22. Evropa po vídeňském kongresu ( )

Transkript

1 22. Evropa po vídeňském kongresu ( ) V září 1814 se ve Vídni sešli zástupci téměř všech evropských států, aby jednali o budoucím uspořádání kontinentu po napoleonských válkách. Hlavním iniciátorem mezinárodního kongresu byl ministr zahraničních věcí a pozdější rakouský kancléř kníže Klemens Metternich. Do habsburské metropole na Dunaji se sjelo velké množství státníků a diplomatů, hlavní slovo v jednání i na podobu konečných výsledků měli ale jen zástupci čtyř zemí ( výbor čtyř ) vítězů nad napoleonskou Francií Rakouska, Ruska, Pruska a Velká Británie. Jak ukazuje tato dobová karikatura, tak setkání monarchů a diplomatů ve Vídni nebylo pouze jednáním politiků denně se pro účastníky kongresu pořádaly plesy (odtud pochází i označení tančící kongres ), divadelní představení, lovy a výlety. Který slavný hudební skladatel byl autorem tehdy populárních vídeňských valčíků? Diplomatická jednání ve Vídni však nebyla vůbec jednoduchá, komplikovalo je to, že každá ze stran na ně přišla s vlastní představou budoucího uspořádání Evropy a urputně se bránila posílení dřívějších spojenců. Sporů mezi velmocemi sdruženými ve výboru čtyř i nestabilní situace ve Francii po návratu Bourbonů (Ludvík XVIII.) se pokusil využít sesazený císař Napoleon I. a znovu se dostat k moci. Útěk excísaře Napoleona I. z ostrova Elba se stal hlavní událostí nejen pro účastníky vídeňského kongresu, ale i pro evropské veřejné mínění, které bylo o něm informováno prostřednictvím tisku. Přeložte s pomocí anglicko-českého slovníčku, o čem tehdy na své titulní stránce psal list Le Monitor Universal (přeloženo z francouzštiny do anglického jazyka): - 10 March: The Corsican ogre has just landed in Golfe-Juan - 11 March: The tiger has arrived to Gap - 12 March: The monster has slept in Grenoble - 13 March: The tyran has crossed Lyon - 18 March: The usurpator has been seen sixty leagues from Paris - 19 March: Bonaparte strides along but he will never enter Paris - 20 March: Napoléon will be tomorrow below our city walls - 21 March: The Emperor has reached Fontainebleau - 22 March: His Imperial and Royal Majesty entered yesterday His castle of Tuileries among his lawful subjects. Diskutujte ve skupině, jakou roli v informování o určitých událostech hrají i dnes sdělovací prostředky, co všechno ovlivňuje to, jakým způsobem a o čem informují atd. Klemens Wenzel Nepomuk Lothar kníže Metternich (žil v letech ) byl hlavní postavou vídeňského kongresu ( až ) a vůdčí osobností evropské politiky do roku Díky svému diplomatickému nadání dopomohl rakouskému císařství k prvořadému postavení v ponapoleonské Evropě, ačkoliv předtím šla jeho armáda od porážky k porážce. Sám si svůj význam dobře uvědomoval, v jednom z dopisů tehdy napsal: Svět veškerou tíhou spočívá na mých ramenou. Najděte ve školním atlasu světa, kde přesně leží ostrov Elba.

2 Teprve až hrozba Napoleonova návratu do vrcholné politiky přiměla velmoci na vídeňském kongresu k urovnání vzájemných sporů. Společně se rozhodly jednou provždy skoncovat s věčným rušitelem klidu a míru v Evropě. Pouze sto dnů trvalo Napoleonovo druhé císařství, vše ukončila definitivní porážka francouzského císaře 18. června 1815 u vesničky Waterloo [vatrló]. Z rozhodnutí vítězů byl poražený a zajatý excísař převezen britským křižníkem na ostrov Svaté Heleny v jižním Atlantiku, kde strávil, přísně střežen, posledních šest let svého života. Proč byl pro pobyt sesazeného císaře Napoleona I. vybrán ostrov Svaté Heleny? Mohyla připomíná vítězství britsko-pruského vojska v bitvě u Waterloo stejnojmenné vesničky ležící jižně od Bruselu. Na 145 metrů vysokém uměle vytvořeném pahorku je umístěna socha lva, který cení zuby směrem k Francii. Podle legendy byla socha ulita z mosazi, kterou spojenci získali roztavením francouzských děl. Památníku, postaveném roku 1914, se často přezdívá lví kopec. Zjistěte, kteří spojenečtí velitelé stáli v čele vítězných armád nad Napoleonem I.? Jaký význam má i dnes rčení bylo to jeho Waterloo? K čemu podle vás slouží památníky připomínající slavné bitvy? Krátce nato se do Paříže vrátil Ludvík XVIII. ( ), bratr popraveného Ludvíka XVI., aby s vítěznými mocnostmi uzavřel nový, pro Francii tentokráte nevýhodný mír. Francie ztratila všechny své územní zisky z dob napoleonských válek, musela vrátit umělecká díla svezená do Paříže z celé Evropy a zaplatit vítězům 700 miliónů franků válečných reparací. Na podmínky uzavřeného míru pak dohlíželo spojeneckých vojáků, kteří na pět let obsadili hlavní francouzské pohraniční pevnosti. Závěrečná dohoda účastníků vídeňského kongresu byla podepsána 9. června 1815, tedy ještě před bitvou u Waterloo. Měla především zajistit návrat Napoleonem sesazených dynastií (Bourboni se vrátili na trůny ve Francii, Španělsku či v Neapolském království, papeži byl vrácen církevní stát), a obnovu předrevolučních poměrů v daných zemích. Kongres dále potvrdil vznik několika nových států a množství územních změn, ke kterým došlo ve prospěch vítězných států. Bylo rozhodnuto, že už nebude obnovena Svatá říše římská národa německého a že na jejím území vznikne volné sdružení 35 států a 4 svobodných měst pod názvem Německý spolek. Hlavní roli v něm hrálo Rakousko, které předsedalo jednání společného sněmu zasedajícímu ve Frankfurtu nad Mohanem. Hlavní část Vévodství varšavského, které Napoleon vytvořil, bylo personální unií spojeno s Ruskem jako Polské království. Nově vzniklo i Nizozemské království jako určitá bariéra proti případné další rozpínavosti Francie a zabíralo území dnešního Nizozemí, Belgie a Lucemburska. Rakousko rozšířilo své území o severní Itálii (Lombardsko a Benátsko) včetně Dalmácie, navíc v menších středoitalských státech nově vládli příslušníci vedlejší větve Habsburků. I Prusko se neobyčejně rozrostlo, zejména na západě, v bohatém Porýní a část území mu bylo nuceno odstoupit Sasko. Velká Británie si ponechala některé strategické námořní základy, které se jí podařilo obsadit v průběhu napoleonských válek (např. Maltu, Jónské ostrovy, ostrov Helgoland v Severním moři, Kapsko na jihu Afriky, Cejlon v Indickém oceánu). Rusko kromě Polska připojilo ke svému území ještě Finsko (Švédsko bylo za jeho ztrátu odškodněno ziskem Norska, odebranému poraženému Dánsku). Jak to, že po Ludvíku XVI. nastoupil na francouzský trůn Ludvík XVIII.? Proč se také někdy říká Polskému království, existujícímu v 19. století, Kongresovka? Proč bylo Prusko odškodněno právě na úkor Saska?

3 Evropa po vídeňském kongresu: Na návrh ruského cara Alexandra I. bylo ve Vídni přijato prohlášení, nazvané Svatá aliance, k němuž vedle rakouského císaře Františka I. a pruského krále Fridricha Viléma III. přistoupili v dalších letech téměř všichni evropští monarchové. Panovníci Ruska, Rakouska a Pruska se dohodli na vzájemné spolupráci, která měla do budoucna zabránit jak vzájemným konfliktům, tak šíření demokratických a liberálních myšlenek i revolučních nálad. Jejich dohoda byla nazvána Svatou aliancí, protože se zúčastnění panovníci ve společném prohlášení zavázali, že se budou ve své politice řídit křesťanskými principy. Přestože Svatou alianci mnozí považovali slovy Metternicha za zvučnou a prázdnou listinu, stala se po roce 1815 významným nástrojem k potlačování svobodomyslných projevů v různých částech Evropy a udržení statutu quo. Svatá aliance a její zakladatelé ruský car Alexandr I., rakouský císař František I. a pruský král Fridrich Vilém III. Z pověření Svaté aliance zasáhlo Rakousko na jaře 1821 proti revolucím v Neapolsku a v severní Itálii, v dubnu 1823 potlačila Francie revoluční hnutí na Pyrenejském poloostrově (vzpoura části důstojníků vyvolala revoluci v Madridu, která donutila španělského krále vydat ústavu). Odpor proti vládám, které po vídeňském kongresu obnovily neomezenou moc panovníka a tvrdě potlačovaly jakoukoliv opozici, rostl v řadě evropských zemí. Svatá aliance ztělesňovala pro evropskou veřejnost návrat ke starým feudálním pořádkům, které byly v rozporu s moderní představou o svobodě člověka i národa. Na mnoha místech Evropy vznikla řada tajných spikleneckých spolků, jejichž aktivity časem přerostly k pokusům o revoluční změny. Po vzoru americké a francouzské revoluce usilovali členové těchto spolků především o vydání ústavy a uzákonění občanských práv. Řadě změn, které tyto revoluce vyvolaly, nedokázala zabránit ani Svatá aliance např. pádu absolutistické monarchie ve Francii v roce 1830, rozpadu Nizozemí a následnému vzniku Belgie, nebo tomu, že po mnohaletých bojích dosáhly ve 20. letech 19. století nezávislosti španělské kolonie v Latinské Americe. O národní sjednocení a vytvoření svého vlastního občanského státu usilovali Italové, Němci, Poláci i balkánští Slované. Vysvětlete, v jaké situaci byli Němci a Italové po napoleonských válkách. Proč nelze v této době hovořit o Německu a Itálii?

4 Latinská Amerika na počátku 19. století: Simón Bolívar (žil v letech ) byl venezuelský politik a velmi schopný generál, nejvýznamnější postava boje Střední a Jižní Ameriky za nezávislost na Španělsku. Zjistěte, co všechno je po Bolívarovi pojmenováno nejen v jeho rodné Venezuele? Národně osvobozenecký boj obyvatel Latinské Ameriky proti španělské nadvládě se rozhořel v době, kdy Španělsko ovládla vojska císaře Napoleona I., díky čemuž ztratilo Španělsko nad svými americkými koloniemi jakoukoliv kontrolu. Boj za nezávislost probíhal ve dvou etapách, úspěšná byla až ta druhá z let , během níž se osvobodila většina latinskoamerických zemí. Zásluhu na úspěchu povstání měl především zkušený generál Simón Bolívar, který se postavil do čela povstaleckých oddílů, a finanční i diplomatická podpora např. od Spojených států amerických a Velké Británie. Co sledovaly USA a Velká Británie podporou vzbouřenců proti Španělsku? Národně osvobozovací boj Latinské Ameriky byl v Evropě populární a někteří z mladých revolucionářů se bojů proti Španělům osobně zúčastnili. Který italský národní hrdina zde získal cenné zkušenosti pro revoluční boj za sjednocení Itálie? Španělé udrželi svou koloniální nadvládu pouze nad ostrovy Kuba a Portoriko. Prvním státem Latinské Ameriky, který se osamostatnil, bylo Haity [hajty], původně francouzská kolonie. Zjistěte, za jakých okolností tento stát vznikl. Nové státy ve Střední a Jižní Americe byly však hospodářsky a politicky velmi slabé a moci se v nic ujaly většinou vojenské junty [chunty] a začaly se místo Španělska orientovat na hospodářskou spolupráci s USA. Které nové státy v Latinské Americe tehdy vznikly? Řecké povstání Ačkoliv prožívala Osmanská říše od konce 17. století postupný mocenský úpadek, přesto i nadále ovládala většinu Balkánského poloostrova s pravoslavným obyvatelstvem, které se bránilo tureckému útlaku častými povstáními. Hluboká krize, kterou procházela říše osmanských sultánů, dávala naději národně osvobozeneckému hnutí na úspěšný boj proti turecké nadvládě. Po neúspěšných povstáních Srbů a Rumunů se k odporu roku 1821 odhodlali i Řekové. Řecké povstání za nezávislost bylo jedním z prvních příkladů v moderních dějinách, kdy se ukázala síla veřejného mínění v civilizovaném světě. Antické Řecko bylo kolébkou evropské civilizace, evropská veřejnost proto od počátku sledovala boj Řeků za svobodu s netajenými sympatiemi, zvláště poté, co se objevily zprávy o krutostech Turků a masakrech civilního obyvatelstva.

5 Umělcem, který tyto události ve své tvorbě zachytil, byl např. Eugène Delacroix [eugne delakroa]. Jeho obraz Vraždění na ostrově Chiu, který vznikl na základě zpráv o masakrech Řeků Turky z roku 1822, měl v tehdejší Evropě mimořádný ohlas. Spisovatelé, novináři a někteří politici burcovali své vlády, aby povstalcům pomohly. Kromě finanční pomoci neváhali příznivci řecké svobody přispět i osobním nasazením. Mezi tisíci dobrovolníky byl i slavný anglický básník lord George Byron [džorž bajrn], který v Řecku během povstání zemřel. Tlak evropské veřejnosti i tisku přiměl vlády Velké Británie, Francie a Ruska, které navíc vystupovalo v mezinárodních vztazích jako ochránce pravoslavných poddaných tureckého sultána, k vojenské pomoci řeckým povstalcům. Společnými silami v roce 1827 porazily turecko-egyptské loďstvo u Navarina, ve stejné době se Francouzi vylodili na Peloponésu a ruské jednotky úspěšně překročily pohoří Balkán. Turecko bylo donuceno podepsat v roce 1829 s Ruskem tzv. drinopolský mír, kterým se zavázalo poskytnout širokou autonomii nejen Řekům, ale i Srbům a obyvatelům Valašska a Moldavska. Rusové mírem získali kontrolu nad dunajskou deltou, téměř celého východního pobřeží Černého moře a jeho obchodní lodě mohly volně proplouvat černomořskými úžinami. Nezávislým státem se Řecko stalo v roce 1830, nové samostatné království ale ještě nezahrnovalo všechna území obývaná Řeky. Povstání děkabristů Po napoleonských válkách rostla i v Rusku nespokojenost s carským samoděržavím, které bylo vnímáno jako hlavní překážka potřebné modernizace země. Hlavními nositeli pokrokových myšlenek i změn byli především mladí armádní důstojníci, kteří se v rámci bojů s napoleonskou Francií dostali až do západní Evropy a mohli tak srovnat tamní poměry s tuhým carským absolutismem v zaostalém Rusku. Tajné spolky ruské svobodomyslné šlechty v armádě se rozhodly využít krátkého období bezvládí po smrti cara Alexandra I. k zahájení vojenského povstání s cílem modernizovat Rusko a přeměnit ho v konstituční monarchii. Proti novému caru Mikuláši I. ( ) vyvolali důstojníci petrohradské posádky povstání. Na Senátním náměstí v Petrohradě se shromáždily asi tři tisíce vojáků, kteří odmítli 26. prosince (prosinec rusky děkabr) 1825 složit přísahu věrnosti novému caru, pokud nepřistoupí na jimi požadované změny především vydání ústavy. Pomník v Athénách k uctění památky anglického básníka a bojovníka za řeckou svobodu, lorda Byrona. Ke které skupině básníků patřil svou tvorbou i životem George Gordon Byron? Kdo se stal prvním řeckým králem a z jakého rodu pocházel? Triumfální oblouk v Petrohradě postavený na památku ruského vítězství ve válce s Tureckem ( ), které oslavovali i čeští vlastenci. Již v roce 1829 vydal František Ladislav Čelakovský svou slavnou sbírku Ohlasy písní ruských. Která báseň z této sbírky připomíná vítězství Rusů nad Turky?

6 Povstání bylo špatně zorganizováno a sami povstalci se neshodli na tom, čeho chtějí dosáhnout. Po krátkém vyjednávání poslal car proti váhajícím povstalcům vládní vojsko, které posíleno dělostřelectvem nad vzbouřenci snadno zvítězilo. Pět vůdců děkabristů bylo popraveno a mnoho dalších posláno do vyhnanství na Sibiř. Odpovědí státní moci na neúspěšný pokus děkabristů o změnu situace v Rusku bylo upevnění samoděržaví, zostření cenzury a nastolení tvrdého policejního režimu, který po roce 1830 omezoval i cestování Rusů do ciziny, a to i v případě studií na zahraničních univerzitách. V rámci Svaté aliance se Rusko velmi aktivně podílelo na potlačování jakýchkoliv revolučních výbuchů, tvrdě zakročilo proti polskému povstání z let 1831 a 1846, porazilo maďarskou revoluční armádu v roce 1849 u Villágoše [vylágoše]. Svými současníky byl proto ruský car Mikuláš I. označován jako četník Evropy. Současně s vojenskými zásahy proti revolucím se zahraniční politika Ruska orientovala na podporu balkánských národů v boji s upadající Osmanskou říší. Červencová revoluce a její ohlas v Evropě Impulz k další revoluční vlně v Evropě přišel z Francie. Restaurace bourbonské dynastie po napoleonských válkách byla spojena se snahami o znovuzavedení absolutismu. Když roku 1830 král Karel X. ( ), mladší bratr předchozího krále Ludvíka XVIII., rozpustil krátce předtím zvolenou sněmovnu, zavedl cenzuru a omezil volební právo, povstal pařížský lid znovu. Tzv. červencová revoluce svrhla absolutistický režim Karla X., vůdcové povstání se však rozhodli udržet monarchii. Novým králem konstituční monarchie se stal Ludvík Filip ( ) z orleánské větve Bourbonů, který přísahal na novou ústavu a zavázal se k jejímu dodržování. Svatá aliance proti definitivnímu pádu Bourbonů ve Francii nezasáhla. Červencová monarchie přinesla svobodnější atmosféru a příznivé podmínky pro podnikání, politická moc však zůstala nadále jen v rukou úzké skupiny nejbohatších, zejména šlo o příslušníky finanční a průmyslové buržoazie. Povstání děkabristů ovlivnilo celou řadu ruských spisovatelů. K jejich velkým obdivovatelům a přátelům patřil kromě Lermontova i Alexandr Sergejevič Puškin (viz na obr.). Slovníček pojmů: gubernie administrativní oblast v Rusku junta vláda nastolená převratem reparace náhrada válečné škody vyžadovaná na poraženém státu rusifikace porušťování, zavádění ruštiny jako jediného úředního i kulturního jazyka Knihovnička: Jan Klíma Simón Bolívar; Zrození Latinské Ameriky Michal Rapport Evropa 19. století Jaroslav Šedivý Děkabristé Milan Švankmajer Dějiny Ruska Filmotéka: Bídníci [Les Misérables], režie: Jean-Paul Le Chanois (1958), Bille August (1998)

7 Eugène Delacroix Svoboda vede lid na barikády. V reakci na nepopulární politiku Karla X. vypuklo v roce 1830 v Paříži nové povstání v ulicích vznikly barikády, boje trvaly tři dny, vyžádaly si více jak tisíc obětí. Ke vzbouřeným Pařížanům se přidala i většina královského vojska, s jehož pomocí byl dobyt i královský palác. Karel X. abdikoval a uprchl z Francie. Pro zvídavé: Ve které zemi nalezl tento sesazený monarcha politický azyl? Červencová revoluce měla bezprostřední ohlas v sousedním Nizozemském království, kde v Bruselu koncem srpna 1830 vypuklo lidové povstání proti nizozemské nadvládě. Katolické obyvatelstvo bývalého Rakouského Nizozemí, spojeného od vídeňského kongresu s Nizozemskem, se cítilo nábožensky, politicky i jazykově diskriminováno. Nizozemská vláda upřednostňovala kalvínství a snažila se prosadit ve francouzsky hovořících oblastech holandštinu jako jediný úřední jazyk. S podporou Velké Británie a Francie se povstalcům podařilo dosáhnout odtržení a vytvoření vlastního samostatného státu. Belgie byla konstituční monarchií a spolu se Švýcarskem vystupovala v mezinárodní politice jako neutrální stát. Ve 2. polovině 19. století se Belgie stala díky bohatým nalezištím uhlí a železné rudy průmyslově vyspělou zemí s vlastním koloniálním panstvím. Neúspěšně naproti tomu skončila povstání v některých italských a německých státech a v Polském království, která byla vyvolána zprávami o úspěšné revoluci ve Francii. Nekompromisním zákrokem rakouských a pruských vojsk v rámci Svaté aliance byla hnutí vedená tajnými spolky Mladá Itálie a Mladé Německo, usilujícími o sjednocení svých zemí, potlačena. Stejný osud postihl i polské povstání proti carovi Mikuláši I. Mnoho z polských povstalců, nad nimiž na jaře 1831 zvítězily ruské jednotky, putovalo do sibiřského vyhnanství. Polsko bylo zbaveno autonomie a kleslo na úroveň řadové ruské gubernie, v níž navíc byla prováděna násilná rusifikace a pronásledována katolická církev. Otázky a úkoly: 1. Jaké bylo uspořádání Evropy po vídeňském kongresu? 2. Které země stály za vznikem Svaté aliance a co bylo hlavním cílem této nadstátní organizace? 3. Jaké byly cíle a výsledky revolučních hnutí v jednotlivých evropských zemích? 4. Kdo to byl Simón Bolívar a proč je dodnes v zemích Latinské Ameriky tak populární? Zjistěte, v jaké části Afriky měla Belgie svou kolonii, která svou rozlohou několikanásobně převyšovala rozlohu samotné mateřské země. Který český básník pomáhal polským emigrantům utíkajícím před pronásledováním po porážce povstání v roce 1830? Neutěšené národností i sociální poměry vedly většinu polské inteligence do emigrace. Mnozí z nich se za hranicemi své neexistující vlasti světově proslavili, jako např. hudební virtuos a skladatel Frederic Chopin [frederyk šopén]. Kteří další významní umělci a vědci 19. století měli polský původ?