Jizerské hory Z Frýdlantu přes Jizerku do Návarova

Transkript

1

2 Každý, koho v životě potkám, umí něco lépe než já. A tak se od něho učím. Jizerské hory Z Frýdlantu přes Jizerku do Návarova Dlouho jsem se těšil na výlet do jednoho ze severních výběţků Čech, neboť Frýdlant má mnoho společného s Jičínem díky Valdštejnovi. Pohraničnímu městu na břehu řeky Smědé vládl Albrecht z Valdštejna jen krátce, i kdyţ jeho sídlem byl Jičín, město udělalo za jeho panování největší rozvoj. Nazývali ho vévodou frýdlantským. Ráno jsem odjel vlakem z Jičína v 5.26 hod. přes Turnov a Liberec s desetiminutovým zpoţděním do Frýdlantu, kde jsem byl v 8.15 hod.. Za cestu dlouhou 94 km jsem zaplatil zlevněné jízdné 47 Kč. Bylo zataţeno, drobně sněţilo s teplotou mírně pod bodem mrazu. Z nádraţí jsem zamířil přes řeku do parku k mimořádně cenné památce, kterou je 1

3 trojlodní děkanský kostel Nanebevzetí sv. Kříţe se známou pohřební kaplí a vedle něho je morový sloup. Na blízkém náměstí je zajímavá pseudorenesanční radnice a skromná socha Valdštejna, jejíţ podstavec má zajímavé provrtané díry. 2

4 Poté jsem vystoupal k původnímu gotickému hradu, který byl přestavěn na renesanční zámek; v zimě je ale uzavřený. Horní hrad má 50 m vysokou věţ, renesanční je Nový či Dolní zámek se sgrafity a osmibokou věţí a mohutnou zámeckou kaplí sv. Anny. Frýdlant ČD (290) Frýdlant 1 km zámek 2 km Raspenava (320) 7 km Peklo 11 km Lázně Libverda 13 km Hejnice (370) 15 km Bílý Potok 18 km Smědava (847) 26 km Promenáda 28.5 km Bunkr 32.5 km Jizerka (860) 34 km Zasněţená silnice do Raspenavy byla pro auta uzavřena z důvodů pokládání nové kanalizace, coţ bylo pro mě příjemné. Městečko je poloţené podél řeky Smědé obklopené loukami a pastvinami. 3

5 Šel jsem městem po levém břehu mezi starou a později novou zástavbou více jak půl hodiny a pochopil, proč se mu říká také Dlouhé město. Příjemnější pohodlná je cesta, resp. cyklostezka po kraji lesa do osady Peklo s rekreačními chalupami, často zachovalými roubenkami. Zde jsem poprvé musel pouţít sněţnice při zdolávání Dubového vrchu (467), neboť tam bylo cca 40 cm neprošlapaného sněhu. Následoval krátký sestup do Lázní Libverda, kde je minerální pramen léčící choroby srdeční a celkovou vyčerpanost (toto se píše v průvodci a tak sem musím brzy i já ). Minul jsem empírový nevýrazný zámeček, kde pobýval hudební skladatel Carl Maria von Weber stejně jako Josef Jungmann. 4

6 Lázeňské místo obklopují smíšené lesy pod nejvyšší horou Jizerských hor, coţ je Smrk vysoký 1124 m n.m.. Kolem poledne jsem přišel do poutního města Hejnice v údolí řeky Smědé. Cesta je lemována kříţi, sochami a kamennými sloupy s obrázky svatých. Nejznámější památkou ve městě je dvouvěţový jednolodní barokní chrám Navštívení Panny Marie. Památná jsou i boţí muka a barokní sochy sv. Václava a sv. Jana i mariánský sloup před chrámem. V přilehlém františkánském kostele sídlí Mezinárodní centrum duchovní obnovy. Člověk je poutníkem na cestě života do nebe. 5

7 Po ţluté značce podél řeky jsem šel do Bílého Potoka, kde jsem se těšil na oběd ve známé dobré restauraci, kde se zastavuji pravidelně při cestování na kole. Za chutné menu jsem zaplatil 70 Kč a ještě trochu osušil vlhký batoh a rukavice. Dále po pravé straně silnice je nedávno opravený kostel Nejsvětější Trojice. Plných 8 km jsem stoupal po zasněţené silnici na Smědavu, kde je zákaz pro auta z důvodů ochrany vodní nádrţe Souš, dnes rezervoár pitné vody. Silnice je přesto udrţována pluhováním, coţ jsem viděl dvakrát během výstupu. Čím jsem byl výše, tím byla větší mlha a ochlazovalo se. Na Smědavě jsem potkal první lyţaře, ale stopy byly zaváté. 6

8 Pokračoval jsem po Jizerské neveřejné asfaltové lesní silnici, na které však leţela min. 70 cm vrstva prachového sněhu; u Jizerky ještě více, cca 90 cm. Proto jsem se rozhodl podruhé pro pouţití sněţnic, neboť čerstvého sněhu bylo stále více a věděl jsem, ţe na chatu za světla nedojdu. Přímou Promenádní cestu 5.5 km dlouhou jsem kráčel kolem kosodřeviny a zakrslých namrzlých bříz za tmy a ţádného lyţaře jsem uţ nepotkal; připadal jsem si v danou chvíli, ţe jsem někde ve Skandinávii. U Bunkru jsem se snaţil fotit a ještě se posilnil Becherovkou. Na Jizerku, na chatu Pod Bukovcem, jsem došel skoro v 18 hodin. Známí Slováci, kteří mají chatu dlouhodobě pronajatou, mne čekali a přivítání bylo velice milé. Ani jsem neměl hlad, spíš velkou ţízeň. Omluvil jsem se, ţe nebudu chtít večeři, neboť musím konzumovat velké mnoţství svého jídla v batohu, coţ přátelům nevadilo. Čekal mne příjemně vytopený a upravený pokojíček, ale do něho jsem se dostal aţ po 22. hod., neboť jsem celý večer vedl přátelskou debatu s třemi staršími vysokohorskými turisty z Frenštátu. Jeden z nich, Tomáš, velký znalec hlavně Vysokých Tater, je dokonce ochotný jít se mnou na obtíţnější vrcholy v září, kdy máme plánovaný týdenní pobyt ve Staré Lesné. 7

9 Ráno jsem si uvařil pouze čaj, který mi připravila majitelka Beata, a konzumoval sladkosti přinesené z domova. Po šesté hodině si ke mně však přisedl její manţel Juro, který měl chuť si se mnou vyprávět, a tak jsem odešel aţ za hodinu. Doporučuji všem zájemcům o kvalitní běţecké lyţování vyuţít tuto chalupu pod zalesněným čedičovým vrchem Bukovec (1005), navíc snadno přístupnou autem a s velkým parkovištěm, zrovna tak jako je moţno přijet vlakem do Kořenova a na chatu dojít po upravené lyţařské cestě: mail. 'jizerka@centrum.cz' tel , mobil Venku byla jasná obloha, teplota mínus 9 C pěkná kosa. Po zasněţené vyfrézované silnici podél bariér vysokých více jak 1.5 metru jsem sestupoval do Velkého Polubného. Jizerka Velký Polubný (800) 6 km Desná 11 km Tanvald (455) 15 km Svárov 17.5 km Haratice 20 km Návarov ČD 25 km Jičín zastávka Jičín + 2 km = 27 km Překrásné ráno a před Polubným začaly svítit první na sluneční paprsky místního věţ 8

10 kostela Narození sv. Jana Křtitele; velký rozdíl proti včerejšímu dni. Zde jsem se poradil s místními v obchodě o nejhezčí cestě dolů do Desné III., abych nešel po silnici. Musel jsem ale pouţít sněţnice, coţ bylo s kopce dolů příjemné. Desná se stala známou po katastrofě v roce 1916 na Bílé Desné, kdy voda protrţené přehrady zničila část obce. Moc se mi líbila překrásná stará Riedlova vila v Desné I. Do Tanvaldu jsem šel turistickou stezkou podél řeky Desná a částečně souběţně se ţeleznicí, kde jsem nedaleko od nádraţí potkal pětici lidí znovu vyšetřující nedávnou vraţdu Roma v Tanvaldu (měli obavy, ţe je záměrně fotím a dokonce kontrolovali mé poslední fotky); nakonec jsem je poţádal o vyfocení mé osoby. 9

11 Z Tanvaldu jsem pokračoval jako uţ mnohokrát předtím Palackého stezkou, sevřeným údolím řeky Kamenice; dříve červená barva turistické cesty je dnes nahrazena modrou barvou. Měl jsem v plánu navštívit zříceninu hradu Návarov na strmém ostrohu nad řekou, ale do odjezdu prvního vlaku z Návarova zbývalo jen 25 minut. Šel jsem proto neznačenou cestou podél řeky přímo na nádraţí, coţ bylo jen 1.3 km a v pohodě stihl motorový vlak s odjezdem ze zastávky Návarov uţ v hodin. S přestupem v Ţelezném Brodě a Turnově jsem přijel do Jičína na zastávku uţ v hodin. Zlevněné jízdné za 49 km bylo jen 26 Kč. Lipovou alejí jsem přišel do Aquacentra uţ před

12 hodinou a provedl hygienickou očistu a relaxaci svého starého těla po = 61 km chůze. Byl to překrásný dvoudenní výlet s velmi rozdílným počasím a minimálními náklady. Za vlak pouhých = 73 Kč a ubytování tentokrát zdarma (vzhledem k častým návštěvám a vzájemnému přátelství). Největší poloţkou byla tentokráte pitná kúra po příchodu na chatu. Pokud se daří dobře tvým nohám, zádům i břichu, víc už ti nemůže přidat ni skvělé bohatství králů. Horatius V Jičíně I v a n Jitka Press Jičín Copyright Jitka