražské archívy (Tábor, Domažlice ). Při této činnosti se mu dařilo přesvědčit řadu měst, aby některé písemnosti darovala Národnímu muzeu. V roce 1850 se stal sekretářem a archivářem Národního muzea. Na tuto funkci po necelém roce (1851) rezignoval a stal se archivářem města Prahy. Lze říct, že to byl právě Karel Jaromír Erben, kdo pražský archív konečně uspořádal. O pět let později jeho žena onemocněla rakovinou prsu a na jaře roku 1857 zemřela. Erben se v únoru 1859 opět oženil, vzal si Žofii Mastnou, dceru kupce z Lomnice nad Popelkou. Roku 1867 onemocněl plicní nemocí, později i tuberkulózou. V jednu hodinu v noci 21. listopadu 1870 pak zemřel.
TVORBA Těžiště svého odborného zájmu Erben spatřoval v edicích folklórních materiálů, především českých lidových písní. Srovnával je jich varianty a vyhledával mezi nimi text, který nejlépe odpovídá předpokládanému původnímu tvaru. Na písně se díval jako na zpívané texty, přihlížel proto i k nápěvům, které rovněž vydával. Východiskem jeho básnické činnosti je lidová tvorba, avšak ve zc ela jiném smyslu než u Čelakovského. Erbenovy básně vychází ze vztahů mezi matkou a dítětem, problematikou viny a trestu, pocitu samoty a opuštěnosti apod. Jeho poselství dnešku je aktuální právě pro zobecnění lidských situací, jimž věnuje pozornost. Jejich řešení v Erbenově poezii je založeno na principech vyplývajících z básníkova přesvědčení o přísných a nezměnitelných a na lidech nezávislých zákonitostech, jimiž se řídí vesmír. Erben sbíral lidovou slovesnost především z Chodska a Podkrkonoší. Erben hledá motivy pohádek, snaží se najít prvotní verzi pohádky a její prapůvod (např. motiv tří sudiček podle pátrání pochází již ze starověkého Říma). Podle něj mají pohádky zásadní postavení v literatuře, protože dítě učí orientovat se ve světě a připravují jej na krutou realitu. Erbenovy nejznámější pohádky: Zlatovláska, O třech přadlenách, Hrnečku vař, Tři zlaté vlasy děda vševěda a pták ohnivák. Pro zobrazení věčných lidských konfliktů mu nejlépe vyhovovala forma balady, v níž úspornost popisných složek umožňuje básníkovi zpravidla dialogem mezi postavami pregnantně vyjádřit ústřední ideu. Přitom epický charakter básní tvoří schůdnou cestu pro zachycení vývoje konfliktu. Erbenovy verše jsou hudební a využívají hojně zvukomalby. Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních Písně národní v Čechách- obsahuje 500 písní Prostonárodní české písně a říkadla (1864) pětidílná sbírka folklóru z Čech. Toto dílo je velmi ovlivněno romantismem, ten předpokládal, že lidová slovesnost je projevem nedochovaného prastarého mýtu, který vyjadřuje jakousi národní povahu (charakter). Tento mýtus měl vyjadřovat ucelený soubor představ o vztazích mezi lidmi navzájem a mezi lidmi a přírodou. Karel Jaromír Erben se tento mýtus pokoušel znovu sestavit. Pohádky (Vydal až Václav Tille v roce 1905) Kytice z pověstí národních (1853, rozšířené vydání 1861) Společensko-historické pozadí - období českého národního obrození, v rakouské monarchii panuje absolutismus -) řada revolucí. Rakouská vláda v roce 1848 revoluci potlačila a nastolila nový tuhý absolutismus bachovský který trval po celé desetiletí. Byla znovu zavedena cenzura a policejní režim. - umělecký směr romantismus u Erbena se projevuje obdiv minulosti, ústní lidové slovesnosti, oslava přírody Autoři: Karel Hynek Mácha Karel Jaromír Erben Josef Kajetán Tyl
Kytice - výsledek skoro 20tiletého Erbenova básnického úsilí, jednotlivé básně vycházely nejprve v novinách - soubor 12 básní, později doplněno o 13 baladu Lilie Kytice Záhořovo lože Poklad Vodník Svatební košile Vrba Polednice Lilie Zlatý kolovrat Dceřina kletba Štědrý den Věštkyně Holoubek Balada je lyricko-epická báseň s ponurým, tragickým dějem a zejména koncem. Děj se obyčejně obtáčí okolo viny z porušení mravních principů, za což neodvratně následuje trest. Balady mají prudký dějový spád a bohatý, často zkratkovitý, dialog. Původní balady jsou lidové, jejich náměty čerpají zejména z legend, kde vystupují hrdinové konfrontovaní s nadpřirozenými silami. námět - české báje, které Erben dobře znal základní motivy - lidské vztahy (matka a dítě-neposlušnost, vražda, zanedbaná péče) - vina a trest - často je trest krutý vzhledem k vině.vina je vždy spojena s osobou, která se ji bezděčně dopustila,proti trestu se hrdinové nebouří. Trest je samozřejmý a vždy následuje za provinění. - osudovost - nad vším vládne nezměnitelný zákon v podobě osudu - pokání - lásky a odpuštění lze dosáhnout pokáním (poklad, Záhořovo lože) jazykové prostředky - prostředky,které se nacházejí v lidové slovesnosti - dramatičnost,dynamičnost,živé dialogy, sdružený rým(aa,bb) -mistrovským dílem zkratky je balada Polednice (celý děj proběhne úderem kostelních hodin) -popis osob, který se vyznačuje názorností a stručností -stejně tak líčení krajiny - úsporné,názorné(okolo lesa pole lán) -použita metafora, metonymie, přirovnání, zvukosled, zvukomalba (Na to pole podle skla, zelený mužík zatleskal) Struktura předem promyšlená kompozice - zrcadlové řazení básní Úvodní Kytice-závěrečná Věštkyně obě mají v sobě národní smutek i naději, v obou se matka ztotožňuje s vlastí Poklad a Dceřina klatba - mateřská vina Svatební košile, Vrba - motiv přeměny (milý v upíra,žena ve vrbu) Polednice, Vodník - nadpřirozené bytosti Zlatý kolovrat, Záhořovo lože - motiv dobra a zla, důraz na vinu a pokání Štědrý den - spojuje tajemné roční období, ke kterému se váží zvyky,obyčeje,pověry Holoubek-měla být středem. Po něm přidaná v 2.vydání Lilie Méně známé básně Kytice - úvodní báseň dávající název celé sbírce,symbol mateřídoušky, která se objevuje na hrobě zemřelé matky,stává se útěchou pro pozůstalé děti - autor přirovnává své balady ke Kytici z mateřídoušky, matka se tu stává symbolem vlasti (národa) Záhořovo lože legenda neznámý poutním spěchá na podzim v mnišském hábitu k západu. Přichází do lesa, kde obr přepadává pocestné. Vyřítí se i na
poutníka a ptá se, kam jde. Poutník říká, že do pekla, neboť jeho otec pro peníze upsal duši dítěte peklu, dříve, než se dítě narodilo. Obr propouští poutníka, ale ten mu musí slíbit, že mu pak poví, co v pekle všechno viděl. Po roce se poutník vrací. Satan mu prý nechtěl vydat zápis, který otec podepsal, až Lucifer Satanovi pohrozil, že ho dá vložit do lože Záhořova. Tu se obr zachvěl, neboť Záhoř je jeho jméno. V zoufalství se obr vyzpovídá poutníkovi ze svých vražd prosí ho o pomoc. Poutník zarazí obrův kyj do skály. Obr má učinit na místě pokání. Uplyne 90 let. Poutník přichází jako biskup na místo, kde se setkal se Záhořem. Provází jej jinoch. Toho pošle biskup, aby utrhl z jabloně na skále jablko a snědl ho. Temný hlas mu v tom brání. Přichází biskup, vidí, že jabloň vyrostla z obrova kyje, poznává Záhoře a odpustí mu. Pak v jednom okamžiku oba zemřou a jako dvě holubice se vznášejí k nebi. Záhořovo lože je Erbenovou odpověí na Máj, polemika s Máchou. Hl.hrdina je zdrcen poutníkovou zvěstí o pokutě, která ho čeká za jeho zločin a odčiňuje svou vinu devadesátiletým pokáním, nakonec dojde k odpuštění a vybojuje duši na mocnostech zla. Máchův Vilém nechce odpuštění, necítí se vinen, bouří se proti společnosti Příznačné pro Erbena je, že hlavní roli hrají ženy. Zabývá se zde otázkou lidských vztahů, v nichž ho především zajímá problém viny a trestu. Konflikty v lidském životě vznikají, podle Erbena, především narušením základních vztahů a zákonů mezi lidmi. Za každou vinu přichází, často nepřiměřený, trest. Člověk je, v jeho pojetí, bezmocný proti přírodním silám, jež ho obklopují. - První a poslední báseň návaznost na lidovou poezii Kytice Věštkyně Poznaly dítky matičku po dechu, Tu přijde kníže ve zlatě a nachu, poznaly ji a plesaly; aby zaplatil starý dluh, a prostý kvítek, v něm majíc útěchu, a vyndá na svět ze smetí a prachu mateří douškou nazvaly. Přemyslův zavržený pluh. - Druhá a předposlední báseň porušení základního etického vztahu matka dítě Poklad Dceřina kletba A když zlato matka nese, Kletbu zůstavuji tobě, dítě se tu na ni třese, matko má, třese a žalostně pláče kletbu zůstavuji tobě, Mama, mama! Ach ach, mama! bys nenašla místa v hrobě chytajíc ji ručičkama. žes mi zvůli dávala! Mlč synáčku, mlč hochu! Počkej jenom ještě trochu. Třetí a třetí báseň odzadu přeměny člověka Svatební košile Vrba Ach můj milý! Ach pro nebe! Ve dne s tebou žila v domě, Tu dobu myslím na tebe; v noci duše její v stromě. na tě jsem vždycky myslila,
za tě se právě modlila Jdi k potoku pod oborou, najdeš vrbu s bílou korou; Ó, nech mě již! Ó nech mě tak! Divý a hrozný je tvůj zrak; žluté proutí roste na ní: tvůj dech otravný jako jed, s tou je duše tvojí paní! a tvoje srdce tvrdý led! Čtvrtá a čtvrtá báseň odzadu nadpřirozené bytosti Polednice Vodník Pojď si proň ty Polednice, Na topole pod jezerem pojď, vem si ho zlostníka! seděl Vodník pod večerem: a hle, tu kdos u světnice Sviť měsíčku, sviť, dvéře zlehka odmyká. Ať mi šije niť. Pátá a pátá báseň odzadu vina, její vykoupení a pokání Zlatý kolovrat Záhořovo lože Vrrr zlou to předeš nit! Kterak mám se káti? Viz tu na mé holi Chtěla jsi krále ošidit: ty řady vrubův: co jich tu jest koli - pravou nevěstu jsi zabila, spočti je, můžeš-li ta známka každá, a sama ses jí učinila - každý den vroubek, je jedna vražda! vrrr zlá to nit! A což ta matka babice? A Záhoř klečí, klečí neustále; A což ta dcera hadice? - klečí ve dne, v noci nepije, nejí; Hoj! Vijí čtyři vlci v lese, vzdychaje božího prosí smilování. každý po jedné noze nese Zároveň i stařec na zem mrtev klesá - ze dvou ženských těl. pouť jeho pozemská již dokonána! Leč nad hlavou jeho té samé chvíle vznášejí se dvě holubice bílé. Dvě prostřední básně láska a smrt Štědrý den Holoubek Tu prý dívce v půlnoci, Okolo hřbitova při luně pochodni, cesta úvozová souzený se zjeví hoch šla tudy, plakala ve hladině vodní. mladá, hezká vdova. Něco se černá mezi bílými - Plakala, želela však mi se rozednívá již - pro svého manžela: jsou to družičky a mezi nimi - neb tudy naposled pro boha! Rakev černý kříž! jej doprovázela Inspirace - pro malíře - Aleš, Mánes, Zrzavý - pro hudeb. skladatele - Dvořák, Fibich (Vodník) - filmové zpracování - Na plátně ožila díky režiséru Brabcovi vstupní báseň Kytice, dále Vodník, Polednice, Svatební košile, Dceřina kletba, Zlatý kolovrat, Holoubek a Štědrý večer. Vliv na pozdější autory balady - Neruda,Vrchlický, Bezruč, Wolker