Česko-norská konference o podpoře specifi ckých potřeb handicapovaných studentů

Česko-norská konference o podpoře specifi ckých potřeb handicapovaných studentů Czech-Norwegian Conference on Support of Specifi c Needs of Handicapped Students Sborník Praha 25. 9. 2008

Česko-norská konference o podpoře specifi ckých potřeb handicapovaných studentů Czech-Norwegian Conference on Support of Specifi c Needs of Handicapped Students Sborník Praha 25. 9. 2008 Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského fi nančního mechanismu. Supported by a grant from Iceland, Leichtenstein and Norway through the EEA Financial Mechanism and the Norwegian Financial Mechanism.

Postřehy účastníků konference: Jsem v České republice poprvé a po zkušenostech, které jsem zde získala bych chtěla přijet studovat do Prahy, protože vidím, že podmínky pro studium jsou výborné. (Beate Yngvil Gundersen studentka NTNU Trondheim) Podpora handicapovaných studentů je především o zájmu těmto studentům pomoci, technické problémy jsou až na druhém místě. Metropolitní univerzita Praha je v tomto dobrým příkladem pro ostatní školy. (Mgr. Jiří Matušek, zástupce starosty Městské části Praha 3)

Obsah Úvod JUDr. Josef Vochozka... 5 Přijetí záštity nad konferecí Ministra školství O. Lišky... 7 Program konference... 8 Zahájení konference... 10 Podpora zdravotně znevýhodněných studentů v České republice (srovnání s evropskými zeměmi) /Jiří Pilař, Magistrát hlavního města Prahy... 13 Podpora zdravotně znevýhodněných studentů v Norsku /Iren Igesund, Národní koordinátor znevýhodněných studentů vysokých škol... 20 Rovné příležitosti v přístupu ke vzdělání osob se zdravotním postižením /Václav Krása, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením ČR... 23 Podpora zdravotně znevýhodněných studentů na MUP /Petr Vyhnánek, prorektor MUP... 26 Program na podporu zdravotně znevýhodněných studentů na NTNU Trondheim /Hanne Kvello a Reidar Angell Hansen - Student Service Centre... 28 Podmínky vzdělávání žáků s tělesným postižením v České republice Zkušenosti z práce ve Speciálním pedagogickém centru /Karel Nosek, ředitel Obchodní akademie Jánské Lázně... 31 Zkušenosti z integrace zdravotně znevýhodněných studentů a prezentace projektu realizovaného v rámci programu Comenius /Petr Kyjovský, ředitel Obchodní akademie Opava... 33 Program na podporu znevýhodněných studentů na univerzitě v Trondheim /Yngvil Beate Gundersen, studentka NTNU... 35 Podmínky pro studenty vozíčkáře na pražských vysokých školách výsledky průzkumu Ligy vozíčkářů ČR /Jarmila Onderková, studentka MUP... 36 Sportovní klub zdravotně postižených studentů a výsledky sportovních úspěchů v mezinárodních soutěžích /David Drahonínský, student MUP... 38 Evaluace projektu From Disability to Ability /externí hodnotitel Prof. Ing. Prabir Ganguly, CSc.... 39 Přílohy... 42 Summary... 46

Pohled do sálu

Česko-norská konference o podpoře specifických potřeb handicapovaných studentů Metropolitní univerzita Praha, o.p.s. získala grant na uspořádání konference v rámci projektu Finanční mechanismy EHP/Norska v roce 2007. Pro soukromou vysokou školu - Metropolitní univerzitu Praha to byla první účast v mezinárodním projektu, tedy v projektu, kde dalšími partnery jsou zahraniční účastníci. V případě projektu From Disability to Ability byla zahraničním partnerem norská univerzita v Trondheim (NTNU). Projekt byl realizován ve spolupráci s dalšími tuzemskými partnerskými školami Obchodní akademií Jánské Lázně a Obchodní akademií Opava. Projekt byl předložen ve formě žádosti o přidělení grantu na podzim 2007 u Národní agentury evropských programů (NAEP), která spravuje blokový grant FM EHP/Norska určený na spolupráci škol. Proč se soukromá vysoká škola zapojila do projektu zaměřeného na problematiku podpory zdravotně postižených studentů, když toto téma by mělo být spíše řešeno na úrovni celostátní, případně některou s ohledem na počet studentů velkou veřejnou vysokou školou v České republice? Metropolitní univerzita Praha je soukromá vysoká škola, která se od svého založení touto problematikou velmi intenzivně zabývá. Možnosti soukromé vysoké školy jsou však značně omezené a tak nelze vytvářet podmínky pro všechny typy zdravotních postižení. Metropolitní univerzita Praha se proto specializuje na vytváření podmínek pro studenty s tělesným postižením a zejména pak na studenty-vozíčkáře a v tomto školním roce studuje na univerzitě více než 50 studentů se zdravotním postižením. Snahou univerzity je stále zvyšovat úroveň služeb pro tyto studenty a inspiraci je možné najít i ve zkušenostech zahraničních vysokých škol. Norsko patří mezi země s výraznou podporou všech kategorií zdravotně postižených studentů a po zjištění, že v Norsku existuje Národní koordinátor pro přístupnost vysokého školství, který koordinuje své aktivity v úzké spolupráci s vysokými školami v Norsku, vedl k podání žádosti o grant ve spolupráci s partnerskou norskou univerzitou v Trondheim, která program podpory znevýhodněných studentů v roce 2003 řešila jako výzkumný úkol pro norské ministerstvo školství. Pro projekt jsme tedy získali největšího odborníka v Norsku na tuto problematiku. Dalšími partnery projektu byly dvě střední školy, Obchodní akademie Janské Lázně se zaměřením na vzdělávání zdravotně postižených studentů a Obchodní akademie Opava, kde jsou zdravotně postižení studenti integrováni. Pro mnohé tyto studenty je Metropolitní univerzita Praha místem pro jejich vysokoškolská studia. Konference byla organizována tak, aby se jí mohli zúčastnit i zástupci jiných univerzit, ale během příprav celé akce se ukázalo, že zájem o účast na konferenci bude větší než se v původ- 5

ním návrhu projektu předpokládalo. Konference se kromě zástupců vysokých a středních škol zúčastnili zástupci krajských a městských úřadů, MŠMT, MPSV, Vládního výboru pro zdravotně postižené a neziskového sektoru celkem bylo přítomno 72 účastníků, z toho 11 studentů. Samotná konference se pak konala pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Hlavním tématem jednání byla výměna zkušeností v péči o zdravotně postižené studenty, problematika integrace studentů a rovných příležitostí při studiu jak v České republice, tak i v Norsku. Mezi přednášejícími byli zástupci všech partnerských škol a některých organizací zabývajících se problematikou zdravotně postižených v České republice. Pro všechny účastníky bylo velice zajímavé seznámit se s podmínkami podpory zdravotně znevýhodněných studentů v Norsku, zejména pak na univerzitě v Trondheim (NTNU). Mezi přednášejícími byla studentka biologie NTNU Beate Yngvil Gundersen, která hovořila o podmínkách studentů se zdravotním postižením a o vlastních zkušenostech ze studia na NTNU. Již během příprav konference v rámci výměny informací o podpoře zdravotně postižených studentů byla uzavřena bilaterální smlouva mezi Metropolitní univerzitou Praha a NTNU Trondheim o výměně studentů a učitelů v rámci programu Erasmus, která umožňuje výměnu studentů a učitelů mezi oběma univerzitami již v tomto školním roce. V Praze dne 4. října 2008 JUDr. Josef Vochozka vedoucí mezinárodního oddělní MUP a koordinátor projektu 6

7

Česko-norská konference o podpoře specifických potřeb handicapovaných studentů Czech-Norwegian Conference on Support of Specific Needs of Handicapped Students Termín konání /Date: 25. září 2008 /September 25, 2008 Místo konání /Place: Metropolitní univerzita Praha, Prokopova 16, 130 00 Praha 6 Tlumočení /Interpreting: Czech/English and English/Czech Program konference/conference Programme: 09.00 10.00 Registrace účastníků/registration 10.00 10.40 Zahájení konference/opening Address Mr. Michal Klíma, Rector, Metropolitan University Praha Mr. Peter Nikolay Raeder, Norwegian Ambassador to the Czech Republic Ms. Anna Benešová, Managing Director of Metropolitan University Praha 10.40 11.00 Podpora zdravotně znevýhodněných studentů v České republice Jiří Pilař, Magistrát hlavního města Prahy Support for Students with Disabilities in the Czech Republic Mr. Jiří Pilař, Prague City Hall 11.00 11.30 Podpora zdravotně znevýhodněných studentů v Norsku Iren Igesund, Národní koordinátor zdravotně postižených studentů Support for Students with Disabilities in Norway Ms. Iren Igesund, National Coordinator of Disability in Higher Education 11.30 11.50 Přestávka na kávu/coffe Break 11.50 12.10 Rovné příležitosti v přístupu ke vzdělání osob se zdravotním postižením Václav Krása, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením ČR Equal opportunities for disabled students Mr. Václav Krása, President of Association of People with Disabilities 12.10 12.20 Podpora zdravotně znevýhodněných studentů na MUP Denní centrum, technické vybavení pro studenty, projekt na zapojení zdravotně znevýhodněných osob do pracovního procesu Petr Vyhnánek, prorektor MUP Support for Students with Disabilities at MUP Day Centre, Technical Support Programme for Active Participation on the Labour Market project presentation Mr. Petr Vyhnánek, vicerector of MUP 12.20 12.50 Program na podporu zdravotně znevýhodněných studentů na NTNU Hanne Kvetlo, Reidar Angell Hansen, Student Service Centre Trondheim University Support for Students with Disabilities at NTNU Trondheim Ms. Hanne Kvello and Mr. Reidar Angell Hansen, Student Service Centre NTNU 8

12.50 13.00 Diskuse k projednávaným tématům Question and Answer Session 13.00 14.00 Oběd/Lunch 14.00 14.20 Podmínky vzdělávání žáků s tělesným postižením v České republice zkušenosti z práce ve Speciálním pedagogickém centru Karel Nosek, ředitel Obchodní akademie Jánské Lázně Conditions for Education and Training of Students with Disabilities (Practical Experiences) Mr. Karel Nosek, Commercial Academy, Jánské Lázně 14.20 14.40 Zkušenosti z integrace znevýhodněných studentů a prezentace projektu Comenius Petr Kyjovský, ředitel Obchodní akademie Opava Integration Programme for Students with Disabilities and Presentation of Comenius Project Mr. Petr Kyjovsky, Commercial Academy Opava 14.40 15.00 Program na podporu znevýhodněných studentů na univerzitě v Trondheim Yngvil Beate Gundersen, studentka NTNU Support of Students with Diabilities at NTNU Ms. Yngvil Beate Gundersen, NTNU Student 15.00 15.10 Podmínky pro studenty vozíčkáře na pražských vysokých školách výsledky průzkumu Ligy vozíčkářů ČR Jarmila Onderková, studentka MUP Real Conditions for Wheelchair Students at Prague Universities Research Analysis Ms. Jarmila Onderková, MUP Student 15.10 15.20 Konference zdravotně znevýhodněných studentů EU v Portugalsku výsledky jednání pohled účastnice konference Gabriela Knappová, studentka MUP EU Conference of Disabled Students in Portugal report given by participating student Ms. Gabriela Knappová, MUP Student 15.20 15.30 Sportovní klub zdravotně postižených studentů a výsledky sportovních úspěchů v mezinárodních soutěžích David Drahonínský, student MUP Sport Club of Disabled Students and International Competition s Results Mr. David Drahonínský, MUP Student 15.30 15.45 Diskuse k projednávaným otázkám a ukončení konference Question and Answer Session, Concluding Remarks 9

1. Zahájení konference Rektor Metropolitní univerzity Praha Konferenci, která se konala pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, otevřel rektor Metropolitní univerzity Praha, prof. Michal Klíma, Ph.D. Ve svém zahajovacím projevu přiblížil Metropolitní univerzitu Praha přítomným a připomněl rostoucí význam univerzity a to i z hlediska mezinárodních aktivit. Projednávanou problematiku podpory zdravotně znevýhodněných studentů označil za jednu z nejvíce podporovaných aktivit univerzitou. Pan rektor zdůraznil i sportovní úspěchy zdravotně postižených studentů na národní, ale i mezinárodní úrovni, včetně zlaté medaile studenta MUP z paralympijských her v Pekingu v tomto roce. Rektor MUP prof. Michal Klíma, Ph. D. 10

Velvyslanec Norského království v České republice Konference se na pozvání MUP zúčastnil velvyslanec Norského království v České republice pan Peter Raeder, který ve svém projevu zdůraznil zájem norské strany o projekty zaměřené na oblast vzdělávání, zejména jedná-li se o problematiku, kterou řeší tento projekt. Ve svém projevu dále hovořil o celkově velkém zájmu českých partnerů zapojit se do projektů Finančních mechanismů EHP/Norska a vyzdvihl přínos těchto aktivit pro české instituce s tím, že Česká republika patří k zemím s nejefektivnějším čerpáním grantů tohoto programu. Pan velvyslanec poděkování za pozvání a popřál konferenci úspěch. Velvyslanec Norského království v České republice při zahajovacím projevu 11

Kvestorka Metropolitní univerzity Praha Kvestorka MUP paní Mgr. Anna Benešová ve svém projevu zdůraznila aktivity univerzity v oblasti podpory tělesně postižených studentů. Ve svém projevu zdůraznila, že nejen aktivita univerzity vedla k těmto výsledkům, kterými se dnes můžeme chlubit, ale je to dáno i úzkou spoluprací s Magistrátem hlavního města Prahy a městskými částmi, zejména pak s místním úřadem v Praze 3, Praha 9 a Praha 10, kde má univerzita svá pracoviště. Podpora tělesně postižených studentů, zejména studentů-vozíčkářů se už dnes stala samozřejmostí pro všechny takto znevýhodněné studenty. Denní centrum je místem pro všechny znevýhodněné studenty, kde si mohou zajistit všechny podklady pro studium, ale mají zde i možnost občerstvení a relaxace. Kvestorka Metropolitní univerzity Praha Mgr. Anna Benešová 12

2. Podpora zdravotně znevýhodněných studentů v České republice (srovnání s evropskými zeměmi) Jiří Pilař, Magistrát hlavního města Prahy Stručné zhodnocení dosaženého stavu Současná situace ve vzdělávání dětí, žáků, studentů (pro účely tohoto textu dále jen osob) se speciálními vzdělávacími potřebami se systematicky pozitivně rozvíjí především ve školách určených ke vzdělávání osob se speciálními vzdělávacími potřebami (dále jen speciální školy) a speciálních třídách běžných škol, v nichž se nám daří zavádět nové způsoby vzdělávání jednak v rámci vlastních inovací a jednak aplikací výsledků spolupráce se zahraničím. Časté kontakty se zahraničím nás vedou k tvrzení, že většina našich speciálních škol je na vysoké úrovni, odbornými přístupy často rovnocenné školám vyspělých evropských zemí. Od roku 2004 je v platnosti zákon 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon i ve vztahu k osobám se speciálními vzdělávacími potřebami zabezpečuje rovný přístup ke vzdělání bez jakékoli diskriminace, zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce, vzájemnou úctu, respekt, solidaritu a důstojnost a všeobecný rozvoj osobnosti s důrazem na poznávací, sociální, morální, mravní a duchovní hodnoty. Zákon zajišťuje práva všech osob, tedy i těch se speciálními vzdělávacími potřebami, aby obsah, formy a metody vzdělávání odpovídaly jejich potřebám a možnostem, včetně hodnocení, přijímání a ukončování vzdělávání. Dále mají nezpochybnitelné právo na vytvoření odpovídajících podmínek pro vzdělávání, právo na poradenskou pomoc školy a školského poradenského zařízení, právo na bezplatné užívání speciálních učebnic, speciálních didaktických a kompenzačních pomůcek poskytovaných školou. Ve speciálních školách je již běžné, ale v běžných školách stále spíše vyjímečné vzdělávání alternativními komunikačními prostředky (dorozumívání prostřednictvím znakové řeči, psaní Braillovým písmem a náhradních způsobů dorozumívání). Málokdo ví, že osoby, jsouce k tomu indikované, mají možnost žádat na řediteli školy prodloužení středního a vyššího vzdělávání. Vymezení osob se speciálními vzdělávacími potřebami. Za osobu se speciálními vzdělávacími potřebami považujeme jednak: osoby se zdravotním postižením (autismus, mentální, sluchové, tělesné, vývojové poruchy učení, chování, zrakové, nebo souběžné vícečetné postižení), osoby zdravotně znevýhodněné (zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc, zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování) osoby sociálně znevýhodněné vzhledem k rodinnému prostředí na nízkém socioekonomickém statusu, osoby s nařízenou ochrannou či ústavní výchovou, osoby s postavením azylanta či uprchlíka Zařazení do speciálního vzdělávání Zařazení osoby do speciálního vzdělávání musí předcházet komplexní speciálně pedagogické a psychologické vyšetření školským poradenským zařízením, nebo odborným zdravotnickým 13

pracovištěm (i zde odborné doporučení vystavuje školské poradenské zařízení), pokud nemá zdravotnické vyšetření potřebné náležitosti, vyšetření je poradenským zařízením opakováno. Na základě vyšetření se za souhlasu a spolupráce rodičů stanoví další vzdělávací cesta, zda formou integrace či ve speciální škole. Zde je třeba zmínit skutečnost, že speciální formy vzdělávání probíhají i ve školských zařízeních pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, je-li jejich součástí škola. To z důvodů vyplývajících z různých diagnóz psychiatrického, či neurologického směru, které jsou u většiny dětí v těchto zařízeních přítomny. Organizace a formy speciálního vzdělávání Organizace a formy zvolené ve vzdělávacím procesu osob se speciálními vzdělávacími potřebami mají odrážet potřeby jednotlivců. Ideálním způsobem je vzdělávání v místě bydliště, v kolektivu vrstevníků s nimiž se dítě se speciálními vzdělávacími potřebami pravidelně potkává i mimo školu a může s nimi trávit i volný čas. Proto je v současné době tak akcentovaná individuální integrace v běžné škole, v běžné třídě, v kolektivu intaktních žáků. Pro splnění tohoto předpokladu je ale zapotřebí, aby ve škole byli pedagogičtí pracovníci na úrovni potřebné pro speciální vzdělávání, tedy buď speciální pedagog, psycholog, nebo alespoň učitelé, kteří mají povědomí a didaktickou průpravu ve vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a především učitelé trpěliví a osvícení k zohledňování individuálních vzdělávacích potřeb. Rovněž je třeba, aby škola byla materiálně, popř. architektonicky vybavena tak, aby mohla zajistit základní požadavek daný zákonem - rovný přístup ke vzdělání a zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce. O individuální integraci ve speciální škole hovoříme tehdy, je-li do třídy pro žáky s převládající speciální potřebou zařazeno dítě vyžadující další odlišnost v přístupech ve výuce, odpovídající jeho zdravotnímu postižení. Další možná formou je skupinová integrace v běžné škole, ve speciální třídě, do níž jsou zařazeni žáci na základě doporučení školského poradenského zařízení, případně podpořeného diagnózou odborného lékaře. Spojuje je obvykle podobná diagnóza. O skupinové integraci hovoříme také tehdy, je-li ve speciální škole zřízena speciální třída, do níž bývají zařazováni žáci s další formou zdravotního postižení, vyžadující jiný přístup než u ostatních žáků do speciální školy zařazených. Školy speciální jsou určené pro vzdělávání osob se zdravotním postižením takového stupně, že naplnění jejich speciálních vzdělávacích potřeb vyžaduje zabezpečení množstvím dalších speciálně pedagogických metod, didaktických postupů a kompenzačních pomůcek, které jsou často pro běžnou školu z pohledu náročnosti na odbornost a náročnosti cenové jen těžko dosažitelné. Zároveň je vzdělávání v těchto školách často podporováno i rehabilitací tělesnou a sociální, poněvadž z pravidla u osob s těžšími formami zdravotního a to především mentálního postižení je na ně navazují postižení další (jinak kombinované postižení, vícečetné postižení, multihandicap). 14

Ve třídách, v nichž se vzdělávají osoby s těžkými formami zdravotního postižení, lze uplatnit přítomnost až tří pedagogických pracovníků, z nichž jedním je vždy asistent pedagoga. U osob s těžkým mentálním postižením a u osob s autismem lze zřídit přípravný stupeň základní školy, aby žáky připravil na školní vzdělávání. V základních školách speciálních je naplňován program základy vzdělání a jsou do něj zařazeni žáci se značnou potřebností speciálně pedagogické péče (těžká mentální postižení, autismus, vícečetná postižení). Daří se v nich naplňovat také právo na vzdělávání žáků v minulosti osvobozovaných od povinné školní docházky. Při těchto školách je zřizován přípravný stupeň, případně rehabilitační třídy, mající za úkol připravit žáky elementární soběstačnosti. Nejbližším krokem, jehož by se měl náš vzdělávací systém dopustit by měla být transformace vhodných speciálních škol (z pohledu odborného a materiálního zázemí) spolu s poradenskými pracovišti speciálně pedagogickými centry na odborná centra z pohledu speciálně pedagogických a psychologických přístupů v práci s osobami se speciálními vzdělávacími potřebami. Zde by nalézali učitelé odbornou didaktickou podporu a získávali zkušenosti v zakomponování moderních kompenzačních pomůcek do výuky a postupně by bylo vytvářeno odborné a materiální zázemí na podporu integrace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do běžného proudu vzdělávání. Nová úloha speciálních škol dokazuje, že různá tvrzení o jejich zbytečnosti, či potřebě jejich eliminace jsou krátkozraká. Pouze je třeba upravit jejich pozice v systému školské soustavy a více využívat schopností a pedagogů, kteří mají se vzděláváním osob se speciálními vzdělávacími potřebami četné zkušenosti. Individuální vzdělávací plán (IVP) Individuální vzdělávací plán je základním strategickým materiálem při vzdělávání osob se speciálními vzdělávacími potřebami, které jej na základě odborných doporučení potřebují. Zodpovědnou osobou za jeho tvorbu a následné dodržování je ředitel školy. Vytváří jej tudíž škola za spolupráce se školským poradenským zařízením (v tomto případě převážně se speciálně pedagogickým centrem), zákonným zástupcem žáka, případně zletilým žákem. Je to materiál fl exibilní a musí být průběžně upravován v relaci s vývojem nemoci či zdravotního postižení vzdělávané osoby. Dodržování IVP sleduje dané školské poradenské zařízení, které v tomto spolupracuje se zákonnými zástupci a vzdělávanou osobou. IVP se stanovuje především pro osoby individuálně integrované, v případě potřeby i pro další osoby vzdělávané formou skupinové integrace a pro osoby s hlubokým mentálním postižením ve speciálních školách. IVP vychází ze školního vzdělávacího programu příslušné školy, závěrů školského poradenského zařízení, závěrů odborného lékaře a vyjádření zákonného zástupce či vzdělávané zletilé osoby. IVP je vytvářen na základě žádosti zákonného zástupce či zletilé vzdělávané osoby a rozhodnutí o jeho vytvoření a realizaci podléhá správnímu rozhodnutí ředitele školy. 15

Asistent pedagoga Asistent pedagoga má ve třídě úlohu být jakýmsi zprostředkovatelem výuky učitele a jeho pomocníkem při výchovně vzdělávací činnosti, pomáhá vzdělávaným osobám při přizpůsobování se školnímu prostředí, důležitá je jeho role při komunikaci osob se zdravotním postižením s ostatními žáky, je-li to třeba. Asistent pedagoga je zaměstnancem školy a o zřízení této funkce musí ředitel školy žádat svého zřizovatele, jenž svým souhlasem se zároveň zavazuje k fi nancování tohoto pracovníka. Za určitý neúspěch se dá nazvat praktický dopad dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Přes jisté pokroky stále můžeme zaznamenat setrvávání mnohých pedagogů škol běžného vzdělávacího proudu v jisté setrvačnosti pedagogické práce, projevující se v bezfantazijním využívání tradičních pedagogických postupů a metod. Tito pak odmítají inovace při potřebě individualizace vzdělávání, zvláště pak u dětí zdravotně postižených a dětí se specifi ckými potřebami učení a chování. Zde nejdou v potřebné míře příkladem ani někteří politici a úředníci municipální úrovně, kteří stále na vzdělávání nahlížejí přezíravě a uspokojování vzdělávacích potřeb, tedy i těch speciálních, vnímají pouze z pohledu svých vlastních dětí. Problém je ale nejenom v učitelích samotných, ale také ve stylu přípravy budoucích pedagogů na pedagogických fakultách. Ty stále akcentují přípravu dobrých odborníků v daném oboru (hluboké znalosti encyklopedické), ale nedoceňují potřebu připravit učitele na jednotlivé žáky, s různými specifi ky, nedostačivostmi, na děti extrémně nadané, které mohou být svojí zvídavostí pro práci v běžné třídě až obtížné. Naopak vidíme, a četná zjištění školních inspektorů to potvrzují, tradiční standard práce učitelů v běžných školách se do značné míry ustálil na přístupech s orientací omezenou jen na didaktickou složku a na nejvyšší možný výkon a s výrazně menším zaujetím pro rozvoj jedinečné osobnosti každého z žáků. Není to samozřejmě pravidlem, ale nejedná se zdaleka jen o vnitřní problémy škol či samotných učitelů. Nicméně spojení omezené didaktiky s neochotou či neuměním učitele vnímat individualitu žáka včetně jeho potřeb, nese velice negativní důsledky, jako neurotizaci dětí, snížené sebevědomí, sebedestrukci, agresivitu vůči okolí, selhávání v náročnějších životních situacích apod. V kontrastu s tímto stavem je průlom, jenž jsme zaznamenali nedávno v legislativě novelou vyhlášky 291/1991 Sb. o základní škole, ve znění č. 9/2004 Sb., v níž se umožňuje individuální integrace dětí s mentálním postižením v běžné základní škole. Zahraniční trendy V posledních deseti letech došlo v řadě evropských zemí ve vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami k zásadním legislativním změnám. Odráží se v nich vývoj, jímž procházely. Některé země (Norsko, švédsko a Dánsko) pokračují v politice integrace bez zásadních změn, poněvadž jejich systém již dávno připustil nutnost rovného přístupu ke vzdělání pro všechny. Ostatní země procházejí až revolučnímí změnami, které znamenají určitý odklon od 16

exkluzivního prostředí v běžných a speciálních školách a snaží se vytvářet prostředí inkluzivní, kdy se většina žáků se speciálními vzdělávacími potřebami umísťuje především do škol běžného vzdělávacího proudu v nichž na ně čekají odpovídajícím způsobem připravení učitelé. Rakousko (1993) zákon umožňující integraci v základních školách a dávající rodičům volbu vzdělávací cesty (před tím povinná exkluze ve speciálních školách bez možnosti volby vzdělávací cesty). V Belgii (1997) vešel v platnost zákon, jímž se legislativní rámec pro základní a speciální školství slučuje a umožňuje, že žáci se speciálními vzdělávacími potřebami mohou plnit základní školní docházku a tedy i běžné kurikulum, za možné pomoci speciálních škol. V Anglii a Walesu vyšly v letech 1981 a především v roce 1997 zákony týkající se povinného zavádění integrace (Zákon o reformě vzdělávání) a řešící i změny ve způsobu fi nancování vzdělávání, kde je většina rozpočtových prostředků místních orgánů delegována na školy, které s nimi hospodaří převážně samostatně. Dále je zde řešeno právo rodičů dětí se speciálními vzdělávacími potřebami zvolit pro své dítě školu dle svého uvážení. Byly zde zavedeny zásady při posuzování speciálních vzdělávacích potřeb v pěti stupních, z nichž postupně každý z nich představuje vždy širší okruh pomoci z pohledu na složitější míru zdravotního postižení. Ve Finsku (993) Ucelený zákon o škole ukládající povinnost obcím poskytnout všem žákům ve věku povinné školní docházky ucelenou výuku pro své spádové oblasti a v případě, že to nelze zajistit, učiní obec taková opatření, aby mohli být vzděláváni všichni žáci způsobem, jenž odpovídá výuce ve všeobecně vzdělávací škole. Zákon nerozlišuje žáky podle typu postižení a na jejich integraci a vytváření podmínek musí spolupracovat všechny zainteresované orgány. Vzdělávání ve speciální škole je možné pouze tehdy, když odborníci posoudí, že není vhodná první alternativa. Ve Francii se zákonem z roku 1989 změnila defi nice pojmu právo na vzdělání. Integrace v něm byla jasně defi nována jako pro vzdělávání osob se speciálními vzdělávacími potřebami nejvhodnější. Každému dítěti musí být umožněno (od 3 let) navštěvovat školu nejbližší jeho bydlišti. V Německu přijala Stálá rada zemských ministrů školství v roce 1994 doporučení, že vzdělávání žáků se zdravotním postižením musí být záležitostí všech škol a speciální vzdělávání má být pojato jako nástroj pro dosažení všeobecného vzdělání. V roce 1998 byla změněna i terminologie potřeba speciálního vzdělávání změněna na speciální vzdělávací potřeby. V Holandsku vydala vláda v roce 1990 dokument a po jeho ověření v roce 1998 i zákon, který zahajuje novou cestu v integrování žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a ze všech základních škol a speciálních škol (včetně škol pro žáky s poruchami učení) byla utvořena regionální seskupení běžných i speciálních škol, které musí ve vzdělávání postupovat v úzké spolupráci, až provázanosti. Financování speciálních škol vychází nikoliv z počtu přijatých žáků, ale podle objemu speciálních služeb, které jsou konkrétnímu žákovi školou poskytovány. žákovi je po přidělení normativu rodiči vybrána škola (buď běžná či speciální), která poskytnutý normativ ve prospěch konkrétního žáka zužitkuje. 17

V Portugalsku se osobám se speciálními vzdělávacími potřebami dostalo v rámci jejich integrace zákonné opory v roce 1986 Uceleným zákonem o vzdělávání. Zde speciální školy pojaty jako specializovaná odborná centra zabezpečující metodicky vzdělávání postižených v běžných školách..zákonem z roku 1997 byl pojat speciální pedagog jako podpůrný učitel, poskytovatel odborných speciálních služeb a pracující přímo s radou školy a učiteli běžných škol na volbě nejlepší vzdělávací cesty. Ve Španělsku platí od roku 1995, že každá škola fi nancovaná státem, musí zajistit vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Pro účely zařazování takovýchto žáků jsou upravovány podmínky a vyhrazována studijní místa od škol základních až po univerzity. Dá se říci, že se v Evropě postupně upustilo od užívání lékařské diagnostiky k popisu schopností žáka se speciálními vzdělávacími potřebami. Je snaha, aby speciální vzdělávání vycházelo ze schopností žáka, nikoli z jeho oslabení. Hendikep je popisován jako diskrepance mezi schopnostmi jedince a výkony, které od něho vyžaduje společnost v oblastech podstatných pro budování vlastní nezávislosti a pro společenský život. Ve vyjmenovaných zemích došlo k těmto zásadním legislativním změnám. Některé země v průběhu 80.a 90. let změnily pohled na defi nování systému speciálního vzdělávání a spatřují v něm odborné metodické zázemí pro školy hlavního vzdělávacího proudu. Právo rodičů na výběr vzdělávací cesty jejich dětí se stalo uznávaným nárokem, stejně tak jako výraznější spolupráce rodičů se školou. V zemích s odděleným systémem speciálního vzdělávání a běžného vzdělávání je vypracován pro oba systémy společný legislativní rámec. Při vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami je integrace chápána jako první alternativa. Postupně dochází k decentralizaci vzdělávacích systémů, včetně systému vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Politická hlediska vzdělávání dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami Zde je třeba zaznamenat základní politická hlediska ovlivňující realizaci koncepce vzdělávání dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami: fi nancování speciálního vzdělávání výstupy speciálního vzdělávání monitorování a evaluace oblasti speciálních vzdělávacích potřeb odpovědnost vlády za vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami Systém fi nancování je stěžejním prvkem při realizaci potřebné integrace vzdělávání všech dětí. Prosazování politiky integrace znamená mimo jiné i úpravy legislativy, zejména způsobu fi nan- 18