IX. celostátní konference paliativní medicíny Brno 2017 Jak pracuje s nadějí u pacientů v závěru života psycholog David Štěpánek Hospic sv. Alžběty, Brno
Jak rozumíme naději?
Etymologie pojmu naděje naděje, nadějný od nadít se nadít se, od dít se srov. naděje (Český etymologický slovník) naděje, ž., podst. k nadíti se = doufání, očekávání, čáka, víra; n. na déšť, na dědictví; činiti, dělati si -ji nač; uzdraviti se proti vší -ji; být v -ji (o ženě) = těhotná; to v co doufáme... (Slovník jazyka českého)
Pojetí naděje v teologii víra, naděje a láska jako božské ctnosti. Jsou darovány Bohem a vlity do člověka Duchem svatým. Cností naděje je tedy člověk obdařen. Naděje jako cnost se stává předpokladem proto, aby člověk dokázal stát za svým životem a postavil se k němu čelem, aby se mu život vydařil Řecký výraz pro naději, elpis, se vztahuje na očekávání pozitivních i negativních událostí v budoucnosti. Na rozdíl od tohoto přesvědčení používá Bible téhož řeckého pojmu výlučně ve smyslu očekávání pozitivní budoucnosti, jejíž zárukou je sám Bůh (Grün, 2003, s. 7)
ve filozofii pojetí naděje Gabriela Marcela (1889 1973) francouzský existencionalista, žák H. Bergsona, filozofie náboženství doufám versus doufám, že absolutní pojem, který směřuje k tomu, že se jako lidé cítíme spoutáni avšak doufáme ve světlo a svobodu nikoliv ve smyslu nějakých vnějších objektů, nýbrž ve smyslu prosvětlení naší existence a osvobození nitra. Pravá naděje se nevztahuje ke konkrétní události, která má teprve nastat, ale k obnovení vlastní existence a života jako takového. (...) Předpokladem absolutní naděje je tedy víra. (Grün, 2003) vazba k trpělivosti, zkušenosti a heterotelické orientaci - doufám v tebe (Marcel, 1971)
Naděje v psychologii Naděje (n. Hoffnung, f. espérance, a. hope) do budoucna směřující myšlení, které představuje si vyplněné přání se všemi možnostmi uskutečnění a zároveň soustřeďuje se pocitově v napjatém očekávání (Černocký, 1940) Naděje, emoční postoj charakteristický očekáváním něčeho příznivého, např. výsledku léčby (Hartl, 1993)
Naděje dle Vymětala (1994) je důležitým pojmem z oblasti vztahu, léčby a pracovního společenství. Znamená, že pacient doufá ve změnu k lepšímu, které dosahuje pomocí lékaře, ale i vlastním přičiněním. Úzce souvisí s důvěrou a je důležitou až nutnou podmínkou léčebného působení, i když ji nemocný nemusí vždy připouštět díky svému psychickému zdravotnímu stavu. Naděje zde znamená základní reálnou možnost, patří k životu, je projevem pozitivních sil v člověku a jejím prožitkem jedinec participuje na pozitivním v obecném smyslu. ( ) Naděje ve změnu k lepšímu je vždy a z principu přítomná, i když může mít iracionální podobu. je jedním z možných vyjádření zdrojů pozitivní změny ve vztahu k základní růstové tendenci lidské bytosti.
S čím psycholog tedy pracuje?
Iluzorní (falešná) naděje anticipace budoucnosti, resp. přání, které nereflektuje objektivní realitu (typicky fyzické nebo časové možnosti). Dominuje emoční složka nad kognitivní. naděje na zažití předpokládaných událostí v budoucnosti (např. maturita vnoučat) naděje na úplné vyléčení srov. Kübler-Rossová - Adaptace na nevyléčitelné onemocnění fáze smlouvání prolomení iluze s destruktivními následky viz Frankl (1986): Vězni (koncentračního) tábora se oddávali všeobecně naději, že o vánocích 1944 budou opět doma. Vánoce přišly, ale novinové zprávy nebyly pro obyvatele tábora zrovna povzbudivé. Jaký to mělo následek? V týdnu mezi vánocemi a Novým rokem došlo v tomto koncentračním táboře k masovému umírání, jaké ani dosud nebylo pozorováno, ani se nedalo vysvětlit změnou povětrnostní situace nebo ztíženými pracovními podmínkami.
Ztráta naděje / beznaděj důsledek prožitku neštěstí a ztrát Mrkvička (1984) - katastrofická krize Osobní odpovědí na neštěstí je zoufalství. Jím se člověk propadá až na dno svého smutku, beznaděje a bezmoci. ( ) Bolest v zoufalství je ostrá a nesnesitelná. Rychle vyčerpává. Ale také stravuje sama sebe. Buď vyhasne nebo se ztiší. Vyhaslé zoufalství je deprese. Citový nápor odezněl, slzy vyschly, dostavila se lhostejnost. ( ) Vynořují se přízraky; přízraky výčitek a sebeobviňování. Ztráta životní hodnoty, kterou jsme utrpěli už nebolí, protože všecko je znehodnoceno. Nic nemá cenu: nemá cenu budoucnost, nemá cenu život. srov. Kübler-Rossová - Adaptace na nevyléčitelné onemocnění fáze deprese
Víra, láska, naděje se nedají manipulovat ani vyrábět. Nikdo je nemůže nařídit. Dokonce se vymykají zásahu vlastní vůle. Nemohu chtít věřit, nemohu chtít milovat, nemohu chtít doufat - a především nemohu chtít chtít. (Frankl, 1986)
Hledání a nalézání naděje
Důvěra vytvoření a udržení důvěryhodného vztahu začíná prvním kontaktem a je každodenně prověřována pravdivé informování o zdravotním stavu, prognóze a možnostech paliativní péče (připravenost pacienta informace unést, dávkování informací, srozumitelnost, reakce a prostor na případné obavy a dotazy) spolupráce s rodinou (blízkými) s vědomím pacienta souhlas s jednotlivými terapeutickými kroky
Důstojnost navrácení lidské důstojnosti člověku aktivní spolupráce pacienta na paliativní péči podpora kontroly a regulace nad svým tělem i prostředím humánní a citlivý přístup k člověku respektování individuality a úcta k člověku Koncept lidské důstojnosti (Cesta domů, 2004) důstojnost zásluh důstojnost mravní síly důstojnost osobní identity Menschwürde (lidskost jako nezcizitelná vlastnost člověka)
Přiměřená aktivizace základní předpoklad je somatický komfort pacienta (léčba bolesti a další negativní symptomatiky) pohybové aktivity, cesty z pokoje do zahrady naplnění času ergoterapie, arteterapie, oblíbené aktivity obyčejné prožitky dobrovolníci Zoufalství nalézá svou živnou půdu v prázdnotě a nesmyslnosti. Cestu k naději dláždíme všude tam, kde prázdnotu zaplňujeme a nesmyslnost plašíme. (Pokorný, 2013)
Podpůrná psychoterapie vlastní terapeutická práce s pacientem a jeho blízkými pravidelný kontakt zvládání negativních emocí a projevů pacienta (coping) sdílení obav, strachu práce s obsahy mysli práce s přáními (posun od dlouhodobých ke krátkodobým, od iluzorních k realistickým, prožitek naplnění) práce s hodnotami pomoc s dořešením životních úkolů podpora v řešení sociálních vztahů přijetí finality života
Závěrem S nadějí nelze pracovat přímo. Smyslem hospicové péče se v tomto kontextu stává cesta od naděje vyléčení k naději, že po nás na světě něco zůstává, že jsme vytvořili něco hodnotného že jsme prožili život plně že dál žijeme ve svých dětech a blízkých že náš život měl smysl
Použitá literatura Černocký, K. - Psychologický slovník, Česká grafická unie, Praha, 1940 Frankl, V. E. - Lékařská péče o duši - Základy logoterapie a existenciální analýzy, Edice Prameny, Praha, 1986 Grün, A. - Naděje, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří, 2003 Hartl, P. - Psychologický slovník, Budka, Praha, 1993 Marcel, G. - K filozofii naděje, Vyšehrad, Praha, 1971 Mrkvička, J. - Knížka o radosti, Avicenum, Praha, 1984 Pokorný, P. - Naděje a nevyléčitelné onemocnění pohled nemocničního kaplana, V. česko-slovenská konference paliativní medicíny, Brno, 2013 Rejzek, J. - Český etymologický slovník, Leda, Praha, 2001 Respektování lidské důstojnosti (příručka pro odbornou výuku), Cesta domů, 2004 Trávníček, F. - Slovník jazyka českého, Slovanské nakladatelství, Praha, 1952 Vymětal, J. - Základy lékařské psychologie, Psychoanalytické nakladatelství, Praha, 199
Děkuji za pozornost