UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH VĚD. Ústav ošetřovatelství. Martina Frydryšková. Kompetence sester.

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH VĚD Ústav ošetřovatelství Martina Frydryšková Kompetence sester Bakalářská práce Vedoucí práce: Mgr. Zdeňka Mikšová, Ph.D. Olomouc 2015

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené bibliografické a elektronické zdroje. Olomouc 30. dubna podpis

3 Děkuji Mgr. Zdeňce Mikšové, Ph.D., za odborné vedení a cenné rady při zpracování této bakalářské práce. Dále děkuji všem svým blízkým za podporu během studia.

4 ANOTACE Typ závěrečné práce: Bakalářská práce Téma práce: Kompetence členů ošetřovatelského týmu při zajištění zdravotní péče Název práce: Kompetence sester Název práce v AJ: Competences of nurses Datum zadání: Datum odevzdání: Vysoká škola, fakulta, ústav: Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta zdravotnických věd Ústav ošetřovatelství Autor práce: Frydryšková Martina Vedoucí práce: Mgr. Zdeňka Mikšová, PhD. Oponent práce: Abstrakt v ČJ: Přehledová bakalářská práce se zabývá problematikou kompetencí sester. Předkládá přehled legislativních změn v kompetencích sester od padesátých let dvacátého století po současnost a provádí komparaci některých zákonných norem v minulosti a v současnosti. Shrnuje poznatky o způsobu vzdělávání a o kompetencích sester v České republice a v zahraničí. Sumarizuje publikované poznatky o naplňování kompetencí všeobecných sester v praxi. Poznatky byly dohledány v databázích EBSCO, MEDVIK, GOOGLE, GOOGLE Scholar, PubMed. Použity byly články převážně z českých, ale také ze zahraničních periodik. Abstrakt v AJ: The overview bachelor s thesis deals with the issue of nurse competences. It presents an overview of the legislative changes in the competences of nurses from the 1950s until the present day and provides a comparison of some legal standards in the past and nowadays. It summarizes the findings on the education methods and competences of nurses in the Czech

5 Republic and abroad. It summarizes known facts regarding practical implementation of general nurse competences. The facts werw sourced from the following databases: EBSCO, MEDVIK, GOOGLE, GOOGLE Scholar, PubMed. The articles used in the thesis come mainly from Czech sources, but also from foreign ones. Klíčová slova v ČJ: kompetence, všeobecná sestra, nelékařský zdravotnický pracovník, vzdělávání sester, odborná způsobilost, pracovní náplň Klíčová slova v AJ: competency, general nursing, paramedical staff, nursing education, professional qualifications, job description Rozsah práce: 35 stran / 0 příloh

6 OBSAH ÚVOD.7 1 POPIS REŠERŠNÍ STRATEGIE 9 2 KOMPETENCE SESTER V PRÁVNÍCH DOKUMENTECH A V PRAXI Legislativní regulace kompetencí sester v České republice od padesátých let dvacátého století po současnost Připravenost sester na vykonávání kompetencí v České republice a ve vybraných státech Připravenost sester na vykonávání kompetencí v České republice od padesátých let dvacátého století po současnost Připravenost sester a vykonávání kompetencí ve vybraných státech v zahraničí Naplňování kompetencí všeobecných sester v praxi v České republice Shrnutí teoretických východisek a jejich význam ZÁVĚR.29 REFERENČNÍ SEZNAM

7 ÚVOD Problematika kompetencí sester je velmi rozsáhlé téma a lze se jím zabývat z různých pohledů. Kompetence sester jsou v České republice legislativně regulovány již od padesátých let dvacátého století. Jsou ovlivňovány nejen právními předpisy, které přesně vymezují jejich rozsah, ale také úrovní vzdělávání sester. V souvislosti s tímto si můžeme položit otázku: Jaké existují informace o legislativní regulaci kompetencí sester, o připravenosti sester na vykonávání kompetencí, a jaké jsou nejnovější poznatky o jejich naplňování v praxi? Cílem přehledové bakalářské práce je sumarizovat dohledané poznatky týkající se problematiky kompetencí sester. Cíl práce byl specifikován v dílčích cílech: Cíl l: Předložit poznatky o legislativní regulaci kompetencí sester v České republice od padesátých let dvacátého století po současnost. Cíl 2: Předložit publikované poznatky o připravenosti sester na vykonávání kompetencí v České republice od padesátých let dvacátého století po současnost a ve vybraných státech v zahraničí. Cíl 3: Předložit publikované poznatky o naplňování kompetencí všeobecných sester v praxi v České republice. Vstupní studijní literatura: ALEXANDER, F. Margaret a Phyllis J. RUNCIMAN. Struktura kompetencí všeobecné sestry podle ICN: zpráva o postupu přípravy ICN struktury kompetencí a konzultací. 1. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2003, 57 s. ISBN BÁRTLOVÁ, Sylva a HAJDUCHOVÁ, Hana. Předávání kompetencí mezi lékařem a sestrou. Kontakt, 2010, roč. 12, č. 1, s ISSN:

8 BÁRTLOVÁ, Sylva. Pracovní vztahy a kompetence všeobecných sester v České republice. Sestra, 2007, roč. 17, č. 3, s ISSN: PLEVOVÁ, Ilona a kol. Management v ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 304 s. ISBN PLEVOVÁ, Ilona a kol. Ošetřovatelství I. 1. Vyd. Praha: Grada, 2011, s ISBN ČESKO. Vyhláška č. 55 ze dne 1. března 2011 o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. In: Sbírka zákonů České republiky. 2011, částka 20, s ISSN ČESKO. Zákon č. 372 ze dne 6. listopadu o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). In: Sbírka zákonů České republiky. 2011, částka 131, s ISSN ČESKO. Zákon č. 105 ze dne 25. března 2011, kterým se mění zákon č. 96/2004 o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních). In: Sbírka zákonů České republiky, 2011, částka 40, s ISSN

9 1 POPIS REŠERŠNÍ STRATEGIE V přehledové bakalářské práci byl použit následující algoritmus rešeršní činnosti. 9

10 ALGORITMUS REŠERŠNÍ ČINNOSTI VYHLEDÁVACÍ KRITÉRIA: - klíčová slova v ČJ: kompetence, legislativa, všeobecná sestra, nelékařský zdravotnický pracovník, vzdělávání, odborná způsobilost, pracovní náplň - klíčová slova v AJ: competency, legislation, general nursing, paramedical staff, nursing education, professional qualifications, job description - období: 1. cíl , 2. cíl a 3. cíl DATABÁZE: EBSCO, MEDVIK, GOOGLE, GOOGLE Scholar, PubMed Nalezeno 256 článků Vyřazující kritéria: - duplicitní články 53 článků - články, které neodpovídaly tématu vyřazeno 148 článků - SUMARIZACE VYUŽITÝCH DOKUMENTŮ V JEDNOTLIVÝCH DATABÁZÍCH EBSCO 2 články, MEDVIK 22 článků, GOOGLE 13 článků, GOOGLE Scholar 16 článků, PubMed - 2 články SUMARIZACE DOHLEDANÝCH PERIODIK A DOKUMENTŮ BMC Health Services Research 2 články, Croatian Medical Journal 1 článek, Medicína pro praxi 1 článek, Kontakt 2 články, Sestra 10 článků, Florence 3 články, Multidisciplinární péče 1 článek, Forum 1 článek, 3 příspěvky ze sborníků, 5 příspěvků z monografií, 14 legislativních dokumentů a 12 elektronických zdrojů Pro tvorbu teoretických východisek bylo celkem použito 55 dohledaných zdrojů. 10

11 2 KOMPETENCE SESTER V PRÁVNÍCH DOKUMENTECH A V PRAXI Legislativně stanovené kompetence tvoří základ pro vypracování pracovní náplně každého zaměstnance. Je nutné vycházet nejen z právních předpisů, ale také ze schopností, dovedností a vědomostí daného pracovníka, protože v ošetřovatelství není možné osvojit si kompetence jednou provždy. Dané kompetence je důležité v pravidelných intervalech ověřovat, prohlubovat a obnovovat (Prošková, 2010, s. 3-4). Důležitým prvkem osvojení kompetencí je pregraduální a postgraduální vzdělávání sester. Vyšší úroveň vzdělávání všeobecných sester je velice důležitá, protože souvisí s poskytováním bezpečné a kvalitní péče o pacienta (Mikšová et al., 2013, s. 402). Přesunutím kvalifikačního studia všeobecné sestry na vyšší odborné školy a vysoké školy, jsou studenti zralejší po duševní i emoční stránce (Mádlová, 2005) Legislativní regulace kompetencí sester v České republice od padesátých let dvacátého století po současnost Kompetence sester jsou od roku 1950 ovlivněny právními předpisy (Kutnohorská, 2010, s. 113). Prvním zákonem o zdravotnických povoláních byl zákon č. 170/1950, podle kterého: Každý, kdo vykonává zdravotnické povolání, je povinen svědomitě poskytovat účelnou a hodnotnou zdravotní péči a dbát o zvyšování zdravotní úrovně lidu. (Zákon č. 170/1950, s. 695). Tento zákon byl provázen vládním nařízením o středních zdravotnických pracovnících vydaným v roce Vládní nařízení stanovilo, že zdravotní sestra vykonávala odbornou ošetřovatelskou péči, ke které byla odborně vyškolena, na základě indikace lékaře, ale i samostatně. Poskytovala poradenství, návštěvní služby v rodinách, sledovala zdravotní stav a sociální podmínky obyvatelstva (Zákon č.77/1951, s. 229). Sestra měla vysokou míru autonomie v rozhodování, včetně provádění vyšetření a edukace pacientů. V roce 1960 nabyla platnosti vyhláška č. 44/1966 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví, podle které byla sestra odborně způsobilá k výkonu povolání po ukončení studia maturitní zkouškou na střední zdravotnické škole. Rozsah oprávnění a kompetencí sestry stanovilo ministerstvo zdravotnictví. Práci v jiném oboru mohla vykonávat pouze výjimečně, na dobu přechodnou, a to se souhlasem nejvýše po dobu 6 měsíců, bez souhlasu na dobu nejvýše 30 dnů. Při přechodu na jiné odborné pracoviště 11

12 byla sestra vedoucím pracovníkem nebo pověřenou sestrou zaškolena ve speciálních vědomostech a dovednostech, v oblasti provozu, organizace, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Pro výkon činnosti v jiném oboru musela získat způsobilost dodatečně. Délka nástupní praxe závisela na individuálních dovednostech a schopnostech absolventa. Vyhláška upravovala také další vzdělávání zdravotních sester. Možností vzdělávání byla účast na seminárních školeních, školících akcích a dále specializační pomaturitní studium ukončené závěrečnou zkouškou (Vyhláška č. 44/1966, s. 178, s ). Změna této vyhlášky v roce 1967 umožnila vykonávat v mimořádných případech povolání středního zdravotnického pracovníka, aniž by pracovník dosáhl vzdělání předepsaným stanoveným způsobem, na základě doložených výborných pracovních výsledků, odborných zkušeností a dovedností (Vyhláška č. 90/1967, s. 330). K upřesnění kompetencí došlo směrnicí Ministerstva zdravotnictví č. 33/1967 Sb., o rozsahu oprávnění a náplni činnosti středních a nižších zdravotnických pracovníků. Na základě indikace lékaře mohla pověřená zdravotní sestra podávat infuze a aplikovat nitrožilní injekce. Konkrétní sestra byla ošetřujícím lékařem pověřena vždy před každým výkonem na základě jejich schopností, zkušeností a odpovědnosti. Bez speciálního pověření lékařem prováděla odběry venózní krve u všech věkových kategorií. Zajišťovala výtěry krku, nosu, odběry moče, cévkování u žen, poskytovala návštěvní služby, při kterých vykonávala dle potřeby vyšetřovací a léčebné činnosti. K náplni práce dětské sestry patřilo nadále sledování plánu očkování a jeho dodržování. Zkušená ženská sestra na základě pověření lékařem vyšetřovala těhotné s fyziologickým těhotenstvím, vedla fyziologický porod. V případě diagnostiky patologie ihned kontaktovala lékaře. Účastnila se a pomáhala při porodu v domácnosti. V určitých situacích mohla doprovázet rodičku do nemocnice na ženské oddělení. Dle potřeb pracoviště sestra vykonávala pracovní úkony na základě pracovní smlouvy, které nebyly v příslušné směrnici uvedené (Věstník MZ ČSSR Směrnice 33/1967 Sb., s ). K dalším změnám v kompetencích sester došlo nahrazením vyhlášky č. 44/1966 Sb., vyhláškou č. 72/1971 Sb. Změny se týkaly zastupitelnosti jednotlivých oborů středních zdravotnických pracovníků. A to oborů zdravotní sestra, ženská sestra a dětská sestra. Ve jmenovaných oborech byla možná zastupitelnost, ale s určitými omezeními. Omezení se týkalo zákazu práce dětské a zdravotní sestře na porodním sále a ženském oddělení intenzivní péče. Na pracovištích pečujících o novorozence, kojence a pracovištích dětské intenzivní péče zakazovala směrnice práci ženské a dětské sestře. Na odděleních intenzivní péče ostatních 12

13 oborů nesměl pracovat střední zdravotnický pracovník oboru dětská a ženská sestra. V případě, že zdravotní sestry a ženské sestry měly zájem pracovat v oboru dětská sestra, musely si doplnit kurs pedagogiky a psychologie dítěte. Pokud zdravotní sestra trvale pracovala v oboru rehabilitační pracovník, asistent hygienické služby a radiologický asistent, musela do dvou let po převedení na tyto úseky práce absolvovat zkoušky na střední zdravotnické škole z předmětů daných zákonem (Vyhláška č. 72/1971 Sb., s , s ). Dalším vymezením působnosti středního zdravotnického pracovníka respektive dětské sestry dochází vydáním směrnice Ministerstva zdravotnictví č. 27/1972 Sb., na základě vyhlášky č. 72/1971 Sb. Dle směrnice nesměla dětská sestra sama aplikovat intravenózní injekce a podávat infuze do 15 let věku dítěte, pouze při těchto výkonech asistovala lékaři. Dále byla zdravotní sestra kompetentní provádět odběry venózní krve s výjimkou odběru krve na alkohol. Byla pověřená evidencí práce neschopných, invalidních důchodů a dispenzarizovaných, poskytovala první pomoc dle odborných znalostí a sledovala dodržování plánu preventivních prohlídek. K jejím povinnostem také patřila příprava aktuálních laboratorních výsledků lékaři k vidování (Směrnice č. 27/1972 Sb., s ). V roce 1986 nabyla platnosti směrnice č. 10/1986, která popisovala také kompetence po dosažení pomaturitního specializačního vzdělávání, které nebyly popsány v předešlé směrnici. Střední zdravotnický pracovník mohl po získání pomaturitního specializačního vzdělání vést odbornou praxi a praktickou výuku studentů. Byl kompetentní k provádění vědeckovýzkumné a publikační činnosti. Dle této směrnice nestačilo k aplikaci intravenózních injekcí a k podávání infuzí pouze ústní pověření sestry lékařem, jako bylo uvedeno ve směrnici č. 33/1967 Sb. Střední zdravotnický pracovník mohl aplikovat intravenózní injekce a podávat infuze pouze v případě písemného pověření vedoucím lékařem daného pracoviště, na základě osobních vlastností, zkušeností a schopností. Další změnou ve srovnání se směrnicí č. 27/1972 Sb. bylo, že dětské sestry mohly aplikovat intravenózní injekce a podávat infuze také dětem do 15 let, tyto výkony nebyly omezeny věkem pacienta. Ženská sestra v nepřítomnosti dětské sestry zajišťovala první ošetření novorozence, připravovala těhotné k porodu, vedla kurzy psychoprofylaxe a poskytovala poradenství v oblasti prevence nádorových onemocnění rodidel. Podle potřeb pracoviště prováděli střední zdravotničtí pracovníci úkony z pověření nadřízeného pracovníka. Činnosti vykonávali dle odborné způsobilosti pro výkon svého povolání (Věstník MZ ČSR směrnice 10/1986 Sb., s ). Směrnice č. 10/1986 Sb. platila až do roku 2004, kdy byla vydána vyhláška č. 424/2004 Sb., kterou byly stanoveny činnosti 13

14 zdravotnických a jiných odborných pracovníků. Rozlišovala u všeobecné sestry a ostatních středních zdravotnických pracovníků činnosti, které mohli provádět bez indikace, z indikace lékaře, bez odborného dohledu, pod odborným dohledem a pod přímým vedením lékaře. Změnou ve srovnání se směrnicí č. 10/1986 Sb. bylo, že všeobecná sestra bez specializačního vzdělání a bez odborného dohledu mohla aplikovat intravenózní injekce a podávat infuze jen na základě indikace lékaře. K výkonu těchto činností nebylo nutné písemné pověření vedoucím lékařem pracoviště, jak se uvádělo ve směrnici č. 10/1986 Sb. Tyto úkony mohla provádět také u dětí od věku 3 let. Podávat infuze a aplikovat intravenózní injekce u dětí do 3 let byla kompetentní pouze sestra se specializovanou způsobilostí dětská sestra. Mezi výkony, které mohla sestra provádět bez odborného dohledu a na základě indikace lékaře patřilo cévkování, výplachy močového měchýře u žen a dívek nad 10 let věku, zavádění jejunální a nazogastrické sondy, výplach žaludku, výměna tracheostomické kanyly u pacientů při vědomí starších 10 let. Pod odborným dohledem lékaře směla podávat nitrožilně krevní deriváty, asistovat při podávání transfuzních přípravků a již bez odborného dohledu lékaře ukončovala podání transfuzních přípravků (Vyhláška č. 424/2004, s ). Další výraznou změnou v této vyhlášce bylo, že sestra již nebyla odpovědná za administrativní činnosti, jako bylo dodržování plánu preventivních prohlídek, termínů očkování, depistážních vyšetření, evidence práce neschopných a dispenzarizovaných, jak stanovily směrnice MZ ČSR č. 27/1972 Sb. a směrnice MZ ČSR 10/1986. Všechny tyto činnosti byly přesunuty do kompetencí lékařů (Mikšová et al., 2014, s. 139). Touto vyhláškou byly také stanoveny kompetence nově vzniklé profese zdravotnického asistenta, který ve srovnání se všeobecnou sestrou není způsobilý k aplikaci nitrožilních injekcí ani podávání infuzí. Dále není oprávněn aplikovat injekce do svalu dětem do věku 3 let. Pod odborným dohledem všeobecné sestry realizuje ošetřovatelský plán a pod přímým vedením sestry se specializovanou způsobilostí vykonává činnosti spojené s poskytováním vysoce specializované ošetřovatelské péče (Vyhláška č. 424/2004, s ). Jak uvádí Mikšová, zdravotnický asistent není způsobilý vykonávat všechny fáze ošetřovatelského procesu. V jeho kompetenci je pouze realizace ošetřovatelského plánu, neprovádí hodnocení cíle, nestanoví ošetřovatelské diagnózy, není oprávněn plánovat ošetřovatelskou péči a edukovat pacienty (Mikšová et al., 2014, s. 135). K rozšíření kompetencí nelékařských zdravotnických pracovníků došlo v roce 2010, kdy do nového sazebníku byly zaneseny výkony, které mohou vykonávat sestry, jako například sestavení nutričního plánu pacienta, edukace kardiologického pacienta. Tyto výkony mohly dříve vykonávat pouze komunitní sestry (Koubová, 2011). 14

15 V roce 2011 došlo k nahrazení vyhlášky č. 424/2004 Sb. vyhláškou č. 55/2011 Sb., která vymezila pro všeobecnou sestru tyto činnosti. Všeobecná sestra vyhodnocuje potřeby pacienta s využitím hodnotících škál, sleduje a zaznamenává stav pacienta, zajišťuje a provádí vyšetření biologického materiálu, zajišťuje průchodnost a odsává sekrety z horních dýchacích cest, hodnotí a ošetřuje poruchy celistvosti kůže, ošetřuje stomie, pečuje o invazivní vstupy, provádí rehabilitační ošetřování, nácvik soběstačnosti, edukuje pacienty, hodnotí situaci pacienta a spolupracuje se sociálními pracovníky, zajišťuje příjem, překlad a propuštění pacientů, psychicky podporuje umírající a jejich blízké. Tyto činnosti vykonává bez odborného dohledu a indikace lékaře. S indikací lékaře všeobecná sestra vykonává činnosti spojené s preventivní, diagnostickou, léčebnou, neodkladnou, rehabilitační a dispenzární péčí. Podává léčivé přípravky, aplikuje kyslíkovou terapii, ošetřuje akutní a operační rány, vyměňuje a ošetřuje tracheostomické kanyly, zavádí a pečuje nazogastrickou sondu, aplikuje výživu sondou, provádí katetrizaci močového měchýře. Všeobecná sestra pod odborným dohledem aplikuje nitrožilně krevní deriváty, asistuje při aplikaci transfuzních přípravků. Ani změnou této vyhlášky, která je stále v platnosti, nedošlo k rozšíření kompetencí všeobecných sester i přestože se neustále o tomto tématu diskutuje (Mikšová et al., 2014, s , s. 139). Došlo k malým úpravám způsobilosti například u sestry pro intenzivní péči. Sestra může provádět punkce arterie radialis bez přímého vedení a odborného dohledu lékaře, ale nesmí provádět punkce arterie femoralis. Pod odborným dohledem lékaře může extubovat pacienta. K další změně došlo u psychiatrické sestry, která není již kompetentní k vedení skupinové psychoterapie ani pod odborným dohledem lékaře (Vyhláška č. 55/2011 Sb., s. 509 a 513). Srovnáme-li činnosti, které určuje vyhláška č. 55/2011 Sb., s činnostmi sester stanovenými ve směrnicích z roku 1967, 1972 a 1986, zjistíme, že sestry se dříve zaměřovaly na ošetřovatelskou péči a organizaci preventivní a následné péče. V současnosti se kompetence sester spíše zaměřují na péči odbornou. Další důležitou změnu přinesla novelizace zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, u profese zdravotnického asistenta, který může provádět základní ošetřovatelskou péči související se sebeobsluhou a uspokojováním základních potřeb již bez odborného dohledu sestry (Zákon č. 105/2011 Sb., s. 1053). Změnou tohoto zákona se také předpokládalo navýšení kompetencí sester, ale došlo pouze ke změnám, které umožnily vykonávat sestrám bez registrace činnosti pod odborným dohledem registrované sestry (Sehnalová, 2015). 15

16 2. 2 Připravenost sester na vykonávání kompetencí Připravenost sester na vykonávání kompetencí v České republice od padesátých let dvacátého století po současnost Pro vzdělávání sester měl velký význam zákon č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství (školský zákon). Zákonem byl vytvořen systém jednotného vzdělávání středních zdravotnických pracovníků. Doba studia byla prodloužena na čtyři roky a studium bylo zakončeno maturitní zkouškou (Zákon č. 95/1948 Sb., s. 832). Sestry se vzdělávaly na vyšších sociálně-zdravotnických školách, které vznikly sloučením sociálních, rodinných a ošetřovatelských škol. Přijetí ke studiu bylo možné po ukončení základní školní docházky, na rozdíl od současných požadavků, kdy uchazeč ke studiu musí mít ukončeno středoškolské vzdělání s maturitní zkouškou. Uchazeč o studium nastupoval na tuto školu ve věku čtrnácti až patnácti let (Jarošová, 2006, s. 8). Pro nedostatek středních zdravotnických pracovníků došlo v roce 1951 k úpravě legislativy vydáním zákona č. 103/1951 Sb. o jednotné a léčebné péči, který umožnil zkrátit délku studia na 3 roky. V roce 1955 byla opět upravena délka studia pro střední zdravotnické pracovníky, a to vládním nařízením č. 80/1955 Sb. Důvodem byl nízký věk absolventek (17 let) pro výkon povolání. Proto bylo studium na školách opět prodlouženo na čtyři roky. V školním roce bylo zahájeno studium při zaměstnání formou dálkového, večerního a externího studia. Od roku 1959 střední zdravotnické školy připravovaly sestry k výkonu povolání nejen formou čtyřletého studia u žáků s ukončenou základní školní docházkou, ale také formou nástavbového studia u absolventů s ukončeným všeobecným středoškolským vzděláním v oborech zdravotní sestra, porodní sestra, rehabilitační pracovník a rentgenologický laborant (Jirouš, 1976, s ). Velmi významným mezníkem byl pro profesní přípravu sester rok Školským zákonem č. 186/1960 Sb. o soustavě výchovy a vzdělávání byly zdravotnické školy zařazeny mezi školy druhého cyklu a získaly nový název střední zdravotnická škola. V tomto roce byl založen Institut pro vzdělávání zdravotnických pracovníků v Brně a v Bratislavě. Výuka byla zaměřena na specializační studium sester (Plevová a Slowik, 2008, s ). Další významnou událostí bylo otevření pětiletého programu Ošetřovatelství v kombinaci s psychologií a pedagogikou na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (Marková a Mellanová, 2010). Učební plány a osnovy na středních zdravotnických školách obsahovaly všeobecně vzdělávací předměty, odborné předměty a praktickou výuku. V rámci vzdělávání 16

17 byly z odborných předmětů zařazeny biologie, somatologie, fyziologie a patologická anatomie, hygiena a epidemiologie, chirurgie, pediatrie a choroby vnitřní (Hubová a Michálková, 2012, s. 21). Ve vztahu k požadavkům této doby poskytovaly střední zdravotnické školy výbornou přípravu, jak po stránce teoretické, tak zejména v oblasti praktické přípravy. Součástí výuky bylo vést sestry k pořádku, poslušnosti a pečlivosti (Svobodová, 2011, s. 3). Vzdělávání sester na středních zdravotnických školách probíhalo až do roku 2004, kdy přijetím zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, došlo ke změně v profesním vzdělávání sester. Od školního roku 2004/2005 byl obor všeobecná sestra na středních zdravotnických školách zrušen a nahrazen oborem zdravotnický asistent, který vykonává činnost pod odborným dohledem sestry (Hubová a Michálková, 2012, s. 21). V současnosti se všeobecné sestry připravují k výkonu profese na vyšších odborných a vysokých školách. Délka studia všeobecné sestry, která má kompetence k výkonu činnosti bez odborného dohledu může být až 12 let. V případě, že po ukončení základního stupně vzdělávání student absolvuje čtyři roky na střední zdravotnické škole, dále pokračuje ve studiu oboru diplomovaná všeobecná sestra v délce studia tři roky, absolvuje tříleté bakalářské studium a dvouleté navazující magisterské studium. Svobodová se zmiňuje, že pregraduální příprava sester, tak jako v letech minulých, klade důraz na kázeň, poslušnost a pořádek. Zdůrazňuje, že rozvíjí kritické myšlení, smysl pro odpovědnost, komunikaci, rozvíjí předpoklady pro týmovou spolupráci a práci s informacemi. Upozorňuje na věkový rozdíl s lety předešlými. Studenti jsou starší, často studují vysokou školu při zaměstnání formou kombinovaného studia (Svobodová, 2011, s. 3). Pro lepší profesionální i lidský přístup je také důležité vzdělávání v cizích jazycích. Znalost alespoň jednoho cizího jazyka je pro absolventy vysokých škol i vyšších odborných škol vzhledem k účastem na mezinárodních konferencích a k rozšíření informací online, které jsou až v 70 procentech v angličtině a také vzhledem ke komunikaci s klienty pocházejících z jiných zemí, kteří navštěvují lázeňská zařízení v České republice velice důležitá (Adamczyk, 2010, s ). Zacharová uvádí, že pro kvalitní ošetřovatelskou péči je důležitá nejen odborná příprava sestry na povolání, komunikační dovednosti, psychosociální přístup sestry k pacientovi, schopnost empatie, intuitivního chápání skutečnosti, ale také motivace k výkonu činnosti povolání sestry. Upozorňuje, že motivace je důležitým faktorem, který má vliv na rozvoj osobnosti sestry, na její profesní chování a jednání. Za významné postavení ve vzdělávání sester také považuje výuku oboru 17

18 aplikované psychologie. Zdůrazňuje, že cílem vzdělávání je připravit sestru pro praxi tak, aby byla schopna použít své znalosti a dovednosti v praxi v kterémkoliv oboru a aby byla schopná zvládat různě náročné a problémové situace (Zacharová, 2010, s ). Pregraduální příprava studentů jak na vyšších odborných školách, tak na vysokých školách probíhá podle stejného studijního programu dle Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/55/ES o uznávání odborných kvalifikací, zákona č. 105/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a vyhlášky č. 129/2010, kterou se mění vyhláška č. 39/2005 Sb., kterou se stanoví minimální požadavky na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání. Absolventi bakalářských oborů mohou dále pokračovat ve studiu magisterském nebo nastupují do praxe, absolventi vyšších odborných škol nastupují do praxe nebo dále studují na vysoké škole (Svobodová, 2011, s. 3). V rámci celoživotního vzdělávání si všeobecné sestry rozšiřují kvalifikaci účastí na certifikovaných a inovačních kurzech, odborných konferencích, školících akcích, odborných stážích, studiem odborné literatury a specializačním vzděláváním ve svém oboru (Jarošová, 2006, s. 5). Všeobecná sestra může získat dle nynější platné legislativy specializaci v oboru intenzivní péče, perfuziologie, perioperační péče, ošetřovatelská péče v pediatrii, intenzivní péče v pediatrii, ošetřovatelská péče v interních oborech, ošetřovatelská péče v chirurgických oborech, komunitní ošetřovatelská péče a ošetřovatelská péče v psychiatrii (Nařízení vlády č. 31/2010, s. 339). I když se sestry připravují k výkonu profese v rozdílných typech škol, není rozdíl, co se týká pracovních kompetencí, mezi sestrou bakalářkou a diplomovanou sestrou. Podle Mikšové a kolektivu tento systém vzdělávání není nejlepším řešením, protože v mnoha případech absolventi vyšší odborné školy dále studují na vysoké škole, ale ani absolvováním vysoké školy nezískají větší pracovní kompetence. Výhodou je osobní pocit absolventa ze získání bakalářského titulu (Bc.) a možnost pokračovat dále ve vzdělání v magisterském studiu. Nevýhodou je ekonomická zátěž společnosti v důsledku prodlužování průměrné délky studia a zátěž samotného absolventa. Výzkumné šetření, které bylo realizováno v rámci projektu Strategický koncept k transformaci nelékařských zdravotnických povolání v České republice potvrdilo, že není výrazný rozdíl v připravenosti mezi absolventy vyšších odborných škol a absolventy vysokých škol, jak uvádí dotazovaní manažeři zdravotnických institucí. Číselně vyjádřeno 40,3 procent dotazovaných uvedlo, že není rozdíl mezi absolventy 18

19 vyšší odborné školy a vysoké školy. Dalších 41,7 procent hodnotí, že lépe jsou připraveni absolventi vyšší odborné školy a pouze 6,9 procent se domnívá, že lépe jsou připraveni absolventi vysoké školy. Jedním z důvodů preference absolventů vyšších odborných škol byla v téměř 52 procentech uvedena kvalita praktické přípravy. Dalším často uváděným důvodem preferování absolventů vyšších odborných škol je osobnost absolventa a v necelých 10 procentech adaptační proces a zapracování. Jako důvod upřednostňování absolventů vysokých škol byla v 50 procentech nejčastěji uváděna kvalita teoretické přípravy. V 32 procentech dotazovaní uvedli jako další důvod osobnost absolventa a v 16 procentech také kvalitu praktické přípravy. Dotazovaní neuvádí jako důvod upřednostňování zapracování a adaptační proces, které zmiňují u absolventů vyšších odborných škol. Zajímavým zjištěním je, že u absolventů vyšších odborných škol faktor kvality teoretické přípravy neuvedl ani jeden z respondentů. Z těchto skutečností vyplývá, že není důležitá jen kvalitní teoretická a praktická příprava, ale také způsob, jak si studenti vědomosti a dovednosti osvojí. V dnešní době je hlavním úkolem sestry identifikovat, řešit problémy pacienta, vypracovat plán ošetřovatelské péče, poskytovat péči a vyhodnocovat výsledky. Je zřejmé, že se jedná o komplexní proces, který vyžaduje intelektuální širokou škálu znalostí a dovedností a také spolupráci mezi jednotlivými členy ošetřovatelského týmu (Mikšová et al., 2013, s ) Připravenost sester na vykonávání kompetencí ve vybraných státech v zahraničí Odbornou přípravu profese všeobecné sestry upravuje Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/55 EU, o uznávání odborných kvalifikací. Touto směrnicí je umožněno sestrám vykonávat činnost také v jiných státech, než ve kterých jim byla odborná kvalifikace uznána (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/55 EU, s. 133). Pro porovnání připravenosti sester na vykonávání kompetencí mezi Českou republikou a zahraničními státy bylo vybráno šest členských států Evropské unie: Slovenská republika, Rakousko, Německo, Chorvatsko, Dánsko a Velká Británie. V Slovenské republice získávají sestry odbornou způsobilost k výkonu své profese studiem na vyšší odborné škole a na vysoké škole. Pro zvýšení kvalifikace se mohou dále vzdělávat například v certifikovaných kurzech a formou specializačního vzdělávání. Systém vzdělávání všeobecných sester je stejný jako v České republice (MZSR, 2015). V základním programu vzdělávání sester v Rakousku probíhá profesní příprava jak všeobecné, tak dětské sestry. Po ukončeném tříletém studiu na odborné škole, tak jako česká 19

20 diplomovaná sestra, získává také sestra v Rakousku kvalifikaci jako diplomovaná dětská sestra, diplomovaná všeobecná sestra nebo diplomovaná psychiatrická sestra. Sestry po absolvování studia se stávají členy multidisciplinárního týmu nebo pracují samostatně. Dále se sestra může vzdělávat formou nástavbových specializačních kurzů, například pro intenzivní péči, nemocniční hygienu, anestezii a pooperační péči. Absolventi obdrží diplom pro daný obor. Na univerzitě může sestra získat kvalifikaci pro výuku ošetřovatelství nebo pro vyšší management dvouletým nástavbovým studiem (Kramářová, 2006, s ). V Chorvatsku je systém vzdělávání rozmanitý. Školy nabízejí studijní programy, které se liší délkou studia a úrovní dosaženého vzdělání. Spadají pod ministerstvo školství a zdravotnictví, mohou být spojené s technologickými instituty nebo se jedná o soukromé školy. Školy nabízí dvou, tří a čtyřleté studijní programy. Kvalifikační příprava je možná formou prezenčního studia, večerní školy při zaměstnání nebo víkendovými kurzy. Základní vzdělávání sester je dosaženo na úrovni středoškolského studia. Studijní programy zahrnují ve větším procentu předměty všeobecného charakteru, jako je chorvatský jazyk, zeměpis, dějepis, matematika. Při ukončení studia absolventi obdrží licenci pro provozování praxe v Chorvatsku. Vysokoškolské vzdělávání bylo zavedeno od roku 1986 a délka studia byla dva roky. V roce 1999 došlo k prodloužení studia na tři roky (Šimunović et al., 2010). Kvalifikační příprava sester v Německu se liší podle systému vzdělávání sester každé spolkové země. Například profesní příprava ošetřovatelek ve Spolkové republice Sasko probíhá v tříletém studiu na ošetřovatelské škole. Zřizovatelem je nemocnice a ta určuje, které zdravotní obory škola vyučuje. Systém vzdělávání je velmi podobný systému vzdělávání v Rakousku. V obou zemích na rozdíl od České republiky probíhá v základním programu kvalifikace oboru dětské sestry i všeobecné sestry. V České republice získává všeobecná sestra kvalifikaci dětské sestry až po ukončení specializačního studia atestační zkouškou. Tříleté studium na odborné škole je zakončeno státní odbornou zkouškou. Absolventi mohou pracovat po ukončení studia v ambulantních nebo v nemocničních zařízeních. Sestra v ambulantní sféře musí znát systém pojišťovnictví (pojištění soukromé a povinné ze zákona) a ovládat systém proplácení zdravotnických výkonů. Tak jako v České republice a Rakousku získávají vyšší profesní kvalifikaci specializačním studiem a mohou se také vzdělávat v oboru pedagogiky ošetřovatelství a v oboru managementu (Kramářová a Kačírková, 2007, s. 13). Na rozdíl od českých sester nemusí být německé zdravotní sestry po získání kvalifikace povinně registrovány. K výkonu profese sestry je nutné tříleté studium. Německé sestry získávají bakalářský titul Bc. na vyšší odborné škole na rozdíl od českých sester, které po absolvování 20