Ekomorfologický monitoring vodních toků v povodí Rolavy

Ekomorfologický monitoring vodních toků v povodí Rolavy jana lelut, milada matoušková abstrakt Ekomorfologický monitoring je jedním z možných nástrojů komplexního hodnocení habitatu vodních toků, vhodný pro trvale udržitelný vodohospodářský management. Práce představuje aplikaci dvou ekomorfologických metod: EcoRivHab (Matoušková, 2003, 2007) a LAWA Field Survey (LAWA-FS, 2000), vyhodnocení výsledků a vzájemnou srovnávací analýzu aplikovaných metod. Povodí Rolavy, nacházející se v západní části Krušných hor, je jednou z lokalit, kde kontrastují přírodě blízké úseky vodních toků s úseky, jejichž fluviálně morfologické charakteristiky byly v průběhu století značně modifikovány, a to především z důvodů protipovodňové ochrany, energetického využití toku, přítomnosti zástavby a dopravních komunikací. Na tomto podkladě byla vypracována podrobná analýza habitatu vodních toků a jejich niv. Získaných výsledků terénního mapování bylo využito pro zhodnocení kvality habitatu vodních toků a určení míry antropogenního ovlivnění hydrografické sítě v zájmovém území. klíčová slova: Povodí Rolavy, WFD, ekomorfologický monitoring, EcoRivHab, LAWA-FS, referenční úseky, vodohospodářské revitalizace J. Lelut, M. Matoušková: Ecomorphological monitoring of rivers in the Rolava water basin The ecomorphological monitoring is one of possible tools for comprehensive evaluation of river habitats. It is suitable for sustainable water management. The contribution introduces application of two ecomorphological methods: the EcoRivHab (Matoušková, 2003, 2007) and the LAWA Field Survey (LAWA-FS, 2000), evaluation of results and reciprocal comparative analysis of the methods applied. The Rolava water basin, located in the western part of the Krušné hory Mountains, is one of the locations where near natural reaches are contrasted with those reaches whose fluvial morphological characteristics have been significantly modified in the course of the century. Main reasons for these modifications were particularly flood protection, use of the river as a source of energy, vicinity of built-up areas and roads. On this basis, a detailed analysis of the habitat of rivers and their plains was prepared. The results obtained by the field mapping were used for evaluating the river habitat quality and for determining the degree of the anthropogenic influence on the hydrographic network in the studied area. key words: Rolava water basin, WFD, ecomorphological monitoring, EcoRivHab, LAWA-FS, reference reaches, river restoration

68 jana lelut, milada matoušková 1 úvod Vodní zdroje mají pro lidskou civilizaci nezastupitelný význam. Jejich cílené využívání se stupňovalo s růstem měst a rozvojem zemědělství od neolitu. Antropogenní transformace hydrografické sítě je v současnosti značná a je jednou z příčin devastace hydrosystémů v globálním měřítku. Od konce 20. století se prosazuje ve vodohospodářské správě holistický přístup, který se snaží naplnit ekohydrologické metody. Cílem práce bylo aplikovat v modelovém povodí Rolavy dvě ekomorfologické metody, EcoRivHab (Matoušková, 2003, 2007) a LAWA-FS (LAWA, 2000), vyhodnotit antropogenní ovlivnění říční sítě, porovnat získané výsledky a zhodnotit obě metody jakožto nástroje pro hodnocení antropogenního ovlivnění říční sítě. Výsledků bylo posléze využito při výběru modelových typů úseků a lokalit vhodných k revitalizaci. 2 aplikované metody a zdroje dat Zhodnocení míry antropogenního ovlivnění bylo provedeno pomocí metody EcoRivHab (mapování proběhlo v červenci 2005) a LAWA-FS (mapování proběhlo v červenci 2006). Terénní mapování pomocí uvedených metod navázalo na předchozí vyhodnocení upravenosti říční sítě (Mostecká, 2005). Hlavním zdrojem dat se stala vlastní krajina zájmového území. Informace získané při opakovaném průzkumu 70 km vodních toků byly převedeny do geodatabáze, která byla podkladem dalšího vyhodnocení. Finálním výstupem byla kvalifikace mapovaných úseků do pěti ekomorfologických stupňů (ES). Nezbytným zdrojem teoretických poznatků byla domácí a zahraniční odborná literatura, např. De Waal a kol. (2000), Hansen (1996), Just (2001, 2005), Naiman a kol. (2006). Aktuální informace byly čerpány z řady webových portálů, především ministerstev životního prostředí ČR a Francie a souvisejících světových organizací. V prostředí GIS programu MapInfo Professional 7.0 s využitím digitálních mapových podkladů ZABAGED byly vytvořeny tematické mapy dokumentující stav říčních habitatů. 3 charakteristika zájmového území Modelové povodí Rolavy o celkové rozloze 137,8 km 2 se nachází v západní části Krušných hor. Páteřní tok Rolava o celkové délce 36,5 km pramení v pohraničních rašeliništích v nadmořské výšce 920 m, na středním toku modeluje hluboké erozní údolí, přibírá několik přítoků a mění se v bystřinu. Dolní tok protéká ote-

ekomorfologický monitoring vodních toků v povodí rolavy 69 Obr. 1 Přehledová mapa povodí Rolavy vřenou krajinou Sokolovské pánve. Rolava je levostranným přítokem Ohře, do které se vlévá v Rybářích v Karlových Varech (tab. 1, obr. 1). Z geologického pohledu je zájmové území homogenním celkem, jehož podloží je tvořeno karlovarskou žulou variského stáří. Zatímco žula severní části vystupuje na povrch, v prostoru Sokolovské pánve je pokryta terciérními sedimenty. Podle geomorfologického členění je povodí Rolavy součástí Krušnohorské subprovincie. Vertikální členitost území se projevuje především na jeho rozdílných klimatických, hydrogeologických, pedologických a biografických poměrech. Na rozdíl od jižní, pánevní oblasti je severní, horská část území chladnější a srážkově

70 jana lelut, milada matoušková Tab. 1 Základní fyzicko-geografická charakteristika povodí Rolavy Plocha (km 2 ) 137,8 Délka hlavního toku (km) 36,5 Nejvyšší a nejnižší nadm. výška (m n. m.) 1008,5 a 369 Průměrný sklon hlavního toku ( ) 15,2 Průměrný průtok na limnigrafu (m 3.s 1 ) 0,72 (Chaloupky, 27,9 ř. km) 2,39 (Stará Role, 3,8 ř. km) Průměrná roční srážka (mm) 1 100 (limnigraf Chaloupky) 950 (limnigraf Stará Role) Geologie Karlovarská žula, terciérní sedimenty Hlavní půdní typy Podzoly, organozemě, kambizemě, fluvizemě a kultizemě Vodní nádrže (m 3 ) Bernovský rybník (15 000 ale zanesen), vodní nádrž Lesík (274 312) výrazně bohatší. Na podzolech jsou typickým porostem jehličnaté lesy, které přecházejí v polopřírodní louky a vřesoviště v prostředí organozemí. S klesající nadmořskou výškou převažují kambizemě, které v blízkosti vodních útvarů přecházejí do fluvizemí a jejich oglejených variací. V blízkosti sídel se setkáváme s kultizeměmi a v lokalitách poznamenaných těžbou s antrozeměmi. Celkově je území řídce obydlené. Severní polovina území si díky relativní odlehlosti zachovala přírodně blízký ráz a je z velké části chráněna. Antropogenní vliv je zřetelný na dolním toku Rolavy (Lelut, 2007). Rolava je tokem III. řádu (absolutně). Na jejím toku jsou umístěny dva limnigrafy s těmito dlouhodobými průměrnými průtoky: Chaloupky na 27,9 ř. km, 0,72 m 3.s 1 a Stará Role na 3,8 ř. km, 2,39 m.s 1. Odtok definoval Ledvinka (2006) jako mírně nevyrovnaný. Maximální hodnoty průtoků, při nichž odteče přibližně 38 % ročního absolutního odtoku, korelují s jarním táním. Období velmi nízkých vodních stavů je typické pro měsíce červen až říjen. 4 výsledky 4.1 Hodnocení kvality habitatu říční sítě pomocí metody EcoRivHab 4.1.1 Charakteristika mapovaného vodního útvaru Hodnocení kvality říčních habitatů pomocí metody EcoRivHab bylo provedeno v červenci 2005 na Rolavě a šesti hlavních přítocích: Slatinný potok (Černá voda), Bílý potok, Rudenský potok, Nejdecký potok (Rodišovka) a Limnice s Oldři chovickým potokem. Při terénním průzkumu EcoRivHab bylo vymapováno 99 kvalitativně homogenních úseků o celkové délce téměř 72 km. Kódování úseků bylo prováděno od pramene k ústí. Průměrná délka úseku činí 730 metrů,

ekomorfologický monitoring vodních toků v povodí rolavy 71 přičemž nejdelším úsekem je SLA05 na Slatinném potoce (3 756 m) a nekratším je NEJ13 na Nejdeckém potoce (29 m). Mapované vodní toky je možno rozdělit do tří hlavních oblastí: a) Horní tok Rolavy je vymezen od pramenné oblasti po soutok se Slatinným potokem na 25,2 ř. km, na němž se trasa obou toků stáčí z ZSZ směru na směr JZ. Toto území zahrnuje pramennou oblast v prostředí vřesovišť a rašelinišť a náhorní oblast tvořenou horskými loukami, které postupně přecházejí do jehličnatých lesů. Toky si díky své odlehlosti zachovaly přírodě blízký ráz. Antropogenní dopad hornické činnosti zejména ve 14. 19. století je dnes v nivě sotva patrný. b) Střední tok Rolavy (25,2 9 ř. km) má bystřinný ráz a modeluje hluboce zaříznuté erozní údolí tvaru V. Síla řeky byla odjakživa využita pro pohon pil a hamrů. Dnes je především využívána pro energetické účely. V korytě se nacházejí četné jezy a náhony, které ovlivňují hydromorfologické procesy. Doprovodné vegetační pásy jsou ve většině úseků středního toku přítomny a jsou tvořeny jehličnatým porostem, s klesající nadmořskou výškou dominují smíšené lesy. Podélné úpravy koryt byly provedeny ve všech intravilánech, zejména v Nových Hamrech, Vysokých Pecích a Nejdku. Na středním toku přibírá Rolava šest hlavních přítoků. Jejich prameniště se s výjimkou Nejdeckého potoka nacházejí v prostředí horských rašelinišť a jehličnatých lesů. Slatinný a Bílý potok a Limnice s Oldřichovickým potokem mají na horním a středním toku přírodní charakter a antropogenní ovlivnění je zřetelné až v oblasti soutoku s Rolavou. Rudenský potok protéká extenzivně využívanou krajinou s roztroušenou zástavbou. Nejvyšší stupeň ovlivnění je na Nejdeckém potoce, na němž jsou lokalizována dvě vodní díla: nádrž Lesík a přehrada Bernov. c) Dolní tok Rolavy od Nové Role po soutok s Ohří je zřetelně antropogenně ovlivněn. V intravilánu Nové Role, Staré Role a Rybářů byla provedena regulace koryta. Přírodně blízké úseky se nacházejí pouze na čtyřech kilometrech mezi Novou a Starou Rolí. Koryto Rolavy je na nich od okolních luk a pastvin lemováno ekotonem doprovodné vegetace. Řada drobných vodotečí této oblasti byla v důsledku zemědělské činnosti meliorována. 4.1.2 Definice a lokalizace referenčních úseků pro hodnocení kvality habitatu Referenční úseky by měly být přírodního charakteru. Podle německých autorů odrážejí přirozené poměry toku z doby před začátkem průmyslové revoluce, kdy zemědělská a ostatní činnost tehdejšího člověka nebyla v rozporu s geoekologickým potenciálem prostředí (Kern in Bostelmann a kol., 2000). Referenční úseky slouží ke srovnání aktuálního stavu zájmového úseku se stavem cílovým, a to v závislosti na individuálním říčním typu. Podle Gunkela (1998) jsou pro-

72 jana lelut, milada matoušková Obr. 2 Úsek SLA01 je referenčním úsekem pro horní toky. Foto J. Lelut Obr. 3 Úsek ROL07 je referenčním úsekem pro střední toky. Foto M. Matoušková Obr. 4 Úsek ROL30 je referenčním úsekem pro střední tok. Foto J. Lelut veditelným, resp. uskutečnitelným cílem vodohospodářských revitalizací v dlouhodobém horizontu. Přirozený charakter mají v povodí Rolavy obecně prameniště a horní toky, nacházející se v nadmořské výšce kolem 900 m n. m., v prostředí rašelinišť a jehličnatých lesů (obr. 2). Směrem po proudu, úměrně antropogennímu využití krajiny, se výskyt přírodních úseků snižuje. Referenčním úsekem pro střední tok je ROL07 (obr. 3). Vyšší sklon podmiňuje rychlejší proudění, které se promítá ve vyšší síle eroze: převládá hloubková eroze nad boční, která přispívá k erozi údolního dna. Energetický potenciál řeky je schopen unášet i velké balvany, které přispívají k celkové diverzifikaci koryta a proudění. Dochází tak k formaci proudných míst a tůní. Dnový substrát je vedle žulových balvanů tvořen drobnými kameny a pískem. Břehy jsou vystavené boční erozi a díky značné členitosti poskytují útočiště pro vodní faunu. Na vlastní koryto navazují vegetační formace, jejichž druhovému složení dominují jehličnany. Referenčním úsekem pro dolní tok je ROL30 (obr. 4). Řeka má mírnější sklon a tvar koryta připomíná mělký pekáč. Výskyt balvanů je řídký, v proudných místech převládají štěrk a kameny a v tišinách se formují písčité lavice. Boční eroze modeluje členité břehy, které tvoří přirozený přechod mezi akvatickým a terestrickým prostředím. Kořenový systém břehové vegetace stabilizuje břehy. Doprovodný vegetační pás má funkci ekotonu mezi

ekomorfologický monitoring vodních toků v povodí rolavy 73 vlastním korytem a navazující nivou. Mělký příčný profil udržuje vysoko položenou hladinu podzemní vody, čímž se zvyšuje retenční kapacita krajiny. Vzhledem k plochému údolnímu dnu a k absenci protipovodňových opatření mají vyšší vodní stavy možnost vybřežit. Díky absenci zástavby a protipovodňových opatření je retenční potenciál krajiny vysoký. 4.1.3 Kvalita habitatu mapovaných vodních toků Na základě terénního průzkumu EcoRivHab v zóně koryta můžeme konstatovat, že největší podíl představuje přírodě blízké koryto (II. ES, 48 %) s drobnými antropogenními zásahy, např. byla provedena stabilizace břehů kamennou rovnaninou, vyrovnání dna, probírka břehové vegetace, polopřirozená skladba společenstev. Ryze přírodní ráz koryta převládá obecně na horních tocích s výjimkou Rudenského potoka (I. ES představuje 26 %): jedná se o přírodní či přírodě blízké úseky. Biotopy dna a břehů mají, díky absenci antropogenního ovlivnění, přirozenou strukturu. Pro horní toky jsou typickou vegetací mokřady, rašeliniště a jehličnaté lesy. Naopak jedna desetina mapovaných toků spadá do IV. ES. Významná transformace prostředí koryta je typická pro intravilány obcí (obr. 5). Jedná se zejména o výrazné zahloubení, stabilizace břehů nábřežních zdí, vysoké stupně v podélném profilu, unifikace dnového prostředí apod. V doprovodném vegetačním pásu, který sahá do vzdálenosti přibližně 10 m od toku, převládají polopřirozená společenstva mokřin či jehličnatých lesů (I. ES, 40 %). Na středním toku převažují smrkové monokultury či polopřirozené louky (II. ES, 29 %). Na okrajích měst či v prostředí řídce osídlené krajiny doprovodné vegetační pásy existují pouze částečně a prolínají se společenstvy zahrad (III. ES, 22 %). V prostředí zástavby tato zóna zpravidla chybí zcela na úkor umělých povrchů (IV. a V. ES, 9 %). Údolní niva má v povodí Rolavy z jedné poloviny přírodní charakter bez výrazného antropogenního ovlivnění Obr. 5 Antropogenní transformace Bílého potoka v Nových Hamrech spočívá v zahloubení profilu a v jeho stabilizaci gabiony. Foto J. Lelut (I. ES). Jedná se zejména o horní toky. Polopřirozené hospodářské lesy, pastviny, extenzivní louky či roztroušená zástavba se nacházejí na středních tocích (27 %, II. ES). Těmto zónám naopak kontrastují zastavěné nivy, které lemují přibližně 10 % celkové délky říční sítě (V. ES). Jedná se o intravilány obcí Nové Hamry,

74 jana lelut, milada matoušková Obr. 6 Ekomorfologický stav jednotlivých ekomorfologických zón v povodí Rolavy podle metody EcoRivHab Nejdek, Nová Role a Stará Role. Vyhodnocení jednotlivých ekomorfologických zón znázorňuje obr. 6. Díky relativní odlehlosti lze na základě ekomorfologického monitoringu konstatovat přírodě blízký stav na téměř 40 % délky sledovaných toků. Přírodní charakter má Rolava na horním toku, Slatinný i Oldřichovický potok a Limnice s výjimkou úseků v zázemí Nejdku. Mírný antropogenní vliv je typický pro oblasti přechodu horské krajiny v roztroušenou zástavbu, kde je možné pozorovat volně vložené kameny v patách břehů, přítomnost stupňů a náhonů, udržovanou břehovou vegetaci, blízkost lokální komunikace a železnice nebo hospodářsky využívané lesy. Typickým příkladem je Rudenský potok s místy upraveným korytem a se sporadicky rostoucí vegetací v blízkosti toku (II., III. ES). Negativně je metodou posuzována přítomnost jezů a náhonů na Rolavě, které mění hydromorfologii toku a znemožňují migraci živočichů. Významně transformovány jsou úseky protékající zástavbou Nových Hamrů, Vysoké Pece, Nejdku, Bernova, Nové Role, Staré Role a Rybářů (11 % mapovaných toků v IV. a V. ES). Příkladem je Bílý potok v Nových Hamrech, který Obr. 7 Umělý stupeň (přehrážka) na Rolavě na horním okraji Nejdku zachycuje materiál unášený tokem. Modifikuje splaveninový a odtokový režim a je bariérou pro migraci vodních živočichů, slouží jako ochrana města Nejdek před zanášením koryta. Foto J. Lelut vykazuje v délce 1 000 m značnou transformaci (IV. ES) hydromorfologických parametrů: dno zpevněné rovnaninou, gabiony v březích, souvislá zástavba nivy. Významnými úpravami prošla i dolní část Nejdeckého potoka (40 % délky hodnoceno III. až V. ES).

ekomorfologický monitoring vodních toků v povodí rolavy 75 Jedná se o zpevnění a homogenizaci dnových a břehových poměrů, zahloubení a napřímení profilu, chybějící doprovodná vegetace, umělé povrchy navazující přímo na břehovou hranu a změna odtokových poměrů kvůli přehradě Bernov a v. n. Lesík. K výraznému ovlivnění habitatu toku došlo rovněž na hlavním toku Rolavy při průtoku městem Nejdek (V. ES). Uměle vytvořené betonové koryto je bez břehové a doprovodné vegetace, v příčném profilu se nachází několik stupňů a na horním okraji města reguluje splaveninový a odtokový režim Obr. 8 Celkový ekomorfologický stav povodí Rolavy, hodnocení podle EcoRivHab štěrková přehrážka (obr. 7). Údolní niva je silně modifikována, převládá zástavba a dopravní komunikace. Kvalita habitatu říční sítě v povodí Rolavy má přírodě blízký charakter zejména v severní polovině území. Příkladem je Rolava na horním toku, Slatinný i Oldřichovický potok a Limnice kromě úseků v Nejdku. Mírný antropogenní vliv je přítomný na Rudenském potoce. Na středním toku Rolavy se prolínají úseky ekologicky hodnotné s výrazně modifikovanými. Významnými úpravami prošly úseky protékající zástavbou Nových Hamrů, Vysoké Pece, Nejdku, Bernova, Nové Role, Staré Role a Rybářů (obr. 8). 4.2 Hodnocení kvality habitatu říční sítě pomocí metody LAWA-FS Terénní mapování LAWA-FS bylo provedeno na shodných tocích jako při mapování podle EcoRivHab v červenci 2006. Ve směru od ústí k prameni byly vymezeny 200m úseky o celkovém počtu 349. Pro dvě třetiny říční sítě je typické členité dnové prostředí s přírodním substrátem (I. ES) viz obr. 9. Silné ovlivnění dna, projevující se celkově nižší diverzitou říčních biotopů, převládá v osídlených územích (V. ES, 10 %). Břehová zóna je ve srovnání se zónou dna více narušená. Přirozený břehový pás lze nalézt na 47 % (I. ES). Jedná se zejména o pramenné oblasti, které se často nalézají v prostředí rašelinišť a jehličnatých lesů. Za neovlivněný lze rovněž považovat střední tok Rolavy. Na jedné pětině monitorovaných úseků se promítá lidská činnost pouze bodově, např. rozpadající se pravidelný profil, polopřirozené břehové struktury, snížená šířková členitost apod. (II. ES). Nábřežní zdi a masivní

76 jana lelut, milada matoušková Obr. 9 Celkový ekomorfologický stav v povodí Rolavy podle metody LAWA-FS zpevnění břehů zamezující propojení s podzemní vodou. Vegetace není přítomna na celkem pěti kilometrech toků (VII. ES, 7 %). Nejintenzivnější antropogenní vliv se projevuje v plochách přilehlých k toku. Intravilány (VI. a VII. ES) se vyskytují celkově podél 12 % hydrografické sítě. Se vzdáleností jejich negativní vliv zpravidla slábne (V. ES). Na třetině přilehlých ploch lze konstatovat mírné narušení přítomností vozovky, železnice, usedlostí, pastvin, luk či hospodářského lesa (III. a IV. ES). Přirozená, k toku přilehlá krajina, se nachází pouze na 27 % délky všech toků (I. ES). Jedná se o horní tok Rolavy, Limnice, Slatinného, Bílého a Nejdeckého potoka a o Oldřichovický potok. Díky odlehlosti těchto krajin zůstaly do dnešní doby neporušené. V celkovém hodnocení dna, břehů a toku přilehlých ploch bylo klasifikováno jako zcela transformované na 1,5 % říční sítě a velmi silně transformované na 8 %. Jedná se o krajinu na Nejdecku, dále při soutoku Rolavy s Ohří v Rybářích, a v Nových Hamrech. Naopak téměř 40 % sledovaného území má přirozený charakter a na dalších 30 % je ovlivnění jen nepatrné. Jedná se především o horská, zalesněná a plošně rozsáhlá území. Mírný až zřetelný vliv byl pozorován na jedné pětině celkové délky hodnocených úseků (obr. 9). 4.3 Srovnávací analýza aplikovaných metod Metody EcoRivHab a LAWA-FS si jsou navzájem blízké charakterem hodnocených parametrů a postupem při zpracování výsledků. Jsou založeny na detailním terénním průzkumu, a proto zaručují přesnější výstupy. Odlišnosti spočívají v: (1) směru mapování EcoRivHab po proudu, LAWA-FS proti proudu; (2) délce vymezených úseků EcoRivHab oproti LAWA-FS vymezuje kvalitativně homogenní, ale délkově heterogenní úseky; (3) počet parametrů a detailnost jejich

ekomorfologický monitoring vodních toků v povodí rolavy 77 Obr. 10 Vzájemné srovnání výstupů ekomorfologického monitoringu podle LAWA-FS a EcoRivHab sledování; (4) vymezení zón; (5) ekomorfologická stupnice EcoRivHab 5 ES, LAWA-FS 7 ES. Vzhledem k nestejnému rozdělení zón bylo srovnání výsledků možné pouze pro celkový ekomorfologický stav, a to po provedení převodu 7 ES LAWA-FS do 5 ES EcoRivHab a WFD. Po analýze tří způsobů přepočtů (Weiss a kol., 2007; Vondra, 2006; Šípek, 2006 a Lelut, 2007) byl vybrán převod pomocí matematického přepočtu, který zaručoval stejné rozpětí nově vymezených tříd (obr. 10). Při terénním průzkumu se lépe osvědčilo vytyčování úseků přímo v terénu, a to podle homogenního charakteru dané části vodního útvaru (tedy délkově heterogenní) tak, jak to navrhuje EcoRivHab: urychluje to celkové hodnocení. Nevýhodou tohoto postupu může být subjektivní, více či méně správné posouzení situace. Vhodným doplňkem pro správné vymezení úseků jsou letecké snímky. LAWA-FS naopak stanovuje shodnou délku úseků, takže dochází k násilnému dělení jinak homogenních částí toku. Toto umělé dělení může negativně ovlivnit výsledné bodové hodnocení. Výhodou metody EcoRivHab je ve srovnání s LAWA-FS rovnoměrnější hodnocení jednotlivých zón, což ve výsledném efektu lépe vypovídá o celkovém stavu hydrosystému. Údolní niva v povodí Rolavy je málo člověkem modifikovaná, což je však při bodovém hodnocení LAWA-FS klasifikováno mírněji oproti EcoRivHab. Proto vychází celkové hodnocení kvality habitatu říční sítě pomocí LAWA-FS příznivěji než pomocí EcoRivHab. Většina horních toků a velká část středního toku Rolavy nevykazuje výrazné antropogenní ovlivnění. I. ES bylo vyhodnoceno metodou EcoRivHab 37 % a LAWA-FS 49 % mapované délky. Na přechodu mezi horskou, slabě využívanou krajinou a lidskou civilizací byly úseky klasifikovány převážně II. a III. ES. Neuspokojivá ekomorfologická situace odpovídající IV. a V. ES se nachází především na Nejdeckém potoce a na Rolavě v intravilánech a v jejich bezprostřední blízkosti. Tento stav byl shledán metodou LAWA-FS na 13 %

78 jana lelut, milada matoušková a EcoRivHab na 11 % mapované délky. Hodnocení kvality habitatu pomocí dvou zvolených metod koresponduje, neboť po přepočtu do 5 jakostních tříd, byly získány podobné výsledky. Největší odchylky byly zaznamenány v hodnocení I./II. a IV./V. jakostní třídy. 5 diskuze a závěry Práce potvrdila, že ekomorfologický monitoring, založený na detailní analýze kvality habitatu vodních toků a niv v povodí Rolavy, je vhodným nástrojem při hodnocení antropogenního ovlivnění hydrografické sítě. Předností tohoto přístupu je zejména holistický pohled na hydrosystém a na něj navazující krajinné struktury, což odpovídá požadavkům WFD (2000/60/EC) pro trvale udržitelný vodohospodářský management. Srovnání hodnocení celkového ekomorfologického stavu podle metody EcoRivHab a LAWA-FS přineslo zjištění, že výsledky si vzájemně odpovídají. Toto konstatování potvrzuje objektivitu obou přístupů při aplikaci v malých až středně velkých povodích. Hlavní rozdíly jsou způsobeny především odlišným vyčleněním mapovaných zón u každé z metod a projevily se pouze na několika úsecích rozdílem o jeden ES. Studium a aplikace metody LAWA-FS odhalila určité nedostatky v definici a bodovém hodnocení některých parametrů. Lze předpokládat, že po jejich korektuře by se dosáhlo přesnějších výsledků monitoringu LAWA-FS. Při terénním průzkumu a jeho následném zpracování je třeba počítat se značnou časovou i fyzickou náročností. Ekomorfologický monitoring je vhodným podkladem pro definici referenčních úseků, které patří mezi přirozené, antropogenně minimálně ovlivněné lokality. Tyto lokality je nutné v zájmu ekologické stability krajiny chránit tak, jak stanovuje WFD. Referenční úseky jsou rovněž nejvhodnějším příkladem pro revitalizaci srovnatelného vodního útvaru a jsou cílovým stavem, ke kterému by mělo směřovat novodobé plánování v oblasti vod. literatura BOSTELMANN, R. (2000): An Approach to Classification of Natural Streams and Floodplains in South-west Germany. In: L. C. de WAAL et al., eds.: Rehabilitation of Rivers, Principles and Implementation. John Wiley & sons, Chichester, 331 s. 31 55. DE WAAL, L. C., LARGE, A. R. G., WADE, P. M., eds. (2000): Rehabilitation of Rivers, Principles and Implementation. John Wiley & sons, Chichester, 331 s. GUNKEL, G (1998): Quality objectives and goals for the restoration of small running waters. In H. O. Hansen, B. L. Madsen (eds): River Restoration 96: Session Lectures Proceedings

ekomorfologický monitoring vodních toků v povodí rolavy 79 [online, cit. 2007-04-09]. National Environmental Research Institute, Denmark, s. 89 95, http://www.ecrr.org/literature.htm. HANSEN, H. O. (1996): River Restoration Danish Experiences and Examples [online, cit. 2007-04-09]. Nature Environmental Research Institute, Silgeborg Bogtryk, Denmark, 19 s., http://www2.dmu.dk/1_om_dmu/2_tvaer-funk/3_vlres/database/systematik_en.asp. JUST, T. (2001): Možnosti a přínosy revitalizací vodního prostředí. Vodní hospodářství, 2001, č. 3, s. 45 48. JUST, T. (2005): Vodohospodářské revitalizace a jejich uplatnění v ochraně před povodněmi. Český svaz ochránců přírody: Ekologické služby, Praha: MŽP, 359 s. LAWA (2000): Gewässerstrukturgütekartierung in der Bundesrepublik Deutschland Verfahren für kleine und mittelgroße Fließgewässer. Empfehlung. Januar 2000. Länderarbeitsgemeinschaft Wasser. LEDVINKA, O. (2006): Srážko-odtokové poměry v povodí Rolavy. Ročníková práce, PřF UK v Praze, Praha, 94 s. LELUT, J. (2007): Vodohospodářské revitalizace na podkladě ekomorfologického monitoringu vodních toků; aplikace v modelovém povodí Rolavy. Diplomová práce, PřF UK v Praze. Praha, 140 s. MATOUŠKOVÁ, M. (2003): Ekohydrologický monitoring vodních toků jako podklad pro revitalizaci vodních ekosystémů. Disertační práce. PřF UK v Praze, Praha, 219 s. MATOUŠKOVÁ, M., (2004): Ecohydrological monitoring of the river habitat quality. Geografie, 2, 109, s. 105 116. MATOUŠKOVÁ, M. (2007): Ekohydrologický monitoring vodních toků v kontextu Rámcové směrnice ochrany vod EU. Závěrečná výzkumná zpráva projektu GAČR č. 205/02/P102, PřF UK v Praze a GAČR, Praha. MOSTECKÁ, J. (2005): Fyzickogeografická charakteristika a zhodnocení míry antropogenního ovlivnění povodí Rolavy. Ročníková práce, PřF UK v Praze, Praha, 60 s. NAIMAN, R. J. et al. (2006): The Science of Flow-Ecology Relationships: Clarifying Key Terms and Concepts [online, cit. 2007-04-10], http://typo38.unesco.org/en/ecohydrology.html. ŠÍPEK, V. (2006): Ekomorfologické hodnocení kvality habitatu vodních toků v povodí Liběchovky. Diplomová práce. PřF UK v Praze, Praha, 113 s. WFD (Water Framework Directive) 2000/60/EC of the European Parliament and of the Council of 23 October 2000 (2000): Official Journal of the European Communities, I., 327/1. Luxemburg. WEISS, A., MATOUŠKOVÁ, M., MATSCHULLAT, J. (2007): Hydromorphological assessment within the EU-Water Frame Directive trans-boundary cooperation and application to different water basins. Hydrobilogia, 603, 1, 53 72. Springer Netherland, DOI 10.1007/s10750-007-9247-2. VONDRA, F. (2006): Ekomorfologický monitoring v povodí horní Blanice. Diplomová práce, katedra fyzické geografie a geoekologie PřF UK v Praze, Praha, 102 s.