MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE PROKARYOT podzim 2016 TRANSDUKCE. Ivana Mašlaňová.

Podobné dokumenty
SYSTÉMY ZPROSTŘEDKOVANÉHO PŘENOSU DNA

Bakteriální transpozony

BAKTERIÁLNÍ TRANSPOZONY (mobilní elementy)

Evoluce bakteriálních genomů

Genetika bakterií. KBI/MIKP Mgr. Zbyněk Houdek

MUTAGENEZE INDUKOVANÁ TRANSPOZONY (TRANSPOZONOVÁ MUTAGENEZE)

BAKTERIÁLNÍ GENETIKA. Lekce 12 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc.

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Klonování DNA a fyzikální mapování genomu

Terapeutické klonování, náhrada tkání a orgánů

ZÁKLADY BAKTERIÁLNÍ GENETIKY

Transpozony - mobilní genetické elementy

RESTRIKCE A MODIFIKACE FÁGOVÉ DNA

Základy genetiky prokaryotické buňky

Molekulární biotechnologie č.12. Využití poznatků molekulární biotechnologie. Transgenní rostliny.

Konjugace. Přenos DNA zprostředkovaný konjugativními plazmidy. Donor recipient transkonjugant

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Stavba virové částice virionu: -nukleová kyselina JEN 1 TYP (1- či 2-řetězcová RNA nebo DNA) -ochranný proteinový obal = kapsida Velikost nm

Struktura a organizace genomů

REKOMBINACE Přestavby DNA

TRANSFORMACE = PŘÍJEM EXOGENNÍ DNA BAKTERIÁLNÍ BUŇKOU

Využití vektorů při klonování DNA

Globální pohled na průběh replikace dsdna

TRANSFORMACE = PŘÍJEM EXOGENNÍ DNA BAKTERIÁLNÍ BUŇKOU

Mendelova genetika v příkladech. Transgenoze rostlin. Ing. Petra VESELÁ, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie LDF MENDELU Brno

Nebuněčný život (život?)

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

VÝZNAM HORIZONTÁLNÍHO PŘENOSU GENETICKÉ INFORMACE PRO VZNIK ANTIBIOTICKÉ REZISTENCE. V. Bencko 1, P. Šíma 2

Genové knihovny a analýza genomu

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

ZÁKLADY VIROLOGIE. Obecná charakteristika virů. Chemické složení virů. Stavba viru. Bílkoviny

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Úvodní přednášky z předmětu TOXIKOLOGIE. VŠCHT Praha. Jedovatá stopa IV.

Rekombinantní protilátky, bakteriofágy, aptamery a peptidové scaffoldy pro analytické a terapeutické účely Luděk Eyer

Rezistence patogenů vůči antimikrobialním látkám. Martin Hruška Jan Dlouhý

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

MOBILNÍ GENETICKÉ ELEMENTY. Lekce 13 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc.

Školení GMO Ústav biochemie a mikrobiologie

Obranné mechanismy člověka a jejich role v průběhu infekčních onemocnění

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Elektromagnetické signály jsou vytvářeny vodními nanostrukturami odvozenými od částí bakteriálních DNA

Zajištění exprese klonovaných genů a její optimalizace

Elektronoptický snímek viru mozaikové choroby tabáku. Mozaiková choroba tabáku. Schéma viru mozaikové choroby tabáku

O původu života na Zemi Václav Pačes

PLAZMIDY PŘENOS GENETICKÉ INFORMACE

Molekulární biotechnologie č.8. Produkce heterologního proteinu v eukaryontních buňkách

Zajištění exprese klonovaných genů a její optimalizace

MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE PROKARYOT podzim 2016 KONJUGACE. Ivana Mašlaňová.

Virus lidského imunodeficitu. MUDr. Jana Bednářová, PhD. OKM FN Brno

Zajištění exprese klonovaných genů a její optimalizace

Struktura a funkce biomakromolekul

Vztahy mezi mikroorganismy. Definice pojmů Mikroflóra lidského těla Bakteriální mikrofilmy a jejich význam v medicíně

Výhody a nevýhody klonování v E. coli

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Kyselina hyaluronová. Kyselina hyaluronová. Streptococcus equi subsp. produkovaná kyselina hyaluronová a. Autor prezentace: Mgr.

2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi

Školení GMO Ústav biochemie a mikrobiologie

Crossing-over. Synaptonemální komplex. Crossing-over a výměna genetického materiálu. Párování homologních chromosomů

Obsah přednášky: RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

BAKTERIÁLNÍ REZISTENCE

Využití restriktáz ke studiu genomu mikroorganismů

19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza

Inovace studia molekulární a buněčné biologie. reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Využití rep-pcr v bakteriální taxonomii

OZNÁMENÍ VÝBORU GSGM

RŮSTOVÁ KŘIVKA BAKTERIÁLNÍ POPULACE I.

Metodika kontrol uzavřeného prostoru při nakládání s geneticky modifikovanými mikroorganismy. Školení pracovníků

Mikrobiologie. KBI/MIKP Mgr. Zbyněk Houdek

Zaměření bakalářské práce na Oddělení genetiky a molekulární biologie

Zaměření bakalářské práce na Oddělení genetiky a molekulární biologie

Crossing-over. over. synaptonemální komplex

Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně

Obsah přednášky: RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:

Degenerace genetického kódu

Zvyšování konkurenceschopnosti studentů oboru botanika a učitelství biologie CZ.1.07/2.2.00/

Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248

Vazba genů I. I. ročník, 2. semestr, 11. týden Aleš Panczak, ÚBLG 1. LF a VFN

Proč nemáme vakcínu proti HIV-1?

Bakteriologická analýza potravin

Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ

NOVÉ TRENDY V MIKROBIOLOGII SÝRŮ

Molekulární biotechnologie č.9. Cílená mutageneze a proteinové inženýrství

L. acidophilus_(psmm _ TIDE):

prof. RNDr. Jiří Doškař, CSc. Oddělení genetiky a molekulární biologie

č Ž š č š Č ž č ž č č Ž Ú č č ť č Ůž č Ž Ť č č Í š č š č ž ž č Ž č Í Ž Č š š š č Ž Ž Č Ž ž š Ř č Ý č ž Ž Ř č ž č Í Ž č Č Ó Ó ž č ž č Ž ž Ž ž Ž Ž š čž

Buněčné jádro a viry

Doména: Bakterie (Bacteria) Milan Dundr

Ý ň č Ť š ň Ť š ň č š š Ť š Ť čč Ť š Í č č Ť š č Ť Ť š š š č č ň š Ó č č š š č š š Í š Ť Í š Ť č Í š Ť š š Ť Ť š š Ť Ť Ť Ť Ť č š Ď č č š Ť Í š č č Ť č

á Ť ě é á é ě é čá í Ť í á č á á í Ť é š á Í á č ě á í á é í é é í Ť ě ě é Ť ě Ě š á ě ž č č é á š é Ž Ó ě Ť í č é ě í é č Ť é ž Ť í é í č Ď ě š ě ě š

Metody molekulární biologie

Výhody a nevýhody klonování v E. coli

Výuka genetiky na Přírodovědecké fakultě UK v Praze

1. Mutace 2. Rekombinace 3. Transpozice

Transkript:

MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE PROKARYOT podzim 2016 TRANSDUKCE Ivana Mašlaňová iva.maslanova@gmail.com

SYSTÉMY ZPROSTŘEDKOVANÉHO PŘENOSU DNA Přenos bakteriální DNA (chromozomové nebo plazmidové) bakteriofágem. A. Transdukce E. coli, S. typhimurium, Bacillus, Klebsiella, Staphylococcus, Streptococcus, Streptomyces a. N especifická (P 22, P 1, SP β, φ11)abortivní b. Specifická (fág lambda) Jso u p ř en ášeny l i b o v o l n é g eny Jso u p ř en ášeny jen urči t é g eny Horizontální přenos genů zprostředkovaný bakteriofágem = TRANSDUKCE B. Kapsdukce Rhodobacter capsulatus (GTA = gene transfer agent) Methanococcus voltae (VTA = voltae transfer agens)

Objev transdukce: 1952 (Zinder a Lederberg) Salmonella typhimurium, fág P22 Studium auxotrofních mutant vznik prototrofních rekombinant Proces není ovlivněn Dnázou Není nutný kontakt buněk (U-trubice) Přenosovým agens jsou fágy

DONOR - RECIPIENT Transdukující částice = pseudovirion Transduktanta Rekombinantní přenos chromozomové DNA Abortivní přenos chromozomové DNA Plazmidová přenos plazmidů Kotransdukce = současný přenos dvou nebo více genů donora do recipienta transdukcí Bakteriofág - morfologie Podoviridae, Myoviridae Siphoviridae

SESTAVOVÁNÍ FÁGOVÝCH ČÁSTIC A SBALOVÁNÍ DNA DO VIRIONŮ Fágová dsdna (19 500 kb) sbalována do prokapsidu (prohead) 3 hlavní proteiny tvořící prokapsid coat protein, scaffolding protein a portal protein 2 proteiny odpovědné za sbalování DNA do prokapsidu rozpoznání DNA, přenos skrz portálový prstenec a dopravení DNA do prokapsidu a. Lytický cyklus bakteriofága: Adsorpce virionů na povrchové receptory buněk; vpravení lineární dsdna do buňky; exprese ranných a pozdějších genů syntéza fágových proteinů; replikace fágové DNA circle to circle a rolling circle mechanismus; tvorba prokapsidů a bičíků; DNA sbalována do prokapsidů zformování celých virionů. b. DNA sbalovací motor : Portálový prstenec na ikosahedrální fágové hlavě; vyzba malé (TerS) a velké (TerL) podjednotky terminázy TerS ATPáza, TerL DNA rozpoznávací protein

Struktura virionu P22 Struktura tří proteinů odpovědných za sbalování DNA do virionu DNApackaging motor

RYCHLOST SBALOVÁNÍ FÁGOVÉ DNA DOVNITŘ VIRIONŮ DNA-packaging motor fága T4: coat protein bílá barva; TerL modře; Soc malý vnější kapsidový protein (zeleně); Hoc vnější kapsidový protein (žlutě)

Sbalování hostitelské DNA bakteriofág P22 Pseu d o p ac m íst o Fág P22HT = m u t an t n í f ág se sn ížen o u nuk leázov o u sp e cif it o u r ozp ozn áv aj ící další pseu d o p ac m íst a P22HT transdukuje plazmid pbr322, který není P22 přenášen

NESPECIFICKÁ TRANSDUKCE

NESPECIFICKÁ A ABORTIVNÍ TRANSDUKCE Proces je závislý na RecA Rekombinantní transduktanta normální kolonie Abortivní transduktanta mikrokolonie

ODLIŠENÍ REKOMBINANTNÍCH A ABORTIVNÍCH TRANSDUKTANT normální kolonie Transduktanty na selekčním médiu mikrokolonie Mikrokolonie po přeočkování na novou selekční misku ztráta fenotypu

CHARAKTERISTIKA NESPECIFICKY TRANSDUKUJÍCÍCH FÁGŮ od zlomů na DNA

EXPERIMENTÁLNÍ DŮKAZ PŘÍTOMNOSTI BAKTERIÁLNÍ DNA V TRANSDUKUJÍCÍCH ČÁSTICÍCH FÁGA P22 (při nespecifické transdukci) Chromozom naznačen 15N Dávají vznik transduktantům Lyzují buňky

OBECNÁ TRANSDUKCE VZNIK TRANSDUKUJÍCÍCH ČÁSTIC 1. Infikování donorového kmene fágovými částicemi 2. Bakteriální DNA degradována 3. Sestavení pseudokapsidů, plnění DNA do virionů (rozpoznání pac místa na fágové DNA nebo pseudo-pac místa na bakteriálním chromozomu) 4. Fágové potomstvo infikuje nového hostitele (recipienta); transdukující viriony obsahují pouze bakteriální DNA 5. Rekombinace transdukované bakteriální DNA s DNA recipientní buňky

POSTUP TRANSDUKCE recipientní kmen transdukující fág Inkubace 37 C/ 25 min. + CaCl 2 do transdukční směsi (1/10 celkového objemu) Příprava fágového lyzátu: a. Indukce z donorového kmene UVzářením nebo mitomycinem C b. Pomnožením fágového lyzátu na donorovém kmeni UV Inkubace 37 C + 0,03M citrát sodný (1:1 k celkového objemu) Centrifugace 3000 rpm/10min./4 C. a) misky s Cd Pelet resuspendovat v 0,017M citrátu sodném b) misky s tet

STANOVENÍ FREKVENCE TRANSDUKCE o A = y/ p o y = počet t ransduktant pr o daný znak v 1 m l t ransdukční sm ěsi o p = počet v ir ionů ( PFU/ m l) o Param et r y ov liv ňující frek ven ci t ransdukce velikost genomu fága počet virionů uvolněných z jedné buňky (fágový výnos) aktivita RM systémů v recipientní buňce účinnost procesu rekombinace v recipientní buňce velikost plazmidu

TRANSDUKCE JEDNOTLIVÝCH GENŮ leu+ leu + donorový kmen leu - recipientní kmen Transdukující částice leu+ leu- leu+ leu+ Rekombinace leu- Transduktanta leu+ Fág P1 závislost na RecA systému KOTRANSDUKCE DVOU GENŮ genotyp leu - ; gal - Transdukující DNA obsahuje buď gal nebo bio anebo gal/bio transdukce leu+ kotransdukce gal a bio 1 3 2 gal+ bio- genotyp leu + ; gal - kotransdukce gal- bio+ gal+ bio+ Frekvence kotransdukce = 0-100%, v závislosti na vzdálenosti markerů (referenčního a sledovaného) Výhoda: délka transdukovaných fragmentů je ve srovnání s transformací přesněji definována (nízké hodnoty MOI)

VÝ P OČET VZDÁLENOSTI GENŮ Z FREKVENCE KONTRASDUKCE C = ( 1 d/ L) 3 C = frekvence kontrasdukce d = vzdálenost markerů (min) L = velikost transdukovaného fragmentu (min)

VYUŽITÍ RECIPROKÉHO KŘÍŽENÍ PRO STANOVENÍ POŘADÍ GENŮ A, B, C r ecip r o k é

Mapování genů bakterií pomocí transdukce: stanovení pořadí těsně vázaných genů tříbodovým křížením s využitím parciálních diploidů Transdukovaný fragment donora Chromozom recipienta

TRANSDUKCE PLAZMIDŮ transdukce plazmidů větších než je genom fága: transduction shortening - zachování počátku replikace + deletovaná část plazmidu transdukce plazmidů menších než je genom fága: zabalování části konkatemerů (replikačních intermediátů - multimerů) transdukce vektorů odvozených z plazmidů: interakce s homologními geny na chromozomu donora, v recipientní buňce cirkularizace transdukovaný fragment

TEST INTERGENOVÉ KOMPLEMENTACE (CIS-TRANS TEST) REALIZOVANÝ ABORTIVNÍ TRANSDUKCÍ

SPECIFICKÁ TRANSDUKCE Specifická (specializovaná) transdukce je založena na indukci integrovaného profága. Transdukována může být jen specifická a omezená oblast bakteriálního chromozomu, která přiléhá k inzerčnímu místu profága. Modelovým systémem je transdukce zprostředkovaná fágem lambda u E. coli.

VZNIK TRANSDUKUJÍCÍCH ČÁSTIC FÁGA λ PŘI SPECIFICKÉ TRANSDUKCI Frekvence vzniku transdukujících částic = 10-6 (na jeden virion lambda) Získání fágového lyzátu indukcí UVsvětlem z lyzogenních buněk E. coli chybná excize genom defektní fágové částice

MOŽNÉ ZPŮSOBY VYČLENĚNÍ PROFÁGA LAMBDA normální vyčlenění abnormální vyčlenění

Rekombinace v recipientních buňkách gal- infikovaných transdukujícím fágem λdgal+

GEN OM TR A N SDUKUJÍ CÍ FÁ GŮ λdgal a λdbio λ λ dgal λ dbio Po deleci att na bakteriálním chromozomu mohou být využita sekundární místa att - pak dochází k transdukci jiných oblastí chromozomu.

Různé rekombinační události při specifické transdukci 2xC O reverz e 1xCO v gal 1xCO v att t y p I t y p I I Nízká multiplicita infekce Vysoká multiplicita infekce začlenění λ (att) začlenění λ dgal + homologní rekombinací site-specific integrace UVindukce HFT

Tr a n s d u k t a n t y t y p u I - n e l y zo g e n n í 2xCO Tr a n s d u k t a n t y t y p u I I - l y zo g e n n í 1xCO 1% buněk bude gal- nebo gal+ - defektní

VZNIK LYZÁTŮ TRANSDUKUJÍCÍCH S VYSOKOU FREKVENCÍ (LYZÁT HFT) Dvojnásobně lyzogenní kmen I n d u k ce UV sv ět lem (λ + λ dgal) Excize a zabalení fágových genomů Lyzát HFT ( 50% část ic j e t r an sd u k u j ících )

VYUŽITÍ TRANSDUKCE Analýza specifických oblastí bakteriálního genomu (gal operon) Mapování genů Charakterizace transpozonů heteroduplexní analýza Analýza fágových genomů při konstrukci vektorů (odvozených z fága lambda) HGT: Objasnění evoluce bakteriálních genomů DNA ve fágové částici je chráněna před působením nukleáz Řada fágů má široké rozmezí hostitelů (P1 infikuje G- bakterie) Mohou být přenášeny plazmidy nebo transpozony s širokým rozmezím hostitelů, chromozomové geny jen v případě homologie

Přenos (transdukce) ostrovů patogenity u S. aureus SaPI1: 15 kb ostrov patogenity u S. aureus, nesoucí gen tst zodpovědný za syndrom toxického šoku (TSST1) - (horečka, exantém, hypotenze, olupování kůže). SaPI1 je mobilizován fágem 80α. Když fág 80α infikuje buňky S. aureus nesoucí SaPI1, vyčleňuje se ostrov z chromozomu a replikuje se pomocí proteinů fágového replikačního aparátu. Geny ostrova způsobí, že fág 80α vytváří menší hlavy, které pak zabalují přednostně DNA ostrovů spíše než vlastní fágovou DNA. Když vytvořený pseudofág infikuje další buňku, je DNA ostrova injikována do buňky, kde se začleňuje do chromozomu pomocí svého vlastního Int proteinu. SaPI částice

OBECNÁ STRUKTURA OSTROVŮ PATOGENITY Gen p r o in tegr á z u Ost r ov p at o gen it y I n zer čn í sek ven ce G eny p r o v ir u le n c i Př ím á opak ov án í Počet n u k leot id ů

VÝZNAČNÉ RYSY OSTROVŮ PATOGENITY Nesou jeden nebo několik genů pro virulenci Jsou přítomny jen u patogenních kmenů daného druhu Představují relativně velké úseky genomu (10 200 kb) Mají odlišný obsah GC a jiné využívání kodonů Jsou často umístěny poblíž genů pro trna (kotvy pro inzerci cizí DNA) Jsou často spojeny s mobilními genetickými elementy. Často jsou ohraničeny DR (16-130 bp) - rozpoznávací místa pro enzymy zajišťující integraci a excizi mobilních elementů (integráza nebo transponáza) Jsou často nestabilní a jsou deletovány s různými frekvencemi. Mají mozaikovitou strukturu jsou složené z elementů, které se během evoluce v různé době a z různých zdrojů akumulovaly do určitých míst.

MODEL AUTOTRANSDUKCE Nature Communications, 2016

LYZOGENNÍ KONVERZE Změna vlastností kmene po infekci fágem, který ve svém genomu nese geny zodpovědné za změnu fenotypu hostitele (faktory virulence nebo toxiny). Příklady: Fág lambda: E. coli rezistence k séru, schopnost přežívat v makrofágách Fág φ361 (příbuzný fágu lambda): E. coli Shiga toxin Fág β : Corynebacterium diphtheriae difterický toxin (záškrt) Fág CTXφ: Vibrio cholerae toxin cholery Fágy u S. aureus: fibrinolyzin, enterotoxin Fágy beta-hemolytických streptokoků sk.a: erytrogenní toxiny Fág u Clostridium botulinum: botulotoxin Fág u Clostridium tetani: tetanotoxin Fág u Salmonella: změny somatických antigenů

Kapsdukce - Rhodococcus capsulatus 8 proteinů, průměr hlavy 30 nm, bičík 30-50 nm. Nebyly identifikovány fágy příbuzné s GTA. Rhodobacter capsulatus Domain: Phylum: Class: Order: Family: Genus: Species: Bacteria Proteobacteria Alphaproteobacteria Rhodobacterales Rhodobacteraceae Rhodobacter R. capsulatus

PARAMETRY PŘENÁŠENÉ DNA KAPSDUKCÍ velikost přenášené DNA = 1,5-2 kb (až 5 kb) DNA je heterogenní, tj. je bakteriální přenos až 3-4 genů na jednu částici GTA 10 5 GTA/ml pro daný marker přenos všech chromozomových markerů frekvence rekombinant 10-4/-5 /marker/buňku frekvence kotransferu genů F = 1 - (dl)2 (d = vzdálenost markerů, L = délka přenášeného úseku DNA) Přenos je regulován bakteriálními geny, které indukují expresi strukturních genů GTA během specifické růstové fáze buněk Další GTA Silicibacter pomeroyi aj. mořský bakterioplankton - počet genů kódujících kapsid, bičík, portál, zabalování DNA = zhruba 15 genů podobných GTA u R.c.

Úloha GTA v evoluci mořských bakterií Roseovarius nubinhibens, Reugeria mobilis GTA přenášejí geny mezi různými druhy mořských bakterií Frekvence přenosu genů = 6.7 10 3 až 4.7 10 1 jsou tisíckrát až milionkrát vyšší než frekvence přenosu transformací nebo transdukcí. Umělý přenos genů AntR v uzavřených nádobách s mořskou vodou až 47% bakterií získalo tyto geny a integrovalo je do svého genomu Stejný způsob přenosu genů i mezi klinickými kmeny? GTA = promiscuous little bastards