Plenární sál Malá jednací síň prostoru podtrhují světla, zapuštěná v podhledu v jasném geometrickém pojetí. Tato svítidla jsou doplňkem světel uložených po obvodu podhledové desky, která vydávají měkké nepřímé světlo na stěny v celém prostoru. Na principu nepřímého nasvětlení je řešena také vstupní sloupová partie přízemní haly. Vstupní prostory se vyznačují použitím tlumených barev s potlačením barevných kontrastů. Hlavní výtvarný záměr podporuje snahu o vytvoření decentního, důstojného prostředí s výrazným psychologickým účinkem. Příchozí by si měl v těchto prostorách uvědomit vážnost práva a nadčasovost spravedlnosti. V obdobném pojetí jako centrální hala v přízemí jsou koncipovány obě jednací místnosti, barevné a materiálové vjemy z haly provázejí návštěvníka i do těchto prostorů. Střízlivý výraz přízemní haly je obohacen výraznějším uplatněním dřeva jednak na stěnách jako obložení, jednak jako mobiliáře. Právě mobilní vybavení jednacích místností spolu s majestátním uspořádáním sezení senátu a jeho pozadím je nejvýraznějším prostorotvorným a interiérovým prvkem v těchto místnostech. Významným principem při návrhu interiérů nově vznikající soudní budovy byla diferenciace prostorů. Jednu skupinu interiérů tvoří prostory sloužící bezprostředně výkonu soudní moci a také prosto- (82) NEJVYŠŠÍ SPRÁVNÍ SOUD
ry, v nichž se bude pohybovat veřejnost a významní hosté, druhou skupinu pak interiéry určené pro pohyb, práci a pobyt pracovníků soudu. Tyto prostory jsou navrženy výrazně pozitivněji, to znamená s důrazem na vytvoření kvalitního pracovního prostředí s použitím jasných světlých barev a výraznějších kontrastů. Logickým dovršením práce byl koncept řešení atria a návrh barevného pojetí fasády a jejího nasvětlení. Původní úvahy o řešení atria, jež by mělo sloužit jako venkovní relaxační prostor pro zaměstnance soudu, vyústily v řešení, které chápe tuto plochu jako příjemné vizuální obohacení poměrně nevýrazného prostoru, sevřeného vysokými zdmi soudních budov. Nakloněná skleněná fasáda objektu na Moravském náměstí nabízí příjemný zrcadlový efekt, který rozšiřuje optické působení atria. Strohé pojetí vnitroblokových fasád všech tří soudních budov kontrastuje se zdobností fasád orientovaných do městských prostorů. Jejich řešení respektuje v plné míře původní plasticitu a tektoniku, nově byla pojednána pouze barevnost. Novým výrazovým prostředkem obohacujícím výtvarné působení hlavního průčelí je nasvětlení fasády, které ve večerních a nočních hodinách podtrhuje význam a nespornou krásu této budovy. Architektura je nejtrvanlivější formou umění. Přetrvává věky a nese svědectví o době a lidech v době svého vzniku; nese také svědectví o myšlenkových přístupech a dovednostech všech, kteří se na díle podíleli. Doufám, že při hodnocení těchto i příštích generací obstojíme. Architektonická skica nové spojovací chodby v atriu se skleněnou stěnou (83)
SLOVO GENERÁLNÍHO DODAVATELE STAVBY Ing. Oldřich Štercl, předseda představenstva akciové společnosti IMOS Brno Vsrpnu roku 2004 jsme zahájili rozsáhlou rekonstrukci tří nájemních domů na ulici Joštové, Solniční a na Moravském náměstí. Ze tří samostatných objektů, které nebyly původně určeny pro kancelářské účely, mělo být ve výsledku vytvořeno jedno funkční a zároveň důstojně reprezentující sídlo vrcholné soudní instituce, Nejvyššího správního soudu. V té době ovšem nikdo z nás netušil, s jakými záludnostmi a nepředvídatelnými skutečnostmi se budeme po celou dobu náročné přestavby potýkat. Rekonstrukce však nebyla jenom složitá, ale na druhou stranu i velice zajímavá. V průběhu výstavby došlo k objevu historického pozůstatku, středověké hradební zdi, jež bývala kdysi součástí vnějšího opevnění města Brna. Po jejím odkrytí musela být ovšem upravena celá dispo- Vstup do budovy se zbytky původního schodiště a vnitřní zdi (84) NEJVYŠŠÍ SPRÁVNÍ SOUD
zice knihovny, obnášelo to též zásah do statiky a zkomplikovalo se i technické řešení izolací proti spodní vodě. Bylo tedy nutné neustále spolupracovat s projektanty, neboť docházelo k častým úpravám původních projektů, projektová dokumentace se několikrát přepracovávala. Vše se dělo v dosti stísněných podmínkách práce byly v převážné míře prováděny ručně, bez použití jakékoliv techniky a mechanizace, navíc za přísného dohledu pracovníků brněnského památkového ústavu. Velice obtížné bylo také vybudování nového hlavního schodiště. Při těchto pracích musela být rozebrána podstatná část stávajícího nosného zdiva i celé původní schodiště, na jehož místě bylo zbudováno nové, monolitické. Dostavěny byly také schodišťové haly. Věřím, že se nám během tří let intenzívní práce podařilo přispět k vytvoření nového reprezentativního sídla Nejvyššího správního soudu. Akciová společnost IMOS Brno se zabývá generálními dodávkami pozemních, vodohospodářských a dopravních staveb od roku 1990. Kromě novostaveb provádí také opravy a rekonstrukce budov, včetně historických, památkově chráněných objektů, jakým byla budova nového sídla Nejvyššího správního soudu. V průběhu celé výstavby poskytla společnost IMOS Brno, a. s. komplexní servis veškerých svých činností a odborných znalostí získaných při realizaci obdobných zakázek na území celé České republiky. Prostor knihovny a plenárního sálu v průběhu rekonstrukce (uprostřed torzo nalezené hradební zdi) NOVÉ SÍDLO NEJVYŠŠÍHO SPRÁVNÍHO SOUDU (85)
ŘÁD V ARCHITEKTUŘE, ŘÁD VE SPOLEČNOSTI Libor Teplý Ve své volné tvorbě se více jak deset let zabývám otázkami o smyslu řádu a svobody. Na počátku devadesátých let, zbavený řádu totalitního režimu, opájel jsem se pocitem svobody. Jak ale čas plynul, začal jsem o svobodě více přemýšlet a moje myšlenky se dostávaly spíše k úvahám o řádu. Na řád i na svobodu jsem nacházel zcela jiný pohled než na začátku let devadesátých. Co nás osvobozuje, či naopak svazuje? Je opakem řádu chaos, nebo svoboda? Není nakonec svoboda obsažena v řádu? Na své otázky jsem hledal odpovědi nejen prostřednictvím své fotografické kamery, ale i komunikací s různými osobnostmi. Jeden z takto oslovených profesor Jan Sokol napsal: Řád, který by život povzbuzoval, dával mu klid, lehkost a směr, budeme zřejmě muset hledat tiše a trpělivě, abychom ho náhodou nezakřikli. Při četbě historického pojednání Michala Mazance určeného do této publikace jsem si uvědomil úzkou souvislost mezi mým spíše citovým hledáním a zcela konkrétní formou institucí Nejvyššího správního soudu. Kéž by tento soud trpělivě, (třeba i tiše), ale zcela věcně pomáhal v narůstajícím chaosu současné společnosti nacházet takový řád, o kterém píše Jan Sokol. A nejen to, ale aby dokázal takový řád prosadit do života naší společnosti. (86) NEJVYŠŠÍ SPRÁVNÍ SOUD
(87)
(88)
(89)
(90)
(91)
(92)
(93)
(94)
(95)
(96)
(97)
(98)
(99)
(100)
(101)
(102)
(103)
(104)
(105)
(106)
(107)
(108)
(109)