/ únor 2015 / casopisgym.cz / 03

02 / Editorial /

/ únor 2015 / casopisgym.cz / 03 Klasická, moderní, spirituální, lidová pořád je to hudba Vážná hudba je dle mého názoru především o tom, jaké pocity v nás daná skladba vyvolá, což je logické, neboť samotný autor do díla vkládá své vlastní. Z pohledu posluchače je tento fakt nesmírně zajímavý a fascinující. Pojďme se ale zaměřit na trochu odlišnou stránku věci. Pojďme si hudbu rozebrat z pohledu interpreta. Třináct let jsem chodila do Základní umělecké školy a týden co týden mi byly přidělovány skladby širokého spektra autorů od gotických po klasicistní. Každého z těch autorů nesmírně obdivuji, velmi ráda jejich hudbu poslouchám, ale nesnáším, když ji musím hrát. Jak už jsem zmínila, autor vážné hudby do svého díla vkládá své emoce. Je dokázáno z různých osobních deníků a kronik, že mnoho skladatelů tvořilo proto, aby se ze svých emocí vypisovaly. Pochopitelné je, že se nikdo nebude vypisovat z emocí pozitivních, tudíž by se dalo poměrně snadno vyvodit, že skladatelé touto cestou ventilovali své deprese. U mnohých je to dokázané a o těch, u kterých to dokázané není si to já myslím. Když jsem si tuhle skutečnost po 13-ti letech navštěvování ZUŠky uvědomila, už tam nechodím. Teď si hraji doma, skladby moderní, které v sobě dle zažitých názorů nemají ani špetku něčeho hlubšího, tudíž je možné do nich vsunout pocity vlastní. Když nad hudbou jako celkem přemýšlím, zjišťuji, jak strašlivě je pohled na ni individuální. O hudbě by se toho dalo napsat spousty a velkou část oné spousty obsahuje GYM, který právě držíte v ruce. Než se pustíte do čtení, dovolte, abych se za celou redakci rozloučila s Karin Večeřovou a Markem Čápem, kteří naši redakci opouštějí, aby se mohli v klidu připravovat na jistě úspěšnou maturitu. Tak hodně štěstí a děkujeme! Vážené čtenářky, vážení čtenáři, za celou redakci Vám přeje příjemné čtení Martina Marková šéfredaktorka

04/ Posbíráno / 5 6 8 10 14 16 17 18 20 21 22 23 24 24 26 28 29 30 32 33 34 36 Posbíráno TÉMA Dekahovor s Janou Havlovou Všichni hudbou povinní Kam to dotáhli - Jiří Hocke Učitelská anketa Začínalo to nenápadně a nesměle Komiks Dvojrozhovor Anežka Písaříková & Karel Pecha Sedmikrásky Hudební využití Z deníku múz Zapomenutá místa Počítače, mobily, internet,... Hry Dragon Age: Inquisition Loni vysoko, tak uvidime letos Filmy Filmová hudba Knížky Takže tak... Jazykový koutek Sport Zabili jsme jen flórbalky Poezie Na Závěr Inzerce Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při Gymnáziu v Třeboni. www.casopisgym.cz Šéfredktorka: Martina Marková Zástupce šéfredaktorky: Pavel Mráček Šéfilustrátorka: Anežka Papáčková Redaktoři: Martin Rosocha, Anežka Papáčková, Karin Večeřová, Tereza Stehlíková, Filip Otepka, Marek Čáp, Anna Kohoutová, Eva Zavadilová, Dušan Vančura, Jan Vitoň, Jana Kučerová, Jaroslav Balcar Externisté: Alžběta Prášilová, Michaela Krynická, Radka Francová, Matěj Šimeček, Lucie Hejlová, Kateřina Mašková, Jan Chaloupka, Šimon Arnošt, Kateřina Kněžínková, Natálie Petroušková Titulka: Dominika Andrlová Ilustrace: Lucie Lexová, Romana Illeová, Anežka Šimáčková, Eva Klímová Foto: Anežka Pithartová, Klára Štangelová Grafika & web: Jan Kurš & Jan Kurš Příjem příspěvků a redaktorů u členů redakční rady a na martina1markova@gmail.com. Náklad 100 výtisků. Vydáno 27.02.2015

Posbíráno Ještě před Vánoci, 18. prosince, na nás v aule čekalo příjemné kulturní zpestření, nazvané Vánoční koncert kvarty a jejích hostů. Měli jsme tak možnost si poslechnout nejen hudebně založené kvartány, ale i hudebníky z jiných tříd našeho gymnázia. Ti všichni nám zahráli na klavír, kytaru, housle nebo třeba zazpívali. Opravdu dobrým závěrem povedeného koncertu byl výstup pana učitele Krynického, který na kytaru doprovodil pěvecký sbor Sedmikrásky. Přeci jen by ale bylo dobré, kdyby si mnozí konečně uvědomili, jak by se měli na podobných akcích chovat. Již tradičně se v novém roce konají odpoledne otevřených dveří. Letos prohlídky odstartovaly 6. ledna a skončí 24. února. Doufáme, že se tu novým zájemcům o studium na naší škole líbilo, líbí, případně bude líbit = snad se k nám také většina návštěvníků přidá. Jak jste už jistě všichni postřehli, nastaly doby, kdy se koná jedna soutěž či olympiáda za druhou, až to jeden (nebo snad jedna) ani nestíhá všechno sledovat. A tak se dozvídáme o úspěších na různorodých soutěžích sportovních předmětových, či třeba v šachu. Nejčestvější úspěch přivezli z okresního kola olympiády v angličtině Jan Kregl ze septimy a Míša Krynická z kvarty, kteří totálně převalcovali veškerou konkurenci a suverénně postoupili do krajského kola. Tak jen tak dál. casopisgym únoru jsme se zúčastnili V projektu Edison. Po dlouhém plánování a zdobení tříd nás navštívilo 7 stážistů z Mexika, Malajsie, Indonésie, Turecka, Taiwanu, Číny a Gruzie. Strávili u nás jeden týden, během kterého nám představovali svoje země, ale o tom až v příštím čísle. Máte se rozhodně na co těšit novým rokem se uskutečnily i S nové exkurze. 22. ledna se kvarta zúčastnila exkurze do Prahy. V hlavním městě navštívila Národní památník Heydrichiády a židovské město. Další exkurzi absolvovali čtvrťáci, kteří se 22. ledna podívali do Temelína. Stejné místo navštívil 27. ledna i druhý maturitní ročník, čili oktáva. Na naší školu se 23. ledna opět podívali maturanti z minulého roku. Přišli seznámit letošní maturanty i mladší žáky se zážitky z prostředí vysokých škol. Vyprávěli, dávali rady a přišlo i na vtipné historky. / únor 2015 / casopisgym.cz / 05 Letos nám společně s Vánoční Show nastala nečekaná změna, neboť se výjimečně konala namísto v pátek už ve čtvrtek. Show byla jako obvykle skvělá a zasmáli jsme se, ačkoliv mi přišla ze strany oktávy lehce improvizovaná. V pátek pak proběhl již tradiční turnaj ve fotbalu, přehazované a volejbalu, na kterých se předvedly jednotlivé třídy. Ovšem ani tentokrát se to neobešlo bez úrazů, tak snad příště. e středu 18. února v dopoled- hodinách proběhl kon- Vních cert pro zahraniční stážísty z projektu Edison. Byl rozdělen na dvě části - v první vystoupil sextet Semikrásky a po nich následovala vystoupení vybraných žáků naší školy na jednotlivé hudební nástroje. Výsledky naší půlroční práce nám byly představeny v pátek 29. ledna. S tím byl spojený také sportovní turnaj, fandění a hraní her, i ten mírný chaos, který často v podobné dny opanuje naší školu. Autorka Jana Kučerová Autorka Kateřina Kněžínková

HUDBA Abych vás seznámila s hudbou, potřebovala bych nejmíň dva GYMy. Jak napsat krátký úvod do tématu o tématu, které nepoužívá slova, ale vyjadřuje všechno jen tóny? Všechny emoce, životní situace, zvířata, věci, příběhy...tohle hudba dokáže popsat. Těm vnímavějším stačí zvuk a už se rozpláčou nebo naopak usmějí, protože si vzpomenou na dětská léta strávená u babičky. Všichni ti skladatelé přeci tvořili svá díla, protože za nimi viděli příběh. Jenže s postupem času to lidem nestačilo. Nechtěli být omezení na němou hudbu, chtěli slyšet slova. Je přeci snazší poslouchat, co kdo říká, než hledat ta slova ukrytá v tónech. Došlo to dokonce do té fáze, kdy hudba byla potlačena na úkor významu slov, jež najednou získala obrovskou sílu, aby spojila národy nebo zastrašila nepřítele. Jak se slovy, tak bez, jedině Ona nás totiž umí ovládat, způsobit mrazení v zádech, štěstí nebo smutek. A nezáleží na tom, jestli jste metalista, klasik, fanoušek popu, nebo hudbu neposloucháte. Ona si vás najde. Ať už je ten na tohle, či snad onen na tamto, oba a s nimi i celý svět jsou spojeni těmi samými frekvencemi, těmi tóny, které je provází každou chvílí v životě. Bez nich by totiž ten svět ztratil barvy. Zbyla by jen černá a bílá a ticho. Tak velké ticho, že bychom se z toho všichni zbláznili. Autorka Eva Zavadilová

Klára Štangelová

08/ Dekahovor s / Janou Havlovou Jana Havlová byla celkem jasnou adeptkou pro tento rozhovor. Na našem gymnáziu vyučuje český jazyk, a hlavně také hudební výchovu. V současné době vede pěvecký soubor Sedmikrásky a patří jí post kronikářky školy. 1) Čím jste chtěla být jako malá? Splnilo se vám to? Splnilo se mi dětské přání. Jako většina holčiček jsem chtěla být paní učitelkou v mateřské škole. V Soběslavi jsem vystudovala střední pedagogickou školu, byly to krásné čtyři roky. Každých pět let se naše holčičí třída schází, vždycky si to pořádně užijeme. Na Palubě tančíme a zpíváme až do rána. 2) Proč jste si udělala aprobaci právě na předměty, které vyučujete? Na střední škole jsme pravidelně docházeli do školky na praxi, ráda jsem s dětmi zpívala, tančila,a tak na vysoké škole pokračovala v předmětech, které jsem měla nejraději. Češtinářka na střední byla mladá holka po škole, jezdila se mnou na recitační soutěže po celé republice,stala se mým vzorem. Naopak, na hudební výchovu mě učil starý pán, byl laskavý, vstřícný, na škole vedl klasický pěvecký sbor. Na repertoáru jsme měli skladby od Smetany, Janáčka a hodně lidové písničky. Sbor vystupoval příležitostně na akcích města. 3) Co vás na výuce hudební výchovy a českého jazyka baví nejvíc? Jsou to živé předměty, neustále se vyvíjejí. Učení je dobrodružství. Inspirativní jsou pro mě třídy a hlavně samotní žáci. V současné sekundě (třídní M. Rosocha) jsou zejména dívky velmi pohybově nadané, často tedy tančíme. V tercii (třídní L. Císařová) jsou dobré kytaristky (A. Vítová a J. Vondrková). Ve své třídě mám šikulů tolik, že uvedu velmi nadanou Lindu Havránkovou, která hraje v místním divadelním spolku Kajetán. O Sedmikráskách jsem se již zmínila. Z tříd vyššího gymnázia mi přirostl k srdci třetí ročník (třídní P. Werner). Jsou to velcí čtenáři, často ve školní knihovně dobrovolně pomáhají (T. Horáková, B. Primaková, L. Průchová, K. Plačková). 4) Jaký hudební žánr, kapelu či zpěváka máte nejraději? Začnu jazzem. Od L. Armstronga si nejraději zpívám What a Won- V lese jsem dvakrát potkala vlka, tak jsem si raději pořídila červený košíček, kde mám plnou výzbroj.

/ únor 2015 / casopisgym.cz / 09 derful World. U Elvise Preslyho, rock-and-rollového krále obdivuji pohyby těla. Stále poslouchám písničky od anglických kapel Beatles a Rolling Stones. Slavnou francouzskou šansoniérku Edith Piaf vrabčáka znám díky hlavně jejímu romantickému osudu. Poslouchám ráda i české interprety: Suchého a Šlitra, Káju Gotta, v únoru se v Třeboni těším na Anetu Langerovou, v létě jsem v třeboňském zámeckém parku s chutí zpívala písničky se skupinou Kryštof. Často navštěvuji koncerty vážné hudby. Jsem ráda, že bydlím v lázeňském městě, výběr je tady velmi pestrý. 5) Jak vznikl nápad založit Sedmikrásky? Když jsem před třemi roky začala učit hudební výchovu v sekundě, zjistila jsem, že ve třídě je hodně dobrých zpěvaček, které často ve svém volnu chodily zpívat do auly. Asi v červnu jsem je poprosila, jestli by nevystoupily na předávání maturitního vysvědčení místní obchodní akademie na Městském úřadu v Třeboni. A pak už to šlo samo. Rychle se po Třeboni rozneslo, že děvčata jsou výborná. Třeboňské organizace se samy hlásí, aby Sedmikrásky vystoupily na jejich kulturní akci. 6) Kdo v současné době ve sboru působí? V současné době má vokální sbor šest členek: Alžběta Prášilová, Míša Krynická, Linda Havránková, Lupita Papáčková, Anička Jáchimová a Hanka Lišková. 7) Má nošení vašeho pověstného červeného košíku nějaký zvláštní důvod? Už jsem v lese dvakrát potkala vlka, tak jsem si raději pořídila červený košíček, kde mám plnou výzbroj: propisky, kapesníčky, učebnice, CD, sešity Košíček je velmi žádaný, občas ho i někomu půjčím, naposledy M. Kalátovi na vánoční show. 8) Jaké povinnosti zahrnuje post kronikářky školy? Obvykle každá organizace si vede kroniku, kam zapisuje záznamy o významných událostech. Kroniku na gymnáziu zapisuji třetím rokem. Na začátku školního roku uvedu počty žáků v jednotlivých třídách, sleduji výsledky olympiád v jednotlivých předmětech, zapisuji hosty, kteří přednášeli pro naše studenty, vlepuji fotografie z plesů, exkurzí. Je to pro mě velká čest. 9) Jak byste charakterizovala soužití s panem Kučerou v kabinetu? Náš vztah je normální, obyčejný, stabilní, spořádaný, pěkný, radostný, humorný, upřímný, otevřený, laskavý, milý, tolerantní, pokojný a hlavně přátelský. Známe se přes dvacet let. Nejprve jsme jezdili lyžovat na společné rodinné dovolené na Lipno, Zdeněk vždycky pro dvacet lidí zajistil ubytování, také jsme s ním byli u moře. V létě za námi jezdí s manželkou Alenkou na chalupu. Na podzim jsme společně strávili pár pracovních dní v Bílých Karpatech. Zdeněk je bezva kolega, nevyměnila bych ho za nic na světě. 10) Jak trávíte svůj volný čas? Teď v zimě jezdíme s mužem o ví- kendech lyžovat na Hochficht. Každé volné odpoledne chodím ráda s kočárkem na procházky s půlroční vnučkou Johankou. Asi pátým rokem chodím pravidelně každé úterý do Roháče na trampošky. Každá cvičenka hodinu skáče na malé trampolíně. Skvělé odreagování při moderní hudbě. S naší milou paní ekonomkou Romanou Veselou máme již druhým rokem zakoupené permanentky na abonentní koncerty, jednou v měsíci chodíme do divadla poslouchat vážnou hudbu. Příležitostně a ráda chodím na činohru nebo do kina. Z četby preferuji současné postmoderní romány Japonce Haruki Murakamiho a mladé české spisovatelky, např. K. Tučkovou, P. Hůlovou, T. Boučkovou. Z Jihočechů čtu historické romány Jiřího Hájíčka. Také ráda peču. Autorka Tereza Stehlíková

10/ Studentská anketa / Všichni hudbou povinní 1.4 Tereza Vacková 1) Jakým způsobem jsi se dostala ke hraní? K hrání jsem se dostala celkem snadno. Asi ve třetí třídě se mě rodiče zeptali, jestli bych nechtěla začít chodit do hudebky. A protože flétna se mi zdála celkem lehká, samozřejmě jsem se později přesvědčila o opaku. 2) Kolik času hraní věnuješ? Do hudebky chodím celkem často, někdy jsem tam i každý den, ale doma můj styl cvičení vypadá, že hraju den před hodinou. Někdy se stane, že necvičím vůbec, a na hodině dost improvizuji. 3) Jaké jsou tvé největší úspěchy? Občas jezdíme na nějaké ty soutěže a asi největší dosavadní úspěch byl, když jsme byli s naším triem na soutěži komorních her a v krajském kole jsme se skončili na 1. místě. Ale osobně si myslím, že se hudba nedá objektivně hodnotit. 4) Kterého hudebního skladatele máš nejraději? Díky hudebce jsem se dostala k objevení spíše těch klasických skladatelů, jako například Alessandro Scarlatti nebo Johann Sebastian Bach, který patří mezi jednoho z mých nejoblíbenější a nejlépe hraných skladatelů vůbec. Z českých řad mám nejradši Antonína Dvořáka, především kvůli jeho Slovanským tancům, ale samozřejmě to neznamená, že neposlouchám nic ze současné hudby. 5) Co si myslíš o populární hudbě dneška? Podle mě dnešní populární scéna není vůbec špatná. Určitě nejsem toho názoru, že čím novější je hudba, tím je o to horší. A myslím, že jakákoliv hudba by se neměla odsuzovat, protože je to otázkou vlastní povahy. 2.4 Klára Štangelová 1) Jakým způsobem jsi se dostala ke hraní? Za to, že hraji na kytaru, vděčím svému tátovi. Od dětství vede totiž mě a mé sourozence ke hře na hudební nástroje, protože sám hraje na kytaru. No, a tak se stalo, že jsem k devátým narozeninám dostala svou první pořádnou kytaru. 2) Kolik času hraní věnuješ? Jak kdy. Je to velmi proměnlivé. Když hraji skladby, co mě baví, tak jim samozřejmě věnuji více času, ale kdybych měla vymezit, jak dlouho trénuji, musím přiznat, že bych nepočítala dlouho. Většinu času totiž hraji to, co nemusím cvičit. 3) Jaké jsou tvé největší úspěchy? Za svůj největší úspěch považuji to, že stále hraji. Jinak ano, jezdím na soutěže, ale nemám je ráda. Tento rok se na konci dubna zúčastním soutěže ve Zlivi, tak uvidíme, co z toho bude. 4) Kterého hudebního skladatele máš nejraději? To je těžká otázka, protože jsem zatím neslyšela tolik skladatelů, abych mohla řádně odpovědět. Nyní bych asi zvolila H. V. Lobose, protože složil úžasné skladby pro kytaru. Dále se mi líbí hudba od F. Chopina. 5) Co si myslíš o populární hudbě dneška? Dnes existuje tolik hudebních stylů, že se v tom popravdě ztrácím. A pojem populární je velmi individuální. Pro mě jsou stále populární Green Day, pro jiné to může být Lady Gaga. Nicméně někteří interpreti, kteří jsou v dnešní době známí a tzv. na vrcholu (např. Imagine Dragons nebo Mumford & Sons), hrají - podle mě - opravdu skvěle. Na současné populární hudbě je úžasné, že si každý vybere to, co mu opravdu sedí. 3.4 Eva Zavadilová 1) Jakým způsobem jsi se dostala ke hraní? Pocházím z muzikantské rodiny, takže jsem poslouchala hudbu odmalička. Později už mi to ale nestačilo a chtěla jsem taky sama hrát. Rodiče mě v tom samozřejmě podpořili. 2) Kolik času hraní věnuješ?

/ únor 2015 / casopisgym.cz / 11 To opravdu nepočítám. Někdy není čas nebo nálada, jindy zas u toho vydržím hodiny. 3) Jaké jsou tvé největší úspěchy? Nejsou to první místa v prestižních soutěžích, jak to mají skuteční talenti. Mé úspěchy jsou ty, když složím hudbu ke svému příběhu, zahraju si s kapelou tvrdě nadřenou písničku, nebo když se hraním dostanu ze špatné nálady. 4) Kterého hudebního skladatele máš nejraději? Hanse Zimmera nebo Beethovena 5) Co si myslíš o populární hudbě dneška? Populární hudba dneška nestojí za nic. Je jen málo písní, které jsou stále originální, protože většina má úplně stejnou kostru i téma. Takovéhle tuctovky se hodí možná jen do Besedy na opilou tancovačku. 4.4 Magdalena Trepková 1) Jakým způsobem jsi se dostala ke hraní? Ke hraní jsem se dostala díky sestřenicím, které v té době na klavír již hrály, a také kvůli mamce, která chodila do zušky ještě v prvním ročníku na VŠ a přála si, abychom se sestrou taky uměly hrát na nějaký nástroj. 2) Kolik času hraní věnuješ? Dnes toho času už moc není, takže si zahraju spíš jen občas trochu z nostalgie. 3) Jaké jsou tvé největší úspěchy? Moje úspěchy moc úspěšné nejsou, získala jsem 3. místo v okresním kole ve hře na klavír. 4) Kterého hudebního skladatele máš nejraději? Já nemám jednoho oblíbeného hudebního skladatele. Ale kdybych měla skutečně někoho vybrat, tak by to byl asi Ennio Morricone. 5) Co si myslíš o populární hudbě dneška? Hudbu mám ráda a ráda poslouchám spoustu rozličných žánrů. Na dnešní hudbě se mi líbí, že je rozmanitá, a každý si může najít svůj šálek kávy. I. Tomáš Šandl 1) Jakým způsobem jsi se dostala ke hraní? Ke hraní mě před 8 lety přivedli rodiče. 2) Kolik času hraní věnuješ? Denně tomu věnuji tak půl hodiny. 3) Jaké jsou tvé největší úspěchy? Můj největší úspěch je 1. místo v krajském kole v Českém Krumlově. 4) Kterého hudebního skladatele máš nejraději? Nejraději mám českého skladatele Bohuslava Martinů. 5) Co si myslíš o populární hudbě dneška? Dnešní populární hudba je velice zajímavá. Je to úplně jiný styl, než hudby předchozí. Většina dnešních populárních písniček se mi líbí více, než písničky předchozí. II. Michaela Beníšková 1) Jakým způsobem jsi se dostala ke hraní? Nejdříve jsem hrála na flétnu, kvůli dechu. Mým snem, ale bylo hrát na kytaru a zpívat. 2) Kolik času hraní věnuješ? Přibližně 45 minut. Když mám ale trénovat nádhernou skladbu nebo písničku, čas se o hodně protáhne. 3) Jaké jsou tvé největší úspěchy? Třetí místo na Zlivské kytaře. 4) Kterého hudebního skladatele máš nejraději? Líbí se mi skladby od Ctibora Süssera. 5) Co si myslíš o populární hudbě dneška? Všechny písničky mají svoje kouzlo a zanechají mi krásný pocit v srdci. Některé trošku více, jiné trošku méně. III. Petr Macháč 1. Jakým způsobem jsi se dostala ke hraní? Ke hraní jsem se dostal v první

12/ Studenstká anketa / třídě, když mě rodiče přihlásili na flétnu, protože jsem měl velmi ''nešikovné'' ruce, takže to byla spíš jakási terapie. Mě to ale začalo bavit, a tak jsem později přestoupil k panu učiteli Petru Gramanovi do ZUŠ Třeboň na baskřídlovku. 2) Kolik času hraní věnuješ? Času věnuji hraní relativně málo, protože ho moc nemám. Dojíždím do Třeboně, a proto se vracím domů pozdě, kdy už moc času nezbývá, ale snažím se věnovat hudbě co nejvíce. Hraji na baskřídlovku, pozoun a klavír, ale do konce studia na gymnáziu bych chtěl stihnout ještě zpěv, violoncello, bicí a kytaru. 3) Jaké jsou tvé největší úspěchy? Mým největším úspěchem bylo umístění na druhém místě v celostátním kole soutěže dechových nástrojů, která proběhla před třemi roky. Od té doby jsem na žádné jiné soutěži nebyl. 4) Kterého hudebního skladatele máš nejraději? Můj nejoblíbenější interpret je popová americká skupina OneRepublic, jehož frontmanem je Ryan Tedder. Beru ho také trochu jako svůj vzor. 5) Co si myslíš o populární hudbě dneška? No, nevím, co si pod pojmem nejpopulárnější hudba dneška představit. Každý poslouchá to, co se mu líbí. Nevím, jaký žánr je nejpopulárnější, nebo jaký interpret. O takové ''globální'' názory jsem se nikdy moc nezajímal. IV. Vojtěch Soukup 1) Jakým způsobem jsi se dostala ke hraní? Když jsem měl nastoupit do školy, rodiče chtěli, abych se také hudebně vzdělával. Takový nejzajímavější nástroj byl akordeon. Sám jsem o tom snil už dlouho. Takže nejvíc za to vděčím rodičům. 2) Kolik času hraní věnuješ? Podle toho, jak mám učení do školy, tréninky nebo jak se mi chce. Někdy vůbec, někdy půl hodiny denně. Když mi teče do bot, hraju klidně hodinu. 3) Jaké jsou tvé největší úspěchy? První místo v krajském kole ve Vimperku. 4) Kterého hudebního skladatele máš nejraději? Ted hraji hodně věcí od Wolfganga Amadea Mozarta, tak asi ten. 5) Co si myslíš o populární hudbě dneška? Poslouchám hudbu typu: Calvin Harris atp. Co je ovšem podle mého názoru trochu tragédie, je česká rapová scéna. V. Pavel Mráček 1) Jakým způsobem jsi se dostala ke hraní? Na klavír jsem začal hrát už asi v pěti letech. V naší rodině jsme se hudbě věnovali skoro všichni, děda byl dokonce dlouhou dobu kapelníkem, takže jsem začal hrát tak nějak automaticky. 2) Kolik času hraní věnuješ? V poslední době se tomu věnuji trochu méně. V minulých letech jsem hodně vystupoval, což sice bylo příjemné, ale přípravy zabraly opravdu hodně času. Dnes na klavír chodím stále, ale raději hraji skladby, které se líbí mně, nebo melodie které se mi honí hlavou. Z těch se občas ve volném čase pokusím i vykouzlit něco víc na počítači. 3) Jaké jsou tvé největší úspěchy? V minulosti jsem se účastnil různých soutěží, kde jsem v krajských kolech obsazoval přední místa. A pokud pominu soutěže, tak jsem si o letních prázdninách zahrál na koncertě s Daliborem Gondíkem a s částí skupiny, která hraje na Star Dance, což byla také velmi zajímavá zkušenost. 4) Kterého hudebního skladatele máš nejraději? Vzhledem k tomu, že rád hraji například jazzovou hudbu, tak jsem si oblíbil skladby George Gershwina. Z českých umělců pak mám nejraději asi Jaroslava Ježka a jeho Bugatti Step, který také hraji. 5) Co si myslíš o populární hudbě dneška? Současná populární hudba podle mého názoru nedosahuje kvality let minulých. Samozřejmě se najdou výjimky, ale většina dnešní hudby na mě působí velmi tuctově, jako kdyby už všem docházely nápady. Já mám z populární hudby rád hlavně tu elektronickou, ale za poslední dobu bylo skutečně málo

/ únor 2015 / casopisgym.cz / 13 písniček, které by se mi opravdu líbily. Zdá se mi, že dnes hudbu všichni dělají jen pro peníze, nikoli proto, že je napadla nějaká skvělá melodie. Je to znát i na délce jednotlivých skladeb, které často nedosahují už ani tří minut, opakují se pořád dokola a polovinu jejich textu tvoří vzdychání a podobné zvuky. neříkám. Ale jde o dobu. A i já jsem schopna si to techno někdy poslechnout. Každopádně stále má své kouzlo zpěvák, který dokáže zazpívat cokoliv i bez dnešních vymožeností. VII. Jan Kregl 5) Co si myslíš o populární hudbě dneška? Pokud člověk sleduje pouze mainstreamová media, jakými jsou Spotify, YouTube apod., bude mu předkládáno to samé a neustále dokola. Když však budete hledat, zjistíte, že v dnešní době existuje spousta kvalitní hudby a nedoceněných umělců. VIII. Jakub Moravec VI. Klára Dvořáková 1) Jakým způsobem jsi se dostala ke hraní? Ve školce nám dali do ruky flétnu, abychom se naučili nějakou písničku na besídku. A tak jsem u té flétny zůstala až dodnes. 2) Kolik času hraní věnuješ? Řekla bych asi 4 hodiny týdně. Bohužel kvůli sportu na to více času nemám. 3) Jaké jsou tvé největší úspěchy? Na soutěži jsem byla jen jednou, kde jsem skončila třetí. Každopádně pro mě je vždy největší úspěch zvládnout dobře koncert, aby se to posluchačům líbilo a nemuseli si zacpávat uši. 4) Kterého hudebního skladatele máš nejraději? A. Vivaldi, W. A. Mozart a G. F. Händel 5) Co si myslíš o populární hudbě dneška? Ne všechno, co je dnes populární hudba se opravdu hudbě podobá. Lidé (spíš mladší) jsou schopni poslouchat techno a tomu hudba 1) Jakým způsobem jsi se dostala ke hraní? K hudbě mě přivedli rodiče, od 5 nebo 6 let jsem hrál na klavír. 2) Kolik času hraní věnuješ? Každý den se snažím najít si chvíli na kytaru či basu, k tomu mam o víkendech zkoušku. 3) Jaké jsou tvé největší úspěchy? Úspěchu zatím moc není, za ten doposud největší považuji vystoupení s velmi úspěšnými kapelami Criminal Colection a Just For Being, dle mého názoru špička českého punk-rocku/pop-punku. 4) Kterého hudebního skladatele máš nejraději? Mám nepřeberné množství oblíbených interpretů, jak tuzemských, tak zahraničních, napříč různými hudebními žánry, a tudíž si nedovolím vybírat jen několik z nich. 1) Jakým způsobem jsi se dostala ke hraní? Rodiče mě v první třídě přihlásili do místní hudební školy, ale jenom na takovou přípravku, a od druhý třídy na akordeon. 2) Kolik času hraní věnuješ? Nikdy jsem nějak moc extra netrénoval, ale bývalo to tak 2x, 3x týdně, bohužel teď už na to nemám čas, proti si zahraji už jen když mám náladu. 3) Jaké jsou tvé největší úspěchy? Tak největší úspěch bylo 1. místo v krajském kole akordeonové soutěže, ale bohužel jsem nikdy nepostoupil do republiky, i když sem byl párkrát náhradník. 4) Kterého hudebního skladatele máš nejraději? Jelikož na akordeon nevzniklo tolik skladeb, jako třeba na klavír, tak jsem se ani s mnoha skladateli nesblížil, ale nejvíc se mi líbily písničky od Händla. 5) Co si myslíš o populární hudbě dneška? Podle mě vznikají dobré písničky, ale nejdůležitější pro mě je rytmus, bez kterého se mi většinou ani písničky nelíbí. Autorka Natálie Petroušková

14/ Kam to dotáhli / David Hocke Bc. David Hocke studoval na naší škole v letech 1986-1990. Jeho životní pouť ho nasměřovala přes učitelství anglického jazyka k muzice, konkrétně k Hitrádiu Faktor, jehož je v současnosti programovým ředitelem. Mimo tuto pozici David Hocke věnuje již od svých patnácti let hře na bassovou kytaru, momentálně pak působí v kapele Rozkrock. Jak vzpomíná na svá studia, jaké jsou současné trendy v hudbě, případně jak získat práci v Hitrádiu Faktor, to vše najdete v rozhovoru níže... První otázka se týká vždy gymnázia; co se Vám vybaví jako první hezká/nehezká asociace na něj? Nehezké vzpomínky se mi nevybavují. Proč by taky měly?? Gympl střední škola to je přece doba hledání a nacházení, doba prvních krůčků k dospělosti, doba prvních velkých lásek, prvních velkých mejdanů a prvních opravdu závažných životních rozhodnutí. Osobně se mi vybaví spolužáci i učitelé, budova gymnázia, nálada dychtivých mozků zítřka všechno dohromady dávalo mix velké pohody i přátelství. A na ty špatné asociace, které v mém případě souvisely především s ne příliš přesvědčivými studijními výsledky, si ani (nebo radši??? ) nevzpomínám. Stal se v průběhu studií pro Vás některý z vyučujících inspirací, případně kdo jiný Vás v životě inspiroval? Nemůžu říct, že bych měl foto oblíbeného pedagoga nad postelí hned vedle posteru Iron Maiden. Každý nějak inspiroval. Vzpomenu na dva: Ing. Arlethová, která jednoho dne přišla do třídy bylo to ještě před revolucí - a z tuby na výkresy vytáhla stařičký Mladý svět (to byl časopis) s fotografií Jana Palacha na úvodní straně. Řekla nám něco ve smyslu, že na některé věci bychom neměli zapomínat a měli bychom za ně umět bojovat. Rád bych citoval, ale byli jsme všichni tenkrát tak zkoprnělí, že si na přesné znění prostě nevzpomínám. Byla to ukázka osobní statečnosti. Jako na kantora moc vzpomínám na tehdejšího ředitele PhDr. Psíka. Učil historii. Jeho hodiny jsem měl rád. Nikdy s sebou neměl knihu nebo skripta. Všechno nám vyprávěl jako příběh. Příběhy si totiž člověk dobře pamatuje. To byly opravdu krásné hodiny. Působíte jak programový ředitel Hitrádia Faktor, co tato práce obnáší? Zjednodušeně řečeno: starám se o to, aby rádio bylo správně slyšet a vidět. Jsem zodpovědný za obsah vysílání, moderátory, promotion stanice, komunikaci s institucemi atd. Lákala by Vás nějaká jiná zaměstnání? To víte, že ano. Jsem vystudovaný učitel a to je nádherné povolání. Učil jsem sice jenom 2 roky, ale moc mě to bavilo. Občas se v rámci našich interních školení nebo workshopů ke kantořině vracím. Dovedu si i představit pracovat pro nějakou opravdu výraznou osobnost a je jedno o jakou práci by se jednalo. Baví mě být v centu dění, takže škála možností je poměrně široká.

/ únor 2015 / casopisgym.cz / 15 Jaké jsou vůbec současné trendy v hudbě? Dnes je to spíš pop-rock. Ale trendy se mění, točí a zase vrací. Za těch 23 let v radio businessu jsem už zažil snad všechny trendy. Některé víckrát. Jednou je to dance, pak pop a potom zase rock. Jsou rozdíly i co se týče jednotlivých států. To je debata na hodiny. Ale základem byla a je obyčejná písnička. Pokud je dobrá a posluchačům něco řekne, najde si cestu vždycky. Co Váš hudební vkus, měnil s v průběhu let? Ano. Měnil se podle toho, jaké lidi jsem potkával, jakou hudbu jsem slýchával, nebo jakou hudbu jsem zrovna sám hrál. Hudební vkus je soubor faktorů, který si utváříme do nějakých cca 25 let. Pak už se moc nemění. Jsou to písně, které nám pouštěli rodiče, pak kamarádi a pak jsme si je hledali sami. Od lidovek po dance či metal. Osobně poslouchám různé styly. Je to od klasiky, přes house a metal až po acid jazz. Je mi to jedno. Buď mě hudba osloví, nebo ne. Nikdy jsem nebyl příznivcem jen jedné kapely, nebo jednoho stylu to je hudební rasismus. Mohl byste nám doporučit několik skupin či hudebníků, kteří jsou ještě relativně neznámí, kterým ale předpovídáte slibnou budoucnost? To je trochu věštění z koule. Netroufám si odhadnout, který interpret to někam dotáhne. Zkuste si poslechnout brněnské JANANAS. Mě osobně hodně baví. Ale jestli to někam dotáhnou? Kdo ví. Pokud byste mohl na české bankovky umístit pouze hudební motivy, jaká by byla Vaše volba? Asi žádné překvapení Vzhledem k tomu, že bankovka má vlastně reprezentovat stát i navenek, navrhoval bych určitě někoho z klasiků Smetanu, Dvořáka. Ty zná celý svět. Co se hudby týče, klasika je naším nejlepším vývozním hudebním artiklem. Ovšem uznávám, že vidět třeba na stovce Lou Fanánka Hagena, by byla docela legrace. Už vidím, jak na ulici stánkař vysvětluje japonským turistům, co že je to na té bankovce vlastně za pána. Jak by ve Vašem pojetí vypadala výuka hudební výchovy, pokud byste se stal učitelem? Učitelem jsem se stal. Ale ne hudební výchovy. Ať se to komu líbí nebo ne, základem by měla být lidová píseň. Máme tolik českých i moravských písní, které jsou nejen zlatým fondem, ale hlavně dědictvím národa. Ty by v nás měly zůstat. Ale k tomu by součástí měla být i hudba 20. století až po současnost styly a jejich původ. Dnes je i celá řada programů a aplikací, kde si člověk může poměrně jednoduše nahrát vlastní píseň i to by mohla být praktická součást hudební výchovy. Myslím, že by to mohlo děti bavit. Pokud by se některý z našich študáků rozhodl pracovat u Vás v rádiu, jaké byste na něj měl požadavky? V podstatě toho není moc: požadujeme dobrou češtinu, žádnou vadu řeči, minimálně středoškolské vzdělání a všeobecný přehled. I tak při konkurzech zhruba 90 % uchazečů pošleme domů hned v prvním kole. Drtivá většina lidí (třeba i s VŠ diplomem) totiž neumí číst nahlas! Neví jak se čtou tečky, čárky, přímá řeč. Asi se to už na školách neučí. Poslední dobou mám chuť dát jako součást řízení i diktát. Rádio dneska není jenom vysílání, ale i web a facebook. Důležitý je zdravý selský rozum a mládí v duši. Poslední otázka směřuje opět ke gymnáziu; co byste, s odstupem času a většími životními zkušenostmi poradil či vzkázal současným študákům? Jestli chcete slyšet nějaké moudro, tak nemohu sloužit. Snad jen: jděte za svým snem. Splňte si ho. I když to bude těžké. Po maturitě budete sice středoškolsky vzdělaní, budete se cítit jako mistři světa, ale nebudete nic. Vaše sebevědomí může a celkem jistě se to i stane při se-

16/ Kam to dotáhli / Učitelská anketa / Úvaha / tkání s realitou hodně utrpět. Sám jsem to zažil. Pak se ale nebojte někde začít, jak se říká: od koštěte. A neberte koště jako devalvaci vašeho již dosaženého vzdělání nebo společenské prestiže. Za pár Učitelská anketa let přijdete na to, že začít někde od samého začátku bylo to nejlepší, co jste pro svou odbornou praxi mohli udělat. Splňte si svůj sen. Dělejte to, co máte rádi a dělejte to tak, abyste z toho měli užitek nejen 1) Ovládáte hru na nějaký(é) hudební nástroj (e)? 2) Kdo je Vaším oblíbeným hudebním interpretem/skupinou? vy, ale i vaše okolí. Autor Martin Rosocha Hana Bušková 1) Tento GYM má boží téma. Mým oblíbeným interpretem je hudba. A hudba to je napodobování přírody. Hudba je balzám pro duši, zpěv ptáků, slavičí píseň, mořský příboj. Hudba je duchovní i světská, milostná i taneční. Hudba jsou Písně lásky Antonína Dvořáka, Malá noční hudba W. A. Mozarta. Hudba je saxofon jazzmanů z New Orleans, černý gospel za doprovodu varhan v katedrále. Hudba je latinoamerická salsa, kytara Carlose Santany, Bolero Maurice Ravela ta táhlá melodie - ten pláč zhrzeného milence. Hudba je flamenco za španělské Andalusie, kytarový virtuóz Paco de Lucía, Gloria Estefan i Anna Belén. Hudba je něžný a dokonalý Andrea Bocelli ze staré krásné Itálie. Hudba je píseň I dreamed a dream z muzikálu Les Misérables v podání Susan Boyle. Hudba je andělská Jackie Evancho i uhrančivý Leonard Cohen s věčným Hallelujah. Hudba jsou snové saxofony Kenney G., hudba je můj syn Chris a jeho kytara. Hudba je má osudová láska- francouzský chanson, Jacques Brel a píseň Ne me quitte pas, Édith Piaf: zítra zas bude den, nějaký klouček píseň zahvízdá, vlaštovky začnou snášet do hnízda, zítra, budem se ještě smát a plakat jen, milovat, zítra zas přijde den. Škoda, že tento GYM nepíšu já. Kateřina Janů 1) No, mě hra na hudební nástroj nijak zvlášť nebrala. Mamka si myslela, že bych to mohla zkusit a diky mé učitelce se mi hra na klavír totálně znechutila. Takže ne, neumím hrát na žádný hudební nástroj. 2) Z dětství si pamatuju Queeny, ty poslouchal taťka a moje zpívání (spíše přizvukování k písni Radio Gaga - gaga ) všechny neustále rozesmívalo. Moje nejoblíbenější skupina je jednoznačně Bon Jovi, toho můžu poslouchat pořád dokola a v současnosti jsem objevila kouzlo skupiny Pink Floyd. Vilém Roženský 1)Kdysi jsem ovládal hru na housle a violu (tu mám radši, ale bohužel vlastním jen housle). 2) Nedám dopustit na trojici Miles Davis, Bohuslav Martinů, Jan Dismas Zelenka, při poslechu určitých míst klidně i pláču (dojetím). Dál bych ještě rád zmínil Led Zeppelin, Franka Zappu, Handela, Monteverdiho, jinak spíše poslouchám určitá alba od různých interpretů či skladatelů všech žánrů, posledním objevem je pro mě punková kapela Minutemen. Lenka Kopečková 1) Asi v osmi letech jsem se snažila učit na zobcovou flétnu. Jako samoukovi mi to moc nešlo, takže jsem toho po několika měsících vzdala. V páté třídě mě nadchla kytara. Moje nejlepší kamarádka se naučila několik základních akordů, a tak jsem si řekla, že to musím zvládnout taky. Zvládala, ale opravdu jen ty základní akordy, díky kterým jsem si byla schopna zahrát některé táborové písně. Takže v současné době bych řekla, že hru na hudební nástroj neovládám, ale do budoucna bych tento stav ráda změnila. Anna Kohoutová 1) Jsem houslista, který ale pověsil housle na hřebík, přestože jsem byla vždy aktivní hráč - 20 let jsem byla členkou komorního orchestru v Českém Krumlově. Do Krumlova to bylo nějak s přibývajícími léty stále dál. Dodnes mi hraní chybí. Naučila jsem se také na kytaru - vždycky mě fascinovalo, že stačí umět pár akordů k tomu, abyste uměli doprovodit stovky písniček. 2) Nedokážu být příliš konkrétní, poslouchám toho hodně. V současné době asi nejvíce obehráváme francouzskou ZAZ, Norah Jones a

/ únor 2015 / casopisgym.cz / 17 novou desku Václava Neckáře. Trvale mám hodně ráda Erica Claptona - a určitě Stinga, kterého si v březnu pojedu poslechnout do Prahy (vystoupí tam se skvělým Paulem Simonem). Petr Kopeček 1) Bohužel neumím hrát na žádný hudební nástroj. Když ale někdo zahraje (někdo, kdo to opravdu umí), rád si poslechnu i zazpívám. Na základní škole jsem byl členem ruského sboru a dodnes si pamatuji texty některých písní. 2) Mám rád osobité hlasy, hodně mě táhne také kvalitní text. Mezi mými interprety jsou např. Radůza, Hana Hegerová, Jarek Nohavica, z kapel třeba Už jsme doma. Velice mě oslovuje také celá řada interpretů, kteří prošli tvůrčí dílnou autorské dvojice Petr Hapka - Michal Horáček. A pak je tu ještě mnoho dalších střípků - podle momentálního naladění a rozpoložení. Karel Pazourek 1) Ne, i když zpívám rád - ve sprše a falešně. 2) Radúza, Meat Loaf, Tina Turner... Adéla Holubová 1 Bohužel na nic hrát neumím, ale jednou bych se strašně ráda chtěla naučit hrát na piano a na housle. 2) Oblíbených skupin mám strašnou spoustu, takže bych to shrnula asi následovně: Wake up! xbsiwievaspwhds.. make-up agstwkfifvwjqpalfwk.. shake-up bcksosugsgshwrediwjsh.. the table? vsgqiwisfavfjfpahqwscxjfj.. fable You wanted to! ééé makarena! áj! Ale abych alespoň trochu naznačila, tak Evanescence (Amy je naživo opravdu neuvěřitelná). Stejně tak P!nk. Dále mi kdysi dávno učarovali Placebo, NIN, Portishead, Disturbed, The Distillers, Cranberries, Santana, Chris Rea, Leonard Cohen, Hapka feat. Horáček, Jana Kirschner, Papa Roach, Amy Winehouse, 4 Non Blondes, Muse, A Perfect Circle, Blackfield, Breaking Benjamin, Kidneythieves, The Prodigy, Three Days Grace, Hinder, Gary Jules, Tears For Fears, etc. Z dnešní hudby mám již od svých nevímkoliknácti ráda Rihannu, Katy Perry, Christinu Aquileru, Missy Elliott, Eve, Lanu Del Rey, a docela nadějná mi přijde i Lorde nebo Taylor Swift (call it a guilty pleasure). Nicméně na interprety podobného ražení jako např. David Bageta mám alergii. Všechny, kdo dočetli až sem, obdivuji :) Zdeněk Kučera 1) Na kytaru 2) Iterpretem Phil Collins, skupinou Pink Floyd Autor Martin Rosocha Začínalo to nenápadně a nesměle Už se začaly objevovat první sluneční paprsky nového dne, když pomaloučku a potichoučku končila ta pomalá, jemná hudba, plna jednoduchých a ne příliš překvapivých tónů, které se jemně rozléhaly krajinou, a jež se tam už tak dlouho rozléhaly. A jako pokaždé, když něco končí, musí i něco nového začínat. A začínalo to nenápadně a nesměle. Jen několik prvních tónů toho nového čehosi. Ale tónů a hlasů začalo přibývat, a tak se ta zázračná hudba začala šířit do kraje a nové a nové hlasy, tóny či nástroje se k ní začaly přidávat, až úplně ovládla celý svět, zachvátila ho svou mocí, ačkoliv jen někdo se byl schopen zastavit, pootočit hlavu a zaposlouchat se do toho nenadálého koncertu, který mu byl, ostatně stejně jako každý jiný předešlý den, přichystán. Od samého rána až po úplný, klidný večer, i přes celou noc, kdy naše kraje zachvátí ta pomalá a klidná věta té nekonečné sonáty, avšak jen a jen proto, aby se jinde ozvala sonáta naplno, aby mohla dosáhnout jednoho z vrcholů toho nekonečného koncertu. A pak se pokaždé dočkáme i toho okamžiku, kdy na zemský povrch vykouknou první sluneční paprsky nového dne. A ptáci začnou zpívat. Autorka Jana Kučerová

18/ Komiks /

/ únor 2015 / casopisgym.cz / 19 Autor Aleš Večeř

20/ Dvojrozhovor s / Sedmikrásky / Anežkou Písaříkovou a Karlem Pechou Cílevědomí, úspěšní, pracovití - takto by se dalo charakterizovat prvácko-kvartánské duo Anežka Písaříková a Karel Pecha. Společně vyhráli soutěž Per Quattro Mani ve čtyřruční hře na klavír. Oba si plně uvědomují náročné profesní požadavky hudebního průmyslu, a tak mají hudbu pouze jako koníček. Přála bych jim, aby se jednou dostali do stádia, v němž pro ně zmiňované požadavky náročné nebudou. Pokud se o nich chcete něco dozvědět, máte ideální příležitost - následující rozhovor. Je něco, co na tom druhém obdivujete? Anežka Písaříková: Na Karlovi obdivuji, že i ve vypjatých situacích dokáže vtipkovat a zlepšit mi náladu. Karel Pecha: Na Anežce obdivuji její velkou trpělivost a cílevědomost. Je naopak něco, co na sobě rádi nemáte? KP: Na to, že bydlí v Třeboni, chodí pořád pozdě. AP: Když se mě snaží uklidnit a přitom mě ještě víc znervózní. Co pro vás znamenají úspěchy v soutěžích? Hrajeme spolu teprve rok, ale už jsme vyhráli celonárodní soutěž ve čtyřruční hře na klavír Per Quattro v Brně. Je to pro nás znamení, že se ta práce a hodiny sedění u klavíru vyplatily. Dostali jste se někdy do situace, kvůli níž jste spolu už nechtěli spolupracovat? Myslíme, že situace, kdybychom spolu hrát nechtěli, nikdy nenastala. Občas se sice pohádáme, ale nikdy nejde o nic vážného. Chtěli jste někdy s hraním úplně skončit? AP: Ano, asi když mi bylo 11 let, tak jsem chtěla skončit, ale nakonec mi došlo, že by mi klavír určitě chyběl. KP: Ano, kolem 12 roku, už mě to velmi nebavilo, ale rodiče mě tenkrát nutili, za což jsem jim vděčný. Kolik hodin denně cvičíte? Pokud se nejedná o soutěž je to tak kolem 30-45 minut cvičení někdy i více. Jestli se rozhodneme jet na soutěž je to tak 2-3 hodiny. Co pro vás znamená hudba? AP: Hudba je pro mě odpočinek a po tolika letech je to pro mě i část každodenního života. KP: Hudba pro mě znamená něco, při čem můžu dělat všechno. Relaxovat, tancovat, běhat. Jakou hudbu nejraději posloucháte a jakou nejraději hrajete? AP: Poslouchám současnou i kla-

/ únor 2015 / casopisgym.cz / 21 sickou, nejraději mám skladby Antonína Dvořáka. Hraji hudbu 19. a 20. století. KP: Poslouchám spíše tu současnou, ale klasické se také nebráním. Nejraději poslouchám EDM nebo skladby z období romantismu. Nejraději hraji skladby od J. S. Bacha. Chtěli byste se hudbě věnovat v budoucnu, například ve formě povolání? AP: Myslím, že jako povolání je hudba hodně náročná a spoustu dalších lidí, kteří umí na klavír mnohem lépe než já. Hraní si chci nechat jako koníček i když vím, že mi bude chybět soutěžení. KP: Spíše ne, jelikož je to velmi časově náročné. Klavír mě velmi baví, ale ne až tak, že bych se tím chtěl živit. Jako brigáda je to ale skvělá věc. Hraji v Bon tre od 14:30 do 16:00 každé pondělí. A co byste tedy v budoucnu chtěli dělat? AP: Zajímám se o politiku, takže bych chtěla, aby se moje zaměstnání týkalo tohoto tématu. KP: U mě je to spíše na technický obor, možná vyrazím po stopách svého bratra. Autorka Martina Marková Sedmikrásky Hana Lišková tary. Před 3 roky jsem také začala hrát na varhany. Hlavní důvod byl ten, že jsem z křesťanské rodiny. Za celých 12 let jsem vystřídala mnoho sborů, ale nakonec jsem zůstala jen u farního sboru a 7krásek. Michaela Krynická Já a hudba? Nerozluční kamarádi. K hudbě jsem byla vedená už odmala. Maminka mi často zpívala a hrála k tomu na klavír, taťka mi taky zpíval, ale to mě asi ovlivnilo trošku jinak. V mateřské škole jsem navštěvovala hudební kroužek YAMAHA, kde jsme se učili hrát na flétnu, vyťukávat různé rytmy atd.. V první třídě jsem pak Už od mala se věnuji hudbě. Začalo to ve školce, kde jsem chodila na sbor. Když jsem přešla na základní školu, moje sestra založila farní sbor, kam jsem tedy začala chodit a ve zpívání jsem pokračovala. Ve škole jsme měli sbor, který jsem také navštěvovala. Chodila jsem i k paní Blažíčkové na sólový zpěv, ale kvůli mnoha ostatním kroužkům jsem po roce přestala. V první třídě jsem chtěla začít hrát na nějaký hudební nástroj. Proto mě mamka přihlásila na flétnu, ale dlouho mi to nevydrželo. Necvičila jsem, a proto jsem s flétnou skončila. K 10 narozeninám jsem dostala kytaru.. Už 5 rokem navštěvuji hodiny kyzačala chodit ve strakonické ZUŠ na klavír, což mi naštěstí vydrželo doteď. Ve stejném období jsem se také přihlásila do tamějšího sboru. Sborů jsem už vystřídala několik, v současnosti zpívám pouze v tom našem a v chrámovém sboru ve Stráži nad Nežárkou, který ovšem funguje jen v období Vánoc. Minulý rok jsem se také začala učit na kytaru a zkouším hrát i na sopránovou flétnu. Linda Havránková K hudbě jsem rozhodně nepřišla sama, jak moje mamka, tak i teta, babička... všechny zpívaly, anebo na něco hrály, takže se ode mne skoro očekávalo, že v tom budu

22/ Sedmikrásky / Úvahy / pokračovat. Začala jsem tedy ve školce ve sboru, potom jsem od 1. třídy chodila na klavír a doma vyzkoušela i jiné nástroje jako třeba flétna a kytara. Ani u jednoho jsem ale moc dlouho nevydržela, zato na sólový zpěv už chodím 7. rokem a momentálně navštěvuji 3 sbory a občas si zahraju u ohně na kytaru a o Vánocích zahraju pár koled na klavír. Lupita Papáčková to nadšení pro hudbu, jelikož ani jeden z mých rodičů nezpívá ani na nic nehraje. Dlouho jsem byla jediná v rodině, ale teď se začínáme se ségrou učit na kytaru. Alžběta Prášilová druh zpívání se mi tak zalíbil, že v dnešní době navštěvuji sbory tři. Každé Vánoce také zpívám Rybovu půlnoční mši. Dále se také už třetím rokem učím sólovému zpěvu v ZUŠ. Na kytaru, klávesy a flétnu hraji jako samouk. Anna Jáchimová Myslím, že můj vztah k hudbě začal ve školce, kde jsem zpívala ve sboru. Potom se založil farní sbor, kam jsem začala chodit a ještě pořád chodím. Také jsem chodila do sboru na základní škole. Jeden rok jsem zpívala ve sboru ze ZUŠky. Teď zpívám jen s holkama a v již zmíněném farním sboru, kde taky hraju na příčnou flétnu, na kterou hraju 4. rokem. Předtím jsem hrála na zobcovou, nejdřív ve školce pak u paní Šimečkové a nakonec v ZU- Šce. Nevím po kom jsem zdědila Nepamatuji si, že bych někdy nezpívala. Ještě dřív než jsem se naučila mluvit, jsem si prozpěvovala. Moje babička s dědou oba zpívali v profesionálním sboru v Praze a tak jsem lásku k hudbě zdědila po nich. V předškolním věku jsem docházela do kroužku YAMA- HA, který v nás rozvíjel rytmické schopnosti. Ještě v mateřské škole mě rodiče přihlásili do ZUŠ, do přípravného ročníku, kde jsme si vybírali budoucí hudební nástroj. Mně se zalíbily housle, a tak jsem následující rok nastoupila do třídy pana R. Daška. Minulý rok jsem dokončila 1. cyklus a pokračuji dál. Asi v deseti letech jsem zkusila navštěvovat farní sbor a tento Už odmalička jsem měla ráda hudbu. Ve školce jsem začala navštěvovat hodiny scénického tance, kam jsem chodila do svých 8 let. Poté jsem se musela rozhodnout mezi tancem a hrou na klavír. Jelikož ale moje mamka dříve na klavír hrála, vybrala jsem si tento nástroj. Hraji už sedm let. Se zpíváním jsem začala ve sboru v ZUŠ u paní Blažíčkové. Za krátký čas jsem začala navštěvovat i kostelní sbor, kam chodím dodnes. Autorka Alžběta Prášilová Hudební využití Za přenádherného zpěvu všelijakého ptactva posedávat na zezelenalém lesním paloučku. Sledovat tu plánovaně improvizovanou podívanou doprovázenou přírodní symfonií, léčit tak své řezné rány z nepřiměřeně náročné práce a hojit vyděšenou mysl. V mém případě je krom tichého klidu nejlepším balzámem muzika. Ponořen v melodiích ptačího sboru se často ochotně a nenápadně připojuji k radovánkám. Drtivé většině lidí však tato rozkoš protéká mezi zkřehlými prsty, zamrazenými po kostní dřeň. Za stálého vydýchávání chladného vzdoušku si takový človíček málokdy váží potenciálního rozptýlení. Rozptýlení, které je schopno tavení sněhových hradeb uplácaných mraženými lidmi. Zajata v kleci z časových rampouchů se zbylá hřejivá srdce odhodlala podělit o nevyřknutá tajemství hudby, přispívajíce tak k velké oblevě. Rozvázání složitě smotaných psychických uzlů s pomocí hudby je jeden z nejúčinnějších způsobů odpočinku, a při správném použití přímo osvěžení. Tato mnohokrát osvědčená metoda byla nespočetněkrát použita velmi dávno, ať už při nebojácných mongolských nájezdech doprovázených hrdelním bručením, či při řádné oslavě tvr-

/ únor 2015 / casopisgym.cz / 23 dě dobytého území. Jednoduché rytmy určovaly přesné tempo a hluboký chorál dodával všem válečníkům odvahu a vrýval výraz neporanitelnosti. Hudba, jakožto zvukově seřazené znázornění emočních stavů, předatelných názorů a vylíčení dějů ve formě libé nějakému uchu, se dá použít i k vyvolání negativních pocitů. Toho například využívali středověcí loutnisté, zesmutňující s v é publikum za účelem sdělení vážných informací či přesvědčivějšího výkladu smyšlených historek. Dnes hudba provází spousty všedních činností a někteří lidé si nedokáží ani představit život bez hudby. Mnoho lidí se hudbou živí a prodává svá hudební cítění skrze mikrofony, ať už se chtějí s lidem podělit o své obohacující názory, vrozený talent, nebo pouze žízní po penězích. Lidé z nějaké strany hudební díla přijmou a většinou šíří stejným směrem nadále. Zachovají tak hudební element, který se v posluchačích formuje. Je přeci jen na každém jedinci, aby si zvolil svůj oblíbený typ hudebního vyjadřování někomu stačí prostší rytmická a úderná skladba založená na refrénu, a někdo může upřednostňovat složitější melodickou hru. Živel hudby se vyvíjí zároveň s ostatní kulturou a neustále se mění stejně nevyzpytatelně, jako lidskost. Autor Dušan Vančura Z deníku múz Několikrát za hranou, ocitl jsem se v nekonečné tmě. Již jednou (za) hranou melodii ve své hlavě (pře) hrávám. Stala jsi se inspirací, stala jsi se (přede)hrou k nekonečným okamžikům, které skládám do tónů přicházejícího ticha. A já jsem jen loutka. Loutka, jež ve chvílích pod obrazem skládá poklonu zástupu tvých lží. Tvých milosrdných lží, které mě drolí na třísky. Krvácím, přesto se snažím nekřičet. Ne(vy) slyšela bys mě. Jsem jen loutka vyřezána k tvému předobrazu. Jen loutka bez citu, měnící se v čase a době. Napospas ponechána samotě a tobě. Sám zahnán do kouta touhou na chvíli poskládat zbývající střípky snů roztroušených pod polštáři utkané z vin. Možná že jen pořád dokola (pře)hrávám jeden a tentýž akord. V nepřeberném množství souzvuků stále souzní pouze on. Bojím se dalších repetic, bojím se dalších přetrhaných strun, bojím se vyslyšet hlasy znějící z dálky. Šeptají, protože křičet nemohou. Šeptají, a přesto rozezní struny. Šeptají a já chci šeptat s nimi. Náhle však oněmím. Ne z úžasu rozezvučených strun, ale z pokory věnované múzám. To ony mě znají. To ony šeptají. Nemohu šeptat s nimi. Neznám sám sebe, tak jak múzy znají mě. Mohu jen poslouchat. Šeptají celou noc. K ránu pak vyháním z okna rozednění. Chci, aby šeptaly ještě chvíli. Ony však odcházejí. Autor Jan Vitoň