zpráva o projektu realizátoøi projektu:

zpráva o projektu realizátoøi projektu:

Reprodukce povolena pouze k jiným ne komerèním úèelùm, podmínkou je uvedení zdroje. Sèítání bezdomovcù Praha 2004, závìreèná zpráva Ilja Hradecký, Petra Kosová, Maria Myšáková, Lenka Omelková, Petr Sedláèek Arcidiecézní charita Praha Armáda spásy Mìstské centrum sociálních slu eb a prevence Nadìje Ilja Hradecký, Petra Kosová, Maria Myšáková, Lenka Omelková, Petr Sedláèek, 2004 Praha, duben 2004

PODĚKOVÁNÍ Naše poděkování patří především všem dobrovolným sčítacím komisařům za vysoké pracovní nasazení při terénním sčítání, bez jejichž pomoci by projekt Sčítání bezdomovců Praha 2004 nemohl být zrealizován. Děkujeme všem institucím a organizacím za poskytnutá data o počtu bezdomovců a praktické připomínky ke sčítání. Děkujeme sociálním kurátorům hl. m. Prahy za cenné informace při vytipování nocležišť bezdomovců v jednotlivých městských částech, poskytnutí údajů o počtu lidí bez domova a rovněž jim děkujeme za celou řadu praktických připomínek k projektu. Děkujeme doc. Ing. Ladislavu Průšovi, CSc., řediteli Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí za ochotnou pomoc při analýze získaných údajů, při zpracování statistických dat a při specifikaci odhadů. Děkujeme Dopravnímu podniku HMP za umožnění bezplatné přepravy sčítacích komisařů v průběhu sčítání bezdomovců. Děkujeme Městské policii hl. m. Prahy a Policii ČR za cenné informace o počtu bezdomovců v jednotlivých městských částech a za umožnění nerušeného průběhu terénního sčítání. V neposlední řadě naše poděkování patří všem bezdomovcům, kteří se aktivně podíleli na sběru dat a rovněž nám poskytli mnoho užitečných rad a připomínek.

ANOTACE Projekt sčítání bezdomovců zrealizovaly Arcidiecézní charita Praha, Armáda spásy, Městské centrum sociálních služeb a prevence a Naděje pod záštitou Mgr. Hany Halové, radní hl. m. Prahy pro oblast zdravotnictví, sociální péče a národnostních menšin. Cílem projektu bylo, za využití kombinovaného způsobu sčítání, zjistit co nejpřesnější údaj o počtu bezdomovců na území hlavního města Prahy. Projekt byl zaměřen na fenomén zjevného bezdomovství. Zjevné bezdomovství bylo realizační skupinou vymezeno prostřednictvím definic, které pro potřeby Evropské unie vypracovala FEANTSA 1,: 1) Stav bez přístřeší, definovaný jako spaní mimo klasické ubytovací kapacity, který je nejviditelnější formou bezdomovství; 2) kategorie bez bytu, která odpovídá situaci nouzového ubytování nebo dlouhodobého pobytu v institucích. Terénní sčítání bezdomovců proběhlo 19. února 2004 v časovém rozpětí dvou hodin (od 20.00 do 22.00 hod.), veškeré další údaje o počtech bezdomovců byly doplněny s platností k témuž datu. Podstatným zdrojem informací bylo terénní sčítání, které uskutečnilo 242 dobrovolných sčítacích komisařů. Území Prahy bylo pro tento účel rozděleno do 82 sčítacích okrsků (zde bylo sečteno 1054 osob) a dále bylo určeno 21 sčítacích stanovišť MHD (zde bylo sečteno 323 osob). Získaná data byla doplněna údaji z azylových zařízení, ubytoven, nocleháren (zde bylo sečteno 719 osob), denních center otevřených v době sčítání (zde bylo sečteno 411 osob) i údaji z institucionálních zařízení nemocnic, věznic, psychiatrických léčeben atd. (zde bylo sečteno 98 osob). Na závěr bylo provedeno samosčítání 2 (bylo sečteno 491 osob). Celkový počet bezdomovců zaznamenaný v průběhu sčítání dosáhl 3 096 osob, z toho 2 662 mužů (85,99 %) a 434 žen (14,01 %). Výsledky a závěry Sčítání bezdomovců Praha 2004 by se mohly stát východiskem politiky Magistrátu hlavního města Prahy zaměřené na plánování a rozvoj sociálních služeb určených bezdomovcům. 1 European Federation of National Organisations Working with the Homeless 2 Tzv. samosčítáním byly ošetřeny lokality, které nebylo možné během terénního sčítání navštívit. Jednalo se převážně o známá nocležište bezdomovců (opuštěné domy, zahradní kolonie, jeskyně atd.). Počty bezdomovců na těchto místech byly zjištěny prostřednictvím sociálních kurátorů, streetworkerů, Městské policie a hlavně bezdomovců.

Obsah 1. ÚVOD...1 2. VÝCHOZÍ SITUACE...2 3. ZÁMĚR PROJEKTU...3 4. PŘÍPRAVA A PREZENTACE PROJEKTU...3 4. 1. Příprava projektu...3 4. 2. Prezentace projektu...4 5. METODOLOGIE...5 5. 1. Základní řešené otázky...5 5. 2. Definice cílové skupiny...6 5. 3. Metody sčítání bezdomovců užívané v evropských zemích...7 5. 4. Metoda sčítání užitá v projektu...8 5. 5. Volba termínu sčítání...9 5. 6. Výběr lokalit a sčítacích okrsků...10 6. REALIZACE...11 7. VÝSTUPY SČÍTÁNÍ...12 7. 1. Souhrnný přehled výstupů sčítání...12 7. 1. 1. Celkové výsledky...12 7. 1. 2. Lůžková zařízení...13 7. 1. 3. Denní centra...14 7. 1. 4. Instituce...14 7. 1. 5. Městská hromadná doprava...15 7. 1. 6. Terénní sčítání okrsky...16 7. 1. 7. Terénní samosčítání...17 7. 2. Interpretace výsledků sčítání...18 8. ZÁVĚR...21 9. POUŽITÉ PRAMENY...22

1. ÚVOD Problematika bezdomovství se řadí k nejzávažnějším tématům v sociální oblasti, na která hlavní město Praha (HMP) v současné době zaměřuje pozornost. O skutečnosti, že politická reprezentace HMP i orgány samosprávy reflektují situaci občanů žijících na okraji společnosti a reagují na signály společenské poptávky, svědčí mj. znění Usnesení Rady HMP č. 1 035 ze dne 8. 7. 2003. Projekt Sčítání bezdomovců Praha 2004 je jedním z kroků, které vedou k naplnění zadání výše zmíněného usnesení, a navazuje na výstupy materiálu Zjevné bezdomovství v Praze Analýza a návrhy řešení problematiky pro zimní období 2003/2004 3. Záměrem obou uvedených projektů je shromáždit maximální možný objem informací o fenoménu bezdomovství a spolu s návrhy řešení je předložit kompetentním zástupcům HMP, kteří mohou na jejich základě definovat základní rámec a pravidla koncepce rozvoje služeb zaměřených na pomoc skupině obyvatel nejvíce ohrožených sociálním vyloučením. Významným aspektem, který provází vznik a realizaci projektů zabývajících se tématem bezdomovství, je přímá spolupráce zainteresovaných subjektů hlavního města Prahy jako zadavatele úkolu a organizací poskytujících služby bezdomovcům v roli řešitelů, konkrétně Arcidiecézní charity, Armády spásy, Městského centra sociálních služeb a prevence a Naděje. Spolupráce a dialog mezi orgány samosprávy, státní správy a organizacemi poskytujícími sociální služby při řešení závažných problémů v sociální oblasti na regionální i lokální úrovni se v zemích Evropské unie staly již standardem. Přiblížení se této zavedené praxi, k čemuž nyní dochází i v hlavním městě České republiky, lze hodnotit jednoznačně pozitivně. Zkušenosti získané při realizaci projektů zabývajících se tématem bezdomovství nepochybně naleznou uplatnění v dalších programech hlavního města Prahy. Projekt Sčítání bezdomovců Praha 2004 je významný také z dalších důvodů. Jeho závěrečná zpráva přichází v době sestavování Národního akčního plánu pro sociální začleňování a může posloužit jako inspirace příslušné pracovní skupině Ministerstva práce a sociálních věcí. Informace o projektu a výstupní údaje budou dále předány FEANTSA resp. European Observatory of Homelessness. 3 Zjevné bezdomovství v Praze Analýza a návrhy řešení problematiky pro zimní období 2003/2004, Praha: MCSSP 2003. Materiál vznikl ve spolupráci Arcidiecézní charity, Armády spásy, Městského centra sociálních služeb a prevence a Naděje. 1

2. VÝCHOZÍ SITUACE Projekt Sčítání bezdomovců Praha 2004 je počinem, který nemá v České republice obdoby. Fenomén bezdomovství dosud nebyl systematicky sledován a veškeré dosavadní údaje o počtech bezdomovců i příčinách jevu bezdomovství vycházely z dílčích a nepříliš přesných informací, které samostatně shromažďovaly organizace poskytující služby této skupině sociálně handicapovaných občanů. 4 O sjednocení existujících statistických dat po jistou dobu usilovalo Sdružení azylových domů 5, v roce 1997 byla zveřejněna výzkumná zpráva porovnávající životní podmínky bezdomovců v ČR a dalších zemích 6. Přesto se však nedařilo získat validní údaje o počtu bezdomovců v naší zemi, např. odhady pro Prahu se pohybovaly od 300 až po 15 000 lidí přežívajících na ulici, odborná veřejnost pracovala s počty v rozmezí 3 000 až 5 000 osob. Údaje, které byly v České republice k dispozici, neumožňovaly formulovat podložené závěry o celkovém počtu bezdomovců z více důvodů. Hlavním z nich byla neexistence metodologie, která by obsahovala postupy, jak do sčítání zahrnout skupiny osob, které přežívají v opuštěných domech, v lesích, jeskyních, kanálech, na ulicích a nikdy nebo velmi zřídka vyhledávají azylová zařízení nebo denní centra. Zajímavou informaci související s tematikou bezdomovství bylo možno nalézt ve výstupech posledního sčítání obyvatel, které realizoval k 1. březnu 2001 Český statistický úřad. 7 V tabulce 12 nazvané Bydlení rodin a domácností podle kategorie a velikosti bytu a právního důvodu užívání bytu k 1. 3. 2001 je právní důvod užívání bytu rozdělen na kategorie: (1) byt ve vlastním domě, (2) byt v osobním vlastnictví, (3) byt nájemní, (4) byt člena bytového družstva, (5) byt člena družstva nájemců založeného za účelem privatizace a (6) ostatní. Tato šestá skupina domácností zahrnuje 78 647 domovnických a jiných služebních bytů, 173 656 bytů je v jiném bezplatném užívání, u 18 959 bytů nebyl právní důvod zjištěn. V těchto 271 262 bytech bydlí 312 236 domácností. Příslušníky každé z těchto domácností lze potenciálně označit za ohrožené sociálním vyloučením. 8 4 Např. Hradecká, Vlastimila Hradecký, Ilja: Bezdomovství extrémní vyloučení, Praha: Naděje 1996. 5 Sdružení azylových domů sdružuje více než 100 zařízení sloužících k ubytování bezdomovců. 6 M. Pellegrino ve své studii srovnával počty bezdomovců, jejich životní podmínky, přístup ke službám a právní prostředí ve čtyřech teritoriích (EU 12, Švédsko, USA a Česká republika). Pellegrino, Mauro: Uno su mile? in: Rassegna di servizio sociale No. 3/1997, Roma: EISS 1997. 7 http://www.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/publ/a4c54c09a904e412c1256cd80040ed28/$file/strana_ 12.pdf 8 Metodologie použitá pro sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001 neumožnila rozlišení bezdomovců jako zvláštní skupiny obyvatelstva. Osoby byly sčítány především v místě svého trvalého bydliště, a pokud byl někdo sečten mimo své trvalé bydliště, byl v rámci zpracování do místa svého trvalého bydliště přemístěn. Pokud se v místě trvalého bydliště bezdomovce v době sčítání nikdo nevyskytoval, a tedy údaje o něm nemohl nikdo vyplnit, měl sčítací komisař za povinnost ověřit na evidenci obyvatel, zda na dané adrese není někdo přihlášen k trvalému pobytu. Pokud zde někdo přihlášen byl, měl komisař do formuláře uvést alespoň údaje z evidence obyvatel. Nepřítomné osoby však nelze automaticky pokládat za bezdomovce, protože důvodů jejich nepřítomnosti může být mnoho. Zadáním sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001 ovšem nebylo zjišťování počtu bezdomovců v České republice. 2

3. ZÁMĚR PROJEKTU Základním záměrem projektu Sčítání bezdomovců Praha 2004 bylo získat validní informaci o počtu zjevných bezdomovců zdržujících se v zimním období na území hlavního města Prahy, a to na základě terénního sčítání realizovaného formou pozorování. Za cílovou skupinu byli vybráni lidé přežívající na ulici a lidé využívající specifické sociální služby, kteří mají z nejrůznějších důvodů ztížený nebo omezený přístup ke zdrojům umožňujícím naplňovat základní životní potřeby (stravu, ošacení, hygienu, zdravotní péči), či nemají schopnost těchto zdrojů využívat. 4. PŘÍPRAVA A PREZENTACE PROJEKTU 4. 1. Příprava projektu Návrh realizovat sčítání bezdomovců v hlavním městě Praze se objevil již v materiálu Zjevné bezdomovství v Praze Analýza a návrhy řešení problematiky pro zimní období 2003/2004, který byl vypracován na základě zadání Magistrátu HMP. Od dubna 2003 se začala rodit metodologie projektu sčítání, za výchozí myšlenku posloužila dánská metoda jednoho dne 9. Důležité podněty přinesla studie, kterou v listopadu 2003 vydala FEANTSA, resp. European Observatory of Homelessness. 10 S návrhem metodologie a jejími hlavními rysy se seznámila odborná veřejnost v prosinci 2003 na druhém ročníku konference o bezdomovství s názvem V Praze doma bez domova 2003. Ještě dříve, v listopadu 2003, byla dokončena základní podoba sčítacích archů užitých v projektu. V lednu 2004 proběhly dvě významné schůzky porada sociálních kurátorů, streetworkerů a dalších sociálních pracovníků pražských městských částí a pracovní schůzka poskytovatelů sociálních služeb určených bezdomovcům spolupracujícím na přípravě a vlastní realizaci projektu. Výstupem těchto schůzek byl seznam míst, na kterých se obvykle lze setkat s bezdomovci, a tato místa se stala primárními cíli pro terénní sčítací komisaře 11. Z dalších konzultací realizačního týmu vyplynula nutnost rozdělit území Prahy na okrsky, které byly rovněž pokryty sčítacími komisaři. Vzniklá mapa okrsků a míst obývaných bezdomovci byla průběžně, prakticky až do posledního dne před vlastním sčítáním, aktualizována a upřesňována. Od ledna 2004 začala práce na vytvoření metodických pokynů pro sčítací komisaře a současně byli oslovováni potenciální dobrovolníci pro funkce terénních sčítacích komisařů, např. z řad studentů a bezdomovců(!). Odbornou pomoc a poradenství při získávání dobrovolníků poskytlo Národní dobrovolnické centrum Praha Hestia. Významnou část 9 Avramov, Dragana: Les sans abri dans l Union Européenne, Bruxelles: FEANTSA 1995, str. 88 89 10 Edgar, Bill; Doherty, Joe; Meert, Henk: Review of Statistics on Homelessness in Europe, European Observatory of Homelessness November 2003, Bruxelles: FEANTSA 2003 11 Pojem sčítací komisař je vypůjčen z odborné terminologie ČSÚ, i když v případě realizace tohoto projektu by bylo správnější uvádět jej v uvozovkách. 3

sčítacích komisařů tvořili přímo profesionálové pracující s bezdomovci. Přestože byl cílený nábor dobrovolníků zahájen až v druhé polovině ledna, někteří z nich se ke spolupráci hlásili již na konferenci V Praze doma bez domova 2003. V první polovině února byl sestaven časový harmonogram sčítání a ujasněno personální zabezpečení. Dne 10. 2. 2004 proběhlo v hlavní posluchárně Filozofické fakulty Univerzity Karlovy školení sčítacích komisařů dobrovolníků, kterých se zde sešlo více než dvě stě. Významnou podporu projektu poskytl Dopravní podnik hl. m. Prahy, a. s., který sčítacím komisařům umožnil cestovat v době terénního sčítání zdarma a vyhověl rovněž žádosti organizátorů, aby bezdomovci byli během sčítání v MHD tolerováni. Obdobným žádostem o tolerování bezdomovců na veřejných prostranstvích v době sčítání vyhověly Policie ČR a Městská policie hl. m. Prahy. 4. 2. Prezentace projektu Začátkem prosince 2003 byl na konferenci o bezdomovství pod názvem V Praze doma bez domova 2003 projekt poprvé představen nejen odborné veřejnosti a sdělovacím prostředkům, ale také samotným bezdomovcům. Přednesený referát 12 obsahoval základní myšlenky připravovaného sčítání: Koho počítat jako bezdomovce? Koho za bezdomovce vůbec pokládat? Za situace, kdy jasné vymezení vlastního pojmu bezdomovec neexistuje, zabarvení samotného slova bezdomovec je v obecném vnímání veřejnosti pejorativní, oficiální dokumenty a legislativa termín bezdomovec neznají. Funkční definice bezdomovství podle FEANTSA spolu se zdůrazněním okruhu osob, kterých se projekt dotýká. Proč sčítat bezdomovce? Není to samoúčelné? Odpovědi na tyto otázky: Jsou mezi námi a trpí absolutní chudobou. Odstranění nebo zmírnění bezdomovství a chudoby obecně stojí peníze, je to však výhodná investice do budoucnosti. Zmírňováním chudoby tak přispíváme k sociálnímu smíru ve společnosti. Chceme-li kvantifikovat potřebné sociální služby, potřebujeme mít co nejpřesnější údaje o počtu osob, které se v hmotné nouzi nacházejí. Metody sčítání bezdomovců v Evropě; představení používaných metod odhadu počtu bezdomovců v zemích Evropské unie. Společný projekt pro Prahu zvolená metoda. Pilotní projekt vyžaduje spolupráci všech zúčastněných osob a subjektů. Nutnost zvolit metodologii a rozpracovat ji do konkrétního plánu. Po vlastním sčítání výsledky vyhodnotit a eliminovat možné chyby. Projekt je primárně inspirován dánským modelem, tzv. metodou jednoho dne. Co se stane s výstupem projektu? Cílem je získat objektivní údaje o počtu zjevných bezdomovců, kteří se v zimě pohybují po Praze. Chceme předložit takový dokument, který povede k plánování a financování přiměřeného rozsahu služeb nutných pro přežití a důstojný život lidí, kteří se dostali na okraj společnosti. Zájem o projekt Sčítání bezdomovců Praha 2004 brzy projevila také média tisk, rozhlas i televize. Organizátoři poskytli v průběhu ledna a února řadu rozhovorů na téma sčítání bezdomovců a problematiky bezdomovství obecně. Velkou pozornost projektu věnoval 12 Hradecký, Ilja: Jak sčítat ryby v moři, referát na konferenci V Praze doma bez domova, Praha 2003. 4

rovněž časopis bezdomovců Nový prostor, který byl přizván ke spolupráci. Den před a den po vlastní akci sčítání proběhly tiskové konference, pro které realizátoři připravili tiskové zprávy. 5. METODOLOGIE 5. 1. Základní řešené otázky Problémy sčítání bezdomovců spočívají zejména ve dvou skutečnostech. První z nich je neustálá migrace, neustálý pohyb bezdomovců. Bezdomovci, jak naznačuje již české pojmenování, jsou lidmi bez domova, často osamělými, bez rodinného zázemí a bez stálého místa odpočinku. Jejich životní jistoty často nepřesahují časový horizont delší než od rána do večera nebo od večera zase do rána. Z místa, odkud jsou jeden den vyhnáni, jdou další den na místo, které jim připadá bezpečnější. Bezdomovci se pohybují ještě v jiném smyslu, obrazně řečeno nahoru a dolů. Oscilují mezi obdobím relativního bezpečí, kdy nacházejí alespoň nějaký způsob obživy, přežívají někde pod střechou, v levné ubytovně apod., a obdobím, kdy o tento komfort přijdou. Tehdy jsou lépe viditelní, protože tráví více času na veřejných prostranstvích, v dopravních prostředcích a v běžně přístupných budovách. Ve všech velkých městech přitahují bezdomovce např. železniční nádraží, pohybují se v blízkosti nákupních center atd. 13 Druhou skutečností znesnadňující sčítání bezdomovců je nejasné vymezení pojmu bezdomovec. Jakákoliv obecná definice bezdomovství se nemůže vyhnout významovým posunům, už z toho důvodu, že bezdomovství představuje celý komplex jevů, často s rozdílnou charakteristikou. Výrok, že bezdomovec je někdo, kdo ztratil, opustil nebo dokonce nikdy neměl svůj vlastní domov, své rodinné zázemí, případně že bezdomovec je ten, kdo neumí nebo ani nechce řešit své problémy a hledá pomoc u sociálních pracovníků, u sociálních kurátorů, u města, u neziskových organizací a v některých případech už ji dokonce ani nevyhledává, je nepřesný a zavádějící. Obecná definice bezdomovství s sebou nese riziko, že buď vyloučí někoho, kdo je jakkoli marginální, anebo zahrne naprosto všechny osoby se sociálními problémy. Vedle bezdomovství zjevného, kam jsou řazeni lidé bez střechy nad hlavou, přespávající na ulici, v parku nebo na jiných veřejných místech, v opuštěných domech, sklepích, tepelných výměnících, kanálech apod., hovoříme o bezdomovství latentním a potenciálním. Tyto formy bezdomovství jsou reprezentovány lidmi, kteří sice žijí pod střechou, ale jejich bydlení je nejisté, často kvůli neplacení nájemného nebo nevýhodné nájemní smlouvě. Nelze opominout ani skupiny lidí, zpravidla ze sociálně slabších vrstev, porůznu nouzově ubytované na kratší nebo delší přechodnou dobu, jejíž délku často výhledově neznají. Tato 13 Uvedená místa poskytují bezdomovcům sociální zázemí a příležitost uspokojit základní fyziologické potřeby (hygiena, teplo, jídlo). 5

skutečnost jim neumožňuje plánovat dlouhodobé životní strategie a nezřídka sklouznou ke stylu života založeného na taktice přežívání ze dne na den. V českém prostředí figurují ještě další dva aspekty spojené s pojmem bezdomovec. Tím prvním je negativní až pejorativní zabarvení samotného slova v obecném povědomí veřejnosti. Druhým problémem, mnohem závažnějším, je absence slova bezdomovec v oficiálních dokumentech, zejména v legislativě, kde tímto slovem zákon označuje pouze osoby bez státní příslušnosti. 5. 2. Definice cílové skupiny Vzhledem k výše naznačeným obtížím při definici pojmu bezdomovství byla realizační skupinou využita metodika, kterou pro potřeby Evropské unie vypracovala FEANTSA. 14 Podle této metodiky se bezdomovství stává problémem lidí v následujících životních situacích: 1) bez přístřeší (Rooflessness), 2) bez bytu (Houselessness), 3) bydlení v nejistých podmínkách (Living in insecure accommodation), 4) bydlení v nepřiměřených podmínkách (Living in inadequate accommodation). Ad 1) Stav bez přístřeší, definovaný jako spaní mimo klasické ubytovací kapacity, je nejviditelnější formou bezdomovství. Lidé s chaotickým životním stylem nebo s neusazenými poměry jsou zvlášť náchylní k tomu, že se octnou bez přístřeší. Úspěšné nové ubytování pro lidi v této kategorii může záviset i na dostupnosti vhodné podpory, a nikoliv jen na dostupnosti kapacit k dočasnému či trvalému bydlení. Ad 2) Kategorii bez bytu odpovídají situace, kde navzdory přístupu k nouzovému ubytování nebo dlouhodobým pobytům v institucích může dojít k označení určitých jedinců za bezdomovce kvůli nedostatku vhodné podpory, která by usnadnila a vedla k sociální reintegraci. Lidé, kteří jsou donuceni žít v institucích kvůli nedostatku bydlení (s podporou) v obci, které by splňovalo jejich potřeby, bývají v důsledku tohoto stavu označeni za bezdomovce. V tomto kontextu se za pojmem bezdomovství skrývá nejen nedostupnost bydlení, ale i neexistence či nefunkčnost společenských vazeb. Ad 3) Příslušnost ke kategorii bydlení v nejistých podmínkách (při nejistém nároku na ubytování nebo dočasném ubytování) může být důsledkem nedostupnosti trvalého bydlení. Zároveň může odrážet potřebu podpory, která by člověku umožnila získat a úspěšně udržet bydlení. Poskytnutí vhodné podpory může být rozhodujícím faktorem, který umožní člověku získat trvalé bydlení na vlastní jméno i vlastní odpovědnost. Tato kategorie zahrnuje rovněž lidi, kteří jsou okolnostmi donuceni bydlet společně s jinými lidmi v nevyhovujících podmínkách, a lidi bezprostředně ohrožené fyzickým nebo psychickým násilím (např. domácí násilí, nucená prostituce, rasové násilí a obtěžování). Ad 4) Kategorie bydlení v nedostatečných podmínkách zahrnuje lidi, jejichž ubytovací kapacita je hygienicky nezpůsobilá i z důvodů příliš mnoha spolubydlících (posouzeno podle zákonných a jiných norem platných v daném státě), jakož i lidi, jejichž bytem je karavan či loď. 14 Edgar, Bill; Doherty, Joe; Meert, Henk: Review of Statistics on Homelessness in Europe, European Observatory of Homelessness November 2003, Bruxelles: FEANTSA 2003. 6

Sčítání bezdomovců v Praze bylo primárně zaměřeno na cílovou skupinu, jejíž životní podmínky odpovídají prvnímu a druhému kritériu. V ČR odborníci zařadili tyto skupiny bezdomovců do kategorie tzv. zjevného bezdomovství. Protože šlo opět o poměrně volně vymezenou kategorii, realizační tým sčítání bezdomovců ji pro účely projektu pracovně redefinoval: Bezdomovci 15 jsou osoby s nedostatkem prostředků (nejen materiálních) nezbytných k běžnému způsobu života a bez možností nebo schopností si tyto prostředky samostatně obstarat či s nimi dále smysluplně nakládat. Lidé z cílové skupiny jsou zpravidla závislí na službách poskytovaných organizacemi zřízenými obcemi nebo nestátními neziskovými organizacemi, např. denními centry, krizovými centry, noclehárnami, azylovými domy, ubytovnami. Nezanedbatelnou část cílové skupiny tvoří lidé, kteří nevyužívají žádnou z nabízených služeb. 5. 3. Metody sčítání bezdomovců užívané v evropských zemích 16 Průkopníky ve sledování problematiky bezdomovství, sběru údajů o časovém průběhu bezdomovství a měření bezdomovství se stali Dánové. Tamní situaci shrnul jeden z odborníků podílejících se na činnosti FEANTSA: Díky údajům, které předávají poskytovatelé sociálních služeb, a výsledkům rešerší v malém (místním) měřítku a výsledkům sčítání v jednom dnu můžeme nepřímo identifikovat jisté etapy, které konstituují ztrátu domova. 17 V Evropě se pro zjištění počtu bezdomovců používá osm základních modelů, z nichž každý má své přednosti i nedostatky. 1) Metoda, která se jeví jako nejpřesnější, je založena na principu, kdy údaje shromažďují a předávají k vyhodnocení obce podle evidence osob žádajících pomoc. Ve vyhodnocení se objeví počet konkrétních fyzických osob i délka nepříznivého stavu, ve kterém se žadatel nachází. V Německu se při zpracování zvyšuje celkový počet o 38,5 % na předpokládanou fluktuaci, tj. rozdíl mezi okamžitým stavem a počtem osob za rok. Podobně postupuje také Nizozemí. Tuto metodu lze pokládat za dostatečně přesnou pro daný účel. 2) Při sčítání obyvatel ve Francii jsou zaznamenány jako určitá statistická kategorie osoby bez trvalého bydliště (sans domicile fixe), to jsou osoby pobývající v ubytovacích střediscích pro bezdomovce a také osoby žijící ve sklepích, v kůlnách a v opuštěných budovách. Jejich součet pak je údajem o počtu bezdomovců ve Francii. Problémem této metody se zdá být způsob, jak sčítání zaznamenává osoby žijící doslova na ulici, které jsou sociálním vyloučením nejvíce stigmatizovány. 3) Ve Velké Británii existuje zákonná definice bezdomovství již od roku 1977, ze zákona (homelessness legislation) se vede ústřední registrace bezdomovců za pomoci přidělených identifikačních čísel. Pojem bezdomovec byl definován tak, že se jím rozumí osoba, 15 Bezdomovci lidé bez domova; domov je v tomto případě chápán i jako sociální zázemí jedince; nejde pouze o deklarované trvalé nebo přechodné bydliště. 16 Všechny údaje o metodách sčítání bezdomovců v Evropě: Edgar, Bill; Doherty, Joe; Meert, Henk: Review of Statistics on Homelessness in Europe, European Observatory of Homelessness November 2003, Bruxelles: FEANTSA 2003. 17 Avramov, Dragana: Les sans abri dans l Union Européenne, Bruxelles: FEANTSA 1995, str. 89. 7

která přespává na ulici minimálně šest měsíců a byla oslovena a zaregistrována některým z týmů streetworkerů jmenovaných vládou. Každý bezdomovec musí své registrační číslo uvést při jakémkoliv jednání s úřady nebo při využívání existujících ubytoven pro bezdomovce. Údaje velmi široce a podrobně sbírají místní úřady a publikují jednak na místní úrovni, jednak sumárně pro Anglii, Skotsko, Wales a Severní Irsko. 4) Irská republika používá formu tzv. oficiálního odhadu místní správy, tedy obcí. Výzkumníky je tato metoda kritizována pro značné podhodnocení celkových počtů. 5) Ještě méně přesnou metodou je italský způsob získávání údajů formou dotazníkového šetření v kombinaci se sčítáním obyvatel, které ovšem nepostihuje bezdomovce tak jako ve Francii. Nepřesnost jí vytýká italská nevládní organizace Commissione d indagine sulla povertà, protože nezaznamená osoby žijící v extrémních podmínkách. 6) Dalším způsobem je shromažďování a sčítání údajů od poskytovatelů ubytování o počtech osob pobývajících v ubytovacích střediscích pro bezdomovce. Tento způsob, který je přesným součtem neúplných číselných údajů, je používán v Belgii a ve Španělsku (v ČR jej aplikuje Sdružení azylových domů). Jeho hlavním nedostatkem je skutečnost, že nezaznamená bezdomovce, kteří nocují jinde než v azylových ubytovnách. 7) Dánský model je založen na jednorázovém sečtení bezdomovců, kteří využijí azylová lůžka. Jednou ročně, v jeden předem určený den, nejčastěji v zimě, uvedou všichni poskytovatelé ubytovacích služeb pro bezdomovce číselný údaj o počtu ubytovaných osob. Výhodou je přesné číslo, nevýhodou je skutečnost, že jsou zaznamenány jen počty osob ubytovaných a pomíjeny osoby mimo tato zařízení. Dánského modelu používá také Lucembursko. Nutno podotknout, že v obou těchto zemích jsou ubytovací kapacity pro bezdomovce na takové úrovni, že chyba při sčítání není podstatná. 18 8) A nakonec nejméně přesný způsob určení počtu bezdomovců je založen pouze na osobní zkušenosti výzkumníků a na jejich odhadech. Je používán v Portugalsku a Řecku. Obdobný způsob je dosud užíván také v České republice. 5. 4. Metoda sčítání užitá v projektu Pro realizaci projektu byla zvolena dánská metoda jednoho dne modifikovaná o využití prvků vycházejících z francouzského modelu. Vedle údajů z ubytovacích zařízení a denních center organizací poskytujících služby bezdomovcům, která zůstala v době sčítání pro klienty otevřena, byly zjišťovány počty osob trávících noc na různých místech v celé Praze. Sčítání se, v souladu s primárním záměrem zachytit situaci výše definované cílové skupiny, netýkalo bezdomovců ubytovaných v krátkodobých podnájmech, v komerčních ubytovnách nebo u přátel a příbuzných. Dále nebyla přímo v rámci terénního sčítání prováděného sčítacími komisaři vyčerpávajícím způsobem ošetřena veškerá místa, která by mohla sloužit jako potenciální nocležiště 19 bezdomovců, v tomto případě byl zvolen jiný postup, který je popsán dále v textu. Základem terénní části sčítání byla jednorázová akce, při které tým odborných pracovníků a dobrovolníků během stanoveného zimního večera v časovém rozpětí dvou hodin sečetl 18 Především od dánského modelu byla odvozena metodologie projektu Sčítání bezdomovců Praha 2004, s výhradou, že ji nelze bez úpravy aplikovat v případech, kdy reálná potřeba podstatně převyšuje nabídku. 19 Nocležiště je pracovní termín pro místa dlouhodobě nebo sezónně obývaná jednotlivci a skupinami bezdomovců. Jedná se zpravidla o sklepy, opuštěné domy, půdy, seníky, kanály, jeskyně, chatky, garáže atd. 8

v Praze v předem vytyčených okrscích bezdomovce. V rámci těchto okrsků, které sčítací komisaři museli v daném časovém rozpětí projít, byla vyznačena známá a současně relativně dobře přístupná nocležiště. Z důvodu bezpečnosti dobrovolníků realizátoři sčítání upustili od návštěv nocležišť bezdomovců v místech sice evidovaných, ale běžně nepřístupných nebo v noci neosvětlených. Údaje z těchto míst byly získány alternativním způsobem, od sociálních kurátorů nebo bezdomovců samotných samosčítáním 20. Zvláštní pozornost věnovali sčítací komisaři rovněž veřejným místům obvyklým shromaždištím bezdomovců např. bufetům s nepřetržitým provozem, restauracím a hernám. Sčítací komisaři se rovněž zaměřili na velká pražská nádraží včetně vybraných vlakových spojů. Část sčítacích komisařů byla rozmístěna na konečných stanicích metra, vybraných uzlových a konečných zastávkách tramvají, kde zaznamenávali počty bezdomovců, kteří vyhledali úkryt v dopravních prostředcích. Pozorované bezdomovce sčítací komisaři zapisovali do sčítacích archů podle jednoduchých třídících znaků: pohlaví a věku, kdy byli pozorovaní bezdomovci řazeni do tří základních kategorií mladí (do 25 let), střední věk (25 60 let), vyšší věk (nad 60 let). Současně s probíhajícím terénním šetřením všichni spolupracující poskytovatelé sociálních služeb pro bezdomovce zaznamenávali počet osob, které v tento večer pobývaly v noclehárnách, azylových domech a denních centrech. 5. 5. Volba termínu sčítání Zimní období bylo zvoleno především z toho důvodu, že bezdomovci plně využívají služeb organizací, které nabízí ubytovací kapacity i možnost přenocování v denních centrech. Bylo tedy možno předpokládat, že značný počet bezdomovců lze sečíst právě na těchto místech. Stejně tak se bezdomovci uchylují před zimou do prostředků městské hromadné dopravy, restauračních zařízení, nádražních budov atd. Konkrétní datum bylo stanoveno, s ohledem na dlouhodobou předpověď počasí, na druhou polovinu ledna až konec února. 21 V souladu s cíli projektu se jevily jako nejpříhodnější podmínky mrazivého týdne s denními teplotami v rozmezí od -5 C do -10 C (nebo i nižšími). Konečné zvolené datum připadlo na čtvrtek 19. února 2004. Jako vhodné pro realizaci sčítání byly stanoveny dny přibližně v polovině týdne. Víkendové dny nebo dny v jejich těsné blízkosti by mohly přinést určitá zkreslení, která však bez empiricky podložených informací nelze zcela jednoznačně vymezit. 20 Tzv. samosčítáním byly ošetřeny lokality, které nebylo možné během terénního sčítání navštívit. Jednalo se převážně známá nocležište bezdomovců (opuštěné domy, zahradní kolonie, jeskyně atd.). Počty bezdomovců na těchto místech byly zjištěny prostřednictvím sociálních kurátorů, streetworkerů, Městské policie a hlavně bezdomovců. 21 Sčítání v prosinci nebo začátkem ledna by ovlivnila blízkost vánočních a novoročních svátků. Březen bývá zpravidla již teplejší, a pro bezdomovce tedy méně kritický. 9

Za čas sčítání byla zvolena večerní doba v rozmezí dvou hodin 20.00 až 22.00 hod. V tuto dobu se již část bezdomovců nacházela v místě svého nocležiště a připravovala se ke spánku a další bezdomovci taková místa vyhledávali, což umožnilo jejich zaevidování sčítacími komisaři buď přímo v místě nocležiště, nebo na cestě k němu. Dřívější hodina sčítání tedy nebyla vhodná z důvodu značného pohybu bezdomovců z místa na místo, v pozdějších hodinách by zase mohlo docházet k problémům s možným probuzením spících bezdomovců sčítacími komisaři. Dvouhodinová délka sčítání byla zvolena jednak s ohledem na vytvoření dostatečného časového prostoru pro sčítací komisaře procházející přidělené okrsky a lokality, ale i s přihlédnutím k mobilitě sčítaných bezdomovců, kteří by při delším časovém intervalu mohli být sečteni opakovaně. 5. 6. Výběr lokalit a sčítacích okrsků Sčítání bezdomovců obsáhlo následující základní typy prostor a míst: zařízení poskytující služby bezdomovcům, vymezené okrsky, vytipované lokality, dopravní prostředky městské hromadné dopravy. V případě zařízení poskytujících služby bezdomovcům se jednalo o: denní centra, noclehárny, azylové domy a ubytovny, domy na půli cesty, jiná specializovaná centra sociálních služeb. Sčítání ve vymezených okrscích, veřejně přístupných místech včetně dopravních prostředků realizovali sčítací komisaři, kteří obdrželi mapy okrsků s vyznačenými, předem vytipovanými místy pobytu bezdomovců zahrnující: nádražní budovy a jejich okolí, hypermarkety a supermarkety, podniky s večerním a nepřetržitým provozem (hostince, bufety, bary, herny), kina promítající za dobrovolné vstupné film Ježíš, místa známá jako nocležiště bezdomovců, stanice metra (zejména v centru města) a jejich okolí, vlaky metra (6 konečných stanic), večerní tramvaje (konečné a uzlové zastávky). Zatímco výběr zařízení poskytujících služby bezdomovcům byl bezprostředně určen organizacemi spolupracujícími na realizaci projektu, tipování míst pobytu bezdomovců 10

a jejich nocležišť probíhalo prakticky po celou dobu přípravy projektu a procházelo neustálou aktualizací. Seznam míst pobytu bezdomovců a jejich nocležišť bylo nakonec možno sestavit pouze za pomoci sociálních pracovníků městských částí, sociálních kurátorů, streetworkerů i samotných bezdomovců. Sčítání bezdomovců proběhlo rovněž v pražských nemocnicích, věznicích, psychiatrických léčebnách a protialkoholní záchytné stanici. 6. REALIZACE Vlastní sčítání bezdomovců proběhlo ve čtvrtek 19. 2. 2004 a realizovalo jej 242 sčítacích komisařů v 82 sčítacích okrscích a na 21 vybraných zastávkách a konečných stanicích pražské MHD. Sčítací komisaři se shromáždili v 18.00 hod. v kostele sv. Tomáše, kde proběhla závěrečná instruktáž a byly rozdány potřebné materiály: sčítací archy, mapky sčítacích okrsků, průkazky sčítacích komisařů (v době sčítání sloužily mj. jako jízdenky MHD), seznam sběrných míst k odevzdávání sčítacích archů, pokyny ke sčítání, tisková zpráva. Pro potřeby sčítacích komisařů byla v době sčítání zavedena telefonická informační linka. Sčítací archy byly sčítacími komisaři odevzdávány tentýž den do 23.00 hod. na níže uvedených místech: Poradna pro osoby bez přístřeší, Karoliny Světlé 7, Praha 1; Naděje, Bolzanova 7, Praha 1; Úřad městské části Praha 10, Vršovická 68, Praha 10; Redakce Nového Prostoru, Pod svahem 12, Praha 4; Arcidiecézní charita Praha, Pernerova 20, Praha 8; Armáda spásy, Tusarova 60, Praha 7. Sčítací archy z denních center, ubytoven, azylových zařízení, psychiatrických léčeben, nemocnic, věznic i záchytné protialkoholní stanice vyplnili 19. 2. 2004 v době od 20.00 do 22.00 hod. předem určení zaměstnanci těchto zařízení a odevzdali je na sběrná místa následující den, v pátek 20. 2. 2004. 11

7. VÝSTUPY SČÍTÁNÍ 7. 1. Souhrnný přehled výstupů sčítání 7. 1. 1. Celkové výsledky 22 Celkový počet bezdomovců zaznamenaný v průběhu sčítání dosáhl 3 096 osob 23, z toho 2 662 mužů (85,99 %) a 434 žen (14,01 %). Na základě subjektivních odhadů zařazovali sčítací komisaři pozorované osoby do tří věkových kategorií. Graf č. 1 ukazuje, že nejvíce bezdomovců spadalo do kategorie 25-60 let (72,78 %), následovala kategorie do 25 let (14,20 %) a nad 60 let (8,48 %), odhadnout věk se nepodařilo u 140 osob (4,53 %). Podle sčítacích míst (graf č. 2) bylo zaznamenáno v lůžkových zařízeních 719 (23,23 %), v denních centrech 411 (13,28 %), v dalších institucích 98 (3,17 %) a v MHD 323 (10,43 %) osob. Terénní sčítání zahrnulo 1 054 (34,05 %) a terénní samosčítání 491 (15,85 %) bezdomovců. Absolutní počty mužů a žen podle věkové struktury 2500 2000 1954 1500 1000 MUŽI ŽENY 500 0 337 299 231 102 140 32 0 do 25 25-60 60 nezjištěno věková struktura Graf č. 1 Rozdělení podle místa sečtení bez duplicity 491 719 Lůžka Denní centra Instituce 1054 MHD 411 Terén sečtené 98 Terén samosčítání 323 Graf č. 2 22 Případné odchylky v součtech relativních čísel v celém následujícím textu i předkládaných tabulkách jsou dány zaokrouhlováním při výpočtu relativních čísel. 23 Při zpracování dat bylo pracováno s odhadem duplicity stanoveným na 4 %, který minimalizoval dvojí sečtení. 12

7. 1. 2. Lůžková zařízení V rámci lůžkových zařízení bylo sečteno 719 bezdomovců, což představuje 23,23 % z celkového počtu. Z toho bylo 610 mužů (84,84 %) a 109 žen (15,16 %). Tabulka č. 1 ukazuje počty bezdomovců pobývajících v době sčítání v konkrétních zařízeních. Z hlediska věkové struktury bylo v lůžkových zařízeních zaznamenáno 537 (74,69 %) osob ve věku 25 až 60 let, 121 (16,83 %) do 25 let a 61 (8,48 %) nad 60 let, viz graf č. 2. organizace muži absolutně ženy muži relativně ženy DOM 5 6 11 0,70 % 0,83 % 1,53 % Naděje, P 16 16 0 16 2,23 % 0,00 % 2,23 % Arcidiecézní charita Praha 24 18 42 3,34 % 2,50 % 5,84 % Armáda spásy 152 22 174 21,14 % 3,06 % 24,20 % MCSSP, Ubytovna 43 0 43 5,98 % 0,00 % 5,98 % MCSSP, Noclehárna 42 0 42 5,84 % 0,00 % 5,84 % Naděje, Na Slupi, P 2 0 13 13 0,00 % 1,81 % 1,81 % Naděje, Krejcárek, P 8 100 0 100 13,91 % 0,00 % 13,91 % Naděje, P 11, neplatiči 5 4 9 0,70 % 0,56 % 1,25 % Naděje, P 11, noclehárna 45 0 45 6,26 % 0,00 % 6,26 % Naděje, P 3, noclehárna 50 0 50 6,95 % 0,00 % 6,95 % Naděje, P 10, dům 1/2 cesty 8 0 8 1,11 % 0,00 % 1,11 % Naděje, P 10, senioři 24 0 24 3,34 % 0,00 % 3,34 % Dům EZER, P 7 0 3 3 0,00 % 0,42 % 0,42 % Společnou cestou, P 11 18 25 43 2,50 % 3,48 % 5,98 % Emauzský dům 21 0 21 2,92 % 0,00 % 2,92 % Kolpingův dům, P 8 0 15 15 0,00 % 2,09 % 2,09 % Dům světla 57 3 60 7,93 % 0,42 % 8,34 % Celkem 610 109 719 84,84 % 15,16 % 100,00 % Tabulka č. 1 Absolutní počty mužů a žen podle věkové struktury 500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 451 MUŽI ŽENY 102 86 57 19 4 do 25 25-60 60 věková struktura Graf č. 3 13

7. 1. 3. Denní centra V rámci denních center bylo sečteno 411 bezdomovců, což představuje 13,28 % z celkového počtu. Z toho bylo 337 mužů (82,00 %) a 74 žen (18,00 %). Tabulka č. 2 ukazuje počty bezdomovců pobývajících v době sčítání v konkrétních zařízeních. Z hlediska věkové struktury bylo v denních centrech zaznamenáno 335 (81,51 %) osob ve věku 25 až 60 let, 38 (9,25 %) do 25 let a 38 (9,25 %) nad 60 let. denní centrum muži absolutně ženy muži relativně ženy MCSSP, Poradna POBP 37 11 48 9,00 % 2,68 % 11,68 % Arcidiecézní charita Praha 20 2 22 4,87 % 0,49 % 5,35 % Armáda spásy 67 21 88 16,30 % 5,11 % 21,41 % Nový prostor 88 17 105 21,41 % 4,14 % 25,55 % Naděje, P 1, Bolzanova, ml. 9 2 11 2,19 % 0,49 % 2,68 % Naděje, P 1, Bolzanova 116 21 137 28,22 % 5,11 % 33,33 % Celkem 337 74 411 82,00 % 18,00 % 100 % Tabulka č. 2 7. 1. 4. Instituce Vedle lůžkových zařízení a denních center organizací poskytujících sociální služby proběhlo sčítání v dalších vytipovaných institucích, kde bylo možno očekávat přítomnost bezdomovců, konkrétně v nemocnicích, psychiatrických léčebnách, věznicích a protialkoholních záchytných stanicích. V rámci těchto institucí bylo sečteno 98 bezdomovců, což představuje 3,17 % z celkového počtu. Z toho 96 mužů (97,96 %) a 2 ženy (2,04 %). Tabulka č. 3 ukazuje počty bezdomovců pobývajících v době sčítání v konkrétních zařízeních. Z hlediska věkové struktury bylo v uvedených institucích zaznamenáno 78 (79,59 %) osob ve věku 25 až 60 let, 11 (11,22 %) do 25 let a 9 (9,18 %) nad 60 let. instituce muži absolutně ženy muži relativně ženy Věznice Pankrác 16 0 16 16,33 % 0,00 % 16,33 % Vazba Pankrác 19 0 19 19,39 % 0,00 % 19,39 % Vazební věznice Ruzyně 2 0 2 2,04 % 0,00 % 2,04 % PL Bohnice 46 2 48 46,94 % 2,04 % 48,98 % Nemocnice Krč 2 0 2 2,04 % 0,00 % 2,04 % Nemocnice Vinohrady 2 0 2 2,04 % 0,00 % 2,04 % Nemocnice Motol 1 0 1 1,02 % 0,00 % 1,02 % Záchytka 0 0 0 0,00 % 0,00 % 0,00 % Nemocnice Bulovka 3 0 3 3,06 % 0,00 % 3,06 % Nemocnice na Františku 4 0 4 4,08 % 0,00 % 4,08 % Psychiatrická klinika, Ke Karlovu 1 0 1 1,02 % 0,00 % 1,02 % Celkem 96 2 98 97,96 % 2,04 % 100 % Tabulka č. 3 14

7. 1. 5. Městská hromadná doprava Sčítání bezdomovců v rámci pražské MHD realizovali sčítací komisaři na vybraných uzlových a konečných zastávkách tramvajových linek a v koncových stanicích tras metra. Výstupy sčítání bezdomovců v MHD nebyly započteny do terénního sčítání uskutečněného v rámci sčítacích okrsků (viz následující podkapitola) a v celkových číslech figurují jako samostatná položka. V MHD bylo sečteno 323 bezdomovců, což představuje 10,43 % z celkového počtu. Z toho 287 mužů (88,85 %) a 36 žen (11,15 %). Tabulka č. 4 ukazuje počty bezdomovců pozorovaných na konkrétních místech. Z hlediska věkové struktury bylo v MHD zaznamenáno 255 (78,95 %) osob ve věku 25 až 60 let, 51 (15,79 %) do 25 let a 12 (4,64 %) nad 60 let, odhadnout věk se nepodařilo u 2 osob (0,62 %). MHD (P+O příjezd a odjezd) muži absolutně ženy muži relativně ženy Liboc Divoká Šárka (20+26) P+O 49 14 63 15,17 % 4,34 % 18,61 % Petřiny (1+2+18) P+O 12 1 13 3,72 % 0,31 % 4,02 % Bílá Hora (22+ 25) P+O 4 0 4 1,24 % 0,00 % 1,24 % Malovanka (23+15) průjezd 4 1 5 1,24 % 0,31 % 1,55 % Řepy (9+10) P+O 52 0 52 16,10 % 0,00 % 16,10 % Kotlářka (4+7) P+O 9 4 13 2,79 % 1,24 % 4,02 % Barrandov (12+14) P+O 6 2 8 1,86 % 0,62 % 2,48 % Hostivař (22+26) P+O 21 0 21 6,50 % 0,00 % 6,50 % Kubánské náměstí (6+19+23+24) průjezd 12 0 12 3,72 % 0,00 % 3,72 % Černokostelecká (11+7) průjezd 5 0 5 1,55 % 0,00 % 1,55 % Spojovací (1+9+16) P+O 3 0 3 0,93 % 0,00 % 0,93 % Lehovec (3+19+31) P+O 13 0 13 4,03 % 0,00 % 4,03 % Vysočanská (8) + M + nádraží Vysočany, P+O 3 0 3 0,93 % 0,00 % 0,93 % Sídliště Ďáblice (10+17+24+136) P+O 7 0 7 2,17 % 0,00 % 2,17 % Střelničná (14+15+25) průjezd 12 0 12 3,72 % 0,00 % 3,72 % Spořilov (11) P+O 3 0 3 0,93 % 0,00 % 0,93 % A Dejvická P+O 19 3 22 5,98 % 0,93 % 6,82 % A Skalka P+O 10 0 10 3,10 % 0,00 % 3,10 % B Zličín P+O 7 0 7 2,17 % 0,00 % 2,17 % B Černý Most P+O 31 11 42 9,59 % 3,41 % 13,00 % C Háje P+O 5 0 5 1,55 % 0,00 % 1,55 % Celkem 287 36 323 88,85 % 11,15 % 100,00 % Tabulka č. 4 15

7. 1. 6. Terénní sčítání okrsky Terénní sčítání probíhalo v rámci 83 okrsků, které pokryly území městských částí Praha 1 až Praha 18. Sčítací okrsky byly vymezeny s ohledem na rozdělení území hl. m. Prahy do 22 správních obvodů. Městské části Praha 19 až Praha 22 nebyly do sčítání zahrnuty na základě informací sociálních pracovníků a kurátorů, kteří upozorňovali, že v dané lokalitě se bezdomovci dlouhodobě nepohybují. Roli rovněž sehrála omezení vycházející z organizačně-technického zabezpečení sčítání v některých okrajových místech Prahy. Absolutní počty mužů a žen podle věkové struktury 600 550 500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 598 115 116 93 81 34 17 0 do 25 25-60 60 nezjištěno MUŽI ŽENY Graf č. 4 V rámci terénního sčítání bylo zaznamenáno 1 054 Praha bezdomovců, což představuje 34,05 % z celkového počtu. Z toho bylo 910 mužů (86,34 %) a 144 žen (13,66 %). Jak znázorňuje graf č. 4, z hlediska věkové struktury bylo v terénu sečteno 691 (65,56 %) osob ve věku 25 až 60 let, 149 (14,44 %) do 25 let a 98 (9,30 %) nad 60 let, odhadnout věk se nepodařilo u 116 osob (11,01 %). Tabulka č. 5 ukazuje počty bezdomovců pozorovaných na území jednotlivých pražských městských částí. Nejvíce bezdomovců sčítací komisaři zaevidovali na území městské části Praha 1 (21,44 %) a Praha 5 (13,19 %), naopak nejméně bezdomovců bylo pozorováno na území městské části Praha 16 a Praha 18 (shodně 0,76 %). Tabulka č. 5 muži ženy 1 196 30 226 2 69 11 80 3 31 1 32 4 56 8 64 5 118 21 139 6 66 12 78 7 61 8 69 8 81 16 97 9 14 1 15 10 32 1 33 11 35 5 40 12 14 1 15 13 32 8 40 14 8 4 12 15 35 5 40 16 6 2 8 17 50 8 58 18 6 2 8 Celkem 910 144 1054 16

7. 1. 7. Terénní samosčítání Terénní samosčítání realizovali přímo spolupracující bezdomovci a probíhalo především na místech pro sčítací komisaře obtížně dostupných nebo potenciálně rizikových. Při zpracování dat jsme pracovali s odhadem duplicity 24 určeným na 4 %, která odpovídají standardní statistické odchylce. V rámci terénního samosčítání bylo zaznamenáno 491 bezdomovců, což představuje 15,85 % z celkového počtu. Z toho bylo 422 mužů (85,99 %) a 69 žen (14,01 %). Věková struktura bezdomovců pozorovaných v rámci samosčítání byla stanovena statistickými metodami podle předchozích zjištěných údajů o věkovém rozložení, čemuž odpovídá 357 (72,78 %) osob ve věku 25 až 60 let, 70 (14,20 %) do 25 let a 42 (8,48 %) nad 60 let, odhadnout věk se nepodařilo u 22 osob (4,53 %). Tabulka č. 6 ukazuje počty bezdomovců zachycených v rámci samosčítání na území jednotlivých pražských městských částí. Praha % 1 28 5,48 % 2 77 15,07 % 3 30 5,87 % 4 25 4,89 % 5 79 15,46 % 6 63 12,33 % 7 97 18,98 % 8 26 5,09 % 9 39 7,63 % 10 9 1,76 % 11 20 3,91 % 12 0 0,00 % 13 6 1,17 % 14 3 0,59 % 17 5 0,98 % 18 0 0,00 % při tomto zjišťování nutné počítat s duplicitou, která byla odhadnuta na 4 % 21 4 0,78 % 4 % Celkem 511 100,00 % 491 Tabulka č. 6 24 Pro minimalizaci možnosti, kdy by byl bezdomovec sečten v terénu a při samosčítání. 17

7. 2. Interpretace výsledků sčítání Výsledky sčítání bezdomovců, ačkoliv postihují pouze základní charakteristiky cílové skupiny, otevírají dostatečný prostor pro otázky a úvahy nad různými aspekty a rovinami komplexní problematiky, kterou bezdomovství bezpochyby je. Obsahují rovněž jedinečná, relativně validní data, která jsou v České republice v současné době k dispozici. První úvahy, které vyvstávají v souvislosti s celkovým výsledným číslem sčítání bezdomovců, se zaobírají otázkami, zda je tento počet konečný, tedy jestli byli sečteni všichni bezdomovci v Praze, a dále, zda je možné chápat 3 096 lidí přežívajících v Praze na ulici jako poměrně pozitivní, nebo spíše negativní skutečnost. Odpověď na druhou otázku, jestli zjištěný počet bezdomovců představuje únosné číslo, nebo zda jde o alarmující stav, musí dát především politická reprezentace a instituce státní správy i samosprávy, protože ony určují základní směr sociální politiky a v zásadě rozhodují o prioritách společnosti. Sčítání bezdomovců bylo primárně zaměřeno na cílovou skupinu, kterou v ČR odborníci označují jako zjevné bezdomovství. Mimo zorný úhel realizátorů sčítání zůstaly oblasti latentního a potenciálního bezdomovství, do kterých spadají lidé žijící v nejistých bytových podmínkách, např. komerčních ubytovnách nebo smluvně neošetřených podnájmech, eventuálně u svých známých nebo přátel. Tito lidé jsou ve vyšší míře ohroženi sociálním propadem, který může nastat v důsledku ztráty zaměstnání, nemoci, ukončení partnerských vztahů atd. Zmíněné skupiny lze postihnout jen velmi obtížně a ošetření problematiky vyžaduje úzkou spolupráci orgánů státní správy, samosprávy, nestátního neziskového sektoru i veřejnosti. Lidi spadající do oblasti zjevného bezdomovství bylo možno sečíst relativně snáze, rozhodně však nelze tvrdit, že počet více než tří tisíc bezdomovců představuje naprosto vyčerpávající číslo. Německý model sčítání (viz kap. 5. 3.), který je možno označit za jeden z nejvíce přesných, pracuje v konečném součtu s číslem navyšujícím objektivně zjištěný stav téměř o dvě pětiny. Lze předpokládat, že 3 096 bezdomovců zachycených v rámci sčítání v Praze představuje 65 % až 75 % jejich skutečného počtu. Přesto jde o výrazný posun oproti nedávné minulosti, kdy odhady počtů lidí žijících v Praze na ulici kolísaly v rozpětí stovek až desetitisíců. V rámci sčítání bezdomovců vyvstala skutečnost, že určitá skupina bezdomovců je i pro odborníky, včetně terénních sociálních pracovníků, prakticky nezachytitelná. Žijí v extrémním sociálním vyloučení na obtížně dostupných a skrytých místech, jedná se především o kanalizační potrubí, teplovody, větrací šachty, podzemní systémy chodeb, opuštěné domy apod. Obyvatelé takových míst zpravidla nevyhledávají pomoc žádných organizací, případně se programově nabízené pomoci vyhýbají. Neexistují tedy ani přesnější informace o těchto komunitách. Podle sdělení bezdomovců, kteří spolupracovali na realizaci sčítání, dosahuje počet osob přežívajících na skrytých místech řádově stovek. 18

Z výsledků sčítání vyplynula informace, že pouze necelých 37 % zaznamenaných bezdomovců nocovalo v zařízeních pro ně určených, přičemž kapacita těchto zařízení byla vytížena téměř na sto procent. Zbývajících cca 63 % bezdomovců, tedy ani v případě, že projevili zájem strávit noc pod střechou, tuto možnost využít nemohlo! V hlavním městě Praze bylo v zimní sezóně 2003/2004 pro osoby bez přístřeší, spadající do kategorie zjevného bezdomovství, k dispozici přibližně 800 lůžek všech kategorií. Zhruba dvě třetiny této kapacity slouží lidem, kteří jsou zapojeni v některém z resocializačních nebo integračních programů a ubytování je jim k dispozici po delší dobu v řádu týdnů až měsíců. Pouze jednu třetinu ubytovacích kapacit pak tvoří lůžka určená pro krátkodobý pobyt, a právě nedostatek těchto kapacit se opakovaně projevuje během zimních měsíců. I z tohoto důvodu si více než 10 % bezdomovců zaznamenaných v době sčítání zvolilo za alternativní úkryt prostředky pražské hromadné dopravy. Pracovníci MHD, zejména řidiči nočních tramvají, uvádějí, že značný počet bezdomovců se do prostředků MHD uchyluje v zimních měsících v době mezi 23.00 hod. a brzkými ranními hodinami. Množství bezdomovců v jednotlivých dopravních prostředcích v uvedeném čase opticky zvyšuje i ta skutečnost, že počet nočních spojů je oproti dennímu provozu výrazně omezen. K problematice dostatečné kapacity ubytovacích prostor náleží i téma jejich struktury. Jak bylo uvedeno výše, výrazně větší část kapacit je určena pro klienty zapojené do resocializačních a integračních programů. V síti zařízení existují jen ve velmi omezené míře prostory vyhrazené pro celé rodiny s dětmi, případně určené partnerským párům. Do obtížné situace při hledání vhodného ubytování se dostávají zejména osamělé ženy bezdomovkyně, k nimž je veřejné mínění v obecné rovině mnohem méně tolerantní než k bezdomovcům mužům. Přitom na ulici se ženy ocitají z naprosto stejných příčin jako muži, ať už se jedná např. o ztrátu rodinného zázemí, různé závislosti nebo psychická onemocnění. Z celkového zjištěného počtu bezdomovců tvořily ženy pouze o něco více než 14 % (muži cca 86 %). Lze se domnívat, že populaci žen v mnohem větší míře zasahuje latentní bezdomovství. Ženy ohrožené sociálním vyloučením pravděpodobně upřednostňují před životem na ulici nejisté partnerské vztahy, které jim sice zajistí určitou formu ubytování, ale současně je více vystavují nebezpečí domácího násilí, nucené prostituce a jiných forem zneužívání. Závažnou skutečnost, která vyplynula při zpracování dat a které je nutné věnovat další pozornost, představuje zjištění, že mezi ženami tvoří výrazný podíl mladší ročníky více než 23 % žen spadá do kategorie mladší 25 let, u mužů činí podíl stejné věkové kategorie méně než 13 %. 19