DÉVA MANUŠJA TIRJAK NARAKA

NA KONCI 7. ROÈNÍKU Zdenìk Vojtíšek Na konci 7. roèníku Dingiru se ètenáøi doèkali nepøíjemného pøekvapení: poslední èíslo roku 2004 vychází s více než mìsíèním zpoždìním hluboko v roce 2005. Nezbývá, než abych se jako šéfredaktor pokusil tuto skuteènost vysvìtlit a omluvit. Pro mne byl rok 2004 nároènìjší než pøedchozí léta. Øadu týdnù tohoto roku jsem po úraze strávil v nemocnici a pak v lázních. Deficit v èasových plánech se mi daøilo celý rok nìjak vyrovnávat - až na jeho konci jsem se definitivnì propadl do stavu, kdy jsem domluvené termíny už nemohl dodržet. A druhá vìc: v tématu tibetského buddhismu jsme mìli mimoøádnou smùlu pøi práci s autory. Nedodržování termínù se tak netýkalo zdaleka jenom mì samotného a o to bylo všechno horší. Zkrátka - omluvte nás, ètenáøi. Pro rok 2005 pøipravujeme dobrá témata (jsou uvedena na 4. stranì obálky). Díky za dosavadní vìrnost a podporu. n PhDr. Zdenìk Vojtíšek (*1963) je odborným asistentem na katedøe psychosociálních vìd Husitské teologické fakulty UK, mluvèím Spoleènosti pro studium sekt a nových náboženských smìrù a šéfredaktorem èasopisu Dingir. KOLO ŽIVOTA (ke kresbì na 4. stranì obálky) Kresba pøedstavuje kolobìh existencí - sipä khorlo (srid-pa i khor-lo, skrt. bhavaèakra), neboli tzv. kolo života. Zobrazeno kruhem o šesti výseèích, vyhrazených každému ze šesti stavù èi svìtù (gati), do nichž se bytosti rodí (s vyobrazením blaženství a rozkoší, respektive muk a utrpení pøíslušných tomu kterému stavu). V horní polovinì disku uprostøed svìt bohù (lha, déva), vlevo pod ním svìt polobohù (lhamajin, asura), vpravo pod ním svìt lidí (mi, manušja); v dolní polovinì disku vpravo svìt zvíøat (dündo, tirjak), vlevo svìt Kolo života. ASURA PRÉTA DÉVA NARAKA MANUŠJA TIRJAK hladových duchù (jidag, préta) a zcela dole svìt horkých a studených pekel (òalwa, naraka). Tento kotouè, pøedstavující plody (däbu, bras-bu) skutkù, svírá tlamou, rukama a nohama obluda v pozadí, znázoròující sílu skutkù - lä (las, karma). Celému vyobrazení se také nìkdy øíká skutky a plody - lädang däbu (laddang bras-bu), zkrácenì ländä (las- bras). Rozmìry thangky: 69 x 53 cm. Místo a doba vzniku: Tibet, 19. stol. Kresba z knihy ESSEN, G.-W., THIN- GO, T. T., Die Götter des Himalaya, Prestel-Verlag, München 1989. Text: KOLMAŠ, J., Tibetská kniha mrtvých, Vyšehrad, Praha 2001, str. 186. OBSAH Sekty a právo (II.) (Stanislav Pøibyl)... 110 Co se slovem sekta (Zdenìk Vojtíšek)... 113 Z domova Osvícení pro celý svìt (Zdenìk Vojtíšek)... 115 Buddhisté v Tìnovicích (Andrea Hudáková).. 116 Zahranièí Exkurze na onen svìt (Martin Koøínek)... 117 Téma Dìjiny tibetského buddhismu... 119 (Zuzana Ondomišiová) Tibetský buddhismus bez rùžových brýlí...122 (¼ubomír Sklenka) Pøežije duchovní dìdictví Tibetu?...126 (Zuzana Ondomišiová) Anagarika Govinda a jeho øád...128 (Ivan O. Štampach) Tibetský buddhismus v Èeské republice... 130 (Sandra Zálabová / Zdenìk Vojtíšek) Rozhovor Kulturní amalgám (Zdenìk Vojtíšek)...134 rozhovor s Josefem Kolmašem Cesta bahnem duality (Zdenìk Vojtíšek)... 135 rozhovor s Janem Komrskou Info-servis...136 Recenze...138 Zprávy...141 Práce studentù Náboženství v uèebnicích...142 (Ondøej Ipser) Dopisy...144 DINGIR 4/2004 109

Otázky právní ochrany pøed sektami v minulosti a souèasnosti SEKTY A PRÁVO (II.) Stanislav Pøibyl V druhém pokraèování otiskujeme studii 1 o právním postavení alternativních náboženských skupin, obecnì oznaèovaných jako sekty. V minulém èísle jsme prošli historii právních norem, platných na našem území. V této závìreèné èásti se èlánek vìnuje nyní platnému zákonu 3/2002 Sb. o církvích a náboženských spoleènostech. redakce Zákon è. 3/2002 Sb. narozdíl od svého pøedchùdce obsahuje daleko podrobnìjší kautely,* které se pokouší postihnout èinnosti, jimiž by církve èi náboženské spoleènosti mohly porušovat právní øád Èeské republiky a práva jednotlivcù. Novým právním a instituèním rámcem, ve kterém se tato ustanovení v zákonì objevila, je liberalizace pøístupu církví a náboženských spoleèností k získání postavení právnické osoby. Takové postavení mùže nyní získat církev nebo náboženská spoleènost, k níž se hlásí již pouze 300 zletilých osob namísto dosavadních 10 tisíc zletilých obèanù Èeské republiky. 2 Kvalitativní podmínky pùsobení církví a náboženských spoleèností podle z. 3/2002 Sb. Tak výrazná liberalizace je ovšem vyvážena daleko podrobnìjší konkretizací podmínek vzniku a pùsobení církví a náboženských spoleèností jako právnických osob a také minimálnì desetiletou lhùtou. Bìhem ní se novì registrované subjekty budou muset osvìdèit, aby získaly oprávnìní k výkonu tzv. zvláštních práv, tedy pøedevším k pùsobení ve školství, armádì a vìzeòství, k asistenci státem uznaných církevních sòatkù a v neposlední øadì k financování z veøejných rozpoètù. 3 Je zøejmé, že celý komplex tìchto ustanovení se snaží pøedejít situaci, kdy by u nás ve veøejnoprávním prostoru pùsobily, a byly dokonce státem dotovány církve nebo náboženské spoleènosti, vykazující nìkteré prvky typické pro destruktivní kulty, nebo náboženské subjekty nerespektující právní øád èi fingující pod zástìrkou právního postavení církve jiné než typicky církevní aktivity. 4 * kautela - preventivní opatøení. Konkretizace podmínek vzniku a pùsobení církví a náboženských spoleèností podle 5 zákona è. 3/2002 Sb. se liší od 12 pøedchozího zákona, ve kterém se jednalo pouze o podmínky, které musí subjekt splnit v pøípadì, že žádá o registraci. Nová právní úprava chce stanovit tzv. kvalitativní podmínky pùsobení církví a náboženských spoleèností, tedy obecné podmínky pro všechny, i neregistrované nebo o registraci neusilující náboženské subjekty vykazující rysy církve èi náboženské spoleènosti. Dùvodová zpráva k tomu uvádí: Pøesto však má smysl podmínky vzniku a pùsobení církví a náboženských spoleèností stanovit, protože stejnì jako u rùzných extrémistických uskupení, která vznikají a vyvíjejí svou èinnost z jiných než náboženských dùvodù, lze vyvozovat proti tìm, kteøí se na takové èinnosti podílejí, individuální trestní odpovìdnost. 5 Zákon ovšem neobsahuje žádné mechanismy, které by vzniku a pùsobení takových uskupení již v zárodku zamezily, proto dùvodová zpráva zmiòuje pouze individuální trestní odpovìdnost jejich èlenù. Nejvýstižnìjší charakteristiky nebezpeèí plynoucí z pùsobení destruktivních kultù obsahuje formulace 5 písm. c), podle nìhož nežádoucí církev nebo náboženská spoleènost omezuje osobní svobodu osob zejména tím, že využívá psychický a fyzický nátlak k vytvoøení závislosti, která vede k fyzickému, psychickému a ekonomickému poškozování tìchto osob a jejich rodinných pøíslušníkù, k poškozování jejich sociálních vazeb vèetnì omezování psychického vývoje nezletilých a omezování jejich práva na vzdìlání, zabraòuje nezletilým pøijmout zdravotní péèi odpovídající zdravotním potøebám. Takové konkretizace omezení výkonu práv byly formulovány podle dùvodové zprávy zákona také na základì dostupných podkladù komisí Rady Evropy a orgánù Evropské unie, a to tak, aby se mohly stát úèinným nástrojem pro zabránìní registrace nebezpeèných sekt, ale i jejich èinnosti jako neregistrovaných subjektù. 6 Daleko složitìjší než normativní vymezení sektáøských praktik je ovšem aplikaèní stránka takového právního ustanovení, která bude mít své místo až v pøípadì, že nový subjekt zažádá o registraci, nebo pozdìji také o oprávnìní k výkonu zvláštních práv: Bude zajímavé dále sledovat, jakými právními postupy se bude zjiš ovat u náboženské spoleènosti požadující registraci psychická destrukce jejích èlenù èi rodinných pøíslušníkù, nebo destrukce sociálních vazeb. Co takovou destrukcí má být? Bude též zajímavé zjistit, jak zákon zamezí takové destrukci u èlenù náboženských spoleèností již registrovaných. 7 Takto obecnì formulovaná ustanovení jsou vskutku velice ambivalentní. Na jedné stranì totiž mohou vzbuzovat obavy z pøípadného zneužití státní správou vùèi nìkterým církvím nebo náboženským spoleènostem, avšak pøíklad faktické bezbrannosti státní správy vùèi postoji Svìdkù Jehovových k problematice krevní transfuze je naopak výstražným znamením slabin aplikace ustanovení obdobného typu. Správný je rovnìž poukaz na to, že i uvnitø etablovaných a státem uznaných církví se mohou vytváøet spoleèenství, která si v míøe ovlivòování a závislosti èlenù v nièem nezadají s nìkterými novými náboženskými hnutími. To platí zejména pro nejvìtší z našich církví, katolickou církev. Její mnohovrstevnatý vnitøní organismus i stabilizovaný kanonickoprávní øád jsou sice z dlouhodobého hlediska zárukou, že se taková tendence nestane dominantní pro církev jako celek, nicménì právì v posledních letech se objevilo v katolické církvi více rùzných spoleèenství, v nichž vzájemné vazby èlenù a jejich vedení pøekraèovaly rámec osobní svobody, jak ji chápe demokratická spoleènost a jak by ji mìl chránit právní øád státu i kanonické právo katolické církve. Pøíkladem mùže být náboženská skupina, na niž uvalil olomoucký arcibiskup kanonickou sankci, 8 nebo se ukázalo, že vùdce této skupiny zbavuje èleny svobody a èiní je plnì závislými na sobì, svévolnì zakládá øeholní spoleèenství a považuje se za Krista. Arcibiskup zmiòuje ztrátu svobody a újmu duchovní i duševní, která postihla èleny této skupiny a dodává: musím tímto závažným krokem upozornit posti- 110 DINGIR 4/2004

žené na vážné ohrožení, do nìhož se dostali, a varovat pøed tímto zhoubným jevem všechny ostatní lidi. Z nekatolických církví je v této souvislosti pozoruhodný pøípad Jednoty bratrské, která prošla v posledních letech výraznou transformací, o níž lze bez nadsázky tvrdit, že kontinuita vìrouky a názvu je ménì významná, než skuteèné smìøování církve, které se výraznì orientuje na charismatickoletnièní spiritualitu a tomu odpovídající církevní uspoøádání. Právì u církví této orientace, pro nìž jsou charakteristické èasto až vybièované emocionální prožitky, je skuteèné nebezpeèí manipulativního zacházení pøedevším s psychicky labilními osobami. Tato skuteènost je ovšem tìžko postižitelná, a proto se také doposud na rovinì státní správy nezkoumalo, k jakým faktickým vnitøním zmìnám vlastnì v Jednotì bratrské došlo: I v Jednotì bratrské vznikala v devadesátých letech charismatická,církev Registrované církve a náboženské spoleènosti - souèasný stav a èasové zaøazení jejich registrace Registrované církve a náboženské spoleènosti Církev Køes anská spoleèenství 2002 Obec køes anù v Èeské republice 2002 Mezinárodní spoleènost pro vìdomí Krišny, hnutí Hare Krišna 2002 Èeská hinduistická náboženská spoleènost 2002 Ústøedí muslimských obcí 2004 Registrované církve a náboženské spoleènosti se zvláštními právy Apoštolská církev v Èeské republice 1989 Bratrská jednota baptistù 1951 Církev adventistù sedmého dne 1951 (registrace odòata v letech 1952-1956) Církev bratrská 1951 Církev èeskoslovenská husitská 1920 Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnù 1990 Církev øeckokatolická Rak.-Uh. (registrace odòata v letech 1950-1968) Církev øímskokatolická Rak.-Uh. Èeskobratrská církev evangelická Rak.-Uh. Evangelická církev a. v. v Èeské republice Rak.-Uh. Evangelická církev metodistická 1951 Federace židovských obcí v Èeské republice Rak.-Uh. Jednota bratrská Rak.-Uh. Køes anské sbory 1956 Luterská evangelická církev a. v. v Èeské republice 1995 Náboženská spoleènost èeských unitáøù 1930 Náboženská spoleènost Svìdkové Jehovovi 1993 Novoapoštolská církev v Èeské republice 1956 Pravoslavná církev v èeských zemích Rak.-Uh. Slezská církev evangelická a. v. Rak.-Uh. Starokatolická církev Rak.-Uh. Zdroj: http://www.mkcr.cz/categories.php?id=263 v církvi, která nakonec (na synodu roku 1998) získala nad necharismaticky orientovanou èástí této církve pøevahu. Pod novým vedením se dnes Jednota bratrská již fakticky stala vedle KS druhou charismatickou denominací v Èeské republice. 9 Další charismaticko-letnièní uskupení se naopak nechalo registrovat jako církev v roce 2002, a to již podle zákona è. 3/2002 Sb., nebo pøekonalo požadovaný minimální cenzus 300 osob, hlásících se k nìmu. Jde o Církev Køes anská spoleèenství (v pøedchozí citaci je zmínìna pod zkratkou KS), jež dosud pùsobila ve více samostatných obèanských sdruženích, tvoøících organizaèní podhoubí transformované do dnešní Církve Køes anská spoleèenství. V této souvislosti lze vznést otázku, jak dùsledná by asi mìla být aplikace zákona, která by dosavadní zkušenost s tìmito subjekty promítla do aplikace ustanovení 5 zákona o kvalitativních pøedpokladech pùsobení církví a náboženských spoleèností, zejména pak v otázce omezování svobody osob psychickým poškozováním: V prvním plánu se samozøejmì jedná o kritéria, podle nichž je možné považovat tyto kvalitativní podmínky za splnìné. Nesnadným bodem je ale spíše otázka, k jakému subjektu je možné tato kritéria vùbec pøiložit. Zákon totiž nestanoví povinnost církve a náboženské spoleènosti, která navrhuje registraci, uvést okolnosti svého vzniku èi pøihlásit se k již døíve pùsobící náboženské skupinì. Otázka tedy zní napø. tak, zda pokud registraci navrhuje pøípravný výbor Církve Køes anská spoleèenství, je možné tato kritéria pøiložit k do té doby pùsobícím obèanským sdružením, která vystupují pod názvem Køes anská spoleèenství v rùzných mìstech Èeské republiky (napø. Køes anská spoleèenství Jièín). 10 Mùže se také stát, že o registraci jako církev èi náboženská spoleènost zažádá subjekt, který dosud vùbec žádnou veøejnì prokazatelnou náboženskou èinnost nevyvíjel nebo dosud v nìjaké organizované podobì neexistoval, pøièemž využije výhody sníženého poèetního cenzu podle nového církevního zákona: Zcela nemožné je pøiložit kvalitativní kritéria k subjektu, který navrhuje svou registraci jako církve nebo náboženské spoleènosti, aniž by dosud vyvíjel jakoukoli veøejnou náboženskou èinnost v jiném právním postavení a aniž by jeho èinnost byla známa z jiných zemí (k této situaci došlo v pøípadì registraèního øízení Ekumenické církve svatého Jana Jeruzalémského, øádu rytíøù Rhodosu a Malty). V takovém pøípadì je patrnì nutné takovému subjektu doporuèit, aby alespoò po urèitou dobu využil náboženské svobody k veøejnému pùsobení bez registrace jako církve a náboženské spoleènosti 11 Opaènou možností je odštìpení od církve nebo náboženské spoleènosti již registrované. Napøíklad knìží Církve èeskoslovenské husitské, kteøí pøijali v roce 2001 svìcení od biskupa Portugalské episkopální apoštolské církve, tedy portugalské národní církve (zvané též lusitánská ), vytvoøili ve své domovské církvi schizmatickou skupinu, která by mohla zažádat o registraci, pøièemž posouzení kvalitativních podmínek jejího pùsobení by odpovídalo transparenci dosavadního smìøování jejích èlenù v Církvi èeskoslovenské husitské. Nejzazší možností, jak napravit omyl èi nepøesnost pøi posuzování splnìní kvalitativních podmínek pùsobení èinnosti církví a náboženských spoleèností, je zrušení jejich registrace, pokud vyvíjí èinnost v rozporu s právním øádem. 12 Pùjde však pouze o církve již registrované, a s pøiznáním oprávnìní k výkonu zvláštních práv èi bez nìho, a nikoli o další subjekty, vyvíjející náboženskou èinnost. Splnìní kvalitativních podmínek pùsobení je zde navíc chápáno dynamicky: pùsobení církve se mùže vyvíjet a nìkdy i dosti podstatnì mìnit, o èemž svìdèí již zmínìná promìna Jednoty bratrské, a registrující orgán by mìl mít možnost v pøípadì takových zvratù pružnì zareagovat, tedy zahájit øízení o zrušení registrace. DINGIR 4/2004 111

Registrovanou náboženskou spoleènost vytvoøili u nás také oddaní Krišny. Ten je zpodobnìn na obrázku. Vliv nálezu Ústavního soudu è. 4/2003 Sb. na problematiku nových náboženských hnutí Nález Ústavního soudu Èeské republiky vyšel vstøíc požadavkùm maximální míry vnitøní autonomie pro církve již státem uznané. Nìkteré z nich vidìly v zákonì è. 3/2002 Sb. pøedevším pokus státu zavést nadbyteènou administrativní reglementaci a kontrolu jejich èinnosti. Je to ovšem dùsledek úmyslu zákonodárce pojmout církevní normativu v maximální možné šíøi, shodné jak pro náboženské subjekty již etablované a uznané, tak i pro subjekty nové, jejichž èinnost je do znaèné míry nepøedvídatelná. Nález Ústavního soudu naopak preferuje autonomii již uznaných církví, a to nejen ve sféøe jejich hospodáøských aktivit, nýbrž také v otázce transparentnosti jejich pùsobení. Jestliže tedy zákonodárce uložil novým subjektùm, žádajícím o oprávnìní k výkonu zvláštních práv, povinnost zveøejòovat každoroènì bìhem zkušební lhùty deseti let výroèní zprávy o èinnosti za každý kalendáøní rok, 13 jevilo se mu symetrické uložit obdobnou povinnost také církvím, které již zvláštními právy disponují, totiž zveøejòovat výroèní zprávy o zpùsobu jejich vykonávání. 14 Ústavní soud však považoval za protiústavní ustanovení 21 odst. 1 písm. b), které umožòuje ministerstvu zahájit øízení o zrušení oprávnìní k výkonu zvláštních práv, pokud registrovaná církev nebo náboženská spoleènost zmínìnou výroèní zprávu každoroènì nezveøejòuje: Tato úprava podle názoru Ústavního soudu zjevnì nerespektuje princip proporcionality, podle nìhož by mìla zákonná úprava dùslednì zachovávat vyváženost vztahu mezi porušením práva ze strany církve a náboženské spoleènosti na stranì jedné a mezi uplatnìnou sankcí státem na stranì druhé. V daném pøípadì však zmínìná proporcionalita není zachována, jelikož za pochybení církví a náboženských spoleèností v oblasti výhradnì informaèní povinnosti následuje sankce, spadající svojí povahou do náboženské èinnosti. 15 Pomyslné kyvadlo, které zákonodárce vychýlil smìrem k opatrnému až represivnímu pøístupu pøedevším vùèi novým náboženským subjektùm i za cenu pøípadného omezení nìkterých práv vyplývajících z náboženské svobody, bylo navráceno Ústavním soudem zpìt do prostoru, kde se zájmy vìtšiny etablovaných církví shodují s požadavky maximální garance náboženské svobody. Hlavním dìjištìm oprávnìného zápasu o zajištìní náboženské i osobní svobody tìm, kteøí se dostali do negativního vlivu kteréhokoli náboženského subjektu, tak zùstává pøedevším sféra aplikaèní. Zde se pozná, do jaké míry jsou ustanovení, která mají chránit obèany pøed nábožensky motivovanou manipulací bezzubá, nebo naopak úèinná. Shrnutí Znepokojivý jev nových náboženských hnutí a destruktivních kultù se stal v Èeské republice koneènì pøedmìtem zájmu zákonodárce. Stalo se tak v zákonì è. 3/2002 Sb., o svobodì náboženského vyznání a postavení církví a náboženských spoleèností a o zmìnì nìkterých zákonù (zákon o církvích a náboženských spoleènostech). Již døíve však muselo u nás právo pružnì reagovat na ty náboženské subjekty, které vykazovaly nìkteré neobvyklé rysy. Za Rakousko-Uherské monarchie to bylo pøedevším islámské vyznání hanefitského ritu, na které se neaplikoval obecný zákon o u- znávání církví a náboženských spoleèností (è. 68/1874 ø. z.), nýbrž byl kvùli nìmu vydán zvláštní samostatný zákon è. 159/1912 ø. z. V období první èeskoslovenské republiky u nás vyvíjeli èinnost mormoni, svìdkové Jehovovi i další státem neuznané náboženské subjekty, a to bez právního rámce: napøíklad Svìdkové Jehovovi byli mlèky trpìni jako tzv. volná organizace. Zcela jinak se k jakýmkoli nekontrolovaným projevùm náboženské èinnosti postavil komunistický režim: buï donutil nìkteré církve k oficiálnímu uznání, èímž pøestaly být sektami, nebo je tvrdì potlaèoval. Ústavní soud Èeské republiky tak proto dodnes øeší pøípady svìdkù Jehovových, kteøí v dobì komunistického režimu odmítali nastoupit vojenskou službu. V roce 1990 získali statut církve uznané státem mormoni - Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnù a v roce 1993, na základì zákona o církvích è. 308/1991 Sb., také svìdkové Jehovovi. Nový církevní zákon, è. 3/2002 Sb. se snaží napøíštì zamezit oficiálnímu uznání takovýchto subjektù, zejména pak proto, že snížený cenzus pouhých 300 osob hlásících se k nové církvi èi náboženské spoleènosti by mohl zpùsobit pronikání vìtšího množství nedùvìryhodných subjektù mezi státem uznané církve. Zákon proto stanoví pøedevším tzv. kvalitativní podmínky pùsobení církví a náboženských spoleèností, které napø. nesmìjí omezovat osobní svobodu k vytvoøení závislosti za použití psychického a fyzického nátlaku, nesmìjí narušovat pøirozené sociální vazby, svobodný rozvoj nezletilých a jejich právo na vzdìlání i zdravotní péèi. Z hlediska veøejné bezpeènosti a státní suverenity je také dùležitý požadavek zákona, aby církve èi náboženské spoleènosti neutajovaly svoji organizaèní strukturu a vazby na svoje zahranièní složky. Nebezpeèí zneužití státní záruky zpovìdního tajemství se zákon snaží èelit požadavkem, aby nové subjekty dokázaly, že praxe mlèenlivosti duchovních byla tradièní souèástí uèení církve èi náboženské spoleènosti nejménì padesát let. Podmínky stanovené zákonem pro nové subjekty jsou tedy dosti nároèné, a proto se doposud nechaly podle nového zákona o církví registrovat pouze ètyøi církve a náboženské spoleènosti. 16 Ty však získají oprávnìní k výkonu tzv. zvláštních práv, tedy k pùsobení ve veøejné sféøe a k nároku na financování z veøejných rozpoètù, až po desetileté zkušební lhùtì, bìhem níž se musí také rozrùst do pøibližnì desetitisícového poètu. Ústavní soud ÈR však zrušil požadavek, který byl pùvodnì nastolen zákonem jako brzda komerèních aktivit, krytých pod církevní organizací: totiž aby církve získané finanèní prostøedky reinvestovaly pouze k naplnìní svých cílù. Úèinnost ustanovení zákona, která mají chránit obèany pøed nábožensky motivovanou manipulací, se vposledu pozná až v aplikaèní praxi. n 1 Èlánek v èasopise Dingir je zkrácenou a upravenou verzí studie, která vyšla pod názvem Právní ochrana pøed novými náboženskými hnutími a destruktivními kulty 112 DINGIR 4/2004

podle zákona è. 3/2002 Sb. v èasopise Právník 2004, 143 (5), str. 502-520. V èasopise Dingir je oproti èasopisu Právník zcela vynechána èást, nazvaná Další právní prostøedky zamezení škodlivé èinnosti nových náboženských hnutí. 2 Zákon è. 3/2002 Sb., o svobodì náboženského vyznání a postavení církví a náboženských spoleèností a o zmìnì nìkterých zákonù (zákon o církvích a náboženských spoleènostech), 10 odst, 2, písm. c). 3 ibid., 7 odst. 1. 4 Specificky církevní pùsobení lze odvodit z legálního vymezení pojmu církve a náboženské spoleènosti v 3 písm. a) zák. è. 3/2002 Sb.: Pro úèely tohoto zákona se rozumí církví a náboženskou spoleèností dobrovolné spoleèenství osob s vlastní strukturou, orgány, vnitøními pøedpisy, náboženskými obøady a projevy víry, založené za úèelem vyznávání urèité náboženské víry, a veøejnì nebo soukromì, a zejména s tím spojeného shromažïování, bohoslužby, vyuèování a duchovní služby. 5 Dùvodová zpráva. Zvláštní èást: k 5. 6 Dùvodová zpráva. Obecná èást, III C. 7 ŠTAMPACH, I. O., Náboženské spektrum Èeské republiky, in: HANUŠ, J. (ed.), Náboženství v dobì spoleèenských zmìn, Brno 1999, s. 55. 8 Rozhodnutí z 1. záøí 2003, è. j. 175/03. 9 VOJTÍŠEK, Z., Enfant terrible mezi èeskými církvemi. Charismatické hnutí u nás, in: Dingir 3/1999, s. 25. 10 VOJTÍŠEK, Z., Nový èeský konfesní zákon a právní postavení nových náboženských hnutí v Èeské republice, in: Theologická revue. Ètvrtletník Univerzity Karlovy v Praze - husitské teologické fakulty 2/2003, s. 203-204. 11 ibid., s. 204. (Ministerstvo kultury zamítlo návrh na registraci zmiòovaného subjektu 23. 10. 2002). 12 22 odst. 1, písm. c) zák. è. 3/2002 Sb. 13 11 odst. 1, písm. b) zák. è. 3/2002 Sb. 14 7 odst. 3 zák. è. 3/2002 Sb. 15 Nález Ústavního soudu ÈR è. 4/2003 Sb., VII. 5. 16 Roku 2002 byly registrovány ètyøi subjekty: (1) Církev Køes anská spoleèenství, (2) Obec køes anù v Èeské republice, (3) Mezinárodní spoleènost pro vìdomí Krišny, hnutí Hare Krišna, a (4) Èeská hinduistická náboženská spoleènost. Roku 2004 (v dobì po napsání tohoto pøíspìvku) pak bylo registrováno (5) Ústøedí muslimských obcí. - Poznámka redakce. JUDr. Stanislav Pøibyl, PhD., (*1966) je soudce Interdiecézního církevního soudu v Praze a vyuèuje konfesní právo na Teologické fakultì Jihoèeské univerzity v Èeských Budìjovicích. Je katolickým knìzem a pùsobí ve farnosti Praha - Lhotka. Slovo, které je odborným pojmem i nadávkou Zdenìk Vojtíšek Pokud se u nás øekne sekta, vybaví se mnoha lidem svìdkové Jehovovi. - O èem tato skuteènost vypovídá? O svìdcích Jehovových, anebo spíše o èeské spoleènosti? CO SE SLOVEM SEKTA? Téma pojmu sekta se na stránkách Dingiru objevuje už po nìkolikáté. Je to pøirozené: diskuse na toto téma patøí k evergreenùm sociologie náboženství i religionistiky a èasopis o souèasné náboženské scénì se mu nemùže vyhnout. Úvodní èlánek tohoto èísla má ostatnì slovo sekty ve svém názvu. Rádi bychom v tomto èlánku velmi zhuštìnì a zjednodušenì problematiku slova sekta shrnuli a pokusili se odvìkou debatu posunout dál. V èem je problém Pojem sekta je jedním ze základních pojmù sociologie náboženství. Do oboru ho uvedl již jeho zakladatel Max Weber (1864-1920) a protiklad mezi církevní a sektáøskou orientací náboženské skupiny podrobnì zpracoval jeho žák, nìmecký profesor teologie a filozofie Ernst Troeltsch (1865-1923). 1 Po Troeltschovi se k otázce typù náboženských skupin podle jejich vztahu k vìtšinové spoleènosti vyjadøovala øada pøedních sociologù náboženství (pokud ne všichni) až do souèasnosti. Diskuse o typologii, která rozlišuje rùzná postavení náboženských skupin v rámci spoleènosti (tzv. teorie církev-sekta ), se bìhem let rozkošatìla do plodného stromu. Mimo odborné diskuse má ovšem pojem sekta výraznì negativní konotace a nabývá až charakter nadávky. Pro každého navíc znamená nìco trochu jiného. Ivan Štampach a Vít Profant 2 na stránkách Dingiru pøed èasem nìkolik tìchto významù shrnuli: mezi køes any je slovo sekta èasto negativním oznaèením rùzných køes ansky nepravovìrných skupin, sekulární veøejnost spojuje sektu s tzv. vymýváním mozku apod. Negativnost oznaèení sekta výraznì zesílila po listopadu roku 1978. Po hromadné sebevraždì a vraždì 913 pøíslušníkù náboženského hnutí Svatynì lidu a po mediálním ohlase této události nabylo slovo sekta smyslu extrémního zneužívání a manipulace s jejími pøíslušníky. Mezi hodnotovì neutrálním pojmem sekta v jazyce sociologù a religionistù a tímtéž pojmem, který je mimo rámec odborných diskusí silnì negativnì zatížen, dochází ke konfliktu a ke zmatení. Jak uvedli již výše zmínìní Ivan Štampach s Vítem Profantem 3 a jak v podobném smyslu upozornil teolog Ctirad V. Pospíšil, 4 tyto zmatky 5 mohou mít velmi vážné dùsledky pro kteroukoli náboženskou skupinu. Odborné pøiøazení nìkteré skupiny do sociologického typu sekta mùže totiž v oèích veøejnosti znamenat její poškození a skandalizaci, naøèení z vymývání mozkù apod.; v nìkterých pøípadech mohou být dùsledky takového oznaèení dokonce i právní. Možnosti øešení V zásadì je možné rozeznat dva pøístupy k problémovému pojmu sekta. Jedna skupina sociologù náboženství a religionistù se pokouší nalézt co nejvhodnìjší definici pojmu sekta a pomocí této hodnotovì neutrální, popisné definice se distancovat od bìžného, negativního používání tohoto pojmu. Ve svìtì je tato snaha bìžná, u nás se k tomuto øešení v první polovinì 90. let pøiklánìli napø. Dušan Lužný 6 nebo Ivan Štampach. 7 K pøedchozí snaze o toto øešení se ostatnì pøiznává i autor tìchto øádkù. 8 Druhá skupina pak navrhuje tento pojem zcela opustit a nahradit ho nìkterým neutrálním pojmem. Proti pojmu sekta (angl. cult ) tak vystupuje ze známých osobností napø. James Richardson, 9 který dochází k závìru, že vìdci by mìli opustit pojem sekta ve prospìch termínù, které nejsou zatíženy DINGIR 4/2004 113

populárním negativním používáním. V anglicky mluvící oblasti tak byl navržen napø. pojem vznikající náboženství 10 nebo charismatická skupina. 11 Skuteènou nadìji na široké akceptování má ale pravdìpodobnì jen náhradní termín nové náboženské hnutí. 12 Používá ho ve své novìjší práci z roku 1997 Dušan Lužný. 13 V citovaném èlánku se k nìmu (a k alternativì nová religiozita ) pøiklonili i Ivan Štampach a Vít Profant a slovu sekta považují za nejrozumnìjší se úplnì vyhnout. 14 Na tomto místì je tøeba ještì pøipomenout, že slovo sekta další èást religionistù a (zejména) psychologù náboženství ve svìtì i u nás jako problémové nepoci uje. Pojem definují z hlediska sociální psychologie nejèastìji jako totalitní náboženskou skupinu (u nás tak èiní napø. psychiatr Prokop Remeš 15 ) nebo totalitním zpùsobem organizovanou skupinu s pevnou ideologií (psycholožka Marie Vágnerová 16 ). Podobnì pracuje s pojmem sekta i teolog a religionista Tomáš Novotný. 17 Nevýhody øešení Obáváme se, že každé z tìchto øešení má své podstatné nevýhody. Popisných definic pojmu sekta bylo za nìkolik desetiletí diskusí nabídnuto množství, k alespoò rámcové shodì ale nevedly. Na stromì teorie církev-sekta vytvoøily tìžko proniknutelné houští a pojmový zmatek dále zvyšují spíše, než by ho redukovaly. Tento pojmový zmatek je samozøejmì exportován i na veøejnost. Problémem je podle našeho názoru chybný pøedpoklad, že jazyk je možné ovládnout a pøimìt ho, aby pracoval podle pøání sociologù a religionistù. Slovo sekta se ale každému pokusu o ovládnutí brání - prostì proto, že není pojmem deskriptivním (jak bude pøipomenuto ještì níže), a žádným popisem ho proto nelze plnì uchopit. Podobným jazykovým inženýrstvím je ovšem také snaha odsunout slovo sekta mimo vìdecký, a dokonce i mimo politicky korektní slovník, jak to navrhují u nás Štampach a Profantem, Pospíšil a snad i další. I kdyby se to ale podaøilo, jazyková potøeba, která byla doposud uspokojována slovem sekta, tímto odsunem nezanikne. Èást intelektuálù se sice bude v zájmu korektnosti pojmu sekta vyhýbat, naprostá vìtšina mluvèích pojem ovšem neopustí (a i kdyby ano, pak si najde jiný, který bude stejnì pejorativní). Každopádnì bude konfúze pokraèovat a spíše vzrùstat. Ani útìk pøed výše nastínìným problémem pomocí psychologické definice ale - obáváme se - nikam nevede. Jak definovat totalitu? Která ideologie je pevná a co vlastnì vypovídá o skupinì, která ji sdílí? Otázek nad psychologickými definicemi bývá více než odpovìdí. Ještì jiná možnost Doufáme, že existuje ještì jiná možnost, jak s pojmem sekta naložit. Zakopaný pes je v poznání, že slovo sekta není (jak už bylo naznaèeno výše) pojmem deskriptivním, ale relaèním. Nepopisuje vlastnosti, ale vyjadøuje vztah. Jak øíká nìmecký teolog a znalec souèasných náboženství Reinhart Hummel, sekta patøí mezi pojmy, které definují vztah nynìjšího vìtšinového náboženství, popø. vìtšinové kultury k odštìpené organizované menšinì. 18 Tato vztahovost je pro pojem sekta základní; všechny charakteristiky, které se tak košatì rozrùstají v deskriptivních definicích, jsou od tohoto vztahu pouze odvozené - nìkdy jsou pøíèinami, nìkdy dùsledky negativního vztahu vìtšiny k náboženské skupinì. V minulosti se jednalo spíše o vztah vìtšinového náboženství k náboženským menšinám, a proto byl pojem sekta po staletí definován teologicky. Dnes má na Západì tento negativní vztah k nìkteré náboženské menšinì sekularizovaná spoleènost - nikoli kvùli teologii, ale tøeba kvùli onomu údajnému vymývání mozkù. Ale a je spoleèenské prostøedí jakékoli, jazykové vyjádøení vztahu k tomu, co je považováno za nábožensky deviantní, zùstává. Tímto vyjádøením je slovo sekta. Sekta je tedy vyjádøením nikoli toho, co je nebo jaká je nìjaká náboženská skupina, ale jaký vztah k ní má vìtšina dané spoleènosti. Nejèastìji, ale nikoli výhradnì, je tímto negativním vztahem postiženo nìjaké nové náboženské hnutí. Zdaleka ne každé náboženské hnutí, které je ve spoleènosti nové, je automaticky vnímáno jako sekta. Pojem nové náboženské hnutí má tedy smysl v sociologii a religionistice jako vyjádøení míry zaèlenìní náboženské skupiny do spoleènosti. Pojem sekta ale pøirozenì vyjadøuje nìco jiného: negativní vztah. Je tedy lehce možné bez jakéhokoli korektního násilí na jazyku uèinit dvojí: 1. V souladu s odborníky ve svìtì zaøadit deskriptivní pojem nové náboženské hnutí do teorie církev-sekta, tedy do typologie náboženských skupin podle míry jejich zaèlenìní do spoleènosti; 2. relaèní pojem sekta ponechat v sociologii náboženství a religionistice v jeho pøirozeném smyslu - jako výraz negativního vztahu vìtšiny k náboženské menšinì. Takto uchopený pojem sekta má v sociologii náboženství, v psychologii náboženství i v religionistice bohatou budoucnost. Je totiž tøeba ptát se a zkoumat, proè má ta která spoleènost k té které menšinì negativní vztah: Má s ní špatné zkušenosti? Chce pøed ní varovat? Jaký má k tomuto varování dùvod? Anebo nemá valný dùvod a je jenom netolerantní a xenofobní? To jsou otázky, které má smysl klást zvláš dnes, kdy mají problémy náboženské tolerance prioritu. Proto slovo sekta zajisté v religionistice zùstane a zùstane pravdìpodobnì i na stránkách èasopisu Dingir. n Poznámky 1 TROELTSCH, E., Die Sociallehren der christlichen Kirchen und Gruppen, J. C. B. Mohr, Tübingen 1912. 2 ŠTAMPACH, I. O., PROFANT, V., Co je a co není sekta, Dingir, 2000, 3 (4), str. 5-6. 3 Tamtéž. 4 Pospíšil popsal situaci z roku 2001, kdy parlamentní komise ve Francii a Belgii hledaly kritéria, podle nichž by se dalo jasnì rozlišovat mezi neškodnými formami náboženství a potenciálnì rizikovými náboženskými uskupeními. Obì komise... vypracovaly seznamy potenciálnì nebezpeèných sekt a kultù, mezi nimiž bohužel figurují také nìkterá køes anská a katolická hnutí a sdružení, nìkterá z nich dokonce oficiálnì uznávaná Vatikánem. - POSPÍŠIL, C. V., Mùžeme používat slovo sekta?, Perspektivy, èerven 2002. 5 A to jsou v tomto èlánku pominuta zmatení, zpùsobená tím, že v anglickém úzu se stal pojem sekta synonymním s pojmem kult (což je zase jiný odborný - sociologický, antropologický ad. - pojem, bohužel i v odborném používání ponìkud rozostøený). Slovo kult se pak v tomto smyslu uchytilo i v èeštinì, patrnì hlavnì zásluhou pøekladu knihy: HASSAN, S., Jak èelit psychické manipulaci zhoubných kultù, Nakladatelství Tomáše Janeèka, Brno 1994. Výrazy sekta a kult, resp. destruktivní kult se tak staly synonymní i v èeštinì. 6 LUŽNÝ, D., Nové formy religiozity (metodologické poznámky), Religio, 2 (2), 1994, str. 85-87. 7 ŠTAMPACH, O. I., Sekty a nová náboženská hnutí. Nadìje a rizika. Oliva, Praha 1994, str. 4-5. 8 VOJTÍŠEK, Z., Netradièní náboženství u nás, Dingir, Praha 1998, str. 19-25. 9 RICHARDSON, J. T., Definitions of Cult: From Sociological-Technical to Popular-Negative. Review of Religious Research 34, 1993, str. 348-356. 10 Tamtéž. 11 GALANTER, M., Cults, Faith, Healing, and Coercion, Oxford University Press, New York, Oxford 1989; GALANTER, M., Cults and Charismatic Groups Psychology, in: SHAFRANSKE, E. P. (ed.), Religion and the Clinical Practice of Psychology, American Psychological Association, Washington 1996, str. 270, i jinde. 12 Angl. new religious movements. 13 LUŽNÝ, D., Nová náboženská hnutí, Masarykova univerzita, Brno 1997. 14 ŠTAMPACH, I. O., PROFANT, V., Co je a co není sekta str. 6. 15 REMEŠ, P., Problémy s explikací, Dingir, 2001, 4 (2), str. 33. 16 VÁGNEROVÁ, M., Psychopatologie pro pomáhající profese, Portál, Praha 1999, str. 378. 17 NOVOTNÝ, T., O sektách a guruismu, Studie a texty Spoleènosti pro studium sekt a nových náboženských smìrù, Praha 1999, str. 3. 18 HUMMEL, R., Sekty, nová náboženská hnutí? K objasnìní pojmù a obsahù, in: Sekty z pohledu církví v Evropì, sborník pøednášek ze semináøe Rady evropských biskupských konferencí 4. - 8. 3. 1998, Pastoraèní støedisko pøi Arcibiskupství pražském, Praha 1998, str. 37. 114 DINGIR 4/2004

z d o m o v a Zlatý vìk Kalkiho je kolem roku 2012 oèekáván i u nás OSVÍCENÍ PRO CELÝ SVÌT Zdenìk Vojtíšek Na satsang v hale pražského hotelu Green Garden 1 dorazila Švédka Anette Carlström s mírným zpoždìním. Atmosféra v sále byla ale výborná: všude úsmìvy, dlouhá objetí, procítìné rozhovory. Aèkoli je jasné, že si Anette své vystoupení nepøipravovala, díky pøíznivì naladìným úèastníkùm a díky její pøirozenosti a veselosti poèáteèní rozpaky brzy zmizely. Zeptala se, kolik pøítomných Èechù již navštívilo Indii a setkalo se se Šrí Kalki Bhagavánem nebo jeho nejbližšími spolupracovníky. Poèet více než deseti zvednutých rukou ji viditelnì mile pøekvapil: uèení mukti již v Èeské republice pevnì zakoøenilo. V pøíjemném hotelovém salónku pod obrazy Kalkiho a jeho manželky Ammy zaèíná Anette vyprávìt o své cestì k osvícení. O otázky ze strany asi ètyøiceti pøítomných není nouze a Anette dokáže posluchaèe zaujmout. Kalki a Amma Indický manželský pár 2 Kalki (*1949) a Amma (*1954) pùsobí jako duchovní uèitelé od osmdesátých let minulého století. V roce 1991 založili Nadaci Zlatého vìku (Golden Age Foundation) a zaèali pracovat na své vizi osvícení celého lidstva. Jak øíká èeský leták, síla Kalkiho a Ammy je tak mocná, že jsou schopni pomoci nejen pouze hrstce dobøe pøipravených žákù, ale i všem seriózním hledajícím, a tìch mohou být tisíce a tisíce. 3 Do Kalkiho a do Ammy se vtìlilo nejvyšší Vìdomí (do Kalkiho jako do Otce, do Ammy jako do Matky). 4 Pouhá pøítomnost vtìleného božského Vìdomí zpùsobí, že lidstvo bude docela snadno osvobozeno, duchovnì transformováno a osvíceno. 5 Tak mají být všechny problémy na naší planetì vyøešeny. 6 V souèasnosti je cestou k osvícení série kurzù mukti, které pro lidstvo pøipravil Kalki, zvaný také Šrí Muktišvára Bhagaván, a Amma. První kurz pomocí meditací uèí, jak øešit nebo rozpustit mnohé ze svých problémù. Pokud nìkdo potøebuje, bude mu nabídnut healing (kosmické léèení). 7 Zámìrem druhého, tøídenního kurzu je pøipravit adepta k duchovní transformaci, probudit Kalki. Obì fotografie: http:/ilivingjoy.aktualne.cz Božská inkarnace lásku... a navodit hluboký kontakt s tím božským. 8 Po sedmidenním kurzu Mukti 3 9 odjíždìjí muktisáci 10 k osobnímu zasvìcení od Kalkiho nebo od jeho spolupracovníkù a nastupují dlouhodobé programy Mukti 4, které by mìly vést k dosažení plného a pøetrvávajícího stavu osvícení (Budhova a Kristova vìdomí). 11 Amma. Fenomén sté opice Koneèné kosmické osvícení po absolvování Mukti 4 je možné dosáhnout jenom v novì otvíraném ášramu Golden City (Zlaté mìsto), asi sto kilometrù od Madrásu. 12 Po dokonèení by se tato velká stavba mìla stát centrem budoucího osvícení lidstva. Kalki poèítá s tím, že pøed rokem 2007 bude osvíceno aspoò 60 miliónù lidí (jedno procento lidstva). Tento poèet by mìl staèit k tomu, aby se osvícení rozšíøilo na všechny lidi podle tzv. fenoménu sté opice. 13 Pøíliv svìtla, pøicházející díky Kalkimu, by mìl být stále silnìjší a silnìjší. Ze svìta ovládaného temnotou se vyklube nový svìt, v kterém bude panovat Svìtlo. 14 Tento proces zrodu Zlatého vìku by mìl být ukonèen asi v roce 2012. 15 Nový vìk, nebo také Vìk Vodnáøe, který je s nadìjí oèekáván v nìkterých duchovních smìrech Západu, 16 Kalki považuje za poèátek, malý díl Zlatého vìku. 17 n Poznámky 1 Setkání se konalo 20. 12. 2004. 2 Následující informace jsou dostupné na http:// livinginjoy.aktualne.cz. 3 Leták Mukti. Nauka o Osvícení 2003. 4 Podle letáku Moola Mantra. 5 Podle: NIELSEN, F., Cesta mukti, Fontána, Olomouc 2003, str. 53. 6 http://livinginjoy.aktualne.cz/golden%20age%20 nadace/okalkimaamme.htm 7 Leták Mukti. Nauka o Osvícení 2003. 8 Tamtéž. 9 Podle èlánku Mukti 3 byla v lednu 2004 cena tohoto kurzu 6000 euro: http://home.tiscali.cz/mukti/terminy _kurzu.htm, download: 22. 10. 2003. Dokument již není dostupný. 10 Výraz pochází z èlánku The Experience Festival a zahájení The World University stojí pøede dveømi: http:// home.tiscali.cz/mukti/cesta_do_indie/cil_festivalu. htm, download: 22. 10. 2003. Dokument již není dostupný. 11 Leták Mukti... 12 NIELSEN, F., Cesta mukti... str. 75. 13 Teorii sté opice zpopularizoval v duchovním prostøedí Rupert Sheldrake; jako moderní pseudovìdecký mýtus ho kritizuje napø. HEWITT, G. C., Zneužívání biologie v souvislosti s paranormálními jevy, in: Okultismus a vìda, Nakladatelství Stanislav Libovický, Praha 1994, str. 67-69. 14 NIELSEN, F., Cesta mukti... str. 83. 15 Tamtéž, str. 83 a 128. 16 K tomu viz napø. téma èasopisu Dingir 2003, 6 (2). 17 NIELSEN, F., Cesta..., str. 123. se stala skuteèností a sestoupila, aby dala celému lidstvu totální transformaci. Døívìjší pokusy o sjednocení s tím Božským byly témìø bezúspìšné, ale teï je mezi námi Kalki a promìny mohou dosáhnout všichni, kteøí si to pøejí. Kalki mùže transformovat miliardy lidí najednou.... Vùbec se nejedná o nové náboženství, nevyuèuje se žádná zbyteèná teorie. Spíš jde o duchovní školu, ve které se tì nikdo neptá, jakého jsi vyznání nebo jestli snad nejsi ateista. Intenzivnì zde mùžeš prožít pøítomnost toho Božského a spojení s Ním. Nikoho nezajímá, jak Ho nazýváš, nebo jaké máš o Nìm teorie. Kalki sestoupil na naši Zem, aby splnil všechny sliby a proroctví, které dal božský Zdroj rùzným národùm všech dob. Kalki je zde, aby všem do jednoho umožnil objevit ve svém srdci Království Nebeské. Nielsen, F., Cesta mukti, Fontána, Olomouc 2003, str. 22 a 24. DINGIR 4/2004 115

z d o m o v a Reportáž z centra tibetského buddhismu na Plzeòsku BUDDHISTÉ V TÌNOVICÍCH Andrea Hudáková Tìnovice jsou malá klidná obec u Plznì. Není tam škola a autobus tam jezdí jen párkrát za den. V gotickém kostele Nanebevzetí Panny Marie je jednou za dva týdny sloužena mše svatá, bývalá fara je pøestavìna na rekreaèní dùm pro rodiny s dìtmi. Když se poslední dobou mluví o Tìnovicích, je to stále èastìji ve zcela novém kontextu. Louku na kopci za touto vesnièkou vybral buddhistický lama Ole Nydahl jako místo pro vybudování evropského meditaèního centra. Ptát se v malé èeské vesnièce na cestu k buddhistickému meditaènímu centru byl pro mne docela nový zážitek, stejnì jako to, že nìkdo naprosto suverénnì odpoví. Jeïte na konec vesnice a pak do kopce nahoru, nemùžete se splést, øekli nám. Místní si už asi zvykli na to, že do jejich obce jezdí stále víc turistù. Polní cesta, dlouhá asi pùl kilometru, byla zablácená, protože zrovna pršelo, a nic nenasvìdèovalo tomu, že bychom po ní mohli dojet k místu, o nìmž se již pøed dvìma lety psalo, že je jedním z evropských center buddhismu Diamantové cesty 1 Když jsme po ní dojeli k nevelkému skromnému domku s podkrovím, jen vlajeèky vyvìšené na sloupu napovídaly, že jsme tam správnì. Spoleènost Diamantové cesty má u nás asi ètyøicet center, 2 která slouží k bìžné denní praxi, ale poøádá i vìtší meditaèní kurzy a pøednášky. Právì za tímto úèelem Obìd pod širým nebem na kurzu v Tìnovicích 2004. Foto: Klára Kazelleová. vznikají tzv. retreatová centra, místa stranou velkých aglomerací, kde je možné takové akce pro hodnì lidí organizovat a kam mohou lidé pøijíždìt i kdykoliv bìhem roku a v klidu intenzivnì meditovat èi studovat uèení bez rušení okolním mìstem, vysvìtluje Bc. Michal Popoviè, èlen rady Obèanského sdružení Spoleènost diamantové cesty. Projekt meditaèního centra v Tìnovicích poèítá s tím, že budova se svou kapacitou 20-40 míst má fungovat jako zázemí pro poøádání velkých akcí, na kterých úèastníci pøespávají ve stanech na rozlehlém pozemku. Budova má pùdorys ve tvaru písmene U, v pøízemí je nìkolika okny prosvìtlená meditaèní místnost (gompa), jejíž vybavení tvoøí jen døevìná podlaha a oltáø. Na druhé stranì spoleèenská místnost s kuchyní a jídelnou a kromì prostorné chodby už jen sociální zaøízení a místnost pro kanceláø. Podkroví, ve kterém má být ubytovací prostor, není zatím dostavìné. Výhledovì se plánuje postavit v okolí budovy i domek pro lamu a malé meditaèní chatky pro praxi v odosobnìní. Když jsem toto místo poprvé uvidìl, vìdìl jsem, že je musíme získat, 3 komentoval prý krásný výhled z tìnovické louky lama Ole Nydahl. Jeho žákùm se to podaøilo. Realizace projektu zaèala v roce 1997, kdy se od vlastníkù postupnì odkupovaly jednotlivé pozemky, které mají v souèasné dobì celkovou rozlohu asi 12 hektarù. Stavìt se zaèalo v létì 2002, ale první kurz se na pozemku v Tìnovicích konal již v roce 1999, kdy se v podstatì na holé louce sešlo jedenáct set lidí. 4 Stanové mìsteèko na kurzu v Tìnovicích 2004. Foto: Klára Kazelleová. Vlastníkem pozemkù a budovy v Tìnovicích není Spoleènost Diamantové cesty, ale Nadaèní fond Nydahl, který byl v roce 1996 založen úèelovì právì pro správu majetku. Pravomoci má osmièlenná mezinárodní správní rada, v jejímž èele stojí Ole Nydahl, jednateli jsou dva èeští èlenové rady. Fond se jmenuje podle našeho lamy proto, že lama Ole je náš uèitel a právì díky jeho aktivitì vzniklo po svìtì do souèasné chvíle na 450 hlavních center buddhismu diamantové cesty. Ole je èasto v tìchto organizacích èlenem rady, pøedsedou nebo revizorem, a to proto, že k Olemu máme dùvìru a i když sám nevykonává žádné funkce spojené s øízením jakékoliv organizace, má velké zkušenosti a dokáže se na vìci dívat velmi neosobním a pragmatickým zpùsobem, odpovídá na mé rozpaky nad názvem nadaèního fondu Michal Popoviè a dodává, že dnes bychom tuto ð Dokonèení v rámeèku. 116 DINGIR 4/2004

z a h r a n i è í Spiritisté dokreslují moonistickou vìrouku EXKURZE NA ONEN SVÌT Martin Koøínek Od poslední skuteènì hromadné svatby a kontroverzního sòatku øímskokatolického biskupa Milinga uplynuly pøibližnì tøi roky a po moonistech jakoby se - alespoò mediálnì - slehla zem. Následovníci ètyøiaosmdesátiletého Sun Myung Moona, který za sebe nemùže mít rovnocenného nástupce, jsou nuceni korigovat svou víru, že se mesiáš stane celosvìtovým vládcem. Pøipravují se na chvíli, kdy jejich Pravý otec odejde kralovat do duchovního svìta. Alespoò u nìkterých èeských moonistù má tato nejistota nejeden pozitivní efekt. Ještì pøed nìkolika lety vystupovali se svou vírou velice sebevìdomì a elitáøsky, dnes pøipouštìjí pochybnosti a pøi rozhovoru pøekvapí svou otevøeností. Døíve bylo napø. témìø nemožné, aby popøáli sluchu kritickým slovùm o jejich hnutí a pøedevším Pravá rodina byla nedotknutelná. Nyní jsou již vesmìs obeznámeni s problémy a prohøešky Pravých dìtí a jsou dokonce ochotni èíst i odpadlickou literaturu. 1 organizaci asi nejspíš nazvali Nadaèní fond Buddhismu Diamantové cesty nebo nìjak podobnì. Nadaèní fond Nydahl v souèasnosti vlastní kromì retreatového centra v Tìnovicích i meditaèní centrum Meditaèní sezení. Foto: Klára Kazelleová. Posledním tabuizovaným dogmatem tak zùstává osoba mesiáše Moona (popøípadì Praví rodièe, tedy i Moonova žena Hak Ja Han). Moonisté se dostávají do potíží, pokud mají vysvìtlit, proè se Pravý otec nestará o své dìti, a radìji se vìnuje rybaøení (mesiášùv koníèek) nebo zda a kdy bude celosvìtovým jazykem korejština, jak je pøedpovìzeno v Moonovì Božím Principu. Je však stále zøetelnìjší, že Moonùv význam pro jeho následovníky tkví pøedevším v jeho zcela výluèném postavení na onom v Brnì a retreatové centrum Vyhlídky u Èeských Budìjovic. Buddhistické meditaèní centrum v Tìnovicích se prezentuje jako jedno z evropských center Buddhismu Diamantové cesty, ale po návštìvì na místì mám spíš dojem, že je to jen docela vzdálená vize. Na tomto projektu mne ale zaskoèila ještì jedna vìc. Spoleènost Diamantové cesty si pro své meditaèní centrum zaregistrovala doménu www.tenovice.cz. Taková registrace sice není nezákonná, ale zdá se mi být vùèi obci nefér. Nejenže Tìnovice, které zatím stránky neprovozují, by si pro nì musely volit jiný název, ale rovnítko mezi Tìnovicemi a buddhistickým meditaèním centrem samotnou historickou obec v podstatì ignoruje. n Poznámky 1 http:/www.tenovice.cz 2 Výèet na http:/www.bdc.cz 3 http:/www.tenovice.cz 4 http:/www.tenovice.cz Mgr. Andrea Hudáková, DiS (*1976), je doktorandkou na katedøe religionistiky Evangelické teologické fakulty UK v Praze. svìtì. Vìrouku Hnutí sjednocení (moonistù) v poslední dobì potvrzují také bádání dr. Sang Hun Lee, bývalého prezidenta moonistické organizace Unification Thought Research Institute. Po své smrti roku 1997 Lee údajnì procestoval duchovní svìt a prostøednictvím média, paní Young Soon Kim z Moonovy univerzity v Jižní Koreji referoval o svých zážitcích. 2 Od Sang Hun Leea se dozvídáme, že pøes vnìjší podobnost nelze viditelný svìt srovnávat s duchovním svìtem. Napø. auto v duchovním svìtì mùže mìnit svùj tvar a smìr jeho jízdy je neomezený. Pohybuje se na základì øidièových myšlenek a mùže dokonce projet horou. Aè se zdá, že auta jezdí bez øádu, nemají žádné nehody, nebo dodržují duchovní zákony. Lidé na zemi se ráno probouzejí a v noci spí. V duchovním svìtì je to stejné, avšak noc a den se støídají podle toho, jak èlovìk pøemýšlí. Když si napøíklad pomyslím: Jaké maso budu dnes jíst nebo co bych chtìl jíst?, hned se pøede mnou objeví velká hostina. Nebo když se zamyslím: Kam bych chtìl jít a koho bych chtìl vidìt? už jsem tam. Jestliže mì napadne: Co když ten èlovìk nebude obleèený? a stane se, že je úplnì nahý, dobøe se spolu zasmìjeme. Bìhem prvních mìsícù v duchovním svìtì Dr. Lee objezdil nejvýznamnìjší náboženské i politické osobnosti historie. Všechny svým specifickým zpùsobem dokonèovaly, co nestihly na Zemi, napravovaly své chyby a topily se ve svých starých omylech a problémech. Ježíš se cítí nesmírnì osamìlý, aè je obklopen mnoha køes any, kteøí mu slouží a naplòují tak nejvyšší cíl svého pozemského života. Co je toho pøíèinou? Ježíš se stále modlí a neustále se snaží o naplnìní Boží vùle na zemi. Protože mu vìtšina køes anù nerozumí, cítí se osamìle. Mìli bychom s ním soucítit. Marie, Ježíšova matka žije s provinilým svìdomím - vùèi Ježíšovi nenaplnila na zemi veškerou svou zodpovìdnost. Pøestože nebyla jeptiškou, žije nyní jako jeptiška. Vztah mezi Ježíšem a jeho matkou není jednoduchý. Neobviòují se ale navzájem a chovají se k sobì velmi ohleduplnì. Podobnì jsou líèeny i osudy dalších postav historie Adama a Evy, Jidáše, Buddhy, Sokrata, Muhammada a dalších. Lee neopomnìl navštívit ani komunistické vùdce Marxe, Lenina nebo Stalina. Stále žili v zajetí svých pomýlených idejí obklopeni bodyguardy i nohsledy. Setkal se i s Hitlerem, který právì visel na stromì a byl lynèován davem rozvášnìných židù. DINGIR 4/2004 117

z a h r a n i è í Sun Myung Moon 4. èervence 2004. Foto: Won Ju McDevitt, http://www.tparents.org. Zesnulými Moonovými stoupenci je na onom svìtì hlásán mesiáš a jeho Boží princip. Sám Lee svìdèí: V dìjinách Boží prozøetelnosti není významnìjšího a slavnìjšího èlovìka, než jsou Praví rodièe. Vy vidíte Pravé rodièe jen fyzickýma oèima, ale když vidíme reverenda Moona v duchovním svìtì, vnímáme, jak se celé stvoøení v jeho pøítomnosti chvìje vzrušením. Pøi každém jeho pohybu záøí do všech stran oslnivé svìtlo. Když se pohnou vrásky v jeho tváøi, zazáøí mezi nimi kapièky krve. Jeho krev se v nièem neliší od krve Ježíše na køíži. Ve svìtle, jež reverend Moon vyzaøuje, když s rodièovskou láskou objímá lidstvo, není vždy snadné rozeznat tváøe lidí okolo. Když si reverend Moon povzdechne, lidé na zemi vìtšinou ani nezaslechnou zvuk jeho dechu, ale v duchovním svìtì to èasto zní jako bouøe. Ten zvuk vyjadøuje všechnu jeho úzkost, žal a starost o lidstvo. Kdykoli se reverend Moon nìkam vydá nebo když se chystá promluvit k lidem, rozprostírá kolem nìho Bùh tøpytivé polštáøe svìtla, nebo se obává, že by Jeho syn mohl být zranìn. Bìhem pìti let od pøíchodu Sang Hun Lee došlo na onom svìtì díky misijním aktivitám k pøevratným zmìnám. Jednou z nich byl semináø pro 120 osobností, které nejvíce ovlivnili svìtové køes anstvo. Cílem setkání bylo zbourání bariér mezi náboženstvími v duchovním svìtì, aby byla vydláždìna cesta pro mír a harmonii ve svìtì. Závìry semináøe vedeného Leem pøijímala prostøednictvím channelingu* opìt paní Kim. Tentokrát se všechny významné starozákonní i novozákonní postavy vyjadøovaly jasnì: Moon je mesiáš a Boží Princip je nové evangelium. Stejné názory proklamovali napø. i Augustin, Origenes, František z Assisi, Tomáš * channeling - metoda údajného telepatického pøenosu informací. Akvinský, Johanka z Arku, Martin Luther, John Wesley, Karl Barth, Jan XXIII, ale i zakladatelka Køes anské vìdy Mary Baker Eddyová, mormonští proroci Joseph Smith a Brigham Young nebo Charles Taze Russell, zakladatel spoleènosti svìdkù Jehovových. Materiál z tohoto semináøe vyšel na ètyøiadvaceti stranách inzertní pøílohy deníku The Washington Times v prosinci 2001. Bìhem jiných setkání vyzvali zakladatelé svìtových náboženství, aby jejich vìøící následovali uèení Moona a ve stejném smyslu se vyjádøili i všichni zesnulí ameriètí prezidenti. V dubnu a kvìtnu 2002 uspoøádal Sang Hun Lee v duchovním svìtì semináø pro 120 komunistù. Døíve zarytí ateisté Marx, Engels, Lenin, Stalin, Chrušèov a další svornì vyznali své pomýlení, uznali existenci Boží a vyzvali komunisty k následování Moona. Za všechny citujme jedno charakteristické poselství: Soudruzi v komunistických zemích, já jsem Stalin, prosím pøijmìte absolutnì vùli reverenda Moona, otevøete svoji mysl a postavte kostely, kde budete uctívat Boha. Pøestože je reverend Moon èlovìkem, je Božím obrazem a intenzivnì se snaží zachránit komunistické zemì. Musíte okamžitì pøijmout jeho ideologii míru. Já, diktátor, který popíral Boha, volám všechny komunistické zemì. Prosím, vìøte v Boha a hledejte Ho. Dejme prostor i nosným myšlenkám èeskoslovenských delegátù: Já, Alexander Dubèek, se omlouvám Bohu za svùj špatný život. Stojím zde za pøítomnosti Pravých rodièù, abych oznámil své rozhodnutí odhodit falešnou ideologii komunismu a sloužit Bohu skrze godismus (Boží uèení). Reverend Moon je Pravým rodièem a Zachráncem lidstva. Klement Gottwald: Komunismus je zavádìjící, chybná filosofie. Lidstvo musí žít jako bratøi a sestry sloužící Bohu. Reverende Moone, Praví rodièe, dìkuji Vám mnohokrát. Antonín Novotný: Komunismus zanikne, musí být promìnìn Filosofií sjednocení a Božím Principem reverenda Moona na godismus. Gustáv Husák: Jsem zahanben! Prosím Boha: Odpus mi! Hnal jsem se za pozem- skou mocí a poctami. Reverende Moone, chci se podrobit vašemu pøímému vedení. Prosím, odpus te mou nevìru. Hluboce lituji svých zlých èinù, chci zaèít žít nový život. Závìrem ve struènosti zmiòme alespoò hlavní myšlenky z dopisu od Boha, který Praví rodièe obdrželi prostøednictvím channelingu: Protože Vy, Praví rodièe, jste již ve všem uspìli a pozvedli jste vše na správnou úroveò, jste Spasitelem, Mesiášem a Králem králù celého lidstva! Zakladatelé a pøedstavitelé náboženství pøijali 25. prosince 2001 písemné prohlášení, v nìmž se bez výjimek rozhodli následovat Pravé rodièe a úèastnit se mírového sjednocení kosmu. Je správné a náležité, že jsou Praví rodièe vyzvednuti do pozice Pravých rodièù lidstva. Já, Bùh všech lidí, po tom toužím a chci, aby se tak stalo. Spolu se mnou jste, Praví rodièe, prošli bezpoètem tìžkostí, proto Vám chci nyní dát najevo nejhlubší vdìènost, nadšení, vzrušení a radost, které prožívám. Chci, abyste zdìdili vše, co je mé. Já, Bùh všech lidí, mám víru - vìøím v Pravé rodièe. Jsem díky Vám tak š astný. Opravdu, dìkuji Vám za Vaše nesmírné úsilí. Moji milovaní Praví rodièe, a žijete! A žije Spasitel lidstva! A žije Král králù, Praví rodièe! Zmìny postojù v duchovním svìtì jsou pro následovníky Sun Myung Moona naplnìním proroctví z Božího principu: všechna náboženství budou nahrazena Filosofií sjednocení nového mesiáše, komunismus bude potøen a zavládne godismus. Víra moonistù je pøipravena pøežít Moonovu smrt. n Sun Myung Moon a jeho manželka Hak Ja Han 6. èervence tohoto roku. Foto: Won Ju McDevitt, http://www.tparents.org. Praví rodièe na rybách na Aljašce. Foto: Won Ju McDevitt, http://www.tparents.org. Poznámky 1 Napø.: Hong, Nansook, In the shadow of the Moon, Little, Brown and Company, 1998. Recenze otištìna v Dingiru 2001, 4 (2), str. 28-29. 2 Vyprávìní, které je souèástí Moonovy knihy Vìk naplnìného zákona a ideální království, je možno vyhledat i na internetu: http://www.tparents.org a http://www.rodiny.org. Martin Koøínek (*1971) je publicista. 118 DINGIR 4/2004

t é m a Struèný pøehled vzniku a rozvíjení osobité náboženské tradice DÌJINY TIBETSKÉHO BUDDHISMU Zuzana Ondomišiová Divocí a váleènì zdatní obyvatelé Tibetské náhorní planiny, vyznavaèi místní odrùdy asijského šamanismu oznaèovaného v Tibetu termínem bön, se s buddhismem setkávali možná už od 3.-4. stol. n. l. zejména díky bohaté kulturní výmìnì proudící všemi smìry po starých asijských obchodních stezkách (hedvábná stezka, karavanní cesty mezi Indií, Persií, Nepálem, Tibetem a Èínou). Dnes už není jasné, co to ten pùvodní bön byl, odkud se vzal a zda šlo o jednotné náboženství èi rùznorodé tradice, než se vedle rozvíjejícího se tibetského buddhismu zaèal (de)formovat do souèasné, buddhismem ovlivnìné podoby. Ngadar, èili První období šíøení buddhismu v Tibetu Pevné zakotvení buddhismu v Tibetu je spojováno s vládou nìkterých králù tzv. Jarlungské dynastie (7.-9. stol.). Tøi z nich jsou nazýváni dharmarádžové (tib. èhögjal) èili králové Buddhovy nauky. Sjednotitel tibetské øíše Songcän Gampo (vládl asi 617-649/50) zaèíná doslova psát tibetské dìjiny. Jeho ministr Thönmi Sambhóta vytvoøil na základì studia sanskrtu a indického písma tibetskou abecedu. Od 7. stol. zaèíná psaná historie Tibetu. Pøestože se buddhismu naklonìný král Songcän Gampo v rámci dynastické sòatkové politiky v 7. stol. oženil se dvìma buddhistkami - nepálskou princeznou Bhrkutí Déví a èínskou princeznou Wen-ècheng - a pøestože nechal vystavìt øadu buddhistických chrámù vèetnì nejposvátnìjšího Džókhangu ve Lhase, za hlavního iniciátora první vlny šíøení buddhismu v Tibetu je tradiènì považován druhý z dharmarádžù, král Thisong Decän (vl. 755-797). Král pozval z Indie uèence (panditu) Šántarakšitu a tantrického mistra Padmasambhavu, aby v Tibetu šíøili Buddhovo uèení. Pøi bøehu Brahmaputry byl vybudován první buddhistický klášter Samjä v symbolické podobì trojrozmìrné mandaly zrcadlící strukturu vesmíru podle buddhistické kosmologie. Stal se centrem zprostøedkování a výmìny buddhistické nauky a kultury. Èínští a indiètí buddhistiètí uèenci a mniši tu se svými tibetskými žáky pracovali na pøekladech buddhistických textù do tibetštiny. Padmasambhava, nazývaný v Tibetu Guru Rinpoèhe (Velevzácný uèitel), mistr tantrických praktik a magických vìd, který dokázal bönistické duchy zemì integrovat do buddhistického panteonu, je dodnes jednou z nejoblíbenìjších a stále živých postav tibetského buddhismu. Buddhistické uèení se rozvíjelo i za vlády Thisong Decänových následníkù a zejména pak za vlády tøetího dharmarádži Ralpaèäna (vládl 815-838). Podpora a rozkvìt buddhismu v Tibetu byly násilnì pøerušeny až krutovládou Ralpaèänova bratra Langdarmy (vládl 838-842), který využil vnitøní nejednotnosti královského dvora a nechal Ralpaèäna zavraždit. Jako pøívrženec bönismu rozmetal buddhistická klášterní støediska v centrálním Tibetu, znièil svatynì, spálil texty a rozprášil mnichy. Sám byl nakonec také zavraždìn a s jeho osobou zaniká i mocná centralizovaná øíše Jarlungské dynastie. Linie moci se postupnì štìpí na nìkolik center a jedna z významných vìtví zapouští koøeny v západním Tibetu. Termínem Òingma (Stará škola) èi Òingmapa (pøívrženci Staré školy) byla pozdìji oznaèena synkretická smìsice rùzných nauk, doktrín, praktik a technik, které pronikly do Tibetu v souvislosti s první vlnou šíøení buddhismu, spjatou s pùsobením Padmasambhavy a dalších indických uèitelù. Uèení Òingmapy je tradiènì pøedáváno ve tøech liniích: 1. V linii historické, což je klasické pøedávání nauk z mistra na žáka. 2. V linii ukrytých pokladù zvaných terma. Guru Rinpoèhe, ale i jiní uèitelé ukryli v dávných dobách na rùzných místech v Tibetu øadu textù i napø. rituálních pøedmìtù, aby mohli být objeveny v pozdìjších obdobích, kdy pro nì nastane vhodná doba. K ukrytým pokladùm neboli termám patøí i známý text Bardo thödol (Tibetská kniha mrtvých), pøipisovaný Padmasambhavovi. 3. V linii vizionáøské. To znamená, že žák mùže prostøednictvím zvláštních vidìní, zjevení èi snù pøicházet do kontaktu s mistry minulých dob i napø. s bytostmi z jiných dimenzí. Hlavní naukou školy Òingma je uèení dzogèhen (Velká dokonalost), považované za nejranìjší pouèky Buddhy Šákjamuniho. Hlavními kláštery v centrálním Tibetu jsou vedle dnes spíše ekumenického Samjä zejména Dordžedag a Mindolling, ve východním Tibetu Kathog, Dzogèhen èi Paljul. Èhidar, èili Druhé období šíøení buddhismu v Tibetu Vlivem Langdarmových perzekucí bylo pøežívání buddhismu vytìsnìno na okraje tibetské kulturní oblasti, do východního Klášter Tašilhünpo, sídlo panèhenlamù v Žikace. Foto: Zuzana Ondomišiová. DINGIR 4/2004 119

t é m a a západního Tibetu. Pozdìji se obnovuje právì odsud. Ze severovýchodní provincie Amdo pøicházejí v 10. stol. zpìt do centra mniši, kteøí složili odpovídající mnišské sliby a získali zasvìcení, aby mohli sami pøijímat sliby novicù, vyuèovat a obnovovat vnitøní i vnìjší øádové struktury. V západním Tibetu zùstal v 10.-11. stol. buddhismus zachován v ponìkud degenerované podobì. Nesprávný výklad uèení a degenerované praktiky si žádaly vyjasnìní tradice. Král Cänpo Khorre, pokraèovatel linie, která v polovinì 9. stol. pøesunula centrum své moci do západního Tibetu, se vzdal trùnu a pod mnišským jménem Ješe Ö se zasloužil o výstavbu prvního buddhistického kláštera v západním Tibetu. Klášter Thoding (resp. Tholing) na bøehu Satladže se stal centrem obrození Buddhovy nauky. Ze skupiny mladíkù, vyslaných studovat sanskrt a buddhismus do Kašmíru, se dva stali vìhlasnými pøekladateli. Rinèhen Zangpo (958-1055) a Legpä Šerab. V roce 978, který je považován za skuteèný zaèátek renesance buddhismu v Tibetu, se vrátili v doprovodu indických uèencù - panditù. Mýtický Garuda - výzdoba chrámu Džóbhang ve Lhase. Foto: Zuzana Ondomišiová. Další buddhismu oddaný mnich v královské rodové linii, Èhangèhub Ö pozval do Tibetu významného indického uèence Atíšu Dípankarašrídžòánu ( 982-1054), jenž se v Tibetu od roku 1042 vìnoval korigování a revidování tibetských pøekladù buddhistických textù. Po tøech letech se na pozvání svého žáka Domtöna pøesunul do centrálního Tibetu, kde docházelo ke konfliktùm mezi pøívrženci buddhismu a bönismu. Atíša, jenž se mimo jiné zasloužil i o rozšíøení kultu uctívání ochránkynì a vykupitelky Dolmy v Tibetu, se usadil v Òethangu u Lhasy a pùsobil tam až do své smrti v roce 1054. Atíšovo uèení vyvolalo v Tibetu silné reformaèní hnutí, které vedlo ke vzniku øady nových škol tibetského buddhismu. Aby se následovníci nových - reformovaných - škol odlišili od pøedreformních následovníkù Padmasambhavy, oznaèili tento starší smìr Òingma (Stará škola) a její pøívržence Òingmapa. Pro všechny smìry tibetského buddhismu, které se rozvinuly po Atíšovì pùsobení v Tibetu, se vžilo spoleèné oznaèení Sarma (Nová škola) a pro jejich pøíslušníky Sarmapa. Nové školy tibetského buddhismu Pod vlivem Atíšovy reformy buddhismu v Tibetu sílí zájem o posílení pøímých kontaktù mezi Tibe any a duchovními mistry z Buddhovy vlasti. Øada Tibe anù odchází studovat do Indie, Nepálu a Kašmíru, v Tibetu naopak pùsobí mnozí indiètí a nepálští uèitelé. Jedenácté a dvanácté století bylo obdobím duchovního kvasu a èilých vzájemných kontaktù. Tantrická cvièení v rùzných podobách se stávají souèástí náboženského vnímání Tibe anù. Na bázi zvláštních technik a kolem jednotlivých mistrù-uèitelù se etablují základní školy tibetského buddhismu, jejich podškoly a odnože. Z kroužkù žákù shromáždìných kolem uèitele èi jeho odkazu vyrùstají záhy velké kláštery, jejichž rostoucí vliv je podporován jak jejich duchovním vìhlasem, tak bohatstvím a prestiží pøíslušníkù pøedních aristokratických rodin, kteøí vstupují do øádù. Jednotlivé šlechtické rody podporují své kláštery a pak je politicky využívají. Zásluhou Atíšova blízkého žáka a pokraèovatele Domtöna (Domtön Gjalwä Džungnä, 1004-1064), vznikla z Atíšova odkazu škola Kadampa (Škola ústních instrukcí), zdùrazòující správný výklad posvátných textù. Klášter Radeng, který Domtön založil (1057), se stal hlavním sídlem školy. V rámci školy se rozvinuly tøi linie - Kadam lamrimpa (linie postupné cesty), Kadam männgagpa (linie ústního uèení) a Kadam žingpawa (linie textových výkladù). Kadampa kladla dùraz na praktické uskuteèòování ideálu bódhisattvy v každodenním životì (altruismus, místo vlastního odchodu do nirvány pracovat ve prospìch ostatních bytostí a pomáhat jim na cestì k osvobození) a rozvinula meditaèní praxi lodžong (pøemìna mysli), založenou na proèiš ování mysli a pøemìnì negativních okolností a pøekážek na podmínky vhodné pro duchovní praxi. Kadampa si na rozdíl od ostatních škol, které postupnì rozšiøovaly i své mocensko-politické ambice, nevytvoøila pevnou centrální organizaci. Zanikla sice jako samostatná škola, avšak Atíšovo uèení a linie pøedání byly udržovány v jiných školách. Na pøelomu 14. a 15. století na ni pøímo navázala nejmladší škola tibetského buddhismu Gelugpa. Khönèhog Gjalpo (1034-1102) z rodu Khön, nositel tradice vadžrajánového uèení lamdä (cesta a plod), které do Tibetu pøinesli žáci indických jóginù, založil v roce 1073 jihozápadnì od Žikace klášter Sakja. Vlivný klášter, jehož zakladatel patøí mezi tzv. pìtici patriarchù školy Sakjapa (Saèhen gongma nga), rozvíjel uèení, provedl systematizaci tantrických nauk a brzy se stal nejenom hlavním sídlem celé školy, ale ve 13. století s podporou mongolských chánù i centrem vlády nad sjednoceným Tibetem. Dalšího z patriarchù, Sakjapanditu (vl. jm. Künga Gjalcchän Pal Zangpo, 1182-1251) pozval ke svému dvoru Èingischánùv vnuk Godan. Došlo k prvnímu setkání Mongolù s buddhismem. Godan sám na buddhismus pøestoupil a Tibetu nabídl zvláštní vzájemný vztah: Godan jakožto patron (tib. jön èi jöndag) mìl chránit Tibet proti cizím vpádùm a sakjapovští lamové se za to mìli stát duchovními uèiteli mongolských chánù a zasvìtit se náboženským potøebám (tib. èhö) svých patronù. Vztah, založený na uznání a sdílení stejných náboženských idejí, se oznaèuje jön-èhö, patron-lama. Sakjapanditovi, který se domù již nevrátil, Godan svìøil svìtskou moc nad centrálním Tibetem. Svou duchovní moc lama pøedal, tak jak je to v øádu Sakja zvykem, svému synovci Phagpovi. Když Sakjapandita i Godan v roce 1251 zemøeli, dohoda o vztahu patron-lama pøešla na chána Chubilaje, jehož oblíbencem se stal další z pìtice patriarchù, Sakjapanditùv synovec Phagpa (vl. jm. Lodö Gjalcchän). Jako chánùv duchovní rádce strávil u jeho dvora celkem 12 let. Chán mu vedle moci duchovní svìøil i svìtskou moc nad Tibetem. S pádem mongolské dynastie Jüan na èínském císaøském trùnì nastává i úpadek svìtského vlivu Sakjapy, avšak její hluboký náboženský vliv v Tibetu pøetrvává. Souèasný nejvyšší lama - držitel trùnu Sakji (Sakja thidzin) - Ngawang Künga (* 1945) sídlí v indickém exilu. Jiný Tibe an, Marpa Èhökji Lodö (1012-1097), který sám bìhem tøí pobytù strávil 120 DINGIR 4/2004

t é m a Potala, sídlo dalajlamù ve Lhase. Foto: Zuzana Ondomišiová. v Indii celkem 17 let, je pokládán za zakladatele školy Kagjüpa (škola ústní tradice). Od svého uèitele Nárópy získal zasvìcení do tzv. šesti jóg - jógy vnitøního tepla tummo, jógy iluzorního svìtla gjuma, jógy snu milam, jógy jasného svìtla ösal, jógy mezistavu mezi smrtí a znovuzrozením bardo a jógy pøenosu vìdomí phowa. Dále studoval sútry, tantry a uèení mahámudry (Velká peèe ). Vìnoval se i mantrajánì a od tantrických básníkù v Bengálsku pøevzal znalost mystických písní zvaných dóhá. Jeho uèení a pøeklady textù do tibetštiny vybudovaly základ pro druhé šíøení buddhismu v Tibetu. Jako jeden z nejvìtších tibetských pøekladatelù pøeložil do tibetštiny množství textù tantrického buddhismu, proto je zvaný Marpa Locáwa (Pøekladatel). Po návratu do Tibetu žil životem obyèejného hospodáøe s manželkou, která byla zároveò jeho duchovní družkou. Marpa mìl mezi nespoètem svých žákù ètyøi hlavní, kteøí založili vlastní podškoly øádu Kagjüpa. Marpùv žák Milaräpa Žäpa Dordže (1140-1123), velký tibetský básník, asketa, jógin a mystik se proslavil svou vytrvalostí v úsilí dosáhnout duchovního naplnìní. Duchovní praxe škol Kagjüpy integruje praktiky vycházející ze súter i tanter. Významné místo v ní zaujímá uèení a praxe kálaèakry (nauka o Kole èasu - božstvo Kálaèakra je spojováno s mýtem o bájné Šambhale, bohatý pramen pro studium buddhistické kosmologie, astrologie, astronomie, energetických systémù v tìle, vztah mysli a tìla apod.) a šest jóg Nárópy. Všechny tradice Kagjüpy kladou dùraz na pøímé pøedávání uèení z mistra na žáka. Milaräpovi žáci zformovali dva hlavní smìry tradice Kagjü: jógin Khjungpo Naldžorpa (asi 990-1138) vìtev Šangpa-kagjü a lékaø Gampopa Sönam Rinèhen (1079-1153) vìtev Dagpo-kagjü. Gampopa svým pùsobením podnítil vznik dalších podškol své linie - Karma-kagjü, Cchal-kagjü, Baram-kagjü a Phagmo-kagjü s jejími dalšími osmi smìry. Tyto školy vesmìs odvozují své názvy od míst, kde stojí èi stály jejich vùdèí kláštery. Nìkteré z nich, zejména školy Karma-kagjü a Phagmo-kagjü sehrály pozdìji své role nejen v duchovních, ale i v politických dìjinách Tibetu. V linii Karma-kagjü (ústní tradice karmapù), kterou založil Gampopùv žák, první karmapa Düsum Khjenpa (1110-1193), se poprvé v tibetském buddhismu objevila tradice vyhledávání pøevtìlencù (tulku) v následnické linii hlavních nositelù uèení. Tuto tradici postupnì pøevzaly všechny školy tibetského buddhismu. Hlavním sídlem se stal klášter Cchurphu v centrálním Tibetu (zal. 1189). Po roce 1959 pøenesl 16. karmapa v exilu své sídlo do kláštera Rumtek v Sikkimu. Sedmnáctý karmapa Urgjän Thinlä Dordže (*1985), který byl v roce 1992 vyhledán v severovýchodním Tibetu a dosazen na trùn v Cchurphu, uprchnul na zaèátku roku 2000 z Tibetu do exilu v Indii. O vznik poslední školy tibetského buddhismu Gelugpa (Škola ctnostných tradic) se zasloužil na pøelomu 14. a 15. stol. Congkhapa (vl. jm. Lozang Dagpa, 1357-1419). Pøišel do centrálního Tibetu studovat u øady mistrù uèení škol Kagjü, Sakja i Kadam. Byl ale znechucen úpadkem duchovní stránky a mravù v klášterních komunitách a jejich pøílišným zájmem o politiku, moc a prospìch. Zreorganizoval proto Atíšovu reformovanou školu Kadam a formuloval pravidla nového øádu. Striktním požadavkem se stal absolutní celibát a dodržování klášterní disciplíny. Dùraz byl kladen na studium všech pìti vìdních oborù : 1. gramatika, 2. umìní a matematika, 3. medicína, 4. logika a 5. filosofie madhjamaky (støední cesty) a meditaèní praxi zamìøenou k dosažení bódhièitty (mysli osvícení) a nahlížení všech jevù jako prázdnoty (šúnjata). Aby se odlišila od starších tradic, používá tato škola obøadní žluté èepice - proto též Škola žlutých èepic (tib. žaser). Hlavními kláštery v centrálním Tibetu se staly tzv. tøi pilíøe uèenosti Sera, Däpung a Gandän, dále sídlo panèhenlamù Tašilhünpo v Žikace, kláštery Kumbum a Labrang v Amdu. Pøevzali tradici vyhledávání pøevtìlencù (tulku). Nositelem tradice Gelug je sice opat - držitel trùnu kláštera Gandän gandänthipa, pøevtìlenec v Congkhapovì linii, avšak nejvýznamnìjšími pøedstaviteli se staly linie pøevtìlencù Congkhapových duchovních synù - dalajlamù a panèhenlamù. Titul dalajlama (mong. tale = oceán, oceán moudrosti) získal v roce 1578 Gendün Gjamccho (stal se 3. dalajlamou,1543-1588) od mongolského vùdce Altana. Došlo k obnovení svazku patron-lama, èímž zaèíná posun øádu Gelugpa k vládnoucí teokracii, která byla dovršena v dobì Velkého Pátého dalajlamy Ngawang Lozang Gjamccha (1617-1682), jenž se s pomocí mongolského vùdce Gušri chana a následnì i mandžuského dvora v Pekingu chopil v roce 1642 též svìtské moci v Tibetu. Pátý dalajlama udìlil titul panèhenlama (velký uèenec) svému staršímu uèiteli a nechal vystavìt Potalu ve Lhase. V dobì 3., 4. a 5. dalajlamy (16.-17. stol.) byla upevnìna konverze Mongolù k buddhismu. Pøes Mongolsko se tibetský buddhismus pozdìji šíøí dále do Burjatska a až ke Kalmykùm na Volze. Souèasný 14. dalajlama Tändzin Gjamccho (* 1935) pobývá od roku 1959 v exilu v Dharamsale v severní Indii a pod vlivem politicko-historických okolností se ocitl v roli nejvyššího duchovního i politického pøedstavitele Tibe anù. Po smrti 10. panèhenlamy Èhökji Gjalcchäna (1938-1989), který do exilu neodešel, byl vyhledán jeho 11. pøevtìlenec Gendün Èhökji Òima (* 1989), jenž byl ovšem èínskou politickou ð Dokonèení na další stranì dole v rámeèku. DINGIR 4/2004 121

t é m a Tibe ané a jejich náboženství jsou ve vìzení západních romantických pøedstav TIBETSKÝ BUDDHISMUS BEZ RÙŽOVÝCH BRÝLÍ ¼ubomír Sklenka Popularita Tibetu a tibetského buddhismu na Západì dosáhla v posledních letech stavu, kdy mnoho praktikujících buddhistù a pøíznivcù Tibetu a tibetského buddhismu pøijalo pøedstavu ideálního, vysnìného Tibetu. Desetitisíce turistù se každý rok vydávají na zájezd do Tibetu, na který je pod záminkou expedice do tajemné zemì lákají velké i malé cestovní kanceláøe. V tajemné Šangri-la, magické zemi na støeše svìta, hledáme to, co nechceme nebo neumíme hledat doma. To, že je buddhismus a jeho tibetská forma jednou z možností, jak naplnit náš duchovní život, je logické a normální. Tibet a tibetský buddhismus bychom však mìli vidìt takový, jaký je, se všemi jeho klady i zápory. To nejlepší, co mùžeme udìlat, je odložit rùžové brýle idealismu a snù a podívat se na tibetský svìt v plné jeho barevnosti. - Následující text se snaží ukázat nìkteré ménì známé a èásteènì kontroverzní události v nedávné tibetské historii. Jeho cílem není nìkoho od Tibetu a tibetského buddhismu odradit, ale spíše pomoci pøi odkládání onìch rùžových brýlí... ð Dokonèení z pøedchozích stran. garniturou záhy odstranìn do domácího vìzení a nahrazen prorežimním vyvolencem Gjalcchän Norbuem (* 1990). S odchodem vysokých lamù i prostých mnichù do exilu po roce 1959 se zachování a udržování tradic pøesouvá do zemí exilu, kde od 60. let 20. století nastupuje fenomén šíøení tibetského buddhismu v západních (Evropa, Amerika Austrálie) i ve východních (Indie, Nepál, Tchajwan) zemích. Jsou zakládána buddhistická centra jednotlivých linií a tradic, zvìtšují se exilové komunity, lamové pøedávají uèení narùstajícímu poètu západních žákù, pracují na univerzitách, vyuèuje se tibetština, buddhismus, pøekládají se a publikují texty, Zápaïané pøijímají mnišské sliby. Postupnì od 80. let, kdy v Èínì i Tibetu skonèilo období nejtužších protináboženských represí, prožívá Buddhovo uèení renesanci v mezích možností i v samotném Tibetu. n PhDr. Zuzana Ondomišiová (*1962) je etnografka, tibetoložka. Zabývá se kulturou a dìjinami Tibetu, pøednáší na Institutu Dálného východu FF UK v Praze. Je pøedsedkyní Nadaèního fondu Potala. Spojení svìtské a duchovní moci, které je známé prakticky po celém svìtì, se nevyhnulo ani Tibetu. Již od prvního pøíchodu buddhismu do Tibetu tibetští králové a jejich pozdìjší následovníci využívali buddhismus k získávání, upevòování nebo rozšiøování své moci. Dvanáct století tibetské historie spojené s buddhismem je obdobím soupeøení místních svìtských vládcù podporovaných nebo podporujících rùzné buddhistické školy, obdobím plným násilných i nenásilných støetù nejen mezi vládci, ale i mezi pøíslušníky a pøívrženci jednotlivých buddhistických škol. Tìchto støetù se úèastnily všechny hlavní tibetské buddhistické školy i pøíslušníci pùvodního tibetského náboženství - bönu. Od 8. století Tibetu dominovala škola Òingma až do doby, kdy v zemi vznikly a získaly na významu další školy založené v prùbìhu druhého šíøení buddhismu. Od poloviny 13. století dominovala Tibetu škola Sakja, v 15. - 17. století vládly v Tibetu svìtské dynastie za podpory školy Kagjü, zejména Karma Kagjü. V 17. století pøevzala dominantní roli škola Gelug. Stalo se to v dobì 5. dalajlamy, kdy se Tibet zmìnil v teokratický stát a kdy propojení svìtské a duchovní moci v osobì dalajlamù dosáhlo vrcholu. Tento stav se zachoval až do èínské okupace v polovinì 20. století. Od této doby Tibetu dominuje krutý nacionalistický a komunistický režim novodobých vládcù z Pekingu. Tibetská historie i historie dalších buddhistických zemí v Asii ukazuje, že stejnì jako køes anství, islám nebo hinduismus, tak i buddhismus byl, je a pravdìpodobnì i bude zneužíván vládnoucími nebo vládychtivými jednotlivci a skupinami. Jménem buddhismu bylo vedeno mnoho krvavých bojù po celé Asii. Toto zneužití buddhismu (stejnì jako køes anství èi islámu) mnozí buddhisté a pøíznivci buddhismu neradi pøiznávají a radìji pøejímají nepravdivé tvrzení, že ve jménu mírumilovného buddhismu nikdy nebyly vedeny žádné války. Boj o pravého karmapu V moderní tibetské historii najdeme mnoho pøíkladù, kdy politika, politikaøení, mocenské ambice a prestiž sehrály klíèovou roli v oblasti výsostnì duchovní. Z pohledu Západu se snad nejvýraznìji projevily v událostech kolem vyhledání 17. karmapy, které kromì jiného ukázaly na rozpory v tibetské exilové komunitì v Indii a Nepálu. Situace, kdy byli na významnou duchovní pozici vybráni dva i tøi kandidáti, v historii Tibetu není nièím novým: došlo k ní již nìkolikrát. Smrt 16. karmapy Rangèung Rigpä Dordžeho v roce 1981 postavila Tibe any pøed obtížný úkol najít nové vtìlení jednoho z nejvýše postavených lamù v situaci, kdy pøibližnì 98 % Tibe anù (asi 5-6 mil.) žije v Èínou okupovaném Tibetu a jen asi 2 % (100-200 tis.) žijí v exilu. Ale prakticky všichni hlavní a významní pøedstavitelé všech buddhistických škol a všichni buddhistiètí uèenci žijí v exilu. Ètyøi nejbližší žáci 16. karmapy - regenti Tai Situ rinpoèhe, Gjalcchab rinpoèhe, Žamar rinpoèhe a Džamgön Kongthul rinpoèhe - zaèali v souladu s tisíciletou 122 DINGIR 4/2004

t é m a tradicí hledat nového karmapu a èínské úøady do procesu vyhledávání nijak nezasahovaly. Na jaøe 1992 zahynul pøi automobilové nehodì Džamgön Kongthul rinpoèhe, a tak koneèné rozhodnutí o novém karmapovi zùstalo na zbylých tøech regentech. Tai Situ rinpoèhe a Gjalcchab rinpoèhe oznaèili za sedmnáctého karmapu Orgjän Thinlä Dordžeho (*1985). Ten byl v létì 1992 po uznání dalajlamou (dalajlama karmapu nepotvrzuje protože patøí do jiné školy) intronizován v tradièním sídle karmapù v klášteøe Cchurphu, asi 70 km západnì od Lhasy. Tøetí z regentù Žamar rinpoèhe pøišel s jiným kandidátem. V roce 1993 byl tímto regentem v indickém Dillí intronizován sedmnáctým karmapou Thajä Dordže (*1983), který nebyl dalajlamou uznán. Dnes, po nìkolika letech, se situace kolem obou karmapù uklidnila, opadly vášnì a všichni Tibe ané v Tibetu a naprostá vìtšina tibetských exulantù uznává karmapu Orgjän Thinlä Dordžeho. Thajä Dordže, sídlící v Dillí, je uznáván malou skupinou Tibe anù soustøedìných kolem Žamar rinpoèheho. V Evropì a USA je však situace jiná, pøedevším díky velkému množství buddhistických center vedených dánským lamou Ole Nydahlem, jenž patøí do linie Žamar rinpoèheho. Poèty pøíznivcù jednoho i druhého karmapy na Západì jsou pøibližnì vyrovnané, možná s malou pøevahou stoupencù Thajä Dordžeho. Èínské úøady rády využily rozkolu v tibetské exilové komunitì a rychle pøispìchaly s oficiálním potvrzením Orgjän Thinlä Dordžeho a zároveò pøedpokládali, že si mladého karmapu na svém území v Tibetu vychovají podle svých pøedstav. Karmapa obklopený nepøátelským prostøedím policie a falešných mnichù, nasazených do kláštera èínskými úøady, bojoval o zachování své identity a osobnosti více než sedm let. Pomáhala mu v tom Foto: Zuzana Ondomišiová. pouze hrstka nejbližších. Ve svých deseti letech odmítl uznat panèhenlamu,* jehož vybraly èínské úøady na truc dalajlamovi, a podpoøil dalajlamou uznaného Gendün Èhökji Òimu. Èína mnohokrát zneužila karmapova pobytu v Tibetu k propagandistické kampani o údajné náboženské svobodì v Tibetu. Nakonec karmapa na zaèátku ledna 2000 za dramatických okolností uprchnul do indického exilu. Dalajlama versus èínské vedení Krátce po vyhledání 17. karmapy si Tibe ané našli i nového panèhenlamu, který je všeobecnì považován, hned po dalajlamovi, za druhou nejvýznamnìjší postavu tradièní tibetské spoleènosti. Dalo by se tedy oèekávat, že vyhledání jedenácté inkarnace panèhenlamy budou provázet i podobné problémy jako v pøípadì vyhledání 17. karmapy. Situace se však vyvinula úplnì jinak: tibetská exilová komunita i Tibe ané v okupovaném Tibetu jednoznaènì pøijali jediného kandidáta, èínské úøady však proti tomuto kandidátovi tvrdì zasáhly, okamžitì jej uvìznily a pøišly s vlastním kandidátem. Proè najednou taková zmìna, když od intronizace karmapy neuplynuly ani tøi roky? Poté, co tibetské historii dominovala v posledních 400 letech škola Gelug, jsou i dnes naprostou vìtšinou tibetské spoleènosti, v Tibetu i exilu, vnímáni dalajlama a panèhenlama nejen jako významní duchovní uèitelé, ale i jako svìtští vùdci. Oba byli v dobì obsazení Tibetu v 50. letech 20. století ustaveni nejen do svých duchovních, ale i svìtských a politických funkcí. Jejich životní osudy se po necelých deseti letech rozešly. Ètrnáctý dalajlama Tändzin Gjamccho (*1935) uprchnul do indického exilu a stal se osobností, kterou zná celý svìt jako neúnavného bojovníka za nenásilné øešení tibetského problému. Desátý panèhenlama Èhökji Gjalcchän (1938-1989) z Tibetu neutekl a strávil mnoho let v èínských vìznicích, pøi nedobrovolném pobytu v Èínì však i ve významných politických funkcích. Po svém návratu do Tibetu za zatím nevyjasnìných okolností * panèhenlama - po dalajlamovi druhý nejvyšší pøedstavitel školy Gelug. zemøel. Na jeho osobu jsou dodnes rozporuplné názory: jedni ho považují za kolaboranta, druzí za hrdinskou obì èínských represí. Seriozní zhodnocení jeho úlohy v tibetských dìjinách bude provedeno pravdìpodobnì až s odstupem nìkolika let. Na rozdíl od dalajlamy a panèhenlamy je karmapa Tibe any, èínskými úøady i okolním svìtem vnímán pouze jako duchovní vùdce a hlavní pøestavitel Karma-kagjü, jednoho z pìti smìrù školy Kagjü. Vyhledání 17. karmapy byla sice událost významná, avšak pøímo se dotkla pouze relativnì malého poètu Tibe anù, kteøí se hlásí ke smìru Karma-kagjü. Autorita souèasného 14. dalajlamy je mezi Tibe any, bez ohledu na to, kde žijí, tak velká, že jeho rozhodnutí jsou jednoznaènì pøijímána. Proto poté, co v roce 1989 zemøel 10. panèhenlama, inicioval dalajlama proces tradièního vyhledávání nového vtìlení. Po šesti letech v kvìtnu 1995 dalajlama oficiálnì potvrdil jako jedenáctého tibetského panèhenlamu (dalajlama panèhenlamu potvrzuje - patøí do stejné školy Gelug) Gendün Èhökji Òimu. V procesu vyhledání nového panèhenlamy tedy hrál jednu z hlavních rolí dalajlama, hlavní ideologický protivník èínského komunistického vedení. Již k èinnosti pøedcházejícího desátého panèhenlamy èínské úøady nemlèely, a tak rozhodnì vstoupily do procesu, v nìmž mìl dalajlama jednoznaènì navrch. Po nìkolika dnech vyèkávání byl Gendün Èhökji Òima i s rodièi zadržen a uvìznìn na neznámém místì. Souèasnì s ním èínská policie zatkla také Èhadel Rinpoèheho, pøedstaveného sídelního kláštera panèhenlamù Tašilhünpo, který vedl skupinu vyhledávající nového panèhenlamu. Dodnes jsou oba zadržováni. Po pùl roce pøišly èínské úøady s vlastním kandidátem na panèhenlamu. Gjalcchän Norbu byl ve zinscenovaném obøadu v chrámì Džókhang ve Lhase intronizován jako jedenáctý panèhenlama. Nikdo z Tibe- anù v Tibetu ani v exilu ve svìtì ho však neuznal. Mocný blesk a budoucnost tibetského exilu V posledních letech øešila i samotná tibetská exilová komunita závažný problém, který pošramotil povìst Tibe anù a tibetského buddhismu na Západì. Jedním z hlavních aktérù problému Dordže Šudgän byl sám 14. dalajlama Tändzin Gjamccho, který pro mnoho západních pøíznivcù buddhismu ztratil auru neochvìjného náboženského DINGIR 4/2004 123

t é m a vùdce a jeho vlastní škola Gelug se dramaticky rozdìlila na dva tábory (Brechtová). Koncem 70. let 20. století se dalajlama veøejnì zøekl jednoho z ochráncù školy Gelug, který má svùj pùvod v 17. století. Dordže Šugdäna (v pøekladu Mocný blesk ) oznaèil za jednoho z nejnebezpeènìjších démonù, který byl kdy podroben a pøinucen k ochranì buddhismu a který krutì trestá všechny, kteøí ho zradí (Brechtová). I pøesto, že Dordže Šugdän plní roli ochránce školy Gelug, dalajlama jako nejvyšší pøedstavitel této školy vyzval Tibe- any, aby se Mocného blesku vzdali. To vyvolalo velkou roztržku v Gelugpì, kde uctívaní Dordže Šugdäna mìlo hlubokou tradici. Dùvodù, proè dalajlama odmítl uctívání Dordže Šugdäna, je více. Kromì doktrinálních buddhistických dùvodù plynoucích z nebezpeènosti mocného božstva to byly i dùvody sociální a politické. Mezi nejdùležitìjší úkoly Dordže Šugdäna patøí chránit školu Gelug jako vládnoucí školu v Tibetu a chránit èistotu gelugpovského uèení pøed vlivy dalších škol, zejména pøed Òingmou. Tato koncepce byla v Tibetu pøijatelná v minulých stoletích, ale v dobì rychle se mìnícího života na konci 20. století musela být opuštìna. Nejistá budoucnost tibetské exilové komunity a postupující vìk dalajlamy, zatím jediného jednotícího prvku tibetského exilu i Tibe anù v okupovaném Tibetu, vede hlavní politické i duchovní exilové autority stále k vìtší spolupráci, k pøekonávání ideologických a dogmatických rozdílù mezi jednotlivými buddhistickými školami i nebuddhistickým bönem, který je dnes spíše další buddhistickou školou. Stále dùležitìjší roli hrají rùzná ekumenická setkání a pøebírání praxí z jiných škol. Na druhé stranì je vidìt snahu po doktrinální èistotì, konzervativní dodržování staletých tradic a zachovávání výluènosti vládnoucí školy Gelug, kterou reprezentují pøíznivci Dordže Šugdäna. Dalajlamovy snahy o potlaèení významu Mocného blesku a jeho pøívržencù zesílily v roce 1996. Tehdy již bylo zøejmé, že jedním Foto: Zuzana Ondomišiová. z vážných kandidátù na budoucího duchovního vùdce Tibe anù je 17. karmapa Orgjän Thinlä Dordže - pøíslušník školy Kagjü. Stoupenci Dordže Šugdäna se sdružili do nìkolika umírnìných i velmi radikálních organizací. O sporu se dozvìdìl celý svìt. Vìzni Šangri-la Nedílnou souèástí tibetské duchovní tradice jsou nejen vysoce postavení mniši a mnišky - lamové a tulkuové, kteøí dosáhli hlubokého Dalajlama mezi pravdou a tolerancí Britský autor indického pùvodu Gavin D Costa se ve své práci The Meeting of Religions and the Trinity (New York, Orbis, 2000) zabývá populárním názorem, že všechna náboženství jsou si v zásadì rovna. Všímá si nejvýznamnìjších pøedstavitelù tohoto pojetí (obvykle nazývaného pluralismus), kteøí silnì ovlivòují souèasné intelektuální klima. Vedle západních myslitelù (J. Hick, P. Knitter, D. Cohn-Sherbok) se zamìøuje také na pøedstavitele východní moudrosti. Jeho kritické pozornosti neušel ani na Západì velmi populární dalajlama, o nìmž se obecnì soudí, že je hlasatelem pluralistické teze o rovnosti všech náboženství. V kapitole vìnované dalajlamovi podrobuje D Costa kritickému rozboru publikované texty, vyjadøující dalajlamovy myšlenky. Ve své práci s prameny rozlišuje dalajlamovy promluvy v angliètinì, urèené nejširšímu západnímu publiku, dále projevy v tibetštinì, pøekládané do angliètiny, a urèené smíšenému publiku, a dále promluvy v tibetštinì, urèené výhradnì tibetským buddhistùm (str. 74). Z peèlivého rozboru dalajlamových promluv vyplývá celá øada skuteèností, které vrhají jasnìjší svìtlo na tohoto východního mudrce, považovaného obecnì za symbol náboženské tolerance a vstøícnosti. Dalajlamovo pojetí jednotlivých náboženství je skuteènì velmi vstøícné: je proti všem snahám o misionaøení a získávání konvertitù, podle nìj mají všechna náboženství stejný cíl, jímž je láska resp. soucit (str. 76). Dalajlama má za to, že každý èlovìk by mìl hledat tu duchovní cestu, která nejlépe odpovídá jeho duchovním potøebám, pøirovnává volbu náboženství k volbì jídel podle chuti èi podle vkusu (str. 77). Pro nìkoho je vhodnou cestou buddhismus, pro jiného je ale mnohem vhodnìjší køes- anství. Dalajlama nechce, aby všichni byli buddhisté, a právì tak nechce jedno všezahrnující svìtové náboženství (str. 78). Dalajlama ovšem nikterak nezastírá, že toto jeho pøesvìdèení vychází z buddhistického pohledu na svìt. V jeho promluvách se opakovanì objevují dva základní pøedpoklady (str. 75 a 78), typické pro buddhistickou moudrost: 1. pøednost spirituální praxe pøed doktrinální vìroukou (jedna ze základních tezí školy Gelug tibetského buddhismu, jejímž je dalajlama pøedstavitelem), 2. volba vhodných prostøedkù (upájakaušalja) pøi sdìlování duchovní pravdy, tj. prostøedkù odpovídajících duchovní zralosti posluchaèù. Volba vhodných prostøedkù podle stupnì duchovního vývoje posluchaèe je jednou z klíèových doktrín mahajánového buddhismu. Tyto dva pøedpoklady ovšem vycházejí ze specificky buddhistického pojetí skuteènosti. Praxe má proto pøednost pøed teorií, že teorie, vyjádøená ve slovech, patøí do dimenze konvenèní, tj. pøedposlední pravdy. Absolutní, resp. poslední pravda, jak ukázal veliký buddhistický myslitel Nágadržuna, pøesahuje možnosti lidské øeèi a je totožná s nahlédnutím univerzální prázdnoty (sunjata). Vìrouèné výpovìdi, vyjádøené v rovinì konvenèní pravdy, nemají poslední dùležitost, mají smìrovat èlovìka k duchovní praxi, k lásce, resp. soucitu (karuna). Ovšem duchovnì praktikující èlovìk postupnì dozrává k vìdomému následování univerzálního zákona (dharma). Postupnì získává stále pøíznivìjší karmické dispozice. Postupnì v kolobìhu reinkarnací (samsára) dospívá 124 DINGIR 4/2004

t é m a duchovního vhledu a jsou schopni pøedávat svým žákùm nejvyšší uèení, ale i potulní mniši, poustevníci, vìštci, astrologové, šamani, zaklínaèi a znalci magických formulí. Všichni patøí do každodenního duchovního svìta Tibe anù, který zahrnuje nejen tibetský buddhismus, ale i bön a pùvodní tibetské náboženské pøedstavy v tzv. kultu horských božstev. Do exilu odešli hlavnì pøedstavitelé mnišského buddhismu, zatímco nositelé lidového buddhismu zùstali pøevážnì v Tibetu. A tak se k nám dostala jen ta èást tibetské duchovní tradice, kterou reprezentují lamové a tulkuové. (Bishop) Lidová stránka tibetského náboženství byla zanechána v okupovaném Tibetu, což je také jednou z pøíèin toho, že tibetský buddhismus je na Západì vnímán jako systematiètìjší, než jakým ve skuteènosti je èi alespoò døíve byl. Temné a ponìkud chaotické stránky tibetského buddhismu byly zanechány za høebeny hor na okupovaném území a tibetský buddhismus se na Západì zjevil znovuzrozený a jaksi oèištìný. (Rozehnalová) Toto nové vnímání oèištìného tibetského buddhismu na Západì nìkteøí tibetští i západní uèenci dokonce oznaèují za novou, tzv. západní formu tibetského buddhismu. Nepochopení rozdílù mezi naším západním tibetským buddhismem a skuteènými duchovními pøedstavami Tibe anù v Tibetu, umocnìné našimi pøedstavami a sny pøi ètení knih Lobsang Rampy, Jamese Hiltona nebo Alexandry David-Néelové pravdìpodobnì vedou k tomu, že si vytváøíme o Tibetu mýty, které jsou realitì velmi vzdálené. To, že by samotní Tibe ané mohli tyto naše pøedstavy a mýty uvést na pravou míru, je zatím nereálné. Tibe ané totiž hledají na Západì oporu a pomoc a za takové situace jistì není vhodné boøit mýty, které právì tuto potøebnou pozornost Západu pøitahují. (Rozehnalová) Významný americký znalec tibetského buddhismu Donald Lopez trefnì pojmenoval stav, ve kterém se dnes Tibet nachází, slovy Tibe ané jsou dnes vìzni mýtu o Šangri-la. A co s tím mùžeme udìlat my? Pokusme se sami v sobì zlomit mýtus Šangri-la a vypustit Tibe any z jejich vìzení... n Literatura Bishop, Peter: Dreams of Power, Tibetan Buddhism and the Western Imagination, London, The Athlone Press, 1993. Brechtová, Eva: Spor o Dordže Šugdäna, Tibetské listy è. 21, podzim 2003, s. 11-13. Dreyfus, Georges: The Shuk-den affair, Origin of a controversy, William College, Fall 1999. Lenior, Fréderic: Setkávání buddhismu se Západem, Praha, Volvox Globátor, 2002. Lopez, Donald: Prisoners of Shangri-la, London & Chicago, The University of Chicago Press, 1998. Rozehnalová, Jana: Hollywoodský buddhismus - nové podoby starého náboženství, Tibetské listy è. 25, podzim 2004, s. 13-16. Sklenka, ¼ubomír: První tøi roky 21. století - Rozvoj nebo destrukce Tibetu?, Tibetské listy è. 24, léto 2004, s. 7-9. Sklenka, ¼ubomír: Útìk karmapy do Indie - nadìje pro Tibe any?, Tibetské listy è. 7, jaro 2000, s. 7-10. The Worship of Shugden, Documents related to a Tibetan Controversy, Department of Religion and Culture, Central Tibetan Administration, Dharamsala, nedatováno. ¼ubomír Sklenka (*1961) je šéfredaktorem èasopisu Tibetské listy a pøedsedou Obèanského sdružení Lungta. k pravému poznání, tj. k poznání prázdnoty. Na rùzných stupních tohoto duchovního vývoje je èlovìk oslovitelný rùznými vìroukami, v jisté fázi je proto pro nìj vhodný køes anský teismus, jindy zase Šankarova advaita vedanta atd. Z tohoto dùvodu mùže mít dalajlama velmi pragmatické pojetí vìrouky. Nezáleží na ní, protože spirituální praxe smìruje èlovìka k buddhovství nezávisle na vìrouce, vìrouka zaène být dùležitá až v nejpokroèilejším stadiu duchovního vývoje (str. 83). Pøesto ale dùležitá je. Dalajlama pøipouští, že buddhovství nelze dosáhnout bez poznání pravé nauky. Škola Gelug, jejímž je pøedstavitelem, je ostatnì známa svými polemickými spisy, argumentujícími proti jiným školám buddhismu. Dalajlama pøipouští, že argumentace má svùj smysl, že i v rámci buddhismu existuje hierarchie pravd (str. 79). V jedné ze svých promluv v tibetštinì napøíklad pøedkládá pìt argumentù proti existenci osobního Boha (str. 87). Škola Gelug vystupuje s nárokem, že v ní a jenom v ní je obsažena plnost buddhismu, integruje totiž hinajanový, mahajanový i tantrický buddhismus, zatímco ostatním formám buddhismu vždy nìco XIV. dalajlama. Foto z brožury Soucítìní a osobnost (Tibetské kulturní centrum, 2004) podstatného chybí. Analogicky lze samozøejmì vztáhnout polemické argumenty školy Gelug na nebuddhistická náboženství. Velkorysost vùèi nim, typická pro mnohé (aè ne všechny) pøedstavitele buddhismu, je podmínìná dvìma zmínìnými pøedpoklady: pøednost praxe vzhledem k teorii a volba vhodných prostøedkù komunikace. Princip pøednosti praxe vùèi teorii a z nìho plynoucí relativizaci vší vìrouky ovšem dalajlama neaplikuje rovnomìrnì: uèení o prázdnotì (sunjata) považuje za objektivnì platné. Toto uèení pøedstavuje ontologický rámec jeho velkorysé teorie mezináboženských vztahù (str. 82). Dalším dùvodem velkorysosti je uèení o pøevtìlování: není tøeba spìchat, duchovní vývoj k poznání dharmy a k realizaci buddhovství má k dispozici bezpoèet životù. Definujeme-li tedy pluralismus jako pøesvìdèení, že všechna náboženství jsou si rovna, pak dalajlama rozhodnì není pluralista. Definujeme-li naopak exkluzivismus jako názor, že mé náboženství je nejlepším, resp. nejadekvátnìjším vyjádøením poslední pravdy, nebo jinými slovy, že jen mé náboženství zvìstuje pravou duchovní cestu, kterou nakonec musí nebo by mìli projít všichni, pak je dalajlama dobrým pøíkladem exkluzivisty, což je také závìr D Costovy analýzy (str. 93). Nemíní ovšem tento závìr jako kritickou výtku, spíše se snaží rozptýlit jedno velmi rozšíøené nedorozumìní, a také odhalit jeden oblíbený mýtus. Rozhodnì nepodezírá dalajlamu z neupøímnosti. Nicménì upozoròuje na skuteènost, že se dalajlama a jeho obec vìøících musí vyrovnávat s dùsledky agrese Èíny vùèi Tibetu a jí zpùsobeného vyhnanství. V této situaci jsou do jisté míry odkázáni na pomoc a podporu západních køes anù. Dalajlamovo veøejné vystupování a jeho pojetí mezináboženských vztahù je tøeba vidìt i v tìchto souvislostech (str. 74). Pavel Hošek DINGIR 4/2004 125

t é m a Patinu kulturního bohatství Tibetu stírají západní turisté, èínští byrokraté i místní konzum PØEŽIJE DUCHOVNÍ DÌDICTVÍ TIBETU? Zuzana Ondomišiová Není pochyb, že zájem Tibe anù o duchovní stránku lidského života vyjádøenou v Tibetu zejména prostøednictvím množství tradièních škol, podškol a linií tibetského buddhismu, ale i pozùstatkù dávného šamanistického bönu, nebyl dosud udolán narùstajícím atakem moderního konzumního života a pozápadnìlé civilizace, které do Tibetu v menší míøe pøinášejí nároky turistù, avšak ve vìtší míøe je zde plánovitì buduje pekingská vláda. Lhasa i jiná místa se mìní v chaotické dopravní uzly, pøecpané výpravami západních i èínských turistù s nabroušenými objektivy, jejichž honbu za autentièností má uspokojit výprodej instantních turistických klišé. Vedle tohoto kupèení penìzomìncù v chrámu se odehrává paralelní život tibetské spoleènosti. Starý chrám Džókhang uprostøed lhaského poutního okruhu Barkor, hojnì navštìvovaný poutníky i turisty, je stále v obležení davù. Aèkoli poutníci pøicházejí do chrámu vždy s myšlenkou na dar klášteru a obìtují drobné peníze podle svých možností u jednotlivých soch èi oltáøù, ve Lhase nastavuje svou pøerozdìlující dlaò i stát. Turista zaplatí desetinásobnì více než místní poutník. Ještì pøed rokem to byly v pøepoètu asi ètyøi americké dolary, teï už je to témìø deset. Za budkou, v níž mniši prodávají vstupenky, jsou návštìvníci navedeni do postranního vchodu, kde lístky kontroluje uniformovaný pøíslušník policie. Z plochých støech je dobrý výhled na Lhasu, i když výškových budov pøibývá a zvolna zaèínají svírat døíve nedotknutelnou majestátnost nedaleké Potaly. Ze støechy je vidìt i umìle vytvoøené námìstí, které v 80. letech 20. století uvolnilo kamerám nové policejní stanice výhled na hlavní vchod do chrámu. Za ním se vypíná kopec Èagpori, kde místo zboøené proslulé klášterní lékaøské koleje trèí k nebi kovová konstrukce vysílaèe. Ulièka, kterou se kolem nìj ještì nedávno dalo projít ke skále Tisíce Obèanské sdružení Lungta Obèanské sdružení Lungta je nevládní neziskové sdružení obèanù, kteøí se zajímají o Tibet, tibetskou kulturu nebo tibetský buddhismus. Základním cílem sdružení je získávat a zveøejòovat pravdivé informace o unikátní tibetské kultuøe, tibetském buddhismu a situaci v Tibetu, a tím pùsobit na èeskou spoleènost, zejména mládež, vést ji nejen k respektování tibetské kultury, ale i k úctì k obèanským a lidským právùm obecnì, k toleranci a snaze pochopit odlišné kultury a zpùsoby života. Klášterní škola v Ladaku. Foto: Miroslav Pošta, Lungta. Hlavní aktivity v Èeské republice vydávání èasopisu Tibetské listy a provozování Informaèního systému o Tibetu TIBINFO; poøádání pøednášek, výstav, koncertù; koordinace kampanì Vlajka pro Tibet - vztyèování tibetských vlajek na radnicích mìst a obcí ÈR, kampanì na záchranu politických vìzòù apod.; vydávaní materiálù o Tibetu, napø. knihy, videokazety apod. Hlavní vzdìlávací aktivity v zahranièí finanèní podpora školy pro nevidomé ve Lhase; výuka a materiální podpora klášterních škol v indickém Ladaku; finanèní podpora tibetského Èasopisu exilové mládeže v indické Dharamsale. Obèanské sdružení Lungta, Dlouhá 33, 110 00 Praha 1, tel. 604 614 577, e-mail: lungta@centrum.cz, web: http://www.lungta.cz; http:// www.tibinfo.cz Informace o veøejné sbírce na stranì 133. 126 DINGIR 4/2004

t é m a buddhù s malbami a rytinami postav a symbolù tibetského panteonu, je už také zakázaná. Vojenská stanice hlídá vysílaè a jeho okolí i pøed poutníky. Bìhem minulých zhruba tøí let byly povinnì unifikovány všechny stánky trhovcù na Barkoru, èást tibetských tváøí postupnì vystøídali èínští prodejci. Sílí tlak zakázat zvyk zapalovat v chrámu obìtní máslové lampièky, proto byl pøed vchodem vybudován betonový domek, kam se hoøící lampièky mohou umís ovat. Na Barkoru vyrostly secesnì košaté stožáry s naddimenzovaným množstvím obøích sklenìných koulí, které v noci nikdy nesvítí všechny a èasto nesvítí vùbec. Nad jednou z plochých støech chrámu Džókhang je vztyèena plátìná zástìna a pod ní je pult se suvenýry a nápoji, aby se turisté znavení vyšplháním do druhého patra v nadmoøské výšce 3 760 metrù mohli obèerstvit. Tøi mniši se usilovnì snaží vyhovìt pøekøikování èínských turistek a západních dobrodruhù. Hlavní plošina, odkud se dají poøídit žádané klasické zábìry, je uzavøena. Natøásá se na ní obtloustlý Èíòan navleèený do èínské pøedstavy o tibetském kroji a s týmem sebejistých asistentek a ostøe se tváøících kameramanù za zvukù èínského popu spoleènì vyrábìjí reklamní klip na Tibet. Jen nìkteøí turisté dorazí do Džókhangu také na pravidelný veèerní obøad. Dav poutníkù na Barkoru s nadcházejícím podveèerem houstne a jakmile se otevøou vrata chrámu, pøelije se proud do vnitøního ochozu a pokraèuje v obcházení chrámové budovy ve smìru hodinových ruèièek. Ruce poutníkù cestou roztáèejí stovky modlitebních mlýnkù, zasazených v døevìných konstrukcích, ústa odøíkávají modlitby a mantry. Nic neruší soustøedìní, vše se zvolna propadá do mìkké tmy, jen odlesky roztoèených mìdìných válcù a jiskøivá bìlma oèí. Dav poutníky vcucne do úzké nálevky spojovací chodby. Na zemi nepravidelné ploché kameny, leštìné tisíci tìl už témìø pùl druhého tisíce let. Uprostøed chrámu je døevìný plùtek ohranièující prostranství, kde v øadách proti sobì sedí možná padesát mnichù v tmavoèervených vlnìných rouchách. Akord hlasù sborovì odøíkává modlitby, chvílemi se pøidá øinèení rituálních nástrojù - jeèivé trumpety, bubínky, zvonky a hømotné èinely. Poutníci i pøi obøadu procházejí stále ve smìru hodinových ruèièek a vstupují do øady svatyní po obvodu hlavní chrámové sínì. Neustávají v modlitbách, obèas provádìjí rituální poklony celým tìlem na zem, dolévají jaèí máslo do hoøících lampièek, k sochám vìší khatagy a zastrkují drobné bankovky. Nejvìtší fronta vzniká na vstup do svatyòky se sochou Buddhy zvaného Džowo, jedné z nejposvátnìjších soch v celém Tibetu. Mezi úèastníky veèerního rituálu není jen dožívající generace pamìtníkù jiných èasù. Lidé støedního vìku, mladé rodiny, babièky s vnouèaty, pøíslušníci rùzných sociálních vrstev, Lhasané i poutníci ze všech konèin Tibetu. Pøestože se Lhasa a s ní celý Tibet mìní èím dále rychlejším tempem, srdce a mysli vìtšiny Tibe anù se stále obracejí ke stejným buddhùm a ochráncùm jako jejich pøedkové a doufají, že jejich národ nezmizí z pestré mozaiky svìta a jejich kultura nebude zapomenuta. n Nadaèní fond Potala je nevládní nezisková organizace založená v roce1998. Naším cílem je chránit jedineènou tibetskou kulturu a její pøíslušníky a pomáhat jejímu zachování v podmínkách rychle se mìnícího a globalizujícího se svìta. Tyto cíle se snažíme naplòovat jak v teoretické rovinì - v našem Centru Potala i po celé Èeské republice poøádáme osvìtové a vzdìlávací pøednášky nejen o tibetské kultuøe, dìjinách, náboženství, každodenním životì, organizujeme výuku tibetského jazyka s rodilým mluvèím, pøipravujeme fotografické i trojrozmìrné výstavy, promítání diapozitivù i dokumentárních filmù, besedy apod., tak v rovinì praktické - prostøednictvím nìkolika našich programù usilujeme o trvalou podporu konkrétních lidí na konkrétních místech a snažíme se tak pøispìt k trvalému zlepšení jejich situace. Program s variabilním symbolem 111 je zamìøen na podporu internátní SOS dìtské vesnièky v Biru - Sudži nedaleko Dharamsaly v tibetské exilové komunitì v severní Indii, kde jsou umístìny adolescenti ve vìku kolem 15-18 let. Do tohoto støediska se dostává mnoho dìtí, které dosud každým rokem pøicházejí z Tibetu v uprchlických skupinách do exilu. Støedisko jim poskytuje možnost vzdìlání vèetnì výuky angliètiny a návaznou odbornou pøípravu v tradièních øemeslnických a farmáøských oborech èi službách. Program s variabilním èíslem 122 podporuje projekt pro nevidomé dìti v Tibetu. V internátním centru ve Lhase žije nyní témìø tøicet vìtšinou nevidomých, resp. silnì slabozrakých dìtí, kterým je poskytováno vzdìlání vèetnì výuky tibetštiny, èínštiny a angliètiny (i s výukou Brailleova písma), lékaøská péèe, strava, ošacení, ubytování a další potøebná speciální péèe. Smyslem je integrovat tyto dìti zpìt do spoleènosti, nauèit je základní péèi o sebe sama a nabídnout jim prostøednictvím dalšího odborného výcviku (hudba, masáže, chov domácích zvíøat, výroba mléèných produktù apod.) cestu k budoucímu vlastnímu zabezpeèení. Kromì finanèní podpory jsme bìhem nìkolika let do Lhasy pøedali napø. obleèení, hraèky, speciální hraèky pro nevidomé. Program 222 shromažïuje peníze na projekt podpory studia Tibe anù z exilu v Èeské republice. Program 113 pøispívá na pobyt tibetského lektora v Èeské republice. Prostøednictvím grantu NF Potala je umožnìna výuka tibetského jazyka a seznamování s tibetskou kulturou pro nejširší veøejnost. Program 444 shromažïuje finanèní prostøedky na obnovu jednoho z historicky významných klášterù v centrálním Tibetu, který nemá pøíjmy z turistického ruchu ani nemá šanci získat pøíspìvek ze strany celostátní èínské nebo místní tibetské vlády. Podrobnìjší informace najdete na našich internetových stránkách www.potala.cz, kde mùžete zjistit i aktuální nabídku našich nebo dalších akcí poøádaných na rùzných místech Èeské republiky. Nadaèní fond Potala, Horovo nám. 3, 180 00 Praha 8, tel. 284 822 676, e-mail: potala@potala.cz. Z. O. DINGIR 4/2004 127

t é m a Jeden z prvních buddhistù západního pùvodu a jeho západní buddhistický øád ANAGARIKA GOVINDA A JEHO ØÁD Ivan O. Štampach Zajímá-li nás nástup buddhismu v západním svìtì, jsme zvyklí sledovat osudy Tibe anù v západním svìtì, zejména v USA. Blíže k nám, do sousedního Nìmecka, pøišla tato vlna zájmu o nìco døíve. Svérázným, i když dnes už zapomínaným pøedstavitelem první buddhistické generace nìmeckého pùvodu byl muž, který pøijal jméno Anagarika Govinda. 1 Anagarika Govinda. Všechny fotografie na této stránce pøevzaty z http://www.lama-govinda.de. Tibe ané na Západì Po potlaèení tibetského povstání proti èínským okupantùm roku 1959 odešel do exilu tehdy ještì mladý XIV. dalajlama Tändzin Gjamccho 2 a vedle nìj stovky mnichù, vèetnì dalších významných pøedstavitelù. Znaèná èást z nich se usídlila v èásti Indie pøiléhající k Tibetu s centrem v mìstì Dharamsala, 3 nìkteøí pokraèovali dále, do Evropy a do Ameriky. Významnými pøedstaviteli první generace tibetského buddhismu na Západì byli Chögyam Trungpa v USA, Sogyal ve Velké Británii, Geše Rabten ve Švýcarsku a Namkhai Norbu v Itálii, jejichž knihy vyšly též v èeštinì. Tibetští buddhisté západního pùvodu Spíše za prehistorii buddhismu na Západì mùžeme pokládat aktivity zakladatelky Theosofické spoleènosti, Amerièanky ruského pùvodu Heleny Petrovny Blavatské. Její odvolání na záhadné kontakty s Mistry nepùsobí vìrohodnì a mnohé z toho, co píše, jsou spíše romantické pøedstavy než reálné informace. 4 Knihy Francouzky Alexandry David- Néelové (1868-1969) pùsobí místy spíše cestopisným dojmem. Tato raná feministka a anarchistka pokládala za potøebné podat své zkušenosti z Tibetu z let 1911-1924 jako sérii senzací a dobrodružství. Snažila se však seznámit se s buddhistickou a tibetskou problematikou a studovala pøíslušné pramenné a živé jazyky. I když prodìlala mnišský meditaèní výcvik a také po návratu do Francie se záhy uzavøela v meditaèní pevnosti, vykládala tibetský buddhismus spíše v duchu soudobého vrcholícího racionalismu. 5 Tibetskému buddhismu se ještì pøed rozšíøením informací o nìm díky tibetskému exilu pøiblížili vlastními cestami badatelsky nebo beletristicky také takové osobnosti jako Christmas Humphreys, Edward Conze, Jacques Riviére, James Hilton a další. Zájem o buddhismus v Nìmecku Obeznámen v mezích dobových možností s buddhismem byl nìmecký filosof Arthur Schopenhauer (1788-1860). Jeho filosofii svìta jako vùle a pøedstavy však pøece jen nemùžeme pokládat za buddhismus. S vlastními buddhistickými aktivitami zaèal pravdìpodobnì Georg Grimm (1868-1945), který roku 1920 založil Buddhistickou obec pro Nìmecko. Souèasnì až do nacistického zákazu roku 1934 pùsobila i Buddhistická lóže u Tøí klenotù. V dalším období (za nacismu tajnì) pùsobila a dodnes z Grimmovy iniciativy pùsobí Starobuddhistická obec. V této souvislosti je nutno pøipomenout také dílo Hermanna Hesse Siddhartha z roku 1922. I když nejde o spis buddhistický, vzbudil zájem o buddhismus a sympatie k nìmu v nìmecké jazykové oblasti 6 a pak i v èetných pøekladech od USA, pøes nìkolik indických jazykù až po Japonsko, Koreu a Vietnam. Lama Govinda 7 Budoucího lamy Govindy se mohla dotknout tato atmosféra liberálních, sociálnì a spirituálnì ladìných nìmeckých intelektuálních kruhù v prvních dvou desetiletích 20. století s buddhistickým nádechem. Narodil se jako Ernst Lothar Hoffmann roku 1898. Již ve støedoškolských létech èetl Platóna, Schopenhauera, nìmecké a indické mystiky. Tehdy dospìl k buddhismu. Na dobu vysokoškolských studií se pøesunul do Itálie (Capri, Neapol). Ve tøiceti letech se Hoffman stal žákem ceylonského théravádového mnicha nìmeckého pùvodu Nyanatiloky a spolu s ním založil Mezinárodní buddhistickou unii a ujal se v ní role generálního sekretáøe. O tøi roky pozdìji se na buddhistické konferenci v Daržilingu seznámil s tibetským lamou Tomo Geše Rinpoèhem (1864-1936) a pøi soubìžném pùsobení na univerzitì v Santiketanu v Západním Bengálsku (kde uèil francouzštinu, archeologii a buddhismus) pøijal iniciaci a stal se jeho žákem. Roku 1949 se lama Govinda oženil. Jeho manželka Ratti Petit pocházela z indických Pársù 8 a byla malíøkou. Pøijala též tibetskou buddhistickou iniciaci pod jménem Anila Li Gotami. V øíjnu 1933 založil Anagarika Govinda spoleènì se ètrnácti dalšími osobami øád, který nazval Arya - Maitreya - Mandala. Nìkolik dalších desetiletí vìnoval péèi o øád. Roku 1982 pøevzal vedení øádu Karl-Heinz Gottmann, mnišským jménem Advyavajra (narozen 1919), který je dodnes nominálnì jeho pøedstaveným. O tøi roky pozdìji Anagarika Govinda umírá. Øád Arya - Maitreya - Mandala svým názvem vyjadøuje pøíklon ke vznešené cestì, k budoucímu buddhovi všeobjímající lásky a k posvátnému kruhu znázoròujícímu celek duchovního a hmotného kosmu. Když se 128 DINGIR 4/2004