Kpøed sebou? Kopce se pøede

KOMPAS SBOROVÝ LIST CÍRKVE BRATRSKÉ V BRNÌ, KOUNICOVA 15 PROSINEC/2010 SBOROVÝ DEN BRODFEST FFDM ÈTVERÝ PØÍCHOD JEŽÍŠE PROGRAMY NA PROSINEC 2010

Obsah / prosinec 2 Na cestì Danka Truksová 3 Úvodník Honza Kvapil 4 Výhledy na prosinec Jan Asszonyi 5 9 10 13 Obrázky ze Siamu Tomáš Veselý 14 Výlet malého dorostu Iva Zachariášová 15 Povídání vánoèní Vìruška Benešová 16 Dìtská vánoèní slavnost Andrea Štiglerová 17 Lego v Bohumilicích Dáša a Eda 18 Dìtský sboreèek Eliška Koøínková 18 Effatha 19 Programy 20 Mìsíc prosinec ve sboru Ètverý pøíchod Ježíše Krista Jan Asszonyi, Petr Kvapil, Jakub Škarvan, Petr Raus Sborová kronika (prosinec) Tøi ohlédnutí za Brodfestem V. Štiglerová, E. Koøínková, I. Zachariášová CD Veselme se, køes ané páteèníci, veteráni, Klub maminek, veèírky, fotbálek Na titulní stranì foto z podzimního sborového dne. Fotografiemi do tohoto èísla pøispìli: David Fajfr, Alík, Iva Zachariášová, Jakub Škarvan a web (foto z bohumilické èásti Legoprojektu, mapa Siamu a ilustrace). NA CESTÌ olik kilometrù již mám v nohách a kolik jich mám ještì Kpøed sebou? Kopce se pøede mnou vlní jako závoj, když do nìho zavìje vítr. Ten mnì teï fouká pøímo do tváøe, a tak si podvìdomì pøitahuji svùj pláš k tìlu, aniž bych mohl doufat, že mi to jakkoli pomùže. Mí pøíbuzní jsou od nás na dohled, a pøesto nepoèkají. Ne snad, že by tolik spìchali do svého rodného mìsta, jen prostì nechtìjí jít s námi naším pomalým tempem. Naveèer u táboøištì poèkají a já cítím, jak se posmìšnì dívají, jak mají v oèích výèitku i pohrdání. To všechno kvùli této ženì, která vedle mì jede na oslu. Vzezøením i vìkem je ještì dívka, ale její tváø je tak jiná, nepodobná tváøím jejích vrstevnic. Miluji ji, ale i pøesto obèas pocítím v srdci osten pochybností. I teï po tom všem. Poté, co jsem ji chtìl v tichosti opustit, poté, co mì ve snu navštívil andìl, poté, co jsem jí slíbil, že ji budu ctít a opatøím ji vším, co bude tøeba, poté, co jsem podepsal manželskou smlouvu. Budu ji milovat a budu ji ctít navzdory všem pochybnostem. V tom okamžiku mu Marie pohlédla do tváøe a øekla: I já Tì budu milovat a ctít navzdory všemu, milý Josefe. Danka Truksová KOMPAS Sborový list Sboru Církve bratrské Brno, Kounicova 15 Vychází vždy první nedìli v mìsíci pro vnitrosborové úèely. Uzávìrka pøíštího èísla 22. 12. 2010 Pøipravují: Lenka Broklová (broklova@volny.cz), Petr Raus (raus.p@upcmail.cz), Iva Zachariášová (iva.zac@seznam.cz), David Fajfr (david.fajfr@seznam.cz)

Advent Advent ÚVO D NÍK ostupem èasu se na velkém èíselníku blíží ke svému konci (a zároveò poèátku) ruèièka ukazující roky. S tím Psouvisí opìtné zkracování dnù a pøíchod zimy. Èím dál tím víc kolem sebe slýchám komentáøe, které tomuto roènímu období nepøejí. Lidem se nelíbí ponuré poèasí, vstávání ani pøíchod domù za tmy. S konèícím rokem èi školním pùlrokem, popøípadì semestrem, pøibývá práce. Èlovìk se tak dostává do zmìti úkolù. K tomu všemu se pøidávají i reklamy, které nám už nìjakou dobu podsouvají téma blížících se Vánoc. Ty pak snad na nìkoho pùsobí jako koneèná záchrana, kdy se 24. prosince veèer sejde celá rodina a èlovìk mùže alespoò na chvíli tak trochu zapomenout. Jiným Vánoce nepøinášejí ani to. Pro køes any ale má toto období jiné rozmìry. Nastává doba Adventu. Oznaèení pochází z latinského slova adventus, tedy pøíchod. A tak si, v této dobì zvláštì, mùžeme pøipomínat pøíchod Božího Syna na svìt. Za rok se mnoho zmìnilo. Nehledì na to, že postavy, místa i dìj tohoto pøíbìhu již jistì velmi dobøe známe, možná nám dá Pán tentokrát poznat nìco, co nám doposud unikalo. Když na to myslím, stává se mi tento èas ne dobou spìchu a shánìní darù pro ostatní, ale dobou, kdy jsem Bohu vdìèný za to, co pro nás udìlal. Jsem rád, že si tyto události pøipomínáme právì touto dobou. Už jen proto, že se za dlouhých zimních veèerù èlovìk snadno ponoøí do èetby Bible. Zaèíná také doba hodnocení toho, co je za námi. Co jsme tento rok dostali, o co nebo koho jsme pøišli. Možná jsou vìci, kterých bychom se rádi zbavili, ale stejnì se za námi potáhnou i pøíští rok. Pøi tom všem nám právì pøíbìh narození Pána Ježíše dává nadìji. Doufám proto, že tento Advent strávíme radostnì, nebo to, že se nám narodil Spasitel, rozhodnì radostná zpráva je. Pro mne osobnì má tato doba ještì jeden význam, a to pøipomínku mého køtu. Jsem rád, když si uvìdomím, že jsem pokøtìn. Jednoduše proto, že jsem tím do života získal nìkoho, ke komu se mohu upnout. Mohu v nìj vložit nadìji a svìøit mu svùj život. Když pozoruji svìt, zjiš uji najednou, jakou mám díky tomu výhodu ; sice mnohdy nevím, kam právì míøím, ale vím, kdo mne vyslal a za kým se mohu vrátit. Ale 3

od mého køtu již uplynula pøece jenom nìjaká doba, a kdybych ji mìl hodnotit po duchovní stránce, jistì bych mnohé vìci rád vynechal. Mnohdy zùstalo u slov, ale na èiny už se nedostalo. Období duchovního nadšení se støídala s obdobím pasivity, kdy má Bible ležela dlouho zavøená na stole, kdy jsem mìl daleko i k modlitbì. Na mnohé chvíle ale vzpomínám velmi rád, zejména když jsem smìl poznat na vlastní oèi nìjakou Boží vlastnost, o které jsem sice odmalièka slýchal a vìdìl, ale nikdy jsem ji ještì osobnì neprožil. Mnozí se jistì také tìší na hory, na lyže. Lyžaø nejsem, ale hory mne velmi pøitahují. Když jsou ponoøeny do bílého ticha, pomáhají èlovìku pøemýšlet o vìcech jinak. Rád jen tak stojím uprostøed zasnìžené plánì (obvykle spíše pole) nebo na kopci. Zima s sebou totiž pøináší zvláštní klid, ale ten už je možno pocítit jen na odlehlých místech mimo mìsto. Tyto chvíle jsou jedny z tìch, kdy mám pocit, že jsem Bohu blízko, jako by mezi námi stálo o nìco míò vìcí, které se tam všemožnì snaží vecpat, a už za mého pøispìní, èi nikoli. Pøeji nám všem, abychom v závìru tohoto roku (a tøeba i více než obvykle) byli schopni vyøadit ze spìchu kolem nás. Neposlouchat ruch komerce, ale hlas tichý a jemný, který nás zve k sobì. Kde mùžeme znovu a znovu èerpat nové síly. Bùh to s námi myslí vážnì. Je na nás, èemu dáme pøednost. Jan Qapka Kvapil VÝHLEDY ANEB CO NÁS ÈEKÁ A CO NÁS NEMINE V PROSINCI Milí bratøi a sestry, minulý týden zaèala adventní doba. Je to doba pøíprav, kdy kromì všech praktických vìcí, které musíme pøipravit na vánoèní dobu, budeme mít možnost si znovu pøipomenout, že chceme být pøipraveni na pøíchod našeho Pána Ježíše Krista, který oèekáváme. K tomu má posloužit i adventní a vánoèní sborový program. Témata zvìstování adventních nedìlí se ponesou ve znamení svìtla adventní svìtlo na cestu, svìtlo pokání, svìtlo nadìje a svìtlo svìdectví. 2. adventní nedìle 5. 12. V dopoledním shromáždìní bude slavena Veèeøe Pánì a bude pokøtìna Žofie Heroutová, dcera manželù Adama a Markéty. 4. adventní nedìle 19. 12. V 15.00 hodin se koná dìtská vánoèní slavnost. Program shromáždìní ve sváteèní dobì a na pøelomu roku: Shromáždìní na Hod Boží vánoèní 25. 12. 9.00 hodin Shromáždìní na Štìpána 26. 12. 9.00 hodin Biblická hodina 29. 12. NEBUDE! 4

Silvestrovské shromáždìní 31. 12. 17.00 hodin Shromáždìní na Nový rok 1. 1. 2011 NEBUDE! Novoroèní shromáždìní s Veèeøí Pánì 2. 1. 2011 9.00 hodin Alianèní modlitební týden 9. 16. 1. 2011 Nedìlní veèírky: Nedìle 5. 12. Obrázky ze Siamu vypráví a promítá br. Tomáš Veselý. Nedìle 12. 12. Adventní veèírek o Josefovi (otci/neotci Pána Ježíše). Program pøipravuje kaz. Jan Asszonyi, program doprovodí písnìmi Brnìnský ekumenický sboreèek. Nedìle 19. 12. Veèírek se nekoná, v 15.00 hodin je možno zúèastnit se dìtské vánoèní slavnosti. Nedìle 26. 12. Veèírek se nekoná. Nedìle 2. 1. 2011 Vánoèní veèírek. Program se pøipravuje. SOLI DEO GLORIA Samému Bohu sláva S pøáním pokojných dní Jan Asszonyi. Ètverý pøíchod JEŽÍŠE KRISTA Jeden z nejvýznamnìjších teologù Jednoty bratrské Lukáš Pražský složil pøi vzpomínce na narození Pána Ježíše Krista píseò, v níž píše o jeho ètverém pøíchodu: Ètverý Kristùv pøíchod známe z Písma jistot: první v tìle jeho, druhý v duch vìrného a tøetí pøi smrti, v ètvrtém má souditi. (Evangelický kancionál, píseò è. 269, druhá sloka) ty, Betléme efratský, aèkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož Apùvod je odpradávna, ode dnù vìèných. (Micheáš 5,1) A ty Betléme v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, nebo z tebe vyjde vévoda, který bude pastýøem mého lidu, Izraele. (Matouš 2,6) Pøíchod betlémský Micheášovo proroctví i Matoušova pøipomínka Betléma zvýrazòuje kontrast. Betlém je oproti Jeruzalému, kde by se èekalo narození vládce, malé a bezvýznamné místo. Spolu s obyèejnou ženou a mužem, Marií a Josefem, stojí Betlém v øadì obyèejností, do nichž se rozhodl sestoupit Bùh. Pánu Ježíši se zalíbilo vstoupit do obyèejnosti a všednosti, kterou uèinil zvláštní a KOMPAS 12/2010 / WWW.CB.CZ/BRNO 5

mimoøádnou. I dnes je naší nadìjí, že Pán Ježíš vstoupí do naší všednosti, naplní ji sám sebou a zvláštním spoleèenstvím radujících se z jeho narození. Nevíme, proè Hospodin zvolil jako místo narození svého Syna Betlém. Smíme ovšem tušit, že to nebylo náhodné místo. Již samotné jméno Bét-Lechem Dùm chleba ukazuje na to, že v Domì chleba se narodil ten, kdo je Chlebem života pro druhé (J 6,48.51). Jistì není zanedbatelné ani to, že Betlém je úrodným místem. Moábská Rút zde našla svùj nový domov pøi sbírání klasù na polích. Klíèovým motivem pøíbìhu knihy Rút je milosrdenství Bóazovo. Není vtìlený Boží Syn vtìlením milosrdenství Božího? Kolem Betléma byl dostatek pastvin pro pastýøe s jejich stády. Není tedy divu, že se právì v Betlémì narodil pastýø (nejen) lidu Izraele. Zdá se, že Betlém byl pro narození Spasitele vskutku pøíhodným a symbolickým místem. V Betlémì se narodil Boží Syn, Slovo se stalo tìlem (J 1,1). Pùvod Ježíšùv je betlémský, i když, jak vzápìtí ve svém proroctví poznamená Micheáš, jeho pùvod (KP východové) je odpradávna, ode dnù vìèných. Inkarnace (vtìlení) je radostné tajemství, v nìmž se Pán Ježíš rozhodl jednak být nám nablízku a sdílet s námi naši lidskou bídu, jednak nás pak z této bídy vytáhnout. Svatý Boží Syn se stal èlovìkem a dokonce høíchem, abychom se my, lidé høíšní, stali svatými. Kdo toto skrze víru pøijímá a bere za své, tomu je Pán Ježíš dobrým pastýøem. Jan Asszonyi Advent v srdci Jak se narodil Ježíš Kristus do našeho srdce? Jak vstoupil do našeho vnitøního života? Jak odpovìdìt, aby druhý èlovìk pochopil? Zaèneme otázkami: Jak vstoupí rodièe do srdce svého syna nebo dcery? A jak dítì pøijme do srdce své rodièe? Maminka s tatínkem mají pøed svým dítìtem malý náskok, tìší se na jeho narození, vìdí, že se narodí. Prožívají obavy, aby s pøíchodem nového èlovíèka všechno zvládli. Ale co chudák naše miminko. Narodí se do spousty svìtla a chladu, dostane na zadeèek a nezbývá mu nic než si poplakat. Chce se po nìm, aby samostatnì dýchalo, samostatnì papalo a samostatnì kakalo Bytostnì se upne k té náruèi, která ho chová, která ho k sobì tiskne, až cítí teplo a údery srdce, které buší v souzvuku s jeho srdíèkem. Na základì láskyplné péèe pøijme maminku, a když peèuje tatínek, tak i jeho. Naprosto jednoznaènì a bez výhrad je má ve svém srdci a 6 rodièe jsou š astni, že tomu tak je a že to mohou spolu prožívat a pak pøijde puberta (no, ale to už je jiná kapitola). Na sborovém dni 14. listopadu jsme dopoledne slyšeli kázání na téma z Lk 18,16 17 Kdo patøí do Božího království. Jsou to takoví lidé, kteøí pøijímají Pána Ježíše Krista jako dìti. Pøijali Jeho péèi, pøijali Jeho

Setkání s Kristem ve smrti smrti se nehovoøí ani nepíše snadno ani jednoduše. Smrt je horizontem, za který víra dohléd- One pouze v náznacích. Tam, kde nevìøící vidí pouze temnotu, zeï a prázdnou mapu, tam je Božímu lidu skrze Ducha svatého dopøáno spatøit svìtlo nadìje a pøíslib nového, nekonèícího horizontu Boží lásky a pøijetí. Na smrt se mùžeme dívat nejen jako na hoøké louèení, kdy opouštíme svìt a vše na èem nám záleží, nýbrž také jako na oèekávané a vyhlížené setkání. Ve smrti nejen opouštíme starý dobrý svìt, ale odcházíme z nìho, abychom vstoupili do svìta nového. Ve smrti se nejen louèíme s blízkými, ale jdeme vstøíc setkání s tím, kdo je nám zcela nejbližší a který nás pøedešel, aby vše pøipravil pro náš pøíchod (J 14,2). Možná již máte zkušenost (nebo jí podobnou), že jste si objednali hotel, ale chybou v systému vás nikdo neèekal a nemohli nalézt ani vaše jméno. Ve smrti se však nemusíme obávat, že bychom se ocitli ve vstupní místnosti, kde nás nikdo neèeká, nikdo o nás neví a nikomu naše jméno nic neøíká. Pøedstavuji si to spíše, jako když jsem pøijel do jednoho malého mìsteèka v Oregonu. Jmenovalo se Drain a na ceduli povìšené na prvním stromì stálo anglicky velkým písmem napsáno Vítej, Jakube. Nikdo mì v tom mìstì neznal a ani já nikoho neznal, kromì jedné kamarádky. Její babièka však zpùsobila, že jsem si v tomto mìstì v okamžiku pøipadal jako doma vítán a oèekáván uprostøed neznámé ciziny, lásku a nepochybují o cestì, po které je vede. Nauèili jsme se již pøijmout Ježíše Krista, jako to bytostnì umí malé dítì, nebo jsme stále takovými køes anskými puber áky, kteøí zkouší, co si mohou dovolit, a pøitom moc dobøe vìdí, že Pána Ježíše Krista potøebují jako svého Pána a Spasitele? Petr Kvapil která se po dlouhá tisíciletí nacházela v mapách za samotným horizontem svìta. Smrt je nejzazší horizont. Území skryté za touto hranicí žádná mapa nezachycuje, ale mùžeme o nìm vìdìt na základì biblické zvìsti Ježíše, který jediný zpoza tohoto horizontu pøišel a vydal nám o nìm svìdectví. On sám si také vzal na starost celou pøijímací agendu. On nejenže zná každého jménem, ale má pøipravené jméno nové, které bude napsáno nikoliv na ceduli povìšené na stromì pøi vstupu, nýbrž na bílém kaménku (Zj 2,17). Toto jméno nám bude klíèem, který otevøe každé nebeské dveøe. Smrt není nikdy pøíjemná a nebude ani pro nás. Je spolu s koncem vìkù pøirovnávána k porodním bolestem (Ø 8,22). Setkání s Kristem ve smrti bude znamenat i žár ohnì, jak pøipomíná apoštol Pavel (1K 3,12 15). Apoštol Jan zase o tomto setkání 7

tváøí v tváø hovoøí jako o momentu, který nás naprosto promìní. Dle jeho slov nevíme sice, co budeme, ale víme, že mu budeme podobní (1J 3,1 3). To je zajisté krásný výhled, by tomu bude pøedcházet i dávka hoøkosti. Samotné setkání s Kristem bude ve své podstatì radostným setkáním s tím, kdo nás uvede do skuteèného domova, kam putujeme pouští i oázami èasného života. Smrt pozbyla skrze Krista svého ostnu (1K 15,55), stala se z ní brána ke skuteènému životu. Smrt, která se zdála být definitivní zkázou a trestem za neposlušnost, se naopak stala branou k vìènosti. Jako výhybka na cestì do záhuby zde pùsobí køíž, který mìní náš údìl ze smrti do života. V mìsteèku Drain mì nikdo pøed pøíjezdem neznal, kromì kamarádky, díky jejíž babièce, která povìsila mé jméno na strom, jsem si mohl pøipadat jako celebrita. Aè cizinec, mohl jsem mít pocit, jako bych pøijíždìl mezi své staré známé. Díky jménu visícímu na stromì jsem mohl zakusit teplo domova uprostøed ciziny. Podobnì tomu bude i s námi. Díky jinému jménu a nápisu, který visel na døevì (J 19,20 22). V Nìm je totiž do stromu høeby vytesáno a krví vepsáno i naše jméno. Pohled na tento zkøížený kus døeva nám i uprostøed ciziny tohoto svìta pøipomíná, kde je náš skuteèný domov (2K 5,1 10; Ef 2,19). Na závìr své krátké adventní úvahy si pùjèím ještì dva biblické výroky, které nalezneme v Janovì evangeliu: Já jsem dveøe. Kdo vejde skrze mne, bude zachránìn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu (J 10,9). O nìkolik kapitol dál Pán Ježíš øíká: Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepøichází k Otci než skrze mne (J 14,6). Zajisté tyto verše vypovídají mnohé o našem souèasném životì a setkání s Otcem skrze Krista, ale lze øíct, že i ve smrti je Kristus vstupní branou do radostné blízkosti nebeského Otce. Smrti se nemusíme bát, protože na nás neèeká temná a chladná postava Chárona, studená prázdnota ani neosobní nirvána, ale vroucí ruka Ježíšova, aby nás uvedla do hojnosti... (každý si mùže dosadit svùj oblíbený ekvivalent: pokoje, radosti, lásky, pøijetí, života...). Jakub Škarvan ristùv soud, poslední soud, to je zvláštní vìc. Pøinejmenším ze Kdvou dùvodù. Tím prvním je pohled Písma, konkrétnì evangelisty Jana, který píše: Bùh neposlal svého Syna na svìt, aby svìt soudil, ale aby skrze nìj byl svìt spasen. Kdo v nìho vìøí, není souzen. Kdo nevìøí, je již odsouzen, nebo neuvìøil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak je v tom, že svìtlo pøišlo na svìt, ale lidé si zamilovali více tmu než svìtlo, protože jejich skutky byly zlé. (J 3,17 19) Tím druhým faktorem, který klade otazník nad naše bìžné pøedstavy, je èas. Èas jako souèást tohoto svìta, jako stvoøená, a tedy také koneèná charakteristika našeho vesmíru. Uèedníci se ptali: Pane, už v tomto 8 Pøíchod k soudu èase chceš obnovit království pro Izrael? Øekl jim: Není vaše vìc znát èas a lhùtu. (Sk 1,6 7) Potkávám lidi, kteøí otázku èasu pokládají za klíèovou. Láká je zkoumat, kdy by to mohlo nastat, kdy skonèí pøíbìh tohoto svìta. Dobøe rozumíme Písmu, když øíkáme, že na tom nezáleží, že tato otázka je podružná. Mám ale za to, že je tøeba povìdìt ještì víc: Nejenže nezáleží na tom, kdy to nastane. Svým zpùsobem ten konec, ten soud, prožívá náš svìt neustále. Kdo nevìøí, je již odsouzen. Tím nechci povìdìt, že by konec našeho vìku snad nemìl pøijít nikdy, že by se nemìlo jednat o konkrétní událost, ale jen o nìjaký obraz. To ne. Chci ale povìdìt, že

tato objektivní podoba Kristova posledního pøíchodu pro nás nemá smysl jako historická událost, ale pouze jako úbìžník, jako styèný bod všech tøí ostatních pøíchodù našeho Spasitele. Jen tam, kde se betlémský pøíbìh a osobní setkání èlovìka se Spasitelem jak v lidském srdci, tak i v okamžiku smrti (a to nejen té fyzické, tìlesné, ale i v každém okamžiku zøíkání se sebe sama, umírání sobì samému) spojují v jeden akord lásky, rozkvétá milost. Jako dar, ale souèasnì i jako pøirozený dùsledek touhy obou zúèastnìných stran. Kde se lidské srdce Božímu zájmu uzavøe, soudí samo sebe. Kdo si ve svém životì vystaèí sám, zùstává sám. Kdo touží po nebeském Otci a Pøíteli, vstupuje do spoleèenství s ním. Až jednou skonèí svìt, pøijde Kristus ve své nebeské slávì a zjeví se svìtu. Ale i všude tam, kde už dnes pøijímá lidské srdce Spasitele narozeného v Betlémì a kvùli nìmu umírá samo sobì, aby se jemu odevzdalo (nejen slovy, ale celým životem), všude tam záøí Kristova sláva a zjevuje se svìtu. A andìlské chóry jásají radostí, protože v jejich svìtì nezáleží na èase, ale na míøe touhy, lásky a dùvìry, vztažené ke Spasiteli svìta. Petr Raus PROSINEC 2010 SBOROVÁ KRONIKA Neboj se, vždy já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivì, já jsem tvùj Bùh. Iz 41,10 BLAHOPØEJEME KDY KOMU PROÈ 2. 12. 3. 12. 8. 12. 12. 12. 18. 12. 24. 12. 25. 12. 26. 12. sestøe Jiøinì Packové z Brna sestøe Jarmile Mikyskové z Brna bratru Bohuslavu Kuèerovi z Brna sestøe Miluši Maláèové z Bohumilic sestøe Evì Tesaøíkové z Brna sestøe Svatoslavì Biedermanové z Brna sestøe Martì Stypové z Brna sestøe Jaroslavì Princové z Brna 88 let 72 let 84 let 75 let 76 let 85 let 85 let 91 let POŽEHNÁNO BYLO V nedìli 7. listopadu byla pokøtìna Marie, dcera sestry Karolíny Plškové. 9

TØI OHLÉDNUTÍ ZA B ROD F ESTEM BrodFest Jak to bylo? C E LOR LOR E PUBLIKOVÝ PUBLIKOVÝ SJEZD SJEZD MLÁDEŽE MLÁDEŽE 2010 2010 rodfest skvìlá akce!!! Toto bylo základní, co jsem o této akci vìdìla, Bkdyž jsem tam jela. Na hlavním nádraží byla spousta mládežníkù a uprostøed nich obrovská hromada batohù. Nìkteré mládežníky jsem znala, nìkteré jen tak od vidìní, jiné ani to ne. Cesta vlakem utekla rychle, i když cestování vlakem nemám ráda a pokud je jiná možnost, tak volím ji. Teï to ale byl balzám na nervy, vidìt, jak mizí velké technické budovy a továrny støídají louky, lesy, sem tam nìjaká chaloupka. Havlíèkùv Brod je malé mìsto s krásným historickým jádrem. My jsme šli z vlakového nádraží rovnou do besedního domu, kde jsme se mìli zaregistrovat, dostat kartièku se jménem a rozpis semináøù. Besední dùm byl naprosto nepøehlédnutelný, nejen pro velkou ceduli BrodFest, která visela nad vchodem, ale hlavnì kvùli spoustì mladých lidí, kteøí se kupili kolem, vevnitø no prostì všude. Odevšad se ozývalo: Ahoj! Tebe znám! nebo Tebe jsem tak dlouho nevidìl Skoro vám pøišlo, že tìch 1000 lidí, co se tam sjelo, se zná pøinejmenším odmalièka. Po registraci jsme vyrazili do škol, kde jsme byli ubytováni. Zrovna naše škola mi pøišla nejdál od besedního domu. Ale byla pìkná, vypadala spíš jako zámek. Druhý den po pøíjezdu jsme zahájili krátkým kázáním v besedním domì, kde nám dali taky instrukce k semináøùm, které potom následovaly ve školách. Semináøù bylo opravdu hodnì a výbìr byl tìžký. Nìkdo volil podle zamìøení, nìkdo podle toho, kdo pøednášel, a já podle toho, co bylo v naší škole. Po dopoledním semináøi byla pauza na obìd. Rozdìlili jsme se do rùzných skupinek, nìkteøí šli do restaurací na námìstí, jiní si vaøili. Pak následovaly odpolední semináøe. A k veèeru jsme mìli èas jít si tøeba do Kauflandu koupit veèeøi nebo zajít do pizzerie na pizzu. Veèer jsme zakonèili veèerním kázáním a koncertem, filmem nebo procházkou v parku. 10

Sobota byla ve znamení sportu. Kdo chtìl, úèastnil se rùzných kolektivních sportù, jako fotbalu, volejbalu, florbalu, ping-pongu, basketbalu atd. Ti, kterým se do sportu moc nechtìlo, fandili svým týmùm nebo šli na další zajímavé semináøe. K veèeru se konala štafeta. Každá mládež si vybrala 10 nejnadanìjších bìžcù, zbytek fandil a fotil. O tom, že naše mládež zvolila opravdu dobøe, svìdèilo první místo, které jsme vybojovali (nebo spíš vybìhali). Úspìch jsme oslavili v pizzerii na námìstí. Š astní, veselí a najezení jsme se z pizzerie odebrali opìt do besedního domu na evangelizaci. Nedìlní ráno bylo mírnì zmatené, nìkdo se balil, nìkdo snídal, každý podle toho, jak stíhal. Pak pøišlo dopolední kázání a po nìm už odjezd domù. Vlakové nádraží v Havlíèkovì Brodì praskalo ve švech a Èeské dráhy musely posílit spoje smìr Brno a Praha. Cesta zpìt by se dala trochu popsat jako sardinková jízda. Po pøíjezdu do Brna jsme zakonèili sjezd závìreèným pokøikem a odebrali se do svých domovù. Veronika Štiglerová Jelikož jsme byli na akci zvané Sjezd mládeže, nyní již tedy BrodFest, tak i témata semináøù byla zamìøena na mládež. A že bylo z èeho vybírat: 44 pøednášejících mluvilo o 60 tématech, jako napø. Singl trápení nebo pøíležitost?, Alkohol, Intimní vztah s Bohem, Osobní evangelizace, Strach, Facebook, Sedm dùvodù proè ne/uzavøít manželství, Chození s nevìøícím, Povolání ke službì, Buï chlap, srabe, Tunelovaný Ježíš, Víc než jen škola, Misie skrz sport, Kvalita v uctívání, Vztahy v církvi, Židovské tance a mnoho dalších zajímavých témat. (Nìkteré ze semináøù si mùžete poslechnout na stránce www.brodfest.cz.) Každý mládežník se mohl zúèastnit až pìti takovýchto pøednášek, ale jelikož sobota patøila sportùm, navštívila vìtšina mládežníkù jen tøi semináøe. Vìtšina pøednášejících byla z øad kazatelù èi studentù ETS, ale mìli jsme Semináøe zde i americké øeèníky èi amatéry. Asi se nebudete divit, že výbìr pøednášek, na které pùjdeme, nám zabral skoro pùl hodiny (nìkterým jedincùm i déle), ale svých rozhodnutí jsme nelitovali. Z každého semináøe jsme si odnesli nìco nového, cenného a dùležitého do našich dalších dnù s Pánem Bohem v tomto svìtì a myslím, že s každou pøednáškou jsme se k nìmu nìjak pøiblížili. A to bylo a je podstatou semináøù na Brodfestu. Eliška Koøínková 11

Sportovní den eodmyslitelnou souèástí sjezdù mládeže bývá sportovní den, kdy mohou mládeže mezi sebou Nsoupeøit v rozlièných sportovních odvìtvích. Letos jsme mìli na výbìr napøíklad volejbal, fotbal, frisbee, florbal, ping-pong nebo štafetu. Z naší poèetné brnìnské sestavy jsme se do sportování zapojili témìø všichni (a ti, co nezávodili aktivnì, s obrovským nadšením fandili). Naši hoši vytvoøili spolu s Trutnovskými florbalové mužstvo. Sice se neumístili na medailové pozici, ale žádný z gólù nenechali soupeøùm zadarmo. A mistr pálky Krokouš vybojoval v ping-pongu v obrovské konkurenci bronz! Jelikož se mezi námi, brnìnskými mládežníky a mládežnicemi, nachází i pár jednotlivcù, kteøí rádi hrají volejbal a více èi ménì tento sport ovládají, rozhodli jsme se, že se i do tohoto turnaje zapíšeme. Jenže na volejbal je tøeba šesti hráèù (respektive sedmi, abychom mohli bìhem hry støídat) a ochotno hrát nás bylo pìt: Dadulka a Eliška Koøínkovy, David Raus a Alík a Iva Zachariášovy. Naštìstí se Alíkovi podaøilo do našeho týmu zlanaøit dva výborné volejbalisty z øad tøebíèské mládeže: Juru (kterého jsme bìhem turnaje pøekøtili na Trenéra ) a Tomáše zvaného Formièka (což je vlastnì externí Bròák, jelikož tu studuje a chodí do mládeže). Myslím, že si naši soupeøi pøi pohledu na brnìnsko-tøebíèský tým museli být stoprocentnì jisti vítìzstvím; jednak jsme byli vzrùstovì nejmenší tým, a také jsme mìli poèetní pøevahu dívek nad hochy. Ostatní týmy mìly sestavu, v níž byl minimální povolený poèet dívek, tedy dvì, zatímco u nás jich bylo v mužstvu (nebo spíše ženstvu? ) dvakrát tolik. Neèekali jsme ani náhodou, že se probojujeme ze základní skupiny, zvláš pøi pohledu na naše soupeøe. Já jsem dokonce již pøi pohledu na tabulku s napsanými týmy, kde jsme byli ve skupinì spolu s Letovicemi a Ústím n. L., pesimisticky prohlašovala, že si asi moc nezahrajeme. Ale díky maximálnímu hernímu nasazení nás všech, bojovnosti, nezdolnému optimismu a nesehranosti nìkterých soupeøù jsme ze ètrnácti družstev obsadili støíbrnou pozici, o níž se myslím nikomu z nás ani nesnilo. Èlovìk by èekal, že kolem páté hodiny odpolední budou již všechna sportovní utkání dobojována a mládežníci budou odpoèívat a tìšit se na veèerní evangelizaèní program, ale opak byl pravdou. Ještì nás èekal vrchol sportovního dne, bìžecká štafeta, pro kterou je tøeba šesti bìžcù a ètyø bìžkyò za každou zúèastnìnou mládež. Naše družstvo opìt tvoøili nejen domácí z Kounièky, ale i výše zmínìný Formièka a 12

jeho dvì kamarádky z Tøebíèe a ještì Pavel (opìt externí Bròák) a Láïa z Trutnova, kteøí nemìli vlastní tým, a Alík je, podobnì jako pøedtím Formièku, pøesvìdèil, aby doplnili naši sestavu. Možná si vzpomínáte, že pøed dvìma roky na sjezdu obsadila brnìnská štafeta støíbrné místo. Mysleli jsme si, že takový veleúspìch jen tìžko nìkdy zopakujeme, natož pøekonáme. A stalo se. Z asi patnácti štafet skonèila naše první, èemuž jsme skoro sami nevìøili. Zde ale nutno zdùraznit, že kromì rychlých nohou bìžcù a bìžkyò k tomuto úspìchu pøispìlo i nezdolné (a mám dojem, že i nejhlasitìjší a nejnadšenìjší) povzbuzování všech našich, co nebìželi. Jsem moc ráda, že kromì duchovního povzbuzení, nových myšlenek z programù a semináøù a spousty veselých zážitkù si z BrodFestu mùžeme odvážet i vzpomínky na tato krásná sportovní zápolení. Pánu Bohu díky i za to! Iva Zachariášová ŠTAFETA 1. místo VOLEJBAL 2. místo PING-PONG 3. místo Úspìchy (nejen) Bròákù na BrodFestu Jan Kvapil, Martin a Lukáš Kulískovi, Iva a Alík Zachariášovy, Pavel Homolka, Tomáš Formánek + 2 posily z Tøebíèe a 1 posila z Trutnova Eliška a Dadulka Koøínkovy, David Raus, Alík a Iva Zachariášovy, Tomáš Formánek + 1 posila z Tøebíèe Martin Kulísek ÁNÍ POZV NA VEÈÍREK Obrázky ze Siamu Otázky pro br. Tomáše Veselého Jak ses do Siamu (Thajska) dostal a na co z tvého programu na veèírku se mùžeme tìšit? Do Thajska jsem se dostal služebnì a pokusím se ukázat, co mi o objektiv zavadilo (tedy ne úplnì vše) a k tomu pár zajímavostí a postøehù a jak to na mne pùsobilo. A na mé pøání, zda by nebylo možné se více rozepsat, jsem obdržela mailem následující odpovìï: V Siamu jsem byl povìtšinou v mìstì, které se nazývá Krungthep mahanakhon amorn rattanakosin mahintara ayutthaya mahadilok phopnopparat rajathani burirom 13

udomrajaniwet mahasathan amornphimarn avatarnsathit sakkathatitaya visnukam prasit, což je volnì pøeloženo Mìsto andìlù, vìèné a nádherné sídlo boha Indry, vznešené mìsto, kde je uloženo devìt skvostných drahokamù, královské mìsto s mnoha velkolepými paláci a stavbami, vìèné mìsto, kde sídlí bohové a má svùj domov bùh Krišna, mìsto stvoøené bohem Višnuem. Zdraví Tomáš, bytost, jejíž tìlesná schrána je vznešeným dílem Božím, kde je uloženo mnoho skvostných orgánù majících rùzné úkoly, bytost s mnoha vnìjšími znaky, které vybudí radostný úsmìv na tváøích okolo hledících, bytost, jejíž schrána není vìèná, ba naopak chátrá, leè pøestože není stvoøena Višnuem a nemá v ní domov bùh Krišna, pøesto je, jak pevnì vìøí, stvoøením i domovem Toho, jenž jest nad Bráhmou, Višnou i Šivou. Ptala se Lenka Broklová. VÝLET MALÉHO DOROSTU V pìknou sluneènou sobotu 13. listopadu se malí dorostenci vydali v hojném poètu (kolem 15 dorostencù a ètyøi kmeti) do okolí Rudického propadání. Jaký výlet byl, mi povyprávìl Lukáš Bärtl. Kam jste se s malým dorostem vydali? Já vlastnì nevím, kam pøesnì to bylo, nejeli jsme moc daleko od Brna, šli jsme do jeskyní. Co pro Tebe bylo na výletì nejzajímavìjší? Ty jeskynì, jak jsme je prolézali, dokonce jsem tam vidìl proletìt jednoho netopýra. Co jste všechno dìlali? Zkoumali jsme jeskynì, celkem i dost do hloubky (nìkde byla dokonce i voda), mìli jsme totiž baterky-èelovky. Šplhali jsme taky po skalách a hráli hry, tøeba Smradlavé vajíèko. 14 Luki, dìkuji za odpovìdi! Pøipravila Iva Zachariášová

Povídání vánoèní aneb Jak slavíte Štìdrý den Vìruška Benešová, 10 let A co dìláte dopoledne na Štìdrý den? Smažíme kapra, zdobíme stromeèek. Èím ho zdobíte? Baòkami, ale možná se pokusím nìco vyrobit. A víš, co je to advent? Ètyøi nedìle pøed Štìdrým dnem. Vyrábíte adventní vìnec? Mamka z pichlavýho stromu a vyrábìt to je tìžký. Jaké barvy si pøedstavíš, když se øekne Vánoce? Èervenou, bílou, modrou a zelenou. A co jsi loni našla pod stromeèkem? Tavicí pistoli, pastelky, obleèení. Pamatuješ si nìco z loòských Vánoc? Že dìda dlouho èetl z Bible a zpívali jsme koledy. To bylo na Štìdrý den? Jo, na Štìdrý den. Býváte u babièky a dìdeèka? Ne, oni bývají u nás. Které koledy zpíváte? Jak jsi krásné, neviòátko, Ondráši, Matúši a Slyšte, slyšte, pastuškové. A co byl úplnì nejlepší dárek, co jsi kdy k Vánocùm dostala? Když jsem byla malá, dostala jsem od ta ky vlastnoruènì vyrobený auto. Svítilo a ještì ho doteï máme a jezdíme na nìm. Tìšíš se na vánoèní slavnost? Tìším se. A míváš trému? Pøedtím jo, ale jinak se tìším. Pøipravila Lenka Broklová. 15

DÌTSKÁ VÁNOÈNÍ SLAVNOST Co letos nedìlní škola pøipravuje? Pøipravujeme docela normální vánoèní slavnost. Nejedná se o muzikál, ale bude to vánoèní pøíbìh proložený možná vìtším množstvím písní. Do jednoho pøíbìhu se podle vìku a schopností zapojí dìti ze všech skupinek. Název zatím nemáme vyjasnìný, ale urèitì nìjaký bude. Èí je to nápad? Lví podíl na tvorbì má klasicky Maka. Vznikají pøi pøípravì nìjaké problémy? Zatím jsme nacvièili asi tøi písnì, ale zaèíná vysvítat problém s hudebním doprovodem. Budeme muset poprosit nìkolik zdatných hudebníkù o pomoc. Vìøíme, že budeme úspìšní. Co bude na zpracování nejakènìjší? Bude to klasické pásmo s písnìmi. Nejvìtší akènost asi zažijeme pøi jeho nácviku. Prùbìh vystoupení bude snad slavnostní, pøíjemný, radostný zkrátka vánoèní. 16 Ptala se Lenka Broklová. OTÁZKY PRO SESTRU ANDREU ŠTIGLEROVOU sestra Andrea pøi letošním podzimním sborovém dni z loòské dìtské slavnosti

LEGO V BOHUMILICÍCH ego v Bohumilicích probìhlo jako na mnoha jiných místech V PO- HODÌ. LDìti i dospìlí byli spokojeni, protože si mohli všichni vyhrát s velkou spoustou kostek; doma jich urèitì nikdo tolik nemá. Na dojmy ze stavby se zeptám jednoho velmi oblíbeného úèastníka, EDY: Dáša: Edo, jak se ti líbilo stavìt z lega mìsto? Eda: Nóó, líbilo D: A co se ti líbilo nejvíc? E: Nóó, že jsem si mohl postavit, co mì napadlo, a taky, že tam bylo spooousta dìtí. D: A kolik? E: Asi tak kolem dvaceti. D: A znal jsi je všechny? E: Nóó, na zaèátku ne, ale ke konci už jsem si povídal se všema. Vždycky jsem se mezi nima prošel a povídali jsme si. D: Tys mìl èas na povídání? E: Já jo, ale dìti stavìly jako o život, taky se jim to povedlo. Postavily KRÁÁÁS- NÉ MÌSTO. D: A co rodièe, co na to øíkali? E: Nìkteøí tam byli celou dobu s námi a jiní se pøišli podívat na vernisáž. Byla v nedìli po bohoslužbì, která se mi taky moc líbila. D: A co na ní bylo zvláštní? E: Zvláštní byla celá. Byla totiž pro dìti. Jakub si s námi povídal o všem, co jsme se pøedešlé dny nauèili, a zpívali jsme písnièky. Nóó a potom jsme se všichni šli podívat na mìsteèko. Pøišlo i dost hostù. D: Dìkuji za rozhovor. Jako EDOVI, i nám se stavba mìsta líbila a vìøíme, že se k nám zase nìkdy vrátí. Øíkali jsme si, že trochu zvýšíme vìkovou hranici na 20 let a výše. Abychom si i my rodièe mohli pohrát. Jak to u nás vypadalo, mùžete zhlédnout na www.bohumilice.info.cz nebo na oficiálních stránkách lega. Tak nashle pøíštì Vaši DÁŠA A EDA bohumilické dìti s Edou (druhý zprava) 17

DÌTSKÝ SBOREÈEK Milí rodièe, po letech, kdy jsme dìtský sboreèek nemìli, mi vyvstala myšlenka na jeho obnovení. Chtìla bych u nás tuto službu Pánu Bohu i našim dìtem znovu obnovit. Z vlastních zkušeností vím, jak moc mi hudba (nejenom pøijímaná, ale i mnou vytváøená) èiní radost a pomáhá v tìžkých chvílích. Zpívání je krásná vìc. Naše hlasy jsou darem od Pána Boha, a proto bychom je mìli využít k jeho chvále. Je skvìlé, že tato služba není závislá na vìku. A proto bych chtìla obnovit dìtský sboreèek, kde dìti budou mít šanci nauèit se technice zpívání, držení rytmu, poznávání not a hraní na jednodušší hudební nástroje. To vše se jim mùže hodit v budoucnosti. Nejvíce se však budu snažit o to, aby dìti vnímaly texty písní, a tak chválily svým zpìvem Pána Boha již odmalièka (postupem èasu by svým zpìvem sloužily i pøi nedìlních shromáždìních.) KDO: Sboreèek by mìl být pro dìti zhruba od 8 do 13 let, a to i pro nevìøící kamarády a spolužáky vašich dìtí. Prosím vás tedy o rozšíøení informací i mezi nì. Zkoušky by trvaly zhruba 1 hodinu. KDY: Pøedbìžný prùzkum rozhodl, že zkoušky se budou konat každou nedìli po ranním shromáždìní s výjimkou nedìle, kdy se slaví Veèeøe Pánì. Pokud tedy máte zájem vy sami nebo víte o nìkom, kdo by sboreèek chtìl navštìvovat, neváhejte se u mì pøihlásit. Prosím, obracejte se na mì i v pøípadì veškerých dotazù. Dìkuji! Eliška Koøínková (vedoucí sboreèku) CD VESELME SE, KØES ANÉ CELOSTÁTNÍ PÌVECKÝ SBOR EFFATHA VYDÁVÁ V TÌCHTO DNECH NOVÉ CD VESELME SE, KØES ANÉ. CD OBSAHUJE STUDIOVÉ I ŽIVÉ NAHRÁVKY DUCHOVNÍCH PÍSNÍ RÙZNÝCH OBDOBÍ I STYLÙ. VÌØÍME, ŽE SE STANE ŠIØITELEM TÉ DOBRÉ ZPRÁVY U VÁS I MEZI VAŠIMI PØÁTELI, POKUD VYUŽIJETE CD JAKO DÁREK K VÁNOCÙM. CENA: 160, KÈ. 18 OBJEDNÁVKY NA: WWW.EFFATHA.CZ/SHOP NEBO J.PETRILAKOVA@CENTRUM.CZ.

PROGRAMY DALŠÍCH SETKÁNÍ Mládež / úterý 19.15 7. 12.: Biblický program (Daniela Koøínková) 14. 12.: Pokraèování minicyklu o všednosti (Jan Asszonyi) 21. 12.: Vánoèní mládež PERIKOPY L 21,25 36 Mt 11,2 15 J 1,19 28 Veteráni / pondìlí 18.30 6. 12.: 13. 12.: 20. 12.: 27. 12.: Hyde Park s Andìly (Katka Dadáková) Vánoèní veteráni Veteráni se nekonají Veteráni se nekonají Klub maminek / ètvrtek 10.00 2. 12.: 9. 12.: 16. 12.: 23. 12.: Fotbálek Líèení a úprava vizáže (Jan Špilar) Vánoèní ozdoby z pedigu (Danka Truksová) Pøedvánoèní ztišení a povídání spojené s ochutnávkou cukroví Klub odpadá Pøípadné informace podají Sisa Èervená (776 744 204) Jana Baná (721 864 985) Danka Truksová (737 187 017) Každé možné nedìlní odpoledne se na høišti v Oøešínì koná od 15.00 fotbálek. Herní poplatek èiní 20 Kè. Informace a pøihlášky vždy buï online http://cb.cz/brno/mladez/, nebo osobnì Šimon Kadlec (774 804 729) a Filip Koøínek. Veèírky / nedìle 17.00 5. 12.: 12. 12.: 19. 12.: 26. 12.: 2. 1.: Obrázky ze Siamu (Tomáš Veselý) Adventní veèírek o Josefovi otci/neotci Pána Ježíše (pøipravuje kaz. Jan Asszonyi program doprovodí písnìmi Brnìnský ekumenický sboreèek) Veèírek se nekoná (Dìtská vánoèní slavnost v 15.00 v hlavním sále) Veèírek se nekoná Vánoèní veèírek (Program se pøipravuje) Mimoøádná shromáždìní 25. 12.: 31. 12.: 2. 1. 2011: 9.00 Hod Boží vánoèní (kaz. Jan Asszonyi) 17. 00 Silvestrovské shromáždìní 9. 00 Novoroèní pobožnost (kaz. Jan Asszonyi) + Veèeøe Pánì 19

prosinec 5. 12.: 9.00 17.30 12. 12.: 10.00 17.30 19. 12.: 9.00 15.00 26. 12.: 9.00 17.30 1. 12.: 19.00 8. 12.: 19.00 15. 12.: 19.00 22. 12.: 19.00 29. 12.: 19.00 ve sboru CB Kounicova PRAVIDELNÉ NEDÌLNÍ POBOŽNOSTI STØEDA kaz. Jan Asszonyi + Veèeøe Pánì I1. adventní nedìle veèírek (Tomáš Veselý) kaz. Jakub Škarvan I1I. adventní nedìle veèírek (Jan Asszonyi + Brnìnský ekumenický sboreèek) kaz. Jan Asszonyi IV. adventní nedìle Dìtská vánoèní slavnost (uvádí Petr Kratochvíl) kaz. Jakub Škarvan veèírek není BIBLICKÉ A MODLITEBNÍ HODINY kaz. Daniel Komrska misijní kaz. Jakub Škarvan kaz. Jan Asszonyi br. Petr Raus pobožnost se nekoná Nedìlní škola Mladší dorost Starší dorost Mladší mládež páteèníci Starší mládež veteráni Modlitební chvíle Zkoušky pìveckého sboru Jednání staršovstva Sesterský odbor Klub maminek pravidelnì soubìžnì s nedìlní pobožností každé úterý v 17.00 každý ètvrtek v 17.00 každé úterý v 19.15 každé pondìlí v 18.30 v nedìli v 8.20 a ve støedu v 18.20 každý pátek v 16.45 ve støedu 8. a 22. 12. ve 20.10 ve støedu 1. prosince v 17.15 každý ètvrtek v 10.00 5. 12.: 12. 12.: 19. 12.: 25. 12.: 26. 12.: STANICE BOHUMILICE / nedìle 9.30 BLANSKO / nedìle 14.00 Bohumiliètí kaz. Jan Asszonyi + VP Dìtská vánoèní slavnost kaz. Jakub Škarvan kaz. Jan Asszonyi kaz. Jan Asszonyi