OBSAH. také v tomto èísle se setkáváme s nìkolika novými autory. Tvùrce hlavního

Vážení ètenáøi, také v tomto èísle se setkáváme s nìkolika novými autory. Tvùrce hlavního èlánku tématu Škola a náboženství (a také dvou dalších èlánkù) je redaktor uèitelských novin Lukáš Doubrava. Na tvorbì tématu se podílel gymnaziální profesor angliètiny a dìjepisu Martin Fárek. Jednu ze zpráv do domácí rubriky zaslal èeskobudìjovický faráø Èeskobratrské církve evangelické Daniel Matìjka. Ve stejném mìstì, na katedøe biblických vìd Teologické fakulty Jihoèeské univerzity, pùsobí i další nový autor - Jaroslav Sýkora. Mezi recenzenty se zaøadil publicista a hlubinný ekolog Boris Merhaut. Ze zahranièních èlánkù o hnutí Fa-lun-kung jsme vybrali obsáhlou studii z èasopisu Christian Research Journal 22 / 2 z roku 2000. Pøeložila ji Noemi Prùšová a v redakci byla ponìkud upravena a zkrácena o více než polovinu. Zdenìk Vojtíšek OBSAH Meditace a škola (Zdenìk Vojtíšek) 1 Z katedrál se stanou muzea (Zdenìk Vojtíšek) 2 Jsme prostì køes ané (Zdenìk Vojtíšek) 4 Z domova Moon sobì a svým (Daniel Matìjka) 6 Jednota jako charisma (Adam Fišer) 7 Bar micva není jen obøad (Adam Fišer) 9 Blátivé myšlení 2000 (Jiøí Koubek) 10 Zahranièí Èínské kolo dharmy (Christine Dallmanová a J. Isamu Yamamoto)12 Téma Pán Bùh nenechává propadat (Lukáš Doubrava) 14 Ovlivnìní mimo osnovy (Zdenìk Vojtíšek) 16 Náboženství ve škamnách (Martina Dvoøáková, Jiøí Koubek) 18 Gurukula jako zkouška (Martin Fárek) 20 Vzdìlávání i misie (Adam Fišer) 22 Rozhovor Mladí lidé se nemají segregovat - rozhovor s Janou Ondráèkovou (Zdenìk Vojtíšek) 24 Info-servis 26 Recenze Život ve stínu mesiáše (Martin Koøínek) 28 Je nutno jít za Boha (Boris Merhaut) 29 Zen jako synonymum života (Lukáš Doubrava) 29 Práce studentù Deprivaèní teorie (Romana Petrášková) 30 Reflexe Potìšení pro lid boží (Zdenìk Vojtíšek) 31 Problémy s explikací (Prokop Remeš) 33 Politik v hávu duchovního vùdce (Lukáš Doubrava) 34 Zeï náøkù (Jaroslav Sýkora) 35 Dopisy 36 Neutralitu školy je tøeba hájit MEDITACE A ŠKOLA Zdenìk Vojtíšek Je tomu skoro ètvrtstoletí, co se ve Spojených státech konal významný soudní proces, který se týkal jednoho z nových náboženských smìrù a veøejného školství. Transcendentální meditace (TM) indického duchovního uèitele Maharishi Mahesh Yogiho (* 1911 / 1918?) byla prezentována jako vìdecká metoda a prožívala své zlaté èasy. V roce 1975 byl dosažen vrchol v poètu zasvìcených pøíznivcù (mantru obdrželo asi 300 tisíc lidí) a všeobecná popularita TM umožnila, že Maharishiho meditaèní technika se provádìla i v amerických veøejných školách. Po roce 1975 ovšem pøišel prudký pokles. Bylo to pravdìpodobnì též v souvislosti se žalobou, kterou v bøeznu 1976 podala u soudu v New Jersey skupina rodièù, duchovních a dalších osob. Tato skupina u soudu svìdèila o tom, že v letech 1967-1968 TM úèelovì pøijala sekulární podobu, aby získala nové zájemce. Po zevrubném vyšetøování soudce došel k závìru, že uèení TM je náboženské povahy. Na základì tohoto rozsudku a jeho potvrzení u federálního soudu v únoru 1979 byl program TM ve školách zastaven. Stejnì jako meditace mùže být za nenáboženskou metodu považována i jóga. Tisíce lidí se u nás vìnuje hatha-józe, aniž by se zabývali jejími náboženskými koøeny. Ale stejnì jako Transcendentální meditace lehce dovedla meditující až k Maharishimu, mùže systém hatha-jógy v podání spoleènosti Jóga v denním životì (JDŽ) dovést až k oddanosti jeho duchovnímu tvùrci, svámímu Mahéšvaránandovi. I spoleènost Jóga v denním životì má ambice plošnì proniknout do èeských škol 1. Pro všechny jejich stupnì má propracovánu metodiku jógických cvièení. Kromì užitku z tìlesného cvièení ovšem zájemci získávají jako vedlejší produkt úctu k Mahéšvaránandovi a krok za krokem se dostávají do prostøedí, které Mahéšvaránandu zbožòuje. Od jógy tìlesných cvièení je tak v JDŽ pøímá cesta k zasvìcení a k pøijetí mantry. Jógový expert dr. Zdražila psal ve své zprávì pro ministerstvo školství již v roce 1992, že systém Jógy v denním životì má metodicky dobøe zpracovánu hathajógickou èást, tj. soustavu tìlesných cvièení, spojených s uvìdomováním. Tato cvièení u zaèáteèníkù pøevládají. Ve své podstatì je však celý systém založen na bhaktijóze. U vyspìlejších cvièencù roste podíl a význam duchovních cvièení (zejm. meditace), která zaèínají ovlivòovat zpùsob jejich života a utváøení jejich osobnosti. 2 Pøed ètvrtstoletím Amerièané dokázali uhájit náboženskou neutralitu svých veøejných škol. U nás se to - zatím naštìstí bez soudních procesù - uèíme také. n Poznámky 1 Zdražila, V., Zpráva o organizaci, èinnosti a cílech spoleènosti Jóga v denním životì, 27. 11. 1992, str. 6. 2 tamtéž. 1

O sekularizaci s britským sociologem náboženství Bryanem Wilsonem Z KATEDRÁL SE STANOU MUZEA Zdenìk Vojtíšek Dr. Bryan R. Wilson (* 1926) je sociolog náboženství z anglického Oxfordu. Je známý svými pracemi o sektách a nových náboženských smìrech (napø. Náboženské sekty, 1970) a jako tvùrce sekularizaèní teorie (Náboženství v sekulární spoleènosti, 1966; Náboženství v sociologické perspektivì, 1982). Zabývá se též hnutími, která oèekávají konec svìta (Magie a milénium, 1973), a dalšími tématy. Své pojetí pojmu sekularizace Bryan Wilson uvedl již ve své práci z roku 1966 a dodnes nepovažuje za nutné v této výstižné definici nic mìnit. Sekularizací nazývá proces, v nìmž náboženské myšlení, náboženská praxe a náboženské instituce ztrácejí svùj spoleèenský význam. 1 Ne ztráta víry, ale spoleèenského významu Ztráta spoleèenského významu neznamená, že náboženství pøestává existovat, ani nevyluèuje vznik obrodných hnutí v rámci majoritních náboženství ani import èi vznik nových náboženských hnutí. Ztráta spoleèenského významu se nejviditelnìji projeví v poklesu èlenstva náboženských institucí a v poklesu úèasti na náboženských aktivitách. Ale tyto dvì oblíbené statistické položky nevypovídají o procesu sekularizace všechno. Napø. ve Spojených státech je míra návštìvnosti kostelù výraznì vyšší než v západní Evropì, a pøesto nelze øíci, že by Spojené státy byly ménì sekularizovanou zemí. Naopak - jsou kolébkou a dodnes hlavním motorem sekularizaèního procesu. Ztráta spoleèenského významu se podle Wilsona 2 projevuje v následujících skuteènostech: w náboženské instituce jsou odøíznuty od majetku a materiálních možností; w instituce, které byly pùvodnì øízeny naboženstvím, nadále podléhají sekulárním mechanismùm (napø. instituce výchovy, vzdìlávání, sociální práce, správy, práva apod.); w lidé vìnují mimoempirickým skuteènostem ménì èasu a energie; w náboženské instituce upadají (pokles poètu a prestiže duchovních, pokles vlivu na jejich pøíslušníky apod.); w vzorce chování lidí ménì podléhají náboženským pøíkazùm a více se øídí racionálními a technickými kritérii (Anthony Giddens: Vìtšina z nás už prostì nevnímá ve svém okolí trvalé uplatòování božských a duchovních sil. 3 ); w náboženské vìdomí (rity, modlitby, etika) je postupnì je nahrazováno empirickou, racionální a instrumentální orientací; w mytologická, poetická a umìlecká interpretace pøírody a spoleènosti je nahrazována faktickým popisem. Tím vším se sekularizace stává nejen zmìnou ve spoleènosti, ale i zmìnou spoleènosti samé. Stálým terèem kritiky Wilsonova sekularizaèní teorie je øadu let tvrdì kritizována. Kritikové Wilsonovi pøedevším vytýkají, že proces sekularizace pøíliš spojuje s ústupem køes anství a že nedoceòuje význam obrodných a nových náboženských hnutí ani vzrùstající úlohu náboženství v nìkterých asijských, afrických a latinskoamerických zemích. Mají pravdìpodobnì pravdu i v tvrzení, že pøíliš idealizuje oddanost a nasazení lidí pro náboženství v pøedmoderních epochách. Další výtky míøí k tomu, že se Wilson málo vìnuje roli náboženství v kulturách s velkým podílem národního cítìní (napø. v Polsku èi v Irsku). Také domyšlení možných náhrad tradièního náboženství v sekularizovaných zemích (napø. sekulárním humanismem èi tzv. obèanským náboženstvím) Wilson pøenechává jiným sociologùm. Ovšem Wilsonova sekularizaèní teorie zùstává stále inspirativní. I když - jak také vyplyne z následujícího rozhovoru - je snad vùèi budoucnosti lidstva (nejen v náboženském ohledu) pøece jen snad až pøíliš pesimistická. Do poslední chvíle pøednost pohodlí Následující rozhovor poskytl Bryan Wilson Dingiru v listopadu roku 2000. Pokraèuje ještì dnes proces sekularizace? Nejsou takové jevy jako napø. sílící fundamentalismus známkou jeho zastavení? Bryan Wilson o možnostech nových a obrodných náboženských hnutích zvrátit sekularizaèní proces Nová náboženská hnutí znamenají pokus oživit náboženský život a vytvoøit prostøedí, v nìmž by bylo pøekonáno odosobnìní a anonymita a v nìmž by bylo - by jen nakrátko - obnoveno nìco jako komunity citu. Není pøekvapující, že tolik nových náboženství dává dùraz na skupinky, diskusní setkání, komunity nebo základní jednotky se silnými principy spoleèenství mezi relativnì malým poètem pøíslušníkù.... Taková úsilí jsou - až doposud a jistì na Západì - jen okrajovými svìdectvími o naší nespokojenosti a okrajovými pokusy o její utišení. Nezdá se, že by lidé byli schopni znovu utvoøit svìt, který jsme ztratili, a pokud nedojde k masivní zmìnì srdce, k autentické revoluci myšlení a citu a k vìdomému odložení mnoha vymožeností moderního života a organizace spoleènosti, je tìžké si pøedstavit, jak by mohl být jinak nezvratný vzorec spoleèenského poøádku znovu inspirován náboženstvím. A tak mùže být takové náboženské úsilí úspìšné jen okrajovì a z principu jen ve sféøe soukromého života tím, že dovolí alespoò nìkterým lidem pøekroèit nespokojenost se souèasným stavem a stát se (rozséváním dobré vùle a oddanosti) solí zemì, která je k zachování spoleèenského øádu nezbytná. Bryan Wilson, Religion in Sociological Perspective, Oxford University Press, Oxford - New York 1982, str. 179, pøel. Z. V. 2

Urèitì ne. Sekularizace znamená, že náboženství ztrácí svùj význam v systému spoleènosti, nikoli že pøestává existovat. Proces ztráty významu náboženství jistì pokraèuje, i když na nìkterých místech je možno sledovat lokální oživení zájmu o náboženství. Takže souèasný fundamentalismus, svìtový vzrùst pentekostálního køes anství nebo existence nových náboženských smìrù na Západì považujete spíše za dùsledek sekularizace než za známku jejího konce. Jistì to platí o fundamentalismu, který hledá alternativní zdroje tradice, jen aby bránil spoleènost pøed nezdravými dùsledky sekularizace. Nová náboženská hnutí tvoøí pouze malý segment spoleènosti a v procesu sekularizace nehrají velkou úohu. Pøesto se ale nìkdy mluví o tom, že tento svìt je jakoby znovu zaèarován. Nìkteøí lidé nacházejí náboženské odpovìdi i v oborech, které se považují za dávno demytizované - napø. v péèi o zdraví. Je pravdìpodobné, že k tomu dochází proto, že náš svìt je stále ménì osobní. Neosobní komunikace dnes dominuje nad osobní. Lidé ovšem nepøestávají hledat lidská uspokojení, citová uspokojení, protože jinak by se cítili ztraceni. Ale toto hledání se asi nerozvine v široké hnutí, které by o- vlivnilo zpùsob, jakým spoleènost funguje. Náboženské nebo duchovní aktivity, které poskytují urèitou terapii, budou asi pokraèovat. Budou ale omezeny na spoleèenskou složku rekreace a neovlivní už jiné složky - politiku, ekonomiku, právo a jiné. Myslíte, že by proces sekularizace mohl nastat i ve spoleènosti, která nemá køes anskou tradici a není zasažena vlivem Západu? Max Weber považoval køes anství za hybatele sekularizace. Jsou ještì jiní hybatelé sekularizace než køes anství? Køes anství má jistì vedoucí pozici v sekularizaci celého spoleèenského systému. Myslím si, že jiná náboženství byla pøedstižena silným vlivem západní kultury a technologizace, a byla jejich ideologie jakákoli. Pøedstiženy byly zemì s islámskou, buddhistickou i hinduistickou tradicí. Je tìžko od sebe odlišit technologizaci a napodobení západního sekulárního modelu. Ve svých pracích vyjadøujete pochybnost nad tím, že by kdy náboženství mohlo získat zpìt svùj spoleèenský význam. Umíte si pøedstavit masovou zmìnu smýšlení a ochotu vzdát se civilizaèního pohodlí tøeba pod vlivem obav z ekonomického kolapsu nebo ekologických katastrof? Myslím, že je velmi tìžké lidi pøesvìdèit o takové vyhlídce. Lidé si budou chtít zachovat výhody, které jim pøináší technologie, až do poslední minuty. Nepøedpokládám žádné radikální zmìny ve škále alternativního zpùsobu života. Budou zde jistì jednotlivci, kteøí budou zdùrazòovat výhody pøírodního zpùsobu života, ale nepøedpokládám, že se jim podaøí obrátit celou generaci. Pro nìkteré lidi pøestává být vìda spolehlivým zdrojem informací o materiálním svìtì. Dávají pøednost intuici, vnitønímu poznání nebo tøeba zprávám od mimozemš anù. Jak si vysvìtlujete tento posun od racionalismu? Vìda dnes poskytuje široká vysvìtlení, která ale zøídka ovlivòují život jednotlivce pøímo. To zase èiní napøíklad nová náboženství - poskytují nìco, co zasáhne pøímo srdce jednotlivce a zaujme jeho mysl. Jsou mnohem atraktivnìjší, protože jsou mnohem osobnìjší. Ale vìda ovlivòuje spoleènost v širokém rozsahu a lidé její výsledky považují za nìco daného a samozøejmého, aniž by jí rozumìli. Kritizují její nedostatky, ale zapomínají na enormní prospìch, který poskytuje. Jaký druh náboženského života bude podle vašeho mínìní dominovat ve 21. století? Myslím, že souèasné náboženské instituce èeká pozvolný soumrak. Z katedrál se stanou muzea a to, co funguje jako oficiální náboženství, se stane rituální pamìtí pro lidi, kteøí si chtìjí zachovat národní, etnickou nebo kulturní identitu. To, co pøetrvá, budou soukromé náboženské aktivity, pro nìž se lidé osobnì rozhodnou - malé modlitební skupiny, které umožní vyjádøení citù zpùsobem, který by byl nelegitimní mimo náboženský kontext. Ale tyto aktivity neovlivní celý spoleèenský systém. Tyto aktivity také pokryjí potøebu lokálního spoleèenství. Bryan Wilson. Foto: Zdenìk Vojtíšek Ano, ale spoleèenství pouze vybraných lidí, nikoliv všech, kteøí se v dané lokalitì nacházejí, jako tomu bylo v pøípadì farností. V rámci køes anství se ovšem objevují rùzné tendence, které se zdají být nosné. Nìkteøí lidé napøíklad znovu objevují v katolické tradici atraktivní smysl pro tajemství. Na místní úrovni bude jistì i v budoucnu celá øada rùzných vyjádøení lidské religiozity. Vždy byly efemerní aktivity, které rychle pøišly a zase rychle odešly. Nemyslím ale, že by církev byla schopna tyto tendence zachytit a rozvinout. Nemyslíte, že se mùže objevit jakési náboženství budoucnosti, které by ovládlo prostor, uvolnìný sekularizací? Je tìžké si pøedstavit, kde by se takové náboženství vzalo a jak by získalo dùležitost v jiné než rekreaèní sféøe spoleèenského života. Velikost souèasných náboženských hnutí a diferencovanost zájmù v naší spoleènosti nedávají mnoho vyhlídek na to, že by nìjaké náboženství mohlo v budoucnu dominovat. Dìkuji za rozhovor. Poznámky 1 Wilson, B., Religion in Secular Society. A Sociological Comment, C. A. Watts & Com., London 1966, str. xiv. 2 volnì podle: Wilson, B., Religion in Sociological Perspective, Oxford University Press, Oxford - New York 1982, str. 149, a dalších Wilsonových prací 3 Giddens, A., Sociologie, pøeložil Jan Jaøab, Argo, Praha 1999, str. 440 n 3

I u nás se zvolna etabluje uèednické hnutí JSME PROSTÌ KØES ANÉ Zdenìk Vojtíšek Skuteèností, která je církvemi považována za odvìkou bolest, je rozdìlení køes anstva do dnes již nepøeberného množství organizaèních jednotek. Na pøekonání tohoto rozdrobení bylo s vìtšími èi menšími úspìchy vynaloženo mnoho sil. Výsledkem jednoho z mocných pokusù je uèednické hnutí, které našlo svoje pøíznivce i v naší zemi. Na protestantském køídle køes anstva se samostatné církevní jednotky nazývají denominacemi. Jejich vznik ve svobodné a alespoò do jisté míry sekularizované spoleènosti má své zøejmé pøíèiny, z nichž prvoøadé jsou pravdìpodobnì ty sociální. Zlo denominacionalismu leží v tom, že církve selhaly ve snaze pøekonat spoleèenské podmínky, které je zformovaly do kastovnických organizací, 1 napsal v roce 1929 H. Richard Niebuhr. Pøíèinou vzniku nových denominací podle nìj nejsou ani tak problémy náboženské, jako spíše spoleèenská nerovnost. Niebuhr si ve Spojených státech všiml, že první fází historie denominacionalismu je pøíbìh nábožensky zanedbaných chudých, kteøí vytvoøí nový typ køes anství, korespondující s jejich potøebami. Pod Jeden z letákù v úpravì, která je typická pro pražskou Pánovu církev. vlivem náboženské disciplíny tito chudí vystoupí na ekonomickém žebøíku vzhùru a - uprostøed èerstvì nabytého spoleèenského uznání - zanedbají nové chudé, kteøí je mezitím vystøídali ve spodním patøe spoleènosti. 2 Jako další pøíèiny denominaèního roztøíštìní mùžeme spolu s Niebuhrem jmenovat i nacionalismus a rasové pøedsudky, jinými pøíèinami mohou být speciální doktríny, rùzné tradice, dùvody, které bychom hledali tøeba v oblasti v rùzného temperamentu, a snad ještì i jiné. A už je ale jejich vznik zpùsoben èímkoli, množství køes anských denominací se zdá být v pøíkrém rozporu k ideálu jednoty, k nìmuž køes any zavázal zakladatel jejich náboženství. Nic než Ježíš a Bible Asi sto let pøed Niebuhrem použil na stejném kontinentu podobná slova Alexander Campbell (1788 1866). I pro nìj bylo denominaèní rozdìlení køes anù hrozným zlem, jemuž lze èelit tak, že køes ané budou organizováni nikoli na základì svých speciálních doktrín ani na základì jakýchkoli tradic, ale pouze na základì místa, kde žijí. Hnutí, které se utvoøilo již kolem jeho otce Thomase (1763 1854), se roku 1832 spojilo s podobnì ladìnými køes any kolem Bartona Warrena Stonea (1772 1844) a dalo vznik volnému svazku s názvem Køes anská církev Uèedníci Kristovi. Z myšlenky jedné køes anské církve, resp. jednoho sboru køes anù v jedné obci vyplývají další charakteristiky køes anù, kteøí se sdružili kolem Campbellových a Stonea a v další historii se nejèastìji nazývali uèedníci. Pøedevším je to nechu k jakémukoli sebeoznaèení, protože každé jméno (lat. nomen) by z nich uèinilo další denominaci. Oznaèují se tedy co možná nejširšími pojmy køes ané, církev, Kristova církev apod. Leták jedné souèasné èeské uèednické skupiny (Pánovy církve) to na titulní stranì øíká lapidárnì: My jsme prostì køes ané, nepatøící k žádné denominaci. Køes an je následovníkem Kristovým. Ovšem, jak poznamenal Bryan Wilson, hlavním problémem náboženských spoleèností, které zaèínají se širokým sebepojetím jako køes ané, 3 je to, podle jakých kritérií je køes an definován.... Protože campbellité byli pøipraveni vstoupit do spoleèenství a k eucharistii se všemi køes any, ale jen s køes any, byl tento problém více než akademický. 4 Pøi jeho øešení si uèedníci pomáhají prvoplánovým výkladem køes- anské Bible (biblickým fundamentalismem), jímž pomìøují ostatní køes any a jejich církevní tradice. Podobnì je tomu i s obsahem slova církev : význam tohoto slova uèedníci chápou sice velmi široce jako útvar tvoøený všemi uèedníky èi následovníky Kristovými, ale na druhou stranu trvají na tom, že skuteèným uèedníkem ani následovníkem nemùže být nikdo, kdo patøí k nìjaké køes anské denominaci, sleduje nìjakou køes anskou tradici èi se ztotožòuje s nìkterým z køes anských vyznání víry. Fakticky jsou tedy uèedníky právì jen pøíslušníci tohoto uèednického hnutí. Tato nepøiznaná výluènost uèedníkù se projevuje i ve výše zmínìném uèení o tom, že v jedné obci by mìl existovat vždy jen jeden køes anský sbor (církev). Uèedníci nepochybují o tom, že tím jediným by mìl být právì ten jejich, a proto zakládají nové sbory i v tìch mìstech, kde již øada køes- anských církví pùsobí. Na základì tìchto skuteèností nepøekvapí, že uèedníci se dále vyznaèují dùsledným odmítáním jakékoli závazné literatury (napø. vyznání víry, katechismù apod.) kromì Bible a absencí pìstování jakékoli tradice, protože - podle jejich názoru - právì tradice a rùzná specifika køes any rozdìlují. Zøídka uvádìjí jiného svého pøedchùdce než samotného Ježíše Krista. Z doby amerických pionýrù 5 si až dodnes uèedníci nesou silný individualismus, který se v náboženském životì projevuje maximální samostatností uèednických sborù a setøením rozdílu mezi duchovními a laiky. Narozdíl od protestantských církví hlavního proudu uèedníci zdùrazòují, že høíchy jsou èlovìku odpuštìny v okamžiku køtu 6. Náhodný návštìvník uèednických bohoslužeb však zpravidla zaregistruje jako jedinou zvláštnost to, že zpìv duchovních 4

písní není doprovázen žádným hudebním nástrojem. Uèedníci totiž k oprávnìní používání hudebních nástrojù pøi bohoslužbì nenacházejí dostateèný podklad v Novém zákonì. Také etika bývá u uèedníkù pøísnìjší než u ostatních protestantù: není zvykem tanèit ani pít jakýkoli alkoholický nápoj. Rùzní uèedníci také u nás Zamìøení na prostou víru v Ježíše a poslušnost Bibli poskytuje sborùm uèedníkù znaènou volnost. Proto se bezprostøední pøíèinou rozdìlení Køes anské církve - Uèedníkù Kristových stala válka Severu proti Jihu, která se ostatnì podobnì dotkla i nìkolika dalších amerických církví. 7 V prvním desetiletí minulého století (v letech 1901 1906) se tak tvoøila hranice mezi jižními a konzervativnìjšími Církvemi Kristovými (Churches of Christ) a severními a liberálnìjšími Uèedníky Kristovými (Disciples of Christ). Vìtev uèedníkù Kristových se znovu rozdìlila ve 20. letech na Svobodné køes anské církve (Independent Christian Churches) a na Církve Kristovy (Churches of Christ), které zùstávají zdrženlivé ke sdružování jednotlivých sborù do vìtších (napø. misijních) organizací a k používání hudebních nástrojù. Nìkteré myšlenky uèednictví se staly bìžnou souèástí amerického protestantismu a spoleènì s misionáøi uèednického hnutí pronikaly do celého svìta 8. Na naše území se ve vìtší míøe dostaly zásluhou pašovaných èeských výtiskù knih Amerièana Roberta Colemana a Argentince Juana Carlose Ortize v 80. letech 20. století. Uèedniètí misionáøi však u nás mohli veøejnì pùsobit až po roce 1989. Od roku 1990 se konstituovala skupina amerických misionáøù a studentù z Církví Kristových, k nimž se postupnì pøidávali i èeští studenti. Vystupovali pùvodnì pod jménem Køes ané v Praze. V souèasnosti se pražský sbor nazývá Kristova obec a brnìnský Kristova církev. Kristova obec v Praze poøádá veøejné akce pod hlavièkou nadaèního fondu Koinonia (bývalé Centrum studia angliètiny a Bible). I další èeské uèednické sbory se soustøedily kolem amerických misionáøù Církví Kristových. Je to Pánova církev v Praze a Církev Boží v Hradci Králové, Litomyšli a Èeských Budìjovicích. 9 Všechny sbory vystupují naprosto samostatnì a nezávisle, i když se jejich èlenové vìtšinou znají a stýkají. Vìtší míøe spolupráce se nebrání pražská Kristova obec a brnìnská Kristova církev. Èeská situace tak odráží rozmanitost sborù Církví Kristových ve Spojených státech. Církvím Kristovým - stejnì jako jiným køes anským církvím - se zatím nepodaøilo významnìji oslovit èeskou sekularizovanou veøejnost. Paradoxní je, že veøejnost se o tuto denominaci zaèala zajímat až v souvislosti s aférou banky Bohemia. Americký Národní snìm Církví Kristových se stal obìtí podvodu této banky s falešnými smìnkami. Podstatnou èást jeho majetku se nakonec podaøilo zachránit díky úsilí a reputaci èeské Ekumenické rady církví. 10 Národní snìm Církví Kristových je ovšem tìlesem, který uèednické hnutí pøesahuje. 11 Jeho èlenem je na 50 amerických denominací a pouze jednou z nich jsou Uèedníci Kristovi. Odtud až potud Radikalita uèení a nároky na osobní život v Církvích Kristových zpùsobily odštìpení také nìkolika kontroverzních náboženských spoleèností. Od nejvýznamnìjší z nich, Mezinárodních církví Kristových (ICC), se pøíslušníci Církví Kristových ostøe distancují. Po skromných zaèátcích v Bostonu roku 1986 se ICC 12 pod vedením svého zakladatele Kipa McKeana rozšíøily po celém svìtì. Podaøilo se jim to pravdìpodobnì díky pyramidovému zpùsobu získávání a pøípravy uèedníkù a za cenu vytvoøení manipulativního prostøedí, které je právem oznaèováno za sektáøské. V Èeské republice pùsobí Mezinárodní církve Kristovy teprve od roku 1996. Pražský sbor vystupoval nejprve pod jménem Pražská církev Kristova (resp. Církev Kristova v Praze), kvùli získání statutu obèanského sdružení v roce 1997 se pøejmenoval na Pražské spoleèenství Kristovo. 13 Odmítání vìrouèných dokumentù vychází z názoru, že všechny lidmi sepsané dokumenty víry posléze vedly k rozdìlení køes anù na stoupence a odpùrce. Ne formální správnost nebo nesprávnost, nýbrž sjednocující nebo rozdìlující pùsobení jsou mìøítkem projevù víry. Uèedníci jsou pøesvìdèeni, že jedinou písemností, která nerozdìluje, nýbrž spojuje všechny køes any, je Nový zákon, kniha inspirovaná. Proto má v církvi platit jen to, co uèil Ježíš a jeho apoštolé podle Nového zákona. Vše ostatníjsou privátní názory. Pavel Filipi, Køes anstvo, CDK, Brno 1998, kap. Uèedníci Kristovi Nedobrovolnì mezi církvemi Ale zpìt k uèedníkùm: narozdíl od Mezinárodních církví Kristových (ICC) jsou sbory uèednického hnutí pøijímány vìtšinovou spoleèností i køes anskými církvemi vìtšinou kladnì, nebo alespoò neutrálnì. Snaha uèedníkù o sjednocení na minimálním základì Bible a následování Krista je jistì sympatická i jiným køes anùm. Zùstává ovšem otázka, zda tento vysoký cíl lze vùbec naplnit. Podobnì jako svého stínu se èlovìk nemùže zbavit ani tradice - i uèedníci samozøejmì mají svou protitradièní tradici. Navíc z tradice lze èerpat a její absence, neznalost èi nepøiznání ochuzuje. Ani urèitým zvláštnostem, charakteristickým pro každou skupinu lidí, se není možné vyhnout (vždy se nakonec najde nìco jako napø. odmítání hudebních nástrojù). Koneènì ani minimální vìrouèná báze není zárukou toho, že nedojde ke vzniku dvou velmi podobných, pøesto na sobì nezávislých útvarù (jak dokládá pøíklad Prahy, v níž pùsobí Kristova obec i Církev Pánova). Jednoduše - uèednické hnutí ukazuje to, co se stalo i v jiných pøípadech: 14 zápasem proti denominacím dochází nevyhnutelnì ke vzniku další (a nadto silnì výluèné) denominace. n Poznámky 1 Niebuhr, H. Richard, The Social Sources of Denominationalism, Henry Holt and Company, New York 1929, s. 25. 2 tamtéž, s. 28. 3 Wilson jmenuje ještì tzv. Plymouthské bratry (v nìmecky mluvících zemích jsou známí jako darbysté ), z jejich tradice èerpají i v Èechách známé Køes anské sbory. 4 Wilson, Bryan, Religious Sects. A Sociological Study, World University Library, London 1970, s. 53. 5 Spolu s metodisty a baptisty patøili campbellitáni (uèedníci) k nejsilnìjším církvím, které se významnì podílely na zpùsobu kolonizace amerického Západu. Množství následovníkù z øad uèedníkù získala další typicky hranièáøská náboženská spoleènost - mormoni. Jedním z nich byl Sidney Rigdon, který po smrti zakladatele mormonismu Josepha Smitha soupeøil o vedení mormonù s Brighamem Youngem. Po své porážce založil dodnes významnou náboženskou spoleènost - Reorganizovanou církev Ježíše Krista Svatých Posledních dnù (zmiòuje se o ní napø. Barret, David V., Sekty, kulty, alternativní náboženství, Ivo Železný, Praha 1998, s. 85). 6 Život v Kristu, Institut pro Køes anské Studium, 1995, s. 61. 7 Za upøesnìní tìchto a následujících informací jsem vdìèný panu Allenu Dilesovi z Kristovy obce. 8 Poèet pøíslušníkù uèednického hnutí ve svìtì je odhadován na 2,5 miliónu. 9 www.cirkevbozi.cz, za informace jsem vdìèný panu Stephenu Baxleyovi. 10 O tomto pøípadu referoval Respekt 26. 6. - 2. 7. 1995. 11 www.nccusa.org/members/index.html 12 International Churches of Christ: název byl pøijat roku 1992, pøed tímto rokem byla organizace známa jako bostonské hnutí. 13 Více o Mezinárodních církvích Kristových - Dingir 4/1998, str. 6, Dingir 1/1999, str. 29. 14 Pøíkladem mùže být tzv. Místní církev (zakladatel Witness Lee). 5

z domova Dvì konference poøádané pøívrženci Reverenda Moona MOON SOBÌ A SVÝM Daniel Matìjka Zámìr se zdaøil. Sešli se jako obvykle v luxusním Top Hotelu v Praze. Pozvání pøijala - jak to s potìšením konstatoval pøedseda konference PhDr. Juraj Lajda - øada význaèných osobností politického, náboženského, akademického a kulturního života, 1 dodejme: vesmìs ovìnèených akademickými tituly. Pohodová atmosféra, vše bohatì sponzorované organizacemi, které založil sám reverend Moon se svojí chotí na podporu míru ve svìtì. Úèastníci konference Obèanská spoleènost a kultura míru, která se konala ve dnech 24. - 26. listopadu 2000 v Praze. Foto: Daniel Matìjka. Pozvánky, zaslané na dìkanát vysoké školy, pracovníkovi církve, obèanskému sdružení, které aspiruje na registraci dle budoucího zákona o církvích, zástupci policie a reprezentantùm dalších profesí, nezùstaly bez odezvy. Pøitažlivì formulovanému tématu a nabídce úhrady veškerých nákladù pozvaní neodolali. Patrnì také proto, že mnozí z nich nevìdìli, kdo stojí v pozadí. Nìkdejší Sdružení Ducha Svatého pro sjednocení svìtového køes anstva, založené reverendem Sun Myung Moonem jako mesiášem lidstva, je známé nejèastìji jako masová seznamka, cílenì pøesahující hranice národù a ras. Sám uctívaný tvùrce kultu a jeho manželka jako Praví rodièe spolu se svým týmem pøidìlí podle fotografií každému pøipravenému uchazeèi partnera èi partnerku. Vše vyvrcholí na masovém svatebním obøadu a otevøe se tak cesta ke vzniku ideální rodiny. Mladým lidem pøíprava k dokonalosti trvá pøibližnì tøi roky. Tato náboženská spoleènost však v posledních letech na veøejnosti pùsobí stále ménì jako církev, zato se snaží zviditelnit a získat respekt prostøednictvím konferencí a spoleèenských akcí, které se konají pod hlavièkou stovek nejrùznìjších zákrytných organizací, z jejichž názvù a programu není na první pohled patrné spojení s hnutím reverenda Moona. Nejaktivnìjší z tìchto organizací je u nás dnes Federace rodin za mír ve svìtì a sjednocení (FFWPU). 2 Zatím dvì poslední konference u nás ovšem uspoøádala Mezináboženská a mezinárodní federace za mír ve svìtì (IIFWP). První z nich, pod názvem Obèanská spoleènost a kultura míru, byla pokusem o odpovìï na výzvu generálního tajemníka Organizace spojených národù Kofi Annana, týkající se reformy OSN a vize svìta pro pøíští tisíciletí. Tyto problémy má prý Sun Myung Moon již Logo poøádající Mezináboženské a mezinárodní federace za mír ve svìtì s pøedstihem promyšleny. Organizace IIFWP a FFWPU založil právì kvùli nim. Ví, jak obnovit morální hodnoty, rodinu a obèanskou spoleènost. Na tuto konferenci navazovala další, která se konala 27. ledna v pražském hotelu Olšanka. Ta již byla soustøedìna na jediné téma, na rodinu. Tedy téma, které je pro Moona a jeho pøívržence naprosto základní. Tato konference probìhla paralelnì se Svìtovým festivalem kultury a sportu, který byl ve dnech 26. - 30. ledna uspoøádán v New Yorku. Jeho souèástí byl i obøad obnovení manželského slibu a posílení rodinných hodnot. Úèastníkùm pražské konference byla pøislíbena možnost nejen tuto konferenci sledovat v devadesátiminutovém záznamu, ale také se k obøadu pøipojit. Z tohoto dùvodu platila pozvánka, rozesílaná též úèastníkùm listopadového setkání, také pro manžele a manželky pozvaných. Pøíjemná poznámka na závìr: Náklady spojené s cestováním a stravováním hradí poøadatel. Již první, listopadová konference mohla vyvolat u neznalých úèastníkù èi pozorovatelù iluze. Nejen láskyplnou atmosférou a prezentací, ale také vlastními texty. Dr. Chung Hwan Kwak, prezident IIFWP, v uvítacím dopise tvrdí, že Rev. Moon vždy prosazoval názor, že globální transformace a nastolení svìtového míru nelze dosáhnout pod hrozbou použití síly. Míru mùžeme dosáhnout spíše zmìnou v lidském srdci. Myšlenka jistì pøijatelná, ale stìží pro toho, kdo ví, že k Moonovu panství patøí také zbrojaøské podniky a že nástrojem sjednocení mùže být podle Moonovy teologie tøeba tøetí svìtová válka. 3 Pozoruhodné návrhy vyhlásili 19. srpna 2000 i delegáti Assembly 2000, konference poøádáné také IIFWP. Tyto návrhy byly urèeny generálnímu tajemníkovi OSN a doporuèují: 1) rozvoj dvoukomorového systému v OSN...; 2) zakládání 4 km širokých mírových 6

z domova zón pod správou OSN v konfliktních oblastech...; 3) zøízení viditelné diplomatické pøítomnosti Spojených národù v každé zemi...; 4) ustanovení celosvìtové oslavy Dne Pravých rodièù za podpory Spojených národù... Èlovìku by se chtìlo øíci: Koneènì pøišel nìkdo, kdo tomu rozumí a kdo by se mohl pod záštitou OSN ujmout praktické realizace. Koneènì mozek, který vše udìlá za nás! Problém je, že moonistické organizace jsou v odborných kruzích i ve zkušenosti mnoha postižených zcela odùvodnìnì považovány za nástroj nebezpeèného destruktivního kultu. 4 Na tom nic nezmìní ani øada krásných, dokonce køes ansky vyhlížejících myšlenek, citace Bible ani povznášející náboženské ideje.v moonistickém náboženském rámci všechno nakonec slouží k ovládnutí tìch, kteøí se zapojí. Úèast osobností, které se nechaly pozvat, bude døíve nebo pozdìji propagaènì využita k budování iluzorního obrazu o ryzosti zvoucích organizací a k rozšíøení jejich vlivu. Proto je jistì na místì otázka, zda není v takovém pøípadì naivní pomýšlet na nìjaký kontakt na úrovni opravdového dialogu. Pøíkladem mùže být úèast ThDr. Josefa Hromádky 5 a jeho projev, pøednesený na konferenci. V prostøedí, v nìmž byl prosloven, dostal zcela odlišný význam. Neinformovanému obèanovi se mùže pøihodit, že pøi svém životním hledání kdovíkomu naivnì naletí. Teolog by mìl ovšem vìdìt, že každá modla se udržuje pøi životì jen tím, že má své ctitele, že dokáže znovu vzbudit zájem, pozornost i úèast. A to tøeba jen za úhradu nákladù. n Poznámky 1 Z materiálù konference 2 Family Federation for World Peace and Unification, další názvy viz Vojtíšek, Z., Netradièní náboženství u nás, Dingir, Praha 1998. 3 Thomas Gandow: Munbewegung, str. 97 a další publikace. 4 Stále lze s užitkem èíst Steven Hassan: Jak èelit psychické manipulaci zhoubných kultù (Janeèek, Brno 1994) a øadu zahranièních publikací. 5 Viz Evangelický týdeník Kostnické jiskry 33/ 2000. ThDr. Josef Hromádka byl v letech 1989/90 místopøedsedou vlády ÈSFR, nyní pracuje jako faráø Èeskobratrské církve evangelické. Známìjší Federace rodin za mír ve svìtì a sjednocení zùstala tentokrát v roli sponzorské organizace. Nabírá øímskokatolické køes anství druhý dech? JEDNOTA JAKO CHARISMA Adam Fišer Hlavním bodem programu setkání hnutí a nových komunit øímskokatolické církve v pražské Paegas arénì dne 28. dubna 2001 bylo vystoupení Chiary Lubichové, zakladatelky a prezidentky Hnutí fokoláre. Její projev Nová evangelizace ho mj. pøedstavil jako sílu schopnou realizovat mnohé z nových vizí papeže Jana Pavla II. pro církev v tøetím tisíciletí. Leccos naznaèuje, že v této nejvìtší køes anské denominaci zvolna dochází k významným zmìnám, i když asi ne k takovým, po jakých volají nìkteøí radikálové. Vznik nových hnutí a komunit v øímskokatolické církvi spadá pøevážnì do období po II. Vatikánském koncilu (1962-1965), který pøinesl katolíkùm celou øadu zásadních zmìn a vìtší otevøenost církve. Hnutí fokoláre je výjimkou, nebo jeho poèátky se datují už do první poloviny 40. let. Jsou neodmyslitelnì spjaty s postavou mladé Italky jménem Sylvie Lubichová. Tuto oddanou katolièku vždy velmi lákalo studium filozofie, k jejímu velkému zklamání ji ale na univerzitu nakonec nevzali. Jako absolventka uèitelského ústavu nastoupila na místo uèitelky na vesnických školách v okolí jejího rodného Tridentu. Po vstupu do tøetího øádu svatého Františka (nežila tedy øeholním životem) pøijala jméno Chiara (podle sv. Kláry). Pøi návštìvì nazaretského domu v Loretu prožila už jako devatenáctiletá první velký duchovní zážitek: Loretánský dùm odhalil mému srdci ( ) cestu, která se pozdìji zkonkretizovala podle vzoru Svaté rodiny v soužití lidí žijících v panenství i v manželství, kteøí se plnì - i když odlišným zpùsobem - darují Bohu. 1 Pocítila, že její duchovní cestou nebude ani manželství, ani klášter, ale cosi nového, nestandardního. Dne 7. prosince 1943 se tehdy tøiadvacetiletá Chiara na mši zasvìcuje Bohu a toto datum se považuje za vznik spirituality fokoláre. Prakticky se ale její zrod odehrál v atmosféøe bolesti, utrpení a zoufalství, jež pøinesla tehdy zuøící druhá svìtová válka v podobì spojeneckého bombardování, které tìžce dolehlo i na Trident. Malá skupina dívek spolu s Chiarou nicménì nepropadla beznadìji: Ptaly jsme se: existuje ideál, za který se vyplatí dát život? ( ) Ideál, který nedokáže znièit žádná bomba? A odpovìï pøišla. Ano takový ideál existuje. Je to Bùh. 2 Svùj smysl života objevily v prostém odevzdání se novozákonnímu ideálu vzájemné lásky a jednoty. A rozhodly se ho žít naplno ve spoleèné domácnosti zasvìceným životem. Jejich zvláštní komunitu pozdìji kdosi nazval focolare, což je italské oznaèení pro rodinný krb. Místním lidem nebylo moc jasné, kam ji zaøadit. Kolovaly fámy, že jde o komunisty, jindy zase, že to jsou protestanté, protože dívky vìnovaly mnoho èasu ètení bible. Pøesto se jejich ideje ukázaly jako životaschopné a nakažlivé - bìhem nìkolika mìsícù se rozšíøily do okolí a získaly si stovky následovníkù. Roku 1947 dostalo nové hnutí schválení od tridentského biskupa, a protože zaèalo pøesahovat oblast místní diecéze, pøestìhovala se Chiara o rok pozdìji do Øíma. Rok 1948 je ale pro Hnutí fokoláre dùležitý i z jiného dùvodu: tehdy se s ním setkává italský katolický novináø Igino Giordani, který se stává prvním fokolarínem žijícím v manželství a otevírá fokoláre pro všechny ženaté a vdané. Rychle rostoucí hnutí zanedlouho proniklo i za hranice Itálie. Tento rozvoj vedl k jeho dalšímu rozèlenìní - v roce 1956 vzniká vìtev dobrovolníkù tzv. volontárù, okolo èlenù žijících v manželství se utváøí hnutí Nové rodiny, øeholníci zakládají Hnutí øeholníkù a Hnutí øeholnic, dále vzniká Knìžské hnutí pro knìze, pro mladé pak GEN (nová generace), Mladí za sjednocený svìt atd. Oficiálního schválení Svatého stolce se Hnutí fokoláre doèkalo po dlouhé dobì zkoumání a hodnocení roku 1962, o nìkolik let pozdìji je schválena i jeho vnitøní struktura. Podle stanov má být v èele Hnutí fokoláre vždy žena, která pøestože nemá 7

z domova svátostné svìcení, mùže stát v èele církevního organismu, v nìmž vedle laických èlenù mají široké zastoupení i knìží, øeholníci a øeholnice a jehož spiritualitu sdílí kromì nich i znaèný poèet biskupù. 3 S tím souvisí i jeho zøetelný mariánský akcent - velmi èasto se pro nìj používá názvu Dílo Mariino (Opera di Maria), který, jak øíká Chiara, se nejlépe hodí k naší spiritualitì. Jiným obèas užívaným názvem je Hnutí jednoty. Podle Chiary pøedstavuje právì jednota hlavní fokolarínské charisma (duchovní dar), jež se ovšem neuplatòuje pouze v rámci katolické církve. Podobnì jako papež Jan Pavel II. jezdí i Chiara Lubichová po svìtì a navazuje pøátelské kontakty s protestanty, židy, muslimy, buddhisty aj. Kromì ocenìní za mezináboženský dialog (1977 - Templetonova cena, 1994 - èestná pøedsedkynì Svìtové konference náboženství za mír, WCRP), sbírá èestné doktoráty univerzit po celém svìtì a získává uznání pøedních osobností vìdy a kultury. Fokolaríni ji zbožòují a mnozí dávají svým dcerám jména jako Chiara, Chiaretta, Chiarella. Ve fokolarínských èasopisech se to jen hemží jejími citáty a rùznými pojednáními o jejích myšlenkách - napø. Podnìty k matematickému pojetí nekoneèna v porovnání s nìkterými spisy Chiary Lubichové. 4 Ovšem mýlil by se ten, kdo by se domníval, že tuto pozoruhodnou vùdèí osobnost, která zasahuje svou èinností do mnoha oblastí spoleènosti vèetnì politiky, tíží odpovìdnost za tak velké dílo. Chiara k tomu øíká: Já necítím vùbec tíhu odpovìdnosti. Já myslím, že Bùh, který založil toto dílo - protože církev naše hnutí vidí jako dílo Boží, samozøejmì s pøispìním èlovìka - tentýž Bùh povede dál toto hnutí, jestliže my se budeme snažit udìlat svùj díl. 5 Na tyto a podobné výroky poukazují i odpùrci Díla Mariina. Jestliže se totiž každá èinnost tohoto hnutí považuje za pøímé Boží dílo, stávají se pak jeho aktivity prakticky nekritizovatelné. Nìkteøí fokolaríni jej také opouštìjí a nejeden bývalý èlen vyjadøuje své rozèarování z elitáøství, vyžadovaného sebeumrtvení ve prospìch jednoty se spoleèenstvím, idealizovaných vztahù atd. 6 Každopádnì je dnes toto hnutí uznávanou souèástí øímskokatolické církve, loajální vùèi jejím autoritám. Kritikové nìkdy dokonce jízlivì poznamenávají, že aèkoliv se v názvech jednotlivých vìtví Hnutí fokoláre (je jich kolem 20) èasto vyskytuje pøívlastek nový (Nové mìsto apod.), má jejich ideový základ znaènì konzervativní charakter. 7 Sama Lubichová patøí mezi poradce papeže. Chiara Lubichova na ruzyòském letišti v Praze. Foto: Jaroslav Hodík. Ten fokolarínùm mj. umožòuje setkávání ve svém letním sídle v Castelgandolfo. Dílo Mariino si za necelých šedesát let existence získalo nespoèet pøíznivcù a rozšíøilo se do 182 zemí. Na celém svìtì existuje okolo 650 komunit fokoláre, ve kterých sdílí spoleèný majetek asi 3 650 fokolarínù v celibátu a 2 150 v manželství. Kromì nich je tu ale dalších 21 000 volontárù, jejichž závazky jsou ponìkud volnìjší. V øadách lidí hlásících se ke spiritualitì fokoláre najdeme dále desítky tisíc øeholníkù a knìží, množství laikù, køes any - nekatolíky (70 000), nekøes- any a lidi bez vyznání (desítky tisíc). Poèet pøíznivcù jde øádovì do miliónù. 8 Každoroènì se pro všechny konají letní setkání zvaná mariapoli (Mariino mìsto). Svìtové ústøedí hnutí se nachází v Rocca di Papa v Itálii. Mezi pozoruhodné fokolarínské projekty patøí tzv. citadely. Jde o sídla, jejichž obyvatelé se snaží vybudovat mìsta budoucnosti v duchu køes anského evangelia. Na svìtì jich je zatím asi 20, pøièemž jejich zamìøení mùže být rùzné: zemìdìlství, øemeslná výroba, mezináboženský dialog atp. Ekonomika spoleèenství chce být alternativou k hospodáøství založeném na individualismu a ziskovosti. Jde o jakýsi pokus o aplikaci logiky lásky do logiky ekonomie. Je do nìj zapojeno asi 700 podnikù po celém svìtì. Pøi své vùbec první návštìvì v ÈR seznámila Chiara Lubichová úèastníky s papežovou ideou nové evangelizace. Dnes, kdy se zdá, že tradièní køes anství ztrácí svou schopnost oslovit souèasného èlovìka a kdy v tradièních zemích katolíkù pomalu, ale jistì ubývá, zní výzva k nové misii velmi odvážnì. Skuteènì novátorskou je ovšem pøedstava Jana Pavla II. o tom, že evangelizace nemá být jen záležitostí knìží, øeholníkù a biskupù, ale také laikù. Chiara k tomu øíká: Kdysi jsme my laici byli lidmi, kteøí mìli jenom naslouchat a uèit se nìèemu. Teï si církev uvìdomila, že laici mají charismata. ( ) Zkrátka je to nová evangelizace, která pro nás laiky je úžasná, koneènì mùžeme naplno rozvinout svoji víru. 5 O pøevážnì laických církevních hnutích (Hnutí fokoláre, Chemin Neuf, Koinonia Jana Køtitele, Katolická charismatická obnova, Emmanuel aj. 9 ) papež doslova øíká, že pøedstavují v pravém slova smyslu skuteèný Boží dar pro novou evangelizaci a misijní práci 10 a že mohou sehrát rozhodující roli pøi nástupu jara církve. Pokud se papežùv plán splní, bude to urèitì velké pøekvapení, a to pøedevším pro samotné katolíky. n Poznámky 1 brožura Chiara Lubichová a Hnutí fokoláre 2 Ch. Lubichová, F. Zamboniniová: Dobrodružství jednoty, str. 40 3 tamtéž str. 131 4 èasopis Nové mìsto 3/2001 5 tisková konference 27.4.2001, Praha - Ledeburská zahrada 6 magazín AD 4/2001, str. 25 7 www.focolare.net Jedná se o kritickou stránku bývalých èlenù Hnutí fokoláre 8 Údaje jsou pøevzaty ze statistik zveøejnìných Hnutím fokoláre. 9 blíže viz napø. Dingir 1/00 str. 30, 3/00 str. 22 10 Redemptoris Missio, Zvon Praha 1994, kapitola 72 8

z domova Dospìlost je v judaismu dùležitý a pøesnì vymezený pojem BAR MICVA NENÍ JEN OBØAD Adam Fišer Do Terezína, bývalého židovské ghetta a vìzení zároveò, se 22. února 2001 opìt vrátil židovský život, sice jen nakrátko, ale zato ve svobodných pomìrech. Tøináctiletý americký židovský chlapec Marc Maged zde toho dne vykroèil do dospìlosti a stal se bar micva. Požehnání pro syna pøikázání Marca. V židovství pøedstavuje slavnost bar micva (syn pøikázání) mezník v životì èlovìka (do urèité míry se dá pøirovnat ke katolické svátosti biømování) - z dítìte se stává dospìlý muž, beroucí na sebe øadu závazkù. Od malého židovského kluka, který se teprve seznamuje se židovským životem, se neoèekává, že bude odpovìdný za plnìní všech pøedpisù judaismu. Podle halachy, židovského zákona, do vìku tøinácti let za chlapce pøed Bohem odpovídá jeho otec. Pøi nejbližší pøíležitosti po tøináctých narozeninách (zpravidla o šabatu) se koná slavnost bar micva a tato odpovìdnost pøechází z otce na syna, který se tak stává v náboženském smyslu dospìlým, odpovìdným sám za sebe a povinným plnit pøedpisy židovské víry. Otec to stvrzuje formulí baruch se petarani: Nech je požehnán Ten, který mì nyní zprostil od veškeré povinnosti za nìho. V praxi to znamená napø. to, že od tohoto okamžiku mùže být mladý muž v synagoze volán k pøedèítání z Tóry èi zapoèítán do minjanu - minimálního poètu deseti dospìlých Židù nutného pro zahájení každé veøejné bohoslužby. V období pøed samotným obøadem probíhá pøíprava na tento dùležitý krok a chlapec se seznamuje se svými povinnostmi vùèi Bohu i lidem.tato pøíprava dále zahrnuje výuku hebrejštiny a pouèení o tom, jak si uvázat tfilin, což jsou modlitební øemínky s malými krabièkami obsahující úryvky z Tóry napsané na lístcích. Tfilin se nosí na hlavì a na rukou. Judaismus nezapomíná ani na dívky, ty ale vìku náboženské odpovìdnosti dosahují už jeden den po dvanáctých narozeninách. Tehdy se židovská dívka stává bat micva, dcerou pøikázání, v tradièním židovském pojetí jí to ale nepøináší tolik povinností jako mužùm. Žena napø. není volána k pøedèítání z Tóry, není zapoèítávána do minjanu ani si neuvazuje tfilin. Jiné to je ale v neortodoxnì pojatém judaismu, kde rozdíl mezi mužskou a ženskou rolí pøi bohoslužbì ani v dalších ohledech nemusí být tak velký. Takový vstup do dospìlosti je samozøejmì významná událost pro celou rodinu a dùvod k velké oslavì. Proè si rodina Magedových ze Spojených státù pro slavnost bar micva svého syna Marca vybrala Terezín ve vzdáleném Èesku? Tragédie jménem holokaust (šoa) totiž hluboce poznamenala židovstvo po celém svìtì, a to i ty Židy, jichž se smrt a utrpení soukmenovcù v Evropì bezprostøednì nedotkly. Mezi nì patøí i Magedovi, jejichž syna doma velmi oslovila právì Foto: Adam Fišer. Svitky Tóry v modlitebnì v Terezínì. Foto: Adam Fišer. knížka o Terezínu a zejména osud terezínských dìtí. Aèkoli tuto americkou rodinu bezprostøednì nic nespojuje ani s Terezínem ani s naší zemí, cítí sepjetí se všemi obì mi holokaustu a mìli velký zájem na tom, aby se jejich syn stal dospìlým právì na tomto smutnì proslulém místì. Hodnì jsme pøemýšleli o nìjakém významnìjším místì pro tuto bar micva, které by pro nás bylo také spirituální. A Terezín samozøejmì vnímám jako posvátné místo - je to, jako kdybychom jeli do Izraele a mìli bar micva na Massadì, øíká Randy Magedová, Marcova matka. S pøípravou celé akce pomohla èeská židovská liberální kongregace Bejt Simcha, která zde už v minulosti poøádala jiné židovské slavnosti. Pro tento obøad byla vybrána i pomìrnì zajímavá místnost - bývalá tajná modlitebna v té èásti Terezína, kde byli kdysi vìznìni dánští Židé. Malý Marc je v mnohém jako každý jiný kluk jeho vìku tráví volný èas u internetu, rád se dívá na televizi a sleduje fotbal a hokej. Zároveò je ale patøiènì hrdý na své židovství a svým vstupem do dospìlosti právì v Terezínì chce ukázat, že nemíní Hitlerovi umožnit posmrtné vítìzství. Terezínská bar micva Marca Mageda tak pøedstavuje další doklad toho, jak hluboce zasáhla šoa nejen do osobního, ale i do náboženského života Židù v Evropì a po celém svìtì. Pramen Newman, J., Sivan, G., Judaismus od A do Z, pøeložili Markéta a Dušan Zbavitelovi, Sefer, Praha 1992 n 9

z domova Již potøetí byly udìleny Bludné balvany BLÁTIVÉ MYŠLENÍ 2000 Jiøí Koubek Letošní, již tøetí, udìlování Bludných balvanù pøi Èeském klubu skeptikù Sysifos za mimoøádné výkony pøi matení èeské veøejnosti a rozvoji blátivého zpùsobu myšlení v roce 2000, zaèalo znaènì bludnì a zmatenì. Organizátoøi stanovili zaèátek slavnosti v jiný èasový okamžik pro své èleny a v jiný pro novináøe, a tak akce pro mnohé zaèala s více než pùlhodinovým zpoždìním. Nejprve bych rád vysvìtlil, proè nebylo jasné, kdy tato slavnost zaène, prohlásil na úvod známý astrofyzik dr. Jiøí Grygar. Bylo to zpùsobeno tím, že bylo tøeba provést nároèné astrologické výpoèty, abychom mohli získat údaje k optimálnímu èasu pøedávání cen, aby pøedávání mìlo co nejpøíznivìjší dopad, dodal s úsmìvem na omluvu pozdního zaèátku Jiøí Grygar a pokraèoval: Nejprve bylo nutné stanovit pøesné datum narození Sysifa, což nebylo nijak tìžké. Narodil se 17. 3. 1995 v této místnosti. V dobì narození Sysifa byla planeta Merkur v souhvìzdí Hranostaje, Venuše v konjunkci Slonu, Mars se nacházel na rozhraní souhvìzdí Divoké kachny, Uran byl v zatáèce, vypoèítával za všeobecného veselí Jiøí Grygar. Krátce na to za doprovodu meditaèní hudby zaèalo pøedávání samotných cen. Jak se již stalo tradicí, nebylo v podstatì komu. V kategorii družstev si pro sádrové odlitky nepøišel ani jeden zástupce z ocenìných. Bronzovým Bludným balvanem byla alespoò pomyslnì odmìnìna internetová doména www.doktorka.cz za využití internetu pøi propagaci psychedelického pojetí medicíny a pseudovìd. Na doktorka.cz nalezne zájemce napøíklad rady mága Alberta Ignatìnka (který údajnì založil nìkolik vìdních oborù èi umí rozdávat telekinetické kopance na dálku), propagaci homeopatie, astrologie, parapsychologie a další. Jak podotkli èlenové Sysifosu, název doktorka.cz je matoucí a doporuèili pøejmenování na léèitelka.cz, šamanka.cz èi ulet. cz. O pøíèku výše, na stupni støíbrném, se umístil Nedìlní Blesk za proslavení léèitele Karla Vaòáka, který dle názoru Sysifosu dovede svým vynálezem luxovat lépe penìženky pacientù než jejich nádory. Za velikého smíchu pøítomných fyzikù byla ve struènosti pøedstavena zázraèná metoda Karla Vaòáka, který pomocí pøístroje Kvant 4 nasává do hadice kvantové èástice, které filtruje, obohacuje a poté soustøedìným proudem vstøeluje na nádor. Nedìlní Blesk cenu obdržel nikoli za pobavení èeské veøejnosti, ale za vyvolání falešných nadìjí u stovek tìžce nemocných pacientù. Zlatého Bludného balvana si odnesla firma Embitron za výrobu a prodej virtuálních pøístrojù EAV, které jsou podle výrobcù založeny na jiných než obvyklých fyzikálních èi chemických základech, jež zatím není zvykem zveøejòovat. Jak dodali èlenové Sysifos, lpìní firmy na svém zvyku nezveøejòovat zázraky ze své vývojové kuchynì jí bohužel znemožòuje získat hned nìkolik Nobelových cen. Ceny se udìlovaly také v kategorii jednotlivcù. Já už žádné ocenìní nepotøebuji, ocenila mì anglická královna a mùj výrobek ke své spokojenosti používá i papež, zvolal Vladimír Kubeš, který jako jediný si pro cenu osobnì pøišel. Žádám, aby Sysifos provedl analýzu mého vynálezu a vìøím, že až pøíštì pøijedu, nebudou zde žádní skeptici, protože skeptici, jak víte, to jsou kapitulanti. A doufám, že za rok z vás všech budou optimisté, dodal pøi pøedávání jakési záhadné èerné hvízdající krabièky do rukou Jiøího Grygara. Ten naopak pøedal Vladimíru Kubešovi støíbrného Bludného Balvana za objevení nebezpeèných resenù, vražedné resenomie a tajné mezinárodní organizace, která jde svìtové populaci po krku. Bronzový Bludný Balvan putuje za oceán do Spojených Státù ke Stanislavu Grófovi. Tento v èeských zemích známý psychiatr byl ocenìn za pøetavení šamanských praktik hyperventilace do takzvaného holotropního dýchání, skrze nìž lze zpùsobit v mozku chemickou bouøi a navodit tak pøiotrávenému mimoøádné pocity a zážitky. Zlatý Bludný Balvana patøí doc. RNDr. Ivo Chudáèkovi, DrSc., který byl ocenìn za tøeskuté objevy a metody v teoretické i experimentální psychotronice, radionice a za zavádìní ódické technologie do každodenní praxe v laboratoøi FYZAP i mimo ni. Ivo Chudáèek svou neúèast omluvil dopisem, Skeptici jsou kapitulanti, prohlásil laureát støíbrného Bludného balvanu 2000 Vladimír Kubeš. Jedinì optimisté mohou bojovat proti zlu. - Vpravo v pozadí dr. Jiøí Grygar v roli zplnomocnìného a mimoøádného vyslance Sisyfa. Foto: Jiøí Nosek 10

z domova ve kterém napsal: Slovutní ochránci vìdy, oceòuji, že v tìchto tìžkých dobách pro èeské vìdce a èeskou vìdu máte stále smysl pro žert. Váš žert sdílím, ale každý dobrý žert by mìl být krátký, proto se na vaši žertovnou slavnost nedostavím. S pozdravem Ivo Chudáèek. Ti, kteøí vydrželi pøi pøedávání cen až do samého závìru, se mohli pokochat pohledem na nefalšované filipínské léèení, kdy pozvaný zázraèný léèitel z bøicha nic netušícího náhodného diváka na provizorním operaèním stole vytáhl nejprve slepé støevo a poté šest špekáèkù. Dodejme, že oním zázraèným léèitelem nebyl nikdo jiný, než pøedseda Magického klubu Praha dr. Josef Kaiser, èlen Sysifosu. Ceny klubu skeptikù se letos udílely potøetí a èlenové devítièlenné rady vybíraly z mnoha desítek nominací, které získali vlastním pozorováním èi jim byli zasláni napøíklad od posluchaèù rozhlasu èi ètenáøù novin. A který z laureátù na slavnosti nejvíce chybìl jednomu z èlenù poroty, dr. Jiøímu Grygarovi? Zcela urèitì Ivo Chudáèek. A to z toho dùvodu, že je to èlovìk, který má vzdìlání ze stejné fakulty jako já - matematickofyzikální - a dosáhl vysoké hodnosti doktora vìd, takže v jeho pøípadì je obzvláš povážlivé, èím se nyní zabývá, prohlásil Jiøí Grygar. Byl jsem jednou na jeho semináøi v ústavu, ve kterém pracuji. Shromáždila se tam jakási elita naší fyzikální obce a dr. Za okamžik bude z pacientova tìla vytaženo šest špekáèkù. Filipínský léèitel dr. Josef Kaiser provádí za zvukù orientální hudby operaci holýma rukama. Foto: Jiøí Nosek Chudáèek tam kýval kyvadélky a pøedvádìl pyramidy ze špejlí. Samozøejmì mu ty experimenty nevycházely, ale jeho odvaha byla obdivuhodná. Mìli jsme ho v nominacích již v minulých letech, nyní jsme ohodnotili jeho celoživotní dílo a shodli se na tom, že jeho význam ve smìru blátivého myšlení pøesahuje význam roku 2000. n Zážitky skeptické publicistky Navštívila jsem s docentem Milanem Rojkem výrobce odrušovaèù geopatogenních zón. Pan Boháè z Mníšku pod Brdy se pochlubil: Lidé si o tìch mých Geosanech (hliníkové fólie zatavené v igelitu asi za 3 tisíce Kè, pozn. aut.) prostì vyprávìjí. Dìlám to tady s nìjakým panem doktorem Zemákem, který si to vzal jako svojí metodu, a vlastnì tím léèí lidi. Je to normální klasický lékaø, ale zamìøil se na homeopatii, protože si myslí, že klasická medicína je pøíliš drastická a má vedlejší úèinky, zatímco homeopatie je nemá. Ale aby ta homeopatie byla úèinná, tak se musí zachovat zdravý zpùsob života. Lidi nesmí ležet v nièem, co jim dává cizí informace, aby ta informace toho homeopatika zabrala. Takže je potøeba, aby v jeho bytì nebyl jak elektrosmog, tak nìjaké zemní vlivy. Z materiálù, které od výrobce odrušovaèù dostávám, se pak ještì dovídám, že jednou týdnì vysedává u toho obvoïáka v ordinaci, a nabízejí spolu vytypovaným pacientùm Geosany. O provizi neuvìøitelného lékaøe se samozøejmì nic nepraví. Ty zemní vlivy ale neumíme mìøit, na to neexistuje žádný pøístroj, informuje bezelstnì hostitel. Jak potom víme, že existují? To je právì ten problém: Poznáte to na tom, že se v urèitém místì necítíte dobøe. Jste taková nervózní, špatnì spíte, budíte se, lidi se potìj. Když to místo zmìníte, tak potíže okamžitì ustanou. Takže podle toho se ví, že nìco musí bejt co na nás takhle pùsobí a co ty problémy vyvolává. U rùzných potíží existuje pøece dost reálných a zjistitelných pøíèin. Proè to svádìt na geopatogenní zóny, které se nijak zmìøit nedají? Každej na to není vnímavej. To je právì ten prùšvih. Proutkaø mi øekl: váženej pane, tady v tom baráku nebydlete, nadìlejte tady z toho sklady. Sdìlil jsem to mému kamarádovi, který bydlí v bytì pod námi. Ptal jsem se ho, jak se v tom bytì cítí, a on mi øekl, že mu nìjak otékají nohy, a jeho žena do jedné v noci ète, pak si vezme dva prášky na spaní a probouzí se jako spráskaný pes. Po tøech letech jsme spolu zjistili, jak se to dá odstranit, vymysleli jsme a sestrojili Geosan. Vyzkoušel jsem to na své ženì, které zarùstal míšní kanál, a ta si brzy pøestala dávat veèer mokrý hadr na hlavu. Odcházíme s docentem Rojkem naplnìni úžasem. Cítím nutkavou potøebu dát si hadr na hlavu. Vìra Nosková, èlánek vyšel 19. 8. 1998 v pøíloze Svobodného slova 11

zahranièí Èínské náboženství Fa-lun-kung dva roky tvrdì bojuje s úøady ÈÍNSKÉ KOLO DHARMY Christine Dallmanová a J. Isamu Yamamoto Pøed více než dvìma lety se sekta Fa-lun-kung dostala poprvé do ohniska zájmu široké svìtové veøejnosti. 25. dubna 1999, tìsnì pøed desetiletým výroèím masakru na námìstí Tchien-an-men, se pøímo pøed brány centra pekingské komunistické moci sjelo 10-15 tisíc stoupencù tohoto náboženství, aby zde vsedì a tiše protestovali proti diskriminaci ze strany úøadù. Od té doby se støídají represe úøadù s protesty pøíslušníkù tohoto náboženství. - Autoøi se v rozsáhlém èlánku v èasopise Christian Research Journal 22/2 snaží shrnout, co je vlastnì Fa-lun-kung. (red.) Na demonstraci pøed dvìma lety èínská vláda zjevnì nebyla pøipravena. Znervóznìlí vùdci Komunistické strany Èíny zaèali sektu ihned pozornìji monitorovat a snažili se udržovat její èinnost pod kontrolou. Po zatèení asi stovky jejích pøedstavitelù ovšem protesty vypukly nanovo. Reakcí vlády bylo oznámení zákazu praktikování Fa-lunkungu (22. èervna 1999). Dùvodem mìlo být nebezpeèí pro politický poøádek. Èínská Pro své zdokonalení potøebujete mistra, který by vás chránil a peèoval o vás, øíká o sobì Li Chung-è, zakladatel Fa-lun-kungu. Foto: CRJ média zprostøedkovala tuto oficiální zprávu veøejnosti a odsoudila Fa-lun-kung za propagaci povìrèivého a zlého myšlení. 1 Lidový deník v Èínì prohlásil: Mìli bychom být bdìlí a vyvarovat se povìr, protože mohou zmást naše myšlení, podlomit naši vùli k boji, otøást naším pøesvìdèením a znièit naši soudržnost. 2 Mezi vyznavaèi Fa-lun-kungu nalezneme nejen chudé, kteøí došli k závìru, že je komunismus pøipravil o všechny nadìje vkládané do èínské spoleènosti, ale také vzdìlané lidi, a dokonce i èleny Komunistické strany. Pøívrženci tohoto hnutí se cítí frustrováni a nepochopeni. Prohlašují, že neusilují o politickou moc, ale že pouze chtìjí být uznáváni jako legitimní náboženské uskupení s povolením k praktikování svého pøesvìdèení. Jejich vyznání zahrnuje morálku, manželskou vìrnost a tìlesné cvièení, ale také vyšší principy pravdy, soucitu a zdrženlivosti. Takové zásady mohou spoleènosti jen prospìt, tvrdí pøívrženci Fa-lun-kungu. Fitness, nebo nová víra? Ještì než se Fa-lun-kung (nebo také Falun Dafa) dostal do centra pozornosti èínské politiky, zaujal od svého založení v roce 1992 podstatným zpùsobem veøejnost. Jeho popularita soustavnì rostla, a to pøedevším mezi nižšími vrstvami obyvatelstva nejen v Èínì, ale i v zemích, jako je Austrálie, Kanada, Švýcarsko a Spojené státy. Pozorovatel by se mohl podivit, co je Falun-kung vlastnì zaè, když vzbuzuje tolik politické kontroverze v Èínì a je tak populární v zahranièí. Na tuto jednoduchou otázku není lehké najít jednoduchou odpovìï. Pro mnohé, kteøí dodržují cvièební režim a morální standardy, je Fa-lun-kung pouze prostøedkem k udržení fyzické kondice a zlepšování sebe sama. Nikoho neuctíváme, nemáme žádné rituály, každý mùže svobodnì pøijít a odejít, nemáme žádnou organizaci, øekla Australanka, praktikující Falun-kung, Caroline Lamová 3. Pro Lamovou, stejnì jako pro ostatní, kteøí se schází k provádìní pìti pøedepsaných cvikù (zahrnují pomalé, vìdomím øízené pohyby a dechové techniky) je motivací k vìrnosti Fa-lun-kungu úleva od stresu a kladný vliv na zdraví. Zakladatel hnutí øíká: Jsme obyèejnými èleny spoleènosti... Pouze brzy vstáváme, abychom si zacvièili. Jsme populární hnutí masového cvièení. 4 Pøesto by byl omyl pokládat Fa-lun-kung pouze za fitnessovou horeèku. Filozofie a morální kodex za tìlesnými cvièeními mají hlubší význam. Jako koøeny jsou uvádìna buddhistická a taoistická uèení, ale spíše než k buddhismu má Fa-lun-kung* daleko blíže ke starodávnému cvièení èchi-kung, což je forma taoismu spojená s osobní disciplínou (morálka, meditace a dechová cvièení) a získáním duchovní energie nebo životní síly (èchi se pøekládá jako životní síla ). Ti, kdo Fa-lun-kung praktikují do hloubky, se snaží proniknout k životní síle èchi, a tak se pøiblížit osvícení. K tomu zdokonalují falun, vnitøní kolo dharmy. O tomto kole dharmy ** vìøí, že je zmenšeninou vesmíru a že se v souladu s ním také otáèí a vstøebává vesmírnou energii, èímž oèiš uje tìlo od špatných elementù. Pøístup k vnitønímu falunu (který je údajnì umístìn v podbøišku, což má být duševní støed tìla) lze dosáhnout cvièením tìla a mysli. Podle zakladatele a vùdce hnutí Li Chung-è mùže Fa-lun-kung pøinést celou øadu výhod od možnosti odvrácení stárnutí a vyléèení chronických nemocí až po nadpøirozené schopnosti, jako je vidìní skrz hmotu tøetím okem. 5 Všechny atraktivní užitky a zvláštní schopnosti jsou jednoduše * Slovo fa je èínským výrazem pro ústøední buddhistický pojem dharma, lun znamená kolo a kung je pojmem pro zdokonalování (kultivaci) životní síly èchi. Právì práce s èchi je základem hnutí Fa-lun-kung. ** Dharma je obsáhlý pojem s významy jako kosmický zákon, etická pravidla a normy, Buddhovo uèení, univerzální pravda apod. - pozn. red. 12

zahranièí dosažitelné pro každého - instrukce jsou zdarma ke stažení na internetu nebo se dají získat pøi návštìvì veøejného semináøe. Muž v pozadí hnutí Li Chung-è, který o sobì prohlašuje, že byl poslán na zem nadpøirozenou bytostí, 6 se v rozhovoru pro èasopis Time odmítl tímto tématem zabývat. Øekl: Nepøeji si o sobì mluvit na vyšší úrovni. Lidé by tomu nerozumìli. 7 Abychom ale pochopili podstatu hnutí, je pøesto tøeba zaèít u jeho vùdce. Narodil se roku 1951 v Changchunu, v severovýchodní èínské provincii Jilin. V dobì jeho dospívání probíhala kulturní revoluce (1966-76), upozoròuje jeden pisatel, a Li nemìl žádné, nebo témìø žádné možnosti vzdìlávání. Školy a univerzity byly zavøené a mládež poslána na venkov, aby si vyzkoušela život rolníkù. 8 Li øíká, že jeho prvním zamìstnáním byla hra na trumpetu v jakémsi koèovném souboru umìlcù. Potom pracoval ve státním zemìdìlském úøadì. Výèet jeho povolání zahrnuje také vojáka, vyškoleného pro boj s meèem, a mistra bojového umìní. Poslední dvì jmenovaná povolání si osvojil v arénì, která ho nejvíce ovlivnila - v èchi-kungu. Li prohlašuje, že zaèal studovat èchikung ve ètyøech letech v èínských horách, když sedával u nohou uèitelù staré tradice a vstøebával jejich uèení. Ve svém vzdìlávání pokraèoval, dokud nevyvinul svou odnož èchi-kungu. Li øíká, že byl vyvolen svými uèiteli, aby pøijal principy toho, co se pozdìji stalo ideologií Falun dafa. Proè zrovna on? Možná si mistøi mysleli, že jsem dost dobrý, øíká Li. 9 Liovo uèení má být nebývale dùležité, protože jeho duchovní moc je prý nadøazena Muhammadovi, Buddhovi a Ježíšovi (o nìmž Li øíká, že byl také buddhou). Li prohlašuje, že byl povìøen nejvyšší bytostí, aby pøišel na zem a zachránil lidstvo pøed zkorumpovanou morálkou a technologickým zlem vìdy. 10 V roce 1992 Li založil sektu a zaèal uèit své principy. Tìžil z toho, že v posledním ètvrtstoletí se obnovoval zájem o èchi-kung zejména mezi vysokoškolskými studenty a nezamìstnanými. Skupina Fa-lun-kung se rychle rozrostla do velkého hnutí. Èínská vláda se pokusila Liovy aktivity omezit. V té dobì (mezi rokem 1994 a 1996 - v tom se prameny rùzní) se Li rozhodl pøestìhovat do Spojených státù, kde byl vøele pøijat svými americkými následovníky. Li øídil svùj první semináø Fa-lun-kungu v Houstonu 12. øíjna 1996. V souèasné dobì sídlí v Manhattanu a žije z honoráøù za své knihy. 11 Následovníci považují Liovy spisy za posvátné, pøedevším jeho hlavní text Zhuan Falun (Roztoèení kola dharmy), který byl vydán v roce 1994. Jedná se o soubor Liových uèení, který slouží jako návod na sebezdokonalení jednotlivcù v pravdì vesmíru. 12 Propagaèní materiál Falun Dafa hlásá, že opravdový praktikující pøirozenì získá užitek, aniž by o nìj musel žadonit. Veškerá zdokonalující energie a všechna dharma jsou obsaženy v Knize a èlovìk je pøirozenì získá proètením Velké Dharmy... Všechny posvátné knihy svìta slouží jako pomocné materiály k Zhuan Falun. Pouze Zhuan Falun skuteènì vede k sebezdokonalení. 13 Tento autoritativní a exkluzivní tón prostupuje celým Liovým uèením. Pro své zdokonalení potøebujete mistra, který by vás chránil a peèoval o vás, 14 øíká o sobì. Varuje pøed jinými duchovními vùdci a tvrdí, že mnozí lidé jsou pouze pøevtìlenými démony, kteøí se mohou dokonce pøevlékat za mnichy. 15 Kritika svìta, nadìje v praxi Liovo uèení údajnì vede k lepšímu zdraví, návratu mládí a k nadpøirozeným silám. Proto medicína existuje pouze pro ty, kdo nevìøí doopravdy. Li zakazuje svým stoupencùm vyhledat lékaøskou pomoc a prohlašuje, že ètením jeho knih se jim zdraví vrátí. Provozování Fa-lun-kungu údajnì mùže vyhladit vrásky, vrátit šedým vlasùm jejich pùvodní barvu, obnovit menstruaèní cyklus u žen po menopauze a vyléèit tuberkulózu. Vaši nemoc znièím já sám, 16 píše Li. Svìt je podle Lia kosmickým smetištìm. Všechno špatné padá sem k nám, øekl svým pøívržencùm v Austrálii. 17 Li hovoøí o neuvìøitelném úpadku lidské morálky... Konkrétním pøíkladem mùže být hudebník nebo zpìvák. V minulosti musel takový èlovìk projít nároèným výcvikem, aby si osvojil pìvecké techniky a k tomu ještì zvládl hudební teorii. V dnešní dobì stojí na pódiu èlovìk nehezkého vzhledu s neupravenými vlasy a køièí ze všech sil... Další zkaženosti, které rozpoznává, jsou již tradiènìjší témata lidské morálky: zneužívání drog, homosexualita a manželská nevìra. 18 Do výètu zla této zemské øíše se podle Liova rozpoznání míchají také hrozby z jiných svìtù. Ve svém rozhovoru pro Time hovoøil o vlivu mimozemš anù na spoleènost. Jeden druh mimozemš anù vypadá jako lidé, ale má nos tvoøený kostí, øekl a poznamenal, že jiní vypadají jako duchové. Li prozradil, že se objevili na zemi nìkdy kolem roku 1900. Každý si myslí, že vìdci objevují sami od sebe, pokraèuje, jsou ale manipulováni mimozemš any... V kulturní a duchovní oblasti vlastnì už èlovìka ovládají. Tito mimozemš ané mají v úmyslu nahradit lidstvo klony. 19 Li tvrdí, že moderní svìt se svou morální zkažeností (a zly vìdy) smìøuje k záhubì. Ta se vyhne jen tìm, kdo vzhlížejí k Fa-lunkungu jako k záchranì. Li prohlašuje, že byl poslán, aby zachránil lidstvo z jeho závažné situace. Pouze on zná pravdu o kosmu a ví, co se má stát. Pouze osvícení uniknou katastrofì. 20 Klíèem je práce na sobì Ti, kdo cvièí Fa-lun-kung pouze pro uvolnìní stresu a zlepšení kondice, i ti, kdo vzhlížejí k Liovu Zhuan Falun pro duchovní vedení a osvícení, mají nìco spoleèného: touhu po zlepšení sebe sama. Jedna praktikující žena z New Jersey shrnula svùj zájem o hnutí takto: Je to zpùsob vylepšení fyzické kondice a morálního charakteru. V zásadì bych øekla, že je to životní styl. n Poznámky 1 China Bans Meditation Group after Massive Protest, CNN Interactive, 22 July 1999. 2 China Calls for End to Superstition, CNN Interactive, 21 June 1999. 3 Stephen Hutcheon, The Man China Fears Most, Sydney Morning Herald, 7 May 1999. 4 Ibid. 5 The Power of the Force, Newsweek: International Edition, 10 May 1999. 6 David Rennie, 10,000 Cult Followers Join Demo in Beijing, Daily Telegraph, 7 May 1999. 7 David Van Biema, The Man with the Q, Time 20 May 1999, 74. 8 Hutcheon. 9 Ibid. 10 Rennie. 11 Chinese Cult Draws Many Followers, USA Today, 26 April 1999. 12 Kai Strittmatter, How Master Li Channels Cosmic Energy, German Scientology News, 27 April 1999. 13 Start Learning Falun Dafa, Falun Dafa Web site (http:/ /www.falundafa.org/start_e.htm). 14 Andreas Landwehr, China s State Informants Surprised by Scurrilous Cult Protest, 26 April 1999. 15 A New Sect Flexes Its Muscles in Beijing, China Insight, OMF International, May-June 1999. 16 Seth Faison, 10,000 Protesters in Beijing Urge Cult s Recognition, New York Times, 26 April 1999. 17 Hutcheon. 18 Ibid. 19 Van Biema. 20 German Scientology News reporting on Li s Great Perfection Way, quoted in Strittmatter. 13

téma Náboženství se na školách neznámkuje, podmínky pro výuku jsou také liberální PÁN BÙH NENECHÁVÁ PROPADAT Lukáš Doubrava Náboženství a škola. Na první pohled se mùže zdát, že jde jen o urèení pravidel pro možnou výuku náboženství. Téma je však složitìjší. Kromì toho, že zde platí zcela odlišné legislativní podmínky pro registrované a neregistrované náboženské subjekty (což nic nevypovídá o jejich kvalitì a skuteèném pøínosu spoleènosti), jde zde hlavnì o problém, kdy uèitel zaène bìhem standardní výuky (tøeba dìjepisu) propagovat své náboženské myšlení. Vìøící uèitel je tak sám s dìtmi mezi ètyømi stìnami vystaven velkému misionáøskému pokušení - zaèít pùsobit na dìti prezentací svých názorù, úèelovým výkladem daného pøedmìtu, navádìním k rituálním praktikám své víry, orientací na extrémistické vidìní svìta... Zákon je nedostaèující Výètem výše uvedených možností by mohl vzniknout dojem, že situace v našem školství je více než vážná. Naštìstí je pravdou opak. Je tedy potøeba hned na zaèátku jasnì øíci, že v tomto èlánku jde buï o drobné pøípady, anebo ještì spíše o hypotetickou pøedstavu situací, které by mohly nastat, na než by ale mìly být školy pøipraveny. Jak tedy celou záležitost vztahu školy a náboženství vidí souèasný zákon a ostatní pøedpisy? Základní informaci o vzdìlávání v oblasti náboženství podává Listina základních práv a svobod (èl. 16, odst. 3), kde se øíká, že zákon stanoví podmínky vyuèování náboženství na státních školách. Tím konkrétním zákonem má pak být v prvé øadì zákon školský (è. 29/84 Sb.). Zde je však celé téma zatím ošetøeno více než skromnì. Pouze ve dvou paragrafech 5 (pro základní školy) a 7 (pro školy støední) se shodnì praví, že daný typ škol umožòuje též náboženskou výchovu. Podle našeho názoru není toto ustanovení zatím dostateènì promítnuto do právního øádu, a proto se snažíme v návrhu školského zákona tuto legislativní situaci zlepšit, vysvìtluje situaci námìstek ministra pro regionální školství Jaroslav Müllner. Vše zatím øeší pokyn Pøestože tedy zákon o této vìci prakticky vùbec nehovoøí, uèitelé, a zvláštì pak øeditelé státních škol, nejsou bez orientace, jak mají v této oblasti postupovat. K tomu jim slouží Pokyn ministra školství, mládeže a tìlovýchovy ÈR k náboženské výchovì v základních, støedních a speciálních školách. Pokyn platí od záøí 1998 a je podepsán dnes již bývalým ministrem Janem Sokolem. Z pokynu se dozvíme, že výuku mohou na školách vykonávat povìøení zástupci registrovaných církví a náboženských spoleèností. Konkrétnì to má probìhnout tak, že nejdøíve zástupce registrované náboženské spoleènosti sdìlí øediteli zájem na škole vyuèovat. Pak vedení školy musí jasnì informovat rodièe o této nabídce (doslova prokazatelnì, jak se praví v pokynu). Dále prakticky staèí, aby na nabídku zareagoval jeden jediný rodiè, a škola musí pro výuku nabízeného náboženství poskytnout prostor. Pokyn totiž žádný minimální poèet zájemcù z øad žákù nestanoví. Luxus výuky tøeba i pro jediného žáka je èásteènì eliminován možností spojit žáky do jednoho místa a jedné hodiny výuky, a to tøeba hned z nìkolika blízkých škol. Návrh nového školského zákona je již pøísnìjší a požaduje rodièovské schválení pro minimálnì deset žákù. Po projeveném zájmu o výuku a poskytnutí lektora danou náboženskou spoleèností se mùže zaèít vyuèovat, a to za státní peníze: uèitel náboženství je placen ze školského rozpoètu. Vyjma škol církevních se pøedmìt pak zaøadí jako nepovinný, tudíž se neznámkuje. Z tohoto pokynu také vyplývá, že když o výuku požádá daná náboženská skupina na soukromé, ale dokonce i na církevní škole, musí jí vedení školy vyhovìt. Zvláštì v pøípadì církevních škol by tak mohla nastat více než podivná, nebo pro nìkoho i nepøíjemná situace. Uprostøed vìtšiny katolíkù mohou být ve své víøe vyuèováni napø. dva tøi svìdci Jehovovi... Registrace jednoznaènì zvýhodòuje Toto výsostné právo pravidelného vstupu na školu je v souèasné dobì pøiznáno jen jedenadvaceti vyvoleným. Nový návrh zákona, který snižuje hranici pro registraci z deseti tisíc èlenù na pouhých tøi sta, by se však pøiznání stejných spoleèenských výhod (vèetnì výuky náboženství) stejnì podle tohoto diskriminaèního zákona novì registrovaných náboženských spoleèností netýkal. Jaroslav Müllner: Pokud øeditel zjistí nìjaké porušování zákona, které souvisí s náboženskou, rasovou, národnostní èi jinou nesnášenlivostí, je povinen výuku na škole okamžitì ukonèit. Foto: Lukáš Doubrava. 14

téma Alice Bláhová: Troufám si øíci, že za posledních deset let se na èeských školách nevyskytl žádný vìtší problém s pùsobením nìjaké náboženské skupiny nebo jejího pøíslušníka. Foto: Lukáš Doubrava Ano, opravdu diskriminaèního, a to proto, že mnohé zatím neregistrované náboženské skupiny (a v budoucnu registrované maximálnì druhoøadì) jsou mnohem liberálnìjší a ve své èinnosti prùhlednìjší než tøeba již osm let registrovaní svìdci Jehovovi. Ani na ministerstvu školství nejsou touto situací nijak nadšeni. Není v kompetenci ministerstva školství tuto situaci øešit. Zde jde jednoznaènì o záležitost ministerstva kultury, které udìlilo svìdkùm Jehovovým registraci, vysvìtluje námìstek Müllner. Zdá se však, že aktivity svìdkù nejsou na školách pøíliš èasté. Setkala jsem se zatím s jediným pøípadem, kdy svìdci Jehovovi požádali øeditelku pražské školy, aby mohli na této škole pùsobit. Øeditelka se na nás obrátila, co má dìlat. Nezbylo nám nic jiného, než jí napsat, že jim vstup na školu povolit musí, pokud nìkdo z rodièù žákù projeví zájem o výuku (podá písemnou žádost), informuje Marie Vrbová, také z odboru regionálního školství ministerstva školství, mládeže a tìlovýchovy. Povolení, které nemusí platit napoøád Pokud se øediteli školy profil registrované náboženské skupiny nezdá nebo pøi hospitacích bìhem hodiny náboženství zjistí, že lektor svým výkladem pùsobí na žáky prokazatelnì negativnì, mùže podle Jaroslava Müllnera zasáhnout. Øeditel mùže odmítnout registrovanou náboženskou skupinu jen ve chvíli, kdy bude umìt dokázat, že výuka náboženství není v souladu s mravními a humánními zásadami vzdìlávání a nedìje se na základì principu tolerance a náboženské plurality. Øeditel by tedy pøi sporu s registrovanou náboženskou skupinou mìl s celou situací seznámit pøímého nadøízeného, což je referát školství na okresním úøadì nebo odbor školství krajského úøadu. O celé situaci se musí úøad dozvìdìt už jen proto, že odsud plynou øediteli finanèní prostøedky na odmìnu pro lektora náboženství, doplòuje námìstek. Pokud by se pøípad neuzavøel na úrovni kraje nebo ministerstva školství, mohla by celá kauza nakonec teoreticky vyústit v soudní spor. Náboženská neutralita je posvátná Uèitel má bìhem výuky, a to zvláštì humanitních pøedmìtù, mnoho možností, jak žákùm pøedávat své náboženské názory nebo je dokonce inspirovat k urèitým rituálním praktikám (tøeba k náboženské meditaci). Avšak protože státní škola je nábožensky neutrální a vyuèovat se má jen podle obecnì uznávaných vìdeckých poznatkù, uèitel by v takovém pøípadì jednal protiprávnì. Neznamená to ovšem, že nemùže svým žákùm sdìlit svùj postoj, a to i náboženský, avšak k danému tématu. Názor musí ale zaznít až po výkladu látky a po pøedložení i jiných interpretací. Ministerští úøedníci se také shodují v tom, že zároveò by uèitel mìl vždy umožnit žákùm, aby vyjádøili svùj názor ke každému diskutabilnímu tématu. Z pedagogické hlediska je, myslím, dobré, když osobní postoj k celé vìci sdìluje uèitel až po této diskusi, kdy jsou žáci již seznámeni s co nejširšími souvislostmi. Nalézt takovouto rovnováhu je nìkdy tìžké, ale profesionál by to mìl zvládnout, sdìluje svùj názor Jaroslav Müllner. Vyšetøování bývá velice obtížné Pokud se vyskytne podezøení, že uèitel podle výše uvedených pravidel nepostupuje, je nutné, aby vedení školy jeho chování co nejobjektivnìji posoudilo, což je vìtšinou velice obtížné. Jistý návod nabízí námìstek Müllner: Dùležitá je spolupráce s rodièi. Tak bude øeditel prùbìžnì informován o tom, jak žáci na výuku ve škole reagují. Dále by mìl provádìt kontrolní èinnost na škole. V pøípadì problémù mùže požádat i inspekci o provedení hospitace. Pokud dojde k prohloubení konfliktu, øeditel by mìl informovat i zøizovatele školy. Uèitel (pokud nejde o vyloženì zaslepeného fanatika) se asi nebude závadným zpùsobem projevovat pøed kontrolou. Pøesto má Èeská školní inspekce (ÈŠI) jisté nástroje, jak v posouzení situace uspìt. Jde zejména o speciální dotazníky týkající se výuky, které budou dìtem rozdány a mohou pøinést velice cenná fakta. ÈŠI jako kontrolní orgán ale nemùže situaci na škole vyøešit. Proto informuje kromì øeditele i zøizovatele školy (obec, kraj) a v závažných pøípadech také ministerstvo školství. V situaci, kdy by šlo tøeba o propagaci rasismu stran nìjaké náboženské skupiny, musí ÈŠI informovat též policii. Nejdøíve bychom vyslechli øeditele, potom dìti a eventuelnì i rodièe. Pokud by se podezøení potvrdilo, zahájilo by se zøejmì trestní stíhání s tím, že by se zažádalo o znalecký posudek od psychologa - jaký má jednání podezøelého uèitele dopad na dìti - a také o posudek specialisty na extrémistické jevy, popisuje standardní postup policie Zdenìk Smola z Øeditelství služby kriminální policie Policejního prezidia ÈR. Podezøení není ještì odsouzení Pokud ÈŠI nepotvrdí podezøení v pøekroèení náboženské neutrality školy, doporuèí øediteli, aby se ve stávající èinnosti pokraèovalo. Pøestože následující pøípad inspekcí šetøen nebyl, k vyøešení situace došlo uspokojivì, jak informuje Alice Bláhová, øeditelka odboru metodiky a informatiky ÈŠI. Šlo o stížnost rodièù adresovanou øeditelce mateøské školy na pražském sídlišti Velká Ohrada. Uèitelka, èlenka Náboženské spoleènosti Svìdkové Jehovovi, projevovala podle rodièù své náboženské zvyky pøed dìtmi. Bìhem inspekce byla hodnocena jako vynikající pro vøelý vztah k dìtem i vhodné metody práce. Mezi øeditelkou a uèitelkou došlo k dohodì a k vymezení pravidel hry, která obì dodržují (øeditelka napøíklad nepožaduje po uèitelce pøímou úèast na vánoèních oslavách), a tím se situace vyøešila. n 15

téma Po stopách možného náboženského ovlivòování ve školách OVLIVNÌNÍ MIMO OSNOVY Zdenìk Vojtíšek Ve Francii se údajnì bìhem dvou let øeší na 250 pøípadù nepøípustného ovlivòování žákù uèitelem ve prospìch uèitelova náboženství. 1 I když vezmeme v úvahu patrnì zcela odlišnou metodiku hlášení takových pøípadù a další rozdílné okolnosti mezi Francií a Èeskou republikou, je zøetelné, že èeská spoleènost je v tomto smìru naštìstí podstatnì chudší. Pøesto je i u nás za poslední léta nìkolik pøípadù, které se více èi ménì této problematice blíží. Nìkteré jsou natolik typické, že stojí za zmínku. To, co považují za nejlepší Na zaèátku listopadu 1994 se vyhrotila situace v mateøské škole jednoho z krajských mìst. Øeditelkou školky byla èlenka svobodného køes anského spoleèenství Nový život, která spolu s nìkolika dalšími uèitelkami ve školce propagovala zásady 2 své náboženské spoleènosti. Kvùli této propagaci byla øeditelka odvolána a pøeložena jako uèitelka na jinou mateøskou školu, ostatní uèitelky byly také pøeøazeny do rùzných zaøízení. Podnìtem k šetøení školské inspekce byly stížnosti rodièù, k nimž se pøidaly i nìkteré kolegynì podezøelých uèitelek. Stížnosti se týkaly zákazu ètení nìkterých pohádek, zamítavého postoje ke svátkùm, modliteb nad dìtmi a celkové náboženské atmosféry ve státním zaøízení. Míru zklamání a nedorozumìní ilustruje skuteènost, že paní øeditelka odmítla svou školku opustit v pøesvìdèení, že neuèinila nic špatného, za co by mìla být potrestána. Snažila se dìti vychovávat co nejlépe podle køes anské etiky v podání skupiny Nový život. Ze školky ji nakonec musela vyvést mìstská policie. Podobnì si rodièe stìžovali na základì výpovìdí svých dìtí i na profesorku jednoho pražského gymnázia. Tato nadšená následovnice Sri Chinmoye pøehrávala hudbu svého duchovního mistra studentùm a nevzala v úvahu jejich nesouhlas. Na této škole ovšem k žádné dramatické situaci nedošlo. Profesorka ji opustila a o tom, do jaké míry byla pøíèinou jejího odchodu Sri Chinmoyova sférická hudba, je možné jen spekulovat. Jiné pøíèiny a skryté pohnutky ostatnì nelze vylouèit ani v pøípadì uèitelek mateøské školy. hojnì diskutovaným. Ve veøejnosti (pøedevším uèitelské) podle všeho nakonec pøevládl názor, že svìdek Jehovùv na takovém místì nemá co dìlat a že zastupitelé (a po nich i školský úøad) rozhodli v podstatì správnì. Argumenty se toèily kolem toho, že takový øeditel by v mnoha situacích nemohl být svým kolegùm ani žákùm pøíkladem a že by také mohl odradit rodièe od zápisu svých dìtí právì na tuto školu. Pokles poètu dìtí by následnì mohl být pro školu (ale nakonec i pro obec) katastrofický. Profesní následky pro hlavní postavu naopak nemìla jiná mediálnì vdìèná aféra. Na mimopražském gymnáziu pùsobí jako profesor pøíslušník sedisvakantistù 3, malé skupiny katolicky smýšlejících køes anù, kteøí se nesmíøili s vývojem v øímské církvi po II. vatikánském koncilu. Vìdomí, že jsou nyní snad témìø jediní praví katolíci, kteøí hájí opravdovou církev na zemi, vede tyto lidi k vyhranìným, netolerantním postojùm. Ty se samozøejmì neprojevují jen v rámci náboženství, ale pochopitelnì i v hodnocení spoleèenských jevù (otázky výkladu nìkterých kapitol dìjin, otázky homosexuality, politické orientace Èeské republiky apod.). Právì zjednodušené, èernobílé a málo snášenlivé vidìní, podepøené dobrým vzdìláním, vysokou inteligencí a profesorskou autoritou vadilo (a dodnes vadí) nìkterým gymnaziálním studentùm a jejich rodièùm. Tlak na odvolání tohoto profesora byl jeden èas znaèný. Byla zapojena média a kvùli anonymní výhružce dokonce i policie. V pozadí pøípadu je i tìžko doložitelné, ale emocionálnì pùsobivé obvinìní, že jeden ze studentù se vlivem pana profesora stal sedisvakantistou a ocitl se dokonce naèas na psychiatrické klinice. Škola v indickém Honavaru. Foto: Vojtìch Jiøí Vlk. Kdo smí uèit naše dìti Podstatnì pøehlednìjší - zdá se - byl pøípad uèitele, který sice zvítìzil v konkurzu na øeditele vesnické základní školy, ale nebyl obecním zastupitelstvem akceptován. Nevyøèeným, ale jasným dùvodem zastavení jeho profesní kariéry bylo jeho èlenství v Náboženské spoleènosti Svìdkové Jehovovi. Stalo se v jižních Èechách v èervnu 1999. Pøípad se díky médiím stal známým a mezi uèiteli Se znamením na èele Na chodbách jednoho renomovaného pražského gymnázia je možné potkat mladého muže s tilakem - kresbou na èele a mezi oèima žlutou hlinkou z vod Gangy. Je profesorem dìjepisu a svým vyznáním kazatelem božského Kršny ve smìru, který na Západ z Indie pøinesl v roce 1965 duchovní uèitel svámí Prabhupáda. Pøíslušnost k menšinovému, a navíc hodnì exotickému náboženskému smìru tedy nemùže zùstat nepovšimnuta. Pøesto, nebo právì proto se zatím nezdá, že by profesorova konfese nìkomu vadila. Mezi studenty má pøirozenou autoritu a s panem øeditelem uzavøel dohodu hned druhý nebo tøetí den po nástupu do školy. Na jejím zá- 16

téma kladì v hodinách se studenty o svém náboženství nehovoøí (pokud to - ve vzácných výjimkách, napø. pøi vyuèování o historii Indie - nesouvisí s probíranou látkou). Mimo výuku jsou pøípadné otázky studentù považovány za jejich soukromou záležitost. Zeptali jsme se Pavla Dittricha, øeditele Základní školy Donovalská v Praze 4: Jak byste øešil situaci, kdy nìkterý z pedagogických pracovníkù, kteøí pùsobí ve Vaší škole, ovlivòoval žáky ve prospìch nìkteré náboženské organizace? Hranice ovlivòování se dá velice tìžko stanovit. Kdybych však zjistil, že kantor využívá pøi výuce nevìdecké teorie a náboženská dogmata nebo brání diskusi tím, že prosazuje jen svùj názor, maximálnì bych se snažil oprostit od jakýchkoliv emocí a celou záležitost bych øešil pragmaticky. Pøedpokládám, že by ke zjištìní takové situace došlo až z reakcí dìtí nebo jejich rodièù, protože v rámci hospitací by pravdìpodobnì nìjakou cílenou kampaò daný kantor tajil. Nejdøíve bych s kantorem celou vìc otevøenì prohovoøil a konkrétnì bychom si vyjasnili, co je ještì vhodné pøi vyuèování probírat a co již patøí do roviny manipulace s dìtmi. Pokud by to uèitel uznal, a øídil se naší dohodou, žádné sankce bych z toho nevyvozoval. Pokud by však chtìl i dále pokraèovat, a vlastnì tak zneužíval postavení uèitele, musel bych samozøejmì situaci øešit. Pokud by byla komplikovaná, uvažuji o tom, že bych pozval pøíslušného experta, který by dokázal problém posoudit odbornì a zároveò zvenèí názory dìtí, rodièù, vystupování onoho problematického kantora. Možná bych také pøizval právníka ke konzultaci o pracovnìprávní stránce vìci. Na základì maxima co nejobjektivnìjších informací bych potom rozhodl, jak danou situaci vyøešit. Pøipravil Lukáš Doubrava Kontury v mlze Každý z uvedených pøíkladù má tolik rozmìrù, že èinit jakákoli shrnutí je krajnì nebezpeèné. Pøesto se mùžeme pokusit o formulaci nìkolika závìrù, které si neèiní nárok na to, aby byly odpovìïmi na všechny otázky, ale které snad mohou být podnìtem pro pøemýšlení èi rozhovor. 1. Pøedevším je nutné ctít náboženskou svobodu, která je vzácným, i když dosud málo cenìným statkem naší demokracie. Nikoho nelze odstøelit kvùli víøe, a to ani tehdy ne, pokud se obáváme, že víra by mohla bránit v dobrém výkonu jeho povolání. Tyto obavy mohou mít tøeba racionální základ. Jistì je docela rozumné pochybovat o tom, zda svìdek Jehovùv mùže podporovat obèanské ctnosti svých žákù. Nejde jen o úctu k hymnì èi vlajce, ale hlavnì o úèast ve volbách a tøeba i ochotu bránit svùj stát. Stejnì je rozumné vzít v úvahu nechu svìdkù k mimoškolním aktivitám. Ale pokud nìkdo (by bychom vìdìli, že je svìdkem) usiluje o funkci øeditele a splòuje všechny pøedpoklady, musíme pøedpokládat, že odloží pøíkazy své víry ve prospìch øádného výkonu své funkce. Pokud se ukáže, že v konfliktu mezi povinnostmi øeditele a povinnostmi své víry zanedbal svou øeditelskou úlohu, stává se tato situace záležitostí pracovní káznì. Teprve potom je možné mluvit o tom, že (z pracovních, nikoli náboženských) dùvodù toto povolání vykonávat nemùže. Pokud to mohu vyjádøit obrazem: nikdo nebude zkoumat, zda kandidát na øeditele propagace masokombinátu není náhodou vegetarián. Pøedpokládá se, že pokud by chtìl tuto funkci zastávat vegetarián, je ochoten ve své roli suspendovat své vegetariánské pøesvìdèení. 2. Dále je tøeba pøipomenout, že uèitel má své žáky respektovat, a to i tehdy, když napø. své vlastní dìti by vychovával jinak. Není pochyb o tom, že paní uèitelky v mateøské škole chtìly pro dìti, které jim byly svìøeny, to nejlepší, nebo alespoò to, co upøímnì považovaly za nejlepší. Zklamaly ale profesnì, protože je nad rámec svých povinností usmìròovaly podle svého osobního pohledu na svìt. Naopak gymnaziální profesor - sedisvakantista na svém místì zùstal, i když je stále terèem útokù ze strany nìkterých rodièù studentù. I zde se ale jedná pøedevším o málo profesionální pøístup: ve spoleèenskovìdních pøedmìtech a zvláštì na gymnáziu je profesor povinen vést studenty k dialogu a uèit je hodnotit spoleèenské jevy z více úhlù pohledu. Nemìl by využívat ani svého postavení (chtì nechtì je pro studenty autoritou) ani slabosti èásti populace (a tedy i èásti studentù) pro jednoduchá a èernobílá øešení, která je jim ochoten nabídnout. Na druhou stranu v pøípadì tohoto gymnaziálního profesora zvláštì jasnì vysvítá, že hranice mezi spoleèensky pøípustným a nepøípustným ovlivòováním je promìnlivá v èase a rozmlžená. Co by pro nìkoho bylo ještì zdravým projevem osobnosti uèitele, mùže být pro druhého hrubým zneužíváním postavení. Stejnì se mùže projevovat rozdíl mezi velkomìstem a malomìstským prostøedím, které navíc vyluèuje, že bychom mohli problém izolovat od ostatních obèanských vztahù. Takto tìžce doložitelná a nejasná obvinìní by mìla být dùvodem snad k rozhovoru s nadøízeným, ale sama o sobì jistì nikoliv ke kázeòským opatøením. 3. Škola totiž jistì potøebuje osobnosti mezi uèiteli, a ty se nejlépe mohou projevit ve schopnosti formulovat tøeba i jiná než všeobecnì pøijímaná stanoviska ke spoleèenským problémùm. Pokud by se ve škole vytvoøila atmosféra povinné konformity s tuctovými øešeními, byla by to jistì vìtší ztráta než pøípadná škoda vzniklá ze spoleèensky nepøípustného ovlivòování. Skuteèná osobnost se však neobává nesouhlasu a dokáže svùj pohled prezentovat bez potøeby dokázat svou pravdu sobì i druhým. Vítáme-li mezi uèiteli (pøedevším na vyšších stupních) skuteèné osobnosti, je tøeba také uvítat, když jsou tyto osobnosti nejen vyhranìné, ale pro žáky a studenty i dobøe èitelné. S trochou nadsázky bychom snad mohli formulovat i právo studenta vìdìt, kdo ho uèí a s jakým pøedporozumìním pøistupuje ke spoleèenskovìdné problematice. Z tohoto hlediska se tilak na èele gymnaziálního profesora již nezdá tak provokativní, ale naopak svým zpùsobem užiteèný. Pan profesor nenechává nikoho na pochybách o povaze své víry. Na jednu stranu svým pøíkladem mùže napomoci pøípadné konverzi nìkterého studenta, ale na druhou stranu jeho otevøené jednání pøipravuje studenty na pluralitní spoleènost. Pluralitní spoleènost totiž potøebuje k normálnímu životu otevøenost, sebevìdomí i toleranci tìch, kteøí ji tvoøí. Škola je bájeèným místem, kde je možné k tìmto ctnostem pøièichnout. Poznámky 1 Zprávu pøinesl èasopis AD 7/1998, str. 5-6. 2 Tento dùvod odvolání uvedla øeditelka školského úøadu 3 O sedisvakantistech viz Dingir 4/1998, str. 7 n 17

téma Jaké je vlastnì èeské náboženské školství? NÁBOŽENSTVÍ VE ŠKAMNÁCH Martina Dvoøáková, Jiøí Koubek Ve srovnání s ostatními evropskými státy je prý èeská spoleènost jednou z nejvíce ateistických. Pøesto se již i u nás k rùzným formám víry a náboženství pøiklání stále více lidí. Jsou mezi nimi také rodièe rozlièného vyznání, kteøí své dìti chtìjí vést k aktivní víøe od co nejútlejšího vìku. Jaké mají v Èechách a na Moravì možnosti v oblasti výuky køes anství, židovství nebo islámu? Vyuèuje se v Èeské republice náboženství v dostateèné míøe, nebo máme v tomto smìru ještì co dohánìt? Foto: Vojtìch Jiøí Vlk. Vzhledem k historické støedoevropské tradici se nejvìtší poèet èeských a moravských vìøících hlásí ke køes anství. Dalo by se tedy oèekávat, že hodiny náboženství køes anství jsou na èeských školách již zcela bìžnou praxí. Ne vždy tomu tak ale je. Možnost náboženské výchovy je dána Školským zákonem è. 29 z roku 1991, který øíká, že øeditelé škol jsou v pøípadì zájmu rodièù a dìtí povinni ve škole zajistit hodiny náboženství, a to zpravidla formou nepovinného pøedmìtu, øíká PhDr. Marie Vrbová z Ministerstva školství, mládeže a tìlovýchovy ÈR, která má tuto problematiku na starosti. Rozhodnì ne na všech èeských a moravských školách se ale náboženství uèí. Dùvodù je více, napøíklad nezájem ze strany rodièù, malá informovanost o tom, co by se v hodinách náboženství vlastnì dítì uèilo, v nìkterých místech je pro zmìnu nedostatek kvalitních pedagogù a v neposlední øadì asi i neochota nìkterých nevìøících øeditelù škol se aktivnì podílet na spolupráci s jednotlivými církvemi, dodává ing. Daniel Kuchyòka z Èeské biskupské konference. Výuka køes anství: ještì ne všude, ale už bìžnì Hodiny náboženství na školách mohou zajiš ovat oficiálnì registrované církve a náboženské spoleènosti, kterých je v souèasnosti na Ministerstvu kultury ÈR registrováno celkem 21. Nejvìtší zájem o vyuèování náboženství je ze strany øímskokatolické církve, avšak na nìkterých školách fungují již i jiné èeské církve, napøíklad Èeskoslovenská církev husitská èi Èeskobratrská církev evangelická. A pokud vím, v jedné škole v Praze na Èerném mostì projevili zájem o vyuèování náboženství také Svìdkové Jehovovi, tvrdí PhDr. Vrbová s tím, že ze strany veøejnosti zaèíná být o možnost posílat své dìti do náboženství vzrùstající zájem. Myslím, že zvláštì na Moravì se již náboženství vyuèuje na vìtšinì základních škol, v èeských krajích je to samozøejmì ménì, i když i zde se situace postupnì mìní k lepšímu. Kromì vyuèování náboženství na státních základních a støedních školách se v posledních letech také množí školy církevní, které zakládají jednotlivé církve a v nichž je náboženství nìkdy i povinným pøedmìtem. Není to však pravidlem, ostatnì na církevní školu mohou chodit a také chodí i dìti rodièù bez vyznání. V souèasnosti v Èeské republice funguje pøibližnì 125 církevních škol, z toho 88 jsou školy katolické. Tento poèet ale rozhodnì nedostaèuje poptávce. Pokud vím, napøíklad v pražské církevní škole, kterou zøizuje øád sester Voršilek, musí být pro velký poèet uchazeèù mnoho zájemcù odmítnuto. Dokonce jsem se dozvìdìl o pøípadu, že je tam již pøihlášeno dosud nenarozené dítì matka prostì chce mít jistotu, že až doroste školního vìku, bude moci chodit právì do této církevní školy, vysvìtluje situaci v církevním školství ing. Daniel Kuchyòka. PhDr. Vrbová se s ing. Kuchyòkou shoduje, že náboženství se vyuèuje pøibližnì na 70% státních základních a støedních školách. Zbylé pøípady jsou zpravidla školy, kde ze strany rodièù není o hodiny náboženství zájem. Z oficiálních statistik vyplývá, že v souèasnosti navštìvuje základní èi støední církevní (køes anské) školy kolem 15 tisíc žákù, další tisíce dìtí navštìvují nepovinné hodiny náboženství na státních školách nebo napøíklad na farách. Pøesto si ve srovnání s ostatními postkomunistickými zemìmi i ve srovnání se zemìmi západní Evropy Èeská republika stojí ve výuce náboženství docela špatnì, dodává ing. Kuchyòka, podle nìhož je tento stav opravdu dán tím, že je u nás obecnì ménì vìøících než napøíklad v sousedním Polsku. Dobrý rozjezd židovských škol Možnosti, jak vzdìlávat školní dìti ve svém náboženství, u nás mají již také napøíklad Židé. Vedle odpoledního, popøípadì nedìlního vzdìlávání v Bejt Elend èi Chabad centru nabízí èeská židovská komunita ucelené vzdìlávání v Lauderovì základní škole a v gymnáziu. Vedle bìžných všeobecných pøedmìtù se v Lauderových školách také vyuèuje hebrejština a židovská výchova. Jejím obsahem je tradice, základní židovské texty, historie apod. Jak ale øíká zástupce øeditele této instituce dr. Divecký, v naší zemi prý není mnoho Židù, kteøí by své dítì 18

téma chtìli posílat do èistì židovských škol. Obecnou pøíèinou je zøejmì strach Židù na základì historických zkušeností a z nich vyplývající nedùvìra k hlášení se k své identitì pøed oficiálními úøady, vysvìtluje Divecký. Lauderova škola má pomìrnì krátkou historii. Vznikla v roce 1997 pouze jako základní škola (a to první stupeò), posléze se rozšiøovala. Stále pøibíráme nové tøídy, poèítáme s tím, že pøíští rok bychom byli definitivnì naplnìná škola, øíká dr. Divecký. Poèet žákù ve tøídì je zde menší než na bìžné základní škole: na jednu tøídu pøipadá ménì než dvacet dìtí. I to je jeden z dùvodù, proè je o školu zájem i v nežidovských kruzích - mezi zhruba 150 žáky (základní škola 100, gymnázium 50) jich zhruba tøetina není židovského pùvodu. Pøicházejí pøedevším z rodin, kde se hledá alternativa k souèasnému oficiálnímu školství. Pøejí si osobnìjší pøístup k dítìti, vìtší zájem o nì atd. V mnohých pøípadech se jedná také o kamarádské vazby - pøicházejí k nám známí tìch, jejichž dìti na naší škole již studují, tedy na základì doporuèení, vysvìtluje dr. Divecký. Mezi studenty jsou tedy Nežidé. A mezi uèiteli? Všeobecné pøedmìty uèí bìžní èeští uèitelé, je-li Žid, je to výhoda, mùže nabídnout i ve všeobecném pøedmìtu židovský úhel pohledu, hebrejštinu a židovskou výchovu uèí pochopitelnì Židé, dodává dr. Divecký. Muslimové: skromné a dlouhé zaèátky Zatímco køes ané a Židé tedy mají v Èeské Foto: Vojtìch Jiøí Vlk. republice víceménì dostatek možností institucionálnì vzdìlávat své dítì v náboženství v bìžných státních nebo náboženských školách, muslimští rodièe nemají možnosti témìø žádné. V ÈR sice fungují dvì základní školy a gymnázium pøi libyjském a egyptském velvyslanectví, ty však nejsou zaøazeny do sítì èeských škol a výuka na nich probíhá výluènì v arabštinì. Jsou tedy pøirozenì využívány témìø výhradnì dìtmi rodièù - diplomatù a (doktorandských) studentù z arabských zemí, kteøí studují na našich vysokých školách. I tìchto studentù ovšem ubývá a s nimi i poèet potenciálních dìtí navštìvujících tyto školy. A tak zatímco leckterý pedagog by pøivítal, pokud by mìl ve tøídì osm žákù, jak tomu je v prùmìru na základní škole pøi libyjské ambasádì, pro tuto školu to znamená spíše existenèní problémy. Studijní program této školy zahrnuje celé spektrum klasických školních pøedmìtù s výjimkou èeštiny, tìlocviku a nìkterých dalších pøedmìtù, napøíklad kreslení. Po absolvování této základní školy mají dìti možnost pokraèovat tamtéž na gymnáziu. Celkový poèet uèitelù na základní škole a gymnáziu se pohybuje kolem patnácti, rodièe za své dìti platí školné. Muslimská komunita u nás èítá nìkolik tisíc osob. Jak je možné se pøesvìdèit pøi bohoslužbách, vìtšina je tìch, kteøí k nám pøišli ze zahranièí. Navzdory pomìrnì vysokému poètu muslimù platné èeské zákony neumožòují toto náboženství registrovat u Ministerstva kultury jako náboženskou spoleènost, a tedy jí udìlit práva vyuèování náboženství na státních školách èi založení vlastní náboženské školy. Místní islámská komunita tak pro své dìti nabízí jednou týdnì odpolední vyuèování v prostorách islámského centra. Vyuèování trvá asi tøi hodiny a jak potvrdil dr. Sáòka, mluvèí islámského centra, je zamìøeno hlavnì na studium Koránu. Bìžná sobotní nauka se skládá z výukové èásti, studia Koránu èi historie. V prùmìru k nám chodí patnáct až dvacet dìtí, øíká dr. Sáòka a dodává: Vìtšinou to jsou dìti rodièù jiných národností než èeské, nìkteré jsou ovšem také ze smíšených manželství. Podmínkou docházení do tohoto odpoledního vyuèování je ovšem opìt arabština, i když napøíklad súdánský student a uèitel Amjad Mustafa nìkdy s èeskými dìtmi støídavì mluví obìma øeèmi. Vzdìlávání probíhá asi rok a ze slov dr. Sáòky vyplývá, že za souèasné situace není možné uvažovat o nìjakém širším a systematiètìjším vzdìlávání dìtí muslimských rodièù. Nejde ani tak o dosud ne zcela vyøešený vztah muslimské náboženské obce se státem jako spíše o to, že dìtí není mnoho. Muslimská škola, s jakými se mùžeme bìžnì setkat na západ od naší hranice, v brzké dobì jen tak nevznikne. Rozhodnì ne v dohledu deseti, patnácti let, dodává dr. Sáòka. n Souèástí centra lubavièských chasidù Chabad je také židovská školka. Foto: Tomáš Novotný. 19

téma Ohlédnutí za úsilím založit školu hnutí Haré Kršna GURUKULA JAKO ZKOUŠKA Martin Fárek Proè chtìli èlenové hnutí Haré Kršna vlastní školu? Tøíleté úsilí skonèilo nakonec nezdarem celého projektu. Z jakých dùvodù? Jak vypadala výuka v gurukule? V neposlední øadì je pøíbìh Gurukuly Kršnùv dvùr svìdectvím o reakci èeského prostøedí na exotické menšinové náboženství. O hnutí Haré Kršna (Mezinárodní spoleènost pro vìdomí Kršny - ISKCON) se už v Dingiru objevilo nìkolik èlánkù. Pøesto neuškodí pøipomenout, že ISKCON pøedstavuje jednu z vìtví èaitanjovského* višnuismu, významné indické tradice bhakti (cesty lásky a oddanosti osobnímu Bohu). Hnutí v zahranièí už od poèátku sedmdesátých let zakládalo vlastní školy, ovšem v prùbìhu doby se ukázalo, že nìkteré z nich byly velmi problematické. I s ohledem na zahranièní zkušenosti zaèal od léta 1994 na ekologické farmì Kršnùv dvùr u Benešova projekt školy pro nìkolik dìtí. Vedení komunity i rodièe byli vedeni pøáním zakladatele ISKCONu Bhaktivédánty Svámího Prabhupády, který považoval souèasné západní vzdìlání za nedostateèné zejména v duchovní a etické oblasti. Dìti podle Èaitanji Pokusme se podívat na samotného èlovìka a jeho vztah ke svìtu oèima èaitanjovského uèení. Pøedevším se v nìm zdùrazòuje, že èlovìk zde na zemi je vlastnì duší, jiskrou života, a tìlo je jeho doèasným pøíbytkem. Dále uèí o vztahu nesmrtelné duše k osobnímu Bohu, Kršnovi. Adept èaitanjovské bhakti k realizaci své skuteèné duchovní identity používá zejména polohlasnou meditaci manter a zpìv. Z uèení také vyplývá praktická etika, která vyžaduje poctivost a pravdivost, cení si skromnosti a odøíkavosti, zdùrazòuje vyhýbání se zbyteènému násilí a naopak vede k soucitu s ostatními a pomoci jim. Pøi tomto pohledu na svìt èaitanjovci nezbytnì musí považovat bìžné západní školství za nepostaèující. Naše školství nepochybnì poskytuje dìtem množství informací v rùzných vìdních oborech, dává jim nezbytnou jazykovou pøípravu a také nìkteré dovednosti. Prostor pro mravní a etickou výchovu je však velmi malý. Když pøipoèteme dùraz na individualismus a soutìživost se zøejmým smìøováním žákù pøedevším k materiálnímu úspìchu, asi lépe pochopíme, že pøesvìdèený èaitanjovec chce pro své dìti jiné vzdìlání. Projekt gurukuly (slovo doslova znamená,,místo, kde je pøítomen duchovní uèitel ) na Kršnovì dvoøe sliboval rodièùm kromì vlastní náboženské výuky i další výhody. Pøedevším to byl malý poèet dìtí v pomìru k uèitelùm, slovní hodnocení, výuka v druhém plánu a také zapojení do života komunity na ekologické farmì. Den v gurukule Dìti vstávaly spoleènì s rodièi k prvním bohoslužbám celé komunity na pùl pátou ráno. Samozøejmì úmìrnì tomu chodily brzy spát a ranních bohoslužeb se úèastnily jen tehdy, pokud byly dost odpoèaté. Ranní,,družina gurukuly zaèínala po páté hodinì, kdy se dospìlí vìnovali své meditaci manter. V ranním vyuèovacím bloku se støídaly zpívání, hra na tradièní nástroje a výuka veršù z Bhagavadgíty (základního višnuistického textu) s kreslením, divadelními scénkami a hrami. Dìti také dostaly svaèinu. V sedm obvykle následoval opìt chrámový program celé komunity se zpíváním a pøednáškou. Další vyuèování zaèínalo v devìt hodin, po snídani. Na øadu pøišly matematika, ètení, psaní a další pøedmìty. Konec byl v jednu hodinu, poté šly dìti i s uèitelkou do pøírody hrát hry nebo jen na procházku. Ve ètrnáct hodin býval spoleèný obìd, kterým výuka konèila. Projekt Gurukuly Kršnùv dvùr byl veden Agnetou Kempe (èaitanjovským jménem Alarkou déví dásí), absolventkou filozofie ve švédské Uppsale. Paní Kempe pùsobila v letech 1979 až 1990 jako uèitelka a øeditelka gurukuly ve Švédsku. Spoluvedoucím, autorem projektu a uèitelem byl Martin Fárek a uèitelkou Irena Hercíková. Gurukula se hlásila k projektu Obecné školy ministerstva školství a podle tohoto projektu byly upravovány vlastní materiály vèetnì uèebnic, které vytváøela øeditelka s uèitelkou ve spolupráci s rodièi a dalšími pøáteli. Hlavním konceptem školy byla výuka ve tøech rovinách, inspirovaná myšlenkami Komenského. Základní rovinou a cílem výuky byla teologie hnutí, spjatá s rozvojem abstraktního filozofického myšlení na jedné stranì, a s èaitanjovskou praxí (zpívání, recitace manter atd.) na stranì druhé. Na této bázi stály další dvì roviny: výuka èaitanjovské etiky a morálky a rovina znalostí * Šrí Èaitanja Kršna Maháprabhu (1486-1533) - kazatel Kršnovy lásky lidem a zakladatel hnutí, které hlásá, že cestou oddanosti Kršnovi je pøedevším zpìv jeho svatých jmen. - Pozn. red. Výuka dìtí na Kršnovì dvoøe. Foto: Martin Fárek. 20