PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Studijní obor: Právo Katedra trestního práva DIPLOMOVÁ PRÁCE Formální pojetí trestného činu z hlediska nové právní úpravy Michal Marišinský Akademický rok 2009/2010
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Formální pojetí trestného činu z hlediska nové právní úpravy zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. Michal Marišinský 2
Rád bych na tomto místě poděkoval doc. JUDr. Josefu Kuchtovi, CSc. za odborné vedení a inspirativní připomínky, které mi v souvislosti s tématem diplomové práce poskytl. Děkuji rovněž svým nejbližším za poskytnutí zázemí nezbytného pro tvůrčí činnost. 3
Obsah: 1. SLOVO ÚVODEM... 6 2. POJETÍ TRESTNÉHO ČINU ÚVAHY OBECNÉ... 10 2.1 Trestní právo, trestný čin... 10 2.2 Formální a materiální stránka trestného činu... 12 2.3 Formální a materiální pojetí trestného činu... 13 2.4 Materiálně-formální pojetí trestného činu... 15 2.4.1 Materiálně-formální pojetí lato sensu, de lege ferenda (z hlediska viny)... 15 2.4.2 Materiálně-formální pojetí lato sensu, de lega lata (z hlediska viny)... 16 2.4.3 Materiálně-formální pojetí stricto sensu, de lege ferenda (z hlediska viny)... 17 2.4.4 Materiálně-formální pojetí stricto sensu, de lege lata (z hlediska viny), aneb Nullum crimen sine lege et sine pericula sociali... 17 3. GENEZE POJETÍ TRESTNÉHO ČINU V RÁMCI ČESKÉ, RESP. ČESKOSLOVENSKÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY... 18 3.1 Pojetí trestného činu z perspektivy rekodifikačních úsilí v letech 1918-1938... 18 3.2 Pojetí trestného činu dle zákona č. 86/1950 Sb... 20 3.3 Pojetí trestného činu dle zákona č. 140/1961 Sb... 22 3.4 Pojetí trestného činu ve světle rekodifikačních prací na prahu 21. století... 24 3.4.1 Formální pojetí nebo hmotněprávní korektiv?... 24 3.4.2 Interpretační pravidlo v roli hmotněprávního korektivu... 26 4. ZÁKLADY TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI DLE ZÁKONA Č. 40/2009 SB.... 28 4.1 Obecná východiska platné právní úpravy... 28 4.2 Základy trestní odpovědnosti... 31 4.2.1 Trestný čin de lege lata... 32 4.2.2 Zásada zákonnosti... 34 4.2.3 Zásada subsidiarity trestní represe... 35 4.2.4 Společenská škodlivost... 38 4.3 Význam společenské škodlivosti z hlediska následků trestní odpovědnosti... 39 4
4.4 Povaha a závažnost trestného činu dle 39 odst. 2... 40 5. FORMÁLNÍ POJETÍ TRESTNÉHO ČINU?... 42 6. PROCESNĚ-PRÁVNÍ SOUVISLOSTI FORMÁLNÍHO POJETÍ TRESTNÉHO ČINU... 45 7. KOMPARACE S PRÁVNÍMI ÚPRAVAMI VYBRANÝCH EVROPSKÝCH STÁTŮ... 49 7.1 Zákon č. 300/2005 Z.z., trestný zákoník... 49 7.2 Strafgesetzbuch der Deutschen Demokratischen Republik (StGB)... 50 7.3 Spolkový zákon ze dne 23. ledna 1974, trestní zákoník (östgb)... 51 8. ZÁVĚREČNÉ ZHODNOCENÍ A STANOVISKO K OTÁZCE POJETÍ TRESTNÉHO ČINU DE LEGE LATA... 54 8.1 Formální pojetí trestného činu vs. subsidiarita trestní represe... 54 8.2 Subsidiarita trestní represe z hlediska vybraných skutkových podstat zvláštní části trestního zákoníku... 57 8.2.1 239 Ohrožování oběhu tuzemských peněz... 58 8.2.2 228 Poškození cizí věci... 59 8.2.3 358 Výtržnictví... 60 8.2.4 184 Pomluva... 60 8.2.5 211 odst.1 Úvěrový podvod... 61 8.3 Praktická poznámka na závěr... 62 9. RESUMÉ... 65 10. INFORMAČNÍ PRAMENY... 67 10.1 Monografie, učebnice, sborníky... 67 10.2 Časopisecké články a odborné stati... 69 10.3 Právní předpisy... 71 10.4 Judikatura... 72 10.5 Elektronické zdroje... 72 10.6 Ostatní zdroje... 73 5
1. Slovo úvodem Právo není pojmem, nýbrž živou silou. Proto má spravedlnost, která v jedné ruce drží vážky, jimiž odvažuje právo, v ruce druhé meč, aby právo uhájila. Meč bez vah jest holé násilí, váhy bez meče jest malomocné právo. Obojí patří k sobě a dokonalý právní stav panuje jenom tam, kde síla, jakou spravedlnost vládne mečem, vyrovná se dovednosti, jakou zacházet umí s vahami. 1 V roce, v němž si naše společnost připomněla výročí 20 let od pádu totalitního režimu, se po dlouholetých odborných i laických diskuzích, legislativních přípravách a věru náročném legislativním procesu stal součástí českého právního řádu zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Poté, co jej prezident republiky dne 27. ledna 2009 posvětil svým podpisem, resp. poté, co byl pod výše uvedeným číslem vyhlášen ve sbírce zákonů, tak byly završeny rozsáhlé rekodifikační práce v oblasti trestního práva hmotného. Je to snad i do jisté míry symbolické, že právě v roce oslav konce státního režimu, jemuž nebylo nikterak cizí zneužívat nástroje trestního práva k dosažení požadované míry dynamiky společenských vztahů, ze scény odchází právní úprava, která byla schopna posloužit jak v dobách tuhé normalizace, tak za časů porevolučních, a to téměř až do konce prvního desetiletí 21. století, a nahrazuje jí úprava nová podle důvodové zprávy moderní, schopná efektivně reflektovat požadavky demokratických základů právního státu, zohledňujíce současně závazky, jež pro Českou republiku vyplývají z mezinárodního práva. Jak ovšem (kriticky) zaznívá mimo jiné z řad zástupců trestněprávní nauky 2, přijetí nové právní úpravy představuje žel toliko poloviční rekodifikaci trestního práva. Od 1. 1. 2010 totiž vedle nového trestního zákoníku působí původní, nespočetněkrát novelizovaný trestní řád (zákon č. 141/1961 Sb.), což má bezpochyby přinejmenším z hlediska právně teoretického negativní důsledky v oblasti procesních souvislostí hmotněprávní úpravy Přesto či snad právě proto nový trestní zákoník vnesl skutečně v určité míře nový vítr do oblasti trestněprávní normativní regulace společenských vztahů, když nahradil zákon 1 JHERING, R. Der Kampf um Recht. cit. dle HOLLÄNDER, P. Filosofie práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2006. S. 81. 2 JELÍNEK, J. K pojmu trestného činu v novém trestním zákoníku. In O novém trestním zákoníku : sborník z mezinárodní vědecké konference Olomoucké právnické dny. Praha: Leges, 2009. S. 20-21. 6
č. 140/1961 Sb., účinný čtyřicet osm let (od 1. 1. 1962 do 31. 12. 2009) a jen od listopadu 1989 více jak šedesátkrát novelizovaný. Jakkoliv se však z hlediska teoretického i praktického jeví jako zásadní zásah do již zažité koncepce trestněprávní regulace společenských vztahů kupříkladu nové dělení trestných činů na zločiny a přečiny, právní zachycení nových skutkových podstat trestných činů a nových trestů či odlišná systematika trestního zákoníku, je to především konečná podoba pojetí trestného činu zákonodárcem zvolená, která přinejmenším v rovině obecných právně teoretických úvah nenechala kámen na kameni. Předmětem mnoha odborných diskuzí se stala problematika pojetí trestného činu obecně již v době, kdy probíhaly rekodifikační práce. Nutno však dodat, že tyto neutichly ani poté, co se nová právní úprava stala součástí právního řádu, resp. kdy tato nabyla účinnosti, neboť mezi jednotlivými zástupci trestněprávní teorie i praxe lze vypozorovat často značně odlišné názory na pojetí trestného činu, a to nikoli pouze z hlediska představ o tom, jaké by toto pojetí mělo s ohledem na účel trestního práva být (hledisko de legis ferendae), nýbrž je možné se setkat i s poměrně rozdílnými názorovými postoji k již platné právní úpravě, resp. ke způsobu jejího uplatnění v praxi. Ve světle těchto okolností proto vyvstává otázka, nakolik zákonodárcem zvolená konečná podoba pojetí trestného činu, jakož i metoda postupné rekodifikace trestního práva v konkrétní podobě zákona č. 40/2009 Sb. působícího současně pouze s novelizovanou úpravou zákona č. 141/1961 Sb., dokáže skutečně dosáhnout účelu trestněprávní regulace společenských vztahů efektivněji než úprava původní, resp. nakolik je tedy trestní právo v současné podobě schopno garantovat základním lidským právům a svobodám, jakož i dalším právním hodnotám, účinnou trestněprávním ochranu. Také proto lze jistě na téma formální pojetí trestného činu z hlediska nové právní úpravy nahlížet jako na téma výsostně aktuální, atraktivní a výjimečně závažné, třebaže již dnes jej lze s ohledem na výše uvedené a dost možná oprávněně označit za neverending story trestněprávní teorie, k němuž toho bylo již tolik řečeno. Mým smělým úkolem v rámci této práce je tedy přispět do probíhajících debat na téma pojetí trestného činu dle nové právní úpravy stručným pojednáním, které snad rovněž nabídne přijatelné odpovědi na otázky týkající se (ústavně konformní, správné ) interpretace pojetí trestného činu s ohledem na samotný účel trestního práva v prostředí demokratického právního státu, a to pokud možno s akceptovatelnými závěry pro trestněprávní praxi. První část práce, kterou lze ohraničit kapitolami 2. až 4., je tak zaměřena na obecné trestněprávně teoretické pojednání o účelu trestního práva, jakož i na problematiku pojetí 7
trestného činu. V rámci této části je pak jistě směrodatné ohlédnout se do minulosti a rozebrat genezi současného právního stavu. Tedy vymezit materiální a formální pojetí trestného činu jednak v rovině právně teoretické a současně tak učinit v kontextu historického vývoje českého, resp. československého trestního práva ve snaze poukázat na pozitiva a negativa jednotlivých pojetí. Snad právě v této části lze nalézt odpověď na otázku týkající se důvodů změny, popřípadě původu pramenů obecných východisek pojetí trestného činu zakotveném v novém trestním zákoníku. Pomyslná první část práce pak je završena popisným rozborem východisek současné právní úpravy a samozřejmě představením její konkrétní podoby, a to především zmapováním ustanovení 12 a 13 trestního zákoníku, jakož i relevantních ustanovení s tímto tématem souvisejících. Často diskutovaným a poněkud problematickým je pojem společenské škodlivosti, který vystřídal nemálo kritizovaný pojem společenské nebezpečnosti, pročež je relevantní ohlédnout se právě za touto částí dané problematiky. Svoji důležitost tento pojem totiž nachází nejen v oblasti základů trestní odpovědnosti, tj. v rámci řešení otázky viny, nýbrž také z perspektivy následků trestní odpovědnosti, tzn. z hlediska jejího významu pro uplatnění trestněprávních sankcí. Část druhá (představovaná kapitolami 5. až 8.) pak je prostřednictvím metody kompilace uvozena představením postojů vybraných zástupců trestněprávní teorie i praxe k otázce pojetí trestného činu z hlediska platné právní úpravy, neboť často je to právě doktrína, která má určující vliv na finální podobu interpretace a aplikace práva. Kapitola věnovaná procesněprávním souvislostem pojetí trestného činu je zařazena taktéž do druhé části práce, třebaže tato je částečně charakteru popisného. Avšak již zde je naznačeno vlastní hodnocení zákonodárcem zvoleného řešení právní úpravy. Při rekodifikaci trestního práva hmotného se podle proklamací uvedených v důvodové zprávě k novému trestnímu zákoníku jeho tvůrci do jisté míry inspirovali také zahraniční právní úpravou. Cílem této práce sice není rozsáhlá komparace jednotlivých evropských právních úprav, avšak jistě není od věci se pokusit o srovnání úpravy naší s úpravami vybraných evropských zemí. Skutečností také je, že k rekodifikaci došlo s jistým časovým zpožděním oproti našim bezprostředně sousedícím státům, což vede k úvahám, nakolik se zákonodárce vydal stejnou či odlišnou cestou a nakolik se popřípadě poučil z chyb zkušenějších. Zajisté je žádoucí, aby se v návaznosti na základy takto položené v závěru práce objevilo také osobní vyznání autora vztahující se k tématu pojetí trestného činu v rámci nové právní úpravy, neboť mám za to, že jinak by se jednalo toliko o nekonstruktivně kritické 8
plácání rukou do vody. Nutno nicméně v této souvislosti dodat, že na začátku roku 2010 je dost možná předčasné činit jakékoliv radikální závěry ohledně dané problematiky, neboť dosud k nové právní úpravě není k dispozici relevantní penzum judikatury, jakož i jiných pramenů poznání, kteréžto by vymezily rozdíl mezi law in books a law in action, neboť, jak se říká: Šedá je teorie, zelený je strom života. Snad právě takto pojatý přístup ke zpracování dané problematiky vnese také poněkud více světla do jinak temných vod pro právem regulované společenské vztahy tak důležitých otázek, jakož i ambiciózních otázek spravedlnosti, jejíž síla vlády mečem má být vyrovnána dovedným zacházením s vahami, jak deklaruje v úvodu citovaném díle Rudolf von Jhering. 9
2. Pojetí trestného činu úvahy obecné Není jistě od věci v samotném úvodu stručně zmapovat obecné právně teoretické základy problematiky pojetí trestného činu, jakož i úlohy trestního práva vůbec, neboť jedině na tom lze postavit navazující výklady o vývoji české, resp. československé právní úpravy v této oblasti. Porozumění samotného teoretického základu spolu s pochopením historického kontextu totiž nepochybně vytváří prostor pro odpovídající přístup k interpretaci a aplikaci současné právní úpravy trestního práva hmotného. 2.1 Trestní právo, trestný čin Lidské společnosti jsou vlastní určité hodnoty a potřeby, které vychází ze samé podstaty její přirozenosti. Pro člověka a potažmo pro skupinu jednotlivců je nezbytné zachovávání určitých základních hodnot, na nichž závisí samotná jejich existence. Jak již mnohokrát ukázala historie, k zachování těchto přirozených vlastností a nezbytných životních potřeb nestačí neviditelná ruka trhu a notná dávka optimismu. Jsou to specifické systémy regulace vztahů mezi jednotlivci, především systémy normativní regulace, jež naplňují požadavky dobra a spravedlnosti. Morální, etické, náboženské a zajisté v neposlední řadě právní normativní systémy pak představují základní prostředek k zajištění žádoucí míry dynamické rovnováhy společenských vztahů tedy základní prostředek k vyrovnávání napětí mezi potřebou reprodukce člověka a jeho svobodou. Prostřednictvím jednotlivých právních odvětví (přijmeme-li takové systémové členění práva) dochází ke zcela specifické normativní regulaci jednotlivých skupin, resp. druhů společenských vztahů. Také trestní právo, coby tradiční nezbytná součást sytému práva, tedy sleduje svým působením ve společnosti ony základní hodnoty, když stanoví, které lidské jednání je žádoucí a které naopak žádoucí není a je tedy hodno podrobení nepříznivých následků. Dle J. Slavíčka tak tvoří kompaktní celek filosofických vyvodění, kteráž vyličují nám důvody právní příčiny trestu v státu. 3 3 Cit. dle SOLNAŘ, V.; FENYK, J.; CÍSAŘOVÁ, D. Systém českého trestního práva Trestní právo a trestní zákony. Praha: Novatrix, 2009. S. 15. 10
Nikoli v současné době nepoužitelné je rovněž Kallabovo uchopení pojmu trestního práva, jakožto výseku právního řádu, jenž vymezuje zločin jako skutkovou podstatu, s níž za určitých formálních podmínek, procesem stanovených, slučuje trest jako právní následek 4. Trestní právo tak upravuje zcela specifickou výseč právní odpovědnosti, a to trestně právní odpovědnost. Jejím výlučným základem je pak trestný čin, resp. čin soudně trestný (coby terminologický přesnější označení zahrnující konkrétně v našem prostředí zločiny, přečiny a provinění), jakožto jednotu faktického a právního 5. (Nadále však i při vědomí významové rozdílnosti bude v textu pro zjednodušení používáno pojmu trestný čin, popř. čin soudně trestný synonymicky.) S ohledem na výše uvedené v rámci stručného pojednání o účelu mj. trestně právní normativní regulace jsou v této souvislosti přiléhavá slova německého právního teoretika A. v. Feuerbacha: Kdo překračuje hranice právní svobody, provede poruchu práva, poškození. Kdo poruší svobodu zaručenou státní smlouvou, zajištěnou trestními zákony, dopouští se zločinu. Zločin v nejširším smyslu je tudíž v trestním zákoně obsažené poškození nebo jednání odporující právu druhého, na které stanoví pohrůžku trestní zákon. Poškození jsou proto možná i mimo stát; zločiny jen ve státě. 6 Feuerbach tímto zdůrazňuje obsahové a formální prvky tohoto vymezení 7 a je koneckonců třeba zmínit, že to byl právě A. von Feuerbach, jemuž je přiznáváno původcovství právní maximy nullum crimen, nulla poena sine praevia lege poenali. Současně je však třeba mít na paměti skutečnost, že uplatňování nástrojů trestního práva trestní represe je zpravidla v demokratických právních státech až tou nejzazší mezí. Teprve tam, kde ve společnosti svobodných a rovných jedinců nestačí preventivní a represivní působení norem jiných právních odvětví, je žádoucí aplikovat normy trestního práva. To platí nikoliv jen pro zákonodárce v rámci procesu tvorby trestněprávních norem, ale též pro orgány interpretující a aplikující normy trestního práva. Tímto směrem je v současné době orientována právní teorie a praxe většiny liberálních demokratických právních států. Přičemž ani český právní řád nepůsobí ve vzduchoprázdnu a jsou pro něj a potažmo pro odvětví trestního práva též relevantní prameny mezinárodního práva. Výše zmíněná zásada nullum crimen sine lege je jednou z vůdčích 4 KALLAB, J. Trestní právo hmotné platné v zemi české a moravskoslezské: část obecná i zvláštní. Praha: Melantrich, 1935. S. 10. 5 KRATOCHÍL, V.; KUCHTA, J.; KALVODOVÁ, V. Trestní právo hmotné : obecná část. Brno: Masarykova univerzita, 2002. S. 148. 6 Cit. dle SOLNAŘ, V.; FENYK, J.; CÍSAŘOVÁ, D. Systém českého trestního práva Základy trestní odpovědnosti. Praha: Novatrix, 2009. S. 25. 7 Srov. tamtéž 11
idejí zakotvených v článku 7 Evropské úmluvy o lidských právech, který stanoví, že nikdo nesmí být odsouzen za jednání nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, nebylo podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva trestným činem. Již výše bylo naznačeno, že základním atributem právního státu, je otázka právní jistoty. Je to pak právě důsledné promítnutí zásady nullum crimen sine lege do právního řádu, které požadavek předvídatelnosti postupu státních orgánů naplňuje a které v minulosti bylo a dodnes je určujícím elementem v rámci problematiky pojetí trestného činu. 2.2 Formální a materiální stránka trestného činu Čin soudně trestný, coby jednota faktického a právního 8, zahrnuje v sobě trestním právem požadovanou minimální míru společenské škodlivosti (nebezpečnosti), která představuje jeho materiální stránku, jakožto element v obecné rovině zohledňující sepětí trestného činu s konkrétní historickou, etickou, sociální, plitickou a ekonomickou realitou 9, vyjadřující tak zároveň určitý její sociální rozměr. Tomuto se pak v platném pozitivním právu dostává typového právního vyjádření prostřednictvím formálně zakotvených vnějších znaků v příslušné skutkové podstatě trestného činu, kterými jsou - jako vyústění faktického - objekt, objektivní stránka, subjekt a subjektivní stránka. Skutková podstata trestného činu zachycující prvky protiprávního činu, jehož stupeň škodlivosti je směrodatný z hlediska trestního práva, tak představuje formální stránku trestného činu. 10 V souvislosti s otázkou viny je tedy právním základem trestní odpovědnosti právě skutková podstata trestného činu, která naplňuje funkci typizační, identifikační, garanční a realizační. 11 Prostřednictvím skutkové podstaty trestného činu, coby jeho formální stránky, tedy je objektivizována typová společenská škodlivost (fce typizační), identifikována (ne)shoda činu konkrétního subjektu s konkrétní skutkovou podstatou pro potřeby činnosti orgánů činných v trestním řízení tj. identifikace (bez)trestných činů (fce identifikační), zabezpečeno rovné postavení všech pachatelů před zákonem z perspektivy viny (fce garanční) a zároveň je uskutečňován samotný účel trestního práva hmotného (fce realizační) 12. 8 KRATOCHÍL, V.; KUCHTA, J.; KALVODOVÁ, V. Trestní právo hmotné : obecná část. Brno: Masarykova univerzita, 2002. S. 148. 9 Srov. KRATOCHVÍL, V.; KUCHTA, J.; FENYK, J. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné obecná část. Praha: C.H. Beck, 2009. S. 179. 10 Tamtéž, s. 147-148. 11 Tamtéž, s 176. 12 Tamtéž, s. 177. 12
V konkrétní skutkové podstatě je tak právně zakotvena typová materiální stránka trestného činu v podobě společenské škodlivosti, jež je základem kriminalizace vybraných činů, vyjadřuje představu o tom, co smí být pod trestem zakázáno a je důležitým kriminálně politickým instrumentem. 13 V konkrétním případě je taktéž v závislosti na koncepci pojetí trestného činu (viz dále) relevantní charakter a sutpeň konkrétní materiální stránky trestného činu, hodnocené ve vztahu k materiální stránce typové. Synonymicky hovoříme též o formálních nebo materiálních znacích 14 trestného činu, které tak ve svém vzájemném souběhu naplňují formální skutkovou podstatu typovou společenskou škodlivostí (nebezpečností). Z podstaty věci tak vyplývá, že materiální stránka a formální stránka trestného činu zaujímá pozici východiska pojetí trestného činu. 2.3 Formální a materiální pojetí trestného činu Pojetí činu soudně trestného důsledně naplňující zásadu nullum crimen sine lege certa, které je vlastní většině právních řádů moderních demokratických právních států (zde ovšem povětšinou za současného působení procesního korektivu), má přízvisko formální. Jako takové vychází z formální stránky trestného činu. Trestnost tedy resultuje primárně a jedině z formálních znaků zakotvených v příslušné skutkové podstatě, prostřednictvím níž jsou zákonodárcem vyjádřeny typové znaky trestného činu, a to aniž by byla zohledněna konkrétní materiální stránka činu. Pro posouzení, zda jde o trestný čin, je tak směrodatné, zda jsou v konkrétním případě naplněny všechny obligatorní znaky uvedené v zákoně, čímž je do důsledku naplněn požadavek právní jistoty. Zaručena je tak současně i přísná dělba státní moci, když moc právotvorná je pouze a jedině v dispozici zákonodárce a moc aplikační je v rukou výlučně v moci orgánů činných v trestním řízení. 15 Nevýhodou formálního pojetí v čisté podobě však je na jedné straně přílišná tvrdost trestního práva, jež ve svém důsledku představuje nežádoucí vliv působící negativně rovněž na trestněprávní prevenci. Dále lze také v případě koncepce pojetí ryze formálního za 13 NOVOTNÝ, O.; DOLENSKÝ, A.; GŘIVNA, T. Trestní právo hmotné I : obecná část. Praha: ASPI, 2007. S. 115. 14 KRATOCHÍL, V. ; KUCHTA, J.; KALVODOVÁ, V. Trestní právo hmotné : obecná část. Brno: Masarykova univerzita, 2002. S. 149. 15 KRATOCHVÍL, V. Od formálního pojetí trestného činu k formálnímu pojetí trestného činu. In Ve službách práva: sborník příspěvků k 10. výročí založení pobočky nakladatelství C.H. Beck v Praze. Praha: C.H.Beck, 2003. S. 243. 13
negativum označit nutně kasuistickou povahu jednotlivých skutkových podstat uvedených v zákoně. Důsledně uplatňované formální pojetí trestného činu bez korekcí hmotněprávních nebo procesněprávních prakticky, a to i při naplnění jinak žádoucí zmíněné právní zásady nullum crimen sine lege certa, vede ke stavu, jež se dá shrnout do Ciceronových slov summum ius summa iniuria 16, tedy ke stavu, kdy je právo (sice) důsledně dodržováno, avšak s rizikem, že se tak děje mj. na úkor zásady subsidiarity trestní represe, čímž se tato koncepce potažmo dostává do rozporu s požadavkem spravedlnosti v právu. Oproti tomu měřítkem materiálního pojetí trestného činu je materiální stránka (resp. znak) trestného činu tj. jeho nebezpečnost, škodlivost, jež akcentuje mimoprávní normativní obsah 17 (nullum crimen sine periculo sociali). V rámci interpretace a aplikace jednotlivých ustanovení platných předpisů trestního práva hmotného prostřednictvím kritérií nebezpečnosti, škodlivosti činu pro společnost tak skýtá řešení otázky viny (a trestněprávních následků) jak v prospěch, tak v neprospěch pachatele činu. Trestnost činu zde totiž na rozdíl od pojetí formálního vychází v individuálním případě z příliš vágních kritérií (vycházejících právě z onoho mimoprávního normativního obsahu, resp. z konkrétní historické, etické, sociální, plitické a ekonomické reality, popř. potřeby), jež ve svém důsledku popírají zásadu legality trestního práva hmotného. Tím je také zároveň do jisté míry v rozporu s požadavkem dělby moci ve státě, jelikož orgánům činným v trestním řízení se tak otevírá volné pole působnosti pro dotváření zákona (a to i v neprospěch pachatele) a současně k zasahování do moci zákonodárné. V takovém případě je také reálně ohrožena zásada právní jistoty, když si tímto stát buduje blíže neohraničený prostor pro rozšiřování trestní represe. 18 Jinak kladně hodnocená vlastnost materiálního pojetí trestného činu představovaná její možností pružně reagovat na individuální případ (čin) je nicméně s ohledem na shora uvedené problematická za situace nezohlednění formální stránky. V souladu s požadavkem zákonnosti a právní jistoty je nepřípustné, aby uvedené pojetí trestného činu bylo třeba jen upřednostňováno před jinak platným pojetím formálním, neřku-li aby znaky formální skutkové podstaty byly za pomoci materiálního znaku nahrazovány. 19 16 Cit. dle KNAPP, V. Teorie práva. Praha: C. H. Beck, 1995. S. 44. 17 KRATOCHÍL, V. ; KUCHTA, J.; KALVODOVÁ, V. Trestní právo hmotné : obecná část. Brno: Masarykova univerzita, 2002. S. 149.: Fakticky neboli skutkově musí jít o čin nebezpečný, škodlivý pro společnost, což představuje jeho mimoprávní, sociální obsah. 18 KRATOCHVÍL, V. Od formálního pojetí trestného činu k formálnímu pojetí trestného činu. In Ve službách práva: sborník příspěvků k 10. výročí založení pobočky nakladatelství C.H. Beck v Praze. Praha: C.H.Beck, 2003. S. 243. 19 SOLNAŘ, V.; FENYK, J.; CÍSAŘOVÁ, D. Základy trestní odpovědnosti. Praha: Orac, 2003. S. 86. Obecně se zde také v rámci pojednání o historických modifikacích institutu společenské nebezpečnosti hovoří v této 14
Ve své podstatě tak z hlediska požadavků základních zásad právního státu není přijatelné prakticky uplatňovat jedno nebo druhé pojetí trestného činu v čisté podobě bez dalšího. Také dlužno podotknout, že jak formální tak materiální pojetí trestného činu nenašlo svého praktického uplatnění ve výše uvedené jedné nebo druhé vyhraněné podobě, tedy aniž by se takto v obecné rovině popsaná pojetí trestného činu vzájemně do určité míry neprolínala. 2.4 Materiálně-formální pojetí trestného činu S ohledem na historickou realitu podoby trestního práva hmotného na našem území je tedy nutno dodat, že vždy byly výše uvedené koncepce pojetí trestného činu vzájemně kombinovány na základě jejich reálné sbíhavosti. Možno tak alespoň na teoretické úrovni (nicméně s reálným, nutným dopadem na právní praxi) rozlišovat dva přístupy k chápání pojmu materiálně-formálního pojetí trestného činu. Jedná se o pojímání lato sensu (volné, širší) a pojímání stricto sensu (užší), přičemž relevantní je dále rozlišení na hledisko legis ferendae a legis latae současně s hlediskem viny a trestu. Nutno v této souvislosti podotknout, že problematika pojetí trestného činu je v současné nauce trestního práva hmotného zevrubně a terminologicky precizně podchycena toliko v nepatném zlomku publikovaných odborných statí, z nichž rovněž následující přehled čerpá. Dále uváděná teoretická koncepce tak vychází z pramenů mapujících důsledně již od 90. let 20. století otázky pojetí trestného činu představiteli katedry trestního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity, kteří tak navazují již na učení J.Kallaba z počátku 20. století. 20 2.4.1 Materiálně-formální pojetí lato sensu, de lege ferenda (z hlediska viny) V rámci tohoto přístupu k chápání pojmu materiálního (materiálně-formálního) pojetí trestného činu platí, že znaky skutkové podstaty trestného činu (jeho formální stránka) souvislosti o modifikacích vulgárně materialistických, které kupříkladu v praxi totalitních systémů směřovaly k uplatnění institutu analogie v trestním právu. 20 Srov. KRATOCHVÍL, V. Trestný čin a jeho skutková podstata v pojetí Jaroslava Kallaba. In Sborník z konference k výročí úmrtí prof. JUDr. Jaroslava Kallaba. Brno: Masarykova univerzita, 1992. S. 55 a násl.; dále též KRATOCHVÍL, V. Od formálního pojetí trestného činu k formálnímu pojetí trestného činu. In Ve službách práva: sborník příspěvků k 10. výročí založení pobočky nakladatelství C.H. Beck v Praze. Praha: C.H.Beck, 2003. S. 244. 15
jsou veskrze potlačovány na úkor materiální stránky, a to v důsledku příliš volného chápání materiálního pojetí. Typová materiální stránka trestného činu jako relativně určitá totiž není v rámci úvah zákonodárce (tj. v rámci procesu normotvorby) adekvátně vyjádřena prostřednictvím nově zakotvené skutkové podstaty trestného činu, popřípadě je materiální stránka jako pojem v právní úpravě vyjádřena příliš volně v podobě skýtající např. prostor pro interpretaci nepřiměřeně ideologicky zabarvenou, čímž, jak bylo uvedeno výše k pojetí (čistě) materiálnímu, dostává přinejmenším požadavek právní jistoty značné trhliny. 2.4.2 Materiálně-formální pojetí lato sensu, de lega lata (z hlediska viny) Varianta takto teoreticky označená představuje situaci, kdy orgány činné v trestním řízení při interpretaci a aplikaci platného a účinného zákona vychází z hodnocení materiální stránky činu odděleně od znaků skutkové podstaty, resp. nad rámec konkrétní skutkové podstaty trestného činu uvedeného v zákoně. Relevantní tak zde jsou také skutečnosti a okolnosti, které nemají oporu (jen) v zákoně, nýbrž i ty, které stojí mimo (formální) znaky skutkové podstaty. Tím, že tento postup představuje možnost postupovat jak ve prospěch, tak především v neprospěch pachatele, znamená materiálně-formální pojetí lato sensu, de lege lata zásah do základních zásad vymezující prostor pro nástroje trestního práva v demokratickém právním státě, pročež jej nelze akceptovat. Příkladem demonstrujícím takové pojetí budiž 6 někdejšího trestního zákona RSFSR z 1. ledna 1927, dle něhož: Společensky nebezpečnou uznává se veškerá činnost nebo nečinnost namířená proti sovětskému zřízení nebo porušující právní řád ustanovený dělnickorolnickou vládou na přechodu ke komunistickému zřízení. 21 Tato koncepce ve své podstatě naplňuje znaky tzv. vulgárního materiálního pojetí trestného činu. 22 21 Cit. dle SOLNAŘ, V. FENYK, J.; CÍSAŘOVÁ, D Systém českého trestního práva Základy trestní odpovědnosti. Praha: Novatrix, 2009. S. 33. 22 SOLNAŘ, V.; FENYK, J.; CÍSAŘOVÁ, D. Základy trestní odpovědnosti. Praha: Orac, 2003. S. 95. 16
2.4.3 Materiálně-formální pojetí stricto sensu, de lege ferenda (z hlediska viny) Zde narozdíl od pojetí lato sensu, de lege ferenda uvedeného výše ad 2.4.1 zákonodárce v rámci úvah, co kriminalizovat, typovou materiální stránku za pomoci adekvátních znaků vyjádří ve skutkové podstatě, a to jako relativně určitou. Formální stránka je tak v tomto případě v souladu se zásadou nullum crimen sine lege vyjádřena způsobem, který nevzbuzuje nepřiměřené pochybnosti o tom, co je jejím obsahem. 2.4.4 Materiálně-formální pojetí stricto sensu, de lege lata (z hlediska viny), aneb Nullum crimen sine lege et sine pericula sociali Zásadu legality trestního práva pak naplňuje a soulad s požadavkem právní jistoty a zásadou žádný trestný čin bez zákona zajišťuje přístup k pojetí trestného činu, který akcentuje primárně znaky trestného činu uvedené v příslušné skutkové podstatě uvedené v zákoně, kde ovšem současně je (konkrétní) materiální stránka trestného činu hodnocena výlučně v hranicích příslušné zákonné skutkové podstaty trestného činu. 23 Stupeň či úroveň materiální stránky je tak dán typovou materiální stránkou vyjádřenou zákonodárcem v příslušné skutkové podstatě. Z toho současně plyne závěr, že uplatnění konkrétní materiální stránky, resp. konkrétního sutpně materiální stránky, je možné toliko v mezích typové materiální stránky a současně, že skutkové okolnosti případu, zvyšující nebo snižující stupeň materiální stránky, jinak však prostřednictvím jejich znaků netypizovaných v příslušné skutkové podstatě, jsou z hlediska viny bezpředmětné. Svoje uplatnění nicméně nachází v podobě okolností obecně přitěžujících či polehčujících v rámci úvah soudu o druhu a výměře ukládaného trestu, tj. z hlediska následků trestní odpovědnosti. Je to právě tato koncepce pojetí trestného činu, která vychází plně vstříc zároveň zásadě zákonnosti a současně zásadě ekonomie trestního práva, resp. subsidiarity trestního práva, které ve svém souhrnu spolu s dalšími dílčími principy udržují trestní právo v mantinelech nastavených v prostředí demokratického právního státu. Naznačený přístup k otázce pojetí trestného činu nachází své kořeny již v učení Jaroslava Kallaba prezentovaném na počátku 20. století. Výše uvedenou koncepci pojetí trestného činu tak lze zároveň slovy uvedeného autora označit jakožto formálně-materiální, 23 KRATOCHVÍL, V. Od formálního pojetí trestného činu k formálnímu pojetí trestného činu. In Ve službách práva: sborník příspěvků k 10. výročí založení pobočky nakladatelství C.H. Beck v Praze. Praha: C.H.Beck, 2003. S. 245. 17
kdy při posuzování viny de lege lata stojí v popředí formální protiprávnost před protiprávností materiální, resp. kdy konkrétní materiální stránku lze hodnotit toliko v rámci formální stránky. Takto koncipované pojetí trestného činu je vyjádřením zásady nullum crimen sine lege et sine periculo sociali. 24 3. Geneze pojetí trestného činu v rámci české, resp. československé právní úpravy Zrekapitulujme však nyní na tomto místě vývoj, jímž trestní právo hmotné, přesněji řečeno snahy o změnu koncepce pojetí trestného činu prošly v období od vzniku samostatného Československa do chvíle, kdy se zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, stal součástí právního řádu, neboť geneze právní úpravy pojetí trestného činu dosud urazila poměrně dlouhou cestu a právě tato skutečnosti a okolnosti s ní spojené byly určujícím východiskem normotvorby, ale taktéž interpretace a aplikace právní úpravy současné. 3.1 Pojetí trestného činu z perspektivy rekodifikačních úsilí v letech 1918-1938 Prostřednictvím tzv. recepční normy (zákon č. 11/1918 Sb.) byl vyřešen problém, které právo bude na území nově vzniklé Československé republiky platit. Pro oblast trestního práva hmotného tak byl nadále směrodatný, resp. platný a účinný Trestní zákon o zločinech, přečinech a přestupcích (zákon č. 117/1852 ř. z.) a na území Slovenska byl nadále platný uherský trestní zákon z roku 1878 a zákon o přestupcích z roku 1879. Zákon č. 117/1852 ř. z. byl novelou trestního zákoníku z roku 1803 a ve své podstatě navazoval již na Všeobecný zákoník o zločinech a trestech na ně Josefa II. z roku 1787. 25 Úprava trestního práva tak již v těch dobách obsahovala zásady, dle nichž za trestné mohlo být považováno jen takové jednání, které bylo jako trestné v trestním zákoně výslovně označeno a současně nemohl být uložen trest jiný, než jaký na daný trestný čin stanovil zákon. 24 Srov. KRATOCHVÍL, V. Trestný čin a jeho skutková podstata v pojetí Jaroslava Kallaba. In Sborník z konference k výročí úmrtí prof. JUDr. Jaroslava Kallaba. Brno: Masarykova univerzita, 1992. S. 55 a násl.; 25 K tomu viz VLČEK, E. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. Brno: Masarykova univerzita, 2006. S. 29 a násl. 18
Tím byla pevně v trestním zákonodárství zakotvena zásada legalitní. 26 Zásada nullum crimen sine lege důsledně promítnutá do právní úpravy tak představovala formální chápání trestného činu. 27 Za účelem realizace snah o sjednocení práva nicméně došlo po vzniku samostatného Československa ke zřízení ministerstva unifikací při vládě ČSR a potažmo ke vzniku Komise pro reformu trestního zákona. V květnu 1921 tak byla vypracována osnova obecné části trestního zákona, jakožto první pokus o rekodifikaci (v červenci 1924 byly dokončeny přípravy zvláštní části, v roce 1926 ministerstvo uveřejnilo kompletní návrh). Osnova v sobě zahrnovala striktní zásadu legality trestního stíhání, ovšem s výjimkami uvedenými v 44 návrhu. Třebaže tyto nezahrnovaly přímo princip oportunity v trestním řízení, coby průlom do zásady legality, skýtaly kromě možnosti upuštění od potrestání pro bezvýznamnost trestu, který by vedle jiného trestu mohl být uložen, rovněž možnost upuštění od stíhání v případě, že by se jednalo o nepatrný přestupek nebo přečin a bylo současně zajištěno potrestání v řízení kázeňském nebo utrpěl-li viník takovým trestným činem sám velmi citelnou újmu. 28 Navrhovaná úprava tak neobsahovala korektiv formální skutkové podstaty ale nezůstala ani věrna germánskému (klasickému) pojetí trestního práva se všemi tvrdostmi, způsobenými podceňováním sociální povahy trestného činu a osobnosti pachatele. 29 Z hlediska následků trestní odpovědnosti však bylo lze hovořit o působení materiálního korektivu. Nově zakotvená kategorizace trestů (zločiny a přečiny jakožto stejně společensky nebezpečné činy, avšak jednal-li pachatel z nízkého smýšlení, šlo o zločin, v opačném případě toliko o přečin 30 ) totiž závisela na pohnutce, kdy se formální skutková podstata trestného činu podle znaku, který nebyl jejím pravidelným formálním znakem, mohla stát buď zločinem nebo přečinem podle konkrétní povahy činu a jeho pachatele. 31 Nakonec ovšem, jak uvádí E. Vlček 32, k přijetí osnovy trestního práva (nazývané profesorská 33 ) nedošlo z důvodu převládajícího legislativního konzervatizmu. 26 VLČEK, E. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. Brno: Masarykova univerzita, 2006. S. 30. 27 KRATOCHVÍL, V. Právní pojem a struktura trestného činu v české a rakouském trestním právu. Trestní právo. Č. 12/1997. S. 2. 28 Srov. SOLNAŘ, V. FENYK, J.; CÍSAŘOVÁ, D Systém českého trestního práva Základy trestní odpovědnosti. Praha: Novatrix, 2009. S. 461. 29 Tamtéž, s. 460-461. 30 Tamtéž, s. 462 31 Tamtéž 32 VLČEK, E. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. Brno: Masarykova univerzita, 2006. S. 38. 19
V roce 1937 byla ještě vyhotovena tzv. úřednická osnova trestního zákona. Ta nicméně v otázce pojetí trestného činu navazovala na kodifikační práce předchozí a rovněž ani tato osnova nebyla nakonec přijata. 3.2 Pojetí trestného činu dle zákona č. 86/1950 Sb. Dnem 1. srpna 1950 nabyl účinnosti nový trestní zákon, jenž tak nahradil do té doby platný trestní zákoník přijatý v roce 1852 (zákon č. 117/1852 ř.z.) a který tak byl vlastně svým původem vůbec první československou kodifikací trestního práva současně unifikující trestní právo platné na českém a slovenském území. Stalo se tak poté, co Národní shromáždění v červenci roku 1950 takřka unisono vdechlo život také novému trestnímu řádu, trestnímu zákonu správnímu a trestnímu řádu správnímu. 34 V rámci problematiky základů trestní odpovědnosti pak byl nově uplatňován institut společenské nebezpečnosti (ten tak byl nadále obligatorním znakem trestného činu), když v ustanovení 2 trestního zákona bylo stanoveno, že trestným činem je jen takové pro společnost nebezpečné jednání, jehož výsledek uvedený v zákoně pachatel zavinil. Trestněprávní nauka pak v této souvislosti ke zmíněnému pojmu společenské nebezpečnosti uváděla, že tato představuje vyjádření materiálního pojetí a třídní podstaty trestného činu. 35 K výkladu pojmu a k definování jednotlivých stupňů společenské nebezpečnosti byl především směrodatný 1 trestního zákona, kterýžto vyjadřoval účel právní úpravy. Tím pak byla v první řadě ochrana lidově demokratické republiky, její socialistické výstavby a zájmů pracujícího lidu a jednotlivce. 36 Vymezení kritérií, na němž by stála věrohodná definice (stupně) společenské nebezpečnosti (trestného) činu v konkrétním případě, však chybělo. V souvislosti s otázkou výměry trestu bylo relevantní ust. 19 obsahující určitá měřítka tohoto pojmu. Těmito byly 33 A to s ohledem na složení Komise pro reformu trestního práva: A. Miřička, J. Kallab, A. Milota a další. Srov. SOLNAŘ, V. FENYK, J.; CÍSAŘOVÁ, D Systém českého trestního práva Základy trestní odpovědnosti. Praha: Novatrix, 2009. S. 461. resp. K tomu viz VLČEK, E. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. Brno: Masarykova univerzita, 2006. S. 38. 34 K této etapě vývoje trestního práva viz podrobně VLČEK, E. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. Brno: Masarykova univerzita, 2006. S. 48 a násl. 35 FILIPOVSKÝ, J; TOLAR, J.; DOLENSKÝ, A. O obecné části trestního zákona. Praha: Orbis, 1951. S. 65. 36 Zmíněný 1 doslova stanovil: Trestní zákon chrání lidově demokratickou republiku, její socialistickou výstavbu, zájmy pracujícího lidu a jednotlivce a vychovává k dodržování pravidel socialistického soužití. Prostředky k dosažení tohoto účelu jsou pohrůžka tresty, ukládání a výkon trestů a ochranná opatření. 20
dle zmíněného ustanovení (to však až po jisté precizaci tohoto ustanovení prostřednictvím novelizace zákona z roku 1956) především způsob provedení činu, jeho následků, míry zavinění, osoby pachatele, možnosti jeho nápravy, a okolností přitěžujících i polehčujících. Zároveň ovšem ustanovení odst. 2 19 zdůrazňovalo, že: k okolnosti, která je zákonným znakem trestného činu, nelze při vyměřování trestu přihlížet jako k okolnosti přitěžující nebo polehčující. Koncepce základů trestní odpovědnosti zakotvená v této právní úpravě představovaná společenskou nebezpečností tedy nově znamenala zavedení materiálního pojetí trestného činu do systému trestního práva. Došlo k tomu především pod vlivem politických okolností období přelomu 40. a 50. let 20. století, a to v závěsu za celkovou změnou právního řádu počínaje změnou Ústavy 9. května 1948. Tato koncepce, resp. pojetí trestného činu spočívala tedy především v tom, že nikoliv pouze to jednání, jehož znaky jsou uvedeny v zákoně, je trestným činem, nýbrž v tom, že trestným činem je to jednání, jež naplňuje znaky uvedené v trestním zákoně, které však současně s tím vykazuje požadovanou míru (stupeň) společenské nebezpečnosti. Sluší se v této souvislosti zmínit, že československé trestní právo, na rozdíl od některých jiných států východního bloku (nadto mnohdy (zne)užívajících analogie in malam partem), však zcela, resp. v plné míře(!) neopustilo zásadu žádný trestný čin bez zákona. Zásadně totiž mohlo být materiální pojetí trestného činu uplatněno pouze ve prospěch pachatele. Z toho důvodu se také o pojetí trestného činu, upraveného zákonem č. 86/1950 Sb. hovoří spíše jako o formálně-materiálním. 37 Celkově nicméně mj. v důsledku vágnosti pojmu společenské nebezpečnosti tedy pojmu klíčového pro otázku základů trestní odpovědnosti a potažmo pro problematiku lidských práv a právního státu zdaleka nelze z dnešního pohledu hovořit o právní úpravě zákona č. 86/1950 Sb. jako o úpravě ideální, jakkoli byla tato navíc v souladu s ust. 89 odst. 2 písm. a) trestního řádu z roku 1950 doprovázena možností prokurátora trestní stíhání zastavit v případě, že nebezpečnost činu pro společnost byla nepatrná. 38 37 K tomu viz SOLNAŘ, V.; FENYK, J.; CÍSAŘOVÁ, D. Systém českého trestního práva Trestní právo a trestní zákony. Praha: Novatrix, 2009. S. 52. 38 Srov. SOLNAŘ, V; FENYK, J.; CÍSAŘOVÁ, D. Základy trestní odpovědnosti. Podstatně přeprac. a dopln. vyd. Praha: Orac, 2003. S. 98. 21
3.3 Pojetí trestného činu dle zákona č. 140/1961 Sb. Po vydání Ústavy ČSSR z 11. července 1960 (zákon č.100/1960 Sb.), došlo též k celkové rekodifikaci trestního práva. Dnem 1. ledna 1962 tak byla stávající právní úprava trestního práva hmotného, reprezentovaná dosud zákonem č. 86/1950 Sb., definitivně nahrazena novým trestním zákonem. Zákon č. 140/1960 Sb., resp. přípravné práce k této právní úpravě, koncepčně následovaly vydání zákona o místních lidových soudech (z.č. 38/1961 Sb.). Tyto rozhodovaly o proviněních, coby protispolečenských jednáních, jež nevykazovala závažnost trestných činů, a ukládaly v případě potřeby tzv. opatření (nejčastěji pokuty). Jako východisko rekodifikačních prací pak zároveň sloužil i zákon o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku. Do působnosti této úpravy spadaly přestupky menší závažnosti. 39 V souvislosti s tím se také v nové úpravě trestního práva hmotného dostalo patřičné pozornosti otázce obecného vymezení pojmu trestného činu. Tím, že se nově dostalo právní úpravy těm jednáním, na která pamatovaly výše uvedené zákony, došlo do jisté míry k omezení rozsahu pojmu trestného činu. Tímto byl nadále čin, jehož znaky byly uvedeny v trestním zákoně, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je vyšší než nepatrný, resp. vyšší než malý v případě provinění mladistvích dle zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže (účinný od 1. ledna 2004). V návaznosti na předchozí úpravu tak společenská nebezpečnost byla i zde obligatorním znakem trestného činu zásadní podmínkou trestnosti činu. Otázka nedostatečnosti jednotlivých kritérií definice společenské nebezpečnosti tak byla oproti předchozí úpravě ošetřena formálním zakotvením těchto kritérií, a to tak, že v souladu s jeho ust. 3 odst.4 stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou. Takto se nová právní úprava oproti té předchozí snažila vyjít vstříc požadavkům záruk zákonnosti. Nicméně i tak byl tento předpis a ostatně obecně základy trestní odpovědnosti vůbec (s konkrétní koncepcí pojetí trestného činu) značně ovlivněny politickoprávní doktrínou 39 K této etapě vývoje legislativy viz podrobně VLČEK, E. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. Brno: Masarykova univerzita, 2006. S. 51 a násl. 22
totalitního státu, když v duchu komunistické ideologie bylo zdůrazňováno třídní pojetí společnosti směřující k potlačování tržního pojetí ekonomiky a nepřátelské třídy. 40 Materiální pojetí trestného činu s nikterak precizně definovaným pojmem společenské nebezpečnosti (nadto často zneužívaným politicko-ideologicky), představovalo jedno z východisek, jimiž byla negativně zasažena evoluce trestního práva. Po roce 1989, kdy došlo ke změně společenských poměrů, vycházelo pojetí trestného činu v podmínkách českého trestního práva nadále z definice uvedené v 3 zákona č. 140/1961 Sb., nicméně v souladu s požadavky uplatňování zásad vlastních právnímu státu bylo nutné přikročit k legislativním úpravám. Stalo se tak prostřednictvím zákona č. 175/1990 Sb. ze dne 2. května 1990, kterým se mění a doplňuje trestní zákon. Dle čl. I., části A byl trestní zákon změněn hned v 1 tj. v otázce vymezení účelu trestního zákona. Tímto s účinností od 1. července 1990 již nebylo chránit společenské a státní zřízení Československé socialistické republiky, socialistického vlastnictví. Dle novelizovaného 1 trestního zákona účelem trestního zákona je chránit společnost a ústavní zřízení české a Slovenské Federativní republiky, práva a oprávněné zájmy občanů a organizací, resp. s účinností od 1. ledna 1994 bylo v souladu se zákonem 290/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon, účelem trestního zákona chránit zájmy společnosti, ústavní zřízení České republiky, práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob. Tyto novelizace však de facto legální definici trestného činu z hlediska formálního či materiálního pojetí korektivu nezasáhly. Nadále tedy existuje materiální znak trestného činu, ale již nikoli v podobě socialistického, ideologicky prezentovaného obsahu společenské nebezpečnosti. 41 Právní úprava v podobě zákona č. 140/1961 Sb. tak po těchto novelizacích v trestním právu zakotvila přístup k pojetí trestného činu popsaný v kapitole 2.4.4, tedy materiálněformální pojetí trestného činu stricto sensu de lege lata (z hlediska viny), resp. formálně materiální pojetí trestného činu. V souvislosti s otázkou pojetí trestného činu dle trestního zákona se rovněž hovoří o materiálním, resp. hmotněprávním korektivu v podobě společenské nebezpečnosti. Všem 40 K tomu účel zákona dle 1 trestního zákona v původním znění: chránit společenské a státní zřízení Československé socialistické republiky, socialistické vlastnictví, práva a oprávněné zájmy občanů a vychovávat k řádnému plnění občanských povinností a k zachovávání pravidel socialistického soužití. 41 SOLNAŘ, V.; FENYK, J.; CÍSAŘOVÁ, D. Systém českého trestního práva Trestní právo a trestní zákony. Praha: Novatrix, 2009. S. 42. 23
těmto přístupům je nicméně společné, že materiální stránka (znak) trestného činu je hodnocena výlučně v mezích zákonem vymezené formální stránky vyjádřené prostřednictvím konkrétní skutkové podstaty ve zvláštní části trestního zákona. Shodně uvádí též J.Jelínek: Jedná se o koncepci, podle které je trestný čin tvořen dvěma současně přítomnými znaky. Aby se jednalo o trestný čin, musí být zároveň splněny dvě podmínky: čin musí vykazovat znaky uvedené v zákoně (formální podmínka) a současně musí být nebezpečný pro společnost (materiální podmínka). Obě podmínky musí být splněny zároveň. 42 Rovněž O. Novotný 43 v souvislosti s právní úpravou zákona č. 140/1961 Sb. uvádí, že tato je založena na tzv. materiálním (materiálně-formálním) pojetí trestného činu, přičemž kromě výše uvedeného na stejném místě zdůrazňuje, že formální a materiální podmínky trestnosti činu nelze vzájemně nahrazovat. 3.4 Pojetí trestného činu ve světle rekodifikačních prací na prahu 21. století Z důvodů výše uvedených tak následně v návaznosti na změnu společenskopolitického systému (a současně též nutně systému hodnot ve společnosti) odstartovanou událostmi z listopadu 1989 nutně vyvstal požadavek zásadní koncepční změny trestního práva. Dílčí změny do té doby platného a účinného trestního zákona se nejevily nadále jako plně dostačující. Samotné počátky rekodifikačních prací trestního práva tak započaly již v polovině 90. let, když po úvodních odborných diskuzích byla v roce 1997 sestavena komise pro rekodifikaci trestního zákona a trestního řádu. 44 K dokreslení představy o tom, co předcházelo přijetí zákona č. 40/2009 Sb., resp. jaká byla její východiska, tak slouží následující shrnutí vývoje rekodifikačních úsilí. 3.4.1 Formální pojetí nebo hmotněprávní korektiv? Věcný záměr kodifikace trestního práva hmotného byl schválen usnesením Vlády České republiky č. 319 ze dne 9. dubna 2001. Návrh textu zákona zpracovaný zástupci trestněprávní teorie i praxe v čele s vedoucím pracovní skupiny, P. Šámalem, byl Legislativní 42 JELÍNEK, J. Trestní právo hmotné : obecná část, zvláštní část. 3., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Linde, 2008. S. 106. 43 NOVOTNÝ, O.; DOLENSKÝ, A.; GŘIVNA, T. Trestní právo hmotné I : obecná část. 5., jubil., zcela přeprac. vyd.praha: ASPI, 2007. S. 112. 44 K tomu srov. FENYK, J. Návrh trestního zákona České republiky a důsledky jeho nepřijetí (Odlišný vývoj a osud projektů trestního zákoníku od vzniku samostatného Československa). Trestní právo. Č. 6/2006, s. 4-5. 24