in Cl - Δµ s = RTln(C si /C so ) + zf(e i - E o ) MBR ) Membránový transport

Podobné dokumenty
d) Kanály e) Přenašeče a co-transportéry, mediátory difúze a sekundární aktivní transport f) Intracelulární transport proteinů

MBRO ) Membránový transport

3) Membránový transport

3 a) Fyzikální principy. 5 Chemický potenciál (µ s ) (volná energie na jeden mol: J/mol) * = chemický potenciál roztoku s za standartních podmínek

Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL

Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL

pátek, 24. července 15 BUŇKA

Bílkoviny a rostlinná buňka

Regulace translace REGULACE TRANSLACE LOKALIZACE BÍLKOVIN V BUŇCE. 4. Lokalizace bílkovin v buňce. 1. Translační aparát. 2.

FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.:

MEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK

DUM č. 11 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození

TRANSPORT PŘES MEMBRÁNY, MEMBRÁNOVÝ POTENCIÁL, OSMÓZA

2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

Vnitřní prostředí organismu. Procento vody v organismu

Fyziologie AUTOFAGIE. MUDr. JAN VARADY KARIM FNO

Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ

5. Příjem, asimilace a fyziologické dopady anorganického dusíku. 5. Příjem, asimilace a fyziologické dopady anorganického dusíku

Mendělejevova tabulka prvků

Úvod do biologie rostlin Buňka ROSTLINNÁ BUŇKA

Struktura a funkce biomakromolekul

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK

BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ

Hořčík. Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

Proteiny Genová exprese Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách

Tělesné kompartmenty tekutin. Tělesné kompartmenty tekutin. Obecná patofyziologie hospodaření s vodou a elektrolyty.

Současná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav

Transport živin do rostliny. Radiální a xylémový transport. Mimokořenová výživa rostlin.

Exprese genetické informace

FYZIOLOGIE BUŇKY BUŇKA Základní funkce buněk: PROKARYOTICKÁ BUŇKA. Funkce zajišťují základní životní projevy buněk: EUKARYOTICKÁ BUŇKA

- pro učitele - na procvičení a upevnění probírané látky - prezentace

Průduchy regulace příjmu CO 2

Vodní režim rostlin. Transport kapalné vody

VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ

BUNĚČNÉ JÁDRO FYZIOLOGIE BUŇKY JADÉRKO ENDOPLASMATICKÉ RETIKULUM (ER)

Buňka cytologie. Buňka. Autor: Katka Téma: buňka stavba Ročník: 1.

od eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :

5. Lipidy a biomembrány

Biosyntéza a degradace proteinů. Bruno Sopko

Regulace metabolických drah na úrovni buňky

Endomembránový systém rostlinné buňky. Rostlinná cytologie, Katedra experimentální biologie rostlin PřF UK

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

8. Polysacharidy, glykoproteiny a proteoglykany

Eva Benešová. Dýchací řetězec

Buňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů

Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA

Bp1252 Biochemie. #11 Biochemie svalů

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii

Buňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308

VAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49

Vakuola. Dutina uvnitř protoplastu, která u dospělých buněk zaujímá 30 až 90 % jejich

Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů

glukóza *Ivana FELLNEROVÁ, PřF UP Olomouc*

MEMBRÁNOVÝ PRINCIP BUŇKY

10) Reakce rostlin k abiotickému stresu

Schéma rostlinné buňky

Systém HLA a prezentace antigenu. Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol

- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

Nukleové kyseliny. DeoxyriboNucleic li Acid

Biologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat

PŘENOS SIGNÁLU DO BUŇKY, MEMBRÁNOVÉ RECEPTORY

Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ

Úvod do biologie rostlin Transport látek TRANSPORT. Krátké, střední, dlouhé vzdálenosti

Katabolismus - jak budeme postupovat

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Mechanismy hormonální regulace metabolismu. Vladimíra Kvasnicová

Prokaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae

5) Klíčení semen a mobilizace rezerv

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta UP

Struktura a funkce biomakromolekul

B4, 2007/2008, I. Literák

Biologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings

ve srovnání s eukaryoty (životnost v řádu hodin) u prokaryot kratší (životnost v řádu minut) na životnost / stabilitu molekuly mají vliv

Molecular Biology of the Cell Fifth Edition

Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou. B. Dvořánková

VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ

umožňují enzymatické systémy živé protoplazmy, nezbytný je kyslík,

Přednášky z lékařské biofyziky Lékařská fakulta Masarykovy univerzity v Brně

Obecný metabolismus.

Struktura a funkce biomakromolekul

REGULACE TRANSLACE DEGRADACE BÍLKOVIN. 4. Degradace bílkovin. 4. Degradace bílkovin. 4. Degradace bílkovin

NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly

Hořčík. Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU

Rostlinná cytologie. Přednášející: RNDr. Jindřiška Fišerová, Ph.D. Rostlinná cytologie, Katedra experimentální biologie rostlin PřF UK

Transkript:

MBR1 2016 3) Membránový transport d) Kanály e) Přenašeče a cotransportéry, mediátory difúze a sekundární aktivní transport f) Intracelulární transport proteinů g) Sekreční dráha proteinů h) Rozpad proteinu a úloha ubiquitinproteazomového systému 1 2 d) Kanály Rostliny: iontové kanály a akvaporiny Iontové kanály Mezi kanálem a iontem dochází pouze k slabé interakci => vysoká rychlost 10 8 iontů/s K kanál Arabidopsis AKT1 Iontové kanály regulují osmotickou koncentraci umožňují proud K do a ven z buněk, a určují koncentraci cytozolického Ca 2 buněčná signalizace. Pasivní transport diktován elektrochemickým potenciálem pro konkrétní iont. Difúze nabitých částic: Δµ s = RTln(C si /C so ) zf(e i E o ) V m plazmatické membrány negativní => kationty mají tendenci proudit do cytozolu a anionty mají tendenci proudit ven z buňky. Iontové kanály vysoce selektivní pro kationty a anionty selektivita na základě velikosti póru Kationtové kanály selektivní pro K, selektivní pro Ca 2 a neselektivní V m out in Cl Aniontové kanály většinou širokospektrální (Cl, NO 3, organické kyseliny) 160 mv 3 Aktivita iontových kanálů je studována pomocí metody patchclamp https://www.youtube.com/watch?v=u2unloxmjam Dovoluje detekci malých elektrických proudů vytvářených ionty schopnost měřit na pikoampéry (10 12 A). Konfigurace: Cellattached mode Wholecell mode Insideout patch Aktivita jednotlivých kanálů Outsideout patch Účinky cytozolických regulátorů Analýza transportní aktivity malých buněk (velké buňky mikroelektrody) 4 Pohyb iontů přes plazmatickou membránu vytváří průtok proudu 5 Wholecell mode patchclamp 6 Napětí mění od 100 do 100 mv 1s napěťové pulzy Ohmův zákon: I = V/R Rezistence membrány k určitému iontu závisí na jeho selektivitě a počtu kanálů. Membrána má kanály, které reagují k napětí a otevírají se buď při pozitivním nebo negativním V m. Nepermeabilní membrána: I = 0 Zcela permeabilní membrána: I = V Aktivace kanálů se vyskytuje pouze po dosažení určitého prahového napětí. 1

Otevírání a zavírání kanálů je přesně regulováno gating 7 Uzavření průduchů indukováno ABA 8 Napětímregulované K kanály jsou důležité v udržování membránového potenciálu, protože posun V m může být kompenzován změnou otevření a zavření kanálů. K Inwardlyrectifying channels kanály umožňující pohyb K dovnitř buňky Outwardlyrectifying channels kanály umožňující pohyb K ven z buňky out in out in K Změny V m využity k regulaci osmotické koncentrace změnou gradientu elektrochemického potenciálu iontů Iontové kanály regulovány: ligandy: hormony, Ca 2, Gproteiny, vnější faktory ph změnami v turgoru Ca 2 regulován napětím Ca 2 regulován IP 3 (inositol 3 fosfát) Ca 2 regulován cyklickou ADP ribózou K regulován Ca 2 Ca 2 regulován Ca 2 Dynamické změny v hladině cytozolického Ca 2 reakce na různé podněty. Akvaporiny Kanály usnadňující pohyb H 2 O 9 Relativně malé proteiny, kolem 30 kda, 6 transmembránových domén 10 U rostlin velká skupina genů: Smyčky I, III a V: Arabidopsis 35 genů PIP: apoplast kukuřice 36 genů rýže 33 genů TIP: lumen vakuoly SIP: lumen ER Rovněž transport CO 2, NH 3, H 2O 2, bóru a silikonu NIP nodule intrinsic proteins TIP tonoplast intrinsic proteins SIP small basic intrinsic proteins PIP plasmamembrane intrinsic proteins Ckonec a smyčka II fosforylační místa regulace otevírání aquaporinů (Ca 2 DPK) Nkonec metylovaná regulační místa Regulace: mrna (hormony) vodní stres nedostatek výživy Posttranslační modifikace: fosforylace metylace Cytoplazmatické ph mění pohyb vody: anoxie => kyselá cytoplazma => redukce transportu H 2O 4 aquaporinové monomery vytváří funkční komplex, ale každá subjednotka tetrameru formuje vodní kanál 11 e) Přenašeče a cotransportéry, mediátory difúze a sekundární aktivní transport 12 Prostorově znázorněná podjednotka Transportovaná H 2O Přenašeče a cotransportéry hrají úlohu v příjmu anorganických látek, včetně NH 4, NO 3, SO 4 2, H 2 PO 4. Důležité: v ukládání cukru do floému pro transport na dlouhé vzdálenosti. ve výměně metabolitů přes mitochondriální a chloroplastové membrány v ukládání iontů a organických roztoků ve vakuole Transportovaný roztok se váže na transportér a způsobuje konformační změnu. Pohyb roztoku přes membránu Boční pohled na subjednotku Vysoká selektivita => proteiny jsou schopny rozlišovat stereoizomerii cukrů nebo aminokyselin. 2

Cotransportéry spojují pohyb iontů po koncentračním spádu (downhill), např. H, s pohybem anorganických iontů či organických molekul, pohybujících se proti koncentračnímu spádu (uphill). 13 f) Intracelulární transport proteinů 14 Buněčné proteiny jsou kódovány nukleární DNA a syntetizovány cytozolickými ribozomy (volné či spojené s ER). Proteiny syntetizované v cytoplazmě nebo ER musí být určeny pro kompartmentaci či membránu. Symportéry katalyzují proud roztoků ve stejném směru jako proud H řídí příjem roztoků do cytozolu (z externího média, nebo z intracelulárních kompartment; H /sacharóza, H /anion, H /aminokyselina) Proteiny musí být označeny Antiportéry katalyzují sekreci roztoků z cytozolu; vyměňují roztoky za protony (H /Ca 2, H /Na ) Proteiny určeny pro transport do dalších kompartment nebo buněčných membrán obsahují terčové domény (krátké peptidy, AK motivy), které fungují jako značky a určující cíl transportu 15 Terčové domény jsou rozpoznány receptorem na povrchu membrán organel. Specificita terčových domén i receptorů zajišťuje, že proteiny dosáhnou daného cíle. 16 Každý kompartment a proteinový systém vyžaduje odlišnou terčovou doménu a rozdělující mechanizmy. Proteiny cytoplazmy, chloroplastu, mitochondrie, jádra a peroxizómů syntéza dokončována na volných ribozomech Cytozolické chaperony udržují řetězec v nestočenémstavuvcytozolu. Proteiny určeny pro sekreční dráhu syntéza na ribozomech, které jsou připojeny k endoplazmatickému retikulu Rostoucí polypeptidový řetězec obsahuje signální peptid Pohyb proteinů přes póry v membránách organelje usnadněnjinýmipolypeptidy. Translokovaný protein vstoupí do lumenu organely interaguje s další sadou chaperonů, které katalyzují stočení proteinu Mechanizmus zajišťující syntézu proteinů směřuje k povrchu ER Molekulární chaperony: heat shock proteiny Hsp60, Hsp70 a Hsp90 udržují syntetizované proteiny v nestočené formě váží se k AK řetězci, jak se vynoří z membrány a usnadňují stáčení opravují špatné stočení proteinů 17 Transport do chloroplastu a mitochondrie zahrnuje translokaci přes několik membránových bariér Chloroplasty dvojitá membrána; navíc thylakoidní membrány vytvářejí se z vnitřní chloroplastové membrány 18 3 vodní kompartmenty intermembránový prostor stroma tylakoidní lumen. 3

Transport peptidů do chloroplastu Většina chloroplastových proteinů je syntetizována na volných cytozolických ribozomech. 19 Rozštěpení tranzitního peptidu proteázou 20 Transitní peptid Interakce proteinu s Hsp70 Transportní komplexy TOC a TIC TOC = translocon at the outer chloroplast envelope TIC = translocon at the inner chloroplast envelope Interakce transitního peptidu s TOC a translokace (vyžaduje hydrolýzu ATP, GTP) Translokace prostřednictvím TIC (vyžaduje hydrolýzu ATP) Transporty prostřednictvím TOC a TIC probíhají téměř současně 1. Protein interaguje s chaperony Hsp60 a Hsp70 => vytvoření finálníkonformaceproteinu (ATP) 2. Transport proteinů určených pro thylakoidní membránu bez signálního peptidu 3. Transport proteinů určených pro thylakoidní membránu potřeba signálního peptidu (GTP) (SRP signální rozpoznávací částice) 4. Transport proteinů určených pro thylakoidní lumen potřeba signálního peptidu Transport nestočených proteinů (ATP) Transport nestočených i stočených proteinů (vyžaduje pmf) Štěpení signálního peptidu proteázou a stočení vyžaduje chaperony Transport peptidů do jádra 21 Struktura jaderného póru Komplexní, radiálně symetrická struktura vytvořená z více než 100 individuálních peptidů 22 Jaderná obálka dvojitá membrána; odděluje cytoplazmu od matrix jádra (nukleoplazma) Vnější membrána je spojena s ribozómy a vytváří spojení s listy drsného ER Jaderné póry transport proteinů do jádra, transport mrna, trna z jádra Průměr 9 nm => pasívní difúze molekul < 40 kda; transport proteinů > 40 kda Transportovaný protein obsahuje terčové sekvence nazývané signál pro lokalizaciv jádře (NLS) 1. NLS na proteinu se váže k receptorům v jaderném póru (GTP). 2. Transport proteinu skrz pór (GTP) Transport přes nukleární pór je regulován mnoha faktory: Environmentální podněty, např. světlo Příklad: Protein COP1 fotomorfogeneze Pozor, neplést s plášťovým proteinem COPI g) Sekreční dráha proteinů Sekreční dráha vytváří endomembránový systém, který se v buňce rozvětvuje. 23 Protein určený pro endomembránový systém nebo pro export na povrch buňky má peptidový signál směřuje ribozóm s vytvářeným proteinem na povrch ER dokončena syntéza proteinu. 24 ER Golgiho aparát transgolgi síť (TGN) multivezikulární tělíska (MVB) různé skupiny vezikul a vakuol 1) Proteiny určeny pro vakuoly jsou transportovány z TGN prostřednictvím (MVB) do vakuolyshromažďujícíproteiny. 2) Proteiny určeny pro exteriér jsou transportovány ve vezikulech na PM k exocytóze. 3) Proteiny importovány do buňky endocytózou se pohybují v clathrinem obalených vezikulách do TGN 4) posílány prostřednictvím MVBdo lytických vakuol Směřování proteinů do lumenu ER zahrnuje: 1) Signální sekvenci (4890 nukleotidů) 2) Signálnírozpoznávacíčástice (SRP) rozpozná sign.peptid=>zastavuje sesyntéza proteinu;srp = RNAproteinový komplexv cytozolu zprostředkujeumístěníribozomu na proteinovýkomplexv ER membráně 4

3) SRP receptor na povrchu ER rozpoznává SRP vzniká: 4) Translokačnísystém hydrolýzagtp=>disociacesrp, pokračuje syntézaproteinu; protein se signálním peptidem prochází transmembránovým kanálem 5) Signální peptidáza odstraňuje signální peptid na Nterminálním konci 6) Molekulární chaperony (Hsp, BiP, calnexin,calreticulin retenční signál KDEL,HDEL) pomáhajístočitprotein (GTP); špatněstočené proteinyjsoudegradoványv ER nebov cytoplazmě 26S proteasomem 25 Plášťové (coat) proteiny řídí transport vezikul mezi ER a Golgiho aparátem Anterograde transport pohyb vezikul z ER do Golgiho aparátu COPII vezikuly s plášťovými proteiny COPII obsahuje informaci o směru transportu Retrograde transport návrat ERlokalizovaných proteinů a membránových proteinů z Golgiho aparátu (ERD2 receptor na membráně ER rozpoznává KDEL motivy) vezikuly COPI 26 Z Golgiho aparátu jsou proteiny transportovány do TGN (Trans Golgi Network). Vezikuly pokryté clathrinem Nebo jiným plášťovým proteinem vakuoly, PM Vezikuly obsahující proteiny směřují k PM a fúzují s ní. Uvolnění obsahu mimo buňku exocytóza (příklad: αamyláza obilného aleuronu) 27 28 Transport proteinů endocytózovou cestou Invaginace plazmatické membrány Vezikuly s clathrinovýmpláštěm TGN (Trans Golgi Network) oddělení membrány od proteinu Vakuola pomocí MVB Buňka Eucalyptus h) Rozpad proteinu a úloha ubiquitinproteazomového systému 29 E1 Ubaktivující enzymy E2 Ubkonjugační enzymy 30 Degradace proteinů musí být vysoce selektivní, aby nedocházelo ke ztrátě dalších potřebných proteinů => označení proteinů E3 Ubligující enzymy Ubiquitinproteazomový systém (UbPS) (cytozol a jádro) ubiquitin 76 AK protein ubiquitin protein E3 ubiquitin ligáza 26S proteazom E1 aktivuje Ub použitím ATP: katalýza tvorby E1Ub přechodné formy Ub je přenesen na E2. Ubligáza (E3) se váže k E2Ub a terčovému proteinu a katalyzuje přenos ubiquitinu k terčovému proteinu. Arabidopsis více než 1300 genů zapojených v ubiquitinačním systému Odstraňování proteinů je důležitý proces Ubiquitinace vysoce specifický proces; specificita je určována E3 ligačním procesem. Arabidopsis více než 1200 E3 genů; E2 37 genů, E1 2 geny 5

2 typy E3 ligázového komplexu 31 26S proteazom molekulární mašinerie štěpící ubiquitinované proteiny 32 HECT E3 ligázy akceptují Ub z E2 a přenesou ho na terčový protein Ubiquitinované proteiny jsou rozpoznány 26S proteazomem a podstupují ATPzávislou proteolýzu. Proteazom: RING E3 ligázy váží komplex E2Ub a terčový protein a usnadňujípřímýpřenosub z E2 na terčovýprotein. monomerické multimerické CULLIN/RING ligázy jsou složité shromáždění proteinů: RING finger doména variabilní komponenta, adaptor rozpoznává a vážeterčový protein CULLIN vytváří lešení pro zbytek komplexu 20S core proteáza (CP) (barel) 19S regulační částice (RP) RP specificita k proteolýze rozpoznání ubiquitinovaných proteinů => vstup do CP proteolýza RP katalyzuje odstranění ubiquitinové značky a rozbalení terčových proteinů => proteolýza pomocí CP ER proteiny jsou rovněž degradovány cytoplazmatickým UbPS (proces ERAD) 6