EVROPA PO NAPOLEONSKÝCH VÁLKÁCH 1815-1848

EVROPA PO NAPOLEONSKÝCH VÁLKÁCH 1815-1848

Evropa po napoleonských válkách období zdánlivého klidu bez významnějších konfliktů (Svatá aliance) navzdory zdánlivému klidu výrazné společenské změny

Evropa po napoleonských válkách Nové myšlenkové proudy a) Liberalismus čerpá z myšlenek V.F.R. a z USA měšťané, obchodníci, vzdělanci důraz na osobní svobodu a rovnost před zákonem požadavek dodržování občanských svobod prosazování volného tržního hospodářství

Nové myšlenkové proudy Nacionalismus utváření moderních národů společenství lidí hovořících stejným jazykem, které spojuje společná kultura a historie a) snaha o sjednocení národů do 1 státu Němci Italové

Nacionalismus b) snaha o osamostatnění národů z mnohonárodnostních monarchií: Rusko Rakousko Turecko Latinská Amerika

Evropa po napoleonských válkách PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE ekonomické a sociální změny spojené s rozvojem tovární výroby = industrializace změny postupné v průběhu několika desetiletí počátky v Británii (2. pol. 18. stol) Z Evropa: po Napoleonských válkách Střední Evropa: v polovině 19. stol. Východní Evropa: závěr 19. stol.

PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE rozvoj tovární výroby umožněn: a) rozvojem vědy: nové vynálezy b) uvolněním pracovní síly: nárůst počtu obyvatel zrušení nevolnictví nejdůležitější vynález parního stroje James Watt (60. léta 18. stol)

PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE Industrializace výroby nahrazení ruční výroby strojovou využití parního stroje k pohonu koncentrace výroby v oblastech s dostatkem uhlí

Textilní průmysl Industrializace výroby první industrializovaný obor zpracování bavlny (dovoz z kolonií)

Industrializace výroby Výroba železa oceli s rozvojem strojů potřeba kvalitního železa litina později ocel výroba ve vysokých pecích

Strojírenství Industrializace výroby zpočátku stroje ručně v malých dílnách vznik strojíren = ukončení industrializace (stroj vyrábí stroj) výroba parních strojů výroba dopr. prostředků zbrojní průmysl

Revoluce v dopravě nutnost pro další rozvoj průmyslu (doprava surovin, výrobků a pracovní síly) Rozvoj železnice hlavním dopravním prostředkem 19. stol. první lokomotiva 1814 (George Stephenson)

Parolodě Revoluce v dopravě první v USA v říční dopravě Velká jezera, Mississippi Robert Fulton - parník Clermont 1807

Parolodě v zaoceánské přepravě převažují dlouho plachetnice clippery (klipry) první paroloď přes Atlantik - Savannah (1819)

Důsledky průmyslové revoluce 1. Ekonomické důsledky liberalizace trhu - rušení vnitřních cel - rušení cechů rozvoj mezinárodního obchodu vznik velkých společností (akciové spol.) rozvoj burzy ekonomika úvěru prudký růst hosp. produkce

Důsledky průmyslové revoluce 2. Sociální důsledky Urbanizace přesun lidí z venkova do měst růst velkoměst Změny ve struktuře společnosti nové společenské vrstvy: buržoazie = majitelé továren, velcí obchodníci dělnictvo = námezdní zaměstnanci

2. Sociální důsledky p.r. Dělnická otázka nevyrovnaný vztah dělník x majitel dlouhodobý přebytek pracovní síly malá koupěschopnost pracujících časté odbytové krize dlouhá pracovní doba (12 16 h 6x týdně) nízká mzda žádné zdravotní a sociální zabezpečení dětská práce absence obydlí alkoholismus (rozvoj lihovarnictví) http://www.csfd.cz/film/12046-germinal/

Dělnická otázka velmi špatný životní standard dlouhá pracovní doba (12 16 h 6x týdně) nízká mzda žádné zdravotní a sociální zabezpečení dětská práce absence obydlí alkoholismus (rozvoj lihovarnictví)

Evropa po napoleonských válkách Francie po Vídeňském kongresu restaurace Bourbonů Ludvík XVIII. (1815 1824) Karel X (1824 1830)

Francie Červencová revoluce 1830 příčinou snaha panovníka obnovit absolutistickou vládu odpor liberálů v červenci 1830 ozbrojené povstání v Paříži nastolení nového krále Ludvíka Filipa Orleánského (1830 1848)

Evropa po napoleonských válkách v reakci na úspěšnou francouzskou revoluci snaha o změnu i v dalších zemích Osamostatnění Belgie 1831 konstituční monarchie v čele s Leopoldem I.

Evropa po napoleonských válkách Rusko Imperiální velmoc územní zisky po napoleonských válkách

Rusko zaostalost samoděržaví Alexandr I. (1801 1825) Mikuláš I. (1825 1855)

Rusko Povstání děkabristů 1825 neúspěšné povstání důstojníku v Petrohradu s cílem donutit nového cara k přijetí ústavy Po potlačení povstání se rozeběhlo rozsáhlé vyšetřování. Ze 3000 vyslechnutých bylo 120 posláno do vyhnanství na Sibiř. Pět vůdců bylo popraveno. Zbytek účastníků byl odsouzen k fyzickému trestu, při kterém musel odsouzenec projít uličkou o tisíci mužích, z nichž každý musel trestaného udeřit nabijákem, tedy železným prutem.

Rusko Polské povstání 1830-1831 většina Polska po napoleonských válkách připojena k Rusku

Polské povstání cílem povstalců obnovení nezávislosti na jaře 1831 krvavá porážka povstalců věznění a popravy povstalců porušťování Polska emigrace

Evropa po napoleonských válkách Vývoj na Balkáně postupný úpadek Osmanské říše snaha podmaněných národů o nezávislost

Řecké povstání Vývoj na Balkáně dlouhodobá nadvláda Turků většina Řeků křesťané od konce 18. stol. řecké národní obrození Filhelénství = podpora řeckého národa ze strany evropských liberálních intelektuálů Lord Byron 1824

Řecké povstání 1821 ozbrojené povstání velmi kruté z obou stran (masakry civilistů) masakr na ostrově Chios (povraždění Řeků)

Řecké povstání ve 2. polovině 20. let francouzská, britská a ruská vojenská pomoc 1827 zničení tureckého loďstva u Navarina

1829 porážka Turků 1830 Řecké království Ota Bavorský Řecké povstání

Politický vývoj v Evropě 1815-1848 Německé země Německý spolek spolkový sněm (Frankfurt nad Mohanem) reálná moc v rukou Rakouska Pruska

Německé země postupný vznik nacionálně liberální opozice cíle: politická + hospodářská liberalizace spolkový stát centrem opozice univerzity Burschenschafty

Německé země Wartburská slavnost (1817) sjednocení + radikalizace studentských spolků

Německé země 1819 zavraždění Augusta von Kotzebue radikálním studentem Karlovarská usnesení zrušení studentských spolků

Charakter revoluce Revoluce 1848 rozsáhlé revoluční hnutí v Evropě příčinou konzervativní způsob vlády téměř všechny evropské státy s výjimkou: a) Ruska: tvrdé samoděržaví nemožnost b) Británie a Belgie: moderní konstituční monarchie není proč se bouřit

Cíle revoluce a) Prosazení širšího podílu obyvatel na vládě - konstituční monarchie - republika b) Dosažení občanských a lidských práv c) Národnostní (nacionální) cíle - sjednocení X samostatnost d) Liberalizace ekonomiky e) Sociální spravedlnost - zrušení poddanské závislosti na venkově - přijetí sociálního zákonodárství na ochranu dělnictva

Průběh revoluce první bouře na roku 1847 ve Švýcarsku výsledkem přijetí konstituce jaro 1848 revoluce v S Itálii počátkem celoevropské revoluce opět Francie Šíření revoluce v Evropě.

Příčiny Revoluce ve Francii nespokojenost s vládou Ludvíka Filipa omezené hlasovací právo (300 000 voličů) vláda spojená s oligarchií časté finanční skandály vytvoření opozice: bonapartisté republikáni socialisté

Revoluce ve Francii Únorové povstání v Paříži rychlý průběh široká základna: dělnictvo, měšťané odstoupení Ludvíka Filipa (emigrace do Británie) Lamartine před hotelem Paříž.

Únorové povstání v Paříži vyhlášení republiky (2. republika) prozatímní vláda liberálové Alfons Lamartine socialisté Louis Blanqui zastoupení socialistů národní dílny pro nezaměstnané dotované státem

Revoluce ve Francii duben 1848 všeobecné volby vítězství konzervativců (volba venkova) zachování republiky opuštění socialistického programu zrušení národních dílen nespokojenost dělnictva

Revoluce ve Francii Červnové povstání v Paříži radikální levice (hlavně dělníci) cílem zachování sociálních zákonů krvavý průběh (padlo 1600 vojáků a 4000 povstalců) Pařížské barikády v červnu 1848

Revoluce ve Francii Výsledky revoluce po porážce červnového povstání příklon většiny Francouzů ke konzervativní Bonapartistické straně pořádku prosinec 1848 prezidentské volby vítězství Ludvíka Napoleona Bonaparta Ludvík Napoleon Bonaparte

Výsledky revoluce postupné omezování moci parlamentu doživotní prezident 1852 císař Napoleon III. Napoleon III.

Revoluce 1848 Revoluce v Itálii cílem liberalizace a integrace = RISORGIMENTO

Revoluce v Itálii problémem nejednotnost revolučního hnutí a) radikální republikáni b) papežská strana c) savojská strana Pius IX. Karel Albert

Revoluce v Itálii leden 1848 povstání na Sicílii a v Neapolsku přijaty ústavy březen 1848 revoluce v Miláně a Benátkách s podporou Sardinského království válka Sardinského království s Rakouskem vítězství Rakušanů 1848 u Custozzy 1849 u Novarry maršál Radecký

Výsledky revoluce Revoluce v Itálii abdikace sardinského krále novým králem Viktor Emanuel (podmínkou ukončení podpory revolucím) porážka revoluce obnova rakouské moci v severní Itálii obnova vlády papeže v Římě restaurace Bourbonů v Neapolsku

Revoluce 1848 Revoluce v Německu cíle: politická liberalizace a sjednocení Němců Německo 1815-1866

Revoluce v Německu březen 1848 lidová povstání v jihoněmeckých státech a Prusku Pruský král Fridrich Vilém IV. přislíbil konstituci a sjednocení německých států. Fridrich Vilém IV. Březnová revoluce v Berlíně

Revoluce v Německu Frankfurtský parlament shromáždění zástupců všech německých států cílem vytvořit ústavu sjednoceného Německa a připravit volby Frankfurtský parlament

Frankfurtský parlament v parlamentu dva zásadní rozpory: 1. republika nebo konstituční monarchie 2. velkoněmecká nebo maloněmecká koncepce Německý spolek

Revoluce v Německu nakonec zvolena konstituční monarchie v čele s pruským králem (maloněmecká) velkoněmecké bránila snaha Habsburků zachovat mnohonárodnostní soustátí v průběhu jednání změna politické situace (porážka revoluce v Rakousku a Prusku) Pruský král Fridrich Vilém IV. v roce 1849 odmítnul převzít korunu z rukou parlamentu krach parlamentu jaro 1849 rozehnání parlamentu konec revoluce 1850 obnoven Německý spolek