PROTIVNÍCI ZA NAPOLEONSKÝCH VÁLEK

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "PROTIVNÍCI ZA NAPOLEONSKÝCH VÁLEK"

Miloslav Janda
před 8 lety
Počet zobrazení:

1 PROTIVNÍCI ZA NAPOLEONSKÝCH VÁLEK Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/ Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_03_19 Tématický celek: Historie a umění Autor: Miroslav Finger Datum : březen 2012 Určení : dějepis, žáci 8. ročníku

DUMu: VY_32_INOVACE_03_19 Tématický celek: Historie a umění Autor:

2 Anotace : Materiál se zabývá problematikou osobností za válek Napoleona Bonaparta v období císařství. Slouží k výuce na interaktivní tabuli. Materiál slouží k oživení a zpestření napoleonského období v dějinách Evropy. Prezentace vhodná jako podpora přímé výuky. Slouží k doplnění informací o lidech, kteří hráli rozhodující roli v období napoleonských válek. Navazuje na předchozí hodiny, ve kterých se žáci dozvěděli informace o příčinách a průběhu válečných tažení císaře Napoleona. Slouží k zakončení tematického celku. V přehledu jsou charakterizováni nejdůležitější účastníci válek Napoleona. Očekávaný výstup: Na základě prezentace osobností, které měly výrazný podíl na vývoji situace v Evropě na počátku 19. století, získají žáci doplňující informace, které se pokusí začlenit do kontextu svých dosavadních znalostí. Žáci pracují i s učebnicí a se sešity. Hodnocení: Žáci doplnili informace o životech významných osobností a protivníků v období evropských válek na počátku 19. století.

Slouží k doplnění informací o lidech, kteří hráli rozhodující roli v období napoleonských válek.

3 OSOBNOSTI NAPOLEONSKÝCH VÁLEK NAPOLEON BONAPARTE ( ) Narodil se na Korsice. Vystudoval dělostřelecké učiliště a královskou válečnou školu v Paříži. Za Velké francouzské revoluce se stal 1793 generálem a 1796 velel armádě v Itálii proti Rakušanům. Zde se projevil jeho geniální strategický talent a dosáhl řadu skvělých vítězství provedl státní převrat a stal se konzulem. Postupně soustředil do svých rukou veškerou moc a 1804 se nechal korunovat císařem. Reorganizoval správu Francie, vydal občanský zákoník. Celý život bojoval za to, aby se Francie stala první evropskou velmocí

Za Velké francouzské revoluce se stal 1793 generálem a 1796 velel armádě v Itálii proti Rakušanům.

4 Dosáhl skvělého vítězství 1805 u Slavkova, 1806 u Jeny a Auerstaedtu, 1809 u Wagramu. Jeho moc dosáhla vrcholu. Oženil se s dcerou rakouského císaře a snažil se sblížit se starými evropskými dynastiemi byl poražen v Rusku, 1813 u Lipska. Musel abdikovat a byl odvezen na ostrov Elba. Ještě jednou se vrátil do Francie, ale po porážce u Waterloo byl odvezen na ostrov Svatá Helena, kde 1821 zemřel. Byl jedním z nejgeniálnějších vojevůdců všech dob.

1812 byl poražen v Rusku, 1813 u Lipska. Musel abdikovat a byl odvezen na ostrov Elba.

5 FRANTIŠEK I. ( ) Synovec císaře Josefa II., 1792 se stal císařem. Jeho nástup na trůn ukončil období osvícenských reforem. Byl velmi konzervativní, miloval pořádek, bez humoru. Byl lhostejný ke svým poddaným a k osudům říše. Vůbec neměl vojenské nadání. Teprve po pádu Napoleona se zase Rakousko zařadilo mezi evropské velmoci a František I. mohl spolurozhodovat o osudu Evropy. Razil zásadu, že jakékoli reformy jsou předstupněm revoluce. Řešení všech problémů neustále odkládal, ve všem věřil kancléři Metternichovi, který své vlastní zájmy ztotožňoval se zájmy státu.

Teprve po pádu Napoleona se zase Rakousko zařadilo mezi evropské velmoci a František I. mohl spolurozhodovat o osudu Evropy.

6 V závěru svého života prosazoval František I. princip legitimity a za svého nástupce určil prvorozeného syna Ferdinanda, který byl duševně nemocný. Zemřel 1835 na zápal plic.

7 ALEXANDR I. ( ) Vnuk carevny Kateřiny II., byl nejvzdělanější ze všech ruských carů do té doby. Na jeho výchově se podíleli přední osvícenci. Po nástupu na trůn chtěl modernizovat Rusko a provést reformy, postupně od těchto myšlenek upustil. Neměl vojenské nadání, ale chtěl se proslavit jako válečník. U Slavkova 1805 neustále zasahoval do kompetence velitele armády maršála Kutuzova. Po drtivé porážce už se nikdy nesnažil prosadit na válečném poli. Největšího triumfu se dočkal 1814, kdy vstoupil v čele ruských vojsk do Paříže. Diplomatická jednání vedl obratně, k poraženému Napoleonovi byl smířlivý.

Neměl vojenské nadání, ale chtěl se proslavit jako válečník. U Slavkova 1805 neustále zasahoval do kompetence velitele armády maršála Kutuzova.

8 Za napoleonských válek se ruské důstojnictvo seznámilo se způsobem života v ostatní Evropě. Toto poznání vyvolalo nespokojenost se zaostalostí Ruska. To vyústilo 1825 těsně po Alexandrově smrti k povstání děkabristů.

Toto poznání vyvolalo nespokojenost se zaostalostí

9 LOUIS ALEXANDRE BERTHIER ( ) Napoleonův maršál. Nebyl vzorem chrabrého bojovníka, ale ze všech maršálů měl nejvyšší vzdělání v oblasti vojenské teorie. Měl bohaté zkušenosti ze štábní služby. Účastnil se už před revolucí americké války za nezávislost. Pro své mimořádné analytické a rozhodovací schopnosti se stal nenahraditelným náčelníkem Napoleonova generálního štábu. Císařovy příkazy dokázal přeměnit na precizně formulované rozkazy pro příslušné jednotky. Byl prakticky u všech Napoleonových bitev a císař ho považoval za naprosto nenahraditelného. Zahynul za podivných okolností v Bamberku při pádu z okna několik dní před bitvou u Waterloo. Napoleon považoval za jednu z příčin porážky u Waterloo právě to, že po jeho boku už nestál maršál Berthier, kníže z Neuchatelu a Wagramu.

Pro své mimořádné analytické a rozhodovací schopnosti se stal nenahraditelným náčelníkem Napoleonova generálního štábu.

10 LOUIS NICOLAS DAVOUT ( ) Byl šlechtického původu a mnohými byl považován za nejschopnějšího z Napoleonových maršálů. Měl vynikající vojenské vzdělání, studoval v Paříži stejnou válečnou školu jako Napoleon. Vyznačoval se bystrým postřehem a jako jeden z mála Napoleonových maršálů měl dar samostatného strategického myšlení a schopnost vytušit záměry a plány nepřítele. Pro tyto schopnosti ho Napoleon pověřoval nejnáročnějšími úkoly, např. u Slavkova byla jeho činnost rozhodující pro výsledek bitvy. Svého největšího vítězství dosáhl Davout v bitvě u Auerstaedtu, když sám rozdrtil pruskou armádu. Za toto vítězství ho Napoleon jmenoval vévodou z Auerstaedtu a později knížetem z Eckmuehlu. V Davoutových jednotkách vládla vždy vzorná disciplína, která byla v protikladu s jinými sbory.

Vyznačoval se bystrým postřehem a jako jeden z mála Napoleonových maršálů měl dar samostatného strategického myšlení a schopnost vytušit záměry a plány nepřítele.

11 MICHAIL ILLARIONOVIČ GOLENIŠČEV KUTUZOV ( ) Typický představitel ruského důstojnictva. Do armády vstoupil v šestnácti letech. Jako příslušník vážené aristokratické rodiny rychle postupoval po žebříčku vojenských hodností. Ve válce s Turky 1774 utrpěl zranění, po kterém na jedno oko oslepl. S ohledem na své stáří a vojenské zásluhy se stal vrchním velitelem rusko rakouské armády v roce 1805, i když ho car Alexandr I. neměl příliš v oblibě. Byl proti svedení bitvy u Slavkova. V roce 1812 po sérii neúspěchů byl car donucen jmenovat maršála Kutuzova opět vrchním velitelem. Přes nepřátelství ze strany ostatních velitelů prosadil svou strategii a nakonec přivodil Napoleonovi zdrcující porážku. Když vyhnal Napoleona z území Ruska, neměl žádný zájem obětovat ruské vojáky pro osvobození Evropy. Svůj úkol považoval za skončený. Zemřel na jaře 1813 těsně před rozhodujícím tažením proti Napoleonovi.

S ohledem na své stáří a vojenské zásluhy se stal vrchním velitelem rusko rakouské armády v roce 1805, i když ho car Alexandr I. neměl příliš v oblibě. Byl proti svedení bitvy u Slavkova.

12 Použitá literatura : Uhlíř, D. : Bitva tří císařů. Brno Uhlíř, D. : Slunce nad Slavkovem. Praha Polišenský, J. : Napoleon a srdce Evropy. Praha 1971.

Podobné dokumenty

Kód VM: VY_32_INOVACE_4JIR46 Projekt: Zlepšení výuky na ZŠ Schulzovy sady registrační číslo: CZ.1.07./1.4.00/21.2581

Kód VM: VY_32_INOVACE_4JIR46 Projekt: Zlepšení výuky na ZŠ Schulzovy sady registrační číslo: CZ.1.07./1.4.00/21.2581 Autor: Mgr. Alena Jirsáková Datum: 22. 10. 2012 Ročník: 8. ročník Vzdělávací obor /