Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Oddělení celoživotního vzdělávání Závěrečná práce Šikana ve škole, její projevy a prevence Vypracoval: Mgr. Ondřej Kočovský Vedoucí práce: PhDr. Miroslav Procházka, Ph.D. České Budějovice 2017
Prohlášení Prohlašuji, že svoji závěrečnou práci jsem vypracoval samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů. V Českých Budějovicích dne 12. června 2017 Mgr. Ondřej Kočovský
Anotace Závěrečná práce Šikana ve škole, její projevy a prevence pojednává o problematice šikany ve škole. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část se zaměřuje na objasnění základních pojmů, které se šikany týkají. V praktické části je pomocí dotazníků zkoumán pohled žáků a učitelů na tuto problematiku. Závěr obsahuje shrnutí získaných poznatků. Abstract The closing work Bullying at school, displays and prevention deals about bullying problems at school. The work is divided to two parts, teoretical and practical. The teoretical part concentrates on clarification of basic terms, which are connected with bullying. The practical part includes a view on this problem from the side of pupils and teachers by the questionnaires. The end contains the summary of the answers. Klíčová slova šikana, agresor, oběť, prevence Key words bullying, aggressor, victim, prevention
Poděkování Chtěl bych poděkovat všem, kteří mě podporovali a byli mi nápomocni při psaní mé závěrečné práce. Zejména bych chtěl poděkovat vedoucímu práce PhDr. Miroslavu Procházkovi, Ph.D. za vedení mé práce, odborné rady a připomínky.
Obsah Úvod... 7 1 Šikana teoretická část... 8 1.1 Co je to šikana... 8 1.2 Proč k šikaně dochází... 9 1.3 Kde k šikaně dochází... 10 1.4 Znaky šikany... 10 1.5 Druhy šikany... 10 1.6 Typy šikany... 12 1.6.1 Škádlení... 12 1.6.2 Vylučování ze skupiny... 12 1.6.3 Fyzické napadání... 13 1.6.4 Obtěžování... 13 1.7 Formy šikany... 14 1.8 Účastníci šikany... 15 1.8.1 Agresor... 15 1.8.2 Oběť... 16 1.8.3 Přihlížející... 18 1.9 Stadia šikany... 19 1.9.1 První stadium... 19 1.9.2 Druhé stadium... 19 1.9.3 Třetí stadium... 19 1.9.4 Čtvrté stadium... 20 1.9.5 Páté stadium... 20 1.10 Prevence šikany... 20 1.10.1 Prevence na úrovni školy jako celku... 20 1.10.1.1 Organizace a hustota dozoru... 21 1.10.1.2 Školní řád... 21 1.10.1.3 Etická výchova... 21 1.10.1.4 Vztahy mezi pedagogy a rodiči... 21 1.10.2 Prevence na úrovni jednotlivých tříd... 22
1.10.2.1 Charta třídy... 22 1.10.2.2 Pedagogická komunita... 22 1.10.2.3 Víkendové rekreačně-zážitkové pobyty... 22 1.10.3 Prevence na úrovni jednotlivců... 23 1.10.3.1 Individuální sledování potencionálních obětí... 23 1.10.3.2 Pravidelní individuální rozhovory se všemi žáky... 23 2 Šikana Praktická část... 24 2.1 Odpovědi žáků... 24 2.2 Odpovědi učitelů... 30 Závěr... 35 Použitá literatura... 36 Přílohy... 37
Úvod Pro svou závěrečnou práci jsem si vybrat téma šikana, protože toho téma je v dnešní době stále více diskutovaným problémem. Nebezpečí šikany se může vyskytnout prakticky kdekoliv, já se zaměřil na zmapování toho, co si o šikaně myslí žáci II. stupně základní školy a také pedagogové, kteří na II. stupni vyučují. Práce je rozdělena do dvou částí. Teoretická část se zabývá tím, co je to šikana, proč a kde k ní dochází, jaké jsou její znaky, druhy a typy, kdo je jejím účastníkem, jaká má stadia a v neposlední řadě, jak šikaně předcházet. Při psaní jsem vycházel ze studia odborné literatury. Praktická část mapuje, jak by se k případnému výskytu šikany postavili žáci a učitelé. Cílem této části bylo pomocí dotazníku zjistit, jak by se v dané situaci zachovali žáci, na koho by se obrátili, proč si myslí, že se z některých děti stanou agresoři, a odkud se o šikaně nejvíce dozvídají. Cílem dotazníku pro pedagogy bylo, jak by oni situaci řešili, zda mají dostatek informací o šikaně a také, co vede některé děti k šikanování. Závěr práce patří celkovému shrnutí dané problematiky. 7
1 Šikana teoretická část 1.1 Co je to šikana Existuje mnoho definic, co je to vlastně šikana a jak ji charakterizovat. Jak uvádí Říčan (2010, s. 135) ve své knize, tak samotné slovo šikana pochází z francouzštiny ze slova chicane, což v překladu znamená zlomyslné obtěžování, týrání, sužování či pronásledování. První definici šikany vyslovil v roce 1973 norský profesor Dan Olweus, který je považování za průkopníka potírání šikany, takto: Žák, resp. student, je šikanován, čili viktimizován, když je vystaven, opakovaně a po určitou dobu, negativním akcím ze strany jednoho nebo více žáků, resp. studentů. (Říčan, 2010, s. 137) Další definice šikany můžeme vymezit například takto: Šikana je úmyslné a opakované fyzické i psychické ubližování slabšímu jedinci (skupině) silnějším jedincem (skupinou). (Vágnerová, 2009, s. 11) Za šikanování se považuje, když je jeden nebo více žáků úmyslně a většinou opakovaně ubližuje druhým. (Vágnerová, 2009, s. 11) Šikana je chování, jehož záměrem je ublížit někomu jinému, ohrozit ho a zastrašit. (Vágnerová, 2009, s. 11) Šikana je zneužívání moci. (Vágnerová, 2009, s. 11) Šikana je ubližování někomu, kdo se nemůže nebo nedovede bránit. Obyčejně mluvíme o šikaně tehdy, když jde o opakované jednání, ve velmi závažných případech označujeme za šikanu i jednání jednorázové, s hrozbou opakování. (Říčan, 2010, s. 21) 8
Je zřejmé, že jedna definice, která by v sobě zahrnula všechny projevy tohoto negativního jevu, neexistuje. Přestože poslední definice je nejobsáhlejší, tak i přesto je třeba podle Říčana (2010, s. 21) tuto definice šikany ještě upřesnit. Autor dodává: Šikanou nazýváme ubližování mezi těmi, kteří jsou ve stejném postavení, tedy ve škole mezi žáky nebo studenty, ve sportovním oddíle mezi sportovci, ve vězení mezi vězni, na pracovišti mezi spolupracovníky atd. Podle něj může být pochopitelně i šikanou ubližování žákům ze strany učitele, a naopak či nepřiměřené jednání nadřízeného v zaměstnání nebo úředníka ve veřejné správě. Dále Říčan (2010, s. 21) uvádí: Mezi agresorem a obětí je osobní asymetrický vztah moci. To znamená, že oběť ví, kdo jí ubližuje, bojí se ho, je závislá na jeho rozmarech. Šikanou naopak obvykle nenazýváme pomluvy, krádeže, vydírání, rvačky mezi žáky, rasové násilí atd. Problematické bývá tzv. škádlení, u kterého není jednoduché rozpoznat, zda se jedná o šikanu či nikoliv. Pokud se jedná o běžnou zábavu mezi spolužáky, jakou jsou legrácky a vtípky, pak není důvod brát škádlení jako šikanu. Toto mnohdy nevinné škádlení mezi žáky se však stává šikanou, když se opakuje a stane se jednomu z žáků nepříjemným. V tomto případě je již nutné brát i tyto projevy jako šikanu a řešit je tak. 1.2 Proč k šikaně dochází Důvodů vzniku šikany může být celá řada. Jedním z nejčastějších důvodů je zřejmě touha po moci, kdy člověku dělá dobře, že může někoho ovládat. Další příčinou může být tzv. motiv krutosti, kdy člověku působí potěšení vidět někoho trpět. Svoji roli hraje také tlak kolektivu, kdy je jedinec prakticky donucen chovat se jinak, než by on sám chtěl. Často je motivem také zvědavost, kdy člověka láká vidět, jak se druhý zachová ve strachu, úzkosti či bolesti. V neposlední řadě může být důvodem vzniku šikany nuda a chtíč po vzrušujících zážitcích. 9
1.3 Kde k šikaně dochází K šikaně může docházet prakticky na jakémkoli místě. Nejčastějším místem pro vznik šikany je však škola. Zde může k šikaně docházet nejen ve třídě, ale také v jídelně, v šatnách, v tělocvičně, na chodbách či toaletách. Další místa mohou být mimo školu, ale většinou se školou úzce souvisí, neboť se jedná o družinu, hřiště či samotnou cestu do školy a ze školy. V poslední době je častým místem vzniku šikany tzv. kyberprostor, kdy je šikana vedena prostřednictvím textových zpráv, e-mailů, chatů či fotografií umisťovaných na sociálních sítích. 1.4 Znaky šikany Šikana může mít nejrůznější znaky, které ji charakterizují. Mezi ty základní řadí Vágnerová (2009, s. 74) tyto: šikanou se baví jen agresor, útoky způsobují obětem negativní prožitky, je záměrná, opakuje se, probíhá dlouhodobě, je samoúčelná, projevuje se nepoměr sil. 1.5 Druhy šikany Šikanu dělíme podle jejích projevů do několika druhů, které se mohou vzájemně prolínat. Vágnerová (2009, s. 74) používá tzv. trojdimenzionální mapu, která rozlišuje šikanu na: fyzickou a verbální, aktivní a pasivní, přímou a nepřímou. Autorka druhy šikany shrnuje v následující tabulce: 10
fyzická aktivní přímá fyzická aktivní nepřímá fyzická pasivní přímá fyzická pasivní nepřímá verbální aktivní přímá verbální aktivní nepřímá verbální pasivní přímá verbální pasivní - nepřímá útočník oběť kope, škrtí, bije apod. kápo pošle nohsledy, aby oběť zbili agresor oběti nedovolí, aby si sedla do lavice agresor odmítne oběť pustit na záchod útočník oběti nadává, uráží ji a ponižuje agresor rozšiřuje o oběti pomluvy útočník neodpovídá oběti na pozdrav, ignoruje ji spolužáci se nezastanou oběti Tabulka č. 1 Druhy šikanování, příklady projevů šikany (Vágnerová, 2009, s. 75) Říčan (2010, s. 21) rozděluje šikanu převážně na přímou a nepřímou, přičemž v obou skupinách může být zahrnuta jak šikana fyzická, tak verbální či aktivní a pasivní. Do přímé šikany autor řadí: nejrůznější druhy násilí, které působí bolest (bití, kopání, bodání, pálení), ponižující tělesná manipulace (obnažování, nucení sníst či vypít něco odporného), poškozování a braní osobních věcí (oblečení, školních potřeb, jídla, peněz), slovní napadání (nadávky, posměšky, urážení postiženého a jeho rodiny), zotročování (ponižování, posluhování). Nepřímá šikana pak podle něj spočívá v sociální izolaci spolužáka, který je vyloučen z činnosti skupiny, spolužáci jej neberou na vědomí a moc s ním nekomunikují. Obě šikany, přímá a nepřímá, se mohou vyskytovat i současně, kdy je žák jak fyzicky týrán, tak i ostatními izolován. 11
1.6 Typy šikany Fieldová (2009, s. 26) rozděluje ve své knize šikanu na hlavní čtyři typy: škádlení, vylučování ze skupiny, fyzické napadání a obtěžování. Autorka tyto typy definuje takto: 1.6.1 Škádlení Škádlení patří do verbálního násilí. Jedná se o jednu z nejnebezpečnějších a často dlouhodobě probíhající formu šikany. Nejčastější škádlení se zpravidla týká vzhledu, sexuality a sociálního přijetí. Hlavní typy škádlení uvádí Fieldová (2009, s. 26) tyto: nadávky, posměšky, pokřikování, urážení nebo rýpání, slovní požadavky či hrozby, vydávání urážlivých zvuků směrem k oběti, obtěžování hanlivými vzkazy prostřednictvím telefonu, v podobě zpráv na internetu, e-mailů, SMS a dalších elektronickými způsoby. 1.6.2 Vylučování ze skupiny Vyloučení (ostrakismus) neboli vztahová šikana je založena na společenské manipulaci, kdy může agresor otevřeně vyjádřit, že například nechce, aby v jeho blízkosti někdo seděl. Dále se může projevovat také tak, že útočník i ostatní používají nepřímé, nenápadné či skryté způsoby odmítavého chování a vystupují nepřátelsky. Cílem ostrakismu je vytvořit mocnou skupinovou identitu, která se poté stane nástrojem kontroly. Všichni členové skupiny jsou si vědomi toho, že pokud by se pokusili oběť chránit, tak by mohli následně přijít na řadu jako další. K ostrakismu se řadí podle Fieldové (2009, s. 27) následující metody: útočník předstírá přátelské chování k oběti a občas se obrací proti ní, když se oběť blíží ke skupině, tak ta se jí nevšímá a točí se k ní zády, útočník oběti něco sdělí a odejde dříve, než oběť stihne odpovědět, 12
ukazování, civění, pošklebování, výsměch, pitvoření, opičení se či šeptání s ostatními s pohledem upřeným na oběť, výhrůžné postoje, hrozivá gesta, pohled, vyloučení oběti ze skupiny, z rozhovoru, plánovaných činností či her, odmítání sedět vedle oběti a předstírání, že je místo obsazené někým jiným, zlomyslné pomluvy, které mají za cíl, aby oběť poté očerňovali i ostatní, vydírání a hrozby. 1.6.3 Fyzické napadání Principem fyzické šikany je pravidelné napadání někoho, kdo je slabší. Může se jednat o přímou agresi, např. bití, kopání a plivání, nebo o nepřímé útoky, např. nevhodná gesta, narážky, pronásledování či ničení a schovávání majetku oběti. Řadí se k ní chytání oběti za oblečení či trhání oblečení, také vyvolávání rvaček s obětí, v nichž se oběť nemůže moc bránit. Do fyzické šikany patří podle Fieldové (2009, s. 28) toto: strkání, vrážení, kopání, štípání, bouchání, fackování, tahání za vlasy, fyzické znehybňování, zatlačování někam, nastavování nohy či také použití zbraní, krádeže učebnic, jídla a dalších věcí, házení majetkem oběti po třídě, přehrabování nebo poškozování oblečení a dalších věcí, které má oběť u sebe, ve třídě, v šatně apod., např. jejich vyhazování, ničení a schovávání, brání židle, na kterou se oběť chystá sednout, zavírání oběti v místnosti či skříni, strkání hlavy do toaletní mísy, stříkání vody z kohoutku, házení papírků, záměrná sabotáž domácích úkolů či jiných prací. 1.6.4 Obtěžování Obtěžováním zpravidla rozumíme opakované dotěrné otázky, prohlášení týkající se sexu, pohlaví, rasy, náboženství či národnosti. Podle Fieldové (2009, s. 29) sem patří: 13
napadání dítěte sexuálními gesty, vynucenou fyzickou blízkostí a dotýkáním, chytáním či štípáním, např. sahání dívce na ňadra, doteky na hýždích a dalších intimních partiích, zvedání sukní, pomočení něčeho, stahování kalhot oběti pře ostatními, nahlížení pod dveře toalety, poznámky o sexuální orientaci dítěte, sexuální nabídky a návrhy, pronásledování ve škole i mimo školu. 1.7 Formy šikany Kolář (2011, s. 78) rozlišuje pět základních forem šikany. Podle autora je velmi důležité určit typ vnější podoby šikany z hlediska typu agrese, aby bylo možné sjednat nápravu. Přehled pěti základních forem šikany shrnuje následující tabulka: šikana podle typu agrese prostředku týrání šikana podle věku a typu školy šikana z genderového hlediska šikana odehrávající se ve školách s různým způsobem řízení šikana podle speciálních vzdělávacích potřeb aktérů fyzická, psychická a smíšená šikana, kyberšikana jako specifická forma psychické šikany šikana mezi předškoláky, žáky prvního a druhého stupně, učni, gymnazisty, vysokoškoláky chlapecká a dívčí šikana, homofobní šikana, šikana chlapců vůči dívkám, šikana dívek vůči chlapcům na jedné straně škola s demokratickým vedením a na druhé straně škola, kde je tvrdý hierarchicko-autoritativní systém šikana neslyšících, nevidomých, tělesně postižených, mentálně retardovaných žáků apod. Tabulka č. 2 Základní formy šikany (Kolář, 2011, s. 78) 14
1.8 Účastníci šikany Účastníky šikany rozdělujeme do tří rolí: agresor, oběť a přihlížející. Každý žák třídního kolektivu se pak vystupuje právě v jedné z těchto rolí. 1.8.1 Agresor Agresor je ten, který šikanu začíná, vede ji a aktivně se jí účastní. Většinou se jedná o jedince, který však může mít také své pomocníky, kteří mu v jeho počínání sekundují. Podle Koláře (Říčan, 2010, s. 56) i Vágnerové (2009, s. 84) existují tři typy šikanujících agresorů, z nichž každý má zcela odlišné vlastnosti. Oba autoři tyto typy vymezují takto: hrubián (hrubý, primitivní, impulzivní), slušňák (slušný, kultivovaný, narcisticky šlechtěný), srandista (optimistický, dobrodružný, zábavný). Agresor také mívá typické vlastnosti, podle kterých můžeme lépe odhadnout, kdo agresorem je. Ne vždy je však takovýto signál známkou, že dotyčný je skutečně agresorem. Říčan (2010, s. 54) popisuje typické agresorovy vlastnosti takto: bývá tělesně zdatný, silný, obratný, z jeho mimiky a fyziognomie vyzařuje určitá hrubost, bývá rváčem, je horkokrevný, vznětlivý, špatně se kontroluje, porušuje pravidla školního řádu, bývá neukázněný, drzý, lže, podvádí, mívá slabší prospěch ve škole, mívá zakrnělé svědomí, nezná pocit viny, bývá neoblíbený u spolužáků, vzbuzuje spíše strach než sympatie, hojí si navenek mindrák, přitom trpí méněcenností, má malé sebevědomí, bývá dominantní, panovačný, bezohledný, rád ovládá druhé, bývá krutý, zlomyslný, škodolibý, chybí mu empatie, nerozpozná, co druhým dělá radost a co jim vadí. 15
Agresory bývají děti ze všech společenských vrstev, které jsou ovlivněny způsobem výchovy. Agresivita u nich vzniká již v předškolním věku a postupem času se prohlubuje. Podle Říčana (2010, s. 56) jde hlavně o nedostatek citu, zájmu a času ze strany rodičů, fyzické a psychické násilí, nedostatek svobody, tolerance k násilí, konflikty mezi rodiči či rozpad rodiny. 1.8.2 Oběť Stejně jako agresorem, tak i obětí se může stát prakticky kdokoliv. Nejčastěji se obětí stává dítě, které je nějakým způsobem odlišné, nezapadá do kolektivu či má nějaký handicap. Konkrétní rizika, kdy se může dítě stát obětí, shrnuje Říčan (2010, s. 59) takto: je tělesně slabé, neschopné se bránit, má nápadné vnější znaky (např. brýle), je obézní, má jinou barvu pleti, je tiché, plaché, ustrašené, izolované od kolektivu, trpí hyperaktivitou, poruchou pozornosti, opožděným rozumovým vývojem, je oslabené nějakou nemocí, je ze sociálně slabé rodiny, je tzv. šplhoun, má psychický a sociální handicap, je nové v sehraném kolektivu. Pokud se již dítě stane obětí, pak je nutné tuto skutečnost umět rozpoznat, což nebývá vždy jednoduché. Typické příznaky šikanovaného dítěte dělí Fieldová (2009, s. 45) do čtyř skupin: fyzické, akademické, emocionální a společenské. Podle autorky může být každý z následujících znaků příznakem šikany dítěte. 16
Fyzické příznaky: chybějící, poškozené, rozházené věci (učebnice, oblečení, jídlo), má modřiny, škrábance, řezné rány, potrhané oblečení, říká, že do něj strkají, vrážejí, bouchají, kopají, zaplétá se do rvaček, v nichž se cítí bezmocně, stěžuje si na drobné bolístky a obtíže, často zůstává doma, špatně spí, mívá noční můry, je bledé, napjaté, rozčilené, v neobvyklé míře žádá o peníze, po škole mívá nápadný hlad nebo naopak ztrácí chuť k jídlu, začne chodit do školy pozdě, jinou cestou nebo se nechává raději vozit, během přestávek se snaží zdržovat v blízkosti učitelů, má chabé komunikační schopnosti. Akademické příznaky: má problémy se při vyučování ptát nebo odpovídat, neúčastní se činností ve třídě a vůbec nekomunikuje se spolužáky, jeho školní prospěch se zhorší, zanedbává domácí úkoly, chybí mu motivace, nedosahuje výsledků, jaké by odpovídaly jeho skutečným schopnostem. Emocionální příznaky: působí úzkostně, stresovaně, napjatě, zdá se smutné, sklíčené, plačtivé, odtažité, jeho chování jde z extrému do extrému, je náladové, je podrážděnější nebo vzteklejší, popírá svoje pocity, po telefonátu, esemesce či e-mailu působí rozrušeně, 17
před návratem do školy vypadá nešťastnější, je ve škole velmi nešťastné, začne o sobě mluvit pohrdavě. Společenské příznaky: ostatní si z něj dělají legraci a vysmívají se mu, je vystaveno škádlení, popichování, posměškům, ponižování, ve škole se cítí trapně, pociťuje zesměšňování nebo ponižování, je společensky izolované, má omezený kontakt se spolužáky, při rozdělování do skupin při sportu a jiných hrách zůstává jako poslední, přestane vyprávět o ostatních žácích a školních událostech, někdo ho obtěžuje po telefonu a beze slova zavěšuje, v rodině se začne chovat problematicky nebo šikanuje své sourozence. To, že se dítě stane obětí, ovlivňují také vlivy z rodinného prostředí. Tyto vlivy zpravidla brání dítěti v jeho svobodném rozvoji a oslabují jeho sebevědomí. Mezi rodinné faktory, které mohou negativně ovlivnit dítě, počítá Říčan (2010, s. 62) například hyperprotektivní matku, která rozmazluje dítě, jedináčkovskou výchovu, rodinu s problematickým vztahem k násilí, rodinu sociálně izolovanou či rodinu s mimořádně prudérní sexuální výchovou. 1.8.3 Přihlížející Jako přihlížející označujeme prakticky zbytek třídy, který se šikany účastní a pozoruje agresorovo počínání. Pro agresora bývá třídní publikum velmi důležitou součástí, neboť zvláště chlapci se chtějí předvést před děvčaty a ukázat jim tak svou mužnost a sílu. Zpravidla se toto publikum jen mlčky účastní šikanování jedince, ale pokud se dění často opakuje, pak je možné, že se do šikany aktivně zapojí více zúčastněných spolužáků. 18
1.9 Stadia šikany Vágnerová (2009, s. 79) rozlišuje podle závažnosti pět vývojových stadií šikany. První dvě stadia jsou podle autorky ještě řešitelná školou, další tří jsou již závažnějšího charakteru a při jejich výskytu je nutné se obrátit na odbornou pomoc ze strany psychologů a speciálních či sociálních pedagogů. Autorka popisuje stadia šikany takto: 1.9.1 První stadium Toto stadium nazývané jako zrod ostrakismu zahrnuje především mírné psychické formy násilí, kdy můžeme jedince označit za okrajového člena skupiny, který se necítí dobře. Ostatní členové s ním málo komunikují, pomlouvají ho, dělají si z něj legraci a nikdo ho příliš neuznává. Takovýto stav je rizikový k dalšímu negativnímu vývoji, a tak se často označuje jako zárodečná podoba šikanování. 1.9.2 Druhé stadium V tomto stadiu přerůstá již psychický nátlak z prvního vývojového stadia do mírné fyzické agrese. Postupně však přichází přitvrzování manipulace s odstrkovaným jedincem. Na tomto jedinci si pak spolužáci vybíjejí svoji zlost z jiných konfliktů či stresů z písemných prací a odreagovávají si na něm všechny své nepříjemné pocity. 1.9.3 Třetí stadium Toto stadium označuje autorka za vytvoření jádra a je klíčové v řešení šikany, protože zde se rozhoduje, zda se z počáteční fáze posune šikana do stadia pokročilého. Vytváří se tu totiž skupina agresorů, kteří začínají šikanovat systematicky, a jádro třídy s nimi začíná spolupracovat. Oběťmi jsou většinou nejslabší jedinci, kteří již byli odstrkování v prvních dvou stadiích. Příznaky třetího stadia jsou zejména falešná solidarita, hierarchie vlivu a moci (agresor, přisluhovači, přihlížející, oběť), smíření oběti se situací a pokřivená morálka ve třídě. 19
1.9.4 Čtvrté stadium V tomto stadiu již většina třídy přijímá normy agresorů a ty se stávají pro celý kolektiv nepsaným zákonem. I ukáznění spolužáci se mohou začít chovat agresivně a aktivně se účastní týrání spolužáka. Prakticky celý kolektiv je vystaven tlaku skupiny a nedokáže se mu postavit. Sama oběť je již smířena se svou rolí a nesnaží se již ani agresorům vyhýbat. 1.9.5 Páté stadium Poslední stadium se nazývá totalitou neboli dokonalou šikanou. Násilí přijímají všichni žáci ve třídě a šikana se stává skupinovou. Třída se rozdělí na dvě skupiny, kdy první skupina má všechna práva, druhá nemá žádná práva. Agresor využívá oběť jako svůj majetek, ta mu slouží, poskytuje mu osobní věci, peníze, čas, školní vědomosti a i city a tělo. Oběť se tak stává na agresorovi závislou a může nastat paradoxní situace, kdy oběť agresora brání. 1.10 Prevence šikany Podle Říčana (2010, s. 111) zahrnuje prevence školní šikany řadu aktivit a opatření na různých úrovních. Některé se týkají speciálně šikany, jiné prospívají obecně kvalitě školní práce, která ovšem se šikanou úzce souvisí. Autor rozděluje prevenci do tří následujících oblastí: 1.10.1 Prevence na úrovni školy jako celku Základní podmínkou dobré práce školy obecně je podle autora vzájemná solidarita pedagogů. Říčan (2010, s. 111) zdůrazňuje, že u šikany to platí dvojnásob, protože v případě výskytu šikany je velmi důležité, zda se může učitel spolehnout na ředitele, že ho tzv. podrží před žáky, rodiči i dalšími orgány. Dalšími součástmi školní prevence mohou být tyto možnosti: 20
1.10.1.1 Organizace a hustota dozoru Velmi jednoduchým a zároveň účinným preventivním prostředkem proti šikaně je podle Říčana (2010, s. 111) organizace a hustota dozoru. Čím více pedagogů nebo jiných dospělých osob ne podílí na dozoru na chodbách o přestávkách, v jídelně, v šatně apod., tím menší prostor k šikaně pro agresory vzniká. Důležité je také zakázat školním řádem žákům přístup do některých míst, např. do šaten během přestávek, do jídelny mimo dobu oběda atd. 1.10.1.2 Školní řád Samotný školní řád by měl pak obsahovat obecné zásady solidarity, ohleduplnosti a ochrany slabých, ale také výslovný zákaz fyzického násilí, zneužívání síly k ubližování bezbranným a dalších způsobů jednání, které jsou zahrnuty pod pojmem šikana. Součástí by měly být také sankce za jeho porušování. Je důležité, aby se zněním školního řádu byli seznámeni všichni žáci i jejich rodiče. 1.10.1.3 Etická výchova Další velmi podstatná věc pro prevenci šikany spočívá podle Říčana (2010, s. 112) v tom, že učitel žákům vštěpuje základní hodnoty naší společnosti, tzv. etickou výchovu. Mezi tyto základní hodnoty by měla patřit úcta ke každé lidské bytosti a živému tvoru, solidarita, soucit, obětavost, čest atd. Podstatou této výchovy je osobní příklad učitelů, kteří tyto hodnoty předvádějí žákům tím, jak se k nim chovají. Aby byla etická výchova pro žáky smysluplná, tak je také nutné předvádět výše zmíněné hodnoty nejen slovem či obrazem, ale i zážitkem. 1.10.1.4 Vztahy mezi pedagogy a rodiči Poslední součástí této prevence jsou podle Říčana (2010, s. 113) vztahy mezi učiteli a rodiči. V dnešní době jsou tyto vztahy často napjaté, bez důvěry a spolupráce. Za ideální v této problematice považuje autor občanské sdružení rodičů, které může 21
být rovnocenným partnerem vedení školy. Cestou k důvěře mezi školou a rodiči je poté nutnost otevřeně informovat žáky i rodiče o případném výskytu šikany. 1.10.2 Prevence na úrovni jednotlivých tříd Ke zmapování situace v každé třídě lze podle Říčana (2010, s. 115) doporučit jednou ročně anonymní dotazník zjišťující zamoření šikanou a sociogram. Techniky práce se třídou nazývá autor takto: 1.10.2.1 Charta třídy Tato technika spočívá v tom, že učitel diskutuje s žáky o tom, jak by se měl chovat učitel k žákům, žáci k učiteli a žáci k sobě navzájem. Žáci se snaží sami formulovat zásady, které by měli dodržovat. Učitel by se měl žáky motivovat k pozitivním formulacím, nikoliv k zákazům. Nejdůležitější zásady by pak měli žáci sami vybrat, napsat je na velký list papíru, podepsat se pod ně včetně učitele a vyvěsit ve třídě na viditelném místě. 1.10.2.2 Pedagogická komunita V této technice jde o systematické budování třídní pospolitosti, ve které má každý své místo a která je partnerem třídního učitele. Třída by se měla pokud možno každý týden mluvit o tom, k čemu ve třídě došlo. Nácvik této komunikace by měl probíhat v kruhu, učitel by měl také aplikovat metody zážitkové pedagogiky a hrát s žáky hry zaměřené na zlepšování vztahů ve třídě. Žáci by se měli naučit, jak projevit své pozitivní i negativní city. 1.10.2.3 Víkendové rekreačně-zážitkové pobyty Tyto pobyty jsou podle autora výbornou příležitostí k vzájemnému poznání, navázání a upevnění vztahů důvěry a sounáležitosti. Účastnit by se jich měli žáci, rodiče i učitelé. Vhodné je absolvovat tyto pobyty pod vedením zkušeného 22
externisty. Třída by měla takto získat jakousi imunitu proti šikaně a vzpomínky na společně prožitou akci by měly usnadnit řešení případných problémů. 1.10.3 Prevence na úrovni jednotlivců Poslední oblast prevence je zaměřena již na individuální přístup k žákům a její formy rozděluje Říčan (2010, s. 117) takto: 1.10.3.1 Individuální sledování potencionálních obětí V tomto sledování se učitel zaměřuje zejména na žáky, kteří již byli v minulosti oběťmi. Jak autor uvádí, tak základem je pozorování těchto žáků během běžné školní práce i při výjimečných příležitostech. O získaných poznatcích pak učitel kontaktuje rodiče a v případě potřeby doporučí preventivní psychologické vyšetření. 1.10.3.2 Pravidelní individuální rozhovory se všemi žáky Pravidelné individuální rozhovory s žáky by měl podle Říčana (2010, s. 117) vést třídní učitel, který chce dobře znát svoji třídu a vztahy mezi dětmi. Autor doporučuje mít rozhovor každý týden s jedním žákem a zajímat se při něm o žákovy radosti i starosti, problémy, plány apod. Podle autora ušetří tyto rozhovory mnoho času stráveného nepříjemným řešením výchovných problémů, kterým se individuálními kontakty předejde. Dále autor zdůrazňuje, že individuální rozhovory hrají velkou roli v prevenci šikany, umožňují poznat šikanovaného žáka či jsou příležitostí dát oblíbenému žákovi pod ochranu spolužáka, který by se mohl obětí šikany stát. 23
2 Šikana Praktická část Praktická část práce zkoumala, jak by se žáci II. stupně ZŠ zachovali v případě, když by byli svědky fyzického či psychického násilí. Předpokladem tohoto zkoumání bylo, že žáci vědí, co je to šikana, jak se projevuje, zda se může šikanování odehrávat kdekoliv, odkud jsou o šikaně nejvíce informování a kam se mohou v případě problému obrátit. Předpokladem bylo, že se obrátí na své rodiče či učitele. Cílem poté bylo ověřit, zda tomu tak skutečně je či nikoliv. Zjišťování těchto údajů bylo provedeno pomocí dotazníku, který žáci II. stupně vyplnili. Dotazník, který obsahoval celkem 8 otázek vždy s možnostmi odpovědí (viz. příloha č. 1), vyplňovalo celkem 122 žáků základní školy ve věku 12 až 15 let, z toho 57 dívek a 65 chlapců. Druhý výzkum praktické části mapuje, zda se s nějakou formou násilí setkali pedagogové na ZŠ a jak by tuto situaci řešili. I zde byl předpoklad, že učitelé mají dostatek informací o šikaně, vědí, že se mohou obrátit na školního metodika prevence a zda největší vliv na děti má parta, které se tzv. chytnou. Celkem odpovídalo 19 učitelů II. stupně na 7 otázek (viz. příloha č. 2). Vyhodnocení odpovědí žáků i učitelů shrnuje následující přehled. 2.1 Odpovědi žáků V první otázce měli žáci vybrat, co hlavně řadí do šikanování. Více než polovina žáků, celkem 68, zařadilo do šikany bití a ubližování. 26 žáků vybralo možnost posmívání a zesměšňování, 16 vymáhání věcí a peněz a 8 braní a poškozování věcí. Pomlouvání nezakroužkoval nikdo a možnost něco jiného 4 žáci. 24
Co podle tebe hlavně patří do šikany? 0; 0% 4; 3% 68; 56% 26; 21% 8; 7% 16; 13% posmívání a zesměšňování braní a poškozování věcí vymáhání věcí a peněz bití a ubližování pomlouvání něco jiného Graf č. 1 Vymezení obsahu šikany respondenty (údaje uvedeny v kumulativních i relativních četnostech, ni=122, fi=100) Druhá otázka dotazníku zjišťovala, jak by se žáci zachovali, kdyby byli šikanováni. Celkem 54 žáků by to oznámilo rodičům. Dvacet pět by to řeklo učiteli nebo učitelce a stejný počet kamarádovi nebo kamarádce. Jen 3 žáci by tuto situaci oznámili metodikovi prevence, jeden by zavolal na linku bezpečí a 4 žáci by zvolili jiné řešení. Deset respondentů by vzniklou situaci neřeklo nikomu. Jak by ses zachoval/a, kdybys byl/a šikanován/a? řekl/a bych to učiteli (učitelce) 1; 1% 10; 8% 4; 3% 25; 21% 3; 2% řekl/a bych to metodikovi prevence řekl/a bych to kamarádovi (kamarádce) řekl/a bych to rodičům 54; 44% 25; 21% zavolal/a bych na linku bezpečí neřekl/a bych to nikomu jiné řešení Graf č. 2 Reakce respondentů v případě, že by byli šikanováni (údaje uvedeny v kumulativních i relativních četnostech, ni=122, fi=100) 25
Ve třetí otázce měli žáci odpovědět na to, jak by se zachovali, kdyby byl šikanovaný jejich kamarád. Nejvíce z nich, konkrétně 39, by si s kamarádem sami promluvilo. Třicet pět žáků by to oznámilo učiteli či učitelce a dvacet sedm by to řekl jeho rodičům. Pět by to sdělilo metodikovi prevence, dva by zavolali na linku bezpečí a stejný počet by to neřekl nikomu. Jiné řešení by zvolilo 12 žáků, a to zejména takové, že by svému kamarádovi proti šikaně pomohli. Jak by ses zachoval/a, kdyby byl šikanován tvůj kamarád? 2; 2% 2; 1% 12; 10% 27; 22% 5; 4% 35; 29% 39; 32% promluvil/a bych si s ním/ní řekl/a bych to učiteli (učitelce) řekl/a bych to metodikovi prevence řekl/a bych to jeho/jejím rodičům zavolal/a bych na linku bezpečí neřekl/a bych to nikomu Graf č. 3 Reakce respondentů v případě, že by byl šikanován jejich kamarád (údaje uvedeny v kumulativních i relativních četnostech, ni=122, fi=100) V další otázce se zamýšleli respondenti nad tím, co by poradili spolužákovi, který by byl šikanovaný. Nejvíce z nich, celkem polovina žáků, by mu poradilo, aby se svěřil rodičům. Třicet dva žáků by mu doporučilo, aby se svěřil učiteli a třináct, aby se svěřil někomu z kamarádů. Dva žáci by mu navrhlo zavolat na linku bezpečí, tři, aby si toho nevšímal a šest by mu dalo jinou radu, zejména šlo o to, že by mu sami pomohli. Nesvěřovat se nikomu nezakroužkoval nikdo a pět žáků vybralo odpověď, že neví. 26
Jakou radu bys dal/a spolužákovi, kdybys věděl, že je šikanovaný? 3; 2% 6; 5% 2; 2% 0; 0% 5; 4% 13; 11% 61; 50% 32; 26% svěřit se někomu z kamarádů svěřit se učiteli (učitelce) svěřit se rodičům zavolat na linku bezpečí nesvěřovat se nikomu nevšímat si toho nevím jinou radu Graf č. 4 Druh pomoci respondentů spolužákovi v případě, že by byl šikanován (údaje uvedeny v kumulativních i relativních četnostech, ni=122, fi=100) Pátá otázka mapovala nejčastější důvody, které vedou k šikanování. Nejvíce žáků (45) si myslí, že se dotyčný snaží být středem pozornosti. Dvacet čtyři žáků uvádí, že to agresoři dělají pro zábavu a dvacet pět, že chtějí mít na někým moc. Jedenáct dotazovaných si myslí, že je těmto dětem také ubližováno, tak proto někoho šikanují a čtyři, že někoho napodobují. Šest žáků zvolilo jiný důvod a 7 odpovědělo, že neví. Jaký důvod podle tebe vede některé děti k šikanování? 6; 5% 7; 6% 11; 9% 25; 20% 45; 37% snaží se být středem pozornosti je to pro ně zábava někoho napodobují chtějí mít nad někým moc 4; 3% 24; 20% je jim také ubližováno někým jiným Graf č. 5 Důvody k šikanování z pohledu respondentů (údaje uvedeny v kumulativních i relativních četnostech, ni=122, fi=100) 27
Otázka šestá byla zaměřena na prostředí, kde by se podle žáků mohla nejčastěji šikana odehrávat. Nejvíce žáků, celkem 35, je přesvědčeno o tom, že by se šikana odehrávala přímo ve třídě. Sedmadvacet odpovídajících zvolila možnost na WC a o jednoho méně vybralo mimo školu. Devatenáct žáků si myslí, že může k šikaně docházet cestou do školy či ze školy, dvanáct uvádí jako místo šikany šatnu. Tři zvolili možnost jinde. Kde by se podle tebe mohlo nejčastěji odehrávat šikanování? 3; 2% 26; 21% 19; 16% 12; 10% 35; 29% 27; 22% ve třídě na WC v šatně cestou do školy (ze školy) mimo školu jinde Graf č. 6 Místa nejčastějšího odehrávání šikany z pohledu respondentů (údaje uvedeny v kumulativních i relativních četnostech, ni=122, fi=100) Předposlední otázka zjišťovala u žáků, odkud jsou nejvíce informováni o šikaně. Nadpoloviční většina z nich (67) má informace ze školy. Přibližně čtvrtina žáků (26) se dozvídá o šikaně nejvíce na internetu, jedenáct od svých spolužáků, devět z televize a osm od svých rodičů. Jiný zdroj vybral jeden žák. 28
Z jakých zdrojů jsi nejvíce informován/a o šikaně? 26; 21% 11; 9% 9; 7% 8; 7% 1; 1% 67; 55% škola rodiče spolužáci internet televize jiný zdroj Graf č. 7 Zdroje, ze kterých jsou respondenti informováni o šikaně (údaje uvedeny v kumulativních i relativních četnostech, ni=122, fi=100) V závěrečné otázce žáci odpovídali na to, jak jsou ve škole nejvíce informováni o šikaně. Nejvíce z nich (46) uvedlo, že informace získávají při preventivních akcích, které škola pořádá. Dvacet osm se dozvídá o této problematice během výuky, 24 od třídního učitele a 12 od metodika prevence. Šest dotazovaných čerpá informace z letáků či časopisů a stejný počet jiným způsobem, zejména od svých spolužáků. Jakým způsobem jsi ve škole nejvíce informován/a o šikaně? 46; 38% 6; 5% 6; 5% 12; 10% 28; 23% 24; 19% během výuky od třídního učitele od metodika prevence při preventivních akcích z nástěnek, letáků či časopisů jiným způsobem Graf č. 8 Způsob, jakým jsou respondenti informováni o šikaně ve škole (údaje uvedeny v kumulativních i relativních četnostech, ni=122, fi=100) 29
Na základě provedeného průzkumu bylo zjištěno, že pro většinu žáků je šikana zejména to, když někdo někoho bije a ubližuje mu fyzicky. Další, ne již tak agresivní projevy, byly pro žáky méně viditelnými, a tak je za hlavní projevy považovala jen menšina. Předpoklad, že se žáci v případě problému obrátí na své nejbližší, tedy rodiče, potvrdila nadpoloviční většina respondentů. Více než pětina by pak oslovila své blízké kamarády a stejný počet by vložil důvěru ve své učitele. Více než polovina v nich také potvrdila, že o šikaně je informována zejména ve škole. Rozmanitější spektrum odpovědí bylo u otázky, jak jsou ve škole žáci o šikaně informování. Zde je nutné podotknout, že nelze vyslovit jednotný závěr. Stejně tak jsou různorodé výsledky u otázky, kde by se mohlo šikanování odehrávat. Z toho vyplývá, že předpoklad, že se může šikanování odehrávat prakticky kdekoliv, byl naplněn. 2.2 Odpovědi učitelů První otázka zjišťovala u pedagogů, zda se již setkali se šikanou. Nadpoloviční většina z nich, celkem 11, odpověděla, že se se šikanou setkala, zbytek uvedl, že nikoliv. Setkal/a jste se osobně při své práci se šikanou? 8; 42% 11; 58% ano ne Graf č. 9 Zkušenosti respondentů se šikanou (údaje uvedeny v kumulativních i relativních četnostech, ni=19, fi=100) 30
Otázka druhá zmapovala, zda se pedagogové absolvovali školení týkající se šikany. Až na pět dotazovaných odpověděli všichni, že ano. Absolvoval/a jste školení k prevenci a řešení šikany ve školy? 5; 26% 14; 74% ano ne Graf č. 10 Účast respondentů na školení k prevenci a řešení šikany (údaje uvedeny v kumulativních i relativních četnostech, ni=19, fi=100) Ve třetí otázce měli učitelé uvést, zda mají dostatek informací o tom, jak šikanu řešit. Jen tři dotazovaní uvedli, že nemají, ostatní vybrali možnost ano. Máte dostatek informací, jak postupovat při řešení šikany? 3; 16% 16; 84% ano ne Graf č. 11 Informovanost respondentů, jak postupovat při řešení šikany (údaje uvedeny v kumulativních i relativních četnostech, ni=19, fi=100) 31
Odpovědi na otázku, která se týkala postupu při řešení šikany, byly z celého dotazníku nejjednoznačnější, protože všichni pedagogové vybrali možnost, že by šikanu řešili ve spolupráci s metodikem prevence. Zbylé možnosti nevybral nikdo. Jaký postup byste zvolil/a při objevení šikany ve vaší třídě? 0; 0% 0; 0% 0; 0% řešil/a bych situaci sám 19; 100% řešil/a bych situaci s metodikem prevence řešil/a bych situaci s vedením školy jiné řešení Graf č. 12 Postup, jaký by respondenti zvolili při objevení šikany (údaje uvedeny v kumulativních i relativních četnostech, ni=19, fi=100) U další otázky měli učitelé vybrat jakou radu by dali žákovi, který by byl šikanovaný. Více než polovina z nich (11) by mu doporučila, aby se svěřil rodičům, pět by situaci řešilo samo a jeden mu navrhl zavolat na linku bezpečí. Dva dotazovaní vybrali jiné řešení, a to ve spolupráci školy, rodičů a případně dalších orgánů. Jakou radu byste dal/a žákovi, který by byl 0; 0% šikanovaný? 0; 0% 2; 11% svěřit se rodičům svěřit se kamarádovi 5; 26% 11; 58% zavolat na linku bezpečí řešil/a bych to sám/a neřešil/a bych to 1; 5% jiné řešení Graf č. 13 Druh pomoci respondentů žákovi, který by byl šikanovaný (údaje uvedeny v kumulativních i relativních četnostech, ni=19, fi=100) 32
Předposlední otázka zjišťovala, co si myslí učitelé, že je hlavním důvodem vzniku šikany. Nadpoloviční většina (10) uvedla, že je za tím hlavně vliv kamarádů a party. Pět vybralo nedostatečnou výchovu v rodině, jeden snahu být středem pozornosti a sledování násilných filmů a PC her. Dva uvedli, že se jedná kombinaci více věcí. Jaký je podle Vás hlavní důvod vzniku šikany mezi dětmi? 0; 0% 2; 11% 1; 5% 1; 5% 5; 26% 10; 53% vliv kamarádů a party nedostatečná výchova v rodině snaha být středem pozornosti nedostatek empatie sledování násilných filmů a PC her jiný důvod Graf č. 14 Důvod k šikanování z pohledu respondentů (údaje uvedeny v kumulativních i relativních četnostech, ni=19, fi=100) Poslední otázka mapovala názor učitelů na to, zda podle nich žáci II. stupni základní školy chápou význam slova šikana. Nejvíce převládal názor, že význam šikany chápou žáci částečně. Tuto možnost vybralo 13 dotazovaných. Čtyři uvedli, že ano, dva, že ne. Myslíte si, že žáci na II. stupni ZŠ chápou význam slova šikana? 13; 68% 4; 21% 2; 11% ano ne částečně Graf č. 15 Chápání významu šikany žáky II. stupně ZŠ z pohledu respondentů (údaje uvedeny v kumulativních i relativních četnostech, ni=19, fi=100) 33
Průzkum odpovědí učitelů ukázal, že většina pedagogů absolvovala školení týkající se prevence šikany a má dostatek informací k tomu, jak postupovat při jejím výskytu. V návaznosti na to bylo potvrzeno, že všichni pedagogové by se obrátili nejprve na školního metodika prevence, čímž byl dokázán vyslovený předpoklad. Nadpoloviční většina učitelů uvedla, že důvodem vzniku šikany mezi dětmi je podle nich vliv kamarádů a party, což zajisté vyplývá z jejich pedagogických zkušeností, že se s tím při své praxi již setkali. Tím byl tento předpoklad z poloviny dokázán. 34
Závěr Ve své závěrečné práci jsem se pokusil v teoretické části shrnout problematiku šikany v dnešní době, proč a kde k ní dochází, kdo se jí účastní či jaká jsou její stadia. Zaměřil jsem se také na její prevenci. Po zpracování tohoto tématu je nutné podotknout, že přestože je mnoho zdrojů, které popisují prevenci šikany, tak nelze jednoznačně říci, jaký model je neúčinnější či zda by všechny preventivní aktivity stačily na potlačení šikany. Také například nelze ani podle všech projevů jednoznačně předem rozpoznat, kdo se může stát agresorem či obětí. Přesto si myslím, že tyto informace mohou pomoci pedagogům se lépe orientovat v tomto tématu při jejich praxi. V praktické části jsem se pokoušel zmapovat pohledy žáků II. stupně základní školy a pedagogů učících na II. stupni na toho téma. Myslím, že u některých zásadních otázek byly cíle výzkumu naplněny a korespondují se stanovenými předpoklady. U jiných byly naopak odpovědi rozmanité, a tak u nich jednoznačný závěr a naplnění předpokladů vyslovit nelze. Závěrem se domnívám, že tento průzkum mi pomohl získat informace, jak pohlížejí žáci i učitelé na tuto problematiku a mohu je využít pro svou praxi metodika prevence. 35
Použitá literatura FIELDOVÁ, Evelyn M. Jak se bránit šikaně: praktický rádce pro děti, rodiče i učitele, Praha: Ikar, 2009, 311 s. ISBN 978-80-249-1176-2 KOLÁŘ, Michal. Nová cesta k léčbě šikany, Praha: Portál, 2011, 336 s. ISBN 987-80- 7367-871-5. ŘÍČAN, Pavel. Agresivita a šikana mezi dětmi: jak dát dětem ve škole pocit bezpečí, Praha: Portál, 1995, 95 s. ISBN 80-7178-049-9 ŘÍČAN, Pavel. Jak na šikanu, Praha: Grada, 2010, 155 s. ISBN 978-80-247-2991-6 VÁGNEROVÁ, Kateřina a kolektiv. Minimalizace šikany: praktické rady pro rodiče, Praha: Portál, 2009, 152 s. ISBN 987-80-7367-611-7. 36
Přílohy Příloha č. 1: Šikana dotazník pro žáky II. stupně ZŠ Jsem: chlapec - dívka Věk: 1) Co podle tebe hlavně patří pod pojem šikana? a) posmívání a zesměšňování b) braní a poškozování věcí c) vymáhání věcí a peněz d) bití a ubližování e) pomlouvání f) něco jiného: 2) Jak by se zachoval/a, kdybys byl/a šikanován/a? a) řekl/a bych to učiteli (učitelce) b) řekl/a bych to metodikovi prevence c) řekl/a bych to kamarádovi (kamarádce) d) řekl/a bych to rodičům e) zavolal/a bych na linku bezpečí f) neřekl/a bych to nikomu g) jiné řešení: 3) Jak by se zachoval/a, kdyby byl šikanován tvůj kamarád (kamarádka)? a) promluvil/a bych si s ním/ní b) řekl/a bych to učiteli (učitelce) c) řekl/a bych to metodikovi prevence d) řekl/a bych to jeho/jejím rodičům e) zavolal/a bych na linku bezpečí f) neřekl/a bych to nikomu g) jiné řešení: 4) Jakou radu bys dal/a spolužákovi, kdybys věděl, že je šikanovaný? a) svěřit se někomu z kamarádů b) svěřit se učiteli (učitelce) c) svěřit se rodičům d) zavolat na linku bezpečí e) nesvěřovat se nikomu 37
f) nevšímat si toho g) nevím h) jinou radu: 5) Jaký důvod podle tebe vede některé děti k šikanování? a) snaží se být středem pozornosti b) je to pro ně zábava c) někoho napodobují d) chtějí mít nad někým moc e) je jim také ubližováno někým jiným f) nevím g) jiný důvod: 6) Kde by se podle tebe mohlo nejčastěji šikanování odehrávat? a) ve třídě b) na WC c) v šatně d) cestou do školy (ze školy) e) mimo školu f) jinde: 7) Z jakých zdrojů jsi nejvíce informován/a o šikaně? a) škola b) rodiče c) spolužáci d) internet e) televize f) jiný zdroj: 8) Jakým způsobem jsi ve škole nejvíce informován/a o šikaně? a) během výuky b) od třídního učitele c) od metodika prevence d) při preventivních akcích (přednášky, besedy) e) z nástěnek, letáků, časopisů f) jiným způsobem: 38
Příloha č. 2: Šikana dotazník pro učitele 1) Setkal/a jste se osobně při své práci se šikanou? a) ano b) ne 2) Absolvoval/a jste školení k prevenci a řešení šikany ve škole? a) ano b) ne 3) Máte dostatek informací, jak postupovat při řešení šikany? a) ano b) ne 4) Jaký postup byste zvolil/a při objevení šikany ve vaší třídě? a) řešil/a bych situaci sám/a b) řešil/a bych situaci s metodikem prevence c) řešil/a bych situaci s vedením školy d) jiné řešení: 5) Jakou radu byste dal/a žákovi, který by byl šikanovaný? a) svěřit se rodičům b) svěřit se kamarádovi c) zavolat na linku bezpečí d) řešil/a bych to sám/a e) neřešil/a bych to f) jiné řešení: 6) Jaký je podle Vás hlavní důvod vzniku šikany mezi dětmi? a) vliv kamarádů a party b) nedostatečná výchova v rodině c) snaha být středem pozornosti d) nedostatek empatie e) sledování násilných filmů a PC her f) jiný důvod: 7) Myslíte si, že žáci na II. stupni ZŠ chápou význam slova šikana? a) ano b) ne c) částečně 39