FORUM URBES MEDII AEVI VI. Příspěvky ze 7. ročníku mezinárodní konference FORUM URBES MEDII AEVI konané v kongresovém sále Mendelovy univerzity 13. 16. května 2008 ve Křtinách Proceedings of the 7 th year of the FORUM URBES MEDII AEVI international conference held in the congress hall of Mendel University, Křtiny in 13 th 16 th May 2008 SUROVINOVÁ ZÁKLADNA A JEJÍ VYUŽITÍ VE STŘEDOVĚKÉM MĚSTĚ THE RESOURCE BASE AND ITS UTILISATION IN THE MEDIEVAL TOWN Vydává obecně prospěšná společnost Archaia Brno o. p. s. Vydáno s podporou Grantové agentury AVČR (projekt č. 404/09/1966) / Published with the support of the Czech Foundation of Sciences (project No. 404/09/1966) Brno 2011 ARCHAIA BRNO o. p. s.
ARCHAIA BRNO o. p. s. FORUM URBES MEDII AEVI VI. Recenzované periodikum/reviewed periodical Vydavatel/Published by: Archaia Brno o. p. s. Adresa redakce/address: Bezručova 15, 602 00 Brno E-mail: brno@archaiabrno.cz Http://www.archaiabrno.org Http://www.fuma.cz Tel./Fax: 515 548 650 Předseda redakční rady/editor in-chief: Prof. PhDr. Zdeněk Měřínský, CSc. Výkonný redaktor/executive editor: PhDr. Rudolf Procházka, CSc. Členové redakční rady/editorial board: PhDr. Peter Baxa, PhDr. Jiří Doležel, PhDr. Viktor Ferus, Mgr. Petr Hrubý, PhD., Mgr. Vojtěch Kašpar, David Merta, Mgr. Marek Peška, Mgr. Jaroslav Podliska, PhD., PhDr. Rudolf Procházka, CSc. Technická redakce/technical board: Mgr. Soňa Mertová Recenzenti/Reviewers: Mgr. Jan Havrda, Mgr. Petr Kočár, prof. RNDr. František Krahulec, CSc., PhDr. Jiří Merta, prof. PhDr. Josef Unger, CSc. Překlady/Translations: Mgr. Irma Charvátová, PhDr. Jitka Seitlová Jazyková korektura/language editing: PhDr. Jitka Skorkovská, PhDr. Sonja Schürmann Sazba a grafická úprava/typesetting and graphic design: Archaia Brno o. p. s. Obálka/Cover: Černá a fialová s. r. o. Tisk/Print: Tiskárna Didot, spol. s. r. o. Náklad/Print run: 500 ks Brno 2011 ISBN: 978-80-903588-6-7 ISSN: 1803 1749
Obsah Slovo úvodem str. 3 Introduction Einleitung Rudolf Procházka Úvod do problematiky středověkých technologických postupů opracování str. 4 stavebního kamene Introduction to Mediaeval Technological Procedures in the Working of Building Stone Einführung in die Problematik mittelalterlicher technologischer Verfahren bei der Bausteinbearbeitung Michal Cihla Michal Panáček Tehelne v slovenských mestách v stredoveku a novoveku str. 26 Brickyards in Slovak Towns in the Middle Ages and the Modern Age Ziegeleien in slowakischen Städten im Mittelalter und in der Neuzeit Marián Čurný František Javorský Surovinová základna Pohanska u Břeclavi str. 46 Resource Base of the Pohansko Settlement, near Břeclav Die Rohstoffbasis von Pohansko bei Břeclav/Lundenburg Petr Dresler Reste eines mittelalterlichen Wasserhebewerkes str. 62 und eines aus der türkischen Zeit in Buda Remains of a Mediaeval Water Pump, Traces of Another, from Ottoman Buda Pozůstatky středověkého čerpadla a dalšího z tureckého období v Budě Gabriella Fényes Hutnictví kovů v podhradí Pražského hradu str. 68 Metallurgy Below Prague Castle Das Hüttenwesen im Suburbium der Prager Burg Jan Havrda Jaroslav Podliska K výrobě a variabilitě stavební keramiky ve středověkém a novověkém Brně str. 98 The Manufacture and Variability of Building Ceramics in the Mediaeval and Modern-Age Brno Die Produktion und Variabilität der Baukeramik im mittelalterlichen und neuzeitlichen Brünn Petr Holub Ťažba a použitie baraneckých pieskovcov v stredoveku str. 122 The Mining and Use of the Baranec Sandstones in the Middle Ages Abbau und Verwendung der Baranec-Sandsteine im Mittelalter Alžbeta Hornáčková Hornické a úpravnické areály na českomoravské vrchovině a jejich str. 128 vztah k soudobým městským centrům ve 13. století Mining and Metal-Processing Areas in the Czech-Moravian Highlands and Their Connection with Contemporaneous Towns in the 13 th Century Beziehungen zwischen den Bergbau- und Aufbereitungsarealen und den Städten in der Montanlandschaft Českomoravská vrchovina (Böhmisch-Mährisches Bergland) während des 13. Jahrhunderts Petr Hrubý Petr Hejhal Vápenka před branou svatého Benedikta str. 176 A Lime Kiln Outside the St. Benedict Gate, Prague Kalkofen vor dem St.- Benedikt-Tor in Prag Petr Juřina Jan Zavřel Zásobování města Brna železem v období středověku str. 184 Supplying Brno with Iron in the Middle Ages Eisenversorgung der Stadt Brünn im Mittelalter Jiří Merta Mineralogicko-petrografická charakteristika pálenej strešnej krytiny z Bratislavského hradu str. 194 The Mineralogical and Petrographic Characteristics of Bratislava Castle Fired Roofing Tiles Mineralogiosch-petrographische Charakteristik der Dachziegel Peter Nagy Miloš Gregor Historický kameňolom litavských vápencov v Devíne pri Bratislave str. 204 A Historical Quarry of Leitha Limestone in Devín, near Bratislava Historischer Steinbruch Litauer Kalksteine in Devín bei Bratislava Daniel Pivko 1
Obsah Archeologické doklady výroby z 12. 13./14. století v jihovýchodní části Brna str. 212 ve vztahu k vývoji zástavby Archaeological evidence of production in the 12 th 13 th /14 th centuries in the south-west part of Brno with relation to the development of the built-up area Archäologische Produktionsbelege aus dem 12. 13./14. Jahrhundert im Südostteil der Stadt Brno/Brünn im Bezug auf die Bebauungsentwicklung Rudolf Procházka Wann es zw 7 jarn chumpt Medieval and early modern woodland management in Moravia str. 252 Středověké a raně novověké lesní hospodaření na Moravě Péter Szabó Archeologický výzkum pozůstatků zahloubeného pravoúhlého objektu se vstupní šíjí str. 260 na náměstí Jana Žižky z Trocnova v Čáslavi Archaeological Research into the Remains of a Sunken Perpendicular Building with an Entrance Spine in náměstí Jana Žižky z Trocnova Square, Čáslav Archäologische Untersuchung der Restbestände einer rechteckigen Grube mit einem rampenartigen Eingang vom Platz Jana Žižky z Trocnova in Čáslav Martin Tomášek Jolana Šanderová Rostlinné zbytky jedním z pramenů pro interpretaci čáslavského středověkého objektu str. 276 Vegetal remains as one of the sources for interpretation of the Čáslav Medieval object Věra Čulíková Pylová analýza vzorků z archeologického objektu 1502 v Čáslavi str. 304 Pollen Analysis of Samples from Archaeological Site 1502, Čáslav Pollenanalyse der Proben aus dem archäologischen Objekt 1502 in Čáslav Vlasta Jankovská Zvonařská dílna na náměstí Republiky v Praze str. 308 Bell Workshop in the Republiky Square in Praha (Prague) Glockengiesserei auf dem Republiky Platz in Praha (Prag) Martin Vyšohlíd Seznam autorů str. 324 List of Authors 2
Archeologické doklady výroby z 12. 13./14. století v jihovýchodní části Brna ve vztahu k vývoji zástavby Rudolf Procházka Archaeological evidence of production in the 12 th 13 th /14 th centuries in the south-west part of Brno with relation to the development of the built-up area The assessment of material evidence of production in mediaeval Moravian towns and pre-urban agglomerations has yet to receive proper attention in Moravia. This contribution discusses these issues and centres upon the remnants of food-production ovens and lime kilns, smithy slag and crucibles from the 12 th 13 th /14 th centuries yielded by blanket archaeological research in the south-eastern part of Brno. The processing of non-ferrous metals, perhaps also brass, and possibly all the baker's ovens, date to the pre-urban period. After the establishment of the town, forges and lime production, associated with the construction of masonry houses, developed in the area. A division into plots in this part of Brno can be only considered after the decline of these above means of production; however, the origin of today's Josefská and Minoritská streets may date back to the pre-urban period. 1) K problematice datování pomocí keramiky odkazujeme na studii Procházka Peška 2007. Vývoj osídlení na území města Brna, tedy v prostoru od první poloviny 13. století vymezovaném hradbami, byl v uplynulých letech předmětem řady studií a článků. Je nepochybné, že jižní část tohoto území, zhruba po linii vymezené spojnicí někdejších bran Brněnská a Orlí, byla zastavěna již ve 12. století, byť patrně ne zcela souvisle. Asi v desátých letech 13. století přicházejí první němečtí (rakouští) a románští (valonští?) osadníci, kteří sehráli zásadní roli v rozšíření zástavby na sever a v její celkové restrukturalizaci v procesu lokace právního města (souhrnně Cejnková et al. 1984; Procházka 2000; 2009). Výzkumy zejména v minoritském klášteře, ale např. také na náměstí Svobody pod pozdějším kostelem sv. Mikuláše však ukázaly, že se za uvedenou hranici obývaného areálu na počátku 13. století (keramický horizont VS 1.1. 1) šíří osídlení zčásti ještě v tradiční formě, ovšem se zvýšenou intenzitou s řadou projevů zejména pyrotechnologických výrobních procesů (Merta Peška 2002; Procházka 2001). Vzhledem ke skutečnosti, že hmotná kultura domácího obyvatelstva se nemění jako mávnutím proutku po vysazení právního města, je těžké rozhodnout, zda tento proces započal již před příchodem, přesněji transformační činností cizinců, nebo ho stimulovala jejich činnost. Nálezy keramiky zmíněného horizontu VS 1.1 v nejstarších komunikačních vrstvách ulic a náměstí však naznačují, že k vyměření základní půdorysné struktury došlo velmi brzy. Poměrně rozsáhlé výzkumy, které se realizovaly v jihovýchodní a východní části historického jádra města, poskytují dobrý vhled do transformace zástavby a vůbec využívání osídlené plochy ve 12. a 13. století. Právě poznání, nebo alespoň jen nahlédnutí do ekonomiky předlokační, resp. raně lokační fáze Brna je bezpodmínečně nutné, pokud chceme posuzovat míru kvantitativních i kvalitativních změn, které přinesla právní a sociální změna druhé čtvrtiny 13. století. Následující poznatky jsme získali především z odkryvů části areálu minoritského kláštera, objekt Minoritská 1/Orlí 17, čp. 469 v letech 1988 1992, 1999, parcely domů Josefská čp. 697/7 v letech 1987 1992, 505/10 roku 1996, jakož i ze sondy ve východní části komunikace Františkánské ulice, neoficiálně zvané Římské náměstí (obr. 1). Je nutné zdůraznit, že archeologické výzkumy zachytily přímo jen určité druhy výrobních činností, tedy především pyrotechnologická výrobní zařízení, přičemž ne vždy jsme schopni určit jejich účel. Další omezující faktor představuje trend k úbytku zahloubených pecí během vrcholného středověku jejich nahrazováním pecemi nadzemními. Jen zčásti lze také odpovědět na otázku, které výrobní aktivity spadají jednoznačně do předlokačního období a které na vrub rodícího se města, tedy jaké impulsy vlastně přinesla ekonomice lokace, zásadní změna právního postavení obyvatel. Možnosti datování hmotné kultury nedovolují jednoznačné rozlišení předlokačního a raně lokačního osídlení, pokud uvažujeme o lokaci města již ve dvacátých letech 13. století. V období 12. a 13. století, na které se zaměřuje tato studie, v zásadě pracujeme se čtyřmi keramickými horizonty (RS 4.3, VS 1.1., VS 1.2., VS 2.1.), jejichž absolutní vymezení vychází jednak z historických údajů, jednak z dat získaných pomocí dendrochronologie (Procházka Peška 2007). Každopádně do předlokačního období náležejí nálezové situace s keramikou horizontu RS 4.3 vyznívajícího koncem 12. století, zatímco v horizontu VS 1.1 rámcově z první čtvrtiny 13. století patrně začínají půdorysné změny, které lze snad spojit s lokací. Horizont VS 2.1 zahrnující keramiku s menšinovým podílem nové složky původem z rakouského Podunají nepochybně lze spojit s rodícím se právním městem. Josefská 7 Osídlení 12. století bylo ze zkoumaných lokalit nejvýrazněji zastoupeno v ploše parcely odstraněného domu Josefská 7. Při jeho zpracování se ukázalo, že zde lze počítat s přímými doklady metalurgie neželezných kovů, a to spíše až na sklonku zmíněného období. Záchranný výzkum v tomto místě proběhl ve dvou oddělených etapách. První (1989 1992) se týkala přední části parcely v souvislosti se zamýšlenou, avšak v důsledku společenských změn nerealizovanou výstavbou objektu pro Technické muzeum v Brně a prováděl ji ArÚ AVČR (tehdy ČSAV) pod vedením autora, přičemž v září 1990 ho plně zastupoval Richard Zatloukal. Druhou fázi uskutečnila společnost Archaia Brno, o. p. s., pod vedením Antonína Zůbka až v roce 2001, kdy časově přecházela, resp. se prolínala s výstavbou víceúčelového domu (Zůbek 2002). Plošný odkryv první etapy zasáhl především nepodsklepenou část domu při ulici, kde byl členěn na tři sondy vymezené ponechanými zdivy (S01 03). Směrem k městské hradbě dochované ve spodní části byla vytyčena sonda 4 o délce 17 m a šířce nejdříve 2,25 m, později byla na S a J nestejnoměrně rozšířena o několik desítek cm (obr. 2). Druhá etapa navázala na první; týkala se zejména zadní části domu a překročila i linii hradby (obr. 9). 2) Za pomoc při časovém zařazení nálezů děkuji Davidu Parmovi a Stanislavu Stuchlíkovi. Vývoj na brněnské poměry výrazně strukturované lokality probíhal plynule v řadě fází a mikrofází až do poloviny 15. století především v západní části plochy, aktivity následných období až do 19. století se projevovaly spíše izolovaně (obr. 8, 9). Bázi středověkého vývoje představovala homogenizovaná pravěká vrstva č. 123 s nálezy starší až pozdní doby bronzové 2). 212
Rudolf Procházka Archeologické doklady výroby z 12. 13./14. století v jihovýchodní části Brna ve vztahu k vývoji zástavby Obr. 1 Brno, plán z r. 1843, Archiv města Brna. 1: minoritský klášter (Minoritská 1); 2: Josefská 8; 3: Františkánská; 4: Josefská 7. Na jejím povrchu se setkáváme s nejstaršími středověkými nálezy zejména s vrstvami a jámami datovatelnými do 12. století. Kromě keramiky mají pro absolutní datování první fáze osídlení lokality určitý význam dva denáry patrně druhotně přemístěné do zásypu sloupové jamky č. 511/01, a to zejména mince českého knížete Soběslava I. (1125 1140), druhou lze zatím bez přesnějšího zařazení klást někam do počátku poslední třetiny 12. století (určil Jan Šmerda; Zůbek 2002). Dokladů jednoznačně rozpoznatelných výrobních aktivit stejné stratigrafické pozice však není příliš mnoho. V sondě 01 03 (druhé dvojčíslí značí sektor) bylo zjištěno jediné ohniště 942 nejasné funkce, kromě toho byly dokumentovány lokální kumulace uhlíků. V sektoru B sondy 4 při hradbě byl odkryt zahloubený objekt 694 kruhovitého půdorysu v úrovni povrchu i při dně, šikmých stěn a rovného dna (obr. 3, 4). Nebyl zpočátku na povrchu tmavě hnědé vrstvy 123 rozlišen, jeho půdorys známe až v úrovni sprašového podloží ( na povrchu asi 1,5 1,6 m, při dně kolem 1,06 m, hloubka přibližně 1 m). Ze zásypu rázu tmavě hnědé hlíny silně promísené lomovými kameny a v horní části i žlutou hlínou byl získán soubor keramiky horizontů RS 4.3 (druhá polovina 12. století) a VS 1.1 (první čtvrtina 13. století) s typickou výzdobou radélkem. Objekt byl tedy zasypán nejspíše až na počátku 13. století. Mezi kameny vesměs o velikosti 10 30 cm, vyskytujícími se zejména ve vrstvě 1170, byly zastoupeny místní metabazity nejspíše z vrchu Petrov, starobrněnské devonské slepence, méně pískovce Old Red z Červeného kopce, ze vzdálenějších zdrojů řasové (lithotamniové) třetihorní vápence nejblíže 213
Archeologické doklady výroby z 12. 13./14. století v jihovýchodní části Brna ve vztahu k vývoji zástavby Rudolf Procházka Obr. 2 Brno, Josefská 7. Schéma členění plochy 1. etapy výzkumu (1987 1992). Obr. 3 Brno, Josefská 7. Půdorys a řez jámou 694 s nálezy tyglíků. Šedě kameny. Obr. 4 Brno, Josefská 7. 1: pohled z JZZ na sondu 04 s jámou 694 v úrovni pravěké vrstvy; 2: řez výplní jámy 694 v severní stěně sondy. 1 2 214
Rudolf Procházka Archeologické doklady výroby z 12. 13./14. století v jihovýchodní části Brna ve vztahu k vývoji zástavby Obr. 5 Tyglíky 12./13. století. 1 10: Josefská ulice 7. 1 7: tyglíky z výkopu 694; 8: z výkopu 600; 9: z výkopu 515; 10: z výkopu 514; 11 13: Minoritská 1; 11: výkop 520; 12: vrstva 1240; 13: vrstva 1230. Obr. 6 Brno, Josefská 7. 1 12: keramika z výkopu 694; 1, 2: vrstva 1168; 3 5: vrstva 1169; 6 9, 11, 12: vrstva 1170; 10: vrstva 2169. z území obce Prace, jakož i valouny ortoruly zřejmě z teras Svratky. Nebyly opálené či jinak narušené žárem, takže jejich souvislost s metalurgickou či jinou kovozpracující činností, např. jako destrukce pece či nějakého soklu, která by nás mohla napadnout ve vztahu k nálezům zmíněným níže, zůstává v rovině nepodložených domněnek. Pozoruhodné je však velmi nesourodé složení. Ve dvou víceméně mechanicky rozlišených stratigrafických jednotkách výplně se našlo 13 převážně zlomků tyglíků vyrobených, až na jeden, ze zlomků nezdobených kyjovitých okrajů zásobnic skupiny 12, typických pro horizont RS 4.3 (obr. 5: 1 7). Asi sem patří také zlomky dvou tyglíků nalezených údajně ve vrstvě 123 v tomtéž sektoru před rozeznáním jámy. Podle dosavadních znalostí lze zmíněné okraje klást do pokročilého 12. století, předcházejí již zdobeným okrajům skupin 13 a 14, typickým pro 13. století. V zásypu čtyř z pěti vrstev výplně se nacházely i zlomky keramiky včetně okrajů hrnců zdobených radélkem, zařaditelných do horizontu VS 1.1, pouze nejspodnější vrstva 2169 obsahovala výlučně keramiku ještě horizontu RS 4.3. Popsaná struktura souboru je nepochybně výsledkem homogenizace v rámci tzv. postdepozičních procesů, jáma se tedy zaplnila někdy na přelomu 12. a 13. století (obr. 6). Tyglíky byly používány snad ještě před koncem 12. století. V ploše lomu zlomku byla vždy vyhloubena dutina s miskovitým dnem. Užitný objem tyglíků se pohybuje kolem 20 cm 3, hloubka prohlubně kolem 49 mm. Většina kusů vykazuje v důsledku žáru zřetelné změny vnější povrchové vrstvy sklovitého rázu, až na dva exempláře, z nichž jeden zjevně nebyl dokončen. Jediný zlomek tavicí nádobky má jiný charakter, šlo asi o běžný vakovitý tvar, rovněž s grafitem v hmotě. Po jednom fragmentu tyglíku ze zásobnice se našlo také v jámě 515/2001 (zásyp 278/01) s keramikou horizontu RS 4.3, jakož i v mladší jámě 514 (zásyp 277/2001 s keramikou horizontu VS 1.1), a to ve vzdálenosti asi 1,5 m od objektu 694, takže lze předpokládat společný původ tyglíků (obr. 5: 8, 9). Další zlomek tyglíku pochází ze zásypové vrstvy 240 jámy 600, hliníku zasypávaného převážně až v horizontu VS 1.2, kam náleží i většina keramiky ze zmíněné uloženiny. V tomto případě šlo o neúplný spodek silnostěnné specializované nádobky z jemnozrnné hmoty bez příměsi grafitu, na povrchu oxidačně vypáleného či přežehnutého. Zjevně se vymyká z prostředí tyglíků druhé čtvrtiny 13. století, nejspíše jde o reziduum z předlokačního období (obr. 5: 8). Tyglík nenese žádné stopy užívání, zvýšeného žáru apod. Z tohoto hlediska i složením užité hmoty se podobá silnostěnným hrubým miskám z Radnické ulice 8 či Starobrněnské 8 (Procházka Loskotová 1999, 184, o. 5: 24, 25). Z výčtu nálezových souvislostí zmíněných tyglíků vyplývá jejich pohyb v rámci postdepozičních procesů do počátku 13. století. Obr. 7 Brno, Josefská 7. Zlomek bronzového hranolu z jámy 694. 215
Archeologické doklady výroby z 12. 13./14. století v jihovýchodní části Brna ve vztahu k vývoji zástavby Rudolf Procházka Obr. 8 Brno, Josefská 7. Řezy P1 P3 severní stěnou sondy 01, sektory 01 03. 1: vypálená hlína, pozůstatky topenišť; 120: vrstva s koncentrací strusek; 123: pravěká vrstva z půdního typu. 1: 17. století; 2: 14./15. století polovina 15. století; 3: 2. polovina 13. století 1. polovina 14. století; 4: konec 12. století 1. polovina 13. století. 216
Rudolf Procházka Archeologické doklady výroby z 12. 13./14. století v jihovýchodní části Brna ve vztahu k vývoji zástavby Obr. 9 Brno, Josefská 7. Plochy výzkumu 1989 1992 a 2001. Dvě subfáze z 12. až počátku 13. století se zakreslenými pozůstatky topenišť 912, 932, 941, 1314, 1326; kromě jiných zhloubených objektů zakreslena i jáma 694 s nálezy tyglíků. Série zlomků byla podrobena analýzám, a to rentgenem fluorescenčním /XRF/, pomocí skenovacího elektronového mikroskopu (SEM) a elektronové mikrosondy CAMECA SX 100. Na povrchu grafitových tyglíků i pomocí mikrosondy byla prokázána přítomnost mědi a zinku, lze tedy uvažovat o výrobě či práci s mosazí, zatímco mikrosonda nevyloučila také práci s olovem či stříbrem. Ani různé druhy použitých analytických metod však zatím nedovolují dále upřesnit, resp. jednoznačně prokázat druh kovolitecké činnosti (Procházka Hložek Holubová Závodná 2011). V jámě 694 se však našel také jediný zlomek suroviny poněkud jiného charakteru, a to hranol bronzoviny o hmotnosti 19,8 g při rozměrech 15 20 10 mm (obr. 7). Pravděpodobně se jedná pouze o část delší tyče, patrně hřivny. Stopy kovovýroby doplnilo několik zlomků železářské strusky z kovářské výroby (Doležal Roupcová 2009). V blízkosti se nepodařilo zachytit žádné pyrotechnologické zařízení, které by bylo možné se souborem tyglíků spojit. Různá topeniště byla zachycena v západní části plochy (sondy 1 3) výlučně při severním okraji v sondě 1, a to počínaje povrchem pravěké vrstvy 123 v sektoru 01 03, kde byly v řezech dokumentovány skvrny 942 a 943 vypáleného povrchu ještě ze 12. století. Obdobně se projevilo ohniště 905 na povrchu nejstarší středověké uloženiny 122 v sektoru 01 1 (obr. 9). Zde šlo o vypálenou plošku 905 bez dalších indikací. 217
Archeologické doklady výroby z 12. 13./14. století v jihovýchodní části Brna ve vztahu k vývoji zástavby Rudolf Procházka Tab. 1 Josefská ulice 7. Základní charakteristiky topenišť 12. 14. století. Topeniště Sonda Rozměry (cm) Mocnost vypálení (cm) Datování (stol.) 900 01-01 70 1 14. 901 01-01 130 110 5 13./14. 902 01-/02/03 80 70 10 13./14. 903 01-01 min. š. 54 1 14./15. 905 01-01 30 2 12./13. 906 01-03 50 50 10 pol. 13. 912 01-03 43 3 5 pozdní 12.? 923 4H 56 40 3 1. pol. 13. 924 4H 40 30 8 1. pol. 13. 932 (2127) 4H 60 2 12. 933 4H 60 40 2,5 1. pol. 13. 934 4H 25 20 1 1. pol. 13. 935 4I min. 28 cm 2 12. 936 4,6B min. kolem 50 2 poč. 13. 937 01-02 uvnitř 16 stěna 8 cm 14./15. 941 01-03 20 min. 14 1 poč. 13. 942 01-03 min. 30 1,5 12. 943 01-03,3A kolem 30 2 12. Výraznější stopy topenišť byly zjištěny ve vyšších úrovních sektoru 3 sondy 01. Na povrchu pravěké vrstvy 123 ležela žlutá hliněná úprava 204, kolem níž se od 12. století vytvářela nejstarší vrstva 138, na niž plynule navazovala vrstva 135 s nálezy již z počátku 13. století. Od další obdobné úpravy 212, ležící výše, oddělovala uloženinu 204 uhlíkatá vrstvička 205 (216) s několika zlomky keramiky snad ještě z 12. století. Součástí vrstvy 212 bylo topeniště 912, které se projevilo jako vrstva do oranžova vypálené hlíny (obr. 8: P5; 9; 10: 1). Mělo zhruba kruhovou centrální část o průměru kolem 43 cm, na severu k němu přiléhala o něco méně vypálená ploška. Asi 50 cm severovýchodně byla v téže úrovni odkryta malá vypálená skvrna čtyřúhelníkového tvaru 912a (25 20 cm). Kruhová část by mohla představovat pozůstatek kovozpracující pícky, bohužel potřebné indicie nutné k důkazu chybějí. Po zániku ji překryla vrstvička žluté hlíny 212, podlaha povrchové chaty s košatinovými stěnami na osnově tenkých kolíků. Následovala slupka uhlíků 213, opět se zlomky keramiky horizontu RS 4.3. Ve vyšší vrstvě 135 již spíše ze 2. čtvrtiny 13. století byl dokumentován fragment ohniště, opět vypálené plošky 941. Sled ohnišť či den pecí byl zjištěn také v sektorech G, H, I sondy 4 o něco východněji, oddělený různorodými uloženinami. Jejich časovou posloupnost s pominutím mezivrstev vyjadřuje schéma 2127 (932) 936 2144 1327 010 (923, 924, 1314, 1316), 933, 934. Nejstarší topeniště č. 932 představuje ploška vypálené hlíny kruhovitého tvaru o průměru asi 50 cm, doprovázená stopami užívání, tedy vrstvičkou uhlíků, popela a malých zlomků vypálené hlíny, vše již v rámci spodní úrovně nejstarší odpadové vrstvy 1210 (obr. 9). O něco výše se v téže uloženině nacházel malý zbytek topeniště opět rázu vypálené plošky hlíny 935. Zde se pohybujeme v rámci horizontu RS 4.3. Následná pyrotechnologická aktivita 2144 1327, projevující se jednak jako slabě vypálená skvrna (2144), jednak jako kumulace uhlíků (1327) na povrchu mladohradištní vrstvy 1210, nepřesahuje počátek 13. století. Poslední úroveň topenišť představuje pícka s prvním výmazem na drobných kaméncích (923, 1316) vystřídaná robustnějším výmazem na větších kamenech o velikosti do 10 cm (924, 1314; obr. 9), jakož i skvrny vypálené hlíny a uhlíky (933, 934); lze ji klást nejvýše do poloviny 13. století. Konečně na východním okraji sondy 4 a v její rozšířené části 6 (sektor B) bylo zachyceno další drobné ohniště 936, a to na povrchu zásypu již uvedené jámy 694 patrně ještě z počátku 13. století. Zejména v sektorech H, I sondy 4 je zajímavá především poměrně dlouhá kontinuita aktivit využívajících ohně, nepochybně přesahující od předlokačního období do prvních desetiletí života města. Funkci těchto dosti skromných zařízení však nedokážeme určit. Mohlo jít také o prostá topeniště v obnovovaných povrchových objektech. Je zajímavé, že pyrotechnologické aktivity bez jednoznačného určení druhu činnosti se vyskytovaly i ve vyšších úrovních sondy 01 při severním okraji městiště. Stále těsně nad povrchem vrstvy 135 z druhé čtvrtiny 13. století byl v sektoru S01/03 odkryt pozůstatek topeniště 906 se zuhelnatělými trámky 400 a 401 po stranách, ležícího necelých 40 cm výše, avšak zhruba nad píckou 912 (obr. 10). Šlo opět jen o fragment vypálené plochy o rozměrech nejméně 50 50 cm. V následujících padesáti letech sice pokračovalo ukládání vrstev, avšak další topeniště vzniklo až na povrchu vrstvy 119 (143) a je datovatelné do pokročilé druhé poloviny 13. století, případně na počátek 14. století. V sondě 01-01 šlo nejdříve o uhlíkatou plochu 118 s fragmenty vypálené hlíny, překryté vrstvičkami nesourodých hlín, zčásti také se zvýšenou koncentrací zlomků vypálené hlíny (odspodu 164, 117, 115), vyznívající vrstvou 164 v sektoru 01-02. Na tomto souvrství se v sektoru 01/01 nacházelo ohniště 901, které představovala, jako v řadě předchozích případů, vypálená hlína překrytá vrstvou uhlíků 114. Bylo zkoumáno jen ve výseku stejně jako méně výrazné topeniště 900, bezprostředně překrývající předchozí. I zde šlo o kru žluté hlíny v horní části vypálenou. Výmaz kryla vrstva uhlíků a popela č. 112 s keramikou rámcově z druhé poloviny 14. století (obr. 8). V sondě 01-02/03 zhruba odpovídalo úrovni topenišť 118 (případně 901) ohniště 902, ležící nad topeništěm 906, oddělené od něj vrstvami 142 a 143, rámcově ze 14. století (obr. 10: 3, 4). Pozůstatek konstrukce 902 tvořila kra zhruba oválného tvaru do červena, vespod do černa vypálené původně sprašovité hlíny. S jejím provozem souvisely asi uhlíkaté vrstvy 112, 131 a 145 v sondě 01-03 a zčásti i 02-03. Pozornost si zaslouží výskyt šesti zlomků kovářské strusky ve vrstvě 112, snad tedy lze uvažovat o kovářském pracovišti někde blízko. Přesnou synchronizaci topenišť 901, případně 900 a 902 v s. 01-01 218
Rudolf Procházka Archeologické doklady výroby z 12. 13./14. století v jihovýchodní části Brna ve vztahu k vývoji zástavby Obr. 10 Brno, Josefská 7. Příklady pozůstatků topenišť v sondě 01 z 12./13. 14. století. 1: rozšířený sektor 03 (912), 2: sektor 2 (937); 3: sektor 3 (906), 4: rozšířený sektor 3 (902). a 01-02 znemožnil zásah jámou 503 hloubenou z povrchu vrstvy 130 z 2. poloviny 14. století. Následné pyrotechnologické aktivity byly od předchozích odděleny poměrně silnými vrstvami 110, 111 z přelomu 14. a 15. století. V sondě 01-01 byla na povrchu vrstvy 110 zaznamenána kra 903, která se jevila jako téměř rovná plocha vypálená do cihlově červena (obr. 8). Snad s ní souvisí uhlíkaté plochy 1132a, b zachycené však v úrovni o něco nižší. Uprostřed východněji ležícího sektoru 01-02 byl dokumentován segment stěny pece 937 (obr. 10:2). Dochoval se podkovovitý, 8 cm silný fragment oranžově vypálené stěny o průměru vnitřní plochy asi 16 cm. S touto konstrukcí souvisí popelovitá vrstvička 152 s nálezy z přelomu 14. a 15. století, ležící o něco západněji, a patrně i celá uhlíkatá vrstva 124=126, resp. její dílčí části 1132a, b v sektoru 01 02, 01 03. V sondě 01-02 provoz tohoto topeniště asi odráží uhlíkatá vrstvička 126 na žluté hliněné úpravě 127. Jde o poslední úroveň pyrotechnologických aktivit (obr. 8). Jejich celkový sled v sondě 01-01 až 03 vyjadřuje vývojové schéma 942 943 905 912 912a 941 906 118 902 901 903 937 124 1132a, b. O jejich funkci však postrádáme potřebné údaje. Nápadný je zejména dlouhodobý, byť ne zcela souvislý sled v severní části plochy, dále pak nikoliv všude doložená místní kontinuita a absence jakýchkoliv složitějších konstrukcí z kamene či cihel. Četné doprovodné vrstvy vzniklé v dosahu topného provozu, roztažené po ploše, i rozsah takto využívané plochy nesvědčí pro možnost, že by šlo o zařízení v rámci např. obytných staveb. Šlo spíše o stopy hospodářské činnosti, byť nejasné náplně. Z časového hlediska se zdá, že největší intenzita činností využívajících ohně spadá v přední části parcely do 14. a první poloviny 15. století. Doklady podsklepených staveb byly zjištěny jižněji. Asi již od druhé čtvrtiny do druhé poloviny 13. století sloužil dřevěný dům, z něhož se dochoval suterén 625. Ve 14. a v první polovině 15. století, tedy současně s většinou popsaných pyrotechnologických aktivit, souvisel suterén č. 639 zčásti odkrytý o něco západněji, který však nedosahoval k uliční čáře. Ve vrstvách a výplních 12. století se vyskytovaly železářské, přesněji kovářské strusky zcela výjimečně jde zejména o vrstvičku struskové drtě ve výplni zahloubeného objektu č. 574/01. V dalších situacích šlo o ojedinělé fragmenty, např. v jámě 513/01, ve vrstvě 112/01 se našlo vždy po jednom zlomku. Poněkud častěji, ovšem také v jednotlivých fragmentech, jsme se s nimi setkali v souborech pohybujících se kolem přelomu 12. a 13. století. Jen dvěma zlomky byla struska zastoupena i ve výplni jámy 694 se zmíněnými tyglíky. Výjimku představuje soubor z povrchu již uvedeného ohniště 905 (vrstva 151) v sondě 01 01, kde se spolu s několika zlomky keramiky snad ještě z 12. století nacházelo 15 zlomků strusky. Vzhledem k nepatrné ploše zkoumaného fragmentu ohniště lze soudit, že šlo o okraj kovářského areálu. Samotné ohniště však nelze jednoznačně považovat za vlastní výheň; proti takové interpretaci svědčí malá mocnost vypálení. Tři zlomky pocházejí z jámy 501/01, jeden z výkopů 511/01, 542/01. Poněkud četněji, avšak také jen v jednotlivých zlomcích se strusky objevují v pokročilejší fázi horizontu VS 1.1 z počátku 13. století např. v bazální vrstvě 281 jeden zlomek, v povrchové vrstvě 1239 jámy 706 jedenáct zlomků, ve vrstvě těsně nad ní stejného stáří dva zlomky, ve vrstvách 1254, 1315 či v jámě 576/01 tři fragmenty. Nepochybně lze tedy počítat s kovářskou produkcí ve 12. i na počátku 13. století v rámci širšího areálu, nikoliv však přímo na zkoumané ploše. 219
Archeologické doklady výroby z 12. 13./14. století v jihovýchodní části Brna ve vztahu k vývoji zástavby Rudolf Procházka Obr. 11 Brno, Josefská 7. Příklady kovářské strusky z vrstvy 236 ze 2. čtvrtiny 13. století. Obr. 12 Brno, Josefská 7. Keramika z některých vrstev s kovářskou struskou. 1 4, 8: sonda 01-01,vrstva 120; 5 7, 9 16 sonda 02-01, vrstva 241; asi 2. čtvrtina 13. století. Změnu po této stránce přineslo až souvrství horizontu VS 1.2, tedy již s přítomností kolonizační keramiky; časově jde patrně především o druhou čtvrtinu 13. století. Z vrstvy 120 o síle 12 20 cm nasedající na uloženinu 121 z přelomu 12. a 13. století bylo pouze v sektoru 01-01 o ploše 3,5 m 2, tedy z přibližně 0,6 m 3 uloženiny odebráno 100 zlomků kovářské strusky včetně typických mísovitých, vespod vyklenutých tvarů (obr. 8; 11). Šlo přibližně o 50 % skutečně nalezených zlomků část byla bohužel skartována bez zvážení záznamu o počtu vzhledem k problémům se skladováním nálezů. Taková koncentrace odpovídá množství zhruba 1 zlomek strusky na každé tři decimetry krychlové vrstvy. Uloženina 120 se navíc splachovala do hliníku 600 v sousedním sektoru 02-01, kde z geneticky příbuzných uloženin 236, 240, 241 bylo odebráno 55 zlomků kovářské strusky. V menších množstvích se struska nacházela i v současné vrstvě 235 ve východněji ležícím sektoru 01-03 (83 zlomků), jižněji poněkud méně ve vrstvě 280 v sektoru 02-2 jen 15 zlomků. Další zbývající sektory sondy 02 a 03 byly narušeny mladšími jámami, nicméně např. z vrstvy 349 sektoru 02 03 ještě v rámci keramického horizontu VS 1.2 jsme vyzvedli 10 zlomků apod. Ve východní části plochy se však struska takřka nevyskytovala, jeden fragment pochází z vrstvy 128. I když část vrstev byla zkoumána jen v řezech, určitou výpovědní hodnotu má nedostatek strusek v zahloubených objektech této části zkoumané plochy. V malém množství se strusky vyskytovaly také ve vrstvách druhé poloviny 13. a počátku 14. století opět nejvíce na severozápadním okraji plochy, např. v s. 01-01 v již uvedené vrstvě 112 související s topeništěm 902 bylo šest zlomků. Ve východní části plochy se našly jen jednotlivé fragmenty. Pouze ve splachových vrstvách jímky 596 č. 309, 314, 315 rámcově z počátku 14. století se našlo 43 zlomků, zato v časově blízké jímce 525/01 východněji jen dva zlomky ve dvou různých vrstvách. Sedm zlomků strusek jsme vyzvedli ze zásypu jámy 503 (výplň 139) rámcově z přelomu 14. a 15. až pokročilé poloviny 15. století, která byla vyhloubena z povrchu vrstvy 111 (130) z téže doby; tato vrstva strusku neobsahovala. Je však třeba upozornit na skutečnost, že zejména ve vrstvách 13. století se silně projevovala rezidualita artefaktů. Zjištěná množství strusek nedovolují usuzovat na přítomnost kovářské dílny na lokalitě. Je tedy zjevné, že s kovářskou činností v těsné blízkosti zkoumané plochy lze počítat pouze v posledních dvou či třech desetiletích před polovinou 13. století, tedy v době, kdy běžnou hmotnou kulturu začaly ovlivňovat nové prvky z dílen zejména příchozích z rakouského Podunají. Josefská 8, čp. 504 Záchranný výzkum proběhl po demolici zchátralého měšťanského domu (Procházka 1996; 2000, 57, 58). Z plochy staveniště bylo zkoumáno v různém rozsahu přibližně 60 m 2. Souvislý sled nálezových situací se dochoval v přední nepodsklepené části městiště (37,5 m 2 ), ovšem těsně před jeho zahájením byl vážně narušen strojní těžbou zeminy. Byla poničena zejména střední část plochy až po úroveň zhruba z poloviny 13. století, jen při obvodu se na východní, severní a jižní straně podařilo dokumentovat celou stratifikaci lokality (obr. 13 16). První fázi představovala vrstva 119, tedy horní, zkulturněná část půdního typu 175 utvořeného na sprašovém podloží s ojedinělými zlomky keramiky horizontu VS 1.1, starší osídlení nebylo doloženo. Vzhledem k množství mladších jam se nejstarší zvrstvení zachovalo souvisle jen při severním okraji plochy. Rámcově horizontu VS 1.1, tedy počátku 13. století, 220
Rudolf Procházka Archeologické doklady výroby z 12. 13./14. století v jihovýchodní části Brna ve vztahu k vývoji zástavby náležel též výkop neznámé funkce č. 535, některé sloupové jámy (např. 530, 531) a snad některé vrstvy v nadloží uloženiny 119. Zbytek vrstvy 119 porušila při východním okraji plochy jáma č. 548 s vtesanou pecí 548a (svazek stratigrafických jednotek 01, dále SSJ) podle nálezů ze zásypové vrstvy 247 i pozice rovněž z počátku 13. století (obr. 13: 1). Značná část tohoto útvaru zasahovala vně zkoumané plochy, tj. před historickou parcelní hranici, západní a severní(?) část zase poničil velký pyrotechnologický objekt SSJ 02 v jámě 524 (obr. 13: 2). Jáma 548 byla zkoumána ve dvou úzkých řezech, což umožnilo získat jen rámcovou představu o její podobě. Na severním okraji torza se nacházela pec 548a vtesaná do spraše se stěnami a výmazem na rovném dně vypáleném do cihlově červeného odstínu. Lze předpokládat, že podlaha mladší jámy 524 se nacházela ve stejné či nižší úrovni než podlaha pravděpodobného (a znovu využitého?) pracovního prostoru severně od pece 548a. Lehce prohnuté dno pece o průměru necelý metr leželo 45 cm pod úrovní podlahy jámy 524. Vnitřní výška pece je však o něco větší, neboť topeniště vakovitého průřezu s výrazně zúženou horní částí je vtesáno do úpatí nejnižšího stupně jižní odstupňované části jámy, kde se uchovaly zásypové vrstvy 247, 247a, 249, 249, 249a. Dno pece bylo stejnoměrně oranžově vypáleno v síle až 18 cm, stěna o něco méně. K funkci pece nemáme doklady, důležitou indicii představuje pravděpodobné zapuštění pod podlahu, což poněkud ztěžuje původně navržené využití jako zařízení na pečení chleba (Procházka 2001, 213, 214). V takovém případě by měla být podlaha v úrovni dna pece nebo níže, jinak by nebylo možné topeniště vymést. Obr. 13 Brno, Josefská 8. Schéma vývoje v přední části městiště v prvních čtyřech fázích zástavby. 1: první (1: 2) a druhá fáze osídlení (1: 1), 1. polovina 13. století; 523 vápenka (SSJ 03), 535 jáma, 548a (SSJ 01) snad chlebová pec; 2: třetí (2: 3) a čtvrtá (2: 4) fáze osídlení, 2. 3. čtvrtina 13. století; 910 211 (SSJ 02) vyzděná pec neznámé funkce, 525 jímka. 221
Archeologické doklady výroby z 12. 13./14. století v jihovýchodní části Brna ve vztahu k vývoji zástavby Rudolf Procházka Obr. 14 Brno, Josefská 8. 1: Řez P5 vápenkou SSJ 03 (jáma 523); 199, 205, 206: hlinité vrstvy; 210: vápno, výše ležící úpravy nepřesahují vyjma vrstvy 101 počátek 14. století; 2: půdorys odkrytých objektů: vápenka SSJ 03, pec v jámě 524 s vyzdívkou 910a, b, (SSJ 02), jímka 525. 222
Rudolf Procházka Archeologické doklady výroby z 12. 13./14. století v jihovýchodní části Brna ve vztahu k vývoji zástavby Obr. 15 Brno, Josefská 8. Řezy P3 a poněkud východněji položeného P7 v přední části parcely se zdí 910, pecemi v jámách 524 a 548; 255 vypálená hlína. Nad zásypem 133 vrstvy hliněných podlahových úprav po vrstvu 149. Souvrství vyjma uloženin 101 a 280 lze klást do 13. a 1. poloviny 14. století. 223
Archeologické doklady výroby z 12. 13./14. století v jihovýchodní části Brna ve vztahu k vývoji zástavby Rudolf Procházka Obr. 16 Brno, Josefská 8. Pohled ze severu na zkoumanou přední část parcely s vyznačenými výrobními zařízeními. Druhou fázi lze ztotožnit s vápenkou č. 523 SSJ 03 (obr. 13: 1; 14:1; 16: 1). Byla zachycena ve východní části zkoumané plochy, porušena gotickým zdivem sousedního domu čp. 505. Sama zničila většinu jámy 535 z první fáze, jejíž dno zkoumané jen v řezu na samém jižním okraji plochy neslo slabé stopy ohně. V případě vápenky šlo o obdélnou jámu o rozměrech 4 3,4 m a hloubce 1 m pod povrchem sprašového podloží, ve vzdálenosti 1 až 1,5 m od čela městiště. Dosahovala objemu 13,6 18 m 3. Naprostá většina nadložního souvrství byla bohužel odstraněna zemními pracemi. V řezu P5 v západní stěně stavební jámy bezprostředně kryla stěny a poslední zásypovou vrstvu uloženina 133 s několika zlomky keramiky ještě z druhé poloviny 13. či počátku 14. století a povrch spraše odpovídal úrovni zjištěné v sousedním řezu P7. Lze tedy soudit, že úroveň terénu v době provozu objektu se příliš nelišila od zjištěného stavu. Nejvýše lze přičíst vrstvu půdy, v této části plochy již zcela odstraněné. Severozápadní část byla vážně narušena jímkou z druhé poloviny 13. století a zejména novověkým sklepem. Stěny a dno byly intenzivně vypálené v síle 22 30 cm, na dně ležely zlomky mikritické facie jurského vápence ze Stránské skály, vhozené sem zřejmě po úplném ukončení provozu (určil Jaroslav Dvořák). Tahové kanály nebyly zjištěny vzhledem k narušení stěn, Petr Kos předpokládá jejich přítomnost v jižní delší stěně (Kos 2000c, 39, 40). Je zajímavé, že delší osa vápenky nebyla orientována ve shodě s delší osou parcely, tedy SVV JZZ, nýbrž takřka přesně Z V. Tři souvislé, směrem ke středu prokleslé zásypové vrstvy 199, 205, 206 obsahovaly početný soubor fragmentarizované keramiky horizontu VS 1.2 ještě s převahou keramiky hradištní tradice. Fungovala tedy patrně již po založení města. Historickou parcelaci lze však s jistotou spojit až s pozdně gotickou fází zástavby, kdy v čele stál zčásti podsklepený dům. Ve třetí fázi byla postavena SSJ 02 (jáma 524, zdivo 910a, b; obr. 13: 2; 14: 2; 15; 16: 2) obezděná pec v jámě, která již porušila vápenku SSJ 03 (jáma 523; obr. 13: 2;). Zařízení nebylo plošně odkryto celé, nýbrž jen západní část, zbytek však byl rekonstruován z řezu. Tvořila ho pravoúhle zalomená, na severu otevřená obezdívka z kamenů na hlínu o síle 60 70 cm a dochované výšce 1,9 m. Vnitřní prostor lichoběžníkového tvaru o šířce 80 100 cm a délce 1,5 m se mírně rozšiřoval. Zdivo nasedalo na okraj do červena vypáleného výmazu o síle 10 cm (s. j. 211), který však nedosahoval až k jeho severnímu okraji. Zdá se, že provoz započal ještě před výstavbou obezdívky. Touto konstrukcí končí prokázaná pyrotechnologická činnost na parcele. V zásypu se vyskytovaly jen sporadické zlomky keramiky rámcově datovatelné do 13. století, stratigrafická pozice vůči jímce 525 dovoluje uvažovat o době kolem poloviny či třetí čtvrtiny 13. století. Následnou čtvrtou fázi představovala zmíněná jímka č. 525, porušující již zdivo 910 zmíněné pece SSJ 02. Šestá fáze přinesla výstavbu nadzemního dřevohliněného domu, z něhož se dochovaly pouze podlahy a požárové destrukce. Areál minoritského kláštera Klášter zaujímá rozsáhlé prostranství ve východní části historického jádra města, takřka celý blok sevřený Minoritskou a Orlí ulicí. Nedosahoval však až k hradbě jako na opačné straně položený klášter dominikánů. V průběhu mnohasetletého stavebního vývoje, završeného především v období baroka, nabyl současné podoby. Na severu se tyčí komplex sakrálních staveb tvořených loretánskou chýší s ambity a dalšími kaplemi, zvonicí a zejména monumentálním chrámem svatých Janů. K němu přiléhá na jižní straně kromě barokního objektu knihovny tzv. velká kvadratura, v jádru pozdně románský až gotický konvent s rajským dvorem a na jižní straně poněkud mladší tzv. malá kvadratura s malým nádvořím. Traktem spojujícím obě kvadratury prochází od vstupu z Minoritské ulice centrální chodba ústící na vnější dvůr na východní straně. Při Orlí ulici ho ohraničuje ještě objekt tzv. hostinského domu (ke stavebnímu vývoji souhrnně Eliáš 1986; Foltýn et al. 2005, 167 172; Samek 1994, 175 183; obr. 17). 224
Rudolf Procházka Archeologické doklady výroby z 12. 13./14. století v jihovýchodní části Brna ve vztahu k vývoji zástavby Záchranný výzkum vyvolaný plánovanou a v důsledku změn po listopadu 1989 neuskutečněnou přestavbou areálu pro potřeby Moravské galerie vedl k plošnému odkryvu takřka celé západní části kláštera, přesněji traktů při Minoritské ulici a dvora tzv. malé kvadratury (souhrnně Procházka 1999, 279 288; 2000, 65 72; Procházka Loskotová 1996, 251 255). Jak je v Brně obvyklé, v rámci odkrytých situací vynikaly různé druhy zahloubených objektů, které v naprosté většině lze spojovat s osídlením předcházejícím zděné výstavbě kláštera. Jen část těchto útvarů bylo možné prozkoumat v celé hloubce, neboť, až na výjimky, jsme byli limitování úrovní podlah plánovaných suterénů pro technické zázemí galerijních depozitářů. Lokalita prošla od přelomu 12. a 13. do počátku 14. století složitým vývojem, v němž lze rozlišit tři velká seskupení pramenů hmotné kultury. První z počátku osídlení, přibližně z konce 12.(?) až třetího desetiletí 13. století se vyznačovalo tvorbou souvrství s řadou dílčích fází, s četnými doklady topenišť doprovázených uloženinami s popelem a uhlíky, jakož i četnými sloupovými jámami i rozměrnějšími zahloubeninami nejasné funkce (obr. 18: 1; 28; 29). Sem náležela také nejstarší soujámí s pecemi, jejichž vztah k souvrství se nepodařilo objasnit, ve výplních se však nacházela stejná keramika (obr. 18 27). Jde zjevně o hmotné pozůstatky reprezentující poslední fázi předlokačního osídlení přesahující hranici zástavby většiny 12. století. Druhou skupinu, datovatelnou do druhé čtvrtiny 13. až počátku 14. století, představovalo jedno přežívající(?) soujámí, několik suterénů dřevohliněných domů při komunikaci i v její hloubi, zděný podsklepený dům, jímky a snad zásobní válcovité či hranaté jámy (obr. 18: 2). Tyto aktivity lze spojit s profánní, měšťanskou zástavbou již z doby lokace a následujících desetiletí, s možným přežíváním některých struktur z předlokačního období. Do tohoto vývoje zasáhlo založení řádového domu, jehož výstavba postupně zcela změnila charakter celého areálu. Na počátku stálo zřejmě založení řádového kostela a východního křídla velké kvadratury, následně se zástavba šířila západním směrem k ulici Minoritské, jakož i na jih k ústí ulice Orlí, kde ještě ve 14. století byla postavena tzv. malá kvadratura. Výrobní aktivity byly rozpoznány v největší míře v nejstarší vývojové etapě, v menší míře i v rámci druhého seskupení a ojediněle v souvislosti s výstavbou konventu. Pece nejstarší fáze osídlení, které byly vtesány do soujámí SSJ 01, 03, 04, 13 vyhloubených ve spraši, byly již publikovány (Procházka 2001, 209 213), následující popis je proto podán ve stručnější formě. Určitá upřesnění se týkají datování dle nálezů v zásypu. Bohužel ani v jednom případě nebyly zjištěny stratigrafické vztahy k možným starším uloženinám, zčásti vzhledem k narušení kontaktních zón mladšími zdivy. Obr. 17 Brno, Minoritská 1 minoritský klášter. Půdorys části stojící stavby jižně kostela s číselně označenými místnostmi. 225
Archeologické doklady výroby z 12. 13./14. století v jihovýchodní části Brna ve vztahu k vývoji zástavby Rudolf Procházka Tab. 2 Minoritská 1. Základní charakteristiky soujámí s pecemi z 12. až 1. poloviny 13. století. Vypovídací schopnost zkoumaných struktur na dvoře malé kvadratury byla snížena odstraněním podstatné části nadloží až po spraš či zbytek půdního horizontu na povrch nebo do svrchní části půdního horizontu před započetím odborného odkryvu, což omezilo sledování vzájemných vztahů zahloubených objektů. Č. objektu resp. SSJ/ Strat. jednotky Výplně Rozměry soujámí (osy)/ Rozměry pecí (osy)/ místo nálezu tvořící strukturu hloubka (m) počet výmazů (m) 01/dvůr MK 500, 979 100 103, 113 4,4 4,3/1,4 1,2 0,8 02/dvůr MK 506, 980 110 2,5/0,5 1,7 0,8 206 210, 213, 214, 04/M V 512, 520, 988 991 227 231, 238 247, 18 5,2/1,49 (B)1,9 1,6 /2 258 267, 276, 277 03/M 507, 1991 (A), 1901 (B) 291, 313, 314, 315 4,3 4,3/ 2,55 (A): 1,9/1 (B): 1,5 1,6/2 Soujámí č. 500 (SSJ 01) s orientací delší osy SZ JV/SV JZ bylo zkoumáno ve dvoře tzv. malé kvadratury (obr. 18; 19 21). Sestávalo ze zhruba oválné centrální části s plochým dnem, na niž na severu navazovala menší a o něco hlubší ledvinovitá jáma. Na opačné straně byla zjištěna vtesaná pec (979) s výmazem v úrovni podlahy, jejíž konstrukci bohužel z větší části zničilo základové zdivo mladšího pilíře. Oválné dno pece bylo vypáleno do oranžova v síle kolem 12 cm. Výška jediné dochované jihovýchodní stěny 1,2 m, svírající se dnem strmý úhel 60, naznačuje možnou přítomnost kouřovodu. V zásypu byly rozlišeny čtyři hlavní vrstvy (100 103; obr. 19: 2; 22). Podlahu pokrývala nesourodá hlinitá uloženina o síle 20 cm s výraznou příměsí žluté i vypálené hlíny patrně z tělesa pece (103). Zde se vyskytovala výlučně keramika domácí tradice, kde byla zastoupena jak produkce typická pro horizont RS 4.3, tak i progresivnější složka odpovídající horizontu VS 1.1 s výzdobou radélkem a některými typickými okraji hrnců i zásobnic. Jde zjevně o homogenizovaný soubor z okolní odpadové vrstvy, žel v době výzkumu nedochované, rámcově s keramikou užívanou již ve 2. polovině 12. a v prvních desetiletích 13. století. V měkké hlinité výplni zbytku pece (113) se nacházela obdobná keramika, avšak také jeden zlomek ploché poklice třídy 250, jasně náležející kolonizační facii. Vyšší vrstvy nebylo možné ostře oddělit, zejména svrchní dvě obsahovaly četné zlomky malty a plochých střešních tašek. Vedle keramiky starší tradice, zejména zlomků zásobnic, se zde již vyskytovala pokročilejší keramika skupiny tříd B, spjatá s přeměnami rámcově druhé čtvrtiny 13. století. Zdá se, že činnost pece skončila již v prvních desetiletích 13. století, avšak vyšší vrstvy odpovídají době, kdy byla plně užívána keramika horizontu VS 1.2. Hádankou zůstává původ stavební destrukce blízké zásypu nejstaršího zděného domu vzdáleného 20 m severozápadním směrem. Tato stavba zanikla ovšem až v souvislosti s výstavbou západní části kláštera při komunikaci snad až počátkem 14. století (Procházka 2003). Mezi uložením spodní vrstvy a svrchními zásypy soujámí 500 nemůžeme předpokládat velký časový odstup řezy ukazují, že stěny objektu poznamenala jen v malé míře eroze, jejíž působení se výrazně projeví v případě víceleté existence z větší části otevřené jámy. Navíc je velmi pravděpodobné, že prostor malé kvadratury získal klášter později než severní část areálu. Četné zlomky malty a cihel se vyskytly také v zásypu rozsáhlého sklepa dřevěného, resp. dřevohliněného domu 515 při komunikaci rovněž ještě v rámci pozdější malé kvadratury. Stavba byla zasypána podle keramiky odpovídající horizontu VS 1.2 nejpozději ve druhé polovině 13. století. Botanické složení zkoumaného vzorku výplně č. 102 obsahujícího semena obilovin ječmene a pšenice, jakož i četných plevelů prozrazuje vznik výplně objektu z odpadového areálu v okolí, který již pro Obr. 18 Brno, Minoritská 1 minoritský klášter. Zástavba předcházející výstavbě klášterních budov. 1: plochy s dochovanými vrstvami a objekty z přelomu 12. a 13. a první čtvrtiny 13. století. 1.1 místnost VI, 1.2 místnost XXIVc, 1.3 místnost VII; 2: zahloubené části obytných staveb (514, 521, 522, 532?) a další jámy včetně jímek z 2. až 4. čtvrtiny 13. století; 3: soujámí 517 zaniklé ve 2. čtvrtině 13. století, 538 vápenka v místnosti IIa; 4: pozůstatky pecí; 593 s bílou šrafurou vápenka z 13./14. století, 501, 507, 520 512, 547 zahloubené objekty s pekařskými pecemi. 226
Rudolf Procházka Archeologické doklady výroby z 12. 13./14. století v jihovýchodní části Brna ve vztahu k vývoji zástavby Obr. 19 Brno, Minoritská 1. Jáma s pecí SSJ 01 (výkop 500, pec 979), 913, 974: mladší zdiva; 1: půdorys; 2: řez; 3: půdorys dna a řez zbytkem pece. 100: tmavě hnědá plastická hlína; 101: prohliněná maltová drť; 102: tmavě hnědá plastická hlína se zlomky žluté hlíny (a); 103: směs žluté a hnědé hlíny se zlomky vypálené hlíny; 104: klín žluté plastické hlíny; 106, 107: hlinitá výplň mladšího zásahu. 227