1. Systematika, taxonomie a stručný přehled jejich historického vývoje program semestru, organizační záležitosti studijní literatura náplň systematiky, taxonomie a nomenklatury přehled jejich historického vývoje
Systematika systema (řec.) = organizovat, kombinovat biologická systematika (biological systematics) - vědecké studium biologické diverzity, jedna z disciplín srovnávací biologie (x obecná biologie) 3 hlavní úkoly: 1) rozpoznávání základních jednotek v přírodě (druhů) 2) jejich klasifikace do hierarchického schématu systému tak, aby odrážel vzájemné vztahy založené na podobnosti a příbuznosti 3) uvedení informace o druzích a jejich klasifikaci do širšího kontextu (např. evoluce, ekologie, biogeografie)
Taxonomie (taxonomy) taxis (řec.) = srovnání, uspořádání + nomia (řec.) = zvyk, zákon, metoda různé významy slova: 1) taxonomie = systematika (např. Simpson 1961) 2) teorie a praxe určování (identifikace), popisování (deskripce), pojmenovávání a zařazování (klasifikace) skupin organizmů (taxonů) do biologického systému cíl: inventarizace (katalogizace) veškeré biodiverzity, budování sbírek, příprava podkladů pro jiná odvětví (α-taxonomie: praktická aktivita rozpoznávání druhů x β-taxonomie: klasifikace druhů do vyšších jednotek, souvisí s fylogenetikou)
Nomenklatura (nomenclature) jednotný soubor pravidel pro pojmenovávání organizmů Mezinárodní pravidla (International code) zoologické / botanické nomenklatury / nomenklatury bakterií / virů účel: jednoznačnost a kontinuita užívání vědeckých jmen v rámci taxonomického systému
Fylogenetika (phylogenetics) phyle (řec.) = kmen + genesis (řec.) = zrození, tvorba = fylogenetická systematika (phylogenetic systematics) rozpoznávání vzájemných příbuzenských vztahů organizmů (ve smyslu předek-následovník) cíl: vyjevit fylogenezi (phylogeny, phylogenesis) vznik a historický vývoj jednotlivých linií života na Zemi, tj. vyjevit pořadí speciací a evoluci jednotlivých znaků (x ontogeneze vývoj jedince)
Fylogeneze předpoklady: - organizmy vytvářejí hierarchicky a enkapticky uspořádaný systém (- život na Zemi se pravděpodobně vyvinul z jediného společného předka: LUCA last universal common ancestor) 2 vzájemně se doplňující aspekty fylogeneze: - kladogeneze větvení, štěpení vývojových linií - anageneze změna vlastností v rámci linie pro odhalení příbuzenských vztahů a tvorbu klasifikace má význam především studium průběhu (historického pořadí) kladogeneze
Fylogenetický strom (phylogenetic tree) schéma znázorňující hypotézu o genealogické příbuznosti v rámci zkoumané skupiny A B C D E koncová větev (terminal branch) uzel (node) kladogeneze anageneze vnitřní větev (internal branch, internode) kořen (root)
Fylogram fylogenetický strom s časovou osou Kladogeneze je většinou dichotomická Fleger (2005)
polytomie hybridizace
Vztah systematiky k jiným oborům evoluční biologie paleontologie systematika: taxonomie (nomenklatura) fylogenetika ekologie fyziologie molekulární biologie lékařství hygiena zemědělství ochrana přírody
Význam systematiky a taxonomie je předpokladem komunikace (nejen) mezi biology organizuje biologickou diverzitu do skupin, se kterými je možno dále pracovat shromažďuje a zpřístupňuje informace o těchto skupinách (např. ulehčuje jejich určování a tvoří základ pro další výzkum) praktický význam rozlišování organizmů má dopad na to, jak člověk hospodaří s biodiverzitou (např. škůdci, ochrana přírody): taxonomie zachraňuje životy, úrodu, životní prostředí, jednotlivé druhy, peníze
Medicína: přenašeči malárie hlavně 42 druhů komárů z druhově velmi početného rodu Anopheles (Diptera: Culicidae) prevence levnější než léčba Anopheles gambiae postřik domu impregnace moskytiér
Ochrana přírody: špatná taxonomie zabíjí! haterie (Sphenodon spp., Rhynchocephalia) na Novém Zélandu (Daugherty et al. 1990, Nature 347: 177-179) Sphenodon punctatus (Gray, 1831) S. p. reischeki Wetstein, 1943 S. guntheri Buller, 1877
Taxonomické chování je přirozenou součástí lidské psychiky Genesis 2, 19-20: Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve. Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. primitivní medicína objevuje se i u primátů Pan troglodytes
Lidová taxonomie např. Nová Guinea, kmen Kalam: yakt = ptáci + netopýři pojetí druhů je téměř shodné se současnou vědeckou systematikou (rozpor jen u 8 případů z 152 kalámských jmen, tj. 5 %) vyšší klasifikace ale velmi rozdílná Majnep, Bulmer & Healey 1977: Birds of My Kalam Country Pitohui sp. (Pachycephalidae) Aproteles bulmerae (Pteropodidae)
Lidová taxonomie důvod vzniku systémů: a) přímý či nepřímý praktický užitek b) zásadní potřeba člověka pojmenovat a utřídit okolní svět většinou malé množství hierarchicky uspořádaných kategorií: životní forma (5-10) rod (ca. 500) většina lidových názvů je jednoslovných druh varieta rozlišování spíše na úrovni fenonů morfologicky shodných souborů jedinců (kohout x slepice) sběrná pojmenování pro nerozlišované taxony ( žoužel ) vnímání příbuzností analogické lidem ( datel je mladším bratrem tukana, různé druhy jako různá pohlaví jednoho)
Aristoteles (384-322 př. Kr.) Historia animalium pojmenovávání organizmů metodou definitio fit per genus proximum et differentiam specificam : pojmy genos (rod), eidos (druh = idea, neměnná esence) některá jména používaná dodnes (např. Coleoptera, Diptera) propracovaný systém živočichů na základě logických dichotomií (diairese, binární klasifikace), založený na pozorování (empirická klasifikace) funkčních znaků (např. krev, křídla x anatomie a prostředí) část. prediktivní, hierarchická, sestupná klasifikace
Aristotelovo členění živočichů živočichové bez krve (anaima) malachia (hlavonožci) živorodí živočichové s krví (enaima) vejcorodí malacostraca (korýši) ostracoderma=testacea (mlži a plži) entoma (členovci a červi) čtvernožci (savci) beznozí (kytovci) opatření nohama dvojnozí (ptáci) čtyřnozí (plazi a obojživelníci) beznozí (hadi a ryby) zoophyta (např. hvězdice, žahavci)
Středověk klášterní školy a první univerzity znovuobjevení Aristotelových spisů a jejich sladění s teologií Albertus Magnus (ca. 1200-1280)
Renesance vynález knihtisku (ca. 1450): herbáře a bestiáře (abecední řazení, bez větších snah o systém) orientace na sbírání a popisy druhů, objevné cesty první dochované vědecké sbírky (od 17. stol. kabinety kuriozit ) Conrad Gessner: Historiae Animalium (1551-1558) Ulisse Aldrovandi (1552-1605) Il theatro della natura
Renesance Pietro Andrea Mattioli (1501-1577) Carolus Clusius (1526-1609)
Období sestupné klasifikace snaha o hierarchické uspořádání organismů shora, od vyšších jednotek po nejnižší podle obecných znaků pečlivější studium morfologie a anatomie (mj. objev mikroskopu) přirozenější systém položeny základy binomické nomenklatury Andrea Cesalpino (1524-1603) Pierre Magnol (1638-1715) John Ray (1627-1705) Antonie van Leeuvenhoek (1632-1723)
Carl Linnaeus (1707-1770) binomická nomenklatura Species plantarum (1753) Systema naturae (1758), 10. vyd. 7 úrovní klasifikace: imperium (vše), regnum (říše: živočichové, rostliny, minerály), classis (třída: živočichové 6 tříd savci, ptáci, obojživelníci, ryby, hmyz a červi), ordo (řád), genus (rod), species (druh), varietas (varieta, poddruh) umělý, monotetický (= založený na 1 typu znaku) systém rostlin metoda popisu podle Aristotela: definitio fit per genus proximum et differentiam specificam
nomen trviale differentia specifica Systema naturae (1758)
Období vzestupné klasifikace druhy jsou nejprve seřazeny do skupin (rodů), ty se dále seskupují do vyšších a vyšších skupin polytetické klasifikace (založené na větším množství znaků) Michel Adanson (1727-1806) Antoine Laurent de Jussieu (1748-1836) Augustin-Pyramus de Candolle (1778-1841)
Období národních škol : Francie Jardin du Roi / Jardin des Plantes v Paříži zárodky evolučních teorií: druhy nejsou neměnné vznik paleontologie a srovnávací anatomie Georges Louis Buffon (1707-1789) Jean Baptiste Lamarck (1744-1829) Étienne Geoffroy Saint-Hilaire Georges Cuvier (1772-1844) (1769-1832)
Období národních škol : Anglie Richard Owen (1804-1892): On the Nature of Limbs (1849) definice homologie (=stejný orgán u různých živočichů, ať už má jakýkoli tvar a funkci) a analogie Charles Darwin (1809-1882): On the origin of species by means of natural selection (1859) vysvětlení příbuznosti společnými předky, hierarchie v přírodě souvisí s genealogií taxonů
Stabilizace nomenklatury Stricklandův kodex (1842) založení Mezinárodní komise pro zoologickou nomenklaturu, publikace prvních pravidel (1905) v současnosti čtvrté vydání platné od roku 2000 Hugh Edwin Strickland (1811-1853)
Období národních škol : Německo Naturphilosophie - hledání obecných zákonů popisujících diverzitu přírody: archetypů, analogií, metamorfóz morfologie, embryologie, fylogenetika popisné disciplíny biogeografie (Alexander von Humboldt, 1769-1859) Johann Wolfgang Goethe (1749 1832) Ernst Haeckel (1834 1919) 'Monophyletischer Stambaum der Organismen' z 'Generelle Morphologie der Organismen' (1866)
August Schleicher (1821 1868) komparativní lingvistika
1. pol. 20. stol.: Nová syntéza sladění teorie dědičnosti (J.G. Mendel: 1866) s evoluční teorií populační genetika, studium vnitrodruhové variability druh může být studován jen na základě vzorku z populace počátky statistiky Julian Huxley (1887-1975) Theodosius Dobzhansky (1900-1975) Ronald A. Fisher (1890-1962)
Evoluční taxonomie populační myšlení v taxonomii koncepce biologického druhu teorie allopatrické speciace Methods and Principles of Systematic Zoology (Mayr et al. 1953), Principles of Animal Taxonomy (Simpson 1961) klasifikace by měla odrážet maximum evoluční informace a jedinečnost skupin intuitivní výběr znaků ( taxonomie je umění ), velká role fosilií, chybí jasná metoda Ernst Mayr (1904-2005) George Gaylord Simpson (1902-1984)
Numerická taxonomie - Fenetika Sokal R. & Sneath P. (1963): Principles of Numerical Taxonomy fylogeneze není poznatelná, metody evolučních taxonomů jsou subjektivní Robert Sokal výhodnější je vytvořit klasifikaci na základě celkové podobnosti organismů velké množství znaků se stejnou váhou, matice vzdáleností objektivní metody mnohorozměrné statistiky (např. shluková analýza)
Postup fenetiků 1) výběr operational taxonomic units (OTU) jedinci, populace, druhy, vyšší taxony 2) zaznamenání co největšího počtu znaků (ca. 30-100) 3) selekce znaků (korelace, závislost na prostředí apod.) 4) zakódování znaků, vytvoření matice znaků (character matrix) Drozd 2004
Postup fenetiků 5) matice koeficientů vzdáleností (distance matrix) 6) shluková analýza: konstrukce fenogramu Drozd 2004
Úskalí fenetiky vychází z přístupu, že fylogeneze není poznatelná odlišné statistické metody = odlišné výsledky problém stejnocennosti znaků: různý obsah informací vhodných pro klasifikaci, relativní dle hierarchické úrovně nerozlišuje povrchní podobnost (např. konvergence) od podobnosti zděděné (homologie) velké množství znaků = mnoho informačního balastu
Fylogenetická systematika - Kladistika Grundzüge einer Theorie der phylogenetischen Systematik (1950), Phylogenetic Systematics (1966) Willi Hennig (1913-1976) fylogeneze je empiricky poznatelná formální klasifikace by měla přesně odrážet průběh fylogeneze jedině podobnost v odvozených homologických znacích (synapomorfiích) může dokazovat příbuznost při analýze dat použití kritéria maximální úspornosti (parsimonie)
Současnost Molekulární metody: 1956: elektroforéza proteinů raná 60. léta: sekvencování proteinů (inzulín, hemoglobin, cytochrom c) 1968: neutrální teorie evoluce, molekulární hodiny (M. Kimura) 70-80. léta: DNA-DNA hybridizace (C. G. Sibley) od konce 70. let sekvencování nukleových kyselin 1988-2000: Human Genome Project 21. století: srovnávací genomika
Současnost rozvoj metod ke studiu morfologie apod.: elektronová a konfokální mikroskopie, micro-ct, rozvoj statistiky a informačních technologií: distanční metody, maximum likelihood, bayesiánská analýza (J. Felsenstein, ) od 80. let: programy pro rekonstrukci fylogeneze (J. S. Farris, D. Swofford, P. Goloboff, J.P. Huelsenbeck, F. Ronquist, ) polovina 90. let: revoluce v morfometrice analýza tvaru (F. Bookstein, J. Rohlf, ) od 90. let: první automatické systémy k určování organizmů (pattern recognition; umělé neuronové sítě, decision trees)
Současnost krize biodiverzity politické téma 1992 Convention on Biological Diversity, Rio de Janeiro role internetu a digitálních technologií: elektronické katalogy, databáze muzejních sbírek, zrychlení taxonomických revizí Global Biodiversity Information Facility, Catalogue of Life, Fauna Europaea nedostatek specializovaných taxonomů pro většinu skupin
Další literatura Drozd P. 2004: Principy systematiky a taxonomie. Ostravská univerzita, Ostrava. Komárek S. 1997: Dějiny biologického myšlení. Vesmír, Praha. Wilkins J.S. 2009: Species. A History of the Idea. University of California Press, Berkeley-L.A.-London. Roček Z. 2013: Kronika zoologického poznávání. Academia, Praha. Schmitt M. 2008: Historical sketch. Carl Linnaeus, the order of nature, and binomial names. Deutsche Entomologische Zeitschrift 55: 13-17. BioNET 1999-2011: Why taxonomy matters. http://www.bionetintl.org/opencms/opencms/casestudies/default.jsp Williams D.M. & Ebach M.C. 2008: Foundations of Systematics and Biogeography. Springer, New York. Williams D.M. & Forey P.L.2001: Milestones in Systematics. CRC Press, Boca Raton. Wheeler Q.D. 2008: The New Taxonomy. CRC Press, Boca Raton. Wheeler W.C. 2012: Systematics: A Course of Lectures. Wiley- Blackwell, Chichester.