ZÁKRAVÍ A RICHMWALD MÍSTA BEZE JMEN, JMÉNA BEZ MÍST

Orlické hory a Podorlicko 20: 313 328 (2013) 2014 MGOH Rychnov n. Kn., ISSN 0475-0640, ISBN 978-80-86076-72-0 ZÁKRAVÍ A RICHMWALD MÍSTA BEZE JMEN, JMÉNA BEZ MÍST Martin Kosař Obecní 23/7, 500 03 Hradec Králové-Slatina, e-mail: koalix@post.cz Svébytnou kapitolu v dějinách osídlování Orlických hor a jejich podhůří představuje oblast při Dědině (Zlatém potoku). V těsné blízkosti se tu nachází jak místa zachycená nejstaršími historickými prameny, tak ta, o nichž tyto prameny naopak zcela mlčí. Hledání souvislostí, jež by svázaly obojí dohromady, se stalo jednou z inspirací tohoto textu. Navazuji jím zároveň také na předchozí příspěvek, v němž jsem se na pozadí kreseb dobrušského da Vinci Aloise Beera pokusil o zachycení situace na středním toku Zlatého potoka (Dědiny) v okolí Opočna, Dobrušky a Chábor. 1/ Místa, jimiž se bude tento článek zabývat, jsou s dějinami prve zmíněných svázána tak úzce, že nehovořit o nich jedním dechem, lze jen stěží. I v předchozím textu jsem se k nim musel obracet, přestože jsem se snažil činit tak co možná nejméně. Důvodem nebylo roztrhat dějiny do fragmentů, s nimiž lze volně a podle potřeby nakládat, nýbrž snaha pokusit se o pochopení toho, nakolik k jejich vzájemnému prolnutí došlo v důsledku běhu událostí a nakolik se tak stalo dílem těch, jímž nedala jejich minulost spát. Za dlouhou dobu bádání o dějinách této části východních Čech byla postupně snesena řada argumentů, důkazů a teorií, v jejichž kontextu se utvářel názor na to, jak se ony věci udály. Avšak ani přes léty cizelované metody i materiál, jímž dnes disponujeme, nejsme v hledání odpovědí na řadu otázek dále, než byli naši předchůdci. Ač jsme si poměrně jisti existencí hradiště v Opočně (pokud o něm pochybovali), stále nevíme, jak se tento majetek dostal do rukou rodu, jenž si jeho jméno připojil do svého přídomku. Ba co více, nevíme ani, zda na přelomu 12. 13. století tál knížecí majetek v rukou velmožů jako máslo, či zda je tato představa jen pouhou, jakkoliv umně vystavěnou, konstrukcí historiků. Podobně je tomu i v případě Dobrušky. Přestože se zachovala listina o vyrovnání mezi Mutinou z Dobrušky a dobrušskými, nemáme jistotu v tom, co bylo oním hledaným předchůdcem Dobrušky, jež se v ní mimoděk zmiňuje, ani kde ležel, a nejinak je tomu i s rodem samým. Pozoruhodnou kličkou prošly i dějiny Frymburku a Dobřan. Z ticha pramenů vystupují obě místa vcelku pozdě, a to až na počátku druhé poloviny 14. století. Tehdy se zmiňuje Matouš z Frymburka, který roku 1354 podával nového faráře ke kostelu v Olešné, 2/ jehož tam uváděl levínský farář. 3/ Kdo byl onen Matouš z Frym- 1/ Martin KOSAŘ, Neznámý hrad v Dobrušce na kresbě Aloise Beera, Orlické hory a Podorlicko (dále jen OHP) 18, 2011, s. 100 109, 211 217 (dále jen M. KOSAŘ, Neznámý hrad ). 2/ Olešnou míněna zřejmě Olešnice v Orlických horách, ač by to stálo za kratší úvahu, zda je tento výklad správný. 3/ Libri confirmationum, Liber primus confirmationum an anno 1354 usque ad a. 1362, ed. F. A. Tingel, Pragae 1867 (dále jen LC Ia), s. 21; August SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl II, Hradecko, Praha 1883, (dále jen A. SEDLÁČEK, Hrady, II), s. 63; Josef Vítězslav ŠIMÁK, České

Orlické hory a Podorlicko 20: 313 328 (2013) burka, nevíme. Dnes se usuzuje, že snad mohl být manem rodu z Lipé. Doklady k tomu nejsou, jen úvaha, že stavebníkem takového hradu mohl sotva být nějaký málo známý šlechtic, 4/ krom toho se nedlouho poté objevují příslušníci rodu z Lipé coby patroni kostela v Novém Hrádku. V případě hradu u Dobřan neznáme ani jeho jméno. Jan Karel Rojek jej ztotožnil s hradem Richmwaldem, který se objevil ve spojitosti s Jindřichem z Lipé jmenovaným na listině z roku 1320 týkající se vyrovnání mezi Mutinou z Dobrušky a dobrušskými. 5/ Tuto hypotézu zpochybnil August Sedláček, který položil hrad Richmwald na Moravu, ač se později ukázalo, že se mýlil. 6/ Pro blízkost jména naopak spojil hrad u Dobřan s původním sídlem rodu z Dobrušky. 7/ Vodítkem se mu stalo, že se příslušníci rodu z Dobrušky objevují jako patroni kostela v Dobřanech, 8/ i když chudého nadání, a tak se naposledy objevila pochybnost, že by v Dobřanech, jako svém sídle, tak chudě nadali kostel, když se jinde projevovali jako štědří patroni. 9/ Smyčkou svazující Dobřany s hradem, je nepochybně i obecná představa, již popsal už Rojek, a sice že na základě pozdějších dob očekáváme panství jako celistvá území. 10/ Není totiž jisté, že Dobřany, ani jako farní ves, plnily od počátku funkci městského centra majetku, jehož sídlem by byl blízko stojící hrad. 11/ Malá vzdálenost obou míst nenapovídá příliš tomu, že by každý z majetků počal v odlišných rukou, ač to vyloučeno není. Podhůří Orlických hor bylo kolem poloviny 14. století rozdrobeno do řady menších majetků, část území na Zlatém potoce (Kounov) byla, podobně jako oblast kolem Deštného v Orlických horách, v držení svatopolských cisterciáků, 12/ Dobřany vlastnil minimálně od konce padesátých let 14. století rod z Dobrušky a svůj díl zde držel i rod z Lipé, jak se soudějiny, díl 1/5, Středověká kolonisace v zemích českých, Praha 1938, (dále jen J. V. ŠIMÁK, České dějiny, 1/5), s. 906; Tomáš ŠIMEK a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI, Východní Čechy, Praha 1989 (dále jen T. ŠIMEK a kol., Hrady, VI), s. 105; František MUSIL, Několik poznámek ke starším dějinám Podorlicka, OHP 10, 2000, s. 15 23, (dále jen F. MUSIL, Několik poznámek ), s. 17. 4/ F. MUSIL, Několik poznámek, s. 19; František MUSIL, Vrcholná kolonizace a východní Čechy, in: Dějiny východních Čech v pravěku a středověku (do roku 1526). Kol. autorů, ed. O. FELCMAN, ved. kol. F. MUSIL, Praha 2010 (dále jen F. MUSIL, Vrcholná kolonizace ), s. 347, 348. 5/ SOkA RK, f. Archiv města Dobrušky, inv. č. 1, kart. č. 1/1. Vyrovnání mezi Mutinou z Dobrušky a dobrušskými měšťany z roku 1320; Jan Karel ROJEK, Zákraví a Richmwald v Hradecku, Památky archeologické (dále jen PA) 2/2, 1856, s. 213 215 (dále jen J. K. ROJEK, Zákraví ), s. 214 215; František MUSIL Ladislav SVOBODA, Hrady, zámky a tvrze okresu Rychnov nad Kněžnou, Ústí nad Orlicí 1998 (dále jen F. MUSIL L. SVOBODA, Hrady ), s. 40; F. MUSIL, Několik poznámek,s. 17; Martin ŠANDERA, Páni z Dobrušky a z Opočna, České Budějovice 2007 (dále jen M. ŠANDERA, Páni z Dobrušky ), s. 28 a s. 130, pozn. č. 17. 6/ F. MUSIL, Několik poznámek, s. 18 a dále též F. MUSIL L. SVOBODA, Hrady, s. 41; A. SEDLÁČEK, Hrady, II, s. 65. 7/ A. SEDLÁČEK, Hrady, II, s. 43 44. Kvůli absenci písemných pramenů však v podstatě zcela opominul hrad u Chábor ležící blízko Dobrušky, který považoval jen za zbytky nějaké tvrze. Tamtéž, s. 74; F. MUSIL, Několik poznámek, s. 17. 8/ F. MUSIL, Několik poznámek, s. 17; A. SEDLÁČEK, Hrady, II, s. 65. 9/ F. MUSIL, Několik poznámek, s. 18. 10/ J. K. ROJEK, Zákraví, s. 214. 11/ Tamtéž, s. 215. 12/ František MUSIL, K problematice kolonizace Poorlicka, Orlický vlastivědný zpravodaj (dále jen OVZ) 1, 1994, s. 14 21 (dále jen F. MUSIL, K problematice ), s. 21;Kateřina CHARVÁTOVÁ, 314

Kosař M.: Zákraví a Richmwald místa beze jmen, jména bez míst dí na základě podacího práva ke kostelu v Zákraví, 13/ o němž však nemáme jasnou vědomost, kde se nacházelo. Jan Karel Rojek ztotožnil Zákraví s lokalitou v mělkém údolí Janovského potoka mezi Bystrým a Janovem. Jak totiž správně upozornil, dnešní osada Zákraví ležící necelý 1,5 km západně od Ohnišova nezachovává ani stopy kostela či hřbitova. 14/ Nadto ani její rozvržení při hraně svahu Janovského potoka ani velikost katastru nenapovídají založení, jaké bychom očekávali od vsi mající za úkol plnit roli městského centra. Zdá se tedy, že v tomto případě došlo spíše k přesunu názvu z jedné lokality na druhou. 15/ Důvodem, proč se přiklonit k oprávněnosti Rojkova názoru je i skutečnost, že se v lokalitě mezi Bystrým a Janovem nachází zvonice, jež je, zdá se, pozůstatkem kostela, nahrazeného zřejmě po jeho zániku kostelem svatého Bartoloměje v blízko ležícím Bystrém. 16/ Srovnáním lokalit v Orlických horách a jejich podhůří dospěl Rojek k závěru, že městským centrem náležícím k hradu u Dobřan byl původně Kounov, který je jako městečko, narozdíl od Dobřan, uváděn v opočenském urbáři. 17/ I přes důmyslnou argumentaci tu ovšem zůstal rozpor, který Rojek pominul, a sice, že v Kounově chybí farní kostel. Umístění fary pro Kounov až v Zákraví, jak jej předpokládal, nedává s ohledem na terén a vzdálenost obou míst příliš smysl. 18/ Nutno podotknout, že poloha kostela neodpovídá příliš ani pro obě bližší místa Bystré a Janov. Očekávali bychom, že kostel zaujme polohu blíže centra sídliště, zatímco zde leží ve volném prostoru mezi oběma vesnicemi. Jak tedy Dějiny cisterckého řádu v Čechách 1142 1420, 2. díl, Kláštery založené ve 13. a 14. století, Praha 2002, s. 164 165, 167, 170; Jan HORÁK, Klášter Svaté Pole, Hradec Králové 2008, s. 34. 13/ F. MUSIL, Několik poznámek, s. 18; F. MUSIL L. SVOBODA, Hrady, s. 40. 14/ J. K. ROJEK, Zákraví, s. 214. Plocha hřbitova kolem zvonice je na lokalitě poblíž Bystrého naopak dobře viditelná jak na mapě císařského otisku stabilního katastru, tak na plánku, jenž spolu s popise pořídil Alois Beer, jehož pozůstalost je uložena ve Vlastivědném muzeu v Dobrušce (dále jen VMD), archivní sbírka, sign. XIV/228, V současnosti dostupná v elektronické podobě na DVD-ROM. Dále v textu budou jednotlivé listy nebo jejich výřezy citovány tak, jak jsou jejich elektronické kopie pojmenovány na tomto médiu, tedy: Beer č. sešitu, č. strany. Ke kostelišti tedy: Beer 9, 28; Beer 9, 29. 15/ LC I, s. 29. K Zákraví se váže ještě i další otázka a to vztahu vsi a kostela. August Sedláček umístil ves do její současné polohy s tím, že farní kostel stojící u Bystrého spojil s jedenkrát k roku 1358 zmiňovaným názvem Děčín, viz August SEDLÁČEK, Místopisný slovník historický království Českého, Praha 1908 (dále jen A. SEDLÁČEK, Místopisný slovník ), s. 1003. Souhlasně s ním uvažoval i J. V. ŠIMÁK, České dějiny, 1/5, s. 906, pozn. č. 4. V hesle též Antonín PROFOUS, Antonín Jan SVOBODA, Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny, díl IV (S Ž), Praha 1957, s. 714. K tomuto problému se opět vrátil František Musil, který jednak odmítl spojení Děčína s lokalitou u Bystrého a dále přinesl hypotézu o vzniku kostela u Bystrého, podle níž měl vzniknout v souvislosti s formováním nového panství kolem Rychnvaldu (hrad u Dobřan) za starší vsí Kraví (dnešní ves Zákraví). Po splynutí tohoto majetku s frymburským panstvím (a vzniku dalších vsí) došlo k zpětnému přenosu jména z kostela na ves, viz F. MUSIL, Několik poznámek, s. 19 20. 16/ J. K. ROJEK, Zákraví, s. 214; Jiří SLAVÍK, Církevní architektura v Podorlicku, in: Křesťanství v Podorlicku, ed. J. Mach, Rychnov nad Kněžnou 2000, s. 181 200 (dále jen J. SLAVÍK, Církevní architektura ), s. 189. 17/ J. K. ROJEK, Zákraví, s. 215. 18/ Analogicky je tomu v situaci, kterou navrhl August Sedláček a poté se k ní přiklonil i J. V. Šimák, a sice, že kostel u Bystrého je farním kostelem ke vsi Zákraví, viz. A. SEDLÁČEK, Místopisný slovník, s. 1003; J. V. ŠIMÁK, České dějiny, 1/5, s. 906, pozn. č. 4. 315

Orlické hory a Podorlicko 20: 313 328 (2013) vysvětlit onen zdánlivý rozpor mezi dochovanými fakty minulé skutečností a našimi zkušenostmi a představami? Již Josef Kurka ve své práci k církevním dějinám poznamenal, že z podávání ve Slavoňově, Zákraví, Olešnici, Hrádku a Dobřanech poznáváme pány na Frymburce. 19/ A skutečně, v roce 1354 se v souvislosti s podacím právem k olešnickému kostelu objevuje Matouš z Frymburka. 20/ Poté se prameny na více než půl století odmlčí a připomenou až Jana z Dobrušky seděním na Frymburce (1413). 21/ V Hrádku se objevuje Čeněk z Lipé (1362), 22/ po něm Alžběta z Lipé, vdova po Jírovi kastelánu Krakovském a téhož roku i Jindřich z Lipé (oba 1364). 23/ O dva roky později pak Jan z Lichtenburka (1366) 24/ a rok nato Hynek z Náchoda a z Dubé (1367). 25/ V roce 1376 jsou uvedeni Štěpán a Jan z Dobrušky. 26/ Podobně i v Zákraví je to jako první opět Čeněk z Lipé (1362), 27/ dále Jan řečený Jíra, kastelán Krakovský, zeť Čeňka z Lipé (1363), 28/ Jan z Lichtenburka (1365) 29/ a Štěpán z Dobrušky (1374). 30/ Ve Slavoňove se objevují až Štěpán z Opočna (1396) 31/ a Jan z Opočna (1417). 32/ Naproti tomu v Dobřanech se již k roku 1358 objevují páni z Dobrušky. 33/ V roce 1361 věnuje Sezema z Dobrušky kostelu nějaký majetek, 34/ o rok později (1362) podávají Sezema s Mutinou z Dobrušky k dobřanskému kostelu faráře. Následující rok jen Sezema 35/ a v letech 1369, 36/ 1391, 1396 a 1401 Jan z Frymburka (příslušník rodu z Dobrušky). 37/ 19/ Josef KURKA, Archidiakonáty kouřimský, boleslavský, hradecký a diecese litomyšlská, Praha 1914 (dále jen J. KURKA, Archidiakonáty ), s. 539. 20/ LC Ia, s. 21. 21/ LC, Liber septimus confirmationum ab anno 1410 usque ad annum 1419, ed. J. Emler, Pragae 1886 (dále jen LC VII), s. 89; J. KURKA, Archidiakonáty, s. 538. V souvislosti s podacím právem k olešnickému kostelu. 22/ LC Ia, s. 179. 23/ LC, Libri primi pars altera ab anno 1363 usque ad annum 1369, ed. J. Emler, Pragae 1874 (dále jen LC Ib), s. 41, 52; J. KURKA, Archidiakonáty, s. 539. 24/ LC Ib, s. 78; J. KURKA, Archidiakonáty, s. 539. 25/ LC Ib, s. 90; J. KURKA, Archidiakonáty, s. 539. T. ŠIMEK a kol., Hrady, VI, s. 105. 26/ LC, Liber tertius et quartus ab anno 1373 usque ad annum 1390, ed. J. Emler, Pragae 1879 (dále jen LC III IV), s. 54; J. KURKA, Archidiakonáty, s. 538 539. 27/ LC Ia, s. 179; J. KURKA, Archidiakonáty, s. 538. 28/ LC Ib, s. 13; J. KURKA, Archidiakonáty, s. 538. 29/ LC Ib, s. 71,79; J. KURKA, Archidiakonáty, s. 538. 30/ LC III IV, s. 25. O tři roky později pak v roce 1377 Jan z Dobrušky, viz Tamtéž, s. 76. Dále J. KURKA, Archidiakonáty, s. 538. 31/ LC V, s. 262; J. KURKA, Archidiakonáty, s. 538. 32/ LC VII, s. 243; J. KURKA, Archidiakonáty, s. 538. Jan z Opočna sezením na Frymburce podává faráře do Slavoňova, jehož uvádí farář ze Zákraví. 33/ LC Ia, s. 30; F. MUSIL L. SVOBODA, Hrady, s. 40. 34/ Libri erectionum archidioecesis Pragensis saeculo XIV. et XV. Liber I (1358 1376), ed. C. Borový, Pragae 1875 (dále jen LE), s. 32, č. 59; J. KURKA, Archidiakonáty, s. 539; F. MUSIL L. SVOBODA, Hrady, s. 40. 35/ J. KURKA, Archidiakonáty, s. 539. 36/ Tamtéž, s. 539. 37/ LC V, s. 93, 248; LC, Liber sextus ab anno 1399 usque ad annum 1410, ed. J. Emler, Pragae 1883 (dále jen LC VI), s. 39; J. KURKA, Archidiakonáty, s. 539. 316

Kosař M.: Zákraví a Richmwald místa beze jmen, jména bez míst Ať byl Matouš z Frymburka kdokoliv, existovala na počátku druhé poloviny 14. století nějaká spojitost mezi Frymburkem a Olešnicí. Na počátku šedesátých let 14. století držel Čeněk z Lipé Hrádek a Zákraví (jak lze interpretovat skutečnost, že ke kostelům v obou místech podává faráře). Brzy poté přešlo Zákraví na Čeňkova zetě, Krakovského purkrabího Jana a vzhledem k tomu, že se jen rok nato zmiňuje na Hrádku Alžběta z Lipé jako vdova po krakovském kastelánu Jírovi, lze se domnívat, že se jednalo pouze o omyl ve jméně a oba majetky prošly toutéž vlastnickou změnou. 38/ Týž rok jako Alžběta podává (opět) na Hrádku faráře Jindřich z Lipé. Patrně jím končí zájem rodu z Lipé o tuto oblast, protože krátce nato podává faráře v Zákraví a Hrádku Jan z Lichtenburka. Na Hrádku se ještě v rychlém sledu objevuje Hynek z Náchoda a z Dubé a po delší odmlce se pak všechna dosud zmiňovaná místa dostávají do rukou rodu z Dobrušky. Od roku 1374 se tu střídavě objevují Štěpán a Jan z Dobrušky (kteří se po zisku Opočna budou psát z Opočna). Odlišná situace je pouze v případě Dobřan, kde se Sezema a Mutina z Dobrušky objevili již na počátku šedesátých let 14. století a v držení rodu pak zůstaly i nadále. S ohledem na vlastnické změny ve dvou nejdůležitějších lokalitách Hrádku a Zákraví, není vyloučeno, že se do držení rodu z Dobrušky nedostaly tyto majetky již v šedesátých letech 14. století. Jednotlivé záznamy totiž, jak již bylo výše zmíněno, nezachycují samotnou držbu majetku, nýbrž uplatnění patronátního práva. Jinými slovy, pokud nenastal důvod k dosazení či výměně faráře, nemusíme v mezidobí znát vlastníka. Ani v opačném případě však není rozdíl mezi první zprávou o dobrušských na Dobřanech a v Zákraví natolik dlouhá, aby nebylo možné uvažovat (v souladu s Kurkovou tezí o jednotné držbě), že někdy kolem šedesátých let 14. století začalo (počínaje Dobřany) docházet k postupnému přesunu majetku na příslušníky rodu z Dobrušky, čemuž by neodporovala ani poměrně rychlá změna majitelů v Zákraví a Hrádku. V době, kdy by bylo možné předpokládat vznik hradu u Dobřan, leželo centrum zájmu rodu z Dobrušky na středním toku Dědiny (Zlatém potoce). Pokud hrad u Dobřan nebyl sídlem rodu z Dobrušky, je na místě (opět) uvažovat o jeho založení některým z příslušníků rodu z Lipé a v souladu s tím položit jeho přechod na dobrušské až do doby, kdy se těžiště zájmu původních majitelů přesunulo na Moravu. Kdo konkrétní však mohl být jeho zakladatelem je dnes mimo naši rozlišovací schopnost. 39/ Indicií k pochopení situace na horním toku Dědiny (Zlatém potoce) by mohla být těžba železné rudy, která v okolí probíhala v různé intenzitě ještě v 19. století. 40/ Pomineme-li dosud jen málo řešenou otázku možné specializace některých šlechtických rodů na určitou oblast činností (například právě na těžbu a zpracování 38/ LC Ib, s. 13 uvádí: Johannis dicti Jura de Kracouia. 39/ Hypotézu o vzniku dvou majetků rychnvaldského a frymburského předložil František Musil. Podle ní měl Jindřich I. z Lipé založit jeden z hradů (pravděpodobně Rychnvald hrad u Dobřan). Poté postoupil majetky na své syny, na nejstaršího Jindřicha II. z Lipé přešel Rychnvald, podle nějž se píše na zmiňované listině o vyrovnání z roku 1320, naopak na nejmladšího Čeňka pak Frymburk. Přesunem Jindřicha II. z Lipé na Moravu mělo dojít k opuštění nadbytečného hradu. F. MUSIL, Několik poznámek, s 19; F. MUSIL, Vrcholná kolonizace, s. 349. 40/ Jindřich KAPLAN, Historie dolování a výroby železa v Orlických horách, Rychnov nad Kněžnou 1988, s. 10 13. 317

Orlické hory a Podorlicko 20: 313 328 (2013) kovů) a s tím související směr úvah o zakladatelích, otevírá se před námi prostor k interpretaci situace vzpírající se jinak naší představě o podobě středověkého osídlení na Podoorlicku. 41/ Ztotožníme-li prameny jmenované Zákraví s lokalitou v údolí Janovského potoka u Bystrého (vhodnější kandidát není k dispozici), máme zde v relativně nevelké vzdálenosti od sebe (a šlechtického sídla) dvě sídliště s farním kostelem (Dobřany a Zákraví), které mohly plnit funkci městského centra, jehož existenci tu, analogicky k situaci v jiných místech na Podorlicku (Frymburk a Nový Hrádek, Rychmberk a Liberk, Rychnov nad Kněžnou), předpokládáme. Narozdíl od Dobřan (a také Hrádku a Olešnice), byl v Zákraví placen v téže době papežský desátek ve výši dvou grošů. 42/ Ačkoliv se nejednalo o nijak závratnou částku (Slavoňov platil tři), 43/ přece jen to kontrastuje s dnešní situací, kdy se mimo zvonice nedochovaly žádné další viditelné stopy svědčící o osídlení lokality v minulosti. Mnoho nenapoví ani pohled na katastry Bystrého a Janova, neboť ani v jednom případě nejsou na první pohled patrné anomálie signalizujicí začlenění katastru zaniklé vsi. Plužina Janova je vedena východním směrem souběžně s tokem Janovského potoka podobně jako u blízkého Nedvězí. V případě Bystrého leželo jádro vsi, soudě podle průběhu jednotlivých lánů, zřejmě poněkud níže v jižně orientované pramenné oblasti menší vodoteče, 44/ i tak je dostupný prostor redukován víceméně jen na samotné údolí potoka. 45/ Odsuneme-li jako málo pravděpodobné zásadní přeuspořádání sídelní struktury (zánik Zákraví a vznik Janova a Bystrého), zůstává možnost, že samotné Zákraví zemědělským zázemím nedisponovalo a představovaly jej pro něj osady a vsi v bezprostředním okolí, podobně jako u Skuhrova nad Bělou. Postupný pokles významu Zákraví, jež mohl souviset s přesunutím zájmu na Olešenku. Definitivní tečkou se stal zřejmě zánik kostela, jehož funkci přebral nový kostel na severním okraji Bystrého. 46/ Podobný osud zapomnění čekal jako Zákraví i hrad u Dobřan. Jakoby se rozsáhlé zříceniny hradu skryté za vrcholem kopce skryly zároveň i v paměti. Narozdíl od Frymburka, který se svojí mohutnou věží obvyklé hradní produkci poněkud vymy- 41/ Stručně si této oblasti povšiml například Tomáš VELÍMSKÝ, Hrabišici, páni z Rýzmburka, Praha 2002, s. 161. 42/ Registra decimarum papalium, čili registra desátků papežských z diocezí Pražské, ed. V. V. Tomek, Praha 1873 (dále jen RDP), s. 95. V roce 1384 a 1385 platil dva groše, 1399 čtyři groše a 1405 pak opět jen dva. Olešnice je celou dobu označena jako chudá, podobně i Dobřany. Hrádek je také označen jako chudý, v letech 1384 a 1385 však již platil po dvou groších a v roce 1399 dokonce čtyři. Pro srovnání, Dobruška platila třicet grošů, Krčín dvanáct, Solnice devět grošů. Dále k tomu viz J. KURKA, Archidiakonáty, s. 538. 43/ RDP, s. 95. Slavoňov platil v letech 1384 a 1385 tři groše, 1399 pak šest grošů a 1405 opět tři. J. KUR- KA, Archidiakonáty, s. 537. 44/ Podobně o tom píše i Antonín PROFOUS, Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny, díl I (A H), Praha 1947 s. 230 231, ovšem není zřejmé, zda ztotožňuje Janovský potok s potůčkem nazývaným Bystřina. 45/ Podle názoru František Musil pak z hlediska konfigurace terénu i nepříliš vhodný k umístění vsi, viz F. MUSIL, Několik poznámek, s 19. Na druhou stranu není poloha v údolích vodotečí v Orlických horách nijak neobvyklá. 46/ J. K. ROJEK, Zákraví, s. 214; J. SLAVÍK, Církevní architektura, s. 189. 318

Kosař M.: Zákraví a Richmwald místa beze jmen, jména bez míst ká, 47/ lze hrad u Dobřan zařadit mezi tzv. bergfritové dispozice, jehož jádro zaujalo polohu na klesající skalnaté ostrožně oddělené mohutným šíjovým příkopem. Vrchol takto upraveného stanoviště zaujala okrouhlá věž, za níž se na severní straně jádra nacházel palác orientovaný delší stranou souhlasně s osou jádra. Naproti němu se blíže k věži nacházel další menší objekt přiložený k hradební zdi, jehož část zdiva je dnes v drobném fragmentu patrná. Vstup zajišťovala (soudě opět podle terénních stop) brána umístěná v zadní části jádra v jeho jihozápadním nároží. Zřejmě k vlastnímu jádru patřila (soudě podle výškové úrovně) i plošina za palácem. Mimo severní stranu obíhal celé jádro parkán rozšířený v zadní (západní) části, do níž ústila přístupová cesta vedená podél jižního svahu ostrožny, pod valem navazujícím na šíjový příkop a obíhajícím celé jádro hradu. Za ním se ostře stočila do parkánu a zároveň vstoupila do protáhlého lehčeji hrazeného předhradí na klesající části ostrožny, krytého vlastním jádrem, na jehož konci stála čtverhranná kamenná velmi pravděpodobně věžovitá stavba. 48/ Její stavbu (potažmo celé předpokládané opevnění kolem jádra) bychom mohli vložit do souvislosti s možným využitím hradu u Dobřan coby základny ozbrojené vojenské družiny. 49/ I to je však pouze hypotéza. Ačkoliv jsou naše vědomosti o hradu u Dobřan jen sotva dostatečné, přesto je obtížně udržitelná starší představa nedostavěného sídla. 50/ Neodpovídá tomu ani jeho rozsah, ani současná situace, která s ohledem na reliéfní stopy připomíná tzv. zavřený hrad, což na první pohled může působit paradoxně právě naopak oním dojmem úspornosti. Na základě výše uvedeného lze souhlasit se závěry Rojkovými, že hrad u Dobřan je oním, pouze jedenkrát v přídomku Jindřicha z Lipé zmiňovaným, hradem Richm- 47/ K popisu hradu jednotlivě: Dobroslava MENCLOVÁ, České hrady, I, Praha 1972, s. 376 379, Tomáš DURDÍK, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000 (dále jen T. DURDÍK, Ilustrovaná encyklopedie ), s. 139 141; TÝŽ, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Dodatky, Praha 2002 (dále jen TÝŽ, Dodatky ), s. 26; TÝŽ, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Dodatky 3, Praha 2008, s. 28; TÝŽ, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Dodatky 4, Praha 2011, s. 27. K popisu ještě několik kreseb Aloise Beera. Narozdíl od hledání hradu v Dobrušce a od popisu hradu u Chábor (více k tomu viz M. KOSAŘ, Neznámý hrad ), v případě Frymburka Beer zahrnul celé pasáže ze Sedláčka, a to včetně některých kreseb, srov. Beer 52, 05 (půdorys na nádvoří, srov. A. SEDLÁČEK, Hrady, II, s. 61), Beer 52, 07 (Frymburk od východu, srov. A. SEDLÁČEK, Hrady, II, s. 64), Beer 52, 23 (hrad od západu, srov. A. SEDLÁČEK, Hrady, II, s. 65). Zajímavé jsou ovšem další kresby, které svým pojetím prve uvedené následují, například pohled na Frymburk od jihu (Beer 52, 25), pohled do šíjového příkopu od severozápadu a jihovýchodu (Beer 52, 03), detaily nádvoří (Beer 52, 13). 48/ Podrobný popis: Miroslav PLAČEK, Hrad v Dobřanech, Ročenka Klubu Augusta Sedláčka (dále jen RKAS) 1, 1984. s. 62 64 (dále jen M. PLAČEK, Hrad ); F. MUSIL L. SVOBODA, Hrady, s. 40 42; Dále k němu též T. ŠIMEK a kol., Hrady, VI, s. 89; T. DURDÍK, Ilustrovaná encyklopedie, s. 113; TÝŽ, Dodatky, s. 22. Opět jako v případě Frymburka připojíme i zde malý dovětek. Alois Beer předpokládal nějakou tvrz (nebo strážní věž) na skalce na druhé straně údolí nad Bystrým naproti hradu u Dobřan (viz Beer 09, 19, Beer 09, 22, Beer 09, 60). 49/ K němuž lze počítat dva výběžky na jižním svahu v místech šíjového příkopu pod dnešní cestou, jak je popsal a na celkovém plánku zachytil M. PLAČEK, Hrad, s. 62, 63. 50/ T. ŠIMEK a kol., Hrady, VI, s. 89; Naposledy tuto teorii o možnosti opuštěného sídla zmiňuje jako uváděnou možnost např. M. ŠANDERA, Páni z Dobrušky, s. 27 nebo F. MUSIL, Vrcholná kolonizace, s. 348. 319

Orlické hory a Podorlicko 20: 313 328 (2013) waldem. Jeho vznik souvisel s aktivitou příslušníků rodu z Lipé na Olešence a horním toku Dědiny (Zlatého potoka), kde vznikly dva majetky: prvý na Dědině s hradem Richmwaldem (Rychnvaldem) a věncem vsí, z nichž farní představovalo významnější Zákraví ležící v údolí Janovského potoka a o něco menší Dobřany nacházející se v blízkosti hradu a druhý na Olešence s hradem Frymburkem, blízko ležícím městečkem Hrádkem a farní Olešnicí. Důvod vzniku dvou relativně blízko sebe ležících farních center na Dědině (Dobřany a Zákraví) mohl souviset s plánovaným rozvojem dalšího osídlení na jejích obou březích i s obtížnější prostupností jejího hlubokého údolí. Narozdíl od situace na Olešence zde nevzniklo dominantní městské centrum. Pravděpodobně přesunem zájmu rodu z Lipé mimo oblast Podorlicka začalo docházet k změnám majitelů a následnému scelování těchto podorlických majetků rodem z Dobrušky, jež se po zisku Opočna začal psát i po něm. Se sídelním Opočnem mizí ostatní hrady z písemných pramenů, některé již natrvalo (hrad u Chábor, hrad u Dobřan Richmwald), s jejichž přetrváním lze minimálně do dvacátých let 15. století na základě archeologických nálezů nebo terénní situace počítat. Původní sídlo rodu z Dobrušky, jehož příslušnost k rozrodu Půticů je stále spíše otázkou, 51/ je možné předpokládat v blízkosti dobrušského kostela svatého Václava. Zda se některý z příslušníku rodu pokusil o lokaci městského centra v nové poloze v sousedství staršího osídlení, nebo došlo jen k zmatení jmen v nepřehledné situaci, je dnes obtížné rozhodnout. 52/ Skutečností zůstává, že se Dobruška ve středověku rozvinula v prosperující městké centrum, u jehož majitelů bychom očekávali odpovídající sídlo, kterým se zřejmě stal blízko ležící hrad u Chábor. Spojení vzdáleného hradu u Dobřan s původním sídlem rodu z Dobrušky Augustem Sedláčkem lze hledat v tom, že Sedláček považoval zbytky bezejmenného hradu u Chábor za stopy tvrze a pro absenci v písemných pramenech je spolu nespojil. Položením v pramenech zmiňovaného Richmwaldu mu zůstal hrad ležící blízko farní vsi v zájmové oblasti rodu z Dobrušky, doložené písemnou zprávou související s podacím právem k dobřanskému kostelu. Nesrovnalost mezi vzdáleností neznámého zaniklého kostela spojovaného s prameny zmiňovaným Zákravím a stejnojmennou vsí vyřešil spojením kostela s jedenkrát v pramenech zmíněným Děčínem tak, že kostel byl vzdálený od vsi. Podobně ani Jan Karel Rojek tento rozpor neřešil a faru v Zákraví přisoudil podobně vzdálenému Kounovu, který považoval za městské centrum panství s hradem Richmwaldem, jež (podle našeho soudu správně) ztotožnil s hradem u Dobřan a jehož původ tak přisoudil aktivitám některého z příslušníků rodu z Lipé. 51/ Souhrnně o tom odkazuji na M. ŠANDERA, Páni z Dobrušky, s. 11 15. 52/ M. KOSAŘ, Neznámý hrad, s. 104 105. 320

Kosař M.: Zákraví a Richmwald místa beze jmen, jména bez míst ARCHIVNÍ PRAMENY Vlastivědné muzeum v Dobrušce, archivní sbírka, sign. XIV/228, elektronická kopie, DVD-ROM SOkA RK, f. Archiv města Dobrušky, inv. č. 1, kart. č. 1/1. Vyrovnání mezi Mutinou z Dobrušky a dobrušskými měšťany z roku 1320. EDICE PRAMENŮ Libri confirmationum, Liber primus confirmationum an anno 1354 usque ad a. 1362, ed. F. A. Tingel, Pragae 1867. Libri confirmationum, Libri primi pars altera ab anno 1363 usque ad annum 1369, ed. J. Emler, Pragae 1874. Libri confirmationum, Liber tertius et quartus ab anno 1373 usque ad annum 1390, ed. J. Emler, Pragae 1879. Libri confirmationum, Liber sextus ab anno 1399 usque ad annum 1410, ed. J. Emler, Pragae 1883. Libri confirmationum, Liber septimus confirmationum ab anno 1410 usque ad annum 1419, ed. J. Emler, Pragae 1886. Libri erectionum archidioecesis Pragensis saeculo XIV. et XV. Liber I (1358 1376), ed. C. Borový, Pragae 1875. Libri erectionum archidioecesis Pragensis saeculo XIV. et XV. Liber IV (1390 1397), ed. C. Borový, Pragae 1883. Registra decimarum papalium, čili registra desátků papežských z diocezí Pražské, ed. V. V. Tomek, Praha 1873. LITERATURA DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000. DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Dodatky, Praha 2002. DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Dodatky 3, Praha 2008. DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Dodatky 4, Praha 2011. HORÁK, Jan, Klášter Svaté Pole, Hradec Králové 2008. CHARVÁTOVÁ, Kateřina, Dějiny cisterckého řádu v Čechách 1142 1420, 2. díl, Kláštery založené ve 13. a 14. století, Praha 2002. KAPLAN, Jindřich, Historie dolování a výroby železa v Orlických horách, Rychnov nad Kněžnou 1988. KOSAŘ, Martin, Neznámý hrad v Dobrušce na kresbě Aloise Beera, OHP 18, 2011, s. 100 109, 211 217. KURKA, Josef, Archidiakonáty kouřimský, boleslavský, hradecký a diecese litomyšlská, Praha 1914. MENCLOVÁ, Dobroslava, České hrady, I, Praha 1972. MUSIL, František, K problematice kolonizace Poorlicka, OVZ 1, 1994, s. 14 21. MUSIL, František, Několik poznámek ke starším dějinám Podorlicka, OHP 10, 2000, s. 15 23. MUSIL, František, Vrcholná kolonizace a východní Čechy, in: Dějiny východních Čech v pravěku a středověku (do roku 1526). Kol. autorů, ed. O. FELCMAN, ved. kol. F. MUSIL, Praha 2010. MUSIL, František SVOBODA, Ladislav, Hrady, zámky a tvrze okresu Rychnov nad Kněžnou, Ústí nad Orlicí 1998. PLAČEK, Miroslav, Hrad v Dobřanech, RKAS 1, 1984. s. 62 64. 321

Orlické hory a Podorlicko 20: 313 328 (2013) PROFOUS, Antonín, Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny, díl I (A H), Praha 1947. PROFOUS, Antonín SVOBODA, Jan, Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny, díl IV (S Ž), Praha 1957. ROJEK, Jan Karel, Zákraví a Richmwald v Hradecku, PA 2/2, 1856, s. 213 215. SEDLÁČEK, August, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl II, Hradecko, Praha 1883. SEDLÁČEK, August, Místopisný slovník historický království Českého, Praha 1908. SLAVÍK, Jiří, Církevní architektura v Podorlicku, in: Křesťanství v Podorlicku, ed. J. Mach, Rychnov nad Kněžnou 2000. s. 181 200. ŠANDERA, Martin, Páni z Dobrušky a z Opočna, České Budějovice 2007. ŠIMÁK, Josef Vítězslav, České dějiny, díl 1/5, Středověká kolonisace v zemích českých, Praha 1938. ŠIMEK, Tomáš a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI, Východní Čechy, Praha 1989. VELÍMSKÝ, Tomáš, Hrabišici, páni z Rýzmburka, Praha 2002. SEZNAM ZKRATEK LC: LE: OHP: OVZ: PA: RDP: RKAS: SOkA RK: VMD: libri confirmationum libri erectionum Orlické hory a Podorlicko Orlický vlastivědný zpravodaj Památky archeologické registra decimarum papalium ročenka Klubu Augusta Sedláčka Státní okresní archiv Rychnov nad Kněžnou vlastivědné muzeum v Dobrušce 322

Kosař M.: Zákraví a Richmwald místa beze jmen, jména bez míst Obr. 1. Zvonice v poloze Na Kostelišti u Bystrého (autor: Alois Beer, zdroj: VMD, Beer 09, 28). Obr. 2. Popis lokality Na Kostelišti u Bystrého (autor: Alois Beer, zdroj: VMD, Beer 09, 29). 323

Orlické hory a Podorlicko 20: 313 328 (2013) Obr. 3. Frymburk půdorys a nádvoří (autor: Alois Beer, zdroj: VMD, Beer 52, 05). Obr. 4. Frymburk od východu (autor: Alois Beer, zdroj: VMD, Beer 52, 07). 324

Kosař M.: Zákraví a Richmwald místa beze jmen, jména bez míst Obr. 5. Frymburk od západu (autor: Alois Beer, zdroj: VMD, Beer 52, 23). Obr. 6. Frymburk od jihu (autor: Alois Beer, zdroj: VMD, Beer 52, 25). 325

Orlické hory a Podorlicko 20: 313 328 (2013) Obr. 7. Frymburk příkop od severozápadu a jihovýchodu (autor: Alois Beer, zdroj: VMD, Beer 52, 03). Obr. 8. Frymburk detaily nádvoří (autor: Alois Beer, zdroj: VMD, Beer 52, 13). 326

Kosař M.: Zákraví a Richmwald místa beze jmen, jména bez míst Obr. 9. Dobřany pohled na lokalitu (autor: Alois Beer, zdroj: VMD, Beer 09, 19). 327

Orlické hory a Podorlicko 20: 313 328 (2013) Obr. 10. Dobřany pohled z paláce na vstup v zadní části jádra. Foto autor. Obr. 11. Dobřany pohled z paláce přes jádro na kužel věže. Foto autor. 328