CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc

CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Martina Hölblingová Olomouc 2015

CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Činnost dobrovolníků Dobrovolnického centra ADRA v hospici ve Frýdku-Místku - inspirace pro další uplatnění Martina Hölblingová Vedoucí práce: Mgr. Pavlína Valouchová, Ph.D. Olomouc 2015

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě použitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu. V Olomouci dne 16. 4. 2015 Martina Hölblingová

Poděkování Děkuji své vedoucí práce za odbornou pomoc, rodině a přátelům za podporu a trpělivost, dobrovolníkům frýdeckomísteckého hospice za jejich úctyhodnou činnost a všem respondentům za účast při výzkumném šetření.

Obsah Úvod... 9 1 Dobrovolnická činnost... 11 1.1 Modely dobrovolnictví... 11 1.2 Organizované dobrovolnictví... 12 1.3 Legislativní ustanovení... 13 1.4 Základní opatření k dobrovolnické činnosti... 14 2 Hospicová a paliativní péče... 17 2.1 Dobrovolnictví v hospicích... 18 2.2 HOSPIC Frýdek-Místek, p.o.... 19 3 Humanitární organizace ADRA... 20 3.1 Dobrovolnická centra ADRA... 20 3.2 Dobrovolnické centrum ADRA ve Frýdku-Místku... 21 3.2.1 Dobrovolnický program v hospici... 22 4 Případová studie... 23 4.1 Metodologie a cíl výzkumného šetření... 23 4.2 Charakteristika případové studie... 23 4.3 Sběr dat... 24 4.3.1 Zúčastněné pozorování... 24 4.3.2 Kvalitativní rozhovor... 24 4.3.3 Studium dokumentů... 27 4.4 Analýza dat případové studie... 27 5 Dobrovolnický program ADRA v Hospici... 29 5.1 Průběh programu... 29 5.1.1 Rok 2011... 29 5.1.2 Rok 2012... 29 5.1.3 Rok 2013... 30 5.1.4 Rok 2014... 30 6 Popis dobrovolnických aktivit... 32 6.1 Muzikoterapie... 32 6.2 Dobrovolnická péče u klientky s apalickým syndromem... 33 6.3 Canisterapie... 34 6.4 Doprovázení na bohoslužbu... 35

6.5 Individuální návštěvy na pokojích a pomoc při společných akcích... 36 6.6 Starost o zvířátka... 37 7 Pohled na dobrovolnickou činnost... 38 7.1 Pohled dobrovolníků... 38 7.2 Pohled zaměstnanců... 39 7.3 Pohled klientů... 40 7.4 Shrnutí rozhovorů... 41 8 Shrnutí a návrh dalších aktivit... 42 8.1 Dětský výtvarný kroužek... 42 8.2 Dobrovolnická péče o pozůstalé... 43 Závěr... 44 Seznam zdrojů... 45 Anotace... 48 Abstract... 48

spěchejme milovat lidi, protože rychle odcházejí! až budeme na konci, nebudeme trpět tím, že jsme mohli milovat, ale nemilovali jsme, že jsme mohli pomoci, ale nepomohli, že jsme mohli zavolat, ale nezavolali, že jsme se mohli usmát, ale neusmáli, že jsme mohli podržet ruku, ale nepodrželi Jan Twardowski 1 Úvod Až do nedávna byla v naší společnosti tématika smrti a umírání tabu, o kterém se nemluvilo. V poslední době však přibývá knih i odborné literatury na toto téma, které oslovují nejen odbornou veřejnost, ale také ty, kteří už se závažnou nemocí mají osobní zkušenosti nebo se s ní vyrovnávají jejich blízcí. Jsou i lidé, kteří mají zájem o pomáhání v této oblasti a kontaktují Dobrovolnická centra. Chtějí stát se dobrovolníky v některém z hospiců, které od roku 1995 začaly působit v České republice. Uvědomují si, že se nemohou vyhýbat tomuto místu, kde mnoho lidí v terminálním stadiu nemoci tráví poslední týdny svého života, a tuší, že osobní kontakt blízkého člověka je to, co umírající lidé nejvíce potřebují. Dobrovolnictví tak začíná být v hospicích běžnou praxí. Ledy tají, tabu se pomalu začíná vytrácet. Je však před námi ještě velký kus práce. Pracuji v Dobrovolnickém centru ADRA jako koordinátor dobrovolníků, kteří navštěvují právě hospic. Tito výjimeční lidé tráví u lůžek umírajících desítky hodin a já si jejich práce velice vážím. Sama jsem byla dva roky dobrovolníkem v hospici a vím, jak náročná, ale zároveň krásná, je tato práce. Mnohé dobrovolníky osobně znám, protože mezi dobrovolníky často vznikají dlouhodobá přátelství. Pojí je například společné zkušenosti z probdělých nocí, kdy se střídají u lůžka umírajícího. Často jsme hledali způsob, jak umírajícím co nejvíce ulehčit poslední chvíle, jak je co nejlépe doprovodit. Je mnoho aktivit, které dobrovolníci v hospici dělají. S nemocnými si povídají nebo jen tiše naslouchají, v rámci možností je doprovází po areálu hospice, navštěvují s nimi bohoslužby, věnují se muzikoterapii a canisterapii. Možná je ale ještě nějaká další aktivita dobrovolnické činnosti, která by se ve frýdecko-místeckém hospici mohla uplatnit, která nám uniká, která nás nenapadla. Dobrovolníci mají obrovský potenciál, nevnímají svou službu jako oběť, nejsou to lidé s nenaplněným volným časem, ale jak píše Tošner, jsou to sociálně integrovaní lidé, 1 Motto pracovníků Hospice Anežky České 9

kteří se angažují v mnoha dalších aktivitách a mají spoustu zájmů, které by mohli uplatnit (Tošner, Sozanská 2002: 4). Najdeme skryté rezervy? Rozhodla jsem se o to pokusit. Využiji k tomu své vědomosti, zkušenosti dobrovolníka i koordinátora a znalosti prostředí hospice. Cílem této práce je metodou případové studie popsat současnou činnost dobrovolníků Dobrovolnického centra ADRA v hospici ve Frýdku-Místku. V teoretické části popíšu charakteristiku dobrovolnické služby a hospicovou a paliativní péči. V následující výzkumné části nejprve představím průběh dobrovolnického programu a činnost dobrovolníků ve frýdecko-místeckém hospici, poté budu zjišťovat, zda jsou naplněna očekávání role dobrovolníků ze strany zaměstnanců hospice, pacientů a dobrovolníků. Na základě zjištěných potřeb všech zúčastněných se pokusím navrhnout další možnosti uplatnění dobrovolníků v tomto druhu péče. Byla bych ráda, kdyby tato práce byla přínosem jak pro těžce nemocné, tak pro ty, kteří se rozhodli jim ve složité životní etapě podat pomocnou ruku. 10

1 Dobrovolnická činnost Historie nám poskytuje řadu příkladů, kdy v různých kulturách lidé, kteří byli relativně dobře zabezpečeni, pomáhali svým příbuzným nebo sousedům, kteří z nejrůznějších důvodů jejich pomoc potřebovali. Takové praktické vyjádření lidské solidarity je možné najít v každém náboženství. V dnešní době se takové jednání zřetelně projevuje v různých formách dobrovolnictví (Tošner, Sozanská 2002: 23). 1.1 Modely dobrovolnictví Dobrovolnictví má různé podoby. K těm nejzákladnějším patří smluvní, neboli formální dobrovolnictví, které je charakteristické svou snahou vnášet do činnosti řád a pravidelnost. Dalším modelem je neformální dobrovolnictví, které staví na neformálních vztazích a vzájemné důvěře (Křížová 2001: 114). Formální model dobrovolnictví Aktivní strategie pro získávání dobrovolníků Prověření dobrovolníka písemná reference, výpis z trestního rejstříku Formalizované vztahy Explicitně deklarované hodnoty a cíle Pravidelný, plánovaný kontakt Příprava na dobrovolnou činnost, supervize, evaluace Písemná smlouva Neformální model dobrovolnictví Pasivní strategie pro získávání dobrovolníků Osobní kontakt a osobní doporučení Důvěra, intuice, zkušenost Slušnost Spontánní, nahodilý kontakt Bez systematické přípravy, bez supervize, bez evaluace Osobní domluva (Křížová 2001: 115). 11

1.2 Organizované dobrovolnictví V této absolventské práci se budu věnovat dobrovolnictví smluvnímu (formálnímu), ve kterém mezi pacienty, kteří jsou klienty přijímající organizace Hospic ve Frýdku-Místku, a dobrovolníka vstupuje vysílající organizace, což je v našem případě Dobrovolnické centrum ADRA, které tuto dobrovolnickou činnost koordinuje a zaštiťuje. Z tohoto důvodu budu v následujících odstavcích popisovat organizované dobrovolnictví. Organizované dobrovolnictví, které je řízeno dobrovolnickými centry a které se zapojuje do služby v neziskových organizacích, je nazýváno veřejně prospěšné dobrovolnictví. V této podobě dobrovolnictví je kladen důraz na to, aby se přijímající organizace mohla spolehnout na pomoc dobrovolníků v předem dohodnuté míře. Na dobrovolníky se pak pohlíží jako na nedílnou součást pracovního týmu, pracující po boku placených zaměstnanců. Je však důležité, aby se dobrovolníci vyznačovali nejen svým zodpovědným přístupem a profesionalitou, ale i nadšením a spontánností (Tošner, Sozanská 2002: 36-37). Dobrovolnická centra jsou neziskové organizace v řadě zemí světa, které se specializují na management dobrovolnictví. Tato centra se stávají místem, které v daném regionu propaguje dobrovolnictví (Tošner, Sozanská 2002: 99). Spolupracují s organizacemi, které chtějí využívat pomoc dobrovolníků, a pak jim je pomáhají nalézt, vyškolit a koordinují jejich službu. Starají se o všechny potřeby dobrovolníků a vytváří podmínky pro to, aby mohli být dobrovolníci v organizaci, která je přijala, co nejužitečnější a sami měli z práce radost (Nakladalová 2010: 4). Dobrovolník je člověk, který zdarma a s nadšením pro dobrou věc věnuje svůj čas, znalosti, energii a dovednosti ostatním lidem nebo celé společnosti (Tošner, Sozanská 2002: 35). Pro dobrovolníka nejsou tím nejdůležitějším jeho odborné znalosti, ale nadšení a touha pomáhat lidem v nouzi, ochota trávit svůj volný čas s těmi, kteří to potřebují. Dobrovolníci nemají za úkol nahradit práci zaměstnanců, ale mají ji doplnit svým zájmem o klienty a pacienty, svou ochotou věnovat jim svou pozornost i svůj čas (Nakladalová 2010: 4). Je jen několik málo omezení, která limitují činnost dobrovolníků. Mezi ně patří zásada, že dobrovolník by neměl nahrazovat práci profesionálů a dále, že by neměl dělat činnosti, do kterých se nikomu nechce (Tošner, Sozanská 2002: 74). Záškodná a Mojžíšová uvádějí, že mnoho dobrovolníků nachází ve své činnosti seberealizaci a posílení vědomí vlastní hodnoty. Přitom zjišťují, že se 12

zlepšují jejich dovednosti, které využívají při pomoci druhým lidem a že získávají nové zkušenosti i nové přátele. Pro velkou skupinu lidí, kteří ztratili práci, nebo přišli o možnost věnovat se své rodině, se stalo dobrovolnictví cestou, jak smysluplně trávit svůj volný čas a obnovit vědomí vlastní užitečnosti. Při pomoci druhým lidem zapomenou na své vlastní trápení (Záškodná, Mojžíšová 2011: 67). Seberealizace a vědomí vlastní užitečnosti dobrovolníků v organizovaném dobrovolnictví je však možná jen v dobře fungující organizaci, kde se nejen dobrovolníci, ale také klienti, za kterými dobrovolníci dochází, cítí bezpečně. Zákon o dobrovolnické službě toto umožňuje. 1.3 Legislativní ustanovení K legislativnímu ukotvení dobrovolnické služby došlo v ČR až v roce 2003. Tehdy nabyl účinnosti zákon č. 198/2002 Sb., O dobrovolnické službě, který byl v roce 2014 novelizován. 2 Zákon přispěl k informovanosti o dobrovolnictví a k jeho dobré reputaci. Je důležitou součástí organizovaného dobrovolnictví tím, že poprvé v české legislativě definoval postavení dobrovolníka. V tomto zákonu se rovněž stanovuje, co by měly obsahovat smlouvy mezi dobrovolníkem, vysílající organizací a přijímající organizací, do které dobrovolník dochází. 3 Vysílající organizací podle tohoto zákona je veřejně prospěšná právnická osoba se sídlem v České republice, která dobrovolníky vybírá, eviduje, připravuje pro výkon dobrovolnické služby a uzavírá s nimi smlouvy o výkonu dobrovolnické služby za podmínky, že má udělenu akreditaci ( 6). Přijímající organizací podle tohoto zákona je fyzická osoba nebo veřejně prospěšná právnická osoba, pro jejíž potřebu je dobrovolnická služba vykonávána, způsobilá uzavřít smlouvu s vysílající organizací a schopná dostát závazkům z této smlouvy. (Zákon o dobrovolnické službě 198/2002 Sb., 4, odst.1-2). V zákoně je rovněž popsán proces akreditace. Na základě tohoto popisu pak pracovníci ministerstva vnitra provádějí kontrolu procesu výběru a přípravy dobrovolníků, organizování a průběhu supervizí, hodnocení možných rizik a zajištění 2 MVČR (2015): Dobrovolnická služba [on-line]. Dostupné 7.4.2015 z http://www.mvcr.cz/clanek/dobrovolnicka-sluzba-500539.aspx 3 Informační a diskusní portál Dobrovolník.cz (nedatováno): Dobrovolnictví a paragrafy [on-line]. Dostupné 7.4.2015 z http://www.dobrovolnik.cz/management-dobrovolnictvi/dobrovolnictvi-a-paragrafy/ 13

před nimi formou pojištění nebo odborného vedení. Jestliže je akreditace udělena, organizace může požádat o dotace na služby související s činností dobrovolníků. 4 Tato legislativa se tak může stát základem pro aktivní využívání služeb dobrovolníků v každém hospici. Jsou zde uvedeny příklady konkrétních činností, které mohou dobrovolníci v hospicích vykonávat. Podle zákona je služba dobrovolníků v hospicích vykonávána ve prospěch lidí v terminálním stadiu života, kteří využívají služeb hospice z důvodu zhoršeného zdravotního stavu. U těchto lidí se jedná především o to, aby i v jejich posledních dnech byla zachována jejich lidská důstojnost, aby zbytečně netrpěli a pokud je to možné, aby nezůstali osamoceni (Vávrová, Polepilová 2011: 81). Pro úspěšné působení dobrovolníků musí být ze strany vysílající a přijímající organizace a také samotných dobrovolníků učiněno několik základních opatření. 1.4 Základní opatření k dobrovolnické činnosti Většina dobrovolníků přichází s předem danou představou o své činnosti. Jak uvádí Student a kol., dobrovolníci si přejí, aby se stali platnými členy týmu, aby sami vnímali, že jejich práce je přínosná a smysluplná a aby došli uznání a ocenění i u profesionálních pracovníků organizace. Zde se ukazuje nezastupitelná role přijímacího pohovoru, při kterém se mají objasnit motivace a cíle budoucího dobrovolníka i potřeby přijímající organizace, do které se dobrovolník hlásí. Tento rozhovor může v případě některých dobrovolníků vést až k závěru, že jejich zapojení do dobrovolné činnosti by nebylo vhodné. V rámci každé organizace však existují různé činnosti a možnosti dobrovolnické služby, a tím roste i šance, že se podaří sladit její potřeby s přáním dobrovolníků (Student a kol. 2006: 73). Před zapojením dobrovolníků do jejich činnosti je třeba připravit smlouvu o dobrovolné činnosti, která vymezuje práva a povinnosti jak pro přijímající organizaci, tak i pro zúčastněné dobrovolníky. Je třeba si také uvědomit, že dobrovolníci většinou nebudou mít odbornou kvalifikaci a praxi, proto je nezbytné zajistit pro ně i pojištění odpovědnosti. Po zajištění těchto praktických a bezpečnostních opatření se dobrovolníkům i přijímajícím organizacím otevře velký prostor pro spolupráci (Student a kol. 2006: 14). Dobrovolníci i organizace, pro kterou se angažují, se totiž mohou cítit 4 Informační a diskusní portál Dobrovolník.cz (nedatováno): Dobrovolnictví a paragrafy [on-line]. Dostupné 7.4.2015 z http://www.dobrovolnik.cz/management-dobrovolnictvi/dobrovolnictvi-a-paragrafy/ 14

bezpečněji, když vědí, že případná škoda, která je dobrovolníkem nechtěně způsobená, je kryta pojištěním (Tošner, Sozanská 2002: 96). V řadě organizací nesou dobrovolníci zvýšenou zodpovědnost a jsou na ně kladeny vysoké nároky. Pro práci v těchto organizacích jsou proto vyžadovány zvláštní osobnostní předpoklady včetně vysokých morálních kvalit, někdy je požadována i odborná průprava (Vávrová, Polepilová 2011: 81). Pro práci v organizacích s náročným typem klientů, jako jsou hospice, bývá pro dobrovolníky zajištěno školení, nebo zvláštní výcvik, zpravidla skupinový. V organizacích, kde taková systematická průprava není nezbytná, bývá pravidlem, že dobrovolník je seznámen s chodem organizace, a zpočátku vykonává svou činnost pod dohledem zkušeného pracovníka (Křížová 2001: 107). Pro úspěšné vedení dobrovolníků je nezbytné najít v přijímající organizaci osobu, která bude jejich práci koordinovat. I v případě, že dobrovolná činnost dobrovolníky naplňuje, je třeba pružně reagovat na měnící se požadavky ze strany přijímající organizace (Student a kol. 2006: 14). Nakladalová (2010: 5) uvádí, že tuto činnost v přijímající organizaci obvykle zajišťuje sociální pracovník, vrchní sestra nebo vedoucí úseku sociální péče. Hovoří o nich jako o kontaktní osobě, která vytváří dvojici klient a dobrovolník, představuje dobrovolníka ostatnímu personálu a dobrovolníci by se na ni měli obracet v situacích, které jim v rámci činnosti v zařízení připadají těžké nebo pokud mají nějaký problém. Důležitá je také pozice koordinátora dobrovolníků vytvořená z řad zaměstnanců nebo dobrovolných spolupracovníků dobrovolnického centra. Tento koordinátor má na starosti několik dobrovolnických programů v různých zařízeních. Působí jako prostředník mezi dobrovolníky a přijímající organizací, organizuje pro dobrovolníky supervize a zprostředkovává pojištění a smluvní ošetření (Nakladalová 2010: 5). Pořádání pravidelných supervizí slouží pro předávání zkušeností z dobrovolnické činnosti či k řešení možných problémů. Jedná se o neformální setkání dobrovolníků se supervizorem, při kterém se může dobrovolník svěřit se svými zážitky, zkušenostmi i pocity. Supervizor má naopak možnost získat přehled o situaci mezi dobrovolníky, a případně zasáhnout, jestliže se dozví o možném narušení zájmu klienta nevhodným přístupem dobrovolníka (Tošner, Sozanská 2002: 81-82). 15

Jsou ještě další opatření, která umožňují, aby činnost dobrovolníků byla co nejefektivnější a bezproblémová, jako například zásada, že dobrovolník může nastoupit do dobrovolnického programu pouze v případě čistého trestního rejstříku. Některé organizace spolupracující se sociálními a zdravotními zařízeními požadují také doklad o zdravotní způsobilosti od praktického lékaře. Ten potvrdí především jejich psychickou schopnost, např. k vykonávání dobrovolnictví v hospici (Nakladalová 2010: 13-14). Jakmile jsou tyto podmínky splněny a dobrovolník je vybrán, může zahájit dobrovolnickou službu prostřednictvím některého z dobrovolnických center. Tato centra vysílají dobrovolníky do různých přijímajících organizací. Tato práce je zaměřena na činnost dobrovolníků v hospici, proto se v následující kapitole budu věnovat vysvětlení pojmů hospic, hospicová a paliativní péče a představím možnosti zapojení dobrovolníků v hospici. 16

2 Hospicová a paliativní péče Anglický výraz hospic znamená útulek nebo útočiště. Ve středověku sloužil jako dům odpočinku pro poutníky, kteří se zde zastavili, aby si odpočinuli, nabrali nové síly a ošetřili bolavé nohy po obtížné cestě. Dnešní význam začal nabírat až v druhé polovině 20. století. První hospic moderního typu St. Christopher s Hospice, v jehož čele stála propagátorka hospicového hnutí Cicely Saundersová, byl otevřen v Londýně, v roce 1967. V České republice byl první hospic otevřen v roce 1995 v Červeném Kostelci. Byla to lékařka Marie Svatošová, která se o vznik tohoto hospice zasloužila (Haškovcová 2007: 45-47). Ta ve své knize Hospice a umění doprovázet uvádí tři stěžejní pilíře, které hospic nabízí. Hospic nemocnému garantuje, že nebude trpět nesnesitelnou bolestí, v každé situaci bude respektována jeho lidská důstojnost, v posledních chvílích života nezůstane osamocen. (Svatošová 2011:115) Hospicová péče má tři základní formy. Je organizována v lůžkovém zařízení hospice, ve stacionáři, který bývá součásti hospice nebo v domácím prostředí umírajícího, kde rodině, která o umírajícího pečuje, pomáhají kvalifikovaní pracovníci (Haškovcová 2007: 48). Týká se pacientů, kteří trpí život ohrožující chorobou v pokročilé fázi. Může jim zbývat pouze několik měsíců, nebo dokonce jen několik týdnů života, a to, co potřebují a co jim hospic poskytuje, je úleva od utrpení, ať už je jeho příčina fyzická, duševní, nebo emoční. Hospicová péče se více než na délku života zaměřuje na jeho kvalitu. Nechce život ani zkrátit, ani ho uměle prodlužovat. Hospicová péče však není zaměřena pouze na kvalitu života nemocného, ale s blížícím se koncem se mu snaží pomoci najít smysl života. V poslední fázi pak hospicová péče zahrnuje také respekt k utrpení a potřebám příbuzných a blízkých přátel nemocného (Doyle 2009: 2) 5. Paliativní medicína je vlastně historicky nejstarším druhem lékařské péče. S pokrokem a úspěchy ostatních medicínských oborů se však začátkem minulého století na tuto péči trochu pozapomnělo, a teprve před několika desetiletími si začala znovu získávat zaslouženou pozornost. V České republice byla uznána jako samostatný obor teprve v roce 2003. Paliativní péče nastupuje ve chvíli, kdy tradiční medicína již nedokáže pacienta vyléčit. Je však možné prodloužit a hlavně zkvalitnit závěr jeho 5 Tato část je převzata z mé bakalářské práce, která by měla být obhájena v květnu 2015. 17

života (Opatrná, Opatrný 2010: 148-150). Mohlo by se zdát, že paliativní medicína má silně omezené možnosti. Je však pravdou, že v této oblasti došlo v poslední době k významnému pokroku. Paliativní péče se soustřeďuje na vylepšení kvality života vážně či nevyléčitelně nemocných lidí. S dnešními prostředky dokáže paliativní medicína odstranit, nebo alespoň výrazně omezit všechny projevy bolesti a fyzického utrpení. Platí zásada, že veškeré lékařské zákroky či vyšetření jsou vykonávány tak, aby byl pacient co nejméně zatěžován. Dalo by se říci, že je to pacient, kdo řídí další průběh své léčby. Vědomí, že lékaři a ošetřovatelé respektují jeho pocity, že se vše děje v souladu s jeho vůlí, významně zvyšuje pacientovu psychickou pohodu a může mu přinést i pocit bezpečí (Svatošová 2010: 198-199). Paliativní péče se zaměřuje na tišení bolesti a jiného fyzického trápení, na pomoc v psychologické, sociální a duchovní oblasti. Je zřejmé, že tyto úlohy nemůže zvládnout jediný člověk. Do této komplexní péče je zapojen celý tým lékařů, ošetřovatelů, ale i rodinných příslušníků, přátel a dobrovolníků (Opatrná, Opatrný 2010: 151-152). Práce v takovém zařízení je specifická v tom, že se vyznačuje zásadně nedirektivním přístupem k nemocnému. Převládá zde spíše snaha o navázání partnerského vztahu mezi nemocným a personálem. Člověk, který v hospici tráví své poslední chvíle, má volný denní režim a návštěvy za ním mohou přicházet neomezeně. V případě zájmu může využít různých aktivit, jako je například účast na bohoslužbě (Svatošová 2011: 125). 2.1 Dobrovolnictví v hospicích V dnešní době se snad žádný hospic neobejde bez dobrovolníků. Svatošová vyzdvihuje práci dobrovolníků, kteří se snaží v hospici vytvořit prostředí, ve kterém se pacienti cítí spíše jako v láskyplném a útulném domově než v nemocnici. Současná společnost se už naučila oceňovat činnost dobrovolníků, kteří bez nároku na finanční odměnu poskytují svůj čas, svoji energii, vědomosti a dovednosti ve prospěch nemocných. Změnil se i postoj zaměstnanců hospiců. Dobrovolníci jsou dnes chápáni jako plnohodnotní členové hospicového týmu, to však neznamená, že by měli nahrazovat práci odborného personálu. Dobrovolníci většinou nemají odbornou zdravotnickou kvalifikaci, proto je i nadále nezbytné, aby mezi zaměstnanci hospice 18

byly i pečlivě vybrané a plně kvalifikované zdravotní sestry a ošetřovatelé (Svatošová 2003: 134) 6. Útulný a láskyplný domov se snaží vytvořit vážně nemocným lidem i dobrovolníci v hospici ve Frýdku-Místku. 2.2 HOSPIC Frýdek-Místek, p.o. Základní kámen hospice ve Frýdku-Místku (dále jen Hospic) byl položen 17. září 2009. Po kolaudaci zařízení, které proběhlo v srpnu 2010, následovalo dovybavení nezbytným provozním vybavením a v říjnu téhož roku byli přijati první pacienti. Hospic je příspěvkovou organizací statutárního města Frýdku-Místku a zajišťuje péči o muže a ženy v terminální fázi jejich nemoci. Kromě poskytování paliativní péče provozuje sociálně zdravotní služby a pobytové odlehčovací služby V pokojích Hospice jsou jedno nebo dvě lůžka s přistýlkou pro návštěvy. Pokoje jsou nadstandardně vybavené s televizí, kuchyňkou a vlastním sociálním zařízením. Každý pokoj má balkon nebo vstup do zahrady. Celkov{ kapacita Hospice je 43 lůžek (Výroční zpráva 2010, Hospic Frýdek-Místek, p.o.). Čtyři lůžka jsou vyhrazena pro poskytov{ní odlehčovacích služeb, devět pro soci{lně zdravotní služby a třicet lůžek je určeno pro klienty v termin{lní f{zi nemoci. Hospic má za cíl pomáhat lidem ve špatné zdravotní i sociální situaci. Snaží se přispívat k tomu, aby tito lidé zůstali součástí místní komunity a aby mohli využívat veřejné služby poskytované různými institucemi. Napomáhá k tomu, aby mohli žít důstojně, udržovali svou přirozenou sociální síť a rozvíjeli své schopnosti a dovednosti. 7 Aby mohl Hospic tento cíl naplňovat, je třeba aktivního zapojení celého týmu včetně dobrovolníků. V oblasti dobrovolnické služby má v Hospici významnou úlohu dobrovolnické centrum ADRA ve Frýdku-Místku. Tuto humanitární organizaci si nyní představíme podrobněji. 6 Tato část je převzata z mé bakalářské práce, která by měla být obhájena v květnu 2015. 7 Hospic Frýdek-Místek, p.o. (nedatováno): Hospic Frýdek-Místek, p.o. [on-line]. Dostupné 7.4.2015 z http://www.hospicfm.cz/hospic-frydek-mistek 19

3 Humanitární organizace ADRA ADRA - Adventist Development and Relief Agency (adventistická agentura pro pomoc a rozvoj) je mezinárodní humanitární organizace poskytující pomoc lidem v nouzi. ADRA vytvořila síť národních organizací ve 125 zemích, mezi nimiž je od roku 1992 i Česká republika. Pilíře činnosti humanitární organizace ADRA v České republice: Okamžitá humanitární pomoc při mimořádných událostech a katastrofách typu povodní, zemětřesení, válečných konfliktů a podobně. Tato pomoc je poskytována v České republice i v zahraničí. Dlouhodobé rozvojové projekty, které mají za cíl umožnit i těm nejchudším lidem, aby si sami zajistili prostředky pro život a nebyli odkázáni na vnější pomoc. Tyto projekty jsou realizovány v zahraničí. Globální rozvojové vzdělávání, které probíhá v České republice formou přednášek na školách. Vedení činnosti jedenácti dobrovolnických center, mezi nimiž je i Dobrovolnické centrum ADRA ve Frýdku-Místku. 8 3.1 Dobrovolnická centra ADRA V České republice působí v současnosti 11 dobrovolnických center ADRA, která koordinují dobrovolníky ve 27 městech. Vysílají dobrovolníky do přijímajících organizací, jimiž jsou například domovy pro seniory, domovy pro lidi se zdravotním postižením, nemocnice, hospice a kojenecké ústavy. Dobrovolnická centra si kladou za cíl zajistit služby dobrovolníků lidem, kteří takovou pomoc potřebují, a zároveň motivovat širokou veřejnost k zapojení se do této smysluplné činnosti, a tím aby se dobrovolnictví stalo přirozenou součástí života společnosti. Dobrovolnická centra ADRA najdeme v České Lípě, Českých Budějovicích, Havířově, Chomutově, Ostravě, Plzni, Praze, dále pak ve Valašském Meziříčí, Zlíně Znojmě a ve Frýdku-Místku, kde se 8 ADRA (nedatováno): O nás [on-line]. Dostupné 7.4.2015 z http://www.adra.cz/o-nas 20

myšlenka založit první dobrovolnické centrum jako pobočku humanitární organizace zrodila. 9. 3.2 Dobrovolnické centrum ADRA ve Frýdku-Místku Dobrovolnické centrum ADRA ve Frýdku-Místku (dále jen Dobrovolnické centrum) založil na začátku roku 2004 Michal Čančík jako pobočku tehdejšího občanského sdružení ADRA, dnes již obecně prospěšné společnosti. Jeho hlavním cílem je organizování dobrovolnické činnosti v přijímajících organizacích ve Frýdku-Místku a jeho okolí, které poskytují služby potřebným lidem všech věkových kategorií, včetně osob s tělesným postižením nebo s těžkým onemocněním a které projeví zájem o spolupráci s dobrovolníky. Dobrovolnické centrum je pro tyto organizace vyhledává, podílí se na jejich přípravě, zajišťuje veškerou administraci včetně základních nákladů spojených s činností dobrovolníků. 10 Vedle individuálního dobrovolnictví, při kterém dobrovolník pomáhá jednomu konkrétnímu člověku, umožňuje Dobrovolnické centrum studentům středních škol zapojit se společně do přípravy a organizace volnočasových aktivit pro nejrůznější zařízení. Tyto aktivity zastřešuje Studentský dobrovolnický klub. Dobrovolnické centrum rovněž provozuje síť charitativních obchůdků, jejichž výnosy pomáhají financovat jeho ostatní činnosti. Další aktivitou je poskytování věcné pomoci lidem bez přístřeší a v hmotné nouzi, a to prostřednictvím sociálního šatníku. Pro pomoc lidem, kteří se starají o těžce nemocného rodinného příslušníka, je provozována půjčovna polohovacích postelí a terénní hospicová péče. I v těchto činnostech jsou zapojeni místní dobrovolníci. V oblasti vzdělávání zajišťuje Dobrovolnické centrum lektorování témat globálního rozvojového vzdělávání, pořádá tematické přednášky o dobrovolnictví a spolupracuje s místními školami při sběru šatstva. 11 Zájemce o dobrovolnictví si tak ve Frýdku-Místku může vybrat z široké nabídky činností, které mu Dobrovolnické centrum nabízí. Jednou z nich je dobrovolnický program v hospici ve Frýdku-Místku. 9 ADRA (nedatováno): Dobrovolnictví [on-line]. Dostupné 7.4.2015 z http://www.adra.cz/dobrovolnictvi 10 ADRA (nedatováno): O nás [on-line]. Dostupné 7.4.2015 z http://www.adra.cz/dobrovolnictvi/frydekmistek/o-nas 11 Tamtéž 21

3.2.1 Dobrovolnický program v hospici Dobrovolnický program v hospici byl zahájen na začátku roku 2012. Dobrovolníci do hospice přicházejí jako návštěva zvenčí, která nevyléčitelně nemocným krátí čas povídáním, čtením, doprovázením do kaple na bohoslužbu, nebo canisterapií. Dobrovolník se věnuje nejčastěji jednomu klientovi, který je vybrán kontaktní osobou v zařízení. Do dobrovolnictví v hospici se ročně zapojuje okolo dvaceti dobrovolníků. Ideální frekvence návštěv je jedenkrát týdně na jednu až dvě hodiny. Do hospice mají možnost přicházet od pondělí do neděle. 12 Činnost dobrovolníků ve frýdeckomísteckém hospici je předmětem této práce, proto se jí budu zabývat v části případové studie. 12 ADRA (nedatováno): Dobrovolnické programy [on-line]. Dostupné 7.4.2015 z http://www.adra.cz/dobrovolnictvi/frydekmistek/dobrovolnicke-programy/frydek--mistek 22

4 Případová studie V teoretické části práce jsem popsala dobrovolnickou službu, uvedla jsem základní pilíře činnosti Dobrovolnického centra ADRA, dále jsem se věnovala problematice hospicové a paliativní péče a vymezila poslání hospice ve Frýdku-Místku. Ve výzkumné části (jejíž výzkum a zpracování proběhlo v lednu a únoru 2015) podrobněji popíši metodologii, cíl a výsledky výzkumu. 4.1 Metodologie a cíl výzkumného šetření Cílem této práce je popsat činnost dobrovolníků Dobrovolnického centra, kteří se zapojují do programu v Hospici. Má za úkol zjistit, jak jsou oni, ale také zaměstnanci a klienti Hospice, spokojeni s touto činností a jaká další dobrovolnická aktivita by tam případně mohla vzniknout. Vzhledem k povaze tématu k tomu použiji metodu případové studie. Ta umožňuje vidět celý koncept jako celek a vnímat jeho komplexnost (Hendl 2005: 104). 4.2 Charakteristika případové studie Případová studie je jedním ze základních typů kvalitativního výzkumu. Není podstatné, zda při práci na případové úrovni používáme a kombinujeme kvantitativní a kvalitativní metody, podstatné je to, že objektem našeho zájmu zůstává případ. Případem se rozumí zkoumaný objekt, kterým může být osoba, skupina, organizace apod. (Miovský 2006: 94). Podle Hendla jde v případové studii o zachycení komplexnosti a složitosti případu, kde disponujeme velkým počtem dat od jednoho, nebo několika m{lo jedinců. Případovou studii připodobnil k mikroskopu, kdy velmi z{leží na tom, jak dobře je zaostřený. Podle sledovaného případu pak rozlišujeme tyto typy případových studií: osobní případová studie - výzkum určitého aspektu u jedné osoby studie komunity - zkoumá se jedna i více komunit nebo celé město studie komunitních skupin - popis a analýza vztahů a aktivit ve skupině 23