Copyright Ing. Pavel Roubal, Bratøice 67, 395 01 Pacov. Žádná èást této publikace nesmí být bez souhlasu autora kopírována, tištìna, reprodukována, uchovávána na elektronických médiích nebo rozesílána. Tato publikace je urèena pouze k použití pro školení uèitelù v projektu I podle usnesení vlády ÈR è. 351 v Koncepci státní informaèní politiky ve vzdìlávání a to pouze v jednom výtisku pro každého lektora nebo úèastníka kurzu. Autor dìkuje nakladatelství Computer Press, a.s., Hornocholupická 22, 143 00 Praha 4, za svolení k použití materiálù, které jsou souèástí knih vydaných nakladatelstvím. Pavel Roubal, Poèítaèe pro úplné zaèáteèníky, Computer Press, 19962001 Pavel Roubal, Microsoft Windows 2000 jednoduše, Computer Press, 2000 Pavel Roubal, Microsoft Windows XP jednoduše, Computer Press, 2002 Pavel Roubal, Microsoft Word jednoduše, Computer Press, 2001 Pavel Roubal, Hardware pro úplné zaèáteèníky, Computer Press, 2002 Doplòující komerèní materiály vhodné pro výuku v základním kurzu vèetnì cvièného testu najdete napø. na http://vyuka.ceskaskola.cz Názvy kláves, nabídek a pøíkazù jsou odlišeny jiným druhem písma. Odstavce, oznaèené nadpisem: není nutné studovat, jsou v nich jen zajímavé doplòující informace, které není v tuto chvíli potøeba aktivnì zvládnout.
Starý poèítaèový vtip hovoøí o poèítaèi, který dostal za pokyn strouhat tøi dny staré rohlíky. Po návratu z dovolené našel majitel poèítaèe místnost zavalenou strouhankou, protože poèítaè opravdu po celé tøi dny strouhal staré rohlíky. Dal mu tedy pøíštì pøíkaz, aby strouhal rohlíky, které jsou staré tøi dny a opìt odjel. Po návratu nebyl nastrouhán ani jeden z obrovské hromady rohlíkù. Poèítaè pøesnì podle pokynu urèil stáøí rohlíku, a pokud nebyl starý pøesnì tøi dny, tak ho odložil. A protože poèítaè mìøí èas na setiny sekundy, lehce se stalo, že žádný rohlík nebyl pøesnì tøi dny starý. Vtip dobøe ukazuje potíž práce s poèítaèem. Nemùžeme mu dávat obecné pokyny, je nutné vždy vykonat urèitý sled operací, abychom realizovali nìjakou èinnost. Musíme používat správné pojmy a vìdìt, jak poèítaè vlastnì funguje. A právì o tom je tato kapitola.
Základní ovládání poèítaèe je odvozeno z jeho složení, ze souèástí, ze kterých se skládá. Zde se proto seznámíme s jejich názvy, funkcí a ukážeme si jejich místo v principu práce poèítaèe. Dílù není mnoho, to, jak poèítaè pracuje (a tedy jak se ovládá operaèní systém, který ho oživuje) plyne vlastnì jen z jeho tøí nejdùležitìjších dílù: procesoru, operaèní pamìti a disku. Procesor je mozek poèítaèe, který provádí všechny naše povely. Díky nìmu poèítaè pracuje, vykonává programy. Je to výkonná èást poèítaèe, jeho nejdùležitìjší díl. V pamìti procesor pracuje. Vše, co právì zpracováváme a vidíme v oknì spuštìného programu, se nachází v pamìti. Proto se jí øíká operaèní pamì, protože v ní procesor vykonává všechny operace. Pojem pamì nebyl zvolen právì šastnì. Èlovìk si pod pojmem pamì pøedstaví nìjaké místo, které slouží k zapamatování. Ale operaèní pamì v poèítaèi si po ukonèení naší práce nic nepamatuje, slouží jen jako místo pro práci procesoru. Prostì v poèítaèi jsou procesor a pamì, díky kterým pracuje. Jsou to èistì na elektrickém napájení závislé souèástky, proto po vypnutí poèítaèe v nich není vùbec nic. Dùsledek: Jestliže procesor a operaèní pamì (jakási hlava poèítaèe) po vypnutí nic neobsahují, musí být v poèítaèi nìjaký díl, sloužící k uložení všeho, co vytvoøíme. Díl, na kterém je vše uloženo, je tzv. disk. Disk pracuje na principu magnetického záznamu, má povrch podobný jako je pásek v magnetofonové nebo video kazetì. Vše, co na nìj uložíme, na nìm zùstane i pøi vypnutém poèítaèi, dokud to sami nesmažeme (podobnì jako u magnetofonové kazety). Je napevno zamontován v poèítaèi, proto se mu øíká pevný disk. Základní tøi díly urèují zpùsob práce poèítaèe Spouštíme programy Otevíráme dokumenty Ukládáme dokumenty Soubory ukládáme do složek na disku Pevný disk Pracuje na principu magnetického záznamu Co je to soubor, program a dokument si povíme hned na následující stránce.
V poèítaèi je vše uloženo ve formì tzv. souborù. Pod pojmem soubor si pøedstavte knihu plnou textù, obrázkù, zvukù, instrukcí pro procesor (Definice souboru zní, že je to nejmenší nedìlitelný souvislý blok informací.) Soubory jsou dvou druhù: programy, které nìco dìlají (nástroje pro naši práci), a datové soubory (také se jim øíká dokumenty), které my svojí èinností pomocí programù vytváøíme a dále upravujeme. Textový editor je program (psací stroj), pomocí kterého popisujeme papír, neboli vytváøíme datový soubor. Vlastní vytváøení probíhá v operaèní pamìti, proto musíme pøed uzavøením textového editoru (programu) vytvoøený text (datový soubor) uložit na disk. Na obrázku vidíme grafický program, pomocí kterého mùžeme namalovat obrázek. V tomto oknì je otevøen dokument domeèek2 ve spuštìném programu Malování Programù je mnoho druhù, každý umí vytváøet jiné datové soubory (texty, obrázky, zvuky, úèetní data ). Prohlížeè webu vìtšinou jen naèítá a zobrazuje WWW stránky Internetu, nic neukládá. Proto je využití webu mnohem jednodušší než tøeba práce s textem. Programù je v poèítaèi hodnì a dokumentù ještì více, mùžeme v nìm tedy mít najednou na disku uloženo tøeba 10 000 souborù (knih). Jak se v tom vyznat? Abychom udrželi na disku poøádek a vždy rychle našli požadovaný soubor, ukládáme soubory (tj. knihy ) do složek (složka je vlastnì krabice na knihy a na jiné krabice). Tyto složky si mùžeme sami vytváøet i mazat. Ve složce (krabici) mùže být libovolné množství souborù a také další ( menší ) krabice (opìt plné nebo prázdné). Vzniká tedy struktura složek (a souborù v nich). s názvem WWW WWW DVD
Princip práce poèítaèe je pomìrnì jednoduchý. Spojují se v nìm fakta, která již známe. Tj. poznatek, že výkonné èásti poèítaèe (procesor a operaèní pamìt) fungují jen pøi zapnutém poèítaèi a nic si trvale nepamatují (musíme tedy vše ukládat na disk) a poznatek, že v poèítaèi jsou nìjaké programy (nástroje pro naši práci) a datové soubory (dokumenty), které pomocí programù vytváøíme. Také již víme, že k udržení poøádku na disku poèítaèe slouží složky. Proè je vlastnì oddìleno vytváøení souborù (v operaèní pamìti) od jejich ukládání (na disk)? Urèitì by bylo jednodušší soubory pøímo zpracovávat na disku a jejich neustálé ukládání (a otevírání) by odpadlo! Ano, je to tak. Jenže pevný disk je bohužel asi 1 000 x pomalejší než operaèní pamìt, tedy i práce pøímo s ním by byla nesmírnì pomalá. Technickým dílùm poèítaèe se øíká hardware [hardvér] = tvrdé zboží, programùm v poèítaèi se øíká software [softvér] = mìkké zboží. Tedy napø. procesor a pevný disk jsou hardware, textový editor, grafický nebo úèetní program pøedstavují software. Operaèní systém (OS) je nejdùležitìjší program v poèítaèi. Proè? Samotný poèítaè, tedy jeho technické díly (hardware) je jen hromada souèástek. Ty potøebují využívat jednotlivé programy nástroje pro naši práci (software). Operaèní systém je z nich nejdùležitìjší, protože umožòuje všem ostatním programùm využívat technické díly poèítaèe a tedy vùbec pracovat. Pøirovnání: Pøedstavte si, že chcete vzít do ruky tužku. Pøemýšlíte o tom, že musíte ohnout palec, pak ukazováèek, že k ohnutí ukazováèku musíte zapojit ten a ten sval? Ne. Vše za nás udìlá operaèní systém v ruce, který na povel vezmi tužku vykoná stovky drobných úkonù vedoucích k vykonání èinnosti. A podobnì funguje operaèní systém v poèítaèi provádí fyzicky všechny akce, které zadáme. Naprostou vìtšinu souèasných osobních poèítaèù oživuje nìkterý ze systémù Windows firmy Microsoft. Na kvalitì a bezporuchovosti operaèního systému závisí, jak rychle a spolehlivì bude poèítaè pracovat, a na vnìjším vzhledu systému závisí, jak pohodlnì se nám bude s poèítaèem pracovat, jak jednoduše ho budeme moci ovládat. Všechny moderní OS jsou grafické, komunikují s námi pomocí obrázkù, ikon V této dobì mùžeme s osobním poèítaèem zakoupit systémy Windows XP Home Edition a Windows XP Professional Edition od firmy Microsoft [majkrsoft]. Systém Home je urèen do domácností, systém Professional pak pro nasazení v podnikových sítích, má navíc nìkteré sí ové služby a funkce zabezpeèení dat. Jinak jsou oba systémy totožné. (Zkratka MS pøed názvem programu vždy znamená Microsoft.) V projektu SIPVZ je dodáván k poèítaèùm systém Windows 2000 Professional. Jedná se o starší osvìdèený systém urèený pro nasazení ve firmách, který spojuje výbornou stabilitu s pøehledným ovládáním. Chybí mu nìkteré funkce nových systémù Windows XP a má také trochu jiný vzhled než nejmodernìjší systémy. Ještì døíve se používaly systémy Windows 95, Windows 98 a Windows ME. Ty se vzhledem a ovládáním od systému Windows 2000 pøíliš neliší, mùžeme se s nimi tedy nauèit pracovat a bez problémù své znalosti u modernìjšího systému používat. Linux je zdarma šíøený moderní systém, který se zaèíná stále více prosazovat, hlavnì v podnikové sféøe. Nabízí stabilní prostøedí pro bìh programù a pohodlné ovládání poèítaèe, jeho nejvìtším nedostatkem je (zatím) malé množství programù, které pod ním pracují. Široce rozšíøené programy urèené pro MS Windows pod ním zatím spouštìt nejdou.
LCD monitor Poèítaèová sestava se skládá ze skøínì poèítaèe, ve které se nacházejí jeho výkonné díly (procesor, pamìt, disk a další díly). Ke skøíni poèítaèe se pak pøipojují výstupní zaøízení, tj. monitor a tiskárna a vstupní zaøízení, klávesnice a poèítaèová myš. Na skøíni poèítaèe vidíme dvíøka mechanik (disketová mechanika, CD Myš ROM a DVD ROM mechanika, CD/RW mechanika), hlavní vypínaè, tlaèítko reset a svítící diody indikující zapnutý poèítaè. Skøíò poèítaèe (základní jednotka) je vìtšinou šedá huèící bedna. Huèí proto, že se v ní nachází napájecí zdroj, který je chlazen ventilátorem. Mùže být postavena na výšku jako na obrázku, oznaèuje se pak jako provedení tower (vìž), nebo minitower (malá vìž). Provedení skøínì na šíøku, kdy monitor stavíme na poèítaè, se oznaèuje jako desktop. Monitor umožòuje zobrazení informací z poèítaèe. Dnes se vìtšinou používají monitory s obrazovkou odvozenou od obrazovky televize. Pomalu se prosazují ploché LCD monitory. Nejdùležitìjším parametrem monitoru je jeho velikost, která se udává délkou jeho úhlopøíèky v palcích (jeden palec = 2,54 cm). Dnes se bìžnì používají 17" monitory, leckde ještì slouží malé 15" monitory a napø. grafici používají 19" 21" monitory. Klávesnice slouží k zadávání dat uživatelem poèítaèe. Je odvozena od klávesnice psacího stroje. Myš slouží k ovládání poèítaèe. Má dnes vìtšinou dvì tlaèítka a mezi nimi malé koleèko. Podrobnìji je funkce myši i klávesnice vysvìtlena v kapitole o systému Windows. Hlavní vypínaè slouží dnes vìtšinou pouze k zapínání poèítaèe. Pøi vypnutí ho nemaèkáme, poèítaè se po ukonèení práce systému Windows sám vypne! (U starších poèítaèù to platit nemusí.) Reset je tlaèítko, umožòující znovunastartování poèítaèe. Bez pokynu vyuèujícího ho nikdy sami nemaèkejte! Pøi resetování poèítaèe pøijdete o otevøené a dosud neuložené datové soubory. Zelená svítící dioda indikuje zapnutý poèítaè, èervená pak bliká v okamžiku, kdy poèítaè pracuje s pevným diskem. Disketová mechanika umožòuje èíst data z tzv. diskety a také na disketu data zapisovat. Diskety jsou malé pøenosné disky, slouží k pøenosu souborù mezi poèítaèi a ke krátkodobé archivaci dat. Dnes se stále používají diskety s rozmìrem 3,5", které mají (velmi malou) kapacitu 1,44 MB (megabajtu, 1,44 miliónù bajtù). (Bity a bajty jsou vyloženy dále v této kapitole. Velmi zjednodušenì mùžeme øíci, že jeden bajt pøedstavuje jeden znak, jedno písmeno.) CD ROM mechanika slouží ke ètení datových CD diskù a také k pøehrávání zvukových cédéèek. Kapacita datového CD disku je pomìrnì velká, èiní 650 MB (megabajtù). Obsah bìžných CD diskù je navždy urèen pøi jejich výrobì, nedá se na nì zapisovat. Existují ale i tzv. CD/RW mechaniky, které na speciální CD-R a CD-RW disky umí data zapisovat. Lidovì se jim øíká vypalovaèky. DVD ROM mechanika je nástupcem CD mechaniky. Má velkou kapacitu, cca 4,7 GB (gigabajtu, tj. 4 700 MB). Slouží ke ètení datových DVD diskù i DVD diskù s filmy. Umí také èíst datové i zvukové CD disky.
Již víme, k èemu slouží základní tøi díly poèítaèe, tj. procesor, operaèní pamì a disk. Zde si o nich povíme nìco více a zmíníme se i o dalších dílech, bez kterých by poèítaè nemohl pracovat. Procesor je mozek poèítaèe, vykonává všechny operace (výpoèty). V poèítaèích typu PC [pí sí], odvozených od prvního použitelného osobního poèítaèe IBM [aj bí em] PC z roku 1981 (tzv. poèítaèích IBM kompatibilních), se dnes používají procesory pouze dvou firem: Firma Intel dodává procesory oznaèované názvy Pentium a Celeron, firma AMD pak procesory oznaèené názvem Athlon. U procesoru se hodnotí jeho rychlost, která je dána jeho typem (napø. Pentium 4) a jeho taktem, frekvencí procesoru, napø. 1,4 GHz (gigahertz, 1,4 miliardy taktù za sekundu). Operaèní pamìt (oznaèovaná také jako RAM). Již víme, že slouží jako pracovní prostor pro procesor. Zajímá nás hlavnì její velikost, dnes se pohybuje okolo 128 MB (megabajtù). Pevný disk slouží k trvalému ukládání souborù. Jsou na nìm pøipraveny (tzv. nainstalovány) programy a my si na nìj ukládáme své dokumenty. Zajímá nás proto hlavnì jeho velikost. Dnes pojme bìžný disk cca 60 GB (gigabajtù) dat, tj. cca 60 000 MB. Disketu a CD (DVD) mechaniky již známe z pøedchozí strany. Ve skøíni poèítaèe jsou pak vìtšinou ještì tyto dùležité díly: Grafická karta umožòuje zobrazení na monitoru. Zpracuje signál z procesoru a vykresluje tvary na monitoru. Kvalitní kartu potøebujeme hlavnì na hraní her, do kanceláøe staèí i obyèejná (levná). Zvuková karta pøipraví signál pro reproduktory. Spoleènì tyto dva díly umožòují pøehrávání zvukù a hudby na poèítaèi. Nahrávat zvuky mùžeme pøes mikrofon. Díky tomu je dnešní poèítaè multimediální, umožòuje zobrazení textu, grafiky, pøehrávání zvukù i videa. Síová karta umožní propojení poèítaèù do velmi rychlé lokální (místní) poèítaèové sítì, tj. sítì v jedné budovì, na vzdálenost max. stovek metrù. Místní sítì se oznaèují zkratkou LAN. Modem umožní pøenos poèítaèových dat pøes bìžnou telefonní linku. Mùže být interní (tj. vnitøní, je ve skøíni poèítaèe), nebo externí (vnìjší, je v samostatné krabièce vedle poèítaèe). Používá se k pøipojení poèítaèe do Internetu. Umožòuje také odesílání/pøijímání faxù z/do poèítaèe. Na zadní stranì poèítaèe jsou konektory (pøípojná místa) pro vnìjší díly (které jsou také nìkdy oznaèovány výrazem periférie). Pøipojíme sem kabel od monitoru, myši, klávesnice, tiskárny, externího modemu, reproduktorù i kabel poèítaèové sítì. Zásuvky se liší barvou i tvarem, s peèlivým pøístupem zapojí jednotlivé kabely správnì i laik. Klávesnice Myš
Na této stránce se dozvíme základní informace o tiskárnách, které umožòují výstup (tisk) dokumentù na papír, o skenerech, které umí nasnímat fotografii do poèítaèe a o digitálních fotoaparátech, které umí fotografii uložit pøímo jako poèítaèový soubor. Tiskárny jsou samozøejmì výstupní zaøízení, skenery pak zaøízení vstupní. Dnes se bìžnì používají tøi druhy tiskáren: Jehlièkové tiskárny tisknou pomocí (nejèastìji 24) jehlièek, které pøes barvící pásku proklepávají text na papír. Tisknou levnì a nepøíliš kvalitnì. Používají se na sestavy všeho druhu. Inkoustové tiskárny tryskají kapièky barevných inkoustù z tiskových náplní na papír. Obsahují i barevné náplnì, mohou tedy tisknout barevné obrázky. Jsou levné, mají však vyšší náklady na tisk. Kvalita tisku je dnes vìtšinou výborná až vynikající. Laserové tiskárny vykreslují jemným laserem obraz na svìtlocitlivém válci. Na osvìtlených místech se uchytí toner (velmi jemný èerný prášek). Ten se obtiskne na papír a následnì se do papíru zažehlí. (Proto papír z laserovky vyjíždí teplý a nìkdy pokroucený.) Tisknou rychle a kvalitnì. tiskárny papíru jednotlivé listy zásobník potøebuje jen 2 tlaèítka Ovládací panel Tato zaøízení nám umožní pøenést obraz do podoby poèítaèového souboru. Pak ho mùžeme v poèítaèi dále upravovat, vkládat ho do svých textù, www stránek nebo prezentací a samozøejmì vytisknout. Skener (anglicky scanner) je vìtšinou šedá plochá bedýnka, pod jejíž víko vkládáme papírové fotografie, obrázky a grafiku. Skener obraz v požadované kvalitì nasnímá a pøenese ho do poèítaèe. Tam obrázek uložíme ve formì souboru na disk do námi zvolené složky. Digitální fotoaparát zaznamenává obraz pøímo digitálnì, tj. ve formì poèítaèových souborù. Ty se v nìm ukládají na miniaturní disk. Po propojení s poèítaèem mùžeme obrázky do poèítaèe pøenést. Naprostá vìtšina poèítaèù u nás používaných je typu (IBM) PC kompatibilních, oživuje je vìtšinou nìkterý z operaèních systémù Windows firmy Microsoft, výjimeènì systém Linux. (PC [pí sí] je zkratka z Personal Computer osobní poèítaè.) Mùžeme ale pracovat i na poèítaèích typu Apple, které mají svùj vlastní operaèní systém a umožòují pohodlnou práci hlavnì s grafikou. Nemusíme také používat pouze stolní poèítaè, mùžeme použít i poèítaè pøenosný, tzv. notebook [noutbuk]. Pøenosný poèítaè obsahuje stejné díly jako poèítaè stolní, pouze v menším, kompaktním provedení, klávesnice je pøímo v tìle pøístroje a místo myši se používá tzv. touchpad [touèped], což je citlivá destièka snímající pohyb našeho prstu. Jako zobrazovací jednotka je u nìho vždy použit plochý LCD displej. Od stolního poèítaèe se také liší možností pracovat na baterie.
Poèítaè, u kterého sedíte, je na 99 % zapojen ve (školní) lokální poèítaèové síti (LAN). Tyto sítì se skládají z øídícího poèítaèe sítì (tzv. serveru) a z jednotlivých stanic poèítaèové sítì (tzv. klientù). Spojení mezi nimi umožòuje kabeláž sítì a nìjaký aktivní prvek sítì, který smìruje data vždy na ten správný poèítaè.lokální sí dnes využívá Internetové technologie, oznaèuje se pak jako Intranet. Každý poèítaè zapojený v síti k dispozici vìtšinou minimálnì tyto služby: Sdílení (využívání) síové tiskárny. Pokud zadáte tisk na kterékoliv stanici, výtisk nejspíš vyjede z tiskárny, zapojené k serveru poèítaèové sítì. Sdílení pøipojení do Internetu. Server vaší lokální sítì je nejspíš pøipojen pevnou linkou do Internetuz a umožòuje využívat služby Internetu všem stanicím. Sdílení disku v serveru. Èást disku øídícího poèítaèe (serveru) se zobrazí na naší stanici jako tzv. síový disk. Mùžeme na nìj ukládat svá data, což je nanejvýš užiteèné protože data jsou fyzicky uložena nikoliv na poèítaèi, na kterém právì pracujeme, ale na serveru, máme k nim pøístup ze kterékoliv stanice zapojené ve (školní) síti, napø. ze svého kabinetu, sborovny, uèebny VT apod. PC25 PC0x... èové sítì PC02 PC01 Sdílená disk Pøístup do sítì bývá vázán na uživatelské jméno a heslo. Správnì sítì nám pøidìlí (nebo si ho mùžeme urèit) jméno, pod kterým se do sítì budeme hlásit a také heslo, které slouží jako bezpeènostní opatøení, aby se pod naším jménem (a tedy vìtšinou k našemu síovému disku) nemohl pøihlásit nìkdo jiný. Server poèítaèové sítì (ale i dùležitý poèítaè) mívá u sebe tzv. UPS nepøetržitý napájecí zdroj. Jedná se o baterii, která pøevezme napájení poèítaèe v okamžiku výpadku elektrické energie. Všechny informace v poèítaèi jsou realizovány ve dvojkové soustavì, tj. pomocí nul a jednièek (není napìtí = 0, je napìtí = 1). Této nejmenší jednotce informace (je/není) se øíká 1 BIT (èteno bit, znaèka [malé] b). Jedním bitem tedy mùžeme pouze vyjádøit, zde nìco je nebo není, tedy pouze dvì hodnoty (tøeba A=0, B=1, pak by 1010 znamenalo BABA). Kolik nul a jednièek na jeden znak je tedy tøeba, aby šla zakódovat celá abeceda, malá i velká, èíslice a ještì zbyla rezerva? Tvùrci poèítaèù se shodli na 8 bitech, takže tøeba 00000001 by mohlo být písmeno A, 00000011 písmeno B, až po 11111111. Nemusíte poèítat, kolik rùzných kombinací lze vytvoøit z 8 nul a 8 jednièek je jich 256 (2 ). Této kombinaci 8 nul a jednièek (8 bitù) dali jméno BYTE [èteno bajt]. Znaèka je B (velké B). Bìžná strana textu má asi 3 000 znakù, zabere tedy teoreticky 3 000 B (bajtù). (Prakticky mnohem více, protože musí obsahovat údaje o formátování [vzhledu] textu.) Protože bajtù mùže dnešní poèítaè obsahovat hodnì, používají se násobné jednotky: 1 000 B = 1 KB (kilobajt) 1 000 000 B = 1 MB (megabajt), tedy 1 000 KB 1 000 000 000 B = 1 GB (gigabajt) = samozøejmì 1 000 MB èi 1 000 000 KB 10 Poznámka: Odborník vám øekne, že KB není 1000 B, ale 1024 (2 )B. Je to pravda, ale vìtšina uživatelù používá KB ve významu tisíc bajtù. Pro náš další výklad to vìtšinou nebude dùležité. Poèítaè tedy používá pro reprezentaci všeho (programù, textù, obrázkù atd.) èísla. Zaøízením, která používají èíselné vyjádøení, se øíká zaøízení digitální. Protože záznam a pøenos èísel je možný bez chyb, jsou digitální zaøízení kvalitnìjší než starší zaøízení analogová, která používala pro záznam signálu nìjakou køivku, která se pøenosem vždy deformovala. Mobilní telefony, CD + DVD pøehrávaèe a samozøejmì poèítaèe, to jsou digitální zaøízení, se kterými se stále setkáváme.
Pozn. autora: Obèas si ještì vzpomenu na studentská léta a na skripta nadepsaná Úvod do, která mìla 300 a více stránek. Tato kapitola je mnohem struènìjší, je to opravdu jen úvod do operaèního systému, vysvìtlující základní operace. Ty musíme bezpeènì ovládat, abychom mohli vùbec s poèítaèem pracovat. Tento manuál ukazuje ovládání systému Microsoft Windows 2000 Professional. Protože nezachází do podrobností, ale ukazuje jen základy ovládání systému, je možné ho použít i pro výuku ovládání systému Windows ME (Millennium Edition) a Windows 98. Vìtšina rozdílù bude pouze ve vzhledu prvkù systémù, rozdíly ve vysvìtlovaných základních funkcích jsou minimální.
Døíve, než zapneme poèítaè, je tøeba seznámit se struènì s klávesnicí a myší. Zaèneme klávesnicí: = OK Malá písmena (znaky, které jsou na klávesách vpravo dole) se píší na levé èásti klávesnice. Èíslice zadáváme na numerické èásti klávesnice. Tam také zadáváme matematická znaménka. Zápis èísel na numerické èásti klávesnice se dá vypnout klávesou. Pokud se nám to omylem povede (zhasne zelená kontrolka nad touto klávesou), zapneme psaní èíslic opìtovným stisknutím Velká písmena a znaky umístìné na jednotlivých klávesách v horní èásti klávesy píšeme tak, že držíme stisknutou klávesu (nìkdy je oznaèena jen šipkou nahoru) a píšeme. Dokud držíme, píší se velká písmena. Pokud nechceme stále držet klávesu a chceme stále psát velká písmena, použijeme klávesu. Ta funguje jako pøepínaè, tj. po stisknutí (a uvolnìní) se budou stále psát velká písmena. Zapnutí velkých písmen je signalizováno rozsvícením zelené kontrolky vpravo nahoøe na klávesnici (je u ní také napsáno ). Text nalevo od kurzoru smažeme klávesou, což je šedá šipka nad klávesou. Používá se hlavnì tehdy, když udìláme pøeklep. Text napravo od kurzoru smažeme klávesou. Ta se používá tehdy, chceme-li dodateènì opravit nìjakou chybu. Vìtšina lidí automaticky umístí kurzor pøed tuto chybu a pak tedy musí stisknout. Po krátkém textu se pohybujeme šipkami vpravo dole na klávesnici. K pohybu na delší vzdálenost používáme klávesy (skok na konec øádku), (skok na konec textu v øádku), (o obrazovku nahoru), (o obrazovku dolù ke konci dokumentu). Kombinace kláves zpùsobí v textu pohyb po slovech doleva nebo doprava a po odstavcích nahoru nebo dolù. Kombinace kláves je souèasné stisknutí první uvedené klávesy (vìtšinou nebo ), její pøidržení a krátké stisknutí (klepnutí) druhé uvedené klávesy. Tedy klávesovou zkratku (uložení dokumentu) provedeme tak, že držíme a krátce stiskneme. Klávesa má stejný význam jako klepnutí na tlaèítko v oknì, tj. èinnost se provede. Klávesa má pak význam klepnutí na tlaèítko, tj. èinnost se neprovede. Klávesa také otevírá oznaèený objekt. Klávesa (se symbolem okénka), vlevo dole mezi a, má stejný význam, jako klepnutí na tlaèítko. Klávesa se symbolem menu a šipeèkou (vpravo dole u ) má stejný význam jako klepnutí pravým tlaèítkem myši.
Myš má dvì tlaèítka, levé (základní, jím se vykonává vìtšina operací) a pravé (druhé) tlaèítko. Pohyb myši po podložce se pøenáší na ukazatel (kurzor) na obrazovce. Kurzor mùže mìnit svoji podobu podle toho, na který objekt ukážeme i podle toho, jaká èinnost právì probíhá. Ukazatel myši (kurzor) mìní tvar podle toho, na jaký objekt ukážeme i podle toho, v jakém programu zrovna pracujeme. Upozoròuje nás také na zaneprázdnìný program. Výbìr objektu, tlaèítka na panelu nástrojù, nabídky. Program je zaneprázdnìn, vykonává nìjakou déle trvající èinnost. Uchopili jsme okraj okna, mùžeme zmìnit jeho velikost. Klepnutím se pøemístíme na požadované místo v textu. S myší vykonáváme nìkolik operací. Každá má svùj význam a funkci a je tøeba se nauèit pøesnì mezi nimi rozlišovat. Ukázat. Èinnost: Pøemístím kurzor myši na nìjaký objekt na obrazovce, zastavíme pohyb, ale nestiskneme žádné tlaèítko. Význam: Èasto se objeví struèná ( bublinová ) nápovìda k objektu, nìkdy se nestane vùbec nic. Klepnout (levým tlaèítkem myši). Èinnost: Klepnout znamená vždy najet na objekt a stisknout krátce levé tlaèítko myši. Význam: Objekt se oznaèí pro další práci (navenek zmìní barvu). Pokud klepneme na nìjaké tlaèítko èi nabídku (menu), okamžitì se vybraná funkce provede. (Také se setkáte s pojmem kliknout.) Poklepat (levým tlaèítkem). Èinnost: dvakrát rychle za sebou stiskneme levé tlaèítko (jako když klepeme na dveøe) a pøitom nepohneme myší. Význam: Poklepání spouští programy a otevírá složky. (Také se setkáte s pojmy DvojKlik nebo Zaklepat.) Klepnout pravým tlaèítkem myši. (Èinnost je jasná z názvu.) Význam: otevírá tzv. Místní nabídku (také se jí øíká kontextové menu). V ní najdeme volby vztahující se k objektu, na který jsme pravým tlaèítkem klepli. Èasto si také mùžeme prohlédnout (nebo i nastavit) vlastnosti objektu. Volbu z místní nabídky vybereme klepnutím (tj. levým tlaèítkem myši). Pokud si akci rozmyslíme, klepneme mimo toto menu nebo stiskneme klávesu Esc. Pøetažení myší. Èinnost: Ukážeme na objekt (napø. ikonu), stiskneme a držíme levé tlaèítko myši, objekt pøesuneme a na cílovém místì ho pustíme (uvolníme levé tlaèítko myši). Význam: pøesun objektu, okna, oznaèeného textu. Klávesnice vypadá, jako by ji nìkdo udìlal tak, aby se na ní nedalo rychle psát! Také už Vás to nìkdy napadlo? Opravdu tomu tak je! První psací stroje (konec 19. století) se pøi rychlém stisknutí kláves vedle sebe zasekávaly. Proto klávesnici upravili tak, aby se písmena, která se bìžnì maèkají po sobì, nalézala daleko od sebe. Podle výzkumù by se dalo na jiné klávesnici psát s mnohem menší námahou. Ale zvyk je zvyk a zatím si nikdo netroufl jinou klávesnici vyrobit. Výzkumný pracovník firmy Xerox, který pøišel s nápadem univerzálního polohovacího zaøízení (dnes mu øíkáme myš), nebyl svými nadøízenými vùbec pochválen. Takový nesmysl je prý k nièemu.
Poèítaè zapínáme pomocí hlavního vypínaèe, který dnes bývá na jeho èelní stìnì, u starších poèítaèù i vzadu èi na boku skøínì poèítaèe. Dále si vysvìtlíme, že pro vypnutí poèítaèe tento vypínaè nepoužíváme poèítaè se po ukonèení systému Windows vìtšinou (ale ne vždy) vypne sám. Monitor je dnes vìtšinou propojen s poèítaèem a zapne se souèasnì vypínaèem poèítaèe také. Jeho vypínaè pak vùbec nepoužíváme. Pokud se zapíná samostatnì, zapíná se vždy pøed zapnutím poèítaèe a vypíná se vždy až po vypnutí poèítaèe, aby rázy pøi jeho zapnutí (vypnutí) neohrozily poèítaè. Zkontroluje procesor, ovìøí si disky a vùbec hardware poèítaèe. Zobrazí nám na okamžik tabulku zaøízení poèítaèe. Najde na startovacím pevném disku operaèní systém a zavede ho do pamìti. To mùže trvat i desítky sekund. Umožní nám pøihlášení se do poèítaèové sítì a potom zobrazí Plochu systému Windows s objekty, které jsou na ní umístìny. Mùžeme zahájit vlastní práci. Pokud je náš poèítaè zapojen do poèítaèové sítì, nebo na nìm pracuje více uživatelù, objeví se pøed zobrazením Plochy Windows 2000 okno Pøihlášení k systému Windows. Správce výpoèetní techniky nám musí pøidìlit tzv. uživatelské jméno a uživatelské heslo. Vyplníme peèlivì políèka s tímto oznaèením. (Typ: vyplòte jméno, stisknìte klávesu, napište heslo [nezobrazuje se] a stisknìte klávesu.) Pøed vypnutím poèítaèe musíme: Ukonèit všechny spuštìné programy (pøedtím samozøejmì uložit na disk všechny v nich otevøené datové soubory). (Ne pøi uvedení poèítaèe do režimu spánku.) Ukonèit èinnost systému Windows Klepneme na tlaèítko. (Objeví se menu.) Klepneme na. (Objeví se okno.) Vybereme (po klepnutí na èernou šipku dolù vpravo u okénka) a klepneme na. Systém ukonèí svou èinnost a poèítaè bez našeho zásahu vypne. Jen u starších poèítaèù se zobrazí okénko s výzvou k vypnutí poèítaèe. (Jak se vypíná váš poèítaè vám vysvìtlí uèitel.) Varování: Pokud vypneme poèítaè bez ukonèení systému Windows, mùžeme pøijít o rozpracovanou práci, pøípadnì i porušit vlastní systém. Typ: Pokud pracujeme v poèítaèové síti (nebo s poèítaèem pracuje více osob), odcházíme od poèítaèe a pøichází další uživatel, nemusíme ho vypínat a znovu zapínat, staèí se jenom odhlásit.
Po startu systému Windows se na monitoru objeví obrázek podobný jako je zde v knize. Abychom rozumìli dalšímu výkladu, je tøeba nauèit se pøesné názvy a funkci (význam) jednotlivých èástí a prvkù. Pøedstavuje pracovní plochu, na které se objeví okna spuštìných programù. Mùžeme na ní ukládat dokumenty, vytváøet složky, mohou na ní být umístìni zástupci objektù. Mùže mít libovolnou barvu, nebo mùže být na ní umístìn nìjaký obrázek. Tomuto obrázku se øíká tapeta. V okamžiku, kdy zaèneme pracovat, se na Hlavním panelu objeví tlaèítka spuštìných programù. Vždy jsou na nìm tlaèítko, a tlaèítka stále spuštìných programù. Po klepnutí na nìj se objeví menu (nabídka èinností, funkcí), které mùžeme díky systému Windows provádìt. Obsahuje ikony (pøesnìji zástupce) nejèastìji používaných programù. Mùžeme si je tam sami doplnit pøetažením myší z libovolné složky. Zde vidíme tlaèítka programù, které máme stále k dispozici. Bývá zde nastavení klávesnice, hlasitosti hudby, èasu a data, plánovaè pravidelné údržby systému, nastavení obrazovky. Tato ikona (podobnì jako složka nebo ) pøedstavuje program, který se jmenuje Prùzkumník. Ten slouží k procházení diskù poèítaèe a složek na nich, vytváøení a mazání objektù Po zaklepání na ikonu se otevøe okno, kde vidíme disky, které obsahuje náš poèítaè, dále pak složky s nastavovacími nástroji systému Windows. Mùžeme prozkoumávat data uložená v naèem poèítaèi. Na je pøipravena ikona, která zpøístupòuje data, umístìná na jiných poèítaèích, než je ten váš a místa na Internetu. Abychom ji mohli používat, musí být náš poèítaè pøipojen v nìjaké síti. Koš slouží k odstranìní (mazání) objektù. Mùžeme se do nìj dívat (chová se jako složka). Mùžeme z nìho objekty zpátky obnovit (vytáhnout na pùvodní místo). Koš také mùžeme vysypat. Teprve tím jeho obsah definitivnì smažeme. Obsahuje odkaz na program, po zaklepání na nìj se pøíslušný program spustí. Mùže jich být na Ploše více, nebo tam nemusí být žádný. Zástupce poznáme podle èerné šipky v levém spodním rohu ikony. Systém Windows nám pøipraví na zástupce složky, kterou nám vìtšina programù nabídne jako první místo pro uložení datového souboru. Pøedstavuje pøímo tento dokument. Tedy odstranìním této ikony smažeme vytvoøený datový soubor s veškerým jeho obsahem.
Název systému Windows vlastnì znamená OKNA. Byl tak nazván proto, že každý spuštìný program bìží ve vlastním oknì. Abychom mohli dále pracovat, musíme se nauèit (pøesnì a zpamìti) názvy jednotlivých prvkù okna. Zde je uveden název datového souboru a název programu. Tj. vidíme, který dokument ve kterém programu je v tomto oknì otevøen. Slouží k optickému rozlišení aktivních a neaktivních programù. Mùžeme za nìj také okno uchopit a pøemístit. Slouží ke skokové zmìnì velikosti okna za bìhu programu. Jejich funkce bude dále podrobnì probrána. Umožòuje uzavøení okna, tj. ukonèení programu v nìm bìžícího. Je pøevzato z Windows 3.1, veškeré funkce v nìm uvedené se dnes vìtšinou vykonávají jinak. Obsahuje povely a volby programu, který v tomto oknì bìží. Obsahuje ikony (tlaèítka) povelù (akcí, èinností), které se jinak nacházejí nìkde v menu. Jejich výbìr na panelu nástrojù je rychlejší než pomocí menu. Vidíme aktuální informace o datovém souboru, který v oknì upravujeme. Zde vidíme datový soubor, který pomocí programu vytváøíme. Umožòuje zmìnu velikosti okna uchopením, tažením a puštìním myší. (Viz. dále.) Umožòují rolování (posun) obsahu okna. Vidíme na nìm, jaká èást datového souboru je v oknì zobrazena a jakou nevidíme. Také máme pøehled, kde asi se v dokumentu nacházíme. Vidíme celý dokument, posuvník není potøeba Vidíme necelou polovinu dokumentu, jsme v jeho horní èásti Vidíme malý kousek dokumentu, jsme na jeho konci
1 Již víme, že soubory (tedy i programy) v poèítaèi jsou na pevném disku. Spuštìní programu tedy zpùsobí jeho nahrání do operaèní pamìti poèítaèe. Program se objeví ve svém oknì na Ploše Windows0. Mùžeme v nìm pracovat (vytváøet dokument) a po uložení dokumentu na disk program ukonèit. Zástupce programù najdeme v tlaèítku ve volbì. Musíme dále vìdìt, jak se program jmenuje a ve které programové složce se ve volbì Programy nachází. Následující pøíklad ukazuje spuštìní programu WordPad. Ten se nachází v programové složce Pøíslušenství. (Pohybujeme myší jen rovnì svisle a vodorovnì, jedeme po 2 3 4 šipkách, ne vzdušnou èarou.) 1. Klepneme na tlaèítko 2. Vybereme (ukázáním) 3. Vybereme (ukázáním) 4. Klepneme na Program mùže mít zástupce také pøímo na, nebo ve složce, která je na. Program se objeví ve svém oknì, na se objeví jeho tlaèítko. Program nyní bìží (v pamìti poèítaèe), mùžeme v nìm pracovat. Program ukonèíme klepnutím na uzávìr v pravém horním rohu jeho okna. Tím je odstranìn z operaèní pamìti poèítaèe, dále nebìží. Systém Windows 2000 umožòuje bìh nìkolika programù najednou. (Jejich poèet je [zjednodušenì øeèeno] dán velikostí operaèní pamìti a nároky jednotlivých programù na ni.) Na obrázku vidíme spuštìné programy, a (jejich zástupce také nalezneme v programové složce Pøíslušenství). Do programu se pøepneme: klepnutím kamkoliv do jeho okna (pokud ho alespoò kousek vidíme), klepnutím na jeho tlaèítko na (to je pøístupné vždy), klávesovou kombinací levý. Držíme levý (palcem) a klepeme (ukazováèkem) na klávesu. V okénku si vybereme program, do kterého se chceme pøepnout. Okno programu, který je právì aktivní, se objeví na (nad) ostatních oknech a má zvýraznìný (vìtšinou modrý) titulkový pruh. Neaktivní okna jsou jím pøekryta, pokud je aktivní okno maximalizované, tak jsou jím zcela zakryta. Na Hlavním panelu však stále vidíme jejich tlaèítka. Protože se èasto potøebujeme rychle dostat na Plochu, je vlevo u tlaèítka Start na nástrojovém panelu tlaèítko. Po klepnutí na nìj dojde také k minimalizaci všech oken. Po minimalizaci všech oken vidíme a tlaèítka spuštìných programù najdeme na.
Okno programu WordPad je maximalizované, kromì Hlavního panelu zakrývá celou obrazovku. Tlaèítka: Minimalizaèní Maximalizaèní Uzávìr Jsou to skokové zmìny velikosti okna. Program, který v oknì bìží, je dále spuštìn (je stále v operaèní pamìti) a to i pøi minimalizaci okna. Maximalizované okno vrátíme do pùvodní velikosti klepnutím na obnovovací tlaèítko, které nahradilo tlaèítko maximalizaèní. Minimalizované okno obnovíme klepnutím na jeho tlaèítko na Hlavním panelu. Minimalizací okno sjede do tlaèítka na Hlavním panelu. U maximalizovaného okna je uprostøed obnovovací tlaèítko, Maximalizovat okno mùžeme také zaklepáním na titulkový pruh Okno si mùžeme posunout na libovolné místo na Ploše Windows 2000. Uchopíme ho myší za titulkový pruh, táhneme (držíme stále tlaèítko myši) na námi zvolené místo a tam okno pustíme. Velikost okna si mùžeme upravit nejen skokovì (viz. maximalizace a minimalizace okna), ale i plynule. Ukážeme myší na okraj okna (její ukazatel se musí zmìnit v oboustrannou šipku, uchopíme okno za okraj (držíme stále tl. myši), táhneme okraj zvoleným smìrem a po dosažení požadované velikosti okna ho pustíme. Pravý spodní roh okna má šrafovanou oblast, která se velmi dobøe uchopuje myší, mùžeme však okno natahovat za jeho libovolný okraj èi roh. Pøi práci se systémem Windows budeme neustále nìco nastavovat, zadávat èi vybírat. Setkáme se pøi tom s dialogovými okny, tj. s okny, která od nás chtìjí nìjakou odpovìï, nìjakou reakci. Zde jsou uvedeny pøíklady nejobvyklejších prvkù, se kterými se pøi práci setkáme. Okno se záložkami (kartami) po klepnutí se obsah okna mìní a mùžeme nastavovat v jednom oknì více vlastností Seznamy jsou vìtšinou øazeny podle abecedy. Pokud tedy hledáme písmo Arial, mùžeme okamžitì projet seznamem až na zaèátek. Pokud není v seznamu èísel k dispozici požadovaná hodnota, mùžeme ji do okénka dopsat z klávesnice. Èasto tak mùžeme urèit velikost písma i 9,5. Pokud vyplníme okno s vyplnìním polí a pak klepneme na uzávìr, nic se neprovede (klepnutí na uzávìr = ), musíme klepnout na.