Úvod Softball, mladší sourozenec baseballu, v sobě spojuje vše, co tuto hru dělá divácky atraktivní a přitažlivou. Patří mezi pálkovací hry, jako např. kriket, špaček, playgroundball aj. Obliba těchto her spočívá především v pestrosti pohybových dovedností běhání, házení, chytání, odpalování atd. Softball vyžaduje sprinterské i vytrvalostní předpoklady. Trénink musí být zaměřen na odpovídající funkční zdatnosti organismu, tj. obecné i speciální vytrvalosti a rychlosti, na rozvoj obratnosti, koordinace, rozsahu pohyblivosti a síly. Návaznost jednotlivých akcí není stereotypní, ale je podmíněna okamžitou herní situací, způsobem hry, technikou a taktickou vyspělostí hráče. Rekreačně může hrát softball každý. Tato hra, jako rekreační sport, nevyžaduje od hráčů zvláštní předpoklady. S přiměřeně upravenými pravidly je vhodný pro všechny věkové kategorie, pro muže i ženy. Ačkoliv se jedná o hru kolektivní, dává také možnost individuálně vyniknout. Z fyzického hlediska jde o sport velice všestranný, jsou zde zapojeny všechny svalové skupiny. Popularita softballu dorazila ze Severní Ameriky, rozšířila se v Asii a Evropě, kde se nevyhnula ani České republice. V této práci jsou jak teoretické poznatky (historie, organizace, stručná charakteristika, popis hráčské výbavy,..), tak i také nástin základních herních situací. Rovněž zde najdeme několik způsobů, jak zábavnou formou v podobě soutěží a her, dospět k osvojení softbalových schopností a dovedností. 1 Historie softballu v ČR
Podle historických pramenů se různé pálkovací hry hrály v Čechách již v roce 1610. Základ československému softballu položil profesor Machotka, Čech z Omahy a Josef (Joe) First. Profesor Machotka vedl v Plzni od 1. do 30. května roku 1919 kurz volejbalu, basketbalu, lukostřelby a playgroundballu (předchůdce softballu), pořádaného pro účely vojenské YMCY a Josef (Joe) First vedl kurz navazující pro vojenské i civilní tělovýchovné instruktory. Playgroundball se rozšiřoval velmi pomalu. Hrál se exhibičně u příležitosti sokolského sletu již v roce 1920. V tomto roce se začíná softball hrát také na Slovensku, kde je propagátorem profesor Kopal. Na Moravě je softball propagován bratry Vrbovými společně s profesorem Blažkem. V roce 1921 se také začíná hrát na vysokých školách. Od 30. let je velkým propagátorem tohoto sportu profesor Jerik Řepa, který působil v softbalovém hnutí až do 70. let 20. století. Problém pravidel vyřešil v roce 1947 Jaroslav First, syn Joe Firsta, přeložením oficiálních pravidel. V 50. letech se softball díky profesoru Stiebitzovi dostává na Institut tělesné výchovy a sportu a také vychází první ucelený učební text nazvaný Pálkovací hry. Na přelomu 50. a 60. let se hraje softball převážně v Praze, začíná Brno, Přerov, Hradec Králové. Začínají se hrát první neorganizované turnaje. Novodobá historie softballu začíná v roce 1963, kdy několik softbalových družstev uskutečnilo schůzku svých představitelů za účelem hrát pravidelné soutěže pod hlavičkou tehdejší ČTO (ČSTV). Tuto sekci, která byla v roce 1965 povýšena na Svaz softballu a baseballu MV ČSTV, vedl od začátku Aleš Hrabě. Na plénu ČÚV ČSTV v Roudnici nad Labem 4. února 1976 dalo představenstvo souhlas k založení Svazu softballu a baseballu ČÚV ČSTV a 15. května 1976 byl zvolen 20-ti členný výbor a KRK. Předsedou se stal Aleš Hrabě. Postupně dochází ke vzniku oblastních svazů ve Východočeském, Jihomoravském i Severomoravském kraji, kde se začínají hrát pravidelné soutěže. Na přelomu 80. a 90. let 20. století se Svaz povyšuje na federální úroveň, což umožňuje start našich reprezentačních družstev na evropských a světových turnajích. Velkým zlomem je rok 1992, kdy dochází k oddělení softballu a baseballu. Dne 1. ledna 1993 vzniká Česká softbalová asociace. Členská základna se neustále rozrůstá a v současnosti je registrováno kolem pěti tisíc hráčů v ČR (Kadlecová, 2003).
2 Organizace softballu 2.1 Organizace v ČR: ČSA (Česká softbalová organizace / Czech softball asociation) - 1. ČSL žen a mužů - 2. ČSL žen a mužů - Open Mistrovství ČR mládeže (8 kategorií) V národní lize hraje 8 týmů.
Mimo tyto soutěže se hraje řada oblastních soutěží. 2.2 Organizace v Evropě: ESF ( Evropská softbalová federace / European softball federation) - ME muži, ženy, juniorky, kadetky, žákyně - ME slowpitch - PMEZ (Pohár mistrů evropských zemí) - PVP (Pohár vítězů pohárů) Sdružuje 32 zemí. 2.3 Organizace ve světě: ISF (Světová softbalová federace / International softball federation) - MS muži, ženy, juniorky - MS slowpitch - Světový pohár juniorek - kvalifikace na OH Sdružuje 124 národních federací, byla založena roku 1952. Ke světové špičce mezi ženami patří týmy USA, Austrálie, Číny, Japonska a Kanady. V Evropě jsou to družstva Itálie, Nizozemí a České republiky. V mužském softballu dominují ve světě družstva Nového Zélandu, Kanady, USA a Japonska. V Evropě patří k absolutní špičce týmy Nizozemí, Dánska a České republiky. 3 Základní princip softballu Softball pálkovaná je kolektivní sportovní hra s mezinárodními pravidly. Softball vyžaduje rychlost, dovednost házet a chytat, nadhazovat a pálkovat míč. Rozvíjí postřeh, rychlost a rozhodování, smysl pro spolupráci aj. Potřebujeme dostatek volného prostoru, z povrchů nejvíce vyhovuje tráva nebo antuka. K základnímu vybavení patří pálka, míč, rukavice, helma, chrániče pro zadáka (catchera). Jako rekreační sport je softball s přiměřeně upravenými pravidly vhodný pro všechny věkové kategorie, pro muže i ženy. Družstvo musí tvořit min. 9 hráčů. Po losování jedno družstvo začíná na pálce, druhé v poli. Směny hry, tj. střídání družstva polaři na pálku a pálkaři do pole nastává, jakmile pálkaři mají vyřazeny tři hráče. Utkání je
v softballu omezeno sedmi směnami. To znamená, že každé družstvo je sedmkrát v poli a sedmkrát na pálce. V případě, že družstvo, které nastupuje v poslední půlsměně na pálku, v utkání vede, směna se nedohrává a platí dosažený výsledek. Je-li utkání na konci 7. směny nerozhodné, prodlužuje se hra o další směny. Nerozhodne-li se o vítězi do konce 9. směny, tak na počátku 10. směny a každé další nutné půlsměny nastupuje družstvo na pálce s běžcem na druhé metě (tie-break). Tímto běžcem je hráč, který v předešlé směně jako poslední ukončil čas na pálce. Utkání může být rovněž vymezeno časem. Smyslem hry je po dobrém odpálení míčku oběhnout všechny mety popořadě (1., 2., 3., 4. meta). Družstvo tím získává bod. Vítězí družstvo, které získá víc bodů. Polaři se naopak snaží co nejrychleji vyřadit soupeře (pálkaře) pravidly dovoleným způsobem ze hry, v jedné směně vždy tři pálkaře. Pálkař musí po zdařilém odpalu do pole běžet ihned alespoň na první metu. Při běhu mezi metami se musí pohybovat co nejkratším směrem, od něhož se může odchýlit maximálně metr. Pravidly je předepsáno postavení pouze u dvou hráčů nadhazovač se musí v okamžiku zahájení nadhozu dotýkat oběma nohama nadhazovací mety a zadák musí být v okamžiku zahájení nadhozu ve svém území. Pro polaře platí pouze pravidlo, že musí být při zahájení nadhozu v poli (Sőss, 2003). O způsobilosti hřiště pro zahájení hry rozhoduje výhradně hlavní rozhodčí. 4 Hrací prostor Hřiště je plocha tvaru pravoúhlé kruhové výseče, která se dělí na pole a zámezí. Pole je část hřiště mezi pomezními čarami protínajícími se v pravém úhlu ve vrcholu domácí mety a dlouhými min. 68,58 metrů pro muže a 60,96 metrů pro ženy a ostatní kategorie. Vně pole je podél pomezních čar vytyčeno zamezí v pruhu širokém nejméně 7,62m a nejvýše 9,l4m. Kolmo na osu hřiště je ve vzdálenosti 7,62m - 9,14m od vrcholu domácí mety zadní čára nebo síť - backstop (Pravidla softballu, 2005). Hřiště se dělí na vnitřní a vnější pole =) vnitřní a vnější polaři (obr. 1)
obr. 1 Softbalové hřiště a rozestavení hráčů v poli Vnitřní pole je čtverec omezený metovými čarami dlouhými 18,29m a je tvořeno čtyřmi metami. Domácí meta má být vyrobena z gumy nebo jiného vhodného materiálu, má tvar pětiúhelníku: jeho dvě strany rovnoběžné s čarami území půlkaře jsou dlouhé 21,6 cm a jsou od sebe vzdáleny 43,2 cm. Strany směřující k vrcholu mety směrem k chytači měří 30,5 cm ( Pravidla softballu, 2005). První meta - tzv. dvojitá se skládá ze dvou čtverců o straně 38,1 cm. Bílá část mety je pro polaře a na oranžovou část mety dobíhá běžící pálkař. Pro nesoutěžní utkání je možno místo dvojité mety požít stejnou metu jako na druhou či třetí. Nadhazovací meta je obdélníková bílá deska ze dřeva nebo z tvrdé gumy o rozměrech 60 x 15 cm. Je umístěna ve středu nadhazovacího kruhu (r = 2,7 m) v rovině hřiště. Bližší okraj nadhazovací mety je od vrcholu domácí mety vzdálen 14,02 m pro muže dorostence a kadety, 12,19 m pro ženy a ostatní kategorie, kromě žákyň do 12 let a žáků a žákyň do 10 let, pro něž platí vzdálenost 10,67 m. Ostatní mety jsou čtverce o straně 38,1 cm a jejich povrch má být zhotoven z hrubého plátna nebo podobného materiálu, což umožňuje bezpečný došlap pro běžce i polaře (obr. 2), (Pravidla softballu, 2005).
5 Družstva Družstvo se skládá z devíti hráčů, které nazýváme podle postavení v poli takto: nadhazovač, chytač, 1. metař, 2. metař, 3. metař, spojka, levý polař, střední polař, pravý polař. Hráči družstva v obraně mohou být kdekoliv v poli, pouze nadhazovač musí být při nadhozu na své metě a chytač ve svém území. Družstvo musí mít požadovaný počet hráčů, aby mohlo utkání zahájit, nebo v něm pokračovat. Porušení tohoto pravidla znamená skreč, tj. ukončení zápasu ve prospěch družstva, které neporušilo pravidla. Seznam členů družstva musí být vypracován a na začátku každého zápasu předán zapisovateli nebo rozhodčímu. Rozhodčí na domácí metě si seznam členů družstva ponechá po celou dobu trvání zápasu. 5.1 Vnitřní polaři- IF (infielders, obr. 3) nadhazovač - P (pitcher), číslo postu zadák - C (catcher). číslo postu 2
první metař - lb (first baseman), číslo postu 3 druhý metař - 2B (second baseman), číslo postu 4 třetí metař - 3B (third baseman), číslo postu 5 spojka - SS (shortstop), číslo postu 6 5.2 Vnější polaři - OF (outfielders, obr. 4) levý polař - LF (left fiedler), číslo postu 7 střední polař - CF (center field). číslo postu 8 pravý polař - RF (right field), číslo postu 9
6 Vybavení hráčů 6.1 Vybavení polařů Všichni hráči v poli musí mít rukavici. Rukavice se liší svou velikostí i tvarem (obr. 5). Menší rukavice nosí většinou vnitřní polaři, s výjimkou prvního metaře a zadáka. Ti mohou
hrát se speciálními rukavicemi, které se liší velikostí i tvarem. Vnější polaři mají obvykle rukavice delší. K dalšímu povinnému vybavení zadáka patří přilba s maskou a chráničem krku, chránič hrudníku a chrániče holení (obr. 6). U mužů patří navíc k povinnému vybavení suspenzor. 6.2 Vybavení pálkařů 6.2.1 Pálka Pálka musí mít kruhový průřez a hladký povrch (obr.7). Kruhový průřez nesmí být větší než 5,72 cm v průměru v nejširším místě a může být nejvýše 86,36 cm dlouhá. Maximální hmotnost pálky je 1077,3 g. Nesmí mít ostré výstupky, hrany apod., které by mohly být pro hráče nebezpečné. Pálka nesmí mít otřepy ani praskliny nebo trhliny. Nejčastěji je vyrobena z kovu. Musí mít bezpečnou rukojet, obalenou korkem, plátnem nebo páskou. Je-li kovová
pálka dutá, musí být na širším konci pevně uzavřena zátkou z gumy nebo vinylu (Pravidla softballu, 2005). Na pálce musí být od výrobce označeno, že pálka odpovídá pravidlům pro softball (official softball). Každý pálkař by měl po konzultaci s trenérem používat jen jednu, maximálně dvě pálky, na které je zvyklý. Nejdůležitějším kritériem pro výběr je celková hmotnost a délka pálky, která musí být taková, aby ji hráč bezpečně ovládal. 6.2.1 Přilba Ochranné přilby pro pálkaře jsou v současné době povinné. Přilba je povinná i při dalším pokračování v běhu po metách. 6.2.1 Míče Míč musí mít tvar koule. Jeho povrch musí být hladký, nebo musí být sešit hladkým švem, nebo skrytými stehy. Vnitřek míče je vyroben ze směsi korku a gumy. Toto jádro je ručně nebo strojově ovinuté zkroucenou přízí a ztmelené latexem, nebo gumou. Povrch tvoří koňská či hovězí kůže, nebo je ze syntetického materiálu. Obvod dvanáctipalcového míče musí měřit nejméně 30,2 cm a nejvýše 30,8 cm, hmotnost je nejméně 178,0 g a nejvýše 198,4 g. Švy musí mít nejméně 88 stehů na každé straně, šitých metodou dvou jehel (Pravidla softballu, 2005). 6.2.1 Obuv
Pro softball používají hráči speciální obuv tzv. spikes. Ta má na podrážce ploché kovové nebo umělohmotné hroty, které hráčům umožňují dobrý pohyb po hřišti. 7 Charakteristika základních herních činností hráče Veškerá didaktika je popsána pro hráče praváky. Útočné herní činnosti: Odpalování Běh po metách Obranné herní činnosti: Střehový postoj Chytání Házení Nadhazování
7.1 Útočné herní situace 7.1.1 Odpalování 7.1.1.1 Pálkaři Pálkaři jsou očíslováni a nastupují stále v tomto pořadí na pálku. Byl-li pálkař vyřazen, může v téže směně pálkovat znovu, ovšem za předpokladu, že nebyli vyřazeni dva další pálkaři a všichni pálkaři v pořadí za ním se již na pálce vystřídali. Po dobrém odpalu se pálkař stává běžcem a musí na první metu. Na žádné metě nesmějí být dva běžci současně. Běžci se nesmějí vzájemně předbíhat. Pálkař se musí před odpalem postavit do svého území do 10 vteřin po výzvě rozhodčího hra. Pálkař musí stát vedle domácí mety ve svém vyznačeném území (pálkařský box), pálku drží oběma rukama (obr. 8). Má právo na tři dobře nadhozené míče. Dopadne-li odpálený míč kamkoliv do vymezené výseče (do hřiště), je to dobrý odpal. Je-li odpal chybný (mimo výseč), není hra zahájena a všichni běžci se musí vrátit na metu, ze které vyběhli. 7.1.1.2 Základní dálkařské postavení Ze svého postoje musí pálkař zasáhnout švihem pálky všechny míče letící nad metou ve strike zóně, tj. mezi koleny a rameny (obr. 9).
V základním postavení by měl pálkař stát pohodlně, ve stoji rozkročném. Pálka, kterou drží v rukou, může být opřena o rameno. Hlava je natočena k nadhazovači a oči jej sledují. Před zahájením nadhozu změní pálkař svůj postoj tím, že zvedne pálku od ramen a zahájí výkrok přední nohou a nápřah, nebo se postaví do připraveného postoje. Pálka směřuje šikmo vzhůru nad hlavu pálkaře (obr. 10). Po výkroku pokračuje pálkař rotací boků a trupu, paže rotují současně s trupem. Těsně před kontaktem pálky s míčem dojde k rychlé extenzi obou paží, po kontaktu pálkař dokončuje odpal rotací trupu a později přetočením zápěstí. Při došvihu jsme uvolnění, dojde k dokončeni rotace boků a ramen, vykročená noha je v koleni pokrčená a po přetočení zápěstí je dokončen švih pálkou (obr. 11). Start začíná vykročením zadní nohy do směru běhu. V průběhu prvního kroku pouští pálkař pálku na zem (Süss, 2003).
7.1.2 Ulívky Ulívku lze také nazvat zkrácený odpal. Při ulívce se pálkař snaží nadhozený míč sklepnout pálkou na zem tak (obr. 12), aby obrana soupeře nestačila tento míč zahrát včas na první metu. Jestliže je ulívka provedena dobře a ve správném směru, je velmi obtížné pro tým v poli zahrát obrannou hru. obr.12 Základní postoj a ulívková strike zóna Pálkař musí zaujmout rovnovážnou pozici pro odpálení míče. Jeho kolena mají být pokrčena, pálka držena před tělem. Hlava pálky by měla být ve výši očí a směřovat k vrcholu strike zóny. Jakmile se blíží míč, pohybem kolen pálkař srovná svou výšku k nadhozu. Mnoho lidí věří, že je obtížné ulívat vysoké nadhozy, ale opak je pravdou. Nižší nadhoz vyžaduje, aby se
pálkař snížil v kolenou, aby byl schopen ulít míč. Pálkař musí držet hlavu pálky výše než rukojeť, k dosažení výšky nízko letícího míče musí použít pouze pohyb v kolenou. Pálkař se musí zaměřit na horní polovinu míče v okamžiku, kdy se přibližuje. pálkař musí dovolit svým rukám působit jako absorbér nárazu, když dojde ke kontaktu pálky a míče. Směr odpalu pak udává pálkařova spodní ruka. Jestliže jde o pravorukého pálkaře a chce ulít míč směrem ke třetí metě, pak táhne spodní ruku směrem k sobě, aby získal správný úhel. Jestliže chce naopak ulít ve směru první mety, tlačí spodní ruku od sebe směrem k nadhazovacímu kopci, a tím opět dosáhne správného úhlu. Nejdřív pálkař ulívá míč a pak teprve běží (Friedmann, 2003). V případě, že ulíváme za účelem dosažení mety, nazýváme tuto rozehru útočná ulívka. Jestliže se snažíme ulívkou pouze posunout běžce na další metu i za cenu vlastního vyautování, jedná se o ulívku sebeobětovací (Kadlecová, 2003). 7.1.3 Běh po metách Běh po metách nelze ze softbalových dovedností v žádném případě vyřadit. Mnohdy právě správný běh po metách zajistí vítězství. Činnost běžícího pálkaře začíná v okamžiku, kdy došlo ke kontaktu pálky s míčem (obr. 13). Běžec se snaží získat tolik met, kolik mu daná situace dovolí. Hodnotí své individuální schopnosti, provedený odpal a současný stav zápasu (směny, auty, skóre). Kouč koordinuje běžce, který musí poslechnout jeho příkazy, které gestikuluje pažemi (obr. 14). Kouč musí samozřejmě rovněž zvážit konkrétní situaci.
Aby mohl hráč správně vyběhnout z mety, musí zaujmout vhodné postavení (obr. 15). Běžec se musí soustředit na svůj start z mety, který nesmí být dříve, než nadhazovač vypustí míč z ruky. Musí tedy sledovat pohyb ruky nadhazovače. 7.1.4 Hra v útoku Hráči družstva na pálce jsou zapsáni do line-upu (zápis o utkání) v pálkařském pořadí 1 až 9 a toto pořadí musí dodržovat. Tzn. začíná první, který jde znovu na řadu až po devátém. V případě, že např. bude šestý pálkař při pálení třetí aut, v další směně bude na pálce pokračovat hráč s pořadovým číslem 7. Ale pokud by byl např. pátý hráč vyautován v poli, zatímco je
šestý pálkař na pálce a jedná se již o třetí aut, pokračoval by na pálce v další směně opět šestý pálkař. Úkolem pálkaře je dobře odpálit nahozený míč do pole a poté oběhnout všechny 4 mety v pořadí až 4. Za takový oběh získává útočící družstvo I bod. Vítězí družstvo s větším počtem doběhů - bodů. Nejčastěji pálkař obsadí pouze 1. metu. Po získání l.mety se pálkař stává běžcem a může postupovat dále nejen po odpalu svých spoluhráčů, ale vždy, když nadhazovač vypustí míč z ruky. V tomto případě se jedná o tzv. krádež. Krádeži může zabránit catcher, který po nadhození míče ihned přihodí míč polaři u druhé mety (2B nebo SS), který poté běžce tečuje a tím ho vyautuje. Mnohem obtížnější je odpálit míč tak, abychom získali více jak jednu metu. V případě, kdy hráč odpálí míč tak daleko, že stihne oběhnout všechny čtyři mety, nebo za plot ohraničující konec hřiště, jedná se o tzv. homerun. Odpálí-li míč mimo hřiště (mimo výseč), nemůže on, ani případní běžci na metách postupovat dále. První dva takové odpaly se počítají jako striky, dále jich může mít neomezené množství, dokud neodpálí do hřiště nebo není aut. Hráči útočícího družstva se snaží získávat body do té doby, než se hráčům bránícího družstva podaří udělat tři auty tzn. než vyautují tři hráče pálícího týmu. Pak si úlohy pálkařů a obránců vymění. Běžci/pálkaři jsou vyřazeni ze hry: a) nepodaří-li se jim odpálit ani jeden ze tří dobrých nadhozů, b) jestliže se při přeběhu mezi metami vzdálí od spojnice met více jak 1 metr, c) odpálí-li míč do vzduchu a ten je chycen polařem, d) polař chytí míč a zašlápne metu dřív, než na ni pálkař doběhne, e) polař chytí míč a dotkne se s ním běžce. 7.1 Obranné herní činnosti 7.2.1 Střehový postoj
Střeh je obranná herní dovednost, kterou začíná každá rozehra v obraně. Jejím cílem je připravit polaři co nejvýhodnější podmínky pro chycení odpalu, příhozu, nebo jiných činností. Střehový postoj: Polař v základním postoji stojí ve stoji rozkročném, kolena jsou mírně pokrčena, levá/pravá noha je o něco v předu. Hmotnost těla je rozložena rovnoměrně na obou předních částech chodidel. Tělo je v mírném předklonu a paže jsou volně svěšeny před tělem. Hlava je vzpřímena a oči sledují činnost nadhazovače a pálkaře. Jednotlivý polaři se mohou v základním postoji lišit. Obecně zaujímají vnitřní polaři nižší střehový postoj, který jím umožní rychlejší start, na rozdíl od vnějších polařů. (obr. 16). Polaři by měli zaujmout střeh v okamžiku, kdy nadhazovač zahájí nadhoz rozpojením rukou (Süss. 2003). 7.2.2 Chytání Chytání míče je herní dovednost, kterou dále rozlišujeme podle situace a cíle, se kterým polař míč chytá: na chytání příhozu, chytání odpalu po zemi a chytáni odpalu v letu. Ve většině případů následuje po chycení míče také jeho odehrání. Má-li být odehrání míče rychlé a přesné, je nutné míč nejdříve správně zpracovat. Z tohoto důvodu se vždy snažíme každé chycení míče zakončit tak, aby byl míč připraven k rychlému odehrání - tj. držený oběma rukama u ramene házecí ruky (obr. 17), (Süss, 2003).
Při správném chycení musí míč skončit v košíku rukavice. Paže nejprve sledují dráhu míče a až v další fázi jej stahují směrem k rameni nebo na prsa. Oči musí pozorně sledovat míč až do místa chycení, tzn. do rukavice. Vždy chytáme oběma rukama. 7.2.2.1 Chytání příhozu nebo line drivu Při chytání míče v letu stojíme mírně rozkročení, o chycení míče by se měl polař vždy pokusit pomocí obou rukou, vždy však do rukavice (druhá ruka slouží k zajištění míče proti vypadnutí). V základním postoji před chycením míče předpaží polař obě mírně pokrčené paže, pravá ruka je položena za koš rukavice. Po nárazu míče do rukavice provádí polař ztlumení tohoto nárazu pohybem obou paží k tělu. Během tohoto pohybu přehmátne pravou rukou k míči a uchopí jej. Pohyb obou paží by měl končit u pravého ramene, odkud může být zahájen nápřah k dalšímu hodu. Během tohoto pohybu paží přenáší váhu na pravou nohu, což hráči umožní plynulejší přechod k výkroku a nápřahu pro další hod (Süss, 2003). 7.2.2.1 Chytání míče po zemi Pokud hnič chytá míč po zemi, musí přejít ze střehu do postoje pro chycení odpalu. Po odpálení míče se snaží co nejrychleji dostat do dráhy míče, aby hoje-li to možné, chytal mezi nohama. Jde-li míč přímo na něj, jde proti němu. Jde-li však doprava nebo doleva, udělá přckrok do strany (tzv. zkřižný krok). Jde-li míč více jak dva kroky od polaře, hráč vyběhne do strany, jakoby z nízkého startu a snaží se být po celou dobu co nejníže těžištěm k zemi. Polař se snaží opět se dostat do střehového postavení a chytat míč mezi nohama (obr.18). V případě, že toho nejsme schopni, chytáme míč na backhand nebo forhand.
Hráč chytí odpal do rukavice v poloze, kdy je její osa kolmá na směr odpalu. Poté míč přiklopí pravou rukou a ztlumí náraz současným pohybem obou paží k tělu. Tlumící pohyb končí v oblasti břicha polaře, odkud začíná nápřah pro další hod. Hlava se okamžiku chycení míče předklání a polař sleduje míč až do rukavice. Míč, který se kutálí pomalu nebo dokonce stojí, polař sbírá u pravé nohy praváka a levé leváka vždy volnou rukou. V případě velmi prudkého odpalu, kdy nemůže míč chytit do rukavice, blokuje ho tělem, buď snížením těžiště, nebo jej zaklekne jednou nohou (polař si klekne na koleno, bérec je na zemi a směřuje kolmo ke směru odpalu, ramena musí zůstat rovněž v tomto směru, aby míč alespoň zastavil a nenechal ho projít za sebe. Tento typ zákleku často používají vnější polaři (Sőss, 2003). 7.2.2.2 Chytání odpalu ze vzduchu tzv. lufty Vždy se snažíme dostat tělo pod míč, aby jeho letová dráha byla přímo zepředu a abychom jej chytali před tělem. První kroky k míči by měly být co nejrychlejší, abychom získali čas, teprve před chycením zpomalíme, nebo úplně zastavíme. Směřuje-li míč za nás, otáčíme se doprava a při běhu sledujeme dráhu jeho letu přes levé rameno. Nikdy necouváme, ale běžíme bokem. běhu. Letí-li míč hodně daleko za nás, sledujeme ho jen periferně, abychom udrželi správný směr Při samotném chytání máme ruce zdvižené a natažené před sebou, mírně pokrčené v lokti. Osa rukavice je kolmo na směr letu míče, pravá ruka je za košem rukavice stejně jako u
chytání příhozů. Hráč by měl stát ve správném rovnovážném postoji, aby mohl korigovat případné změny letu míče (Sőss, 2003). 7.2.2 Házení Hod může následovat po chycení příhozu od spoluhráče, nebo po chycení odpalu. Průběh a výběr způsobu hodu záleží na místě, odkud a na jakou vzdálenost polař přihazuje. Základním způsobem hodu je hod vrchním obloukem (obr. 19), z něj se ostatní způsoby odvozují (hod stranou a spodním obloukem). Používáme ho na delší vzdálenosti. Při držení míče používáme čtyři až pět prstů. Míč se snažíme uchopit přes švy tak, aby se nám mezi ukazovákem a palcem vytvořilo písmeno C (obr. 20). Základní pozice hodu je stoj rozkročný levým bokem směrem k cíli, nohy jsou rozkročeny asi na šířku ramen, mírně pokrčené, rovnováha je rozložena. Očima se díváme ve směru hodu. Po chycení míče přeneseme váhu na pravou nohu se současným uchopením míče v rukavici. Poté vykročíme levou nohou směrem ke spoluhráči, kterému chceme míč hodit. Obě spojené ruce pokračují v pohybu směrem k pravému rameni, kde se rozdělují. Pravá paže pokračuje do zapažení pokrčmo tak, aby zůstala ohnuta v lokti téměř v pravém úhlu. Levá paže vykonává protipohyb do předpažení, rukavicí ukazuje na cíl hodu. Boky začínají rotovat k cíli, poté i ramena se současným pohybem obou paží. Celý pohyb pravé paže je zakončen těsně před vypuštěním míče maximálním švihem zápěstí. Levá paže vykonává protipohyb. Paže je při švihu vedena těsně kolem hlavy. Po vypuštění míče pokračuje paže v pohybu vpřed a dolů. Pohyb se zastavuje u levého kolene. Boky, trup a ramena dokončují rotační pohyb pomalým brzděním. Rotace míče po vypuštění je zpětná (Kadlecová, 2003).
7.2.3 Nadhazování Při softballu musí stát nadhazovač před zahájením nadhozu pevně na obou nohách a dotýkat se oběma chodidly nadhazovací mety. Osa ramen musí být rovnoběžná se spojnicí první a třetí mety. Míč musí držet v jedné ruce. Před zahájením vlastního nadhozu musí nadhazovač chytit míč do obou rukou (spojit ruce před tělem) nejméně na 1 a nejvýše na 10 sekund (obr.21). Pak ruce rozpojí a míč nadhazuje 1 rukou. Při nadhozu smí vykročit jednou nohou směrem k pálkaři. Správný nadhoz musí být proveden z nápřahu vzad a to švihnutím paže spodním obloukem (obr.22), (Sőss, 2003). Dobrý nadhoz (strike) je ten, při kterém míč letí nad domácí metou v úrovni ramen ke kolenům přirozeně stojícího pálkaře a dále každý nadhoz, po kterém pálkař švihl pálkou a netrefil ho, nebo ho odpálil mimo výseč hřiště.
Špatný nadhoz (ball) je ten, při němž míč letí mimo vymezený prostor, dále je-li správně stojící pálkař (mimo domácí metu) míčem zasažen a automaticky dostává metu zdarma, nebo je-li nadhoz proveden proti pravidlům (s rozběhem apod.). Po čtvrtém špatném nadhozu jde pálkař zdarma na první metu, je-li obsazena předcházejícím pálkařem, postupuje i ten na další metu (tj. nucený postup). Naopak, pokud pálkař neodpálí třetí dobrý nadhoz (strike), může být vyautován. V této situaci mohou nastat 2 varianty: 1. Zadák nadhoz chytí pálkař je vždy aut 2. Zadák nadhoz nechytí a) je-li 1. meta obsazená, je pálkař automaticky aut b) v ostatních případech může zadák pálkaře vyřadit tím, že přihraje míč na první metu dříve, než tam pálkař doběhne. 7.2.5 Hra v obraně (poli) Do obrany nastupuje 9 hráčů, zbylí náhradníci sedí v dagautu (lavička s přístřeškem) příslušného týmu. Obvykle začíná v poli domácí tým, pokud tomu tak není, losuje se v přítomnosti hlavního rozhodčího. Úkolem bránícího týmu je co nejrychleji vyřadit ze hry 3 protihráče. Po třech autech dochází ke střídaní družstev obránci jdou útočit, útočící družstvo jde do pole. Každé družstvo je 7x v poli a 7x na pálce. Pokud je stav nerozhodný, pokračuje se stejným způsobem, dokud se hra nerozhodne. Významným článkem týmu v obraně je nadhazovač. Jeho úkolem je nadhodit míč tak, aby byl dobrý (tj. do prostoru mezi koleny a rameny nad metou) a zároveň aby byl co nejhůře odpalitelný. Pokud se pálkaři podaří míč odpálit, začíná pracovat obrana. Snaží se hráče vyautovat, nebo chytit míč tak, aby hráč postoupil o co nejméně met. Polaři mohou protihráče vyautovat chyceným odpalem ze vzduchu, chycením míče a následným dotykem běžce mimo metu, nebo pokud v případě nuceného postupu polař chytí míč a zašlápne metu dříve, než na ni pálkař doběhne. 8 Jak udělat softball pro děti zábavný Učitelé i kouči by měli všechny hry, nejenom softball, udělat pro děti zábavnou formou, tak aby je zaujaly a zároveň, aby se učili a zdokonalovali. Malé děti ještě nemají natolik vyvinuty koordinační schopnosti, tudíž musíme použít takové cesty, abychom pro ně softball učinili zjednodušenou formou. To znamená ulehčit
odpalování míče, chytání, házení, ale i pochopení hry jako celku (jejího smyslu i pravidel), (Softball in the schools, 2003). Velikost míče, hřiště, ale i dalších softbalových pomůcek samozřejmě musí odpovídat věku. Uvedeme malou ukázku her na rozvoj softbalových dovedností. Počty svěřenců jdou libovolně měnit. 8.1 Běh po metách Gimme 5 Vybavení: 4mety Organizace: dáme mety 30 až 40 metrů od hráčů (vždy je určen stejný počáteční bod); vytvoříme 4 skupiny po třech dětech Hra: Hráči se střídají v odpalování imaginárních balonů ( z gumového stativu, na který si míčky staví) Po odpalu hráči upustí pálku a utíkají, jak nejrychleji můžou za 1. metu, kde se zastaví u značky (ta je umístěna tam, kde se obvykle zastavují po odpalu a běhu na první metu) a ihned se vracejí zpět na 1 metu Potom, co se na metu vrátí, zakříčí zelená a ustoupí z mety, což je signál pro dalšího hráče za ním, který jde pálit Tímto způsobem se vystřídá celé družstvo Cíl: cílem hry je vytvořit si správný návyk běhu na 1.metu 3,2,1 Vybavení: 4 mety Organizace: dáme všechny 4 mety na jejich správná místa, ve správných vzdálenostech a vytvoříme 5 skupin po třech dětech Hra: Celá skupina je pohromadě Každý hráč ve skupině má číslo 1. hráč je číslo 3, 2. hráč číslo 2 a 3. hráč číslo 1
Hráči běží na metu, která odpovídá jejich číslu číslo 3 běží na 3.metu, číslo 2 na 2.metu a číslo 1 na 1.metu Jakmile celá skupina doběhne na mety, odchází a pokračuje další skupina Poté, co se všechny skupiny jednou vystřídají, čísla ve skupině se posunují a běh se opakuje, avšak nyní každý běží na jinou metu (na tu, která odpovídá jejich současnému číslu), takže každá skupina poběží celkem třikrát Cíl: cílem hry je naučit se správně běhat po metách (dbáme na dobré provedení náběhů na jednotlivé mety) 8.2 Házení a chytání Hláskuj své jméno Vybavení: 1 míč na 2 hráče Organizace: dvojice se snažíme vybrat dle úrovně jejich dovedností, 2 hráči stojí proti sobě, počáteční vzdálenost cca. 5 metrů Hra: Dvojice si mezi sebou hází míč Pokaždé když chytí míč, řeknou písmenko svého jména Poté, co řeknou celé svoje jméno, udělají dva kroky vzad Pokračují, dokud neskončí časový limit nebo na nejdelší možnou vzdálenost, která odpovídá jejich schopnostem Cíl: cílem hry je uvědomění si správné techniky chytání a příhozu míče Horká brambora Vybavení: Organizace: Hra: 1 míč pro 3 hráče 4 týmy po 3 hráčích, hráči každé skupiny si stoupnou do řady cca 10 metrů od sebe
Ve skupině si balon házejí navzájem první hráč s prostředním, prostřední s třetím a nazpět (jedná se o tzv. relay, kdy prostřední hráč zkracuje vzdálenost mezi hráčem, který míč odhazuje a cílem hodu) Všichni hráči si po předem určeném časovém limitu vymění pozice, takže si každý vyzkouší relay post uprostřed Cíl: cílem hry je uvědomění si správné techniky chytání a příhozu míče a způsob zkracování příhozu tzv. relay 8.3 Nadhazování Jdi a hoď bez míče Vybavení: žádné nepotřebujeme Organizace: všichni hráči zkoušejí tuto činnost dohromady, stojí v jedné řadě, dodržují bezpečné rozestupy, kouč/učitel stojí naproti nim Hra: Všichni hráči předstírají, že mají v ruce, kterou budou nadhazovat míč Jakmile kouč/učitel řekne TEĎ, každý z hráčů vykročí opačnou nohou, než je házející ruka, zároveň udělají rukou s míčem kolo Hráčům slovně pomáháme zároveň udělej krok a kroužek tvojí rukou (pohyb rukou začíná zároveň s výkrokem, ale končí až po dokončení výkroku) Cíl: cílem cvičení je vytvořit si správný pohybový návyk u nadhazování spodem Jdi a hoď s míčem Vybavení: 1 míč na jednoho hráče Organizace: všichni hráči zkoušejí tuto činnost dohromady, stojí v jedné řadě, dodržují bezpečné rozestupy Hra: Všichni hráči mají míč v ruce, kterou budou nadhazovat; stojí v řadě před zítkou či plotem
Jakmile kouč/učitel řekne TEĎ, každý z hráčů vykročí opačnou nohou, než je házející ruka, zároveň udělají rukou s míčem kolo a vypustí jej (snaží se rovně před sebe) Hráčům slovně pomáháme zároveň udělej krok a kroužek tvojí rukou, pak vypusť míč (pohyb rukou začíná zároveň s výkrokem, ale končí až po dokončení výkroku) Cíl: cílem cvičení je vytvořit si správný pohybový návyk u nadhazování spodem a vypuštění míče ve správný moment 9 Závěr Tato práce si kladla za cíl seznámit s pálkovací hrou softballem a to s jak jejími základními pravidly, s pomůckami nezbytnými k této hře, tak rovněž s dovednostmi, jež by měl člověk ovládat, pokud chce být platným hráčem. Součástí jsou i další teoretické poznatky, jako historie tohoto sportu a jeho organizace. Metodicky jsou zde popsány všechny softbalové úkony pálení, chytání, házení a nadhazování. Názorně je ukázáno, jak by mělo vypadat postavení hráčů v poli jejich rozmístění na hřišti, základní postoje vnitřních a vnějších polařů a následné způsoby zastavování a chytání míčů. Také běžci by si měli uvědomit, jak nejlépe se chovat při běhu po metách, čemuž jsme se v naší práci rovněž věnovali. Pro zpestření jsme si ukázali několik zábavných her, díky kterým můžeme rozvíjet softbalové dovednosti a schopnosti. Vzhledem k tomu, že se většina lidí s tímto sportem nikdy nesetkala, je tato práce doplněna řadou obrázků, pro názornou ukázku a pochopení teoretického výkladu. Tento materiál by mohl být užitečný především pro učitele, pro začínající hráče, ale i pro jedince, kteří se s touto hrou chtějí pouze seznámit a pochopit její základní princip. Popis základních herních činností jednotlivce a také popis herních situací může sloužit jako malá příručka nebo alespoň návod, jak hrát softball. Většina softbalových činností je popsána
na základě mé softbalové praxe nejen jako hráčky, ale také jako trenérky mládežnických oddílů. 10 Resumé Cílem naší bakalářské práce bylo seznámit se stále více oblíbenou hrou softball, s jejími základními pravidly, dovednostmi, vybavením a některými průpravnými hrami. Zájem o tuto hru se zvyšuje, ale právě neznalost těchto věcí od ní mnohé odrazuje. Většina lidí neví, co mohou od softballu očekávat. Naše práce by měla přispět k rozšíření informovanosti o softballu, ale také jako metodická příručka, jak hrát softball. Целью бакалаврской работы является ознакомление с основными правилами, умениями, оборудованием и некоторыми подготовительными элементами спортивной игры софтболл. Интерес к игре постаянно увеличивается, однако незнание правил отталкивает людей от активной игры. Данная работа должна способствовать расширению информированности. Она также может послужить методическим руководством для игры в софтболл.
11 Použitá literatura 1. SőSS, V. Softball a baseball: technika, herní situace, pravidla. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. 113 s. 2. Pravidla softballu. 1. vyd. Praha: ČSA, 2005. 84 s. 3. JELÍNEK, A. Historie a vývoj pálkovacích her. Seminární práce. 1. vyd. Brno: PdF MU, 1989. 12 s. 4. KNOBLOCH, P. Softball, baseball pro trenéry všech tříd. 1. vyd. Praha: ČÚV ČSTV, 1987. 75 s. 5. KNOBLOCH, P. Odpalování v softballu a baseballu. Metodický dopis. 1. vyd. Praha: ČÚV ČSTV, 1987. 62 s. 6. ISF. Softball in the schools. Tampa Bay: ISF, 2003. 47 s. 7. IBA/ISF. Tee ball coutching guide. Indianapolis: IBA/ISF, 1989. 16 s. 8. ADAMÍROVÁ, J. a kol. Softball začátečníků. Metodický dopis. 1. vyd. Praha: ČÚV ČSTV, 1980. 43 s. 9. KADLECOVÁ, R. Softball v tělesné výchově na základních školách. Diplomová práce. 1. vyd. Brno: FSpS MU, 2003. 60 s. 10. FRIEDMANN, Z. Problematika odpalování míčů v baseballu. Diplomová práce. 1. vyd. Brno: FSpS MU, 2003. 68 s. 11. www.softball.cstv.cz 12. www.internationalsoftball.com
12 Seznam obrázků Obr. 1 Softballové hřiště a rozestavení hráčů v poli 11 Obr. 2 Rozestavení met na softbalovém hřišti... 12 Obr. 3 Základní postavení vnitřních polařů... 13 Obr. 4 Základní postavení vnějších polařů 14 Obr. 5 Typy rukavic... 15 Obr. 6 Chrániče zadáka.. 15 Obr. 7 Typy pálek.. 16 Obr. 8 Držení pálek 19 Obr. 9 Správný a špatný nadhoz 19 Obr.10 Základní postoj pálkaře... 20 Obr. 11 Dokončení švihu 20 Obr. 12 Základní postoj a ulívková strike zóna... 21 Obr. 13 Kontakt pálky s míčem... 22 Obr. 14 Místa, ze kterých hráč sleduje kouče. 22 Obr. 15 Startovní postavení za metou (a), před metou (b). 23 Obr. 16 Střeh vnitřních polařů (a), střeh vnějších polařů (b).. 25 Obr. 17 Základní chycení příhozu.. 26 Obr. 18 Chycení míče po zemi 27 Obr. 19 Hod vrchním obloukem. 29 Obr. 20 Držení míče. 29 Obr. 21 Základní postavení nadhazovače na metě.. 29 Obr. 22 Nadhoz otočkou. 29