PROGRAMOVANÁ BUNĚČNÁ SMRT. Lékařská biologie 2005/2006

Podobné dokumenty
VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ

Molekulární mechanismy diferenciace a programované buněčné smrti - vztah k patologickým procesům buněk. Aleš Hampl

Apoptóza Onkogeny. Srbová Martina

Přehled regresivních změn

ZÁNĚT osnova. ZÁNĚT: definice; vymezení pojmu. DRUHY ZÁNĚTU: podle průběhu

APOPTÓZA. MUDr. Jan Pláteník, PhD.

Přednáška RNDr. Alena Vaculová, Ph.D.

Apoptóza. Veronika Žižková. Ústav klinické a molekulární patologie a Laboratoř molekulární patologie

rní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv

APOPTÓZA. RNDr. Alena Vaculová, Ph.D. Laboratoř cytokinetiky Biofyzikální ústav AV ČR přednáška

APOPTÓ T ZA Z Bc. Hana Zmrzlá

Protinádorová imunita. Jiří Jelínek

BUNĚČNÁ TRANSFORMACE A NÁDOROVÉ BUŇKY

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno

Intracelulární detekce Foxp3

Biologie 11, 2014/2015, Ivan Literák BUNĚČNÝ CYKLUS A JEHO REGULACE

Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu

INTRACELULÁRNÍ SIGNALIZACE II

Biologie 12, 2017/2018, Ivo Papoušek, Ivan Literák BUNĚČNÝ CYKLUS A JEHO REGULACE

Variabilita takto vytvořených molekul se odhaduje na , což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě GENETICKÝ ZÁKLAD TĚŽKÉHO ŘETĚZCE

Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU

Václav Hořejší Ústav molekulární genetiky AV ČR. IMUNITNÍ SYSTÉM vs. NÁDORY

Mitochondriální genom, úloha mitochondrií v buněčném metabolismu, signalizaci a apoptóze

ONKOGENETIKA. Spojuje: - lékařskou genetiku. - buněčnou biologii. - molekulární biologii. - cytogenetiku. - virologii

Autophagie a imunitní odpověd. Miroslav Průcha Klinická imunologie Nemocnice Na Homolce, Praha

Fyziologie AUTOFAGIE. MUDr. JAN VARADY KARIM FNO

Autofagie a výživa u kriticky nemocného pacienta

Zhoubné nádory druhá nejčastější příčina úmrtí v rozvinutých zemích. Imunologické a genetické metody: Zlepšování dg. Zlepšování prognostiky

nejsou vytvářeny podle genetické přeskupováním genových segmentů Variabilita takto vytvořených což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě

Stárnutí organismu Fyziologické hodnoty odchylky během stárnutí

Nespecifické složky buněčné imunity. M.Průcha

Ivana FELLNEROVÁ Katedra zoologie PřF UP v Olomouci

ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE

Játra a imunitní systém

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

Teorie protinádorového dohledu Hlavní funkcí imunitního systému je boj proti infekcím

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115

VZTAH DÁRCE A PŘÍJEMCE

Komplementový systém a nespecifická imunita. Jana Novotná Ústav lékařské chemie a biochemie 2 LF UK

Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození

EXTRACELULÁRNÍ SIGNÁLNÍ MOLEKULY

Typy a příčiny poškození buňky a tkání. Nekróza a apoptóza. Osud poškozené tkáně

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI LÉKAŘSKÁ FAKULTA Ústav biologie DIZERTAČNÍ PRÁCE Mgr. Ivo Frydrych Olomouc 2009

Struktura a funkce biomakromolekul

T lymfocyty. RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol

METODY VYŠETŘOVÁNÍ BUNĚČNÉ IMUNITY. Veřejné zdravotnictví

Jan Krejsek. Funkčně polarizované T lymfocyty regulují obranný i poškozující zánět

Systém HLA a prezentace antigenu. Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol

STRUKTURNÍ SKUPINY ADHEZIVNÍCH MOLEKUL

Fyziologická regulační medicína

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 5. vydání... 21

RECEPTORY CYTOKINŮ A PŘENOS SIGNÁLU. Jana Novotná

Imunitní systém jako informační soustava. Cytokiny M.Průcha

BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA

2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 6. vydání... 23

Senescence v rozvoji a léčbě nádorů. Řezáčová Martina

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM

Humorální imunita. Nespecifické složky M. Průcha

Endocytóza o regulovaný transport látek v buňce

KOMPLEMENTOVÝ SYSTÉM

Tělesná teplota Horečka

Imunitní systém.

KOMPLEMENT ALTERNATIVNÍ CESTA AKTIVACE KLASICKÁ CESTA AKTIVACE (LEKTINOVÁ CESTA) (humorálních, protilátkových):

CYTOKINY, ADHESIVNÍ MOLEKULY - klíčové molekuly pro mezibuněčnou komunikaci, buněčná migrace a mezibuněčná signalizace. Ústav imunologie LF UP

Toxikologie PřF UK, ZS 2016/ Toxikodynamika I.

Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně

tky proti annexinu V Protilátky u trombofilních stavů u opakovaných těhotenských ztrát 2003 By Default! Slide 1

Obranné mechanismy člověka a jejich role v průběhu infekčních onemocnění

Změny v parametrech imunity v průběhu specifické alergenové imunoterapie. Vlas T., Vachová M., Panzner P.,

Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii

BUNĚČNÝ CYKLUS. OMNIS CELLULA ET CELLULA - buňka vzniká jen z buňky. Sled akcí, ve kterých buňka zdvojí svůj obsah a pak se rozdělí

(Vývojová biologie) Embryologie. Jiří Pacherník

Buněčný cyklus. Replikace DNA a dělení buňky

Morfologie krvinek 607

VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ

Metabolismus pentóz, glykogenu, fruktózy a galaktózy. Alice Skoumalová

Glykolýza Glukoneogeneze Regulace. Alice Skoumalová

Helena Langhansová. 30. listopadu 2011

Biosyntéza a degradace proteinů. Bruno Sopko

Imunitní systém člověka. Historie oboru Terminologie Členění IS

Genová etiologie nemocí

Biomarkery - diagnostika a prognóza nádorových onemocnění

Co jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím

Intracelulární Ca 2+ signalizace

Enzymy v diagnostice Enzymy v plazm Bun né enzymy a sekre ní enzymy iny zvýšené aktivity bun ných enzym v plazm asový pr h nár

Nové metody v průtokové cytometrii. Vlas T., Holubová M., Lysák D., Panzner P.

Příspěvek k hodnocení prognostického potenciálu indexu proliferace a apoptózy plazmatických buněk u mnohočetného myelomu

Role hemoxygenasy a gangliosidů při estrogenové a obstrukční cholestáze

Regulace metabolických drah na úrovni buňky

MUDr Zdeněk Pospíšil

AMPK AMP) Tomáš Kuc era. Ústav lékar ské chemie a klinické biochemie 2. lékar ská fakulta, Univerzita Karlova v Praze

ANÉMIE CHRONICKÝCH CHOROB

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Přírodovědecká fakulta

Biochemie imunitního systému. Jana Novotná

Základní morfogenetické procesy

Transkript:

PROGRAMOVANÁ BUNĚČNÁ SMRT 1.

2.

3.

4.

Způsoby buněčné smrti: smrt v důsledku působení škodlivého vnějšího faktoru smrt jako indukovaná sebevražda katastrofická buněčná smrt fyziologická buněčná smrt apoptóza, autofagie, nekróza, onkóza 5.

NEPROGRAMOVANÁ BUNĚČNÁ SMRT: nekróza katastrofická smrt buňky v důsledku vnějších vlivů příčinou ireverzibilní poškození některé ze základních buněčných funkcí 6.

PROGRAMOVANÁ BUNĚČNÁ SMRT (Programmed Cell Death, PCD) indukovaný, regulovaný a selektivní proces pro vyřazování určitých buněk Apoptóza (apoptosis, type I PCD) kaspázy, kalpainy, katepsiny, granzymy Autofagie (autophagy, type II II PCD) autofagozomy/autolysozomy (lysozomální proteázy) 7.

Bursch, W. W. 2001 (Cell Death and and Differentiation 8, 8, 569-581) 8.

Průběh apoptózy: normální buňka smršťování rozpad (fragmentace) apoptotická tělíska (apo-bodies) 9.

Proč buňky podléhají apoptóze? 1. Apoptóza je nezbytná pro řádný vývoj organismu: resorpce ocásku během metamorfózy pulce v žábu odstranění tkáně mezi prsty během embryogeneze odstranění nadbytečných neuronů při vytváření synapsí v mozku uvolňování endometria na počátku menstruace 10.

Proč buňky podléhají apoptóze? 2. Apoptóza je nezbytná pro likvidaci buněk, které představují ohrožení integrity organismu buňky infikované viry efektorové buňky imunitního systému po odeznění imunitní odpovědi buňky s poškozením DNA zvýšená produkce proteinu p53 (induktor apoptózy) nádorově transformované buňky 11.

12.

Jak se rozhoduje o apoptóze? Odstranění pozitivního signálu růstové faktory - neurony Interleukin 2 (IL-2) - lymfocyty Přijetí negativního signálu zvýšení hladiny oxidačních látek v buňce, ROS poškození DNA (volné radikály, UVR, gama záření, chemoterapeutika) molekuly (death ligands), které se se napojují na specifické receptory (death receptors) 13.

MORFOLOGICKÉ A BIOCHEMICKÉ PŘÍZNAKY APOPTÓZY 1. Zmenšení (smrštění) buňky 2. Porucha adherence 3. Poruchy permeability mitochondriální membrány a uvolnění cytochromu c 4. Blebbing plazmatické membrány 5. Změny v plazmatické membráně 6. Kolaps jádra (degradace chromatinu) 7. Zvýšená aktivita transglutaminázy 8. Aktivace kaspáz, proteolytické štěpení 9. Rozpad buňky na apoptotická tělíska 10. Fagocytóza apoptotických tělísek 14.

Poruchy adherence ztráta fokálních adhezí 15.

Změny v plazmatické membráně externalizace fosfatidylserinu ( eat me signal) 16.

Blebbing plazmatické membrány degradace kortikálního cytoskeletu (fodrin, aktin) 17.

Kolaps jádra (degradace chromatinu) kondenzace chromatinu na periferních oblastech jádra, později i v celém obsahu jádra internukleosomální štěpení DNA - žebříček (ladder) fragmentace jádra 400 bp 200 bp CAD caspase-activated DNase 18.

Kolaps jádra (degradace chromatinu) 19.

Detekce internukleosomálního štěpení DNA: TUNEL: TdT-mediated dutp nick end labelling TUNEL DAPI 20.

Aktivace kaspáz, proteolytické štěpení kaspázy cysteinové proteázy, štěpící na karboxyskupině kyseliny asparagové caspases = cysteinyl-aspartic-acid-proteases 14 druhů kaspáz: iniciační (2, 8, 8, 9 a 10) efektorové (3, 6 a 7) 7) inflamatorní (1, 4, 4, 5, 5, 11-14) 21.

Aktivace kaspáz, proteolytické štěpení prokaspáza kaspáza aktivní kaspáza 22.

Rozpad buňky na apoptotická tělíska aktinový kontraktilní aparát 23.

Fagocytóza apoptotických tělísek pohlcení apoptotických tělísek okolními buňkami (makrofágy, dendritické buňky) fagocytující buňky vylučují cytokiny, které zabraňují zánětu ve ve tkáni 24.

Mechanismy indukce apoptózy 25.

Mechanismy apoptózy APOPTÓZA VYVOLANÁ VNITŘNÍMI SIGNÁLY: zdravá buňka exprimuje na vnější membráně mitochondrií protein Bcl-2, vázaný k Apaf-1 při poškození buňky protein Bcl-2: uvolní Apaf-1 kanály se se uvolni cytochrom C z mitochondriích apoptosom: Apaf-1 Cytochrom C prokaspáza 9 (datp) aktivní kaspáza 9 (iniciační) - aktivuje prokaspázu 3 aktivní kaspáza 3 (efektorová) - štěpí proteiny 26.

27.

Mitochondrial pathway Bcl2 28.

29.

Mechanismy apoptózy APOPTÓZA VYVOLANÁ VNĚJŠÍMI SIGNÁLY: indukce cytotoxickými T-lymfocyty (granzym B): přímá aktivace kaspáz (3, 7, 7, 8, 8, 10) aktivační molekuly (death ligands) se se napojují na specifické receptory v plazmatické membráně: Tumor necrosis factor α (TNF-α) TNF receptor Lymphotoxin (TNF-β) TNF receptor Fas-ligand (FasL) Fas receptor (CD95) přenos signálu do cytoplasmy přes adaptorové molekuly (( TRADD, FADD) aktivace prokaspázy 8 aktivovaná kaspáza 8 štěpením dalších prokaspáz spouští proteolytickou kaskádu 30.

31.

Death receptor pathway Bcl2 28.

Some molecules are good guys, some are bad guys, and some become bad because they fail in their functions. The molecule p53 is a good guy when it it is functioning correctly. Editor-in-Chief: Daniel E. Koshland Jr.

p53 objeven 1979 -původně - protoonkogen (mutatní forma) od 90. let funkce tumorového supresoru, udržování genomové stability ( guardian of of genome ), indukce apoptózy

aktivace p53 poruchou metabolismu způsobenou viry nebo poškozením DNA (záření, ROS aj.) buněčnou hypoxií nedostatkem ATP aktivací ankogenů

2002 - Nobelova cena za fyziologii a lékařství: Sydney Brenner John E. Sulston H. Robert Horvitz za výzkum genetické regulace vývoje orgánů a programované buněčné smrti 32.

Caenorhabditis elegans 1090 somatických buněk, z toho 131 podléhá apoptóze regulace apoptózy - 14 genů Ced: Ced-3 (kaspáza 1), Ced-4 (Apaf-1) - indukce Ced-9 (Bcl-2)- represe 33.

Dlamini et et al., al., 2004 (Pharmacology & Therapeutics 101, 1 1 15) 15) 34.

Kerr, J.F.R., Wyllie, A.H., Currie, A.R. Apoptosis: A basic biological phenomenon with wide ranging implications in in tissue kinetics. British Journal of of Cancer (1972) 26, 239. 35.

Apoptóza a nádory Viry, inhibující apoptózu transformovaných buněk: Human papilloma virus (HPV): exprese proteinu E6 inaktivátor proteinu p53 Epstein-Barrové virus (EBV): produkuje protein, podobný proteinu Bcl-2 36.

Apoptóza a nádory Inhibice apoptózy nádorových buněk bez účasti virů: leukémie: exprese vysoké hladiny Bcl-2 (translokace) melanom: inhibovaná exprese genu pro Apaf-1 nádory plic a střeva: sekrece decoy molekuly, která se se váže na FasL a brání její vazbě na Fas (CTL buňku neusmrtí) sekrece FasL nádorovými buňkami indukuje apoptózu CTL 80% CA střeva mutace p53 37.

Apoptóza a imunitní systém Autoimunitní choroby: defekty v indukci apoptózy u CTL po odeznění imunitní odpovědi lupenka revmatoidní artritida AIDS: pokles CD4+ a CD8+ T-lymfocytů pouze část infikována HIV, většina umírá apoptózou nejasný mechanismus indukce apoptózy (HIV exprimuje geny Tat, Nef a Vpr které indukují vysokou hladinu Fas, FasL a změnu permeability mitochomdriální membrány) 38.

Apoptóza a degenerativní onemocnění Alzheimerova choroba Parkinsonova choroba Huntingtonova choroba nejasné mechanismy indukce apoptózy: volné radikály nedostatečná hladina nervových růstových faktorů vysoká hladina neurotransmiterů 39.

Metodické aspekty studia apoptózy 1. Co detekovat? morfologické příznaky (1972) blebbing membrány, kondenzace chromatinu, kolaps jádra, vznik apo-bodies fragmentace DNA (1987) fragmenty: ladder, zlomy v řetězcích: TUNEL aktivace proteolytické kaskády (1995) produkty proteolytického štěpení 40.

Metodické aspekty studia apoptózy 1. Co detekovat? změny plazmatické membrány (1997) externalizace fosfatidylserinu: annexin-v změny mitochondrií (1998) změny permeability mitochondriální membrány, detekce Cytochomu C a AIF 41.

Metodické aspekty studia apoptózy 2. Jak detekovat? Mikroskopie (světelná, fluorescenční, elektronová) ELISA (spektrofotometrické hodnocení) DNA-elektroforéza Flow cytometrie Western-blotting 42.

Lockshin, Zakeri Studzinski 43.