1.
VÝVOJ NOVODOBÉ FILOZOFIE 2.
Literatura G.W.F.Hegel: Dějiny filozofie I, II, III. Academia, Praha 1965-1974 B.Russel: History of Western Philosophy. 1965 E.Rádl: Dějiny filozofie I, II. Votobia, Praha, 1999 H.J.Störig: Malé dějiny filozofie. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl. 2000 3.
R.Falckenberg: Dějiny novověké filozofie, 1898 W.Tatarkiewicz: Historia filozofii I, II, III. 1968-71 A.Kenny: Stručné dějiny západní filozofie R.Scruton: Krátké dějiny novověké filozofie W.Röd: Dějiny novověké filozofie. Praha : Oikoymena, 2001. 4.
I.P.Mc Greal (ed): Velké postavy západního myšlení. 1999 U.Nicola: Obrazové dějiny filozofie Antologia z diel filozofov. I-IX L.Benyovszky a kol.: Úvod do filozofického myšlení 5.
Periodizace vývoje filozofie Starověká filozofie IV.stol. Po Kristu antická řecká římská Středověká Renesanční Novověká Soudobá XII., XIII.stol. XIV., XV.stol. XVI.?,XVII.stol polovina XIX.stol 6.
Antická filozofie řecká: předsokratovská klasického období helénistická římská: ranná pozdní počátky křesťanství 7.
Středověká arabská ţidovská ranná vrcholná scholastika pozdní 8.
Renesanční Marsillius Ficinus 1433-1499 Nicolo Machiavelli 1462-1527 Desiderius Erasmus (Rotterdamský) 1467-1533 Giordano Bruno 1548-1600 9.
Renesance Novověká Pietro Pomponazzi Mikuláš Kusánský Bernardinus Telesius 1462-1524 1401-1464 1508-1588 René Descartes Francis Bacon 1596-1650 1561-1626 10.
Ontologie nauka o bytí Základní pojmy 1: Gnozeologie teorie poznání [agnosticismus popírání moţnosti poznání] epistemologie (episté vědění) teorie (vědeckého) poznání noetika (nus rozum) teorie (racionálního) poznání metafyzika prvotní filozofie (ta meta ta fyzika) 11.
Základní pojmy 2. contemplace myšlení nezávisle na předmětnosti opak: předmětné myšlení ratio = prostý předmětný rozum intelectus = vyšší typ rozumu schopný teoretického myšlení 12.
Základní pojmy 3. universalia = obecné pojmy (názvy rodů, druhů) nominalismus = universalia sunt nomina sunt flatus vocis realismus = universalia sunt realia aristotelismus nominalismus logicismus platonismus - realismus - psychologismus 13.
Základní linie novověké filozofie racionalistická ratio = rozum (kontinentální) sensualistická sensus = smysl insulární - ostrovní insula-ae m. = ostrov (Anglie) 14.
Kontinentální: Insulární: René Descartes Francis Bacon 1596-1650 1561-1626 Benedictus (Baruch) Spinoza Thomas Hobbes 1632-1677 1588-1679 Gottfried Wilhelm Leibniz John Locke 1646-1716 1632-1704 George Berkeley 1684-1753 David Hume 1711-1766 15.
Insulární linie Francis Bacon - sensualismus 1561-1626 empirismus 1620 Veliké obnovení věd Eseje morální, ekonomické, politické 1597 1620 Nové organon Nová Atlantis Dějiny (vlády) Jindřicha VII. O principech a počátcích 16.
Přírodní a experimentální popis k zaloţení filozofie Dedukce x Indukce nikoliv výčtová + analyzující Znám: Obecné zkušenost pozorování popis zkušenost analýza 17.
Nová Atlantis - utopie Strukturovaná společnost Bensalem centrum: Šalamounův dům Věda Vědění je moc 18.
Induktivní logika z jednotlivého na obecné překáţka-deformace poznání: (1.kniha) idoly: rodu jeskyně trţiště divadla přirozené získané (individuální zkušenosti) 19.
Pozitivní postup tabulky: (úplné přehledy) (2.kniha) 1.-tabulka esence a přítomnosti - pozitivních instancí 2.-tabulka odchylek a nepřítomnosti v nejbliţším - negativních instancí 3.-tabulka stupňů nebo srovnání - umoţňuje porovnání více-méně 20.
Insulární linie: sensualismus, empirismus Nihil est in intelectu, quod non prius fuerit in sensu 21.
Thomas Hobbes 1588-1671 1631-1637 pobyt na kontinentě Díla: Elementy zákonů 1640 O občanu 1642 Leviathan 1642 O tělese 1655 O člověku 1658 22.
Filozofie = racionální poznání Pravda je vlastnost našich soudů o objektech rozprostraněnost základní vlastnost těles ale: jen neurčená [vliv evropského racionalismu] 23.
Základní dílo: Leviathan O občanu O podstatě zřízení a moci státu církevního a občanského Základy filozofie státu a společnosti 24.
přirozený stav lidí válka všech proti všem společná moc zříká se práva vlády sama nad sebou jednomu muţi x sboru muţů stát - Leviathan 25.
STÁT omezuje přirozená práva občanským zákonem přirozená práva na stát = občanská práva přirozená práva člověka občanská práva státu neomezená neomezená Stát absolutní moc 26.
Státní forma Demokracie Aristokracie Monarchie absolutní vládce + rozum povinnost: pečovat o blaho a morálku zákony zajištěné státní mocí 27.
občan nositel suverenity vzdává se jí na základě smlouvy přirozená rovnost = základ smluvních vztahů 28.
John Locke 1635 1704 Zkoumání o přirozeném zákonu (1664) Esej o lidském rozumu (1690) Listy o toleranci Dvě pojednání o vládě 29.
smyslová zkušenost empirie lidský rozum = tabula rasa white paper vrozené ideje neexistují! vnitřní x vnější zkušenost vzniklé reflexí x smyslové ideje 30.
zkušenost (empirie) uvaţování jednoduché ideje obecné ideje (prostor, čas) srovnávání rozlišování vzájemná konfrontace uvaţování nikoliv podstata, jen vlastnost, schopnost 31.
primární = prostorové, časové, hmotnostní, objektivní sekundární = vůně, barva, chuť kvality podmíněné vnímajícím subjektem 32.
existují (skutečně) jen jednotlivé věci a jevy obecná jsou jen jména vznikají jako názvy skupin podobných předmětů, jevů atd. [nominalismus] 33.
vědění: nesporné (knowledge) je produktem usuzování pravděpodobné (mínění) je zaloţeno na bezprostřední zkušenosti neprošlo korekcí myšlení (usuzování) 34.
nesporné - spekulativní, bezprostřední (intuitivní) zobecněné ideje + vznitřní zkušenost (zobecněná) - demonstrativní, dokazatelné zobecnění idejí vzniklých smyslovou zkušeností nejvyšší vyšší - smyslové nejniţší bezprostřední, smyslová hodnota zkušenost 35.
Priorita: smyslová zkušenost je prvotní empirismus, sensualismus Usuzování = jistota, - vědění 36.
Společensko-politické názory: vymezuje se proti T.Hobbesovu pojetí nikoliv absolutismus nýbrţ konstituční monarchie Přirozený stav: nikoliv válka všech proti všem nýbrţ vzájemná rovnost 37.
Přirozená nekontrolovatelná svoboda omezená přirozeným zákonem : Nikdo nemá právo omezovati druhého v jeho ţivotě, zdraví, svobodě nebo majetku 38.
přirozená svoboda je omezená = není absolutní proto: moc panovníka na základě smlouvy rovněţ není absolutní 39.
Hobbes Locke poddaní nemají právo na vzpouru (revoluci) poddaní v případě, ţe panovník porušuje smlouvu, mají právo ji vypovědět (svrhnout panovníka) 40.
Rozdělení moci: (Druhé pojednání o vládě) moc: - zákonodárná -výkonná vliv na pozdější teorie moci - federativní 41.
George Berkeley (1684-1753) Pokus o novou teorii vědění (1709) Pojednání o principech lidského poznání (1710) Tři rozmluvy mezi Hylasem a Philonaem (1713) Alkifron, neboli bezvýznamný filozof (1732) Analytik, neboli úvaha určená jednomu nevěřícímu matematikovi (1734) Obrana svobody myšlení v matematice (1735) Sirius (1744) 42.
Jako prvotní princip existuje buď Duch nebo materia nebo něco třetího, ale nikdo neví co (1710) materialismus nebo idealismus 43.
všechny kvality jsou druhotné (v Lockově smyslu) věci (objekty) jsou jen komplexem našich počitků (solipsismus) základ tzv. subjektivního idealismu 44.
kritika: Diderot (ale i V.Lenin) jediný základ autentického poznání: bezprostřední smyslová evidence autentický = takový jaký (právě teď) skutečně je 45.
zpochybňuje příčinnost nemá smysl klasifikovat druhy příčin Je-li příčina konečná (principiální) causa principialis je to všeobecný Duch (Bůh) 46.
David Hume (1711 1776) Pojednání o lidské přirozenosti (1738) Rozprava o otázkách morálky a politiky (1741) Filozofická rozprava o lidském rozumu (1748) Zkoumání lidského rozumu (1751) Dějiny Anglie (1754) Přirozené dějiny náboţenství Rozpravy o přirozeném náboţenství (1757) 47.
pokračuje v tradici senzualismu a empirismu ale: odmítá - existenci vnější světa Locke (nelze ji dokázat) - neexistenci vnějšího světa Berkeley (nelze ji dokázat) 48.
To, co můţeme poznat, jsou naše (duševní) počitky a vjemy agnosticismus = odmítání (principiální) poznatelnosti světa 49.
duševní vjemy: (podle síly, ţivotnosti) 1) dojmy (silnější) bezprostředně působící 2) myšlenky (slabší) odvozené, kopie dojmů (ideje, představy) Vše, co můţeme poznávat, je obsah dojmů 50.
Vztahy mezi dojmy a myšlenkami - shodnost, rozdílnost - časová a prostorová koexistence - příčinnost (bývá zaměňována za prostorovou koexistenci a časovou následnost ) 51.
Vztahy idejí a skutečných věcí skutečnými nazýváme věci naší zkušenosti mimo naši zkušenost o nich nelze vypovídat ani, ţe jsou ani, ţe nejsou 52.
Dva stupně vědění Dva stupně tvrzení: 1) výpovědi matematiky, geometrie, logiky - analytické rozhodnutelné 2) o skutečných věcech jistota můţe být vysoká ale nevyrovná se prvním vţdy je myslitelný opak (i kdyţ naše zkušenost jej nepotvrdila) 53.
Příčinnost kausalita: filozofie: nelze o ní vypovídat post hoc není propter hoc běţný (praktický) kontext akceptuje míru očekávání 54.
společnost nevzniká smlouvou ale přirozeným vývojem rodinnými a rodovými vztahy počínaje zdroj (hybná síla) = uspokojování potřeb dosahování zisku 55.
vliv na klasickou ekonomii A.Smith je nástupcem D.Huma na katedře filozofie v Edinburgu 56.
René Descartes (1596 1650) Renatus Cartesius Pravidla pro řízení rozumu (1628-1629) Rozprava o metodě (1637) Úvod ke geometrii Úvahy o první filozofii (1641) Principy filozofie (1643) Pojednání o světle Dioptrika O vášních 57.
De omnibus dubitandum est zrušení všech určení prvotní jistota počátek filozofování metodická skepse jistota smyslů jistota autorit 58.
Cogito ergo sum je protismyslné, aby to, co myslí neexistovalo ego cogito jádro první filozofie 59.
substantia extensa x substantia cogitas res res dualismus 60.
Pravidla metody (1) Nepřijímati nikdy ţádnou věc za pravdivou, jiţ bych s evidencí jako pravdivou nebyl poznal,. 61.
Pravidla metody (2) Rozděliti kaţdou z otázek, jeţ bych prozkoumával na tolik částí, jak je jen moţno a ţádoucno, aby byly lépe rozřešeny 62.
Pravidla metody (3) Vyvozovati v náleţitém pořadí své myšlenky, počínaje předměty nejjednoduššími a nejsnáze poznatelnými, stoupaje povlovně, jakoby ze stupně do stupně aţ ke znalosti nejsloţitějších.. 63.
Činiti všude tak úplné výčty a tak obecné přehledy, abych byl bezpečen, ţe jsem nic neopomenul 64.
indukce (Bacon) racionální dedukce (Descartes) 65.
Benedictus (Baruch) Spinoza (1632 1677) Principy Cartesiovy filozofie vyloţené geometrickou metodou (1663) Etika vyloţená způsobem uţívaným v geometrii (1665) O Bohu a člověku a jeho štěstí (1660) Traktát teologicko-politický (1670) Traktát politický (1674) (Traktát o zdokonalení rozumu 1662) 66.
monismus Pravdivá je pouze jediná substance, jejíţ atributy jsou myšlení (cogitas) a rozprostraněnost (extensa) čili příroda pantheismus vše, příroda čili Bůh jiná substance neţ Bůh nemůţe ani existovat ani být chápána (14.tvrzení první části Etiky ) 67.
Poznání: nejniţší vědění opřené o představy, které mají svůj základ ve smyslovém vnímání okolního světa - je neprůkazné, nevěrohodné a neúplné - je věděním o jednotlivinách 68.
Poznání vyšší vědění opřené o rozumovou úvahu, ale nikoliv bezprostředně rozumově evidentní - je adekvátním poznáním, ale odvozeným - je méně dokonalé potřebuje zprostředkování (vyplývá z rozumově evidentních pravd) 69.
Poznání nejvyšší vědění dané bezprostřední rozumovou evidencí jsou to pravdy nezávislé na jakékoliv smyslové zkušenosti jsou intuitivně zřejmé analytická tvrzení 70.
substance nekonečná mody konečné smyslově nepostiţitelná smyslově evidentní racionální natura naturans jednotliviny natura naturata 71.
Všeobecná příčinnost (kauzalita) substance má příčinu sama v sobě mody (smyslový svět má příčinnou provázanost) vše je příčinou a také důsledkem vše má svou příčinu 72.
Svoboda = jednota rozumu a vůle Svoboda je poznaná nutnost 73.
Státní forma (Hobbes) monarchie absolutní aristokracie (monarchie konstituční) demokracie nejlepší 74.
Gottfried Wilhelm Leibniz (1646-1716) Nová soustava přírody (1695) Monadologie Principy přírody a milosti (1712-1714) Nové úvahy o lidském rozumu Theodicea 75.
Racionalismus Nihil est in intelectu, quod non prius fuerit in sensu, nihil intelectus ipse 76.
Monády pluralismus 1) monády jsou body 2) monády jsou síly 3) monády jsou duše 4) monády jsou individua neexistují dvě stejné monády 77.
monády jsou smyslově nepostiţitelné smyslově evidentní jsou jen tělesa tělesa = shluky monád 78.
Předsjednaná harmonie teleologie příčiny působící tělesa (shluky monád) příčiny konečné vnitřní vývoj monád causa finalis 79.
odmítá vrozené ideje smyslové poznání niţší jednotlivé pravda faktů empirické závěry empirické rozumové poznání obecné a nutné 80.
Logika = věda o moţných světech (počátky matematizace logiky) Filozofie = věda o tomto světě, který je nejlepší ze všech moţných 81.
Charles Luis Montesquieu (1689 1755) Perské listy 1721 Duch zákonů 1747 82.
Zákony - nutné vztahy, vyplývající z povahy věcí přirozené z přirozené podstaty člověka pozitivní - dané zákonodárcem 83.
přirozené - vztah člověk příroda vztahy (přirozené) mezi lidmi přirozený ( prvotní) vztah všeobecný mír! nikoliv: válka všech proti všem (Hobbes) 84.
pozitivní v právním slova smyslu vztahy mezi národy mezinárodní právo vztahy mezi vládnoucími a ovládanými veřejné právo (politické) mezi lidmi (občany) soukromé právo 85.
Geografický determinismus zákony musí míti určitý vztah k fyzické povaze kraje (podnebí, rozloha, povahu půdy, atd.) ovlivňují povahu, myšlení a charakter národů duch zákonů 86.
Francouzský materialismus ( mechanický cistický) Julien Offroy de la Metrie (1709 1751) Člověk stroj 1747 E.B. de Condillac (1715 1780) Esej o vývoji poznání 1746 Pojednání o systémech 1749 Pojednání o počitcích 1754 Paul Heinrich Dietrich von Holbach (1723 1789) Systém přírody 1770 87.
Encyklopedisté: Denis Diderot J.B. d Alembert Encyklopedie 1749 nejen přehled ale i: - uspořádání - systém - vzájemné souvislosti 88.
Denis Diderot (1713 1784) Myšlenky o výkladu přírody Rozhovor mezi d Alembertem a Diderotem Filozofické principy hmoty a pohybu Jakub Fatalista Rameauv synovec 89.
Vliv rozvoje klasické mechaniky hledání kompromisu x rovnováhy mezi racionalismem a sensualismem souvislost, ale jaká? 90.
Jean Baptiste d Alembert (1717 1783) Úvod k Encyklopedii Základy filozofie statě hesla pro Encyklopedii algebra, geometrie, fyzika 91.
Vztah smyslové a racionálního smyslové (první chronologicky) racionální = myšlení o smyslovém matematizace přírodovědy moderní pojetí fakticity 92.
François Marie Arouet Voltaire (1694 1778) Filozofické listy Pojednání o metafyzice Elementy Newtonovy filozofie 20.-30. léta Filozofický slovník 50.léta Oidipus (drama) 20.léta Jindřich IV. (epos) O zániku Lisabonu 1775 93.
Filozoficky nevyhraněný realista? zaměřen proti - kléru? církvi? náboţenství? svoboda svědomí, myšlení, jednání společenský ideál osvícený panovník 94.
Jean Jacques Rousseau (1712 1778) O vlivu věd na mravy 1749 O původu nerovnosti mezi lidmi 1753(4) O Politické ekonomii 1756 O Společenské smlouvě 1761(2) Emil, čili o vychování Nová Heliosa 95.
Vyznání Dumy samotářského chodce závěrečné práce - filozofická nevyhraněnost -skepticismus vůči racionalistickému optimismu ale! akceptování rozumu - návrat k přírodě k přirozenému stavu ale! ne příroda pro přírodu nýbrţ příroda pro člověka (jeho humanizaci) 96.
Vlastnictví příčina nerovnosti ale! ne zrušit nýbrţ rovnoměrně rozdělit Společenská smlouva Suverén sjednocený lid Smlouvou ztrácí přirozenou svobodu získává občanskou svobodu 97.
Německá klasická filozofie Německé osvícenství: Gotthold Ephraim Lessing 1729-1781 Friedrich Schiller 1759-1805 Johann Wolfgang Goethe 1749-1832 romantismus, národní cítění hnutí Sturm und Drang 98.
Filozofie Johann Gottfried Herder (1744-1803) Immanuel Kant (1724-1804) Johann Gottlieb Fichte (1762-1814) Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770-1831) Wilhelm Joseph Schelling (1775-1854) 99.
J. G. Herder (1744-1803) Idee k filozofii dějin lidstva Dopisy na podporu lidskosti - charakter národů - vývoj lidstva jako proces - reakce na kritická díla I.Kanta 100.
předkritické I. Kant (1724-1804) Všeobecná přírodní historie a teorie 1755 Fyzická monadologie 1756 O rozličných lidských rasách 1775 převáţně přírodovědecká orientace akceptace myšlenky všeobecného vývoje 101.
kritické Kritika čistého rozumu 1781 Kritika praktického rozumu 1782 Prolegomena ke kaţdé příští metafyzice která se bude moci státi vědou 1783 Kritika soudnosti 1783 čistý rozum = teorie poznání praktický rozum = etika, lidské jednání soudnost = estetika 102.
kritické II Idea k všeobecným dějinám ve světoobčanském pohledu 1784 Základy metafyziky mravů 1785 Náboţenství v mezích pouhého rozumu 1793 některé závěry kritik metodou nazírání věcí,jevů a dějů 103.
pokritické K věčnému míru 1795 Metafyzika mravů ve dvou částech 1797 Spor fakult 1798 Antropologie 1801 104.
apriorismus = prostor čas matematické pojmy apriorní forma smyslového poznání apriorní forma rozumu analytické x syntetické soudy 105.
noumena x fenomena věc o sobě rozumem smyslově věc pro nás postiţitelné poznatelné podstata je ale! je nepoznatelná jen na ni usuzujeme 106.
Kategorický imperativ: jednej vţdy tak, aby se tvé jednání mohlo stát obecným normativem Lidové přísloví: nedělej jinému to, co nechceš, aby jiní činili tobě 107.
J.G. Fichte (1762-1814) Řeči k německému národu 1807 O pojmu vědosloví neboli tak zvané filozofie 1794 Základ veškerého vědosloví Mravouka 1798 Přednášky o určení člověka 1800 Uzavřený obchodní stát 1800 Návod k blaţenému ţivotu 1806 108.
Jdeme-li od věci k představě = materialismus od představy k věci = idealismus rozhodne JÁ Myslící subjekt = počátek filozofování klade sebe sama vůči ne já Já se vymezuje svým vztahem k ne já 109.
G. W. F. Hegel (1770-1831) Fenomenologie ducha 1807 Věda o logice 1812-16 Encyklopedie filozofických věd 1817 Základy filozofie práva 1821 110.
posmrtně: z jeho pozůstalosti (přednášek) Filozofie náboţenství Filozofie dějin Dějiny filozofie (Úvod ) Estetika Převáţně na základě přednášek realizovaných v Berlíně v letech 1818-1831 111.
Systém: Absolutní idea: neurčena Hmotný, empiricky daný smyslově identifikovatelný myšlení rozum sjednocení obojího 112.
Logika (tradiční) pojmové určení nepřekonává uspořádání empirických daností věci je nutno postihnout v jejich vývoji Vývoj je univerzální 113.
Dialektika - metoda (má nahradit tradiční logiku) - objektivní věcech samotných - subjektivní našeho poznání zdroj: vnitřní střetávání protikladů ve věcech, jevech, dějích.. boj protikladů a jejich jednota jsou hybnou silou vývoje 114.
Triada: negace teze zrušení - negace > překonání antiteze zrušení i obnova - teze syntéze > aufgehoben 115.
vznikání zanikání vznikání kategorie: neustále vţdy znovu kvalita x kvantita obecné x zvláštní (jedinečné) jev x podstata 116.
Občanská společnost: - trţní společnost? občan: producent i konzument stát = absolutní uskutečnění rozumu (Pruský) občan x státoobčan 117.
F. W. J. Schelling (1775-1854) Ideje k filozofii přírody 1797 První náčrt systému přírody 1798(9) Systém transcendentálního idealismu 1800 Filozofická zkoumání lidské bytnosti 1809 Věky světa 1813 Filozofie, mytologie a zjevení 118.
V mládí: postiţení jistoty filozofování v kantovském smyslu vliv romantismu komunikace s Hegelem později posílení systémovosti hraničící se schematismem 119.
Po r.1831 Hegelovství staro (státní úředníci) ortodoxní (katedra) mlado (kritický duch filozofové) 120.
Mladohegelovci L.Feuerbach David Friedrich Straus: Bruno Bauer Karel Marx Edgar Bauer Friedrich Engels A.Cieszkowski Mosses Hess M.Bakunin Arnold Ruge Max Stierner - anarchismus 121.
Ludwig Feuerbach (1804-1871) Podstata křesťanství 1841 Přednášky o podstatě náboţenství 1848 Theogonie 1858 122.
David Friedrich Strauss (1808-1874) Ţivot Jeţíšův 1835 Křesťanská věrouka 1840 Stará a nová víra 1872 Bruno Bauer (1809-1882) Edgar Bauer (1820-1886) Kritika evangelií synoptiků Kritika evangelií synoptiků a sv.jana 123.
Mosses Hess: O penězích 1842 Max Stierner: Jedinec a jeho vlastnictví 1845 124.
Karel Marx (1818-1883) Úvod ke kritice Hegelovy filozofie práva 1843 Ekonomicko-filozofické rukopisy 1844 Německá ideologie (B.Engels) 1845 Bída filozofie 1847 Kapitál I 1867, II 1885, III - 1894 125.
Friedrich Engels (1820-1895) Postavení dělnické třídy v Anglii Dialektika přírody Anti-Dühring Původ rodiny, soukromého vlastnictví 126.
Arthur Schopenhauer (1788-1860) O vidění a barvách 1816 Svět jako vůle a představa 1819 O vůli v přírodě 1836 Dva základní problémy etiky 1841 O svobodě vůle O základu mravnosti Parerga a paralipomena 1851 Aforismy k ţivotní moudrosti 127.
Vztah ke Kantovu dílu Největší význam: věc o sobě - dospívá k ní kauzálním úsudkem oblast fénomeny Svět jako představa Svět jako vůle skepticismus 128.
Friedrich Nietzsche (1844-1900) Zrození tragédie z ducha hudby 1871 Nečasové úvahy 1873 Lidské, příliš lidské 1878-1880 Ranní červánky 1881 Radostná věda 1882 Tak pravil Zarathustra 1882 129.
Nenapsal: Vůle k moci Pokus o přehodnocení všech hodnot po r. 1882 (4 díly) Mimo dobro a zlo 1886 Ke genealogii morálky 1887 130.
Kult vůle vůle je zdroj síly ale i morálky vůle činí nadčlověka jednání silného je normou (i samo sobě) z toho plyne: silnému je dovoleno vše 131.
Ohlasy Alfred Rosenberg: Nietzsche je zdrojem, z něhoţ čerpá ideologie silného Německa 1929-1945 Romain Roland: Nietzscheovská společnost demokratická interpretace Nietzscheho 132.
Søren Kierkegaard (1813-1855) Buď anebo 1843 Pojetí úzkosti 1844 Bázeň a chvění 1844 Stádia na cestě ţivotem 1845 Konečný nevědecký dodatek k Filozofickým drobkům 1846 Nemoc k smrti 1849 Nácvik křesťanství 1850 133.
Teologické spisy 1848 Ne! co máme obecně činit Ale! co já a právě nyní konkrétnost vymanit se z davu (obecná) ne pro sebe nýbrţ před Bohem víra 134.
Auguste Comte (1798-1857) Plán vědeckých prací nutných k reorganizaci společnosti 1822 Systém pozitivní filozofie 1824 Kurz pozitivní filozofie 1830-1842 Pojednání o sociologii ustavující náboţenství lidskosti 1851-1854 Pozitivistický katechismus 1857 135.
Tři stadia vývoje lidstva teologické metafyzické pozitivní polyteismus různorodá mnohost vzor: (newtonovskámonoteismus jednotná příroda fyzika konstatující) 136.
Pouze fakta bez spekulací ale i bez interpretací? metody poznání: pozorování popis konstatování vzor: klasická mechanika souvislosti: časová a prostorová koexistence časová následnost lze je konstatovat 137.
Systém věd anorganický svět (procesy) astronomie fyzika chemie organický svět (procesy) biologie sociologie 138.
V systému věd není: matematika je základem všeho prostupuje vším psychologie není moţná jako věda posloupnost věd: matematika, astronomie, fyzika, chemie biologie, sociologie 139.
Ohlasy pokračovatelé? Hippolyte Taine (1828-1823) literární kritik Emil Durkheim (1858-1917) sociologie 140.
Ohlas v českém myšlení T.G.Masaryk J.Goll (historik) Zd.Nejedlý Fr.Krejčí (filozofie) J.Král Fr.Weyr (právo) 141.
T.G. Masaryk Klasifikace věd abstraktní konkrétní praktické matematika geometrie zeměměřictví 142.
John Stuart Mill (1806-1873) otec: James Mill (1775-1837) Systém deduktivní a induktivní logiky 1843 Principy politické ekonomie 1848 O svobodě 1859 143.
Indukce v podstatě empirická Canony: reakce a řešení příčinnosti (problém daný Humem) Poznání: počitky a jejich asociace 144.
Ekonomie: rozdíl mezi: - produkcí (trh) liberál - rozdělování (sociální aspekt) Etika: vliv utilitarismu Jeremy Bentham (1745-1832) 145.
Herbert Spencer (1820-1903) Teorie populace Vývojová hypoteza 40.léta Principy psychologie 1855 Systém syntetické filozofie 1862-1896 146.
Idea evoluce vliv Charles Darwin (1809-1882) O původu druhů 1859 Vývoj je integrace hmoty provázená vynaloţením pohybu 147.
Předchůdci neokantovců Otto Liebmann (1840-1914) Kant a epigoni jádrem: Kritiky vše ostatní je buď: prolegomena ohlas nebo: Z pozic Kantova kriticismu hodnotí vše co následuje 148.
Friedrich Albert Lange (1828-1875) Dějiny materialismu (Dějiny dělnického hnutí) - materialismus nutný pro přírodní vědy není vhodný pro základ metafyziky centrem zájmu: kritika čistého rozumu 149.
Neokantovství 60.-70.léta zpět ke Kantovi Marburská Badenská škola Cíl: Kanta pochopit a překonat věc o sobě - vnitřně rozporná - je mimo empirii mimo čas 150.
Od poznání k etice proto: poznání je jádrem kantovství M.Thomová: Kritika čistého rozumu - účelová je podřízena etice 151.
Marburská škola Herman Cohen (1842-1918) Kantova teorie zkušenosti Kantovo zaloţení etiky Kantovo zaloţení estetiky Logika čistého poznání Etika čisté vůle Estetika čistého cítění 152.
Výhrady vůči: věci o sobě (jako nepoznatelné) rozdělení: noumena x fenomena Poznání směruje k rozumovému proniknutí do věci objektivní mravní rozum dokonalý právní stát 153.
Ernst Cassirer (1874-1945) Problém poznání v novověké filozofii Filozofie symbolických forem hlavní díla Eseje o Člověku Mýtus státu (pozdní práce) 154.
V centru pozornosti poznání Symbol moţné interpretace Vliv na formování koncepce směřující k určitému pojetí Semiotiky (Charles Morris 1901-1979) 155.
Bádenská (Freiburská) škola Wilhelm Windelband (1848-1915) Dějiny novější filozofie K systému kategorií Dějiny a přírodní vědy Úvod do filozofie Filozofie dějin 156.
Centrem pozornosti: klasifikace věd: poznání a věda nomotetické stanovící zákony obecné ideografické popisné (deskripční) jedinečné 157.
absolutizace rozdílu mezi přírodou a společností přírodními a společenskými vědami nelze realizovat transfer metod metodologický dualismus 158.
Ovlivňuje: Rudolf Herman Lotz (1817-1881) pojem hodnota - axiologie Gustav Theodor Fechner (1801-1887) fyziolog 159.
Poslední třetina XIX. a X. století Filozofie Scientická Neopozitivismus Strukturalismus Operacionalismus Kritický realismus Kritická ontologie Neorealismus Antropologická Filozofická antropologie Existencialismus Vitalismus (Neo) Filozofie ţivota 160.
Poslední třetina XIX. a XX.století Neotomismus Pragmatismus Fenomenologie Postmodernismus 161.
Empiriokriticismus Richard Avenarius (1843-1896) Kritika čisté zkušenosti Ernst Mach (1838-1916) Poznámka k analýze zkušenosti Analýza zkušenosti a vztah fyzického k psychickému Poznání a omyl 162.
Základní problém: analýza, zkušenost Avenarius: vymezení zkušenosti analytické: čistá zkušenost neobsahuje nic,co by nebylo jen zkušeností syntetické: zkušenost je pojem, jehoţ předpokladem ve všech jeho komponentech jsou pouze součásti našeho okolí 163.
Specifická energie smyslová objekt je v gnozeologickém i ontologickém smyslu jen tehdy, je-li jako objekt kladen subjektem data objekt subjekt fakt je vţdy faktem vědomí 164.
Konvencionalismus Henri Poincaré (1854-1912) Kurz matematické fyziky Věda a hypotéza Hodnota vědy Věda a metoda 165.
realita, tj. podstata jevů, existuje-li, pak je poznatelné jsou jen jsou předmětem neexistuje nepoznatelná vztahy harmonie poznání matematiky její pojmy a tvrzení se opírají o konvence 166.
Náboţenská filozofie Dialektická teologie (protestantismus) Katolická filozofie Neotomismus (1879 Aeterni Patris Lev XIII.) Tradice německé klasické filozofie + S.Kierkegaard Ale i další 167.
Racionalistické Ne-racionalistické Aristotelsko-Tomistické Neotomis Neoscotismus Platonsko-Augustianské - Augustianství Neosuaresismus Gustav Vetter 168.
Absolutní bytí Bůh Sociální myšlení Poznání světa pravého bytí - princip sociálního konsensu etika: silně konzervativní 169.
Katolický existencialismus Gabriel Marcel (1889-1973) Filozofie činnosti M.Blondel (1861-1939) Katolický personalismus E.Mounier (1905-1950) J.Lacroix (1900-1981) Křesťanský evolucionismus Pierre Teilhard de Chardin (1881-1955) 170.
Existencialismus essence bytí podstata x existence jedinec individualita Francouzský Německý 171.
Gabriel Marcel (1889-1973) Křesťanský sokratismus Neosokratismus Existence a objektivita 1919 Metafyzický deník 1927 Býti a míti 1935 Člověk poutník 1949 Royceova metafyzika 1947 172.
rezignace na filozofický racionalismus myslící myšlení x myšlené myšlení subjektivní mysterium postihuje jediné pravé bytí objektivizované je paradoxem problém postihuje jen vnější skutečnost 173.
Jean Paul Sartre (1905-1980) Obraznost L Imagination 1936 Základy Husserlovy fenomenologie 1939 Bytí a nicota 1945 Materialismus a revoluce 1946 Existencialismus je humanismus 1949 Kritika dialektického rozumu 1958 174.
Nevolnost Cesty svobody romány Mouchy S vyloučením veřejnosti dramata Program angaţované literatury 175.
kritika: klasické ontologie z pozic fenomenologie subjekt nemůţe existovat bez objektu a naopak! vědomí reflektující nic je vědomí nicoty (ničeho) 176.
bytí o sobě bytí pro sebe pouze je více nelze o něm vypovídat je vědomé bytí = je vědomí uvědomuje sebe proti bytí o sobě = nemůţe být zdrojem neguje bytí o sobě pro sebe vědomí je základem existence 177.
Karl Jaspers (1883-1969) Obecná psychopatologie 1913 Psychologie světového názoru 1919 Idee univerzity 1923 Duchovní situace doby 1931 Rozum a existence 1935 O pravdě 1947 Filozofická víra 1948 Filozofie a svět 1958 Atomová bomba a budoucnost lidstva 1958 Filozofická logika nedokončeno 178.
Základní problém: čtyři sféry: Co je skutečnost? (v ontologickém smyslu) anorganická příroda svět ţivých organismů duchovno jako vnitřní skutečnost duch jako racionální princip jsou na sebe neredukovatelné 179.
Objektsein existence dasein svět poznatelných objektů (člověk = ţivočich) sféra poznané vědy ichsein ansichsein duchovno vnitřní skutečnost duch jako racionální princip Existence sféra poznání filozofie 180.
Filozofie = systém existencialismus Filozofování = činnost aktivita ducha existenciální filozofování 181.
Martin Heideger (1889-1975) Bytí a čas 1929 Co je metafyzika 1929 (1950) Úvod do metafyziky 1956 Co je filozofie 1956 Otázka po věci 1962 182.
Kritika stávající ontologie tj. substanciálního, konceptuálního bytí vychází z věcnosti bytí totalita bytí reflektován pseudopojmy (neopozitivismus) netýká se skutečného bytí 183.
fundamentální ontologie vyjádřitelná? existenciálním kategoriálním aparátem Člověk (jedině) je schopen pochopit své bytí (vědomé) v jeho celistvosti bytí lidské = existence konečná (smrt) kategorie starosti 184.
Filozofická antropologie Max Scheler (1874-1928) Místo člověka v kosmu 1920 Helmuth Plessner (1892-1985) Stupně organické přírody a člověk 1928 185.
Postmodernismus Jacques Derrida (1930-1999) O gramatologii Hlas a fenomén Vychází: z fenomenologie Heideggerovy fundamentální ontologie odmítá filozofii velkých systémů 186.
Neovitalismus Henri Bergson (1859-1941) Esej o bezprostředních datech vědomí 1888 Hmota a paměť 1896 Tvořivý vývoj 1907 Dvojí pramen mravnosti a náboţenství 1932 187.
elán vital = ţivotní princip základní hybná síla vývoje intuice = druh intelektuální sympatie základ poznání 188.
Fenomenologie Emund Husserl (1859-1938) Filozofie aritmetiky 1891 Logická zkoumání I+II 1901 Idee k čisté fenomenologii a fenomenologické filozofii 1913 Formální a transcendentální logika 1929 Karteziánské meditace 1933 Krize evropských věd a transcendentální filozofie 1939 189.
eidos eidetická redukce formální věcná transpozice ve všech myslitelných (moţných) kontextech (věcných) eidetické (skutečné) vědy: matematika logika 190.
fenomenologická (transcendentální) redukce směřuje k já (ego) vyjmout poznávající vědomí z vnějšího (empirického reálného) kontextu čistá struktura vědomí intence zaměření na uchopení hledaného 191.
Jan Patočka Přirozený svět 1936 Úvod do Husserlovy fenomenologie 1968 Přirozený x matematické přírodovědy svět Roman Ingarden (Polsko) estetika - filozofie 192.
Pragmatismus počátek: Metafyzický klub 1871 Chauncey Wright Charles Sanders Peirce William James John Dewey 193.
Vesmírný řád = jen pravidelnost jevů nikoliv: nutnost, příčinnost uţitečnost míra jednání i skutků poznané poskytuje jen popis fakticity charakter procesu (dění) dán výsledkem 194.
Strukturalismus výrazný metodologický akcent v řadě speciálních věd de Saussure - Kurz obecné linqvistiky Budouin - obecná filozofie Struktura = systém uspořádání vztahů vnitřní forma 195.
Strukturální funkcionalismus sociologie T.Parsons R.Merton organický evolucionismus psychologie J. Piaget matematika: Bourbaki algebraické uspořádaných řad topologické struktury 196.
Strukturalismus v Česku J.L.Fischer: Skladebná filozofie Praţský linqvistický kruh: V.Šklovský: Formální poetika R.Jakobson Literatura estetika J.Mukařovský K.Chvatík 197.
Neopozitivismus Předzvěsti: Betrand Russel logický atomismus Philosophical Essayes 1910 The Problems of Philosophy 1912 Ludwig Wittgestein Tractatus Logico-Philosophicus 1914-17 Philosophy of Investigation 1953 (vyšlo) 198.
Vídeňský kruh 1928(9) 1938 O.Neurath R.Carnap P.Frank Logický pozitivismus M.Schlick 199.
R.Carnap (1891-1970) Logická výstavba světa 1928 předmět filozofie: Logická syntax jazyka 1934 logická analýza Testevatelnost a význam 1936 jazyka věda Základy logiky a matematiky 1939 Úvod do semantiky 1942 Význam a nutnost 1947 200.
Lipský (Berlínský) kruh Hans Reichenbach (1891-1953) Axiomatika relativistické časoprostorové teorie Zkušenost a předpověď 1938 Filozofické základy kvantové mechaniky 1944 Vznik vědecké filozofie 1954 Základy pravděpodobnostních 1920 logik 201.
Erkenntnis vědecký časopis (Švýcarsko) Encyklopedia of Unified Science (1938) Logicizace vědy Důraz na exaktnost k matematické logice 202.
Postpozitivismus Karl Popper Logika poznání Otevřená společnost a její nepřátelé Bída historismu Z pozic analytické filozofie odmítá historismus a dialektiku 203.
Operacionalismus P.W.Bridgmen (1882-1961) Logika moderní fyziky 1932 Kaţdá vlastnost musí být měřitelná, resp. podrobitelná operaci, která je isomorfní s operací měření (Vliv pojetí exaktnosti ) 204.
Obecná semantika Alfred Korzybski (1879-1950) Věda a zdraví 1936 Všechny konflikty vznikají nesprávnou interpretací významu a smyslu pojmů 205.
Neorealismus (1930 G.E.Moore R.B.Perry W.P.Montaque věc (objekt) je přímou součástí vědomí W.T.Marvin 206.
Kritická ontologie Nikolai Hartman (1882-1950) objekt poznání je mimo vědomí Vrstvy reálného bytí: hmota, ţivot, vědomí, duch Vyšší nevzniká z předchozích je nutné přidání nových kategorií 207.
Kritický realismus R.W.Sellars G.Santayana A.Roberts poznání není bezprostřední daností poznání jsou dostupné jen podstaty jevů a objektů - jako logické konstrukce D.Rake Ch.Strong 208.