Výskyt expanzivních druhů řas v NPR Lednické rybníky

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Výskyt expanzivních druhů řas v NPR Lednické rybníky Diplomová práce Vedoucí práce: doc. Ing. Radovan Kopp, Ph.D. Vypracovala: Bc. Marie Lužová Brno 2012

2 Mendelova univerzita v Brně Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Agronomická fakulta 2011/2012 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní program: Obor: Bc. Marie Lužová Zemědělská specializace Agroekologie Název tématu: Výskyt expanzivních druhů řas v NPR Lednické rybníky Rozsah práce: s. Zásady pro vypracování: 1. Výskyt expanzivních druhů sinic a řas je ve vodních útvarech ČR stále častější. Většina vyskytujících se druhů pochází z tropických oblastí a v České republice se objevují s postupným oteplováním vodních ekosystémů. Diplomantka zpracuje literární rešerši na dané téma. 2. Diplomantka bude v průběhu vegetačního období monitorovat pět rybníků v NPR Lednické rybníky (Nesyt, Hlohovecký, Prostřední, Mlýnský a Zámecký). V pravidelných intervalech budou odebírány vzorky fytoplanktonu (planktonní síťka, trubkový odběrák). Vzorky nebudou fixovány a neprodleně (do 24 hod.) budou determinovány pod mikroskopem a bude zjišťována přítomnost expanzivních sinic a řas. Po determinaci budou vzorky fixovány (Lugolův roztok). V případě výskytu většího počtu rozsivek budou zhotovovány i trvalé preparáty. 3. Fixované vzorky fytoplanktonu budou počítány v Burkerově komůrce. Z celkového počtu buněk bude vyjádřen procentuální podíl expanzivních řas. 4. Na sledovaných lokalitách, bude proveden i kompletní fyzikálně-chemický rozbor vody k zjištění životních podmínek sinic a řas. 5. Po ukončení sledování diplomantka porovná získané údaje o výskytu sinic a řas s dřívějšími daty z dané oblasti. Na základě zjištěných údajů vyhodnotí ekologické nároky zjištěných expanzivních druhů sinic a řas a trendy jejich šíření v NPR Lednické rybníky.

3 Seznam odborné literatury: KAŠTOVSKÝ, J. -- HAUER, T. -- MAREŠ, J. -- KRAUTOVÁ, M. -- BEŠTA, T. -- KOMÁREK, J. -- DESORTOVÁ, B. -- HETEŠA, J. -- HINDÁKOVÁ, A. -- HOUK, V. -- JANEČEK, E. -- KOPP, R. -- MARVAN, P. -- PUMANN, P SKÁCELOVÁ, O. -- ZAPOMĚLOVÁ, E. A review of the alien and expansive species of freshwater cyanobacteria and algae in the Czech Republic. Biological Invasions č. 12, s ISSN LOSOS, B. -- HETEŠA, J. Hydrobiological Studies on the Lednické rybníky Ponds : 2. Species Composition and Seasonal Variation in the Abundance of Plankton. Praha: Academia, s. SYCHRA, J. -- DANIHELKA, J. -- KOPP, R. -- SUKOP, I. Monitoring vybraných 3. složek rybničních ekosystémů národní přírodní rezervace Lednické rybníky KOPP, R. Phytoplankton of the Zamecký Pond. Fottea č. 6, s ISSN KOMÁREK, J.(1996): Klíč k určování vodních květů sinic v České republice. In: 5. Vodní květy sinic. Ed.: MARŠÁLEK, B., KERŠNER, V., MARVAN, P. Nadatio flos - aquae, Brno, Marvan P, Keršner V, Komárek J (1997) Invazní sinice a řasy.in: Pyšek P, Prach 6. K (eds) Invazní rostliny v české flóře. Česká botanická společnost, Praha, Datum zadání diplomové práce: říjen 2010 Termín odevzdání diplomové práce: duben 2012 Bc. Marie Lužová Autorka práce doc. Ing. Radovan Kopp, Ph.D. Vedoucí práce prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc. Vedoucí ústavu prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Děkan AF MENDELU

4 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci s názvem: Výskyt expanzivních druhů řas v NPR Lednické rybníky vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne. podpis diplomanta.

5 PODĚKOVÁNÍ Touto cestou bych ráda poděkovala svému vedoucímu diplomové práce doc. Ing. Radovanu Koppovi, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a za pomoc při odběru a determinaci vzorků. Dále bych chtěla za zpracování statistických dat poděkovat Ing. Tomáši Vítkovi, Ph.D. a Ing. Jurajovi Rybnikárovi. Velké poděkování patří i celé mé rodině za veškerou pomoc a podporu během studia. Diplomová práce byla zpracována s podporou Výzkumného záměru č. MSM Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

6 ABSTRAKT Výskyt expanzivních druhů řas v NPR Lednické rybníky Sledování výskytu řas a sinic v roce 2011 probíhalo ve vegetačním období na pěti Lednických rybnících: Hlohovecký, Nesyt, Prostřední, Mlýnský a Zámecký. Zkoumáno bylo druhové složení a relativní četnost. Pozornost byla věnována druhům: Pediastrum simplex, Staurastrum manfeldii complex, Pleodorina indica, Cuspidothrix issatschenkoi, Sphaerospermopsis aphanizomenoides. Taktéž se sledovaly fyzikální parametry vody: rozpuštěný kyslík, teplota, reakce (ph), konduktivita, průhlednost a chemické parametry vody: N-NH + 4, N-NO - 3, N-NO - 2, P-PO 3-4. Ekologii sledovaných řas ovlivňovala hlavně teplota a obsah dusičnanů ve vodě. Sinicím vyhovovalo vyšší množství fosforečnanů spolu s teplotou vody. Zbylé fyzikálně-chemické parametry vody neměly na výskyt a abundanci zásadní vliv. Porovnáním dat z předešlých let bylo možné u zkoumaných sinic a řas přiblížit jejich ekologické nároky a šíření. Ve všech letech výskytu se sledované druhy neprojevovaly expanzivně nebo invazivně. Výjimku tvořila sinice Cuspidothrix issatschenkoi s vysokou abundancí v roce 2008 a Ze zjištěných dat se u řas a sinic dá předpokládat, že zvýšení teploty a obsahu živin ve vodě může zapříčinit expanzi. Klíčová slova: sinice, řasy, fyzikálně - chemické parametry, rybník ABSTRACT The occurrence of invasive species of algae in NPR Lednické ponds Monitoring of algae and cyanobacteria in 2011 took place during the growing season on five Lednice ponds: Hlohovecký, Nesyt, Prostřední, Mlýnský and Zámecký. The species composition and relative frequency was examined. Attention was paid to species: Pediastrum simplex, Staurastrum manfeldii complex, Pleodorina indica, Cuspidothrix issatschenkoi, Sphaerospermopsis aphanizomenoides. Physical water parameters were also monitored: dissolved oxygen, temperature, reaction ph, conductivity, transparency and chemical parameters of water: N-NH + 4, N-NO - 3, N-NO - 2, P-PO 3-4. Ecology of studied algae was mainly influenced by temperature and nitrate content in water. Cyanobacteria conform to higher amounts of phosphates along with water temperature. The other physico-chemical parameters of water did not affect the occurrence and abundance of major impact. By comparing data from previous years a closer view to ecological requirements and distribution of examined cyanobacteria

7 and algae was possible to evaluate. In all years of occurrence the monitored species did not show itself as expansively or invasive. The only exception was cyanobacteria Cuspidothrix issatschenkoi with high abundances in 2008 and From collected data on algae and cyanobacteria can be assumed that temperature and nutrient content increase in water can cause expansion. Key words: cyanobacteria, algae, physico - chemical parameters, pond

8 OBSAH 1 ÚVOD LITERÁRNÍ PŘEHLED Sinice Ekologie sinic Toxicita sinic Řasy Oddělení Chlorophyta = zelené řasy Oddělení Charophyta Ekologie řas Výskyt řas v NPR Lednické rybníky Biodiverzita fytoplanktonu Přírodní podmínky sledovaného území a historie Historie lednických rybníků Hospodaření na Lednických rybnících v minulosti NPR Lednické rybníky Výzkum na Lednických rybnících Expanzivní a invazivní druhy sinic a řas v České republice Expanzivní a invazivních druhy sinic a řas na jižní Moravě Pediastrum simplex Meyen Staurastrum manfeldtii complex Coesel Pleodorina indica (Iyengar) Nozaki Sphaerospermopsis aphanizomenoides (Forti) Zapomělová et al Cuspidothrix issatschenkoi (Usačev) Rajaniemi et al Fyzikální parametry vody Rozpuštěný kyslík ve vodě Teplota vody Reakce vody (ph) Konduktivita vody (vodivost) Průhlednost vody Chemické parametry vody Amoniakální dusík... 24

9 Dusitanový dusík (dusitany) Dusičnanový dusík (dusičnany) Fosforečnany (orthofosforečnany) Eutrofizace rybníků CÍL PRÁCE MATERIAL A METODIKA Charakteristika sledovaných vodních ploch Rybník Nesyt Hlohovecký rybník Prostřední rybník Mlýnský rybník Zámecký rybník Odběr vzorků Zpracování vzorků Mikroskopické pozorování Chemický rozbor VÝSLEDKY Výsledky rozboru vody Lednických rybníků Rozpuštěný kyslík ve vodě Reakce vody Teplota vody Měrná vodivost vody Průhlednost vody Fytoplankton lednických rybníků Fytoplankton rybníka Nesytu Fytoplankton Hlohoveckého rybníka Fytoplankton Prostředního rybníka Fytoplankton Mlýnského rybníka Fytoplankton Zámeckého rybníka Zastoupení expanzivních a invazivních řas a sinic Pediastrum simplex Meyen Staurastrum manfeldtii complex Coesel Pleodorina indica (Iyengar) Nozaki... 44

10 Sphaerospermopsis aphanizomenoides (Forti) Zapomělová et al Cuspidothrix issatschenkoi (Usačev) Rajaniemi et al DISKUZE Ekologické nároky Pediastrum simplex Meyen Porovnání výskytu Pediastrum simplex s literaturou Ekologické nároky Staurastrum manfeldtii complex Diesel Porovnání výskytu Staurastrum manfeldtii complex s literaturou Ekologické nároky Pleodorina indica (Iyengar) Nozaki Porovnání výskytu Pleodorina indica s literaturou Ekologické nároky Sphaerospermopsis aphanizomenoides (Forti) Zapomělová et al Porovnání výskytu Sphaerospermopsis aphanizomenoides s literaturou Ekologické nároky Cuspidothrix issatschenkoi (Usačev) Rajaniemi et al Porovnání výskytu Cuspidothrix issatschenkoi s literaturou Statistické zpracování vlivu fyzikálně-chemických parametrů na výskytu vybraných druhů ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Determinační klíče PŘÍLOHY Tabulková část Obrázková část... 73

11 SEZNAM TABULEK Tab. č. 1 Expansivní a invazivní druhy na jižní Moravě (KAŠTOVSKÝ et al. 2010).. 14 Tab. č. 2 Relativní abundance podle Hindáka (HINDÁK 1978) Tab. č. 3 Výskyt vybraných druhů sinic a řas v NPR Lednické rybníky v roce Tab. č. 4 Výskyt zelené řasy Pediastrum simplex na Lednických rybnících v jednotlivých letech Tab. č. 5 Fyzikální a chemické parametry vody určující ekologické podmínky pro Pediastrum simplex na Lednických rybnících Tab. č. 6 Výskyt zelené řasy Staurastrum manfeldtii complex na Lednických rybnících v jednotlivých letech Tab. č. 7 Fyzikální a chemické parametry vody určující ekologické podmínky pro Staurastrum manfeldtii complex na Lednických rybnících Tab. č. 8 Fyzikální a chemické parametry vody určující ekologické podmínky pro Pleodorina indica na Zámeckém rybníce Tab. č. 9 Výskyt sinice Sphaerospermopsis aphanizomenoides na Lednických rybnících v jednotlivých letech Tab. č. 10 Fyzikální a chemické parametry vody určující ekologické podmínky pro Sphaerospermopsis aphanizomenoides na Lednických rybnících Tab. č. 11 Výskyt sinice Cuspidothrix issatschenkoi na Lednických rybnících v jednotlivých letech Tab. č. 12 Fyzikální a chemické parametry vody určující ekologické podmínky pro Cuspidothrix issatschenkoi na Lednických rybnících Tab. č. 13 Statisticky zpracované data fyzikálně-chemických parametrů vody Lednických rybníků modelem CCA Tab. č. 14 Statisticky zpracované data Monte-Carlo permutačním testem Tab. č. 15 Množství dusičnanového dusíku v jednotlivých rybnících v roce Tab. č. 16 Množství dusitanového dusíku v jednotlivých rybnících v roce Tab. č. 17 Množství amoniakálního dusíku v jednotlivých rybnících v roce Tab. č. 18 Množství orthofosfátů v jednotlivých rybnících v roce

12 SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. č. 1 Výskyt zelené řasy Pleodorina indica v České republice. Červený bod - oblast výskytu mého sledování, černé body - oblast výskytu podle KAŠNOVSKÝ et al. (2010) Obr. č. 2 Výskyt sinice Sphaerospermopsis aphanizomenoides v České republice. Červený bod - oblast výskytu mého sledování, černé body - oblast výskytu podle KAŠNOVSKÝ et al. (2010) Obr. č. 3 Výskyt sinice Cuspidothrix issatschenkoi v České republice. Červený bod - oblast výskytu mého sledování, černé body - oblast výskytu podle KAŠNOVSKÝ et al. (2010) Obr. č. 4 Průběh nasycení vody rozpuštěným kyslíkem v roku Obr. č. 5 Průběh reakce ph v roku Obr. č. 6 Průběh teplot vody v roku Obr. č. 7 Průběh měrné vodivosti v roku Obr. č. 8 Průběh průhlednosti vody v roku Obr. č. 9 Kvantitativní množství fytoplanktonu rybníka Nesytu v roce Obr. č. 10 Kvantitativní množství fytoplanktonu Hlohoveckého rybníka v roce Obr. č. 11 Kvantitativní množství fytoplanktonu Prostředního rybníka v roce Obr. č. 12 Kvantitativní množství fytoplanktonu Mlýnského rybníka v roce Obr. č. 13 Kvantitativní množství fytoplanktonu Zámeckého rybníka v roce Obr. č. 14 Graf (biplot) CCA znázorňující proměnné prostředí a vzorky fytoplanktonu Lednických rybníků Obr. č. 15 Model Monte-Carlo znázorňující fyzikálně-chemické parametry se sledovanými druhy fytoplanktonu Obr. č. 16 Soustava NPR Lednické rybníky (SEZNAM.CZ 1999) Obr. č. 17 Rybník Nesyt s vyznačením místa odběrů vzorků (GOOGLE.COM 2011). 74 Obr. č. 18 Hlohovecký rybník s vyznačením místa odběrů vzorků (GOOGLE.COM 2011) Obr. č. 19 Prostřední a Mlýnský rybník s vyznačením místa odběrů vzorků (GOOGLE.COM 2011) Obr. č. 20 Částečně letněný Prostřední rybník v roce 2011 (foto: Ševčíková Kateřina, srpen)... 75

13 Obr. č. 21 Zámecký rybník s vyznačením místa odběrů vzorků (GOOGLE.COM 2011) Obr. č. 22 Zelená řasa Pediastrum simplex z lokality výpusť Zámeckého rybníka ve velikosti 10 μm (Foto: Radovan Kopp) Obr. č. 23 Zelená řasa Pleodorina indica z lokality výpusť Zámeckého rybníka ve velikosti 20 μm (Foto: Radovan Kopp) Obr. č. 24 Zelená řasa Staurastrum manfeldtii complex z lokality výpusť rybníka Nesytu ve velikosti 20 μm (Foto: Radovan Kopp) Obr. č. 25 Sinice Cuspidothrix issatschenkoi z lokality výpusť Hlohoveckého rybníka ve velikosti 50 μm (Foto: Radovan Kopp) Obr. č. 26 Sinice Sphaerospermopsis aphanizomenoides z lokality výpusť Prostředního rybníka ve velikosti 50 μm (Foto: Radovan Kopp)... 78

14 SEZNAM ZKRATEK cca (cirka) přibližně Cond konduktivita vody (vodivost) CHKO Chráněná krajinná oblast ms. m -1 milisiemens na metr NPR Národní přírodní rezervace N:P poměr dusíku k fosforu Oxy rozpuštěný kyslík ve vodě [%] ph záporný dekadický logaritmus aktivity oxoniových kationtů RUBISCO ribulosa-1,5-bisfosfát-karboxylasa/oxygenasa Syn. Synonymum Temp teplota vody [ C] Trans průhlednost vody [cm] VŠZ Vysoká škola zemědělská ZCHÚ zvláště chráněné území

15 1 ÚVOD Sinice a řasy představují organismy, které patří mezi nejstarší na naší planetě. Objev světelného mikroskopu odstartoval zájem člověka o neviditelný svět buněk rostlin, živočichů a hub. První základy systematiky položil Carl Linné v roce 1773, který definoval několik rodů nižších rostlin, sinic a řas (HAŠLER 2010). Řasy a sinice, rozšířené na celé naší planetě, jsou většinou vázány na jistý ekologicky vyhrazený biotop, např. na rašelinné vody, termální prameny, povrchové vrstvy sněhu (HINDÁK a HINDÁKOVÁ 2001), polární řeky, kryptoendolitická společenstva pouští aj. (NEDBALOVÁ 2007). Pro Lednické rybníky je velmi charakteristická řasová flóra přirozeně eutrofních vod (MACKOVČIN et al. 2007). Tento charakter je podtržen zvýšenou koncentrací solí (zejména síranů a chloridů) vyluhovaných z podloží podobně jako na mnohých dalších jihomoravských mokřadech (KOPP a SKÁCELOVÁ 2004). Pro řasy a sinice je šíření v prostředí přirozeným jevem, který je zajištěn větrem, záplavami, tažnými ptáky, turistickým ruchem, dopravou a také prostřednictvím člověka (NOVOMESKÁ 2010). Definice používaná pro nepůvodní, invazivní a expanzivní druhy sinic a řas se může u různých autorů odlišovat. V případě vyšších rostlin a živočichů existuje velké množství studií zabývajících se touto problematikou. Z tohoto důvodu nelze na 100 % říci, zdali vyskytující se druh řas a sinic je expanzivní nebo invazivní. Jejich definice je uvedená na straně 12. Zpracování odpovědí z hlediska expanze a invaze jednotlivých druhů řas a sinic je ojedinělým projektem, který zajišťují vědci v oboru algologie. Typickým příkladem zařazení sinice mezi invazivní druhy je podle ŠEJNOHOVÉ (2008) Cylindrospermopsis raciborskii, kterou vědci až nedávno prohlásily za invazní druh v České republice. V takovýchto případech zařazování dochází ke zvětšení vědomostí o floristice řas a sinic na našem území. Z důvodů uvedených výše jsem se v diplomové práci zabývala jak expanzivními, tak invazivními druhy řas a sinic vyskytující se v NPR Lednické rybníky. 1

16 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2. 1 Sinice Sinice jsou prokaryotické autotrofní organismy s fotosyntézou rostlinného typu na produkci kyslíku. Sinice patří mezi nejstarší fotoautotrofní organismy na Zemi, první paleontologické nálezy pocházejí z doby před 3,2 miliardami let. S jejich vývojem je spojen vznik kyslíkové atmosféry. Sinice jsou všeobecně rozšířené ve vodním prostředí, v půdě i v biotopech s extrémní teplotou, salinitou i s extrémními hodnotami ph. Jejich stélky jsou jednobuněčné nebo vláknité, v obou případech mohou žít jednotlivě nebo tvořit kolonie. Na rozdíl od eukaryotních buněk nemají sinice buněčné jádro ani buněčné organely, tj. chybějí jim chloroplasty, mitochondrie, diktyozomy (Golgiho tělíska). Sinice nemají mikrotubuly, cytoskelet ani žádný druh bičíků. Pevná buněčná stěna je řadí mezi gramnegativní bakterie. Protoplazma obsahuje kruhovou molekulu DNA, ribozomy a další buněčné struktury. Hlavní strukturou fotosyntetického aparátu jsou tylakoidy, fotosyntetické membrány uložené v periferické plazmě nebo prorůstající celým protoplastem. Fotosyntetické pigmenty jsou uloženy ve fykobilizomech (fykobiliproteiny) a v thylakoidech (chlorofyl a, nebo chlorofyly a+b, a+c, a+d), které jsou uloženy v cytoplazmě. Sinice se rozmnožují buněčným dělením a fragmentací vláken. Pohlavní proces (rekombinace a transformace) je znám u jednobuněčných druhů. Sinice ochotně vstupují do symbiotických interakcí. U většiny sinic je hlavní zásobní látkou sinicový škrob (polysacharid). Četné sinice mají schopnost fixovat molekuly dusíku. Fixace dusíku probíhá v heterocytech. Dalšími specifickými útvary jsou artrospory (akinety), které jsou bohaté na živiny a slouží sinicím k přečkání nepříznivých podmínek (KALINA a VÁŇA 2005; KAŠTOVSKÝ et al. 2003). Planktonní sinice produkují toxiny (sekundární metabolity), zejména povahy alkaloidů a peptidů: Anabaena anatoxiny, microcystin; Aphanizomenon aphanotoxiny; Cylidrospermopsis cylindrospermopsin a další (POULÍČKOVÁ 2011) Ekologie sinic Podrobné studie ekologie sinic prokázaly, že výskyt jednotlivých druhů v rybničním ekosystému je ovlivněn stupněm eutrofizace, teplotními poměry, střídáním ročních period a obhospodařováním rybníků (KOMÁREK a KOMÁRKOVÁ 2008). Podle POULÍČKOVÉ (2011) jsou sinice tolerantní k nízkému osvětlení s malými 2

17 přírůstky, adaptované na přežití v nepříznivých podmínkách. Ukládají živiny do zásoby, využívají jejich alternativní zdroje, migrují za živinami ke dnu a za světlem k hladině. Sinice v našich podmínkách v letním období tvoří vodní květ nad teplotou 20 C, při nízkém obsahu N:P, vzrůstajícím ph a trofii. Vodní květ je výsledkem přemnožení určité skupiny sinic ve vodách s nadbytkem dusíkatých a fosforečnanových živin, zapříčiňující snížení průhlednosti vody a rozpuštěného kyslíku ve vodě (POULÍČKOVÁ 2011, BLÁHOVÁ 2010). V našich podmínkách se projevuje zejména v letním období a vytváří hygienické problémy na koupalištích a přehradách (zdroje pitné vody). Společenstvo vodního květu tvoří druhy rodu Microcystis, Anabaena, Aphanizomenon, Planktrothrix, aj. (POULÍČKOVÁ 2011). Jejich pobyt u hladiny umožňují aerotopy (speciální plynové měchýřky - vezikuly), které jsou vytvořeny u všech druhů způsobující vodní květ (POULÍČKOVÁ 2011; KALINA a VÁŇA 2005). První náznaky vodního květu se na hladině objevují koncem jara. Do té doby se sinice udržují na dně nádrže a na hladině se jejich přítomnost neprojevuje. Později se vynořují větší či menší obláčky vodního květu, které vítr postupně rozptýlí po celé hladině, hlavně k břehům. Ve večerních hodinách se část vodního květu ponoří do větších hloubek a příští den opět vyplave na hladinu. Fixace dusíku představuje výhodu v konkurenci s ostatními řasami. Schopnost fixovat dusík má planktonní sinice Anabaena, Aphanizomenon aj. Sinice také dominují v podmínkách s dostatkem fosforu. Při rozkladu biomasy dochází k hnilobným procesům spojenými s vyčerpáním kyslíku. Odstranění vodního květu je obtížné, zejména vzhledem ke schopnosti sinic se adaptovat (POULÍČKOVÁ 2011) Toxicita sinic Sinice mohou produkovat látky škodlivé pro lidské zdraví. Těchto látek je celá řada a liší se jak chemickou strukturou, tak mechanismem účinku. K nejznámějším toxinům sinic patří cyanotoxiny, microcystiny nebo neurotoxiny. V odborné literatuře bylo nalezeno desítek případů onemocnění způsobených sinicemi při koupání. Byla mezi nimi onemocnění lehká (senná rýma, vyrážky, střevní a žaludeční problémy) i vážnější (silné bolesti hlavy a svalů, pneumonie, horečka, závratě, puchýře v ústech). Nelze ovšem sledovat všechny přírodní lokality. Jejich přehled je dostupný na internetové adrese Onemocnění nemusí vždy způsobovat sinice, ale také patogenní mikroorganismy pocházející z odpadních vod, domácích a volně žijících zvířat nebo samostatnými koupajícími lidmi (PUMANN et al. 2008). 3

18 2. 2 Řasy Oddělení Chlorophyta = zelené řasy Zelené řasy jsou vývojově nejvýznamnější skupinou řas, které navazují na mechorosty a cévnaté rostliny. Její příslušníci mají všechny druhy stélek bez rhizopodiální. Fotosyntetickými pigmenty je chlorofyl a a b, α- a β-karoten a několik karotenoidů. Pyrenoid obsahuje enzym RUBISCO sídlící v thylakoidech, který váže CO 2 v temné fázi fotosyntézy. Povrch chloroplastu pokrývá dvojice obalových membrán. Hlavní zásobní látkou je škrob v chloroplastech nebo na povrchu pyrenoidu. Buněčná stěna je zpravidla celulózní, občas je buňka nahá nebo se šupinami, případně s glykoproteinovou chlamys aj. Vzácně mají lichý počet bičíků, většinou jsou 2 nebo 4 (KALINA 1994). Zelené řasy mají zpravidla haploidní životní cyklus, kdy jedinou diploidní buňkou je zygota (zygospora) (POULÍČKOVÁ 2011). Rozmnožování je nepohlavní i pohlavní, specifické pro jednotlivé skupiny. Do oddělení Chlorophyta patří tyto třídy: Prasinophyceae, Ulvophyceae, Trebouxiophyceae, Chlorophyceae (KAŠTOVSKÝ et al. 2003). Třída Chlorophyceae obsahuje řád Sphaeropleales, ve kterém je z rodu Pediastrum zastoupený expanzivní druh Pediastrum siplex. Zástupcem rodu Pleodorina patřící do řádu Volvocales je invazivní druh Pleodorina indica (GUIRY a GUIRY 2012) Oddělení Charophyta Charophyta (spájivky, parožnatky aj.) se přibližují k vyšším rostlinám díky otevřené mitóze bez centriol, oddělováním dceřinných protoplastů pomocí mikrotubulárního systému fragmoplastu a seskupováním tylakoidů v chloroplastech do gran. Ovšem tělesnou stavbou a haploidním životním cyklem odpovídají řasám. Rozmnožování je nepohlavní i pohlavní, specifické pro jednotlivé třídy. Oddělení Charophyta má druhy s různými typy stélek: jednobuněčné bičíkaté, trichální, kokální, pletivné, heterotrichální, rzhizopodiální stélky aj. Význačným specifickým rysem je rovněž stavba monád (volně žijících bičíkovců, zoospor, spermatozoidů), která je velmi podobná zejména u charopfyt, mechorostů, plavuní a vranečků. Oddělení Charophyta obsahuje třídy mající od 0 po 2 bičíky. Bičíkaté buňky jsou asymetrické. Bičíkový aparát uvnitř buňky obsahuje zvláštní plochý mikrotubulární kořen. Struktura buněčné stěny, typ stélky, způsob rozmnožování a další znaky mají velký význam v systematice Charophyt (KALINA a VÁŇA 2005). 4

19 Do oddělení Charophyta patří tyto třídy: Mesostigmatophyceae, Klebsormidiophyceae, Chlorokybophyceae, Coleochaetophyceae, Charophyceae a Zygnematophyceae (KAŠTOVSKÝ et al. 2003). Třída Zygnematophyceae (spájivé řasy) obsahuje řád Zygnematales, ve kterém je v čeledi Desmidiaceae zastoupený invazivní druh Staurastrum manfeldtii (GUIRY a GUIRY 2012) Ekologie řas Řasy žijí ve větším rozpětí světelného režimu než suchozemské rostliny a vykazují větší variabilitu. Kromě intenzity je důležitou vlastností světla rovněž vlnová délka a doba trvání (fotoperioda). Zdrojem energie pro fotosyntézu je světlo v rozmezí nm a nazývá se fotosynteticky aktivní radiace. Řasy se vyskytují i na místech s extrémně nízkým osvětlením. Řasy indikují celou řadu charakteristik vodního prostředí, trofii (rod Microcystis), organické znečištění (rod Euglena), ph, vysokou salinitu (rod Enteromorpha) aj. Společenstva řas jsou ovlivněna obsahem živin, kvalitou sedimentů, množství tepla, pohybem vody, predačním tlakem živočichů a růstovou rychlostí řas. Řasy se liší svou tolerancí k teplotě, mají různá fyziologická i ekologická teplotní optima a maxima. Některé řasy regulují polohu ve vodním sloupci pomocí slizu (př. krásivky). Schopnost vznášení ovlivňuje viskozita vody, fyziologický stav a staří řas. Protože jednotlivé druhy řas mají rozdílné nároky, dochází v přírodě ke střídání dominant a výměně druhového složení. Výskyt řas určuje množství rozpuštěných látek ve vodě. Celkové množství některých iontů není shodné s jejich dostupností pro řasy, protože jsou vázané v komplexních sloučeninách. Živiny jsou ve vodě obsaženy v relativně nízké koncentraci a většina řas je musí přijímat v rozpuštěné formě. Nejdůležitější formou dusíku pro striktní autotrofy jsou dusičnany, které jsou řasami přímo využívané. Fosfor má mezi biogenními prvky výjimečné postavení, protože jeho poměrné zastoupení v biomase řas je mnohem vyšší než v přírodních vodách. V nádržích se ukládá v sedimentech a litorálu. Celá řada druhů řas vyžaduje organické látky, zvláště vitamíny. Zřejmě nejdůležitější jsou pro řasy vitamíny produkované bakteriemi. Řasy mají vytvořené rezistenční mechanismy získané v průběhu evoluce, kterými reagují na stresové situace. Řasami se živí perloočky, prvoci, vířníci, korýši i ryby a napadají je i patogeny (bakterie, viry). Proti predaci mají ostny a výrůstky (rod Ceratium) apod. (POULÍČKOVÁ 2011). Masivní rozvoj zelených řas a rozsivek (např. rod Staurastrum, Scenedesmus; rod Asterionella, 5

20 Fragilaria, centrické rozsivky) se nazývá vegetační zákal, kde jednotlivé organismy nejsou viditelné a rovnoměrně rozptýlené v celém vodním sloupci (KOHELOVÁ 2008). POULÍČKOVÁ (2011) tvrdí, že řasy nejsou přímo nebezpečné pro člověka. Podle DŘÍMALOVÉ (2005) byly využívány řasy tradiční medicínou k léčení ran, dny, hypertenze, rakoviny. Produkují totiž antibiotika, růstové hormony aj Výskyt řas v NPR Lednické rybníky Lednické rybníky bývaly stejně jako další mokřady této oblasti místem výskytu slanomilné řasové flóry. Lze předpokládat, že v Lednických rybnících se mohlo až do poloviny 20. století udržovat alespoň v litorálech oživení typické pro původní bažinatou krajinu, jehož pozůstatky nacházíme ve zbytcích přirozených tůní panonských niv. Velká část slanomilných druhů řas je citlivá na znečištění a v intenzivně rybářsky využívaných rybnících se udržuje nanejvýš jen na chráněných mikrobiotopech (KOPP a SKÁCELOVÁ 2004) Biodiverzita fytoplanktonu Fytoplankton nazýváme sinice a řasy, obývající pelagiál hlubokých i mělkých stojatých vod a pomalu tekoucích úseků řek. Fytoplankton se vyznačuje morfologickou i fyziologickou plasticitou. Jeho druhová bohatost se snižuje se vzrůstající salinitou (PAULÍČKOVÁ 2011). SKÁCELOVÁ (2010) uvádí, že kaprový rybník může vykazovat relativně vysokou biodiverzitu planktonu. Pokud je v rybníce hodně ryb, kvantita zooplanktonu je díky jejich predačnímu tlaku nízká a biomasa sinic a řas naopak vysoká. Nádrž zatížená živinami, kde je ryb málo často v letní sezóně trpí vodními květy sinic. Biodiverzita je pak nízká, sinice dovolí spolubytí jen malému počtu druhů. V rybníce oligoaž mezotrofním (nízká až střední úživnost) je fytoplankton řidší a počet druhů nebývá tak vysoký. Smíšené obsádky nebo letnění rybníků má často regenerační účinky na biodiverzitu Přírodní podmínky sledovaného území a historie Rybník Hlohovecký, Nesyt, Prostřední, Mlýnský a Zámecký (Obr. č. 16) tvoří Národní přírodní rezervace Lednické rybníky, ležící v oblasti nížinné jižní Moravy v nadmořské výšce od 160 do 177 m n. m. (LOSOS a HETEŠA 1971, POVODÍ MORAVY 2011). 6

21 Geologické podloží tvoří flyš ždánické jednotky, miocénní sedimenty a v menší míře také pliocenní štěrky a písky (MACKOVČIN et al. 2007). Z terciérních mořských usazenin se vyplavují rozpustné soli, které zasolují jak povrchové vrstvy půdy, tak i vodu ve vlastních rybnících. Z geomorfologického hlediska je území Lednických rybníků součástí celku Dolnomoravský úval. Zámecký rybník náleží do podcelku Dyjskomoravská niva tvořeného čtvrtohorními usazeninami a představující akumulační rovinu podél řeky Dyje. Zbylé čtyři rybníky jsou součástí podcelku Valtická pahorkatina patřící do okrsku Nesytská sníženina, jenž je charakteristická protáhlými sníženinami v neogenních usazeninách (HERALT a KMET 2006). Jednotlivé rybníky jsou obklopeny převážně nivními půdami na naplaveninách řeky Dyje. Jedná se o fluvizem typickou, glejovou u Mlýnského rybníka i psefitickou okolo rybníka Nesytu. Po okrajích rybníků se vyskytuje i glej zbahnělý. Na tyto půdní zástupce navazují produktivní, zemědělsky využívané molikové půdy (černozem typická pelická, černice typická, glejová i pelická), místy s projevy zasolení u Zámeckého rybníka a Nesytu (MACKOVČIN et al. 2007). Ty zajišťující na západních březích Nesytu výskyt cenných halofytních společenstev (HERALT a KMET 2006). Zájmové území náleží do povodí Dyje. Soustava rybníků leží na pravostranném přítoku Dyje - potoku Včelínek. Rybník Zámecký je napájen vodou řeky Dyje (HERALT a KMET 2006). Rybníky fungují jako sedimentační nádrže (MACKOVČIN et al. 2007). Klimaticky se toto území řadí do oblasti teplé, s létem velmi dlouhým, velmi teplým a velmi suchým, s přechodným obdobím velmi krátkým. Zima je krátká, mírně teplá a suchá až velmi suchá, s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky (QUITT, 1971). Průměrné roční teploty vzduchu se pohybují v Lednici kolem 9 C. Oblast patří do Panonského termofytika a jeho flóra a fauna je velmi pestrá (MACKOVČIN et al. 2007). Nejteplejšími měsíci je červenec a srpen (LOSOS a HETEŠA 1971). Vegetační období trvá 175 dní, dlouhodobý úhrn srážek za vegetační období je 342,2 mm a průměrný úhrn srážek 516,6 mm, suma aktivních teplot tvoří 2800 C (ROŽNOVSKÝ a LITSCHMAN 2004). Lednické rybníky leží v oblasti s jedním z nejnižších ročních srážkových úhrnů a nejvyšších ročních výparu z vodní hladiny v České republice. Nedostatek vody nastává i ve srážkově průměrných letech (TOLASZ 2007). Lednické rybníky náleží do 1. vegetačního stupně (dubový). Z hlediska fytogeografického členění se jedná o termofytikum, obvod Panonské termofytikum (Pannonicum), fytochorion 18, Jihomoravský úval. Širší okolí soustavy rybníků kromě 7

22 Zámeckého tvoří rozlehlé plochy agrocenóz s malým podílem trvalých vegetačních formací. Porosty okolí rybníků jsou tvořeny parkovými úpravami hlavně u Zámeckého rybníka. Dekorativních dřeviny a exoty (solitéry i řady) jsou v záměrné kompozici střídány s volnými plochami travino-bylinných porostů (HERALT a KMET 2006). Na březích rybníků se nachází úzký lem keřovitých nebo stromových vrb a topolů (svazu Salicion alba), které sestupují i do mělkých přítokových částí rybníků. Na tento lem navazují rákosiny svazu Phragmition communis a hustě zapojené porosty ostřic svazu Caricion gracilis. Na rybnících jsou bohatě zastoupeny společenstva vodních rostlin, náležející svazu Parvopotamion (MACKOVČIN et al. 2007). Dále se nacházejí společenstva plovoucích rostlin (svaz Lemnion minoris), vegetace obnažených den (svaz Nanocyperion). Vyskytují se zde rovněž druhy jednoletých plevelných společenstev (svaz Bidention tripartiti a Agropyro-Rumicion) a společenstva v prostoru od snížené pobřežní čáry směrem do vody (svaz Scirpion maritini, v hlubší vodě Oenanthion aquaticae). Z významných zástupců vodních makrofyt u Nesytu lze uvést lakušník trojdílný (Batrachium baudotii) a lakušník Rionův (B. rionii), z druhů obnažených den např. solenku Valerandovu (Samolus valerandii). Lednické rybníky představují významné hnízdiště vodních a mokřadních ptáků, tahovou zastávku a nocoviště. Z pohledu celé ČR jsou nejvýznamnější hnízdní kolonie volavky popelavé (Ardea cinerea) a kvakoše nočního (Nycticorax nycticorax) na Zámeckém rybníku a celá řada jiných. Počet pravidelně hnízdících druhů ptáků je 93, z toho 48 druhů vodních a mokřadních. Celkem hnízdí v rezervaci okolo 105 druhů ptáků (HERALT a KMET 2006). Na pobřežních biotopech v okolí rybníků se vyskytují vlhkomilné druhy střevlíkovitých brouků a několik slanomilných. Území představuje významnou lokalitu obojživelníků, motýlů a vzácných pavouků. V rákosinách Nesytu bývají společná nocoviště špačků obecných (Sturnus vulgaris) a strnadů lučních (Emberiza calandra). Z chráněných druhů žije v terestrických rákosinách u obce Sedlec užovka hladká (Coronella austriaca) a v prostoru Zámeckého rybníka bobr evropský (Castor fiber), který způsobuje závažné škody. Dále MACKOVČIN et al. (2007) uvádí, že na Lednických rybnících jsou permanentní problémy s rekreačním využitím. Zámecký rybník je součástí lednického parku a prochází kolem něj okružní vycházková trasa k Minaretu. Na jihovýchodním břehu Mlýnského rybníka je zřízen rekreační areál s koupalištěm, půjčovnou sportovních potřeb a kempem. Zřizovatel zodpovídá za dodržování ochranného režimu, 8

23 který je ale občas návštěvníky překračován. Nepovolené rekreační aktivity jsou ovšem provozovány i na Prostředním a Hlohoveckém rybníku Historie lednických rybníků Lednické rybníky představovaly soustavu čtyř velkých rybníků (Hlohovecký, Nesyt, Prostřední, Mlýnský) na bažinatém území mezi městem Valtice a Lednice. V 19. století k nim přibil ještě Zámecký rybník spolu se spojovacími stokami (KOPP a SKÁCELOVÁ 2004). Rybniční soustava Lednických rybníků je výsledkem hospodářského podnikání rodu Liechtensteinů, která je doložena zmínkami o budování rybníků na svých panstvích již ve 14. století. Rybníky rod zakládal díky optimálním geografickým podmínkám (KORDOVKÝ 2009). Flyšové sedimenty v okolí rybníka Nesytu vytvořené převážně v jílovitém vývoji zajišťovaly slabé až velmi slabé propustné horninové prostředí. Podpořila se tím umělá akumulace povrchové vody v rybnících (HAVLÍN- NOVÁKOVÁ a KONEČNÝ 2007). K rozvoji rybníků docházelo až koncem 15. století (HORSÁKOVÁ 2009). V listině z roku 1418 byla nalezena krátká zmínka o Nesytu. Před rokem 1414 byl v urbáři Liechtensteinského panství uveden údaj, že na dolním konci budoucího rybníka se ještě nacházela obec Kőnigsbrunn, která byla při stavbě rybníka odstraněna. Vznikl tedy mezi lety 1414 až 1417 (HERALT a KMET 2006). Rybník Nesyt byl dříve nazýván Voitlsbrunský, Kamenohrázský Steindammteich či Sedlecký (KOMOŇ 1999). Ve valtickém urbáři z roku 1570 bylo výslovně zaznamenáno osm rybníků spolu s Hlohoveckým rybníkem. Hlohovecký rybník byl dříve nazýván v němčině Bischofwarther (HORSÁKOVÁ 2009). U Lednice byl uveden v roce 1606 rybník Prostřední a Mlýnský spolu s dalšími třemi rybníky. Prostřední rybník byl nazýván německy Mitterteich nebo Eingruberteich a Mlýnský rybník Mühlteich (KOMOŇ 1999). V průběhu 16. století bylo moravské markrabství poseto několika tisíci různě velkých rybníků, z nichž největší byl v předbělohorském období Měnínský rybník a Nesyt na hodonínském panství (nalezen na Komenského mapě Moravy z r. 1627) (CHOCHOLÁČ 2004). Zámecký rybník byl vybudován v letech Při tvorbě rybníka byla řeka Dyje odkloněna severním směrem k minaretu v letech a začalo hloubení rybníka. Původně měly vzniknou tři rybníky, což se nestalo. Hlína ze dna hloubeného rybníka byla použita k tvorbě ostrovů a navýšení původního terénu (KORDOVKÝ 9

24 2009). Spolu s okolní krajinou byl rybník součástí Lednicko-valtického areálu a tvořil unikátní krajinný celek, který byl v roce 1996 zapsán do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO (KOPP 2006) Hospodaření na Lednických rybnících v minulosti V rybnících se chovali hlavně kapři, štiky, líni a candáti. Celá oblast byla již od 15. stol. postupně krajinářsky formována, což vyvrcholilo v letech zásluhou knížecího rodu Liechtensteinů (KOMOŇ 1999). Ještě ve 30. letech 20. století probíhal chov ryb na soustavě, která byla udržovaná jako obora, extenzivním způsobem (KOPP a SKÁCELOVÁ 2004). Liechtensteinové opustili panství v r. 1945, kdy proběhla konfiskace jejich majetku. Lednické rybníky začaly patřit do majetku státu. Jejich údržba a opravy byly hrazeny z prostředků státu, pouze drobné provozní péče zajišťoval nájemce (platí dodnes). Právo hospodaření na Hlohoveckém, Mlýnském, Prostředním rybníku a Nesytu bylo svěřeno Agentuře ochrany přírody a krajiny a Zámecký rybník byl svěřen Národnímu památkovému ústavu. Státní rybářství Pohořelice bylo do roku 1994 hlavním nájemcem na rybnících. Soustava rybníků byla dále pronajímána společnosti Rybníkářství Pohořelice, a. s. (Nesyt) a APH rybníky, s. r. o. (Hlohovecký, Prostřední a Mlýnský rybník) do Zámecký rybník byl před převzetím do vlastnictví státu nejprve obhospodařován Školním zemědělským podnikem VŠZ v Lednici a později Rybnikářstvím Hodonín (HERALT a KMET 2006). Celková produkce rybníků nebyla v období krátce po r příliš vzdálená od původní přirozené produkce podle podkladů Státního rybářství České Budějovice. Podstatně úživnější než třeboňské rybníky byly rybníky lednické, rybníky Hodonína, Přerova a u Ostravy. Pozvolně se zvyšovala rybí obsádka, která snižovala průhlednost vody a tím omezovala vodní rostliny (PŘIKRYL 2004). V 60. letech intenzifikace zesílila (zvyšováním obsádky) spolu s využívanými minerálními hnojivy (superfosfát a dusíkatá hnojiva). Nesyt byl hodnocen jako nejvýnosnější moravský rybník (produkce 146 kg. ha -1 ). Na ostatních třech Lednických rybnících, zejména Prostředním docházelo několikrát k totálním úhynům rybí obsádky v důsledku masivních sinicových vodních květů. Značné problémy nastaly v 70. letech v souvislosti s napojením soustavy rybníků na Včelínku na závlahový kanál (dodávání vody z Dyje). To umožnilo udržovat hladinu 10

25 rybníků na vysoké úrovni a s tím byl spojen zánik pravidelného letnění (MACKOVČIN et al. 2007). V 90. letech se produkce všech rybníků zvýšila nasazováním polykulturních rybích obsádek včetně introdukovaných býložravých východoasijských druhů ryb (amur bílý, tolstolobik bílý, tolstolobec pestrý) a intenzivním přikrmováním. V této době bylo definitivně odstoupeno od dvou- a tříhorkového způsobu hospodaření, kdy byla nasazována ranná stádia ryb a rybí obsádky byly loveny až v následujících letech (KOPP a SKÁCELOVÁ 2004). Od počátku 90. let na rybnících probíhalo každoroční částečné letnění (snížení hladiny) některého z rybníků, kromě Zámeckého (HETEŠA et al. 2009). Podle plánu péče z roku 2007 dochází ještě k vypouštění (slovování) dvou rybníků a Nesyta s výjimkou roku letnění (HERALT a KMET 2006). V roce 2007 proběhlo částečné letnění rybníka Nesyta pro vytvoření optimálních podmínek některých druhů vodního ptactva a květeny (SYCHRA et al. 2008). Lednické rybníky bývaly dříve letněny při nejmenším jednou za šest až sedm let (HURT 1960 a HACHLER 1963). MACKOVČIN et al. (2007) uvádí, že v rámci znečištění je v současnosti nejhorší situace na Hlohoveckém a Prostředním rybníku, kde je voda silně zatížena organickými látkami. Podle KOPPA a SKÁCELOVÉ (2004) je v sedimentech velká zásoba živin z dřívějšího hnojení a zejména na Nesytu přistupují živiny i z odpadních vod NPR Lednické rybníky Od 30. let 20. století začaly být rybníky vnímány i jako stanoviště vzácných a chráněných organismů. Byly vyhlášeny první chráněné rybniční rezervace, a to především ornitologicky motivované (PŘIKRYL 2004). Lednické rybníky poskytovaly ideální podmínky pro ptactvo již ve středověku. V roce 1953 byly vyhlášeny Lednické rybníky státní přírodní rezervací vyhláškou Ministerstva školství. Jakožto mokřady mezinárodního významu byly Lednické rybníky zařazeny v roce 1990 do seznamu Ramsarské úmluvy (RS4). Ačkoliv po vybudování soustavy Novomlýnských nádrží význam Lednických rybníků jako tahové zastávky a hnízdiště ptactva částečně poklesl, celkový význam rybniční soustavy byl v roce 1992 oceněn zařazením území do nejvyšší kategorie Národní přírodní rezervace (KOPP a SKÁCELOVÁ 2004). Lednické rybníky jsou ptačí oblastí, která je součástí evropské soustavy chráněných území Natura 2000 (HERALT a KMET 2008). Ochrana unikátních organismů a jejich 11

26 životního prostředí je zde nadřazena všem ostatním zájmům. Od roku 2003 je NPR Lednické rybníky součástí Biosférické rezervace Dolní Morava. Ptačí oblast Lednické rybníky (CZ ) funguje od roku 2004 vyhlášena nařízení vlády ČR č. 601/2004 Sb. ze dne Území NPR Lednické rybníky z části patří do Evropsky významné lokality Niva Dyje (CZ ) navržené Nařízením vlády č. 132/2005 Sb. (HERALT a KMET 2006). NPR Lednické rybníky na západním okraji částečně zasahuje i do CHKO Pálava a souvisí s NPR Slanisko u Nesytu (MACKOVČIN et al. 2007) Výzkum na Lednických rybnících Zájem přírodovědců o Lednické rybníky s jejich unikátní faunou a flórou trvá od počátku 20. století. První sledování začínají v roce 1902 profesorem Bayerem a trvají do dnešní doby. O fytoplanktonu Lednických rybníků pojednávají práce Zapletálka z roku 1932 nebo Fotta z roku Další systematický hydrobiologický výzkum provádějí až v letech Losos a Heteša. V 70. letech sleduje podrobně Květ litorál rybníka Nesytu. Na tato sledování navazují dalším výzkumem v letech Heteša a Sukop, jehož výsledky reprezentují na 11. limnologické konferenci. Od 90. let po současnost provádí výzkum na Lednických rybnících pracovníci Oddělení rybářství a hydrobiologie Mendelovy univerzity v Brně (SUKOP a KOPP 2003) Expanzivní a invazivní druhy sinic a řas v České republice HINDÁK a HINDÁKOVÁ (2011) uvádí, že sinice a řasy se snadno přenášejí vzduchem ve vysokých výškách na značné vzdálenosti, někdy i na několik tisíc kilometrů. Mnohé druhy mají schopnost adaptovat se na změněné podmínky (teplota, trofie aj.) a osídlují nová stanoviště. Interpretace termínu invaze a expanze na mikroskopické úrovni je pozadu za interpretací pro makroskopické organismy (ŠEJNOHOVÁ 2008). HINDÁK a HINDÁKOVÁ (2011) jsou názoru, že termín expanze není přesně vymezen. Podle KAŠTOVSKÉHO (2008) jsou první relevantní floristické údaje teprve z devatenáctého století. Nelze tedy používat u řas a sinic ani termín archeofyt (organismy zavlečené na naše území před objevením Ameriky) a neofyt (druhy zavlečené po roce 1500). Nastávají problémy i s termíny zásadními. Expanzivní druh je druh původní, který se šíří mimo svůj dosavadní areál, např. rozšířením z horských oblastí do nižších poloh atd. (ŠEJNOHOVÁ 2008, 12

27 KAŠTOVSKÝ 2008). HINDÁK a HINDÁKOVÁ (2011) tvrdí, že šíření expanzivních cyanobakterií a řas byla do dnešní doby věnovaná malá pozornost. Odborníci se při hromadném výskytu druhu přiklání spíše k používání výrazu expanze nežli invaze. Podle KAŠTOVSKÉHO (2008) je nepůvodní druh takový, který se do dané oblasti dostal pomocí člověka. Invazní druh je pak nepůvodní druh, jehož introdukce nebo šíření ohrožuje biologickou diverzitu. Obecně se usuzuje, že postupující eutrofizace a globální oteplování podporují výskyt invazních a expanzivních druhů cyanobakterií a řas (HINDÁK a HINDÁKOVÁ 2011). KAŠTOVSKÝ (2008) tvrdí, že nevíme, jestli za šíření nových druhů sinic a řas je skutečně zodpovědný člověk. Prozatím se u nás neprojevují nepůvodní druhy jako invazivní, tudíž lze konstatovat, že žádné invazní řasy nebo sinice se u nás nevyskytují. Nejsme schopni vysledovat generální trend šíření nepůvodních druhů na našem území. Dnes na území České republiky rostou původně tropické druhy, k nim patří: Cylindrospermopsis raciborskii, zelené řasy Pleodorina indica, Pediastrum siplex a rozsivka Cyclotella woltereckii. Invaze u nás probíhá hlavně severojižním směrem (z horských poloh do nižších) kam se řadí: Anabeana compacta, Geitleribactron periphyticum, Gloeotrichia echinulata, Planktothrix rubescens, Synechococcus capitatus, Gonyostomum semen a Didymosphenia geminata. Na naše území přicházejí druhy z východu: Anabaena bergii, Sphaerospermopsis aphanizomenoides, Cuspidothrix issatschenkoi, Cyclostephanos delicatus i druhy ze západu: Anabeana compacta, Actinocyclus normanii. Podle KAŠTOVSKÉHO et al. (2010) se v současné době nevyskytují v České republice tyto nepůvodní druhy: Gloeotrichia echinulata, Planktothrix rubescens a Frustulia weinholdii. Některé druhy mohly být v minulosti přehlíženy jako sinice Geitleribactron periphyticum, Synechococcus capitatus a rozsivka Skeletonema potamos. Nápadné druhy nepřehlíženy minulosti se sídlem v České republice: Cylindrospermopsis raciborskii, Cuspidothrix issatschenkoi, Raphidiopsis mediterranea, Sphaerospermopsis aphanizomenoides, Actinocyclus normanii, Didymosphenia geminata, Staurosirella berolinensis, Navicula schroeteri, Peridiniopsis kevei a Pledorina indica. 13

28 2. 6 Expanzivní a invazivních druhy sinic a řas na jižní Moravě Na území jižní Moravy se vyskytuje několik expanzivních a invazivních druhů řas a sinic uvedených v tab. č. 1. Z uvedených druhů je prokazatelně expanzivním druhem Pediastrum simplex a invazivním Cylindrospermopsis raciborskii. Tab. č. 1 Expansivní a invazivní druhy na jižní Moravě (KAŠTOVSKÝ et al. 2010) Oddělení Cyanobacteria Třída Cyanobacteria Oddělení Chromophyta Třída Bacillariophyceae Oddělení Chlorophyta Třída Chlorophyceae Třída Zygnemophyceae Druh Anabaena bergii Anabaena spiroides Cuspidothrix issatschenkoi Cylindrospermopsis raciborskii Raphidiopsis mediterranea Sphaerospermopsis aphanizomenoides Actinocyclus normanii Cyclostephanos delicatus Navicula schroeterii Staurosirella berolinensis Pediastrum simplex Pleodorina indica Staurastrum manfeldii complex Následující kapitola je věnována třem druhům řas a dvěma druhům sinic, které jsou expanzivní/invazivní na území ČR a to především na jižní Moravě. Základní informace byly získány od KAŠTOVSKÉHO et al. (2010) a KAŠTOVSKÉHO et al. (2003) Pediastrum simplex Meyen Syn.: Pediastrum simplex MEYEN (1829), Micrasterias simplex (MEYEN) KÜTZING (1834), Monactinus simplex (MEYEN) CORDA (1839), Helierella simplex (MEYEN) BRÉBISSON (1839) Taxonomické zařazení: oddělení: Chlorophyta, třída: Chlorophyceae, řád: Sphaeropleales (GUIRY a GUIRY 2012) Charakteristika: Pediastrum je nepohyblivý litorální druh zelené řasy vyskytující se v bentosu a vynášený do volné vody vlivem turbulencí (POULÍČKOVÁ 2011). I přes velké rozšíření se nejeví jako nebezpečná. 14

29 Původní výskyt ve světě: P. simplex je pantropický planktonní druh, jehož výskyt zasahuje až do mediteránních oblastí. Byl nalezen v Bangladéši (ALI et al. 1986), Turecku (GONULOL 1998), Japonsku (PROTIST INFORMATION SERVER 2009), na Floridě (WORK 2009), v Číně (WANG a LI 2004), Albánii (RAKAI et al. 2000), Egyptě (RASHID 2009), Kostarice (CHOW et al. 1994). P. simplex se často nachází v paleontologických sedimentech a je tedy považován za indikátora vyšší teploty (KOMÁREK a JANKOVSKÁ 2001). Nepůvodní výskyt ve světě: P. simplex byl zaznamenaný ve stojatých a pomalu tekoucích vodách severní Itálie - Lagi di Garda (SALMASO 2002), Německa - Teltowkanal (KUSBER a JAHN 2000), Nizozemska - rybník Kralingse nedaleko Rotterdamu (BEKET 2005), Kanady - řeka Rideau (CANADIAN MUSEUM OF NATURE 2007) a Slovenska (HINDÁK a HINDÁKOVÁ 2004; HINDÁK 2005) a také v brakické vodě v Chesapeake zálivu, Virginie (WASS 1972). Je však velmi pravděpodobné, že rozšíření tohoto druhu je mnohem větší. Výskyt v České republice: P. simplex není invazivním, ale důležitým expanzivním taxonem v České republice. V prvních zprávách (HANSGIRG 1889, PASCHER 1906) byl uveden tento druhu jako vzácný. V 50. letech 20. století se druh začal rychle šířit po celé České republice. První záznamy v rybnících planktonního společenství s vysokou hojnosti přišly v roce 1957 z okolí Doks (SLÁDEČKOVÁ-VINNIKOVÁ 1957), kde se vyskytoval i později (SLÁDEČKOVÁ-VINNIKOVÁ 1958, PERMAN a LHOTSKÝ 1963). V 60. letech 20. století byl druh velmi rozšířený (na více než 500 lokalitách), zejména v planktonu mezo- až eutrofních stojatých vod (bazény, rybníky, vodní nádrže a řeky). Dalšími lokalitami výskytu byly: Hostivařská přehrada (SULEK pers. com.), přehrada Sedlice (ŠTĚPÁNEK et al. 1958, ETTL & FOTT 1959), rybník Jordán u Tábora (MITISKA 1962), pískovna Chomoutov (JASENSKÁ 1984; NAVRÁTIL a POULÍČKOVÁ 2001), štěrkovna Kvasice (SLÁDEČKOVÁ a BERNARD 1987), vodní nádrž Plumlov (ZNACHOR 2005), koupaliště Bagr v Českých Budějovicích, Vrbenské rybníky, Svět, pískovna Veselí n. Lužnicí (ZAPOMĚLOVÁ pers.com.). V současné době je P. simplex velmi intenzívně expanzivním druhem. Stal se zcela běžným, a tak jeho recentní nálezy nejsou nějak zvlášť zaznamenávány. Ačkoliv se u nás vyskytuje celá řada dalších druhů rodu Pediastrum, nebyla nikdy zaznamenána žádná hybridizace. U P. simplex nebyly pozorovány žádné náznaky vytlačovaní původních druhů. Je spíše součástí fytoplanktonu a netvoří příliš výrazné dominanty (KAŠTOVSKÝ et al. 2010). 15

30 Staurastrum manfeldtii complex Coesel Syn.: Tento druh je běžně určován pod tímto názvem, ale je vysoce pravděpodobné, že je synonymní s několika dalšími typy: Staurastrum manfeldtii DELPONTE (1878), Staurastrum manfeldtii var. planctonicum LÜTKEMÜLLER (1942), Staurastrum planctonicum TEILING (1946), Staurastrum sebaldii var. ornatum f. planctonicum LÜTKEMÜLLER, TEILING (1947). Jeho správný název by měl být Staurastrum manfeldtii complex (COESEL 1992). Taxonomické zařazení: oddělení: Charophyta, třída: Zygnematophyceae, řád: Zygnematales (GUIRY a GUIRY 2012) Charakteristika: Mikroskopická vodní zelená řasa - krásivka. Občasný extrémní nárůst biomasy způsobuje vytlačení původních druhů. Staurastrum patří mezi metafyton, jenž má tendenci volně žít mezi rostlinami litorálu bez přichycení k substrátu (POULÍČKOVÁ 2011). Původní výskyt ve světě: S. manfeldtii je domácí druh oligotrofních až mezotrofních jezer severní Evropy a alpských jezer (LENZEWEGER 1996), jezero Loch Lomond ve Skotsku (KROKOWSKI 2007). Nepůvodní výskyt ve světě: Rybníky průmyslových oblastí Dháka - Bangladéš (BEGUM 2008), Karáčí Pákistán (ALIYA 2009). Výskyt v České republice: Výraznější výskyt byl zaznamenán poprvé v řece Jihlavě v roce 1974 (DOČKAL a SLÁDEČEK 1974) a později se objevil ve větším počtu ve štěrkovém jezeře Kvasice v blízkosti řeky Moravy (SLADEČKOVÁ a BERNARD 1987, MARVAN et al. 1997). Jeho všeobecné rozšíření na našem území se datuje od počátku 90. let 20. stol., kdy se běžně vyskytoval v mnoha vodních nádržích. Například: přehrada Kružberk (GÁGORYOVÁ 1993), nádrž Mostiště, Sedlice, Římov, Hněvkovice, Orlík, Slapy, Nové Mlýny, Brněnská přehrada (MARVAN et al. 1997). Z novějších nálezů se vyskytoval: přehrada Hracholusky (ZNACHOR 2005), Husinec, Žlutice (ZNACHOR a KOMÁRKOVÁ 2002), Letovice, Hněvkovice, Pilská, Římov, Stanovice, Vír, Znojmo, koupaliště Bagr v Českých Budějovicích, Malý Kněžský rybník v Jihlavě (ZAPOMĚLOVÁ pers.com) atd. V současnosti je velmi běžným druhem, všechny nálezy tedy nejsou publikovány. Dnes je rozšířen ve všech typech mezotrofních až eutrofních stojatých vodách (více než 500 lokalit). V několika zaznamenaných případech vytvořil obrovskou biomasu, která se stala v nádrži zcela 16

31 dominantní a vytlačila ostatní druhy (zejména Mostiště v roce 1991, méně pak Sedlice a Slapy (MARVAN et al. 1997) Pleodorina indica (Iyengar) Nozaki Syn.: Eudorina indica IYENGAR (1933), Pledorina indica (IYENGAR) NOZAKI (1989) Taxonomické zařazení: oddělení: Chlorophyta, třída: Chlorophyceae, řád: Volvocales (GUIRY a GUIRY 2012) Charakteristika: Pleodorina indica patří mezi zelené bičíkaté řasy vytvářející kulovitá a elipsoidní cenobia - kolonie tvořené jednou generací buněk. Dorůstají velikosti až 250 mikrometrů a jsou obklopeny slizovým obalem. Mají dva velikostně odlišné typy buněk v jednom cenobiu. Malé buňky jsou somatické a dále se nedělí. Velké jsou generativní a vznikají z nich nová cenobia (ZNACHOR a JEZBEROVÁ 2005). Původní výskyt ve světě: P. indica byla poprvé popsána v Indii (IYENGAR 1933), ale později byla také nalezena v Mexiku a Argentině (ZALOCAR 1993). Nepůvodní výskyt ve světě: Na přelomu 20. století ukázaly molekulární metody, že Pleodorina sp. ASWO05153 izolována z eutrofní vody slepého ramene Dunaje (Giessgang, Greifenstein, a Dolní Rakousko) byla Pledorina indica (ANGELER et al. 1999; COLENAM 2002). Jiné výskyty řasy v Evropě nebyly dosud hlášeny. Výskyt v České republice: Tento nenápadný druh byl poprvé zaznamenán při extrémně horkém létu v srpnu roku 2003 na řece Malši v Českých Budějovicích, kde vytvořil rozsáhlý vodní květ (což trvalo 2 roky) (ZNACHOR a LEZBEROVÁ 2005). O rok později byla pozorována stejná lokalita, ale biomasa byla mnohem menší. Ve stejné době se P. indica nacházela v přehradě Hnětkovice asi 50 km po proudu od původní lokality, dále v nádrži Lipno a v eutrofním rybníku Valchař u obce Dobronín (ZNACHOR a LODEOVÁ 2005). Později byla zjištěna i v dalších třech rybnících a čtyřech nádrží. V rodném tropickém až subtropickém prostředí obývá P. indica mokřady, stojaté a pomalu tekoucí vody. V České republice je nacházena ve velmi pomalu tekoucích řekách, vodních nádrží a rybnících. Výskyt je vždy zaznamenán pouze v nejteplejším období roku. V roce 2005 byla biomasa na řece Malši významně omezena až odstraněna bagrováním sedimentů dna. Populace byla na ostatních lokalitách menší. Jde o dosud nejlépe zdokumentovanou invazní řasu na našem území. 17

32 Obr. č. 1 Výskyt zelené řasy Pleodorina indica v České republice. Červený bod - oblast výskytu mého sledování, černé body - oblast výskytu podle KAŠNOVSKÝ et al. (2010) Invazní zelená řasa Pleodorina indica není zatím na našem území rozšířeným druhem. Jak je vidět z mapy, postupně se dostává z jihu výše na sever. Byla zaznamenána v NPR Lednické rybníky vyznačeným červeným bodem Sphaerospermopsis aphanizomenoides (Forti) Zapomělová et al. Syn.: Anabaena aphanizomenoides (FORTI 1912), Aphanizomenon sphaericum (KISSELEV 1955), Aphanizomenon aphanizomenoides (FORTI) HORTOBÁGYI a KOMÁREK (1979), Sphaerospermum aphanizomenoides (FORTI) ZAPOMĚLOVÁ et al. (2009), Sphaerospermopsis aphanizomenoides (FORTI) ZAPOMĚLOVÁ et al. (2010) Taxonomické zařazení: oddělení: Cyanobacteria, třída: Cyanophyceae, řád: Nostocales (GUIRY a GUIRY 2012) Charakteristika: Morfologická charakteristika sinice Sphaerospermopsis aphanizomenoides je typická jak pro rod Anabaena (isodiametrické akinety) tak rod Aphanizomenon (zúžený a prodloužený terminál buněk) (ZAPOMĚLOVÁ et al. 2009). Původní výskyt ve světě: Tato planktonní sinice byla nalezena v jezeře v Anatolii (Turecko), kde se stále vyskytuje, ačkoli není v hojném počtu (CIRIKALTINDAG et al. 1992, ERSANLI a GÖNÜLOL 2006). V sedmdesátých letech byl S. aphanizomenoides 18

33 zřídka zaznamenán v oblasti Kaspického moře. Tato oblast je pravděpodobně geograficky a ekologicky původní částí areálu rozšíření. Nepůvodní výskyt ve světě: S. aphanizomenoides byl nalezen v Japonsku, Austrálii a Severní Americe. Zprávy o jeho výskytu na Kubě jsou pravděpodobně chybné. Nejstarší evropské nálezy pocházejí z Maďarska, kde se tento druh stále vyskytuje i v dnešní době. Výskyt byl zaznamenán i na Slovensku, v Rumunsku, Velké Británii, Nizozemsku, Maroku, Německu a Francii. Výskyt v České repulice: S. aphanizomenoides byl poprvé zaznamenán v České republice ke konci sedmdesátých let v pískovém jezeře střední Moravy. Dnes je tento druh dominantní složkou fytoplanktonu ve více jak 20 lokalitách po celé České republice. Je obzvláště častý v eutrofních rybnících a méně běžný v mezotrofních stojatých vodách. Obsahuje toxiny, které mohou být nebezpečné z lidského hlediska (MICKA a HOLLEOVA 1997). Obr. č. 2 Výskyt sinice Sphaerospermopsis aphanizomenoides v České republice. Červený bod - oblast výskytu mého sledování, černé body - oblast výskytu podle KAŠNOVSKÝ et al. (2010) Hlavní výskyt sinice Sphaerospermopsis aphanizomenoides je na Třeboňsku. Její výskyt byl zaznamenán i na Lednických rybnících. 19

34 Cuspidothrix issatschenkoi (Usačev) Rajaniemi et al. Syn.: Anabaena issatschenkoi (USAČEV 1938), Aphanizomenon issatschenkoi (USAČEV) PROŠKINA-LAVRENKO (1968), Cuspidothrix issatschenkoi (Usačev) RAJANIEMI et al. (2005b). Taxonomické zařazení: oddělení: Cyanobacteria, třída: Cyanophyceae, řád: Nostocales (GUIRY a GUIRY 2012) Charakteristika: Cuspidothrix byla oddělena od rodu Aphanizomenon. Sinice má cylindrická, úzká a vždy solitární vlákna zúžená ke konci a zakončená buňkou prodlouženou do tenké špičky. Aerotopy se vyskytují fakultativně, interkalární akinety jsou cylindrické až oválné (KOMÁREK 2006). Původní výskyt ve světě: C. issatschenkoi je holoarktický a slanomilný druh. Původně byl nalezen v oblasti Kaspického moře a okolí řeky Volgy. Dokonce byl hlášen z oblasti Azovského moře (JABLONSKAJA 1971; PROŠKINA-LAVRENKO a MAKAROVA 1968). Nepůvodní výskyt ve světě: Tento druh se šíří v oblasti mírného pásma na východ (v Japonsku od roku 1985, WATANABE 1985) a na západ v brakických oblastech jižního Baltského moře a Finského zálivu (HÄLLFORS 2004). Vyskytuje se ve finském jezeře Tuusulanjarvi (RAJANIEMI et al. 2005a), ve sladkovodních lokalitách Polska (PELECHATY a OWSIANNY 2003; STRZELECKI a POLTORAK 1971), Francii (RAJANIEMI et al. 2005b), a také v Kanadě (CANADIAN MUSEUM OF NATURE 2007). Byl zaznamenán na Slovensku (HINDÁK 1992, 2008) a v blízkosti našich hranic v rybníku a štěrkovišti poblíž Malacek a Kút. C. issatshenkoi se běžně vyskytuje v tropických částech Austrálie (BORMANS et al. 2005; BOWLING 1994), ale v tomto případě je možná záměna s druhem Aphanizomenon tropicalis. Výskyt v České repulice: Výskyt C. issatschenkoi nebyl zaznamenán na našem území do roku Dnes je hojným druhem. Vědci nemají tendenci jeho nálezy publikovat s výjimkou studia Albay a Pokorný (ALBAY a POKORNÝ 1999). Tento druh se často nachází ve stojatých nebo mírně tekoucích eutrofních vodách, výjimečně v mezotrofních vodách rybníků a nádrží (výskyt ve více než 70 lokalitách). Příklady lokalit z let : rybník Vajgar u Jindřichova Hradce (ALBAY a POKORNÝ 1999), Orlík, Staňkov, Svět, rybník Blato u Lutové, přehrada Hostivař, Trnávka (Želiv), Vranov, Znojmo, Nové Mlýny I i II a Těrlicko (ZAPOMĚLOVÁ pers.com.), pískovna Velké Žernoseky, vodní nádrž Stráž pod Ralskem, koupaliště Dubice u České Lípy 20

35 (JANEČEK pers.com.), potok Mastník v Kosově Hoře u Sedlčan, Kovářský rybník v Šeberově, Proboštské jezero ve Staré Boleslavi, pískovna Ovčáry u Kostelce nad Labem, Hrušovský rybník v Brandýse nad Labem a rybník Papež v Dobříši (PUMANN pers.com.). Ačkoli původní prostředí tohoto taxonu je sladkovodní až brakická stojatá voda (je to spíše halofilní druh), u nás se nachází v běžných stojatých eutrofních až mezotrofních vodách bez ohledu na salinitu. Jeho skutečné rozšíření bude nepochybně ještě větší. C. issatschenkoi mohou být nebezpečné pro některé přirozené bioty, protože je toxický pro malé korýše (LI et al. 2003). Obr. č. 3 Výskyt sinice Cuspidothrix issatschenkoi v České republice. Červený bod - oblast výskytu mého sledování, černé body - oblast výskytu podle KAŠNOVSKÝ et al. (2010) Na mapě České republiky je vidět výskyt sinice Cuspidothrix issatschenkoi a její šíření hlavně na Jižní Moravě. Červený bod označuje NPR Lednické rybníky Fyzikální parametry vody Rozpuštěný kyslík ve vodě Kyslík je nejvýznamnější z rozpuštěných plynů ve vodě. Kyslík je nezbytný pro všechny živé organismy ve vodě (pro chov ryb) s výjimkou anaerobních bakterií. 21

36 Množství rozpuštěného kyslíku ve vodě závisí na atmosférickém tlaku a především na teplotě vody. S rostoucí teplotou se ve vodě rozpustí stále méně kyslíku. Při daných fyzikálních podmínkách (tlaku a teplotě) je voda nasycená kyslíkem na 100 % (HETEŠA a KOČKOVÁ 1997). Část rozpuštěného kyslíku ve vodě je zajišťována ze vzduchu difuzí, která probíhá u hladiny (HARTMAN a PŘIKRYL 1998). V bahně a ve vodě těsně nad ním v létě rozpuštěný kyslík nebývá (je spotřebován činností bakterií) (DURAS 2010). Zdrojem kyslíku ve vodě je fotosyntetická asimilace vodních rostlin, sinic a řas. Proces fotosyntézy je vyjádřen rovnicí: 6 CO H 2 O + energie = C 6 H 12 O 6 + H 2 O + O 2 Na tento režim má významný vliv osídlení vody živými organismy (HARTMAN a PŘIKRYL 1998). V letním období dochází ke kyslíkovým deficitům v silně eutrofních vodách v ranních hodinách, kdy se ještě nerozběhla fotosyntéza nebo při náhlém odeznění vodního květu sinic aj. (HETEŠA a KOČKOVÁ 1997). Kyslík a ph se mění během dne v důsledku fotosyntézy a nejvyšších hodnot dosahuje obvykle kolem poledne nebo po poledni (PAULÍČKOVÁ 2011). Kyslík je nezbytný pro zajištění aerobních pochodů při samočištění povrchových vod. Je tedy indikátorem čistoty povrchových vod. V povrchových vodách kolísá koncentrace kyslíku podle toho, zda se jedná o tok, nádrž či jezero. Nasycení se obvykle pohybuje mezi 85 % až 95 %. Při intenzivní fotosyntetické asimilaci zelených organismů může dojít k přesycení vody kyslíkem (dvojnásobek nasycení) nebo při mimořádné turbulenci vody (peřeje, jezy). Naopak kyslík se ve vodě spotřebovává při anaerobním biologickém rozkladu organických látek, při respiraci zooplanktonu, nitrifikaci a oxidaci železa, manganu i sulfidů (PITTER 2009) Teplota vody Teplota vody je jedním z nejvýznamnějších fyzikálních činitelů ovlivňující životní děje ve vodním prostředí. U povrchových vod závisí na počasí, slunečním záření, charakteru nádrže (rybníka), jeho sloupce, pohybu a míchání vody, průhlednosti, barvě a jiných činitelích. Zdrojem tepla ve vodě je sluneční záření, teplota ovzduší a malou měrou teplo ze dna nádrže či vodoteče (HARTMAN a PŘIKRYL 1998). Teplota vody významně ovlivňuje chemickou a biochemickou reaktivitu i v poměrně úzkém teplotním rozmezí přírodních a užitkových vod, a to od 0 C asi do 30 C. Ovlivňuje rozpustnost kyslíku a celý proces samočištění. Rozpustnost látek závisí do značné míry 22

37 na teplotě jak vzrůstající, tak klesající (PITTER 2009). Čím je voda teplejší, tím méně plynů se v ní rozpustí. Změny teploty v nádrži se časově opožďují za změnami teploty ovzduší a to tím více, čím je nádrž hlubší (HETEŠA a KOČKOVÁ 1997). Téměř veškerý přenos tepla ve vodní nádrži se uskutečňuje pohybem (prouděním) vody (LELLÁK a KUBÍČEK 1992). Teplota vody ovlivňuje u fytoplanktonu vlastní metabolismus, fotosyntézu, dělení buněk, popřípadě tvorbu klidových stádií (HAŠLER 2010) Reakce vody (ph) Část molekul vody je disociována na vodíkové a hydroxylové ionty H + a OH -. Hodnota ph je záporně vzatý dekadický logaritmus koncentrace vodíkových iontů. Rozsah hodnot je od 0 do 14, ph = 7 neutrální voda, ph < 7 kyselá voda, ph > 7 zásaditá vody. Hodnota ph se mění jak v průběhu roku, tak v průběhu 24 hodin (HETEŠA a KOČKOVÁ 1997). Hodnota ph má mimořádný význam, protože ovlivňuje většinu fyzikálně chemických, chemických a biochemických procesů probíhající ve vodách. V povrchových přírodních vodách je hodnota ph v rozmezí od 6,0 do 8,5 dána obsahem hydrouhličitanů a uhličitanů. Při teplotách nižších než 25 C je hodnota ph vyšší než 7 (PITTER 2009). V 40. letech 20. století měla velká část rybníků kyselou reakci vody. To se podařilo vápněním i celkovým růstem trofie téměř zcela zlikvidovat, takže dnes převažují v rybnících vody mírně zásadité (PŘIKRYL 2004) Konduktivita vody (vodivost) Konduktivita je převrácenou hodnotou elektrického odporu roztoku obsaženého mezi dvěma elektrodami o ploše 1 m 2, které jsou vzdáleny od sebe 1 m. Jednotkou konduktivity je S. m -1 (ms. m -1 ). Elektrolytická konduktivita slouží ke kontrole výsledků chemického rozboru vody (PITTER 2009). Voda se stává vodivou pro elektrický proud vlivem rozpuštěných minerálních látek. Její měrná vodivost (konduktivita) závisí na koncentraci rozpuštěných látek disociovaných v ionty, ovšem bez možnosti určení původu a druhu látek (LELLÁK a KUBÍČEK 1992). Dále závisí na nábojovém čísle iontů, pohyblivosti a teplotě. Povrchové a prosté podzemní vody mají vodivost v rozmezí 5 až 50 ms. m -1 (PITTER 2009). Podle HETEŠI et al. (2009) mají Lednické rybníky poměrně značnou salinitu, která během vegetačního období narůstá v důsledku výparu od 80 do 160 ms. m -1 (v řece 23

38 Dyji naměříme obvykle cca 45 ms. m -1 ). Hlavní podíl představují sírany, menší podíl chloridy, z kationtů je to hlavně vápník. Ve srovnání s 30. léty 20. století celková salinita poněkud vzrostla, co se týče rozpuštěných organických látek na dvojaž trojnásobek Průhlednost vody Průhlednost vody je jedna z významných fyzikálních vlastností ovlivňujících množství světla pronikajícího vodním sloupcem nádrží a toků. Průhlednost vody je snižována zákalem (turbiditou), který je způsoben částicemi rozptýlenými ve vodním sloupci nebo unášenými proudem. Zákal vody se může i v krátkých intervalech značně měnit (např. přívaly dešťů, splachy z okolí, zvířenými kaly apod.). Průhlednost vody je rovněž značně ovlivňována rozdílnou absorpcí světla různými barevnými látkami rozpuštěnými nebo rozptýlenými ve vodě. V zimě bývá průhlednost větší než v létě, kdy je ovlivňována především zvýšeným rozvojem planktonních organismů (vegetačním zákalem) (LELLÁK a KUBÍČEK 1992). Průhlednost vody v rybnících vykazuje několik decimetrů nanejvýš 1 2 metry (HETEŠA a KOČKOVÁ 1997). Podle PŘIKRYLA (2004) byla v období 30. let 20. století přirozená produkce rybníků poměrně nízká, ale obsádky pestré. Rybníky měly tedy průhlednost vody (několik metrů) a silně zarůstaly vodní makrovegetací. SKÁCELOVÁ (2010) tvrdí, že při masovém rozvoji fytoplanktonu v dobře živeném rybníce nepřesahuje v létě průhlednost hodnotu 40 cm a fotosyntetizující organismy i vyšší rostliny strádají nedostatkem světla Chemické parametry vody Amoniakální dusík Amoniakální dusík je primárním produktem rozkladu většiny organických dusíkatých látek živočišného a rostlinného původu (splaškové vody, metabolickými pochody vodních živočichů aj.). Do vody se v anorganické formě dostává ve formě hnojiv a z atmosféry formou průmyslových exhalací. Amoniakální dusík se vyskytuje ve vodách jako kation NH + 4 a v neiontové formě jako NH 3. Zvyšující se teplota v závislosti na ph podporuje disociaci NH + 4 na NH 3, který je velmi toxický pro ryby a zooplankton. Nedisociovaný amoniak v letním období u eutrofních nádrží pozitivně ovlivňuje rozvoj fytoplanktonu. Amoniakální dusík je ve vodách za oxických podmínek 24

39 nestálý a velmi snadno podléhá biochemické oxidaci (nitrifikaci). Obecný požadavek koncentrace N-NH + 4 v povrchových vodách je 0,5 mg. l -1 (kaprové ryby 0,16 mg. l -1 ) (PITTER 2009). V přírodních povrchových vodách bývá koncentrace amoniakálního dusíku malá, a to v desetinách mg. l -1 (HORÁKOVÁ 2007). HETEŠA et al. (2009) tvrdí, že oproti 30. létům 20. století nastal nárůst amonných solí v Lednických rybnících na dvoj- až trojnásobek Dusitanový dusík (dusitany) Dusitany vznikají ve vodě biochemickou oxidací amoniakálního dusíku nebo biochemickou redukcí dusičnanů. Dusitany zpravidla doprovázejí ve vodách dusičnany a amoniakální dusík. Vzhledem ke své chemické a biologické labilitě se vyskytují obvykle v nízkých koncentracích. V oxických podmínkách jsou rychle transformovány nitrifikací na dusičnany. V alkalickém prostředí mohou být redukovány až na NH + 4. Zvýšená koncentrace dusitanů (až jednotky mg. l -1 ) se může vyskytovat ve vodách s intenzivním chovem ryb. Povrchové vody mají imisní standard 0,09 mg. l -1, pro lososovité a kaprovité ryby činí 0,16 mg. l -1, z důvodu toxicity (PITTER 2009). V povrchových vodách se dusitany nachází v koncentracích 0,01 0,1 mg. l -1 (HETEŠA, KOČKOVÁ 1997). Patří mezi významné indikátory fekálního znečištění (HORÁKOVÁ 2007) Dusičnanový dusík (dusičnany) Dusičnany vznikají hlavně sekundárně při nitrifikaci amoniakálního dusíku a jsou konečným stupněm rozkladu dusíkatých organických látek v oxickém prostředí, ve kterém jsou stabilní. Za anoxických podmínek podléhají biologické denitrifikaci za vzniku oxidu dusného unikajícího z vody zpět do atmosféry. Dalším zdrojem jsou dusíkatá hnojiva a emise. Ve vodě se vyskytují formou jednoduchého anionu NO - 3. Dusičnany se vyskytují téměř ve všech vodách. V přírodních vodách se jejich koncentrace mění v závislosti na vegetačním období. Sorpční schopnost dusičnanů je v porovnání s kationy NH + 4 malá, můžou snadno pronikat přes půdu do podzemní vody. Dusičnany jsou pro ryby slabě jedovaté (80 mg. l -1 u kapra). Patří mezi významné nutrienty, které nepříznivě ovlivňují eutrofizaci povrchových vod (PITTER 2009). Pokud je dusičnanů ve vodě dostatek, za letních kyslíkových deficitů zůstane fosfor v sedimentu pevně zabudovaný (DURAS 2010). Dusičnany se vyskytují u povrchových vod v koncentraci jednotek až desítky mg. l -1 (HORÁKOVÁ 2007). 25

40 HETEŠA et al. (2009) tvrdí, že oproti 30. létům 20. století nastal nárůst dusičnanů v Lednických rybnících na desetinásobek Fosforečnany (orthofosforečnany) Nižší i vyšší organismy potřebují sloučeniny fosforu pro přeměnu na organický vázaný fosfor. Zdrojem fosforu ve vodě jsou výluhy z některých půd, minerálů a zvětralých hornin. Antropogenním zdrojem anorganického fosforu mohou být prací, čistící, odmašťovací, mycí prostředky a hnojiva. Fosforečnany se vyskytují v přírodních a užitkových vodách jen ve velmi nízkých koncentracích, které jen výjimečně převyšují 1 mg. l -1 (PITTER 2009). Tvoří málo rozpustné sloučeniny s většinou kovů ve vodách, výjimkou alkalických kovů. Fosforečnany se významně sorbují na dnové sedimenty navázané na železo (Fe III ), avšak při vyčerpání dusičnanů a redukci železa se uvolňují zpět do kapalné fáze (DURAS 2010). Fytoplankton je schopen využívat nejenom rozpuštěný orthofoaforečnanový fosfor, ale rovněž orthofosforečnany adsorbované na povrchu nerozpuštěných látek. Podle PITTER (2009) se z orthofosforečnanů vyskytuje např. jednoduchá komplexní forma PO 3-4 uplatňovaná při vyšších hodnotách ph. Nejnižší koncentrace fosforečnanů je v letním období, kdy probíhá intenzivní fotosyntetická asimilace řas a sinic. Fosfor má klíčový význam pro eutrofizaci povrchových vod. HETEŠA et al. (2009) tvrdí, že oproti 30. létům 20. století nastal nárůst biogenů v Lednických rybnících, zejména fosfátů na dvojnásobek Eutrofizace rybníků Eutrofizace je proces obohacování vod živinami. Důsledkem zvyšování obsahu živin je především rozvoj fytoplanktonu. Hlavními prvky je dusík a fosfor. Fosfor je prvkem, jenž určuje míru rozvoje fytoplanktonu obecně a sinic zvláště. Jeho nedostatek nedokáží rostliny nahradit. Vzdušný dusík oproti tomu jsou schopny vázat (DURAS 2010). ZEZULKA a MARŠÁLEK (2010) uvádí, že při velkém poměru dusíku a fosforu v biomase fytoplanktonu (N/P > 16) je fosfor limitujícím prvkem a ve fytoplanktonu převažují zelené řasy. Pokud je poměr N/P nízký (<16), pak je limitujícím prvkem dusík a ve společenstvu mohou dominovat sinice. Výsledky studie potvrdily, že absence fosforu v prostředí už při krátkodobém 7-denním testu byly významným omezením pro růst sinic, zatímco zelené řasy jeho nedostatek po dobu testu ovlivnil jen nevýrazně. 26

41 3 CÍL PRÁCE 1. Zajistit v průběhu vegetačního období v Národní přírodní rezervaci Lednické rybníky základní floristický průzkum a zmapovat výskyt expanzivních a invazivních druhů řas a sinic. 2. Provést kompletní fyzikálně-chemický rozbor vody a z něj zjistit životní podmínky expanzivních a invazivních řas a sinic. 3. Porovnat získané údaje o výskytu řas a sinic s dřívějšími daty z dané oblasti a zjistit, zdali se chovají jako expanzivní/invazivní. 4. Vyhodnotit ekologické nároky zjištěných expanzivních a invazivních druhů řas a sinic a trendy jejich šíření v NPR Lednické rybníky. 27

42 4 MATERIAL A METODIKA 4. 1 Charakteristika sledovaných vodních ploch Rybník Nesyt, Hlohovecký, Prostřední, Mlýnský, Zámecký (Obr. č. 16) patří k typickým mělkým nádržím s bahnitým sedimentem. Trofický stupeň je eutrofní až hypertrofní s kaprem obecným jako hlavním chovaným druhem (KOPP et al. 2008). Celková výměra vodních ploch (rybníků) ve ZCHÚ činí 551,3501 ha (HERALT a KMET 2006). Soustava rybníku Nesyt, Hlohovecký, Prostřední a Mlýnský leží na slaniscích a jejich salinita patří k největším v ČR (SUKOP a KOPP 2003) Rybník Nesyt Podle ZIMÁKOVÉ a HORŇANSKÉ (1999) je Nesyt nebeským rybníkem. Má jen několik malých, bezvýznamných přítoků, které nejsou schopny jej naplnit, jako je potok Svodnice, Valtický a Úvalský odpad, což byly převážně odpadové vody z města a přepadové vody z Bažantnice (KOMOŇ 1999). Do rybníka vtéká tok Včelínek 13,5 km (POVODÍ MORAVY 2011). Nesyt slouží současně jako retenční nádrž a je zdrojem vody pro další tři velké rybníky: Hlohovecký, Prostřední a Mlýnský (HETEŠA et al. 2009). Rybník Nesyt má v současnosti 5 až 7 ostrovů dle výšky hladiny. Je prvním rybníkem v soustavě Lednických rybníků. Katastrální plocha rybníka je 290 ha z toho využitelná vodní plocha činí 250 ha. Průměrná hloubka Nesytu tvoří 1,5 m a maximální hloubka je 8,14 m. Jedná se o jednohorkový, polointenzifikační rybník (HERALT a KMET 2006). Rybník Nesyt se nachází na území obce Hlohovce, katastrální území je Hlohovec. Kóta koruny hráze je 177,00 m n. m. Celkový objem nádrže činí 4,329 mil. m³ (POVODÍ MORAVY 2011). Podloží rybníka Nesyt je tvořeno sedimenty vídenské pánve. Sedimenty jsou tvořeny střídajícími se polohami vápenců, vápnitých jílu, písku a štěrků. Lanžhotské téglové vrstvy představují vápnité jílovce a podřadné písky (HAVLÍN-NOVÁKOVÁ a KONEČNÝ 2007) Hlohovecký rybník Hlohovecký rybník má v současnosti jeden ostrov a jeden poloostrov. Je druhým rybníkem v soustavě Lednických rybníků. Katastrální plocha rybníka je 104 ha z toho využitelná vodní plocha činí 94 ha. Průměrná hloubka rybníka tvoří 1,15 m a maximální hloubka je 5,85 m. Jedná se o jednohorkový, polointenzifikační rybník (HERALT a KMET 2006). Hlohovecký rybník se nachází na území obce Hlohovce, katastrální 28

43 území je Hlohovec. Kóta koruny hráze je 169,00 m n. m. Celkový objem nádrže činí 1,942 mil. m³. Do rybníka vtéká tok Včelínek 9,95 km (POVODÍ MORAVY 2011) Prostřední rybník Prostřední rybník má dva ostrovy. Je třetím rybníkem v soustavě Lednických rybníků. Katastrální plocha rybníka je 52 ha z toho využitelná vodní plocha činí 45 ha. Průměrná hloubka rybníka tvoří 1 m a maximální hloubka je 1,73 m. Jedná se o jednohorkový, polointenzifikační rybník. Do rybníka vtéká tok Včelínek 8,8 km (HERALT a KMET 2006, SEZNAM.CZ 1999). Prostřední rybník se nachází na rozhraní tří katastrálních území: katastrální území Hlohovec (obec Hlohovec) s parcelou vedenou jako rybník; katastrální území Charvátská Nová Ves (město Břeclav) s využitím jako umělá vodní nádrž a katastrální území Lednice na Moravě (obec Lednice) s plochou spravovanou jako rybník (ČÚZK 2011). Nadmořská výška Prostředního rybníka je 164,00 m n.m. (DUCHÁČEK 2006). Celkový objem nádrže činí m³ (LOSOS a HETEŠA 1971) Mlýnský rybník Mlýnský (též Lednický nebo Apollo) má jeden ostrov a jeden poloostrov. Je poslední rybník v soustavě Lednických rybníků. Katastrální plocha rybníka je 108 ha z toho využitelná vodní plocha činí 100 ha. Průměrná hloubka rybníka tvoří 1,02 m a maximální hloubka je 4,78 m. Jedná se o jednohorkový, polointenzifikační rybník (HERALT a KMET 2006). Mlýnský rybník se nachází na území města Břeclavi, katastrálního území Charvátská Nová Ves. Kóta koruny hráze je 165,00 m n. m. Stálé nadržení rybníka činí 1,55 mil. m³. Do rybníka vtéká tok Včelínek 7,10 km (POVODÍ MORAVY 2011) Zámecký rybník Zámecký rybník se nachází v Lednickém parku v nadmořské výšce asi 160 m n. m. Hlavním zdrojem vody rybníka je procházející řeka Dyje parkem. Plocha Zámeckého rybníka je 30,12 ha. Jedná se o rybník bez pravidelného hospodaření, extenzivní (RAMEZANPOOR et al. 2003). Využitelná vodní plocha činí 29 ha. Není součásti soustavy Lednických rybníků napájených tokem Včelínek. Průměrná hloubka rybníka tvoří 1,15 m a maximální hloubka je 2,5 m (HERALT a KMET 2006). Leží na nejnižší vrstvě usazených hornin. Pod touto vrstvou se nachází Jurský vápenec a dolomit 29

44 (RAMEZANPOOR et al. 2003). Zámecký rybník se nachází na území obce Lednice, katastrálního území Lednice na Moravě (ČÚZK 2011). Zámecký rybník má 16 ostrovů s parkovou úpravou, které nejsou součástí ZCHÚ. Pouze 5 ostrovů je v současnosti přístupných v západní části. Zámecký rybník se od ostatních liší zdrojem vody, výrazně členitým břehem. Od roku 2004 je Zámecký rybník ponechán bez obsádky (HERALT a KMET 2006), což umožňuje v letních měsících silné sinicové vodní květy (přes 1 mil b. ml -1 ) (SUKOP a KOPP 2003). Lokalita odběru v místě výpusti vody ze Zámeckého rybníka do Staré Dyje tvoří kumulaci biomasy Odběr vzorků Vzorky vody pro chemické analýzy a determinaci druhů fytoplanktonu byly odebírány na pěti lokalitách v litorální části jednotlivých rybníků (Obr. č. 17, 18, 19, 21). Odběry vzorků byly zajišťovány jednou měsíčně v průběhu vegetačního období roku 2011 od dubna do října ( ), tj. osm odběrů. Časové rozmezí odběrů probíhalo od 9 do 12 hodin, aby bylo možné porovnávat zjištěné parametry v průběhu celého roku. Na každém rybníce byly odebrány z jedné lokality v blízkosti výpustného zařízení dva vzorky do 100 ml plastových vzorkovnic z hloubky cca 20 cm pod hladinou vody. Jedna vzorkovnice byla naplněna vodou až po okraj pro stanovení chemického rozboru vody. Pro stanovení hlavních skupin byl fytoplankton do druhé vzorkovnice odebírán pomocí planktonní síťky s průměrem ok 20 μm. Suma odebraných vzorků v jednom měsíci činila tedy 10 vzorkovnic ze všech sledovaných rybníků. Pro pojmutí a maximální zkoncentrování vzorku fytoplanktonu byla vhozena planktonní síťka do vody cca třikrát. Aby nedocházelo k přenosu mikroorganizmů z předešlé odebírané lokality, byla síťka vždy propláchnuta. Přímo na místě odběrů byly vždy změřeny tyto fyzikálně-chemické parametry: 1. teplota vody [ C] 2. kyslík rozpuštěný ve vodě [%] 3. hodnota ph První tři parametry byly stanovovány pomocí přístroje německé firmy HACH HQ 40d multi. 4. průhlednost vody [cm] - byla stanovena pomocí Secciho desky 5. konduktivita vody [ms. m -1 ] - byla měřena přístrojem Conmet 1 Conductivity meter americké firmy Hanna Instruments (HANNA Combo HI 98129) 30

45 Zpracování vzorků Odebrané vzorky z jednotlivých lokalit byly převezeny a zpracovány na Oddělení rybářství a hydrobiologie; Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně Mikroskopické pozorování Determinace fytoplanktonu byla prováděna do 24 hodin po odběru vzorku v nativním stavu za využití optického mikroskopu s kamerou Olympus BX51 (U-25ND25, T2 Japan). Řasy a sinice byly pozorovány v kapce vody na podložním sklíčku. Ke stanovení abundance jednotlivých skupin byla využita stupnice (tab. č. 2) (HINDÁK 1978). Pro dokumentaci sledovaných zástupců řas a sinic byly mikroskopem pořizovány fotografie. Zbylá část vzorků byla zakonzervována 2 % roztokem formaldehydu. K determinaci byla použita následující literatura: HINDÁK 1975; HINDÁK 1978; HINDÁK 2001; HOUK 2003; KOMÁREK 1996; KOMÁREK a ANAGNOSTIDIS 1998, 2005; KRAMMER a LANGE-BERTALOT 1991; KRAMMER a LANGE- BERTALOT 1997a, 1997b; POPOVSKÝ a PFIESTER 1990; RŮŽIČKA 1977; STARMACH 1985; WOŁOWSKI a HINDÁK Chemický rozbor Chemickým rozborem v laboratoři byly stanovovány další chemické parametry vody podle standardních postupů Horáková et al. (2007), kam patří: 1. dusičnanový dusík (N-NO - 3 ) [mg. l -1 ] stanovený absorpční spektrofotometrií po dodání směsi kyselin a 2,6-dimethylfenolu 2. dusitanový dusík (N-NO - 2 ) [mg. l -1 ] změřený absorpční spektrofotometrií po přidání činidel (kyselina sulfanilová a N-(1-naftyl)- ethylendiamindihydrochlorid) 3. amoniakální dusík (N-NH + 4 ) [mg. l -1 ] stanovený absorpční spektrofotometrií po dodání vybarvovacího činidla a dichlorkyanuratanu sodného 4. fosforečnany (P-PO 3-4 ) [mg. l -1 ] stanoveny absorpční spektrofotometrií po přidání molybdenanu a kyseliny askorbové Stanovení jednotlivých chemických sloučenin bylo provedeno pomocí německého spektrofotometru photolab 6600 UV-VIS series. 31

46 5 VÝSLEDKY 5. 1 Výsledky rozboru vody Lednických rybníků Rozpuštěný kyslík ve vodě Graf na obrázku č. 4 znázorňuje procentuální množství rozpuštěného kyslíku v jednotlivých měsících roku 2011 u všech pěti Lednických rybníků. Na rybníku Nesyt se pohybovaly hodnoty rozpuštěného kyslíku od 57,3 % do 129 % za celé vegetační období. Průběh hodnot byl velmi podobný i v Zámeckém rybníku, kde se naměřené hodnoty pohybovaly od 83,7 % do 163,4 %. Nejnižší hodnota u obou rybníků byla naměřena 26. května, z důvodu zvýšení teploty, mírného snížení ph a pravděpodobně zvýšení obsahu dusičnanů, hlavně v rybníku Nesytu. Nejvíce rozpuštěného kyslíku bylo ve vodě u obou rybníků koncem července. Došlo k mírnému - zvýšení ph, snížení průhlednosti a hlavně na Zámeckém rybníku ke snížení N-NO 3 (tab. č. 15). To značilo zvýšený výskyt sinic a řas. Na obou rybnících se zvýšila v srpnu teplota vody, která zapříčinila snížení kyslíku ve vodě. Hlavně na Nesytu došlo ke zvýšení fosforečnanů, které podpořily růst sinic a řas. Na rybnících Nesyt a Mlýnský byl zaznamenán ze září do října pokles rozpuštěného kyslíku důsledkem nižší produkce fytoplanktonem. Na Prostředním rybníku, oproti jiným rybníkům, bylo poměrně stále množství kyslíku, kde se hodnoty pohybovaly od 68,5 % do 103 %. Výraznější vzrůst byl U Mlýnského a Hlohoveckého rybníku. Podle pík v grafu se produkovaný kyslík fotosyntézou vodními rostlinami a řasami výrazněji nespotřeboval. Ke snížení kyslíku ve vodě došlo v následujícím měsíci červenci. Teplota vody sice mírně klesla, ale spotřebu kyslíku zajistily organismy dýcháním a oxidačními procesy. Dále mírně stouplo množství N-NO - 2, N-NH + 4 a obsah fosforečnanů (tab. č. 16, 17, 18) podporující růst sinic a řas. U Hlohoveckého rybníka nastalo zvýšení hodnoty kyslíku v měsíci srpnu, u Mlýnského rybníka až v září. Hlohovecký rybník měl za celé období roku 2011 hodnotu kyslíku v rozmezí od 42,5 % do 109,3 % a Mlýnský rybník od 58,4 % do 105,7 %. Z důvodu výlovu rybníka Prostředního a Hlohoveckého nebylo možné hodnoty 25. října naměřit a proto ve výsledcích chybí. 32

47 Obr. č. 4 Průběh nasycení vody rozpuštěným kyslíkem v roku Reakce vody Z grafu znázorněného na obrázku č. 5 je vidět reakce vody (ph) v jednotlivých měsících roku 2011 u všech pěti Lednických rybníků. Zámecký rybník dosahoval nejvyšší hodnoty ph, které se pohybovaly od 8,66 do 9,11. Jednalo se o značně alkalickou reakci. Koncem května a června došlo ke snížení hodnoty ph, to bylo důsledkem zvýšení teploty vody mezi začátkem května a července. Důsledkem snížení množství dusičnanů o 1/3 (tab. č. 15), došlo na konci července se začátkem v květnu k vyrovnání ph. Do konce vegetačního období se hodnota ph výrazně neměnila. Podobné hodnoty ph se vyskytovaly u rybníka Nesytu, Prostředního a Mlýnského. Na rybníku Nesyt byly naměřeny hodnoty od 7,82 do 8,99; na Prostředním rybníku ph od 8,06 do 8,92 a Mlýnský rybník v rozmezí od 8,14 do 9,02. U všech třech rybníků byla hodnota ph slabě až značně alkalické reakce. Zvyšovaní hodnoty ph během vegetace zapříčiňovala fotosyntéza sinic a řas. Hlohovecký rybník se začátkem června přiblížil neutrální reakci ph. Tato reakce vody způsobila snížení hodnoty dusičnanů a fosforečnanů (tab.15, 18). Hodnoty za rok 33

48 2011 byly v rozmezí od 7,14 do 8,86. Rybník přešel během vegetace ze slabě alkalické do neutrální reakce a následně přes slabě alkalickou do značně alkalické. Obr. č. 5 Průběh reakce ph v roku Teplota vody Na obr. č. 6 je vidět teplota vody v jednotlivých měsících roku 2011 u všech pěti Lednických rybníků. Teplota vody kolísala u všech rybníků během vegetačního období jen málo. Prostřední rybník měl teplotu vody nižší na začátku května než v dubnu oproti ostatním rybníkům. To bylo zapříčiněno pravděpodobně mísením vrstev vodního sloupce nebo působením větru. Teplota vody se na tomto rybníku pohybovala v rozmezí od 12,7 C do 24,7 C. Na Zámeckém rybníku byly naměřeny hodnoty od 8,7 C do 25,2 C a Nesytě od 8,6 C do 22,8 C. Tyto tři uvedené rybníky měly nejvyšší teplotu vody na konci června. Naopak u Hlohoveckého a Mlýnského rybníku byla nejvyšší teplota koncem května. Mlýnský rybník měl za období vegetace hodnoty od 8,8 C do 24,3 C a Hlohovecký rybník od 13,5 C do 23,8 C. 34

49 U všech pěti rybníků došlo ke snížení teploty vody v červenci a jejímu zvýšení v srpnu. Toto snížení bylo způsobeno časovým opožděním teplot vzduchu. Obr. č. 6 Průběh teplot vody v roku Měrná vodivost vody Z grafu znázorněném na obrázku č. 7 je vidět měrná vodivost vody v jednotlivých měsících roku 2011 u všech pěti Lednických rybníků. Měrná vodivost Zámeckého rybníku byla podstatně nižší než vodivost ostatních rybníků z důvodu jiného zdroje přítoku. Vodivost se zde pohybovala v rozmezí od 58,8 ms. cm -1 do 67 ms. cm -1. Hodnota z konce měsíce října nebyla změřena. Zbylé čtyři rybníky měly měrnou vodivost od 113,6 ms. cm -1 do 144,6 ms. cm -1, což značilo mnohem více rozpuštěných látek ve vodě než v Zámeckém rybníku. Je to dáno tím, že tyto rybníky jsou položeny na slaniscích. 35

50 Obr. č. 7 Průběh měrné vodivosti v roku Průhlednost vody Graf na obrázku č. 8 znázorňuje průhlednost vody v jednotlivých měsících roku 2011 u všech pěti Lednických rybníků. Prostřední rybník byl v roce 2011 částečně letněný a měření Secciho deskou v dubnu a celém červnu se změnilo. Deska se spouštěla až ke dnu, protože průhlednost vody byla vysoká. Během vegetačního období se v Zámeckém a Mlýnském rybníce hodnota průhlednosti neustále snižovala s výskytem sinic a řas. U Zámeckého rybníka bylo od srpna do září zaznamenáno zvýšení průhlednosti snížením teploty vody a zvyšováním rozpuštěného kyslíku ve vodě. Stejný děj se opakoval u Mlýnského rybníka v období od září do října. V rybníku Nesytu se během vegetačního období postupně snižovala průhlednost vody. Od června do října její hodnota kolísala v rozmezí asi 10 cm. Prudká změna průhlednosti byla u Hlohoveckého rybníka, koncem května a července se zlepšila průhlednost zvýšením rozpuštěného kyslíku ve vodě. 36

51 Obr. č. 8 Průběh průhlednosti vody v roku Fytoplankton lednických rybníků Fytoplankton rybníka Nesytu Graf znázorněný obrázkem č. 9 zobrazuje zastoupení jednotlivých skupin fytoplanktonu v rybníku Nesyt v měsících roku Na začátku vegetačního období (v dubnu) tvořilo dominantu Colacium sp. (Euglenophyta) a za ním rozsivky. V květnu se začaly objevovat ve vodě zelené řasy s dominancí (Pediastrum boryanum, Pediastrum duplex) a převahou Euglenophyta (Euglena texta, Phacus sp.). Koncem května byl stav obou oddělení vyrovnán (hlavně Pediastrum duplex, Colacium sp.). V červnu se v hlavním zastoupení vyskytovaly sinice Microcystis aeruginosa a Planktothrix agardhii, ze zelených řas Botryococcus braunii a Pediastrum duplex, z rosivek Aulacoseira granulata. Koncem července ve vodě dominovaly sinice Planktothrix agardhii, Anabaena flos-aquae a Aphanizomenon flos-aquae. V červenci a srpnu se v nízké početnosti vyskytovala invazivní sinice Cuspidothrix issatschenkoi a krásivka Staurastrum manfeldtii complex taktéž v září. Dominantu rybníka Nesytu tvořila sinice Planktothrix agardhii spolu s Aphanizomenon flos-aquae v měsíci srpnu, září a říjnu. Za celé vegetační období roku 2011 se v rybníce Nesytu vyskytovalo 126 druhů fytoplanktonu. 37

52 Obr. č. 9 Kvantitativní množství fytoplanktonu rybníka Nesytu v roce Fytoplankton Hlohoveckého rybníka Obrázek č. 10 tvořený grafem představuje zastoupení jednotlivých skupin fytoplanktonu v Hlohoveckém rybníku roku Ve fytoplanktonu dominovalo v dubnu Colacium sp. (Euglenophyta) a následně rozsivky Nitzschia sp. a Tabellaria sp. Začátkem květena se s převahou Euglena texta (Euglenophyta) začaly vyskytovat zelené řasy, hlavně Pediastrum duplex a sinice Microcystis aeruginosu, která převládla až do července. Od konce května až do června zcela převládly sinice Anabaena mendotae, Aphanizomenon flos-aquae. V červenci se vyrovnalo zastoupení sinic (Planktothrix agardhii, Microcystis aeruginosu a M. ichthyoblabe) a Euglenophyta (Colacium sp., Euglena texta). Stejné druhy byly dominantní i v srpnu spolu s rozsivkou Aulacoseira granulata. Koncem září vévodila ve vodě sinice Planktothrix agardhii. V srpnu a září se vyskytovala invazivní krásivka Staurastrum manfeldtii a v září navíc sinice Cuspidothrix issatschenkoi. Oba druhy byly s nízkou početnosti. Z důvodu výlovu Hlohoveckého rybníka nebylo možné odebrat fytoplankton 25. října a proto ve výsledcích chybí. Za celé vegetační období roku 2011 se v Hlohoveckém rybníce vyskytovalo 106 druhů fytoplanktonu. 38

53 Obr. č. 10 Kvantitativní množství fytoplanktonu Hlohoveckého rybníka v roce Fytoplankton Prostředního rybníka Graf znázorněný obrázkem č. 11 zobrazuje zastoupení jednotlivých skupin fytoplanktonu v Prostředním rybníce roku Rybník byl po celý rok 2011 částečně letnění s hladinou sníženou asi o 1 m. Na počátku vegetačního období (v dubnu) se ve vodě nacházelo dominující Colacium sp. (Euglenophyta). Začátkem května převažovaly zelené řasy (Pediastrum duplex, Pediastrum boryanum) a za nimi Euglenophyta (Colacium sp., Euglena texta). Koncem května byl vyrovnaný stav mezi zelenými řasami a sinicemi (Pediastrum duplex, Aphanizomenon sp.). V červnu dominovala hlavně sinice Microcystis aeruginosa. Zelené řasy byly zastoupeny druhem Botryococcus braunii, který převládl v následujícím měsíci a z rozsivek Aulacoseira granulata. Konec července doplnila sinice Microcystis aeruginosa, Colacium sp. a Euglena sp. V srpnu převládaly hlavně sinice (Aphanizomenon flos-aquae, Microcystis aeruginosa) s výskytem rozsivek (Aulacoseira granulata, Nitzschia sp.). Konec září byl ve znamení sinic Planktothrix agardhii a Aphanizomenon flos-aquae. V červenci se vyskytovala z invazivních sinic Sphaerospermopsis aphanizomenoides a v září Cuspidothrix issatschenkoi v nízké početnosti. Z důvodu zlovení Prostředního rybníka nebylo možné odebrat fytoplankton 25. října a proto ve výsledcích chybí. Ve vegetačním období roku 2011 se v Prostředním rybníce nacházelo 91 druhů fytoplanktonu. 39

54 Obr. č. 11 Kvantitativní množství fytoplanktonu Prostředního rybníka v roce Fytoplankton Mlýnského rybníka Z grafu na obrázku č. 12 je vidět zastoupení jednotlivých skupin fytoplanktonu v Mlýnském rybníku v měsících roku V dubnu se ve vodě vyskytovalo dominantní Colacium sp. (Euglenophyta) s rozsivkami. Začátkem května dominovaly rozsivky Synedra acus, Tabellaria sp. a Aulacoseira granulata. Koncem května převládly zelené řasy Pediastrum duplex a Pediastrum boryanum, které se vyskytovaly již začátkem měsíce. Sinice Anabaena mendotae se začala vyskytovat koncem května a v následujícím měsíci převládla spolu se sinicí Aphanizomenon flos-aquae. V červenci pokračovaly v dominanci sinice, zastoupené druhy Aphanizomenon flos-aquae a Microcystis aeruginosa. Zelené řasy reprezentoval Botryococcus braunii a rozsiveky Aulacoseira granulata. Koncem srpna byly nejpočetnejší sinice Microcystis aeruginosa a Microcystis ichthyoblabe. Ty vystřídaly v září Planktothrix agardhii a Aphanizomenon flos-aquae. Invazivní sinice Cuspidothrix issatschenkoi představovala nízkou početnost. Dominanta září, Planktothrix agardhii pokračovala ve vývoji i v říjnu. Za celé vegetační období roku 2011 se v Mlýnském rybníce vyskytovalo 113 druhů fytoplanktonu. 40

55 Obr. č. 12 Kvantitativní množství fytoplanktonu Mlýnského rybníka v roce Fytoplankton Zámeckého rybníka Z grafu na obrázku č. 13 je vidět zastoupení jednotlivých skupin fytoplanktonu v Zámeckém rybníku v měsících roku Začátkem dubna tvořila dominantu rozsivka Nitzschia graciliformis a ze zelených řas Eudorina elegans. V tomto měsíci se objevila ivazivní zelená řasa Pleodorina indica v malé abundanci. V květnu převažovaly rozsivky Stephanodiscus hantzschii a Synedra acus. Koncem května začaly převládat sinice (Pseudanabaena limnetica) s rozsivkami (Aulacoseira granulata) na druhém místě. V červnu se nejvíce vyskytovala sinice Planktothrix agardhii, z rozsivek Nitzschia sp. V červenci ve vodě dominovaly sinice Microcystis aeruginosa, Microcystic ichthyoblabe, Pseudanabaena limnetica a z rozsivek Cyclotella meneghiniana, Nitzschia sp. V srpnu převládly stejné sinice jak v červenci. Koncem září byly v nejvyšší početnosti sinice Aphanizomenon flos-aquae, Pseudanabaena limnetica a s nižší početností všechny zbylé již zmíněné sinice. V říjnu převládly rozsivky, které zastupoval Stephanodiscus sp. a ze sinic Pseudanabaena limnetica. Ve vegetačním období roku 2011 se v rybníce Nesytu vyskytovalo 193 druhů fytoplanktonu. Výskyt všech expanzivních a invazivních druhů řas a sinic je v tab. č

56 Obr. č. 13 Kvantitativní množství fytoplanktonu Zámeckého rybníka v roce Zastoupení expanzivních a invazivních řas a sinic Tab. č. 2 Relativní abundance podle Hindáka (HINDÁK 1978) znázornění status procentické zastoupení [%] + druh ojediněle zastoupený do 0,1 1 druh velmi zřídkavý 0,1 1 2 druh zřídkavý druh dost hojný druh hojný druh velmi hojný druh masově zastoupený Pediastrum simplex Meyen Prokazatelně expanzivní druh Pediastrum simplex se vyskytoval v České republice v roce 2011 v NPR Lednické rybníky. Jeho výskyt byl zaznamenán hlavně v Zámeckém rybníce od začátku května do konce srpna (tab. č. 3). Množství rozpuštěného kyslíku se snížilo z hodnoty 171 % v červenci na 83,7 % v srpnu, což neovlivnilo jeho přítomnost ve vodě. Došlo ovšem ke snížení početnosti podle Hindákovi stupnice (tab. č. 2) z druhu zřídkavého na druh ojediněle zastoupený (tab. č. 3). Pediastrum 42

57 simplex tvořil největší zastoupení (tab. č. 3) v červnu a červenci, kdy se teplota vody pohybovala od 21 do 25,2 C; množství rozpuštěného kyslíku od 166 do 171 %; průhlednost vody od 35 do 40 cm; N-NO - 3 od 1,84 mg. l -1 do 2,35 mg. l -1. V měsíci srpnu byla nejnižší průhlednost vody 25 cm, která značila snížení kyslíku ve vodě a výskyt fytoplanktonu. Koncem srpna se Pediastrum simplex vyskytovalo naposledy v Zámeckém rybníce. Teplota vody poklesla z 22,5 C v srpnu na 16,7 C v září, tj. rozdíl 5,8 C. Rozmezí hodnot ph vody se při jeho výskytu pohybovalo od 8,66 do 9,07, co značilo značně alkalickou vodu. Z chemických sloučenin obsažených ve vodě měl vliv na výskyt P. simplexu dusičnanový dusík, který klesl v srpnu z hodnoty 1,34 mg. l -1 na 0,54 mg. l -1 v září. Ostatní chemické sloučeniny ovlivňující vodu neměly na jeho zastoupení vliv (N-NO - 2, N-NH + 4, P-PO 3-4 ), z důvodu malých výkyvů v průběhu celého vegetační období. Podle změřené konduktivity vody bylo množství rozpuštěných minerálních látek Zámeckého rybníka oproti zbylým Lednickým rybníkům nízké a na výskytu zelené řasy se neprojevilo. Rozpětí fyzikálních a chemických parametrů vody rybníka s nálezem P. simplex v roce 2011 je znázorněno v tab. č. 5. Tab. č. 3 Výskyt vybraných druhů sinic a řas v NPR Lednické rybníky v roce 2011 rybník Výskyt Hlohovecký Nesyt Prostřední 1 1 Mlýnský 1 Zámecký datum rok 2011 Cyanobacterie - sinice Cuspidothrix issatschenkoi Sphaerospermum aphanizomenoides Chlorophyta - zelené řasy Pediastrum simpex Pleodorina indica Staurastrum manfeldtii barva druhu v tabulce barva druhu v tabulce 43

58 Staurastrum manfeldtii complex Coesel Invazivní krásivka Staurastrum manfeldtii complex se vyskytovala v České republice v roce 2011 v NPR Lednické rybníky v Hlohoveckém rybníku, Nesytu a nejdéle ve vegetačním období v Zámeckém rybníku. Objevovala se od konce června do konce října. U všech třech rybníků došlo k nástupu výskytu S. manfeldtii při zvýšení rozpuštěného kyslíku ve vodě o 30 až 57 %, dále zvýšení teploty vody o 2,8 C až 4,2 C a snížení průhlednosti vody na 40 až 45 cm. Koncem srpna se krásivka nalézala ve všech třech rybnících. Relativní abundance podle Hindákovi stupnice (tab. č. 2) se pohybovala od druhu velmi zřídkavého (1) po druh ojediněle zastoupený (+) (tab. č. 3). Z uvedených abundancí se od 0,1 % do 1 % krásivka objevovala při teplotě vody od 19,8 C do 25,2 C, vyskytovala se i při teplotě 8,7 C na konci října v Zámeckém rybníce. Množství rozpuštěného kyslíku při abundanci od 0,1 do 1 % bylo v rozmezí od 74 do 171 %; se značně alkalickou reakcí ph od 8,49 do 9,11; průhlednost vody od 35 až 30 cm; množství dusičnanů od 1,02 mg. l -1 do 2,35 mg. l -1 a fosforečnanů od 0,051 mg. l -1 do 0,528 mg. l -1. Další chemické sloučeniny (N-NO - 2, N-NH + 4 ) neměly vliv na výskyt krásivky, protože jejich hodnota se po celé vegetační období pohybovala kolem 0 mg. l -1. Konduktivita vody pokazující množství rozpuštěných minerálních látek ve vodě se na výskytu S. manfeldtii neprojevila. Rozpětí fyzikálních a chemických parametrů vody rybníka s nálezem S. manfeldtii v roce 2011 je znázorněno v tab. č Pleodorina indica (Iyengar) Nozaki Invazivní zelená řasa Pleodorina indica se vyskytovala v NPR Lednické rybníky v roce 2011 jen v Zámeckém rybníce. Objevila se 4. dubna 2011 s abundancí druhu velmi zřídkavého. Nasycení vody kyslíkem bylo 160,6 %; hodnota ph 9,01; teplota vody 13,7 C a průhlednost 60 cm. Laboratorní stanovení sloučenin ve vodě 4. dubna nebylo provedeno. Z důvodu pouze jednoho výskytu v jednom rybníce u této zelené řasy nebylo možné hodnoty mezi sebou porovnat jako u ostatních druhů Sphaerospermopsis aphanizomenoides (Forti) Zapomělová et al. Sinice Sphaerospermopsis aphanizomenoides jako invazivní druh v České republice se vyskytovala v roce 2011 v NPR Lednické rybníky v Prostředním a Zámeckém rybníku. Její výskyt byl zaznamenán v měsíci červenci a září (tab. č. 3). K nástupu 44

59 výskytu sinice došlo při snížení teploty vody a snížení množství dusičnanů; v Prostředním rybníce o 4,2 C a 0,24 mg. l -1 ; v Zámeckém rybníce o 5,8 C a 0,75 mg. l -1. Tyto hodnoty byly porovnány u těchto rybníků s předcházejícím měsícem, kdy se sinice ještě nevyskytovala. Výskyt sinice Sphaerospermopsis aphanizomenoides byl v červenci v Prostředním rybníce s vyšším zastoupením oproti Zámeckému, ale i tak byla druhem velmi zřídkavým (tab. č. 3). Teplota vody se v Prostředním rybníce oproti měsíci červnu snížila na 20,5 C; snížilo se množství amoniakálního dusíku o čtyrnásobek (na 0,07 mg. l -1 ) a zvýšilo se množství fosforečnanů na dvojnásobek (na 0,36 mg. l -1 ). Dusitany neměly na zastoupení sinice vliv, jejich hodnota tvořila minimální rozdíly po celé vegetační období. Reakce vody byla v době výskytu Sphaerospermopsis aphanizomenoides značně alkalická. Sinice se objevovala v roce 2011 pouze na dvou rybnících, rozpětí fyzikálně-chemických parametrů vody je znázorněno v tab. č Cuspidothrix issatschenkoi (Usačev) Rajaniemi et al. Invazivní sinice Cuspidothrix issatschenkoi se vyskytovala v NPR Lednické rybníky v roce 2011 ve všech pěti rybnících. Její výskyt byl zaznamenán v měsíci červenci a září. Ve vegetačním období byla v relativní abundanci podle Hindáka (tab. č. 2) jako druh zřídkavý, druh velmi zřídkavý a druh ojediněle zastoupený (tab. č. 3). K nástupu výskytu sinice došlo ve všech pěti rybnících při snížení teploty vody průměrně o 5,4 C; dále při snížení průhlednosti vody průměrně o 28 cm (kromě Zámeckého rybníka); při snížení množství dusičnanů o 0,8 mg. l -1 a zvýšení konduktivity vody průměrně o 4,45 ms. m -1. Všechny tyto zmíněné hodnoty byly porovnány u jednotlivých rybníků s předcházejícím měsícem, kdy se sinice ještě nevyskytovala. Na všech pěti rybnících se sinice vyskytovala v září při teplotě 17 C ± 0,5 C. Největší zastoupení měla na Hlohoveckém rybníce při teplotě 16,6 C; průhlednosti vody 45 cm; obsahu dusičnanů 0,71 mg. l -1 a rozpuštěném kyslíku ve vodě 97,2 %. Průměrné množství fosforečnanů při výskytu sinice Cuspidothrix issatschenkoi ve vegetačním období v rybnících bylo 0,320 mg. l -1 (kromě Zámeckého rybníka - 0,061 mg. l -1 ). Další chemické sloučeniny (N-NO - 2, N-NH + 4 ) neměly vliv na zastoupení sinice ve vodě, protože jejich hodnota se po celé vegetační období výskytu pohybovala k 0 mg. l -1. Reakce vody byla v době výskytu sinice značně alkalická. Rozpětí fyzikálních a chemických parametrů vody rybníků s nálezem sinice Cuspidothrix issatschenkoi v roce 2011 je znázorněna v tab. č

60 6 DISKUZE 6. 1 Ekologické nároky Pediastrum simplex Meyen Zelená řasa Pediastrum simplex byla zaznamenána v NPR Lednické rybníky v minulosti v roce 2001, 2002 a 2007 z dat SUKOPA a KOPPA (2001, 2002); KOPP (unpublished) (tab. č. 4). Porovnáním minulých let s rokem 2011 byl zjištěn výskyt Pediastrum simplex hlavně v Zámeckém rybníce. V období let 2003 až 2004 a 2008 až 2010 nebyl na Zámeckém rybníce prováděn floristický výzkum spolu s fyzikálně-chemickými parametry vody. Je tedy možné, že se vyskytoval i v těchto letech. V roce 2001 byl druh nalezen v rybníku Nesyt v zastoupení do 0,1 %, které pokračovalo i v následujícím roce na Zámeckém rybníce. Od roku 2007 byla řasa v relativní abundanci od 0,1 až 1 %. V tabulce č. 4 je vidět, že do roku 2011 se Pediastrum simplex vyskytovalo ve vodě od června do září a v roce 2011 od května do srpna. Z toho vyplývá, že se v Zámeckém rybníku ve vegetačním období vyskytuje po dobu čtyř měsíců. Ekologické nároky Pediastrum simplex v NPR Lednické rybníky byly vyhodnoceny porovnáním hodnot z let 2001, 2002, 2007 s rokem 2011 (tab. č. 4, 5). Zelená řasa byla nalezena při teplotě vody v rozmezí od 13,6 C do 26,7 C (21 C až 25,2 C největší zastoupení). Reakce vody ph bylo rozpětí od 8,48 do 9,92 a představovalo značně alkalickou vodu. Množství rozpuštěného kyslíku tvořilo hodnoty od 76 % do 171 % s vodivostí v rozpětí od 48,8 ms. m -1 do 67 ms. m -1. V rybníku Nesytu byl v roce 2001 nalezen P. simplex při vodivosti 132,3 ms. m -1 a značilo výskyt i ve vodách s vyšším množstvím rozpuštěných minerálních látek. Zde byla při nálezu největší průhlednost (100 cm), která se jinak pohybovala od 25 do 50 cm. Chemické parametry vody v době výskytu Pediastrum simplex byly změřeny jen v roce 2007 v Zámeckém rybníku. Při srovnání s rokem 2011 byl nejvíce shodný dusitanový dusík v rozsahu od 0 do 0,054 mg. l -1 a amoniakální dusík od 0 do 0,02 mg. l -1. Ostatní chemické sloučeniny tvořily širokou valenci. Mezi ně patřil dusičnanový dusík s hodnotami od 0,2 do 2,35 mg. l -1 a fosforečnany v rozpětí od 0,05 do 0,397 mg. l -1. SUKOP a KOPP (2003) jsou názoru, že planktonní společenstvo Zámeckého rybníka je výrazně ovlivněno přítokovou vodou z řeky Dyje a přísunem organické hmoty (spad listí). 46

61 Tab. č. 4 Výskyt zelené řasy Pediastrum simplex na Lednických rybnících v jednotlivých letech Rybník Výskyt Hlohovecký Nesyt + Prostřední Mlýnský Zámecký Datum Rok Tab. č. 5 Fyzikální a chemické parametry vody určující ekologické podmínky pro Pediastrum simplex na Lednických rybnících rybníky Nesyt rok 01, Zámecký rok 02, 07 Zámecký Rok parametry 2001, 2002, O 2 [%] ,7 171 ph 8,48 9,92 8,66 9,05 teplota [ C] 14,7 26,7 13,5 25,2 vodivost [ms. m -1 ] 48,7 132,1 56,7 67 průhlednost [cm] Chemie: Zámecký rok 07 N-NH + 4 [mg. l -1 ] 0,02 0 0,02 N-NO - 2 [mg. l -1 ] 0 0 0,054 N-NO - 3 [mg. l -1 ] 0,2 1,34 2,35 P-PO 3-4 [mg. l -1 ] 0,397 0,05 0, Porovnání výskytu Pediastrum simplex s literaturou JANKOVSKÁ a KOMÁREK (2000) jsou názoru, že výskyt řasy je ve vodách s bohatým obsahem živin. Na Slovensku tvoří Pediastrum simplex v eutrofních vodách až dominantní druh letního planktonu (HINDÁK a HINDÁKOVÁ 2011). PASZTALENIEC a PONIEWOZIK (2004) uváděl výskyt Pediasatrum simplex v jezeře Leczna-Wlodawa (166,8 m n. m) v Polsku v roce Jezero v době nálezu řasy mělo teplotu od 12,1 C do 23,4 C. Teplota jezera v době výskytu byla oproti teplotě v Zámeckém rybníku nižší o 1,5 až 3,3 C, ale spadala do rozpětí. Jezero tvořilo 47

62 značně alkalickou vodu v rozsahu od 8,4 do 8,8, která byla shodná s vodou v Zámeckém rybníce spolu s množstvím rozpuštěného kyslíku 7,7 9,2 mg. l -1 (75 až 90 %). Konduktivita jezera se pohybovala od 37,6 do 66 ms. m -1. Nález P. simplex byl možný tedy i při nižším množství rozpuštěných minerálních látek ve vodě. V jezeře Leczna-Wlodawa bylo v době výskytu řasy změřeno množství dusičnanového dusíku (0,11 0,24 mg. l -1 ) a fosforačnanů (0,002 0,03 mg. l -1 ), které oproti Zámeckému rybníku, kde představovaly hlavní přísun živin, tvořily nižší hodnotu. Tyto sloučeniny nebyly pro druh v jezeře limitující zvláště, když obsah amoniakálního dusíku (0,66 0,8 mg. l -1 ) byl vyšší než v Zámeckém rybníku. V práci HODAČE (2005) bylo Pediastrum simplex dosti často zastoupeno v Hlubokém rybníku (229 m nad moem) při ph 7,8 a teplotě 13 C. V Štičím rybníku (230 m n. m.) bylo ojediněle zastoupeno (více jak 3 buňky v celém vzorku) při ph 7,3 a teplotě vody 13 až 18,8 C. Oba rybníky se nachází v okrese Mladá Boleslav (Střední Čechy). Autor neuvedl početnost nebo procentické vyjádření u výrazu dosti často. Pediastrum simplex se tedy objevovalo i při neutrální až slabě alkalické reakci vody. Podle JANKOVSKÉ a KOMÁRKA (2000) se Pediastrum simplex vyskytuje ve vodách položených v nižších nadmořských výškách. Tento fakt odpovídá nálezu zelené řasy v polském jezeře, v Hlubokém, Štičím a Zámeckém rybníku Ekologické nároky Staurastrum manfeldtii complex Diesel Krásivka Staurastrum manfeldtii byla zaznamenána v NPR Lednické rybníky v období let 2007 až 2010 z dat KOPPA (unpublished) (tab. č. 6). V roce 2007, 2008 a 2010 byla za celou vegetační dobu zastoupena jen jedním výskytem a pokaždé v jiném rybníce. V Hlohoveckém rybníku a Nesytu se nacházela v roce 2008 dvakrát. Z tabulky č. 6 je vidět, že se druh i před rokem 2011 vyskytoval ve velmi malém zastoupení, a to od 0 do 1 %. Nástupem výskytu v roce 2008 byl měsíc červen, což potvrzoval i rok V porovnání s předešlými lety se krásivka v roce 2011 již nevyskytovala v Prostředním a Mlýnském rybníce, poprvé se ovšem objevila v Zámeckém rybníce. Porovnáním dat z období 2007 až 2010 a roku 2011 v NPR Lednické rybníky (tab. č. 6, 7) byly zjištěny ekologické podmínky S. manfeldtii. Krásivka Staurastrum manfeldtii byla nalezena v široké valenci teploty vody v rozmezí od 8,7 C do 25,8 C, největší zastoupení při teplotě 8,7 až 25,2 C. Reakce vody (ph) tvořila rozpětí od 8,3 do 9,11, tedy značně alkalickou vodu. Množství rozpuštěného kyslíku ve vodě bylo v široké amplitudě 26 až 171 % spolu s vodivostí od 61,1 do 167,8 ms. m

63 Tyto hodnoty nepředstavovaly pro výskyt tohoto druhu limit. Minimální průhlednost vody předešlých let 25 cm byla shodná i s rokem Chemické parametry vody v době výskytu Staurastrum manfeldtii byly změřeny jen v roce 2007 na Mlýnském rybníku, proto jsou hodnoty z roku 2011 důvěryhodnější (tab. č. 7, pravý sloupec). Tab. č. 6 Výskyt zelené řasy Staurastrum manfeldtii complex na Lednických rybnících v jednotlivých letech rybník Výskyt Hlohovecký Nesyt Prostřední 1 Mlýnský + + Zámecký datum Rok Tab. č. 7 Fyzikální a chemické parametry vody určující ekologické podmínky pro Staurastrum manfeldtii complex na Lednických rybnících rybníky Nesyt rok 08, 09; Hlohovecký rok 08; Mlýnský rok 07, 08; Prostřední rok 10 Nesyt, Hlovecký, Zámecký rok parametry O 2 [%] ,2 171 ph 8,3 9,07 8,66 9,11 teplota [ C] 21,6 25,8 8,7 25,2 vodivost [ms. m -1 ] 118,7 167,8 61,1 144,1 průhlednost [cm] Chemie: Mlýnský rok 07 N-NH + 4 [mg. l -1 ] 0,67 0,01 0 N-NO - 2 [mg. l -1 ] 0,023 0 N-NO - 3 [mg. l -1 ] 0,22 0,59 2,35 P-PO 3-4 [mg. l -1 ] 0,017 0,051 0,567 49

64 Porovnání výskytu Staurastrum manfeldtii complex s literaturou KREIDLOVÁ (2009) uváděla ve své práci výskyt Staurastrum manfeldtii complex ve Dvorském rybníku v okrese Rokycany (Plzeňský kraj) v roce Středně velké zastoupení bylo zaznamenáno v květnu, červnu a říjnu, ojedinělý výskyt v srpnu. Autorka ovšem neuvedla jejich procentuální hodnoty. Teplota vody Dvorského rybníka s výskytem S. manfeldtii se pohybovala od 26,5 C (v květnu) do 10, 7 C (v říjnu). Ekologické nároky na teplotu vody spadaly do stejného rozmezí jako Lednické rybníky i když se rybník nacházel ve vyšší nadmořské výšce (440 m). Reakce vody ph byla od 6,66 do 8,78. Nižší neutrální hodnota ph neohrožovala výskyt rodu Staurastrum. Zbylé vlastnosti vody spadaly do rozmezí v porovnání s Lednickými rybníky (průhlednost vody v rozpětí od 55 do 75 cm a vodivostí od 161 do 175 ms. m -1 ). Výskyt Staurastrum manfeldtii byl zaznamenán v práci KREIDLOVÁ (2009) ještě na Huťském rybníku (425 m n. m.) v témže okrese. Největší výskyt tvořila krásivka od července do září, středně velké zastoupení v říjnu a ojedinělý výskyt v srpnu. Teplota vody tohoto rybníka se v době výskytu pohybovala od 9,4 C do 18,7 C; s ph v rozmezí od 6,75 do 9,12; vodivostí vody ms. m -1 a průhledností cm. Pro všechny zmíněné parametry patří stejné okomentování v porovnání s Lednickými rybníky jako u Dvorského rybníka. Ze zmíněných vodivostí a průhledností měl Huťský rybník méně rozpuštěných minerálních látek a nebyl tolik ovlivněn fytoplanktonem jak Dvorský rybník, což Staurastru ve výskytu nevadilo. Teplota vody při níž bylo Staurastrum manfeldtii masivně zastoupeno se pohybovala od 12,2 do 18,7 C, tuto hodnotu nebylo možné srovnat s Lednickými rybníky, protože autorka neuvedla procentuální zastoupení. V laboratorních podmínkách zjistila KOHELOVÁ (2008), že minimální teplota, pro růst Staurastra manfeldtii bylo 21 C, maximální 34 C a optimum 27,5 C. Na kultivaci bylo Staurastrum manfeldtii odebráno z vodní nádrže Římov (okres České Budějovice). V porovnání s přírodními podmínkami Lednických rybníků (8,7 C do 25,8 C) se shodovala teplota pro růst, a to 21 C Ekologické nároky Pleodorina indica (Iyengar) Nozaki Zelená řasa Pleodorina indica byla zaznamenána v NPR Lednické rybníky pouze v roce 2007 na Zámeckém rybníce z dat KOPP (unpublished) (tab. č. 8). V září roku 2007 byla řasa v relativní abundanci zastoupena do 0,1 % na rozdíl od dubna roku 2011, kde 50

65 tvořila rozpětí od 0,1 do 1 %. Pleodorina indica se na Lednických rybnících vyskytovala jen velmi zřídka. Stanovení ekologických nároku bylo tudíž obtížné určit a vycházelo se z rozpětí hodnot určených v tabulce č. 8. Množství rozpuštěného kyslíku bylo od 119 do 160,6 %; reakce vody od 9,01 do 9,92 (značně alkalická voda); teplota vody od 13,7 do 14,7 C; vodivost typická pro Zámecký rybník od hodnoty 58,8 do 61,2 ms. m -1 a průhlednost cm. Tab. č. 8 Fyzikální a chemické parametry vody určující ekologické podmínky pro Pleodorina indica na Zámeckém rybníce Rybníky Zámecký Zámecký Rok Parametry O 2 [%] ,6 ph 9,92 9,01 teplota [ C] 14,7 13,7 vodivost [ms. m -1 ] 61,2 58,8 průhlednost [cm] Porovnání výskytu Pleodorina indica s literaturou ZNACHOR a JEZBEROVÁ (2005) uváděly, že v létě roku 2003 se vyskytovala Pleodorina indica v dominantním zastoupení na řece Malši a v podivuhodné schopnosti vytvářela vodní květ. Teplota vody v řece byla 26 C díky tropickému vedru. Nedostatek srážek způsobil pětinový průtok oproti normálu a voda zůstávala stát v korytě řeky spolu s dostatkem živin. Po deseti dnech vymizela Pleodorina indica z řeky. Teplota vody řeky v porovnání se Zámeckým rybníkem byla téměř o 12 C vyšší, ovšem nedostatek srážek, nízký průtok a extenzivní chov ryb v rybníce mohl tvořit faktor výskytu řasy. HINDÁK a HINDÁKOVÁ (2011) tvrdí, že mnohé taxony se vyskytují na stanovišti poměrně krátce a jejich výskyt může být jen otázkou náhody. Podle ZNACHORA a JEZBEROVÉ (2005) se Pleodorina indica na našem území může vyskytovat pouze ve velmi malém množství (pouhých několika jedinců na litr vody), takže při rutinních analýzách je téměř nemožné se s ní setkat. To by vysvětlovalo nedostatek záznamů o této řase. ZNACHOR a JEZBEROVÁ (2005) jsou názoru, že tato původně tropická řasa je schopna přežít nepříznivé podmínky, které u nás v zimě panují, a opakovaně 51

66 se namnožit. To by vysvětlovalo, proč se Pleodorina indica vyskytovala i při nízké teplotě v Zámeckém rybníce. Ačkoli je rod Pleorina intenzivně zkoumán s použitím molekulárně genetických metod, víme o ekologii této zelené řasy jen málo (ZNACHOR a JEZBEROVÁ 2005) Ekologické nároky Sphaerospermopsis aphanizomenoides (Forti) Zapomělová et al. Sinice Sphaerospermopsis aphanizomenoides byla nalezena v NPR Lednické rybníky v období let 2006, 2008 až 2010 z dat KOPPA (unpublished) (tab. č. 9). V roce 2008 byla sinice zastoupena v relativně dobré početnosti na třech rybnících: Hlohovecký, Prostřední a Mlýnský. Nejvíce se nacházela na Mlýnském rybníce, kde v červenci roku 2008 a 2010 tvořila abundanci v rozpětí 50 až 90 %. V rybnících byl zastoupený druh jako velmi hojný, dost hojný a ojedinělý. Při porovnání abundance s předešlými lety s rokem 2011 bylo vidět, že sinice tvořila vyšší početnost každý druhý rok. Za celou dobu sledování v roce 2011 se Sphaerospermopsis aphanizomenoides nevyskytoval v Mlýnském rybníce. Ekologické nároky sinice Sphaerospermopsis aphanizomenoides v NPR Lednické rybníky byly zjištěny porovnáním hodnot z let 2006, 2008 až 2010 s rokem 2011 (tab. č. 9, 10). Sinice byla nalezena při teplotě vody v rozmezí od 13,1 C do 24,2 C (21 C až 23,3 C největší zastoupení). Reakce vody ph představovala rozpětí od 8,6 do 9,56 a znamenala značně alkalickou vodu. Množství rozpuštěného kyslíku tvořilo velkou amplitudu od 26 % do 141 % s vodivostí od 61,2 do 167,6 ms. m -1 a průhledností 10 až 80 cm. Chemické parametry vody v době výskytu Sphaerospermopsis aphanizomenoides byly změřeny jen v roce 2006 na Mlýnském rybníku, proto jsou hodnoty z roku 2011 důvěryhodnější (tab. č. 10, pravý sloupec). 52

67 Tab. č. 9 Výskyt sinice Sphaerospermopsis aphanizomenoides na Lednických rybnících v jednotlivých letech rybník Výskyt Hlohovecký 2 Nesyt Prostřední 3 1 Mlýnský Zámecký + datum rok Tab. č. 10 Fyzikální a chemické parametry vody určující ekologické podmínky pro Sphaerospermopsis aphanizomenoides na Lednických rybnících Rybníky Hlohovecký rok 08; Prostřední rok 08; Mlýnský rok 06, 08, 09, 10 Prostřední, Zámecký Rok parametry 2006, 2008, 2009, O 2 [%] ,9 105 ph 8,64 9,56 8,6 9,07 teplota [ C] 13,1 24,2 16,7 20,5 vodivost [ms. m -1 ] 109,6 167,6 61,2 133,1 průhlednost [cm] Chemie: Mlýnský rok 06 N-NH + 4 [mg. l -1 ] 0,42 0 0,07 N-NO - 2 [mg. l -1 ] 0, ,012 N-NO - 3 [mg. l -1 ] 0,56 1,86 P-PO 3-4 [mg. l -1 ] 0,006 0,061 0, Porovnání výskytu Sphaerospermopsis aphanizomenoides s literaturou MARŠÁLEK et al. (2007) v publikaci tvrdil, že dominantním druhem v hlavních lokalitách Brněnské přehrady se stal v červenci roku 2007 teplomilný expanzivní druh sinice Sphaerospermopsis aphanizomenoides. Autor zde uvedl sinici jako expanzivní druh. KAŠTOVSKÝ et al. (2010) uvedl v článku S. aphanizomenoides jako druh se sídlem v České republice. Z definice expanzivního druhu je patrné, že oba autoři se o expanzi sinice shodli. 53

68 Podle výsledků MEHNERTA 2010 byla zjištěna v laboratorních podmínkách optimální teplota pro růst Sphaerospermopsis aphanizomenoides, pohybovala se kolem 28,8 C ± 2 C při světelnosti 80 µmol photons m -2. s -1. Dále studie ukázala, že teplota má výrazný dopad na konkurenci mezi původními a invazivními sinicemi. STEFANIAK a KOKOCIŃSKI (2005) našly v roce 2002 v jezeře Zbąszyńskie ve Wielkopolském regionu (Polsko) sinici Sphaerospermopsis aphanizomenoides. Vyskytovala se v rozmezí od 0,5 do 10 % z celkové biomasy fytoplanktonu od července do září. Teplota vody při výskytu byla od 14 do 26 C s průhledností 30 až 50 cm. Teplota vody ve srovnání s Lednickými rybníky byla shodná a průhlednost vody byla obdobná s rokem Z naměřených hodnot STEFANIAKA a KOKOCIŃSKÉHO (2005) bylo množství PO 3-4 ve vodě 0,4 až 1 mg. l -1, N-NH + 4 0,24 0,48 mg. l -1, N-NO - 3 0,20 0,60 mg. l -1. Horní hranice množství amoniakálního dusíku v jezeře byla shodná s výskytem sinice Sphaerospermopsis aphanizomenoides v Mlýnském rybníku v roce 2006 (tab. č. 10). Obsah fosforečnanů ve vodě téměř odpovídal nálezu sinice v Lednických rybnících v roce 2011 (tab. č. 10), jehož hodnota v jezeře stoupla až na 1 mg. l -1. Dusičnany ve vodě jezera měly nižší rozsah než Lednické rybníky v roce Ekologické nároky Cuspidothrix issatschenkoi (Usačev) Rajaniemi et al. Sinice Cuspidothrix issatschenkoi se vyskytovala v NPR Lednické rybníky v období let 2001 až 2002 a let 2006 až 2010 z dat SUKOPA a KOPPA (2001, 2002); KOPP (unpublished) (tab. č. 11). Sinice byla nalezena v roce 2001 v Zámeckém rybníce a postupně se začala objevovat i v ostatních rybnících. Největší zastoupení sinice bylo v červenci roku 2001, 2002; srpnu 2001, 2008 a září 2007 v relativní abundanci 5 až 20 %. Ze všech rybníků byla nejčastěji zaznamenána na Mlýnské rybníce. Sinice se za všechny roky nálezu vyskytovala od druhu ojediněle zastoupeného po druh dosti hojný (tab. č. 2). Před rokem 2011 se Cuspidothrix issatschenkoi neobjevovala ve všech rybnících, k tomu došlo až v roce V roce 2011 byla oproti předešlým rokům zastoupena od 0,1 do 1 %. Porovnáním dat z období let 2001 až 2002, 2006 až 2010 a roku 2011 v NPR Lednické rybníky byly zjištěny ekologické podmínky sinice Cuspidothrix issatschenkoi (tab. č. 11, 12). Sinice byla nalezena v široké valenci teploty vody v rozpětí od 13,1 C do 27,5 C (15,6 až 27,5 C největší zastoupení). Reakce vody ph byla v rozmezí 54

69 Datum od 8,4 do 9,56 jako značně alkalická voda. Množství rozpuštěného kyslíku ve vodě představovalo širokou amplitudu od 26 až 210 % spolu s vodivostí v rozmezí od 45,8 do 168,4 ms. m -1. Chemické parametry vody v době výskytu Cuspidothrix issatschenkoi byly změřeny v roce 2007 v rybníku Nesytu a ve třech rybnících uvedených v tab. č. 12 v roce Při srovnání s rokem 2011 byl nejvíce podobný obsah dusitanového dusíku v rozsahu od 0 do 0,021 mg. l -1 a poměrně i obsah fosforečnanů 0,006 až 0,382 mg. l -1. Fosforečnany byly pravděpodobně limitujícím prvkem výskytu sinice. Ostatní chemické sloučeniny tvořily širokou valenci. Mezi ně patřil dusičnanový dusík s hodnotami od 0,2 do 1,46 mg. l -1 a amoniakální dusík v rozmezí 0 0,42 mg. l -1. Tab. č. 11 Výskyt sinice Cuspidothrix issatschenkoi na Lednických rybnících v jednotlivých letech ryb. Výskyt Hlo Ne Pro Mlý Zám rok 55

70 Tab. č. 12 Fyzikální a chemické parametry vody určující ekologické podmínky pro Cuspidothrix issatschenkoi na Lednických rybnících Rybníky Nesyt rok 07, 09; Hlohovecký rok 08, 09; Prostřední rok 02, 06, 08; Mlýnský rok 06, 08, 09, 10; Zámecký rok 01, 06 Nesyt, Hlohovecký, Prostřední, Mlýnský, Zámecký Rok Parametry 2001, 2002, 2006, 2008, 2009, O 2 [%] ph 8,4 9,56 8,76 9,07 teplota [ C] 13,1 27,5 16,6 19,8 vodivost [ms. m -1 ] 45,8 168,4 61,2 144,6 průhlednost [cm] Chemie: Nesyt rok 07 (Prostřední, Mlýnský, Zámecký rok 06) N-NH + 4 [mg. l -1 ] 0,2 (0,23 0,42) 0 0,03 N-NO - 2 [mg. l -1 ] 0,001 (0,02 0,021) 0 N-NO - 3 [mg. l -1 ] 0,2 0,59 1,46 P-PO 3-4 [mg. l -1 ] 0,107 (0,006 0,139) 0,061 0, Porovnání výskytu Cuspidothrix issatschenkoi s literaturou HINDÁK a HINDÁKOVÁ (2011) tvrdily, že Cuspidothrix issatschenkoi se přednostně vyskytoval ve slaných a teplejších vodách Slovenska jako subdominantní nebo doprovodný druh vodních květů. Jejich tvrzení odpovídá výskytu sinice v NPR Lednické rybníky z hlediska salinity i teploty vody. MOUSTAKA-GOUNI et al. (2010) uváděl výskyt sinice Cuspidothrix issatschenkoi v roce 2004 v Dojranském jezeře (140 m n. m.) na hranici mezi Makedonii a Řeckem. Nálezy sinice byly zaznamenané od srpna do října v týdenních intervalech. Teplota vody jezera se pohybovala od 25,8 C v srpnu do 19,6 C v říjnu. Rozsah teplot odpovídal rozpětí výskytu sinice v Lednických rybnících v době největšího zastoupení (27,5 až 15,6 C). V jezeře byla značně alkalická reakce vody s hodnotami ph od 8,81 do 9,25. Podle ŠEJNOHOVÉ et al. (2004) je optimální ph pro rozvoj většiny druhů sinic v rozmezí od 7,5 do 9,5. Průhlednost vody jezera byla v rozmezí od 30 cm do 85 cm, kde oproti horní hranici Lednických rybníků před rokem 2011 (tab. č. 12) představovala nezakalenou vodu při 25 cm průhlednosti. Z chemických parametrů vody Dojranského jezera, kde měl dusičnanový dusík hodnotu 0,005 až 0,04 mg. l -1 56

71 a rozpustný reaktivní fosfor (SRP) 1 0,013 až 0,043 mg. l -1. Oba parametry představovaly nižší koncentraci ve srovnání s Lednickými rybníky (tab. č. 12). Podobnost byla až u hodnot amoniakálního dusíku 0 až 0,044 mg. l -1 v jezeře a 0 až 0,03 mg. l -1 v Lednických rybnících v roce Obecně lze říct, že Cuspidothrix issatschenkoi představuje druh mající širší valenci vůči chemickým sloučeninám ve vodě Statistické zpracování vlivu fyzikálně-chemických parametrů na výskytu vybraných druhů Ke statistickému zpracování dat byla použita Kanonická korespondenční analýza podle TER BRAAKA (1986) pomocí programu CANOCO Version 4.5 (LEPŠ a ŠMILAUER 2003). Data byly zpracovány kanonickou korespondenční analýzou CCA a pomocí Monte-Carlo permutačního testu. Z těchto dat byly vytvořeny grafy (obr. č. 14, 15). Pro vznik grafu zobrazeného obrázkem č. 14 byly použity na vstupu dvě zdrojové matice. Matice env tvořila devět sloupců s parametry a 33 řádků se vzorky. Matice spe představovala jednotlivé taxony ve sloupcích (celkem 109 druhů) a se stejnými 33 řádky. Cílem bylo najít takový model, který nejlépe popíše variabilitu v druhové abundanci fytoplanktonu v závislosti na faktorech prostředí se zařazením pouze významných proměnných, zbylé vložit jako kovariáty. Vliv každého faktorů byl testován zvlášť pomocí parciální CCA (pcca) s použitím 499 permutací. Model CCA celkem popsal 27,7 % variability v abundanci druhů. Z tohoto množství bylo více než 68,2 % popsáno pěti významnými faktory. Základní výsledky testu jsou uvedeny v tab. č směs rozpuštěných organických i anorganických forem fosforu ve vodě, skládá se z velké části anorganického orthofosforečnanu (PO 4 ) 57

72 Tab. č. 13 Statisticky zpracované data fyzikálně-chemických parametrů vody Lednických rybníků modelem CCA faktor testové kriterium F pravděpodobnost p samostatně popsané variability [%] Cond 2,00 0,002 13,4 Temp 2,14 0,002 14,7 ph 2,67 0,002 18,9 NO 3 - NO 2-1,86 0,010 11,5 1,50 0,034 7,80 Nový model s pěti proměnnými a čtyřmi nevýznamnými faktory v pozici kovariát byl otestován Monte-Carlo permutačním testem (tab. č. 14) a znázorněn grafem v obr. č. 15. Obě osy grafu dohromady popisovaly pouze 14,6 % variability v abundanci druhů. Zůstatek tvořila zbytková variabilita, kterou nešlo popsat naměřenými proměnnými. Byla způsobena tedy jinými faktory, které nebyly měřeny, nebo byly čistě náhodné. Vytvořený model je vysoce průkazný. Tab. č. 14 Statisticky zpracované data Monte-Carlo permutačním testem F P Procento popsané variability model 2,167 0,001 27,7 první kanon. osa 5,179 0,077 7,8 58

73 Obr. č. 14 Graf (biplot) CCA znázorňující proměnné prostředí a vzorky fytoplanktonu Lednických rybníků Na obrázku č. 14 je vidět, že v Zámeckém rybníku tvořily zásadní změnu parametry vody oproti ostatním rybníkům. Konduktivita vody a množství dusitanů bylo zásadně rozdílné. U Mlýnského rybníka výrazně vystupovala reakce vody dohromady s teplotou 59

74 vody a množstvím dusičnanů. Na ostatních rybnících byly parametry vody v blízkosti středové osy a jejich vliv nebyl tak zásadní. Obr. č. 15 Model Monte-Carlo znázorňující fyzikálně-chemické parametry se sledovanými druhy fytoplanktonu Na obrázku č. 15 byl vyznačen výskyt sledovaných druhů sinic a řas. Pleodorina indica nacházející se v pravém dolním rohu byla výrazně ovlivněna ve výskytu konduktivitou vody. Vliv faktorů na druhy byl kolem středové osy minimální. Zelenou řasu Pediastrum simplex se sinicí Sphaerospermopsis aphanizomenoides minimálně ovlivňovalo množství dusičnanů a Cuspidothrix issatschenkoi konduktivita vody. 60

75 7 ZÁVĚR V této diplomové práci byl prováděn výzkum zaměřený na výskyt a ekologické nároky expanzivních a invazivních druhů řas a sinic v NPR Lednické rybníky. Fytoplankton byl sledován v pěti rybnících po celou dobu vegetačního období roku Během roku byla nalezena jedna expanzivní řasa, dále dvě řasy a sinice považované za invazivní. Výskyt sledovaných druhů byl od června do října. Z předešlých let a výsledků roku 2011 se expanzivní řasa Pediastrum simplex nacházela hlavně v Zámeckém rybníce. Její výskyt byl od měsíce května do září. Řasa tvořila největší abundanci do 5 % z celkového fytoplanktonu v červnu a červenci při teplotě vody od 21 do 25,2 C a množství N-NO - 3 od 1,84 mg. l -1 do 2,35 mg. l -1. Snížení početnosti na konci vegetačního období bylo dáno snížením rozpuštěného kyslíku ve vodě o 87 %, teploty o 5,8 C a dusičnanového dusík o 0,8 mg. l -1. Expanzivní řasa Pediastrum simplex s nízkou početností neohrožuje vody NPR Lednické rybníky z hlediska expanze. Její výskyt lze v následujících letech předpokládat především v Zámeckém rybníku náležícího do teplé oblasti jižní Moravy. Druh je závislý především na teplotě vody a na množství dusičnanů. Z hlediska ekologie druhu netvoří ostatní fyzikálně-chemické parametry vody zásadní vliv na její výskyt. Invazivní krásivka Staurastrum manfeldtii complex se vyskytovala před rokem 2011 na všech rybnících kromě Zámeckého, v roce 2011 se v tomto rybníku ovšem objevila a chyběla v Prostředním a Mlýnském rybníce. Nalézala se v rybnících od měsíce června do října. Nástup výskytu krásivky v roce 2011 byl při zvýšení obsahu rozpuštěného kyslíku ve vodě o 30 až 57 %, zvýšení teploty vody o 2,8 C až 4,2 C a snížení průhlednosti vody na 40 až 45 cm. Největší zastoupení krásivky bylo do 1 % z celkového fytoplanktonu při teplotě 19,8 až 25,2 C a v říjnu při hodnotě 8,7 C. Druh má poměrně širokou amplitudu téměř ke všem parametrům vody kromě konduktivity, která ho mírně ovlivňuje v podobě minerálních látek ve vodě. Výskyt krásivky s nízkou abundancí netvoří invazivní hrozbu pro Lednické rybníky. Lze předpokládat její šíření v podobě častějších nálezů v jednom rybníce během vegetačního období. Výskyt invazivní řasy Pleodorina indica byl zaznamenán v NPR Lednické rybníky jen jednou v roce 2007 a 2011 v Zámeckém rybníce. Data pro vyhodnocení ekologických nároků řasy byly nedostačující. Vyskytovala se při nižší teplotě vody (13,7 14,7 C). Podle výsledků statisticky zpracovaných dat ji nejvíce ovlivňovala 61

76 konduktivita vody. Řasa je závislá na minerálních látkách ve vodě. Netvořila žádné ohrožení původní biodiverzity a s výskytem jednou za 4 roky není velká pravděpodobnost jejího dalšího šíření. Invazivní sinice Sphaerospermopsis aphanizomenoides byla nalezena v období 5 let na všech rybnících kromě Nesytu. Její výskyt byl zaznamenán od měsíce července do září. Nástup výskytu sinice byl zjištěn při snížení množství dusičnanů o 0,24 až 0,75 mg. l -1. Sinice tvořila v roce 2008 a 2010 abundanci % z celkového fytoplanktonu v červenci při teplotě vody 21 až 23,3 C. Kromě teploty byl obsah fosforečnanů zásadní pro zvýšení početnosti. Sinice se chovala invazivně v Mlýnském rybníce v roce 2008 a Ve zbylých letech nepředstavovala ohrožení biodiverzity s početností jen do 1 %. U této sinice je předpoklad jejího výskytu v Lednických rybnících nadále a to hlavně na Mlýnském rybníce. Zde by se mohla v budoucnosti objevit ve vyšší abundanci. Jestli bude vytlačovat původní druhy záleží na chemismu vody rybníků. Ze všech uváděných invazních druhů v této práci se tak chovala jen sinice Sphaerospermopsis aphanizomenoides. Za celé období výskytu v NPR Lednické rybníky se invazivní sinice Cuspidothrix issatschenkoi nacházela ve všech pěti rybnících. Sinice se objevovala ve vodě od měsíce července do září. Nástup výskytu byl spojen se snížením průhlednosti, množstvím dusičnanů a zvýšením konduktivity. Z výsledků předešlých let a roku 2011 bylo možné zjistit ekologické nároky sinice. Pro její výskyt byl obsah fosforečnanů a teplota vody zásadní. Ekologie sinice nebyla ostatními parametry vody výrazně ovlivněna. Na rozdíl od předešlých let se sinice v roce 2011 vyskytovala s nižší abundancí ve všech pěti rybnících ve vegetačním období. Její šíření v Lednických rybnících lze do budoucnosti předpokládat prozatím bez ohrožení biodiverzity fytoplanktonu. Závěrem lze říci, že algologové nemohou zatím bez podrobných výzkumů posoudit, jestli jsou druhy expanzivní či invazivní. Přírodní podmínky rybníků ovlivněné živinami ve vodě dodanými člověkem v minulosti i přítomnosti, způsob hospodaření, tahy ptáků z jiných oblastí světa a teplé letní dny, mohou ovlivňovat výskyt expanzivních/invazivních řas a sinic v Lednických rybnících. 62

77 8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BLÁHOVÁ, Lucie. Hladiny a rizika významných cyanobakteriálních toxinů v prostředí. Brno, 2010, 92 s. Disertační práce v oboru Chemie životního prostředí. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Blahoslav Maršálek. ČÚZK. Nahlížení do katastru nemovitostí. [online]. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2011 [cit ]. Dostupné z: DŘÍMALOVÁ, Darina. Růstové regulátory v řasách. In: Czech Phycology. Olomouc: Czech Phycological Society, 2005, s Dostupné z: DUCHÁČEK et al. Rod Bolboschoenus v květeně České republiky I. Bolboschoenus maritimus s. str., B. planiculmis, B. glaucus. In: Zprávy České botanické společnosti. Praha: Zprávy Čes. Bot. Společ., 2006, s Dostupné z: DURAS, Jindřich. Přehradní nádrže a kvalita vody. Už nemusíme vápnit ani zápasit s dusičnany. Veronica. 2010, XXIV, s ISSN GOOGLE.COM, a.s. Mapy Google [online]. Menlo Park, 2000, 2011 [cit ]. Dostupné z: GUIRY, M.D a GUIRY, G.M. AlgaeBase: World-wide electronic publication [online]. Galway: National University of Ireland, 2012 [cit ]. Dostupné z: HACHLER Emil M. Lednické rybníky v době výlovů. Živa. 1963, roč. 1, s HARTMAN, Pavel, Ivo PŘIKRYL a Eduard ŠTĚDRONSKÝ. Hydrobiologie. vydání druhé, přepracované. Václav Skála. Praha: Informatorium spol. s r. o., 1998, 335 s. ISBN HAŠLER, Petr. Biologie epipelických sinic. Olomouc, s. Habilitační práce v oboru Botanika. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra botaniky. Dostupné z: TACE.pdf 63

78 HAVLÍN-NOVÁKOVÁ, Dana a František KONEČNÝ. Stanovisko ČGS k úrovni hladin podzemní vody v obci Sedlec. In: Brno, Praha: Česká geologická služba, Správa oblastních geologů , s zn.:sog-441/180/2007. Dostupné z: HERALT, Přemysl a Jiří KMET. Plán péče pro národní přírodní rezervaci Lednické rybníky na období Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Správa CHKO Pálava, , 34 s. [cit ] Dostupné z: HERALD, Přemysl a Jiří KMET. NPR Lednické rybníky letnění. In: V čem se liší Lednické rybníky od běžných produkčních rybníků? [online]. Pálava: AOPK ČR, Správa Chráněné krajinné oblasti Pálava, 2008 [cit ]. Dostupné z: HETEŠA, Jiří a Eva KOČKOVÁ. Hydrochemie. Vyd. 1. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1997, 95 s. ISBN HETEŠA, Jiří et al. Hydrobiologie Lednických rybníků. [CD-ROM]. In: Trendy a tradice 2009: Rybníky - významná součást kulturní krajiny Lednicko-valtického areálu. Lednice: Zahradnický fakulta MZLU Brno, , s ISBN Dostupné z: HINDÁK, František a Alice HINDÁKOVÁ. Invázne cyanobaktérie a riasy na Slovensku. Bratislava: Ústav krajinnej ekologie SAV, 2001, č. 2. Dostupné z: HINDÁK, František a Alice HINDÁKOVÁ. K problematike nepôvodných a inváznych cyanobaktérií a rias na Slovensku. Bulletin Slovenskej Botanickej společnosti. Bratislava, 2011, roč. 33, č. 1, s Dostupné z: HODAČ, Ladislav. Morfologie a fenotypická plasticita druhu Pediastrum duplex (Chlorophyceae). Praha, s. Bakalářská práce. Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Katedra biologie. Vedoucí práce Jiří Neustupa. Dostupné z: 64

79 HORÁKOVÁ, Marta. Analytika vody. Vydání druhé. Praha: Vysoká škola chemickotechnologická, 2007, 335 s. ISBN HORSÁKOVÁ, Eva. Rybníky LVA jako významná součást krajinné památky UNESCO. In: Trendy a tradice 2009: Rybníky - významná součást kulturní krajiny Lednicko-valtického areálu. Lednice: Zahradnický fakulta MZLU Brno, , s Dostupné z: soucast_pamatky_unesco.pdf HURT Rudolf. Dějiny rybníkářství na Moravě a ve Slezsku, I. díl. Ostrava: Slezský ústav ČSAV v Opavě. 1960, s CHOCHOLÁČ, Bronislav. Rybáři a rybníkáři na raněnovověké Moravě: Počátky rybničního podnikání. Veronica. Rostislav Pospíšil. 2004, č. 1, s ISSN JANKOVSKÁ, Vlasta a Jiří KOMÁREK. Indicative value of Pediastrum and other coccal green algae in palaeoecology. Folia geobotanica et phytotaxonomica. 2000, roč. 35, s ISSN KALINA, Tomáš. Systém a vývoj sinic a řas. Praha: Karolinum, 1994, 165 s. KALINA, Tomáš a Jiří VÁŇA. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Vydání první. Praha: Karolinum, 2005, 606 s. ISBN KAŠTOVSKÝ Jan. Úvod do problematiky invazních sinic (řas). In: Cyanobakterie 2008: invazivní sinice, nové cyanotoxiny a trendy v technologiích : sborník konference dubna 2008, Brno. 1. vyd. Průhonice: Botanický ústav AV ČR, 2008, s ISBN KAŠTOVSKÝ, Jan et al. Fykologická laboratoř na katedře botaniky Přírodovědecké fakulty JU v Českých Budějovicích. Sinice a řasy [online]. České Budějovice: Přírodovědecká fakulta JU, 2003 [cit ]. Dostupné z: KAŠTOVSKÝ, Jan et al. A review of the alien and expansive species of freshwater cyanobacteria and algae in the Czech Republic. In: Biol Invasions 12. Berlin: Springer Science+Business Media B.V. 2010, 2010, s ISBN DOI: /s Dostupné z: 65

80 KOHELOVÁ, Hana. Zjištění ekologických nároků vybraných planktonních řas a sinic rodu Nostocales. Světelná a teplotní optima pro dominantní druhy vodních květů rybníků a přehrad v České republice. Veselí nad Lužnicí, 2008, 50 s. Magisterská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta. Vedoucí práce Klára Řeháková. Dostupné z: KOMÁREK, Jiří. Planktothrix a Aphanizomenon - příklad tradičních cyanobakteriálních rodů s rozdílnou genotypovou diverzitou. In: Cyanobakterie 2006: biologie, toxikologie a management. 1. vyd. Průhonice: Botanický ústav AV ČR, 2006, s ISBN DOI: KOMÁREK, Jiří a Jaroslava KOMÁRKOVÁ. Výskyt a šíření planktonních sinic v ČR. In: Cyanobakterie 2008: invazivní sinice, nové cyanotoxiny a trendy v technologiích : sborník konference dubna 2008, Brno. 1. vyd. Průhonice: Botanický ústav AV ČR, 2008, s ISBN KOMOŇ, Vilém. Nesyt - největší rybník valtického velkostatku. In: Historie Valtic [online] [cit ]. Dostupné z: KOPP, Radovan a Olga SKÁCELOVÁ. Hospodaření na Lednických rybnících a jejich sinicová a řasová flóra. Veronica, 2004, roč. XVIII, č. 1, s ISSN KOPP, Radovan. Phytoplankton of the Zámecký Pond. Czech Phycology. Olomouc, 2006, č. 6, s ISBN Dostupné z: KOPP, Radovan et al. Modulace sinic vodního květu a obsah microcystinů v rybnících jižní Moravy v závislosti na intenzitě hospodaření. In: XI. Česká ichtyologická konference. Brno, MZLU v Brně s ISBN KORDOVSKÝ, Emil. Z historie rybníků na Břeclavsku. In: Trendy a tradice 2009: Rybníky - významná součást kulturní krajiny Lednicko-valtického areálu. Lednice: Zahradnický fakulta MZLU Brno, , s Dostupné z: KREIDLOVÁ, Jana. Biodiverzita sinic a řas vodních nádrží na Rokycansku. Plzeň: Pedagogická fakulta Západočeské univerzity v Plzni, Katedra biologie, 2009, 49 s. Dostupné z: 66

81 LELLÁK, Jan a František KUBÍČEK. Hydrobiologie. 1. vydání. Karel Malý. Alena Kynclová. Praha: Karolinum, 1992, 260 s. ISBN LEPŠ, Jan a ŠMILAUER. Multivariate analysis of ecological data using CANOCO. Cambridge, UK: Cambridge University Press, ISBN LOSOS, Bohumil a Jiří HETEŠA. Hydrobiological Studies on the Lednické rybníky Ponds. Praha: Československé akademie věd, 1971, 54 s. MACKOVČIN Petr et al. BRNĚNSKO: Chráněná území ČR: Okres Břeclav, Lednické rybníky. Praha : Agentura ochrany přírody a krajiny, s. ISBN MARŠÁLEK, Blahoslav et al. Sledování změn v množství a složení fytoplanktonních společenstev Brněnské přehrady v období červen - říjen Brno: Centrum pro cyanobakterie a jejich toxiny, 2007, 40 s. Dostupné z: MEHNERT et al. Competitiveness of invasive and native cyanobacteria from temperate freshwaters under various light and temperature conditions. Journal of plankton research. 2010, roč. 32, č. 7, s Dostupné z: MOUSTAKA-GOUNI et al. Polyphasic evaluation of Aphanizomenon issatschenkoi and Raphidiopsis mediterranea in a Mediterranean lake. In: Journal of Plankton Research. Oxford: Oxford Journals, 2010, s , 6. Dostupné z: NEDBALOVÁ, Linda. Sinice a řasy extrémních stanovišť: Sněžné řasy, řasy termálních pramenů, mechanismy adaptací sinic a řas na extrémní podmínky. In: Katedra ekologie: Ekologie sinic a řas [online]. Praha, 2007 [cit ]. Dostupné z: NOVOMESKÁ, Andrea. Biologické invázie ako hrozba. Geografický magazín Koktejl: Oceán. Ústí nad Labem: Czech Press Group a.s, 2010, roč. 2009, léto. ISSN Dostupné z: 67

82 PASZTALENIEC, Agnieszka a Malgorzata PONIEWOZIK. Pediastrum species (Hydrodictyaceae, Sphaeropleales) in phytoplankton of Sumin Lake (Leczna-Wlodawa Lakeland - Poland). In: Acta Societatis Botanicorum Poloniae. Lublin, Poland: Polish Botanical Society, Journals, 2004, s , 1. ISSN Dostupné z: PITTER, Pavel. Hydrochemie. 4. aktualiz. vyd. Praha: VŠCHT, 2009, 579 s. ISBN POULÍČKOVÁ, Aloisie. Základy ekologie sinic a řas. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011, 91 s. ISBN POVODÍ MORAVY. Vodní díla. [online] [cit ]. Dostupné z: PŘIKRYL, Ivo. Historický vývoj našeho rybníkářství a rybničních ekosystémů: Produkce rybníkářství. Veronica. 2004, č. 1, s ISSN PUMANN, Petr et al. Zdravotní a hygienická rizika z přírodních koupacích vod. Praha: TIGIS, s.r.o., 2008, roč. 53, č. 3. ISSN Dostupné z: pdf QUITT, Evžen. Klimatické oblasti Československa.: Studia Geographica 16. Brno: Akademia, Geografický ústav ČSAV, 1971, 73 s. ISBN RAMEZANPOOR, Zohreh et al. Diverzity of phytoplanton in the Lednice park. In: MendelNet '03: Brno, 25. listopad 2003:sborník abstraktů z konference posluchačů postgraduálního doktorského studia. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2003, s CD. ISBN Dostupné z: ROŽNOVSKÝ Jaroslav a Tomáš LITSCHMANN (Eds.). Extrémy počasí a podnebí: sborník abstraktů a CD-ROM s články. 1. vyd. Brno: Česká bioklimatologická společnost v nakl. Český hydrometeorologický ústav, 2004, 42 s. ISBN SEZNAM.CZ, a.s. Mapy.cz [online] [cit ]. Dostupné z: 68

83 SKÁCELOVÁ, Olga. Rybníky, řasy a biodiverzita. Veronica. 2010, XXIV, č. 6, s ISSN STEFANIAK, Karolina a Mikołaj KOKOCIŃSKI. Occurence of invasive Cyanobacteria species in polimictic lakes of the Wielkopolska region (western Poland). Oceanological and Hydrobiological Studies. Gdańsk: Institute of Oceanography, 2005, XXXIV, 3, s Dostupné z: SUKOP, Ivo a Radovan KOPP. Monitoring planktonních společenstev a sledování hydrochemických parametrů na Lednických rybnících v roce Lednice: Závěrečná zpráva Ústavu rybářství a hydrobiologie MZLU, říjen 2001, 43 s. SUKOP, Ivo a Radovan KOPP. Monitoring planktonních společenstev a sledování hydrochemických parametrů na Lednických rybnících v roce Lednice: Závěrečná zpráva Ústavu rybářství a hydrobiologie MZLU, říjen 2002, 44 s. SUKOP, Ivo a Radovan KOPP. Zooplankton a fytoplankton Lednických rybníků. In: Acta Facultatis Ecologiae, 10, Suppl. 1. Proceedings of 13th Konference of Slovak Limnological Society and Czech Limnological Society. Banská Štiavnica: s ISSN X SYCHRA, Jan et al. Letnění rybníka Nesytu v roce Živa. 2008, roč. 4, s Dostupné z: ŠEJNOHOVÁ, Lenka et al. Autekologie rodu Microcystis literární přehled. In: Cyanobakterie 2004: biologie, toxikologie a možnosti nápravných opatřen: sborník konference , Brno. 1. vyd. Chrudim: Vodní zdroje EKOMONITOR, 2004, s ISBN ŠEJNOHOVÁ, Lenka et al. Morfologie, ekologie a současné rozšíření toxické invazivní sinice Cylidrospermopsis raciborskii. In: Cyanobakterie 2008: invazivní sinice, nové cyanotoxiny a trendy v technologiích: sborník konference dubna 2008, Brno. 1. vyd. Průhonice: Botanický ústav AV ČR, 2008, s ISBN TER BRAAK, Cajo J. F. Canonical Correspondence Analysis: A New Eigenvector Technique for Multivariate Direct. In: Ecology. USA: Ecological Society of America, 1986, s Dostupné z: TOLASZ, Radim et al. Atlas podnebí Česka. ČHMU, Praha: Univerzita Palackého v Olomouci s. ISBN

84 ZAPOMĚLOVÁ, Eliška et al. Polyphasic characterization of free strains of Anabaena reniformis and Aphanizomenon (Cyanobacteria) and their reclassification to Sphaerospermum gen. nov. (incl. Anabaena kissleviana) In: J. Phycol. Phycological Society of America, 2009, 45. s DOI: /j x. Dostupné z: ZEZULKA, Štěpán a Blahoslav MARŠÁLEK. Vliv deficience fosforu na růst primární procesy fotosyntézy u řas a sinic. In: Cyanobakterie 2006: příčiny, důsledky a řešení rozvoje vodních květů sinic. 1. vyd. Průhonice: Botanický ústav AV ČR, 2010, s ISBN ZIMÁKOVÁ, Alena a HORŇANSKÁ. Osudy města Valtic v období ( ). In: Město Valtice [online] [cit ]. Dostupné z: ZNACHOR, Petr a Jitka JEZBEROVÁ. Zelená kalamita na Malši. In: Scientific American české vydání: Stav našich vod [online]. 2005, 7. [cit ]. Dostupné z: Determinační klíče HINDÁK, František et al. Kľúč na určovanie výtrusných rastlín. I. diel, Riasy. 1. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo, s. HINDÁK, František. et al. Sladkovodné riasy. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo,1978, 724 s. HINDÁK, František. Fotografický atlas mikroskopických siníc. 1. vyd. Bratislava : VEDA, 2001, 127 s. ISBN HOUK, Václav. Atlas of freshwater centric diatoms with a brief key and description. Part I. Melosiraceae, Orthoseiraceae, Paraliaceae and Aulacoseiraceae. Praha: Czech Phycological Society, 2003, 112 s. KOMÁREK, Jiří. Klíč k určování vodních květů sinic v České Republice. In: Vodní květy sinic. Brno: Nadatio flos-aquae, 1996, s KOMÁREK, Jiří a ANAGNOSTIDIS Konstantinos. Cyanoprokaryota 1.Teil: Chroococcales. Band 19/1. In: Süßwasserflora von Mitteleuropa. Jena (Germany): Gustav Fischer Verlag, 1998, 548 s. 70

85 KOMÁREK, Jiří a ANAGNOSTIDIS Konstantinos. Cyanoprokaryota 2.Teil/ 2nd part: Oscillatoriales. In: Süßwasserflora von Mitteleuropa. Band 19/2. Heidelberg: Spektrum Akademischer Verlag, 2005, 759 s. KRAMMER, Koen a Horst LANGE-BERTALOT. Bacillariophyceae, 3. Teil: Centrales, Fragilariaceae, Eunotiaceae. In: Süßwasserflora von Mitteleuropa. Jena (Germany): Gustav Fisher Verlag, 1991, 576 s. KRAMMER, Koen a Horst LANGE-BERTALOT. Bacillariophyceae, 1. Teil: Naviculaceae. In: Süßwasserflora von Mitteleuropa. Jena (Germany): Gustav Fisher Verlag, 1997a, 876 s. KRAMMER, Koen a Horst LANGE-BERTALOT. Bacillariophyceae, 2. Teil: Bacillariaceae, Epithemiaceae, Surirellaceae. In: Süßwasserflora von Mitteleuropa. Jena (Germany): Gustav Fisher Verlag, 1997b, 610 s. POPOVSKÝ, Jiří a Lois A. PFIESTER. Dinophyceae (Dinoflagellida). Band 6. In: Süßwasserflora von Mitteleuropa. Jena (Germany): Gustav Fisher Verlag, 1990, 272 s. RŮŽIČKA, Jiří. Die Desmidiaceen Mitteleuropas. Band 1. The Desmids of Central Europe, Vol. 1, shipment 1. Stuttgart (Germany): E. Schweizerbart'sche Verlagsbuchhandlung, 1977, 292 s. ISBN STARMACH, Karol. Chrysophyceae und Haptophyceae. Band 1. In: Süßwasserflora von Mitteleuropa. Jena (Germany): VEB Gustav Fisher Verlag, 1985, 515 s. ISSN WOŁOWSKI, Konrad a František HINDÁK. Atlas of Euglenophytes. Bratislava: VEDA, Publishing House of the Slovak Academy of Sciences, 2005, 136 s. ISBN

86 9 PŘÍLOHY 9. 1 Tabulková část Tab. č. 15 Množství dusičnanového dusíku v jednotlivých rybnících v roce 2011 N-NO 3 - Hlohovecký Nesyt Prostřední Mlýnský Zámecký ,84 1,46 1,35 0,89 2, ,74 1,9 2,1 2,09 2, ,85 1,65 1,86 1,77 1, ,84 1,8 2,1 1,55 1, ,71 0,91 0,59 1,24 0, ,07 1,57 1,02 Tab. č. 16 Množství dusitanového dusíku v jednotlivých rybnících v roce 2011 N-NO 2 - Hlohovecký Nesyt Prostřední Mlýnský Zámecký ,006 0,034 0,001 0,005 0, , ,012 0, ,002 0, Tab. č. 17 Množství amoniakálního dusíku v jednotlivých rybnících v roce 2011 N-NH 4 + Hlohovecký Nesyt Prostřední Mlýnský Zámecký ,2 0,76 0,2 0,22 0, , ,13 0 0,07 0, ,03 0, ,05 0,1 0,01 72

87 Tab. č. 18 Množství orthofosfátů v jednotlivých rybnících v roce 2011 P-PO 4 3- Hlohovecký Nesyt Prostřední Mlýnský Zámecký ,086 0,118 0,091 0,1 0, ,131 0,384 0,142 0,06 0, ,457 0,261 0,36 0,161 0, ,567 0,528 0,342 0,209 0, ,382 0,327 0,366 0,262 0, ,13 0,23 0, Obrázková část Obr. č. 16 Soustava NPR Lednické rybníky (SEZNAM.CZ 1999) 73

88 Obr. č. 17 Rybník Nesyt s vyznačením místa odběrů vzorků (GOOGLE.COM 2011) 1 lokalita výpusť Obr. č. 18 Hlohovecký rybník s vyznačením místa odběrů vzorků (GOOGLE.COM 2011) 1 lokalita výpusť 74

89 Obr. č. 19 Prostřední a Mlýnský rybník s vyznačením místa odběrů vzorků (GOOGLE.COM 2011) 1 Prostřední rybník, lokalita výpusť 2 Mlýnský rybník, lokalita výpusť Obr. č. 20 Částečně letněný Prostřední rybník v roce 2011 (foto: Ševčíková Kateřina, srpen) 75

90 Obr. č. 21 Zámecký rybník s vyznačením místa odběrů vzorků (GOOGLE.COM 2011) 1 lokalita výpusť 76

91 Obr. č. 22 Zelená řasa Pediastrum simplex z lokality výpusť Zámeckého rybníka ve velikosti 10 μm (Foto: Radovan Kopp) Obr. č. 23 Zelená řasa Pleodorina indica z lokality výpusť Zámeckého rybníka ve velikosti 20 μm (Foto: Radovan Kopp) 77

92 Obr. č. 24 Zelená řasa Staurastrum manfeldtii complex z lokality výpusť rybníka Nesytu ve velikosti 20 μm (Foto: Radovan Kopp) Obr. č. 25 Sinice Cuspidothrix issatschenkoi z lokality výpusť Hlohoveckého rybníka ve velikosti 50 μm (Foto: Radovan Kopp) Obr. č. 26 Sinice Sphaerospermopsis aphanizomenoides z lokality výpusť Prostředního rybníka ve velikosti 50 μm (Foto: Radovan Kopp) 78