Žhavé i vychladlé novinky ze sluneční fyziky. Michal Švanda Astronomický ústav AV ČR Astronomický ústav UK

Podobné dokumenty
Projekt podpořený Operačním programem Přeshraniční spolupráce Slovenská republika Česká republika

Sluneční dynamika. Michal Švanda Astronomický ústav AV ČR Astronomický ústav UK

Koróna, sluneční vítr

Koróna, sluneční vítr. Michal Švanda Sluneční fyzika LS 2014/2015

7. Rotace Slunce, souřadnice

11. Koróna, sluneční vítr

Sluneční magnetismus. Michal Švanda. Astronomický ústav MFF UK Astronomický ústav AV ČR. Sluneční fyzika ZS 2011/2012

Odhalená tajemství slunečních skvrn

Sluneční skvrny od A do Z. Michal Sobotka Astronomický ústav AV ČR, Ondřejov

10. Sluneční skvrny. Michal Švanda. Astronomický ústav MFF UK Astronomický ústav AV ČR. Sluneční fyzika LS 2007/2008

Cesta do nitra Slunce

Astronomie Sluneční soustavy II. Slunce. Jan Ebr Olomouc,

Sluneční magnetismus. Michal Švanda Sluneční fyzika LS 2014/2015

Numerické simulace v astrofyzice

SLUNCE A JEHO POZOROVÁNÍ I FYZIKA PLAZMATU

ZÁŘENÍ V ASTROFYZICE

Slunce nejbližší hvězda

Proč studovat hvězdy? 9. 1 Úvod Energetické úvahy Zjednodušení použitá při konstrukci sférických modelů Model našeho Slunce 15

Geomagnetická aktivita je důsledkem sluneční činnosti. Pavel Hejda a Josef Bochníček


VY_32_INOVACE_08.Fy.9. Slunce

Úvod do fyziky plazmatu

Složení hvězdy. Hvězda - gravitačně vázaný objekt, složený z vysokoteplotního plazmatu; hmotnost 0,08 M ʘ cca 150 M ʘ, ale R136a1 (LMC) má 265 M ʘ

O původu prvků ve vesmíru

Obnovitelné zdroje energie Budovy a energie

SLUNCE A JEHO POZOROVÁNÍ III

SLUNCE. 5. lekce Bára Gregorová a Ondrej Kamenský

Roztřeseným pohledem na jinak obyčejnou hvězdu za humny

Spektroskopie Slunce. Michal Švanda. Astronomický ústav MFF UK Astronomický ústav AV ČR. Spektroskopie (nejen) ve sluneční fyzice LS 2011/2012

1. Slunce jako hvězda

Kroužek pro přírodovědecké talenty I lekce 3 SLUNEČNÍ SOUSTAVA

PŘEDCHOZÍ :: DALŠÍ :: OBSAH HISTORIE POZOROVATELNÉ OBJEKTY PŘÍSTROJE METODY AKTIVITA VÝSLEDKY SLUNCE DALEKOHLEDEM PŘEDNÁŠÍ: MICHAL ŘEPÍK

Slunce zdroj energie pro Zemi

Pulzující proměnné hvězdy. Marek Skarka

počátek 17. století, Johannes Kepler: 19. století: počátek 20. století: 1951, Ludwig Biermann:

Jemná struktura slunečních skvrn. Michal Sobotka Astronomický ústav AV ČR, Ondřejov

Železné lijáky, ohnivé smrště. Zdeněk Mikulášek

Atmosféra, znečištění vzduchu, hašení

Země je tepelný stroj aneb jak Země chladne

Kroužek pro přírodovědecké talenty I lekce 3 SLUNEČNÍ SOUSTAVA

Slunce jako hvězda. Michal Švanda Astronomický ústav AV ČR Astronomický ústav UK

Zajímavé vlastnosti sluneční atmosféry: magnetická a rychlostní pole

Cyklické změny v dynamice sluneční konvektivní zóny

Kosmické počasí, předpovědi aktivity. Michal Švanda Sluneční fyzika LS 2014/2015

Mgr. Jan Ptáčník. Astronomie. Fyzika - kvarta Gymnázium J. V. Jirsíka

Klasifikace slunečních skvrn. 3. lekce Ondrej Kamenský a Bára Gregorová

Sluneční fyzika. Vojtěch Sidorin. Praha,

Urychlení KZ. Obecné principy, Fermiho urychlení, druhý řád, první řád, spektrum

Studium časového vývoje erupcí v čarách vodíku a vápníku

Identifikace vzdělávacího materiálu VY_52_INOVACE_F.9.A.34 EU OP VK

Základy magnetohydrodynamiky. aneb MHD v jedné přednášce?! To si snad děláte legraci!

Slunce, erupce, ohřev sluneční koróny

Přírodopis 9. Naše Země ve vesmíru. Mgr. Jan Souček. 2. hodina

Diskontinuity a šoky

Vlny ve sluneční atmosféře. Petr Jelínek

Astronomie Sluneční soustavy I. PřF UP, Olomouc,

Profilová část maturitní zkoušky 2017/2018

Obecná teorie relativity pokračování. Petr Beneš ÚTEF

Plazma. magnetosféra komety. zbytky po výbuchu supernovy. formování hvězdy. slunce

Základní charakteristiky

POZOROVÁNÍ SLUNCE VE SPEKTRÁLNÍCH ČARÁCH. Libor Lenža Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o.

Slunce po Ulysses. lima čís Ca. Mgr. Lenka Soumarová, Štefánikova hvězdárna, Praha

Astrofyzika. 1. Sluneční soustava. Slunce. Sluneční atmosféra. Slunce Slunce planety planetky komety, meteoroidy prach, plyny

= 2π/λ h. je charakteristický rozměr vlnového. (kde λ h

Hvězdy se rodí z mezihvězdné látky gravitačním smrštěním. Vlastní gravitací je mezihvězdný oblak stažen do poměrně malého a hustého objektu

školní vzdělávací program ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM DR. J. PEKAŘE V MLADÉ BOLESLAVI RVP G 8-leté gymnázium Fyzika II. Gymnázium Dr.

Slunce a Sluneční soustava. Michal Švanda Astronomický ústav AV ČR Astronomický ústav UK

Solární systémy. Termomechanický a termoelektrický princip

Základní experiment fyziky plazmatu

Sluneční stínohra. Michal Švanda. Astronomický ústav AV ČR, Ondřejov Astronomický ústav UK, Praha

Astronomie. Astronomie má nejužší vztah s fyzikou.

Sluneční soustava OTEVŘÍT. Konec

Vnitřní energie, práce a teplo

Sedm proroctví starých Mayů

Hvězdný vítr. Ústav teoretické fyziky a astrofyziky Masarykova univerzita, Brno

Spektrum. Spektrum. zisk rozkladem bílého světla

Úkol č. 1 Je bouřka pro letadla nebezpečná a může úder blesku letadlo zničit? Úkol č. 2 Co je to písečná bouře?

Vývoj Slunce v minulosti a budoucnosti

Plazmové metody. Co je to plazma? Jak se uplatňuj. ují plazmové metody v technice?

Úvod. Zatmění Slunce 2006

Mechanizmy hvězdné proměnnosti

Pozorování Slunce s vysokým rozlišením. Michal Sobotka Astronomický ústav AV ČR, Ondřejov

Urychlené částice z pohledu sluneční rentgenové emise

Teplota jedna ze základních jednotek soustavy SI, vyjadřována je v Kelvinech (značka K) další používané stupnice: Celsiova, Fahrenheitova

i j antisymetrický tenzor místní rotace částice jako tuhého tělesa. Každý pohyb částice lze rozložit na translaci, deformaci a rotaci.

Základní jednotky v astronomii

Všechny galaxie vysílají určité množství elektromagnetického záření. Některé vyzařují velké množství záření a nazývají se aktivní.

METODIKA PRO PŘEDPOVĚĎ EXTRÉMNÍCH TEPLOT NA LETECKÝCH METEOROLOGICKÝCH STANICÍCH AČR

Magnetické pole. Magnetické siločáry. Magnetický dipól

Otázky pro samotestování. Téma1 Sluneční záření

B. Hvězdy s větší hmotností spalují termojaderné palivo pomaleji,

Maturitní okruhy Fyzika

Jak najdeme a poznáme planetu, kde by mohl být život?

Profily eliptických galaxíı

ČLOVĚK A ROZMANITOST PŘÍRODY VESMÍR A ZEMĚ. GRAVITACE

Podnebí a počasí všichni tyto pojmy známe

Astronomie, sluneční soustava

Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/

Detekována nepřátelská aktivita, zahájena 1. fáze. 1:00 Čas T+2. Ohrožení v bílé zóně. Příchozí data. Čas T+2. Ohrožení v červené zóně. Přenos dat.

Transkript:

Žhavé i vychladlé novinky ze sluneční fyziky Michal Švanda Astronomický ústav AV ČR Astronomický ústav UK

Měnící se sluneční fyzika Studium Slunce: již staří Číňané Kniha změn, vznik až 2000 pnl Kolem 700 pnl pozorování slunečních skvrn Systematické studium v Evropě od vynálezu dalekohledu Nejlépe studovaná hvězda Cílem pozorovacích misí, pozorovacích kampaní i jako předobraz pro numerické simulace Fyzika Slunce přesto v mnoha ohledech ne zcela jasná Učebnice jsou neustále aktualizovány Peter V. Foukal, Solar Astrophysics (1990, 2004, 2008, 2013) Sluneční fyzika je neustále živá

1. Konvekce

Konvektivní přenos Kolektivní pohyb hmoty za účelem transportu tepla Realizuje se, pokud je adiabatický teplotní gradient menší než teplotní gradient nepohybující se látky Je výhodnější látku rozpohybovat než čekat, až se teplo přenese vodivostí nebo zářením

Konvekce ve hvězdách Řízena obvykle zvýšenou opacitou (zejména vodíku)

Konvekce ve Slunci (model)

Zpochybnění helioseismologií Helioseismologie lokální umožňuje měření pohybů plazmatu v přípovrchové vrstvě Hlouběji statistické průměrování Informace o amplitudě, charakteristické velikosti, avšak už ne přímé zobrazení Statistika pomáhá redukovat šum ten roste s N, tedy signál k šumu roste s N/N= N Měřené poruchy cestovních časů vln jsou od dva řády menší než předpovídá model Tedy i konkvektivní rychlosti musí být nižší o dva řády

Speed [m/s] Jaké jsou konvektivní rychlosti? Amplituda konvektivních rychlostí by měla růst směrem k povrchu a pak prudce narůst (ve granulární vrstvě) Měření naznačují druhý vrchol amplitudy cca 2 Mm pod povrchem) Jaká je tedy celková dynamika plazmatu? 100000 Convection speed 10000 1000 100 10 1 0 50 100 150 200 Depth [Mm]

Alternativní konvekce? Dnes přiblížení směšovací délkou Vyžaduje přenos 10 6 slunečních svítivostí nahoru a 10 6 1 svítivostí dolů Alternativa Pomalý (cm/s) stoupavý pohyb ode dna konvektivní zóny až k přípovrchovým vrstvám, pak prudké drobení Zpět volný pád (stovky m/s) ve velmi úzkých (stovky km) kanálech na dno konvektivní zóny Změna paradigmatu ovlivňuje efektivitu konvekce, přerozdělování momentu hybnosti čili má vliv na celkovou vnitřní dynamiku konvektivní zóny a potažmo magnetismus

2. Meridionální proudění

Meridionální proud Předpověděl již von Zeipel (1924) Rotující zářivá vrstva ve hvězdě nemůže být v rovnováze Podobně pro konvektivní rovnováhu Ustanovením meridionálního proudu lze paradox překonat Horké póly rotujících hvězd Na Slunci změřeno 1979 (T. Duvall) Jedna buňka na polokouli

Role meridionálního proudu Udržení rovnováhy Meridionální proud je jedním z driverů diferenciální rotace Transport pozaďového magnetického pole Důležitá (ne-li hlavní) role pro změnu polarity globálního pole Podstatná ingredience pro flux transport dynamo modely kinematického dynama

Transport magnetického pole

Protibuňky? Nekonečné dohady o protibuňkách v šířkovém směru Protibuňky se běžně objevují v globálních simulacích Složka cyklu vtok do pásu aktivity

Nový model meridionálního proudu Zhao a kol. 2013 Dvojitá buňka v hloubce Zajímavost: Hathaway 2012 trasováním supergranulí poukázal na známky protiproudu již nějakých 40 Mm pod povrchem, tedy ne až na dně konvektivní zóny Nový model zatím nepotvrzen, komplikoval by však rozvahy o rovnováze a tvorbě magnetických polí

3. Struktura heliosféry

Sluneční vítr Neustálý proud částic od Slunce Projevy známy z pozorování komet Správný model Parker (1957) Potvrzeno Lunou 2 (1958) Interakcí s mezihvězdným plazmatem vytváří heliosféru Sféra vlivu Slunce

Učebnicová heliosféra

Heliosféra ve dřezu

Nová měření - ENA Galileo, IBEX Energetické neutrální atomy (ENA) Vznikají při procesech mezi ionty nebo horkým plazmatem a pozaďovým chladným neutrálním plynem, při nichž se vyměňuje náboj Nejsou odkláněny magnetickým polem Zastanou funkci fotonů Pásové struktury měnící se v čase dosud nevysvětleny, ukazují ale na mnohem větší vliv okolního prostředí na heliosféru Nepozorují se předpovězené struktury související se plazmovým chvostem heliosféry Relativní rychlost okolního plazmatu je nižší, než se myslelo 23 km/s místo 27 km/s Nepozoruje se projev čelní rázové vlny

Nová měření - Voyager Voyagery na palubě detektory plazmatu (na V2 stále funkční) Průlet terminační vlnou 2005 (V1) a 2007 (V2) zřejmě kvůli zvlněnému tvaru heliosféry V1 překročil heliopauzu (srpen 2012, cca 120 AU od Slunce) V2 je hluboko v plazmové pochvě (cca 100 AU od Slunce) Magnetické pole v plazmové pochvě je mnohem více turbulentní než se myslelo vytváří jakési 10 milionů km velké samostatně existující bubliny Magnetické pole na okraji soustavy je zřejmě silnější Silnější magnetické pole = větší lokální rychlost zvuku Rázová vlna se vytvoří, pokud je relativní pohyb částic větší než lokální rychlost zvuku Pro rázovou vlnu před heliosférou není důvod

Nová heliosféra Wave

Čelní rázové vlny u jiných hvězd LL Ori z HST R Hya z Spitzer ST Mira z GALEX

Opustil Voyager 1 Sluneční soustavu? Konec Sluneční soustavy cca 150 000 AU, Voyager 1 126 AU

4. Jak si stojí sluneční cyklus?

Cyklus 24 vs. ty předchozí Neobvykle dlouhé minimum mezi 23. a 24. cyklem Nebývale nízká aktivita v 24. cyklu Nezvyklá asymetrie mezi polokoulemi

Není cyklus jako cyklus Variace mezi cykly Určité empirické pravidelnosti ( zákony ) Dlouhá minima už byla

Rentgenový tok GOES, celkový tok v pásu 0,1-0,8 nm, používá se pro klasifikaci erupcí 1996-2002: 70 erupcí třídy X, celkově 120 za celý cyklus, max. X45 (4. 11. 2003) 2008-2013: 23 erupcí třídy X (max. zatím X6.9 9. 8. 2011) Aktivita je skutečně v 24. cyklus nižší

Magnetický motýlkový diagram Dobře zobrazuje nesymetrie mezi polokoulemi 23. cyklus jižní polokoule aktivnější 24. cyklus severní polokoule aktivnější (a má náskok)

Co bylo/je ještě jinak? Divná koróna v minimu

Co bylo/je ještě jinak? Opravdu? 1901 2009

Co bylo/je ještě jinak? Sluneční vítr se chová jinak

Co bylo/je ještě jinak? Intenzita polárních polí je menší

Co bylo/je ještě jinak? Proudění v nitru je jiné

Jaký je a bude cyklus 24?

Asymetrické Slunce

Vstříc 25. cyklu 0.95 R 0.98 R

Závěry Je 24. cyklus neobvyklý? Spíše ne (cyklus č. 14 byl asi podobný) Je neobvyklý vůči cyklům 22 a 23 (avšak byly ony obvyklé?) Čeká nás nová doba ledová? Možná Kdy bude maximum 24. cyklu Na severu už bylo (červenec 2011) Na jihu teprve bude (březen 2014) Celkově: podzim 2013 Cyklus 25? Spíš se netěšte

Nové sluneční paradigma? I poznatky o Slunci se neustále mění Velké změny mají dalekosáhlé důsledky hvězdné modely jsou často kalibrovány na Slunce, tudíž změníme-li platnou fyziku uplatňující se u Slunce, měníme I fundamentální parametry jiných hvězd Naštěstí jde o kosmetické opravy U konvekce může být dopad výraznější Další otevřené otázky Ohřev chromosféry Koronální ohřev ochlazování Magnetické pole v hlubokém nitru Původ slunečního dynama A proto: studium Slunce má pořád smysl