STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA A STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ NERATOVICE Školní 664, 277 11 Neratovice, tel.: 315 682 314, IČO: 683 834 95, IZO: 110 450 639 Ředitelství školy: Spojovací 632, 277 11 Neratovice tel.: 315 663 115, fax 315 684145, e-mail: mhrejsova@sosasou.cz, www.sosasouneratovice.cz Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0185 Název projektu: Moderní škola 21. století Zařazení materiálu: Šablona: III/2 Stupeň a typ vzdělávání: střední odborné Vzdělávací oblast: odborné vzdělání Vzdělávací obor: instalatér Vyučovací předmět: Instalace vody a kanalizace Tematický okruh: Úprava vody a kanalizace Sada: 7 Číslo DUM: 5 Ověření materiálu ve výuce: Datum ověření: 18.10.2012 Ročník: 1. Obor: instalatér Ověřující učitel: Ing. Ivan Sedliak
Název listu: Jméno autora: Anotace: Čistírna odpadních vod Ing. Ivan Sedliak Získáni přehledu o způsobu čištěni odpadních vod. Klíčová slova: Klíčové kompetence: Splašková voda,dešt ova voda,městská čistírna. Žák se seznámí s konstrukci a provozem čistírny odpadních vod. Přesahy a vazby: Chemie Organizace (čas, velikost skupiny, prostorová organizace): 40 minut, třída, učebna vybavená PC a projekční technikou Cílová skupina: Žák, věková kategorie 15-19 let Použitá literatura, zdroje: Velikost: Autorem materiálů je Ing. Ivan Sedliak, zdroj informací a obrázků Instalace vody a kanalizace II, Miroslav Adámek, Aleš Jurečka, nakladatelství Informatorium, spol. s.r.o., rok 2005, ISBN 80-7333-033-4 Velikost 883kB
5.Čistírna odpadních vod ČOV
je zařízení, ve kterém dochází k čištění odpadních vod. Setkáváme se s nimi, jednak v blízkosti různých provozů, kde slouží k čištění průmyslových vod, odpadních vod ze zemědělské výroby, a dále u měst a obcí, kde čistí vody komunální a smíšené, tedy komunální s průmyslovými.
Čistírny mohou být mnoha typů. Rozdělují se hlavně podle velikosti a typu čistírenského procesu. Nejčastějším typem používaných ČOV v ČR je mechanicko-biologická čistírna odpadních vod. Zvláštním případem může být např. čistírna radioaktivního odpadu.
Mechanicko-biologické ČOV Mechanické (primární) čištění: Odpadní voda je na ČOV přiváděna hlavní stokou ze stokové sítě. Na jejím konci je umístěn lapák štěrku. Ten zachycuje nejhrubší nerozpuštěné látky (například štěrk, dlažební kostky, kusy cihel, ), uplatňuje se především při zvýšeném průtoku odpadních vod. Dalším stupněm jsou česle. Ty odstraní hrubé plovoucí nečistoty.
Následuje lapák písku, často v kombinaci s lapákem tuků. Jeho cílem je oddělení minerálních suspenzí (písek) od organických nerozpuštěných látek, organické je výhodné v odpadní vodě nechat. Lapák štěrku, česle a lapák písku a tuků se někdy souhrnně nazývají ochranná část ČOV.
Posledním zařízením pro mechanické čištění je usazovací nádrž. Zde probíhá usazování jemných nerozpuštěných látek.
Biologické čištění: Biologické čištění probíhá v biologickém reaktoru. Zde je znečištění z odpadní vody odstraňováno pomocí mikroorganismů nazývaných aktivovaný kal. Aktivovaný kal dokáže z odpadní vody odstranit značné množství organického znečištění i sloučenin dusíku a fosforu.
Směs vody a aktivovaného kalu pak teče dosazovací nádrže, kde dochází k oddělení vyčištěné vody od aktivovaného kalu v důsledku jeho sedimentace. do Biologické filtry
Terciární čištění: Terciární čištění slouží k dočištění odpadních vod, především k odstranění fosforu, nerozpuštěných látek a k hygienizaci vody (odstranění patogenů).
Příklad čistírenského procesu Na přítoku do čistírny prochází voda mechanickým stupněm. Nejprve jsou využity česle, kde dochází k odstranění hrubých nečistot. Tento hrubší odpad bývá skladován, nebo spalován při vyšších teplotách. Následuje lapák písku, kde je z vody odstraněn písek jdoucí na skládku.
Další částí mechanického čištění je I stupeň sedimentace. Odpadní voda je zde rozdělena na 3 frakce. Na dno sedimentuje tzv. surový kal, který je odčerpáván a odváděn do anaerobního stupně. Uprostřed se nachází mechanicky vyčištěná voda obsahující pouze 10 % nečistot. Tato voda postupuje do biologického (aerobního) stupně. Zcela na povrchu se nachází lehké usazeniny, které jsou shrnovány a skladovány či páleny.
Principem biologické části čištění je využití aerobních bakterií, které ve svém metabolismu odbourají 99 % organického znečištění vody. Mezi hlavní procesy tohoto stupně patří mineralizace, kde se v procesu aerobní respirace odbourávají uhlíkaté organické látky za vzniku CO 2 a vody. Další částí mineralizace je amonifikace, kdy dojde k odbourání dusíkatých organických látek na amonný iont.
Dalšími procesy jsou nitrifikace (přeměna amonného iontu na dusičnany), imobilizace, a detoxikace. Takto zpracovaná voda vstupuje do II. stupně sedimentace. Zde vzniká čistá voda, která opouští čistírnu a aktivovaný kal. Aktivovaný kal je následně využit v anaerobním stupni (přebytečný aktivovaný kal), nebo k zaočkování biologického stupně (vratný aktivovaný kal).
Poslední stupeň je anaerobní stupeň. Tento stupeň se vyskytuje hlavně u větších čistíren. Je zde využíváno přebytečného aktivovaného kalu, jako zdroje živin, pro anaerobní bakterie, které produkují různé plyny. Tyto plyny jsou čištěny a označují se jako bioplyn. Tento plyn využije čistírna k ohřevu vlastních vyhnívacích nádrží nebo na produkci energie.
Zbylý kal, tzv. vyhnilý, neboli anaerobně stabilizovaný kal se zpracovává a využívá jako hnojivo, je skládkován nebo spalován. Pročištěná voda odtéká do nejbližší řeky. Tento princip čištění odpadních vod byl poprvé proveden v Manchesteru v roce 1913.
Fdc media 2012