Dějiny Číny ve 20. století Počátkem 20.st. byla Čína polokolonií západních mocností (důsledek tzv. opiových válek s VB / Fr. 1840-42 / 1856-58 / 1858-60) nerovné smlouvy : cizí země ovládaly všechny přístavy a důležitá města na východním a JV pobřeží 1860 pekingský mír = otevření Číny evr. obchodníkům a křesťanským misiím; zřízení stálých velvyslanectví 1899 1901 povstání boxerů - proti cizincům / likvidováno zásahem 8 koloniálních mocností: VB, FR, USA, Ruska, Japonska, Itálie, Německa a Rakouska-Uherska 1905 ztráta Koreje po prohrané válce s Japonskem 1900 1905 ztráta Mandžuska obsazeno Ruskem / Jap.
1861 1908 formální vláda dynastie Čhing císařovna regentka Cch -si (cixi) snaha o dílčí reformy byly nedostatečné, přišly pozdě, byly problémy s jejich zaváděním
1911 1912 sinchajská (buržoazní) revoluce - svržení mandžuské dynastie Čching po úspěšném povstání vojska ve Wu-čchangu proti centrální vládě se přidalo 15 z 18 čínských provincií 1.1.1912 Sunjatsen vůdce Kuomintangu (Národní strany) - vyhlásil Čínskou republiku (císař Pchu-I abdikoval) 1912-1916 prezidentem Číny Jüan Š'-kchaj poslední ministerský předseda čchingské dynastie / budovatel Nové armády / po svém zvolení zavedl vojenskou diktaturu (1913 vyhrál volby Kuomintang nechal zavraždit jeho šéfa Sung- Ťiao-žena a zrušil parlament) Po jeho smrti (1916) éra militaristů (viz dále)
Pchu-I poslední čínský císař (1932 1945 formální hlavou japonského loutkového státu Manžukuo) Sunjatsen Jüan Š'-kchaj vlajka Kuomintangu
1914 Japonsko (na straně Dohody a ve válce s Německem) obsadilo něm. území v S Číně (přístav Čching-tao, provincie Šan-tung, Fu-ťien) - rozšíření jap. vlivu v S Číně od 1917 Čína na straně Dohody (pouze pracovní oddíly) ve Versailles požadavek zrušení velmocenských zájmových sfér v Číně 1919 nevyhověno důsledek: hnutí 4. května (1919) - velké protesty Číňanů (studenti) hesla "Čína patří Číňanům", "Nezřekneme se Šan-tungu", "Odmítněte podepsat pařížskou mírovou smlouvu" či "Bojkotujte japonské zboží. 1921 vznik Komunistické strany Číny
1916 1926 éra militaristů - permanentní vojenská anarchie vládci jednotlivých provincií budují vlastní armády / bojují navzájem a společně proti ustavení silné centrální vlády 1924 po rezignaci Ruska na všechny práva a koncese v Číně komunisté přijati do Kuomintangu dohodu zprostředkoval Sunjatsen, který formuloval pol. program: tři lidové moudrosti : jednota lidu (nacionalismus) / práva lidu (demokracie) / blaho lidu (socialismus) 1925 - smrt Sunjatsena - v čele Kuomintangu: důstojník ČANKAJŠEK (nová armáda) / politické vedení: Čou-En-Laj
1927 1936 vláda Kuomintangu 1926-1927 Čankajškův pochod na sever: porazil militaristy ve střední a severní Číně obnovil centrální vládu v Nankingu 1928 obsazen Peking KMT se stal hlavní silou v Číně 1927 roztržka s komunisty Čankajšek zlikvidoval komunisty v Šanghaji (stovky mrtvých) a likvidoval komunistické sítě v dalších městech (Čínská občanská válka 1927 1950) Komunisté se stáhli na venkov
S podporou rolnických svazů (v zemědělství pracovalo 85% Číňanů) vznikaly na venkově komunistické základny 1928 komunisté založili Rudou armádu čelila pěti tažením KMT a v letech 1934-1935 tzv. dlouhým pochodem 10 000 km unikli komunisté do Jen-anu, kde MAO CE-TUNG zřídil hlavní stan KS Číny
1931 - zinscenovaný incident v Mukdenu invaze do Mandžuska (kvůli nerostným surovinám) - vyhlášen loutkový stát Mandžukuo 1937 - incident na mostě Lukchou-čchiao u Pekingu (přestřelka jap. a čín. jednotek) = počátek války Čínsko-japonská válka (1937 1945) 1937 Jap. invaze do nejvyspělejších oblastí Číny Šanghaj, Nanking tehdejší hlavní město zde masakr 200 000 civilistů říjen 1938 1/2 milionová armáda Japonců v Číně za cenu 70 000 vlastních obětí ovládali hlavní přístavy na východě a ekonomicky nejproduktivnější oblasti Číny
EXPANZE JAPONSKA DO R. 1941
ČÍNA utrpěla ve 2. sv. v. druhé největší oběti na životech: 10 milionů
Kuomintang (KMT) a KSČ uzavřeli příměří a dohodu o spolupráci. Každá strana měla své jednotky a své oblasti působnosti. Vůdcem protijaponského odporu Čankajšek (dodávky zbraní z USA / barmská cesta pouze KMT) 1943 spojenci se vzdali všech práv z nerovných smluv, aby zabránili uzavření separátního míru mezi Jap. a KMT HIDEKI TÓDŽÓ - válečný premiér Japonska a císař HIROHITO
svatyně Jasukuni Jasukuni - zasvěcena vojákům i civilistům, kteří zemřeli v boji za japonského císaře / na jejím seznamu je bezmála dva a půl miliónů jmen- včetně válečných zločinců. Jejich kami (zbožštělé duše) zde nyní sídlí. Ostré protesty ČLR, když jap. premiér Koizumi svatyni opakovaně navštívil
9. srpna 1945 zahájily tři fronty RA (1,5 mil.) masivní úder proti japonské Kwantungské armádě (1 mil.) v Mandžusku / mohutné údery RA / blesková válka / postup 150 km denně / pro Japonce naprostá zkáza / poměr padlých 1:10 k RA se připojila Maova 8. armáda a začala dostávat ruské zbraně
30. 6. 1946 vypukla opět občanská válka mezi KMT a KSČ KMT měl zprvu převahu (počet vojáků + technika) - ovládl hlavní středisko Komunistické strany Číny Jen-an ovšem KMT měl problémy: vysoká inflace + korupce a vnitřní rozklad komunisté v defenzivě, ale kontrolovali VENKOV: zde měli dostatek zásob + noví branci (do jara 1948 celková síla hodně přes 3 mil. vojáků) léto 1947 Čínská lidová osvobozenecká armáda (ČLOA) převzala strategickou iniciativu: počátkem listopadu 1947 dobyla Mandžusko a uvolněná vojska nasadila do operací jižně od Velké čínské zdi
rozhodující střet (operace Huaj-haj) 6. 11. 1948-10.1.1949: gigantická dvouměsíční bitva u Sü-čou (na řece Chuajche - SZ od Nankingu a Šanghaje / největší střetnutí v čínské historii) Kuomintang přišel o pět ze šesti skupin armád, jež byly dílem zničeny, dílem zajaty (přes 320 000 zajatců) 23.1.1949 - komunisté se zmocnili Pekingu 21. 4. 1949 - ČLOA překročila řeku Jang-c a postupně obsadila severozápadní a střední Čínu, jakož i rozsáhlá území na jihu a západě. 1.10. 1949 - Mao Ce-tung v Pekingu slavnostně vyhlásil založení Čínské lidové republiky.