Tematické okruhy z českého jazyka k součásti státní závěrečné zkoušky dvouletého navazujícího magisterského studia

Transkript

1 Průběh závěrečné zkoušky z českého jazyka a didaktiky českého jazyka (rozšiřující studium učitelství pro 1. st. ZŠ) Očekává se, že studentka/student předloží u závěrečné zkoušky seznam prostudované odborné literatury z českého jazyka a z didaktiky českého jazyka. Doporučená studijní literatura je uvedena u jednotlivých studijních předmětů, srov. SIS. Při zkoušce jsou k dispozici vybrané učebnice českého jazyka pro 1. stupeň ZŠ a texty z různých stylových oblastí a různých žánrů. Řada textů je volena především z literatury pro děti a mládež. Text může být oporou pro zodpovězení otázek korespondujících s uvedenými okruhy ke zkoušce. Studentka/student může při zodpovídání otázky využít své portfolio didaktických materiálů v tom smyslu, že jimi bude dokládat svá tvrzení, že je využije jako příkladů svých zobecňovaných závěrů. Tematické okruhy z českého jazyka k součásti státní závěrečné zkoušky dvouletého navazujícího magisterského studia Při zkoušce pojedná uchazeč o dvou tematických okruzích. První z nich bude vycházet z disciplín zvládnutých v průběhu navazujícího magisterského studia (disciplíny A C), druhý bude didaktickou transformací popisu jazykového systému nebo jeho vývoje (disciplíny D J). V případě disciplín D J uchazeč nejprve představí lingvistickou charakteristiku problematiky a poté se bude následujícím způsobem věnovat jejímu didaktickému zpracování: a) Podle povahy problematiky představí postavení a funkci učiva v kurikulu ZŠ a SŠ. b) Vysvětlí, zda a jakým způsobem může dané učivo sloužit k rozvoji klíčových kompetencí stanovovaných programovými materiály, nabídne možná průřezová témata. c) Na základě studia odborné literatury uvede doporučované vyučovací metody, příp. je doplní a navrhne další. d) Vymezí typy doporučovaných cvičení, doloží je příklady z učebnic. Případná další konkretizující doplnění jsou součástí jednotlivých otázek disciplín D J. U každé disciplíny je také uvedeno jméno konzultanta, s nímž je možno řešit eventuální problémové jevy. A DIDAKTIKA ČESKÉHO JAZYKA (doc. PhDr. M. Šmejkalová, Ph.D.) Odpovědi na všechny otázky z didaktiky budou opřeny o bezpečnou znalost konkrétního didaktického materiálu (učebnice, metodického textu, platného programového materiálu) a na něm demonstrovány. Základní podmínkou úspěšnosti je užívání příslušné odborné terminologie. 1. Didaktika českého jazyka jako vědecká disciplína; vývoj, představitelé. 2. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura, jeho složky; postavení mezi jednotlivými vzdělávacími oblastmi na ZŠ a SŠ. 3. Cíle vyučování českého jazyka na ZŠ a SŠ, očekávané výstupy. Poměr mluvnického a

2 nemluvnického vyučování. 4. Komunikační kompetence vymezení, charakteristika. Vztah k pojmu jazyková kultura. 5. Mezipředmětové vztahy, průřezová témata uplatnění ve výuce českého jazyka. Mediální výchova. 6. Současná koncepce vzdělávacího oboru ČJL. Kurikulární materiály, normativní rámce, hlavní zásady. Osnování učiva. 7. Učebnice českého jazyka pro 2. stupeň ZŠ charakteristika podle jazykových plánů. Pojetí učiva, koncepce učebnic a jejich hodnocení ve vztahu k RVP. Slohové učivo. 8. Učebnice českého jazyka pro SŠ charakteristika podle jazykových plánů. Pojetí učiva, koncepce učebnic a jejich hodnocení ve vztahu k RVP. Slohové učivo. 9. Didaktické zásady ve vyučování českému jazyku. 10. Motivace a aktivizace v českém jazyce. 11. Hodnocení a klasifikace v českém jazyce, práce s chybou, autoevaluace. 12. Pravopis. Vyučovací metody a organizační formy práce. Tradiční a inovativní postupy, postavení a funkce pravopisu na jednotlivých stupních vzdělávací soustavy, vztah k hláskosloví. 13. Gramatika a lexikologie, jejich postavení a funkce. Vyučovací metody a organizační formy práce. 14. Funkční gramotnost, její rozvíjení. Vyučovací metody a organizační formy práce. 15. Slohová výchova. Charakteristika. Vyučovací metody a organizační formy práce. 16. Práce s textem a rozvoj komunikačních dovedností. Klasifikace vyučovacích metod. 17. Mluvený projev a rozvoj komunikačních dovedností. Komunikační strategie, rétorika. 18. Typy cvičení v českém jazyce, komplexní jazykové rozbory charakteristika, využití. 19. Kritické čtení a psaní, kritické myšlení charakteristika, místo ve vyučování. 20. Hlavní diskusní témata současné didaktiky. B OBECNÁ JAZYKOVĚDA (PhDr. Pavla Chejnová, Ph.D.) 21. Přirozený jazyk: charakteristické rysy, odlišnosti od jiných komunikačních systémů, hypotézy o genezi jazyka.

3 22. Teorie jazykového znaku: jednoduchý jazykový znak a jeho modely, význam jednoduchého jazykového znaku a způsoby jeho popisu. 23. Gramatika: paradigmatické a syntagmatické vztahy, závislostní a složkový syntaktický popis, gramatické kategorie, typologická klasifikace jazyků. 24. Mluvený jazyk: formální a funkční odlišnosti mluvených komunikátů a komunikátů psaných, problematika tzv. psané mluvenosti. 25. Psaný jazyk: vznik a vývoj písma, typy písem, pravopis. 26. Jazyk a jeho vývoj: historickosrovnávací paradigma v jazykovědě, fylogeneze jazyka, divergence a konvergence, míšení, genealogická klasifikace jazyků. 27. Jazyk jako autonomní systém: strukturní paradigma, stratifikační popis jazyka. 28. Jazyk jako komunikační prostředek: komunikačně-pragmatické paradigma, komunikační model. 29. Jazyk jako prostředek poznání světa: jazykový relativismus a etnolingvistika, kognitivní lingvistika a teorie metafory. 30. Multidisciplinarita v jazykovědě: psycholingvistika, sociolingvistika, neurolingvistika, komputační lingvistika ap. (dvě disciplíny dle studentovy volby). 31. Obecné poznatky o jazyce v kurikulu základní a střední školy. C PRAGMATIKA (PhDr. Pavla Chejnová, Ph.D.) 32. Lingvistická pragmatika vs. pragmatická lingvistika: vymezení a kategorie pragmatiky, komunikační obrat v jazykovědě, vztah pragmatiky k sémantice. 33. Teorie mluvních aktů: komunikační funkce a její signalizování, akt lokuční, perlokuce. 34. Od významu ke smyslu: interpretace, nepřímé mluvní akty, implikatura, presupozice. 35. Věcná rovina komunikace: kooperační princip a systém jeho maxim, kooperace a asertivita. 36. Vztahová rovina komunikace: zdvořilostní princip a systém jeho maxim, řečová etiketa, pojem tváře. 37. Neverbální komunikace: klasifikace neverbálních komunikačních prostředků a jejich vztah k prostředkům verbálním, ironie, paradoxní komunikace. 38. Manipulace: podstata, vztah ke zdvořilosti, taktiky, obrana. 39. Argumentace: argumentační diskurz, názor, typy argumentů, falešné argumenty.

4 40. Asertivita: podstata, asertivní práva, asertivita v různých typech dialogů. 41. Konflikt: konflikt vztahový a věcný, potenciálně konfliktní mluvní akty, řešení konfliktu. 42. Využití poznatků z pragmatiky při pedagogické komunikaci. 43. Pragmatika a rozvoj komunikačních dovedností na ZŠ a SŠ. D FONETIKA A FONOLOGIE (PhDr. Jana Vlčková, Ph.D.) 44. Spisovná výslovnost češtiny. Možnost aplikace různých způsobů výkladu (např. induktivního a deduktivního postupu) s argumentací jejich vhodnosti. 45. Možnosti a způsoby práce se zvukovými prostředky souvislé řeči ve vyučování českého jazyka. 46. Klasifikace hlásek. Rozdíly lingvistického a didaktického pojetí, důvody rozdílného přístupu. 47. Výběr zvukových jednotek suprasegmentální roviny nezbytných pro zprostředkování žákům na ZŠ a SŠ (včetně zdůvodnění a naznačení způsobu práce ve vyučování). 48. Možnosti a limity zařazení tématu morfonologické alternace v češtině do práce na ZŠ. 49. Výběr jazykového materiálu pro výklad principů českého pravopisu, popř. konfrontace rozdílného postupu pro žáka ZŠ a SŠ. 50. Zobecnění možností (včetně konkrétních příkladů) využití zvukové stránky regionální mluvy v hodinách českého jazyka na ZŠ a SŠ. 51. Učivo o jazykové kultuře a potřebě kultivovanosti řečového projevu. Jeho obsahový základ v disciplínách studujících zvukovou stránku češtiny. E MORFOLOGIE (doc. PhDr. E. Hájková, CSc., PhDr. O. Palkosková, Ph.D.) 52. Práce s chybou v tématu gramatické kategorie jmenné ve srovnání na ZŠ a SŠ. 53. Obtížnost rozlišování formálního a funkčního hlediska u substantiv. 54. Závislost kvality komunikace na využití různých druhů adjektiv, využitelnost tématu při slohové výchově. 55. Role zájmen při výstavbě textu z hlediska rozvoje komunikační kompetence žáků/studentů. 56. Školní pojetí numerálií a jeho vztah k pojmu výraz číselného významu.

5 57. Možnosti vyjádření děje v mluveném i psaném projevu, využitelnost tématu při slohové výchově. 58. Tvarová soustava českého slovesa jako problém didaktický. Práce s chybou. 59. Závislost vzniku výpovědi na nesamostatných slovních druzích jako základ pro přípravu souvislých komunikátů. 60. Školní pojetí komplexní charakteristiky slovního druhu. Vyjadřování gramatických i významových funkcí. 61. Příslovce jako základní slovní druh a konfrontace tohoto pojetí se školní klasifikací slovních druhů. (Důvod příslušnosti adverbií k základním slovním druhům a konfrontace lingvistické teorie a školní klasifikace slovních druhů.) 62. Neohebné slovní druhy a jejich pojetí v učivu ZŠ a SŠ. Využití různých typů cvičení s ohledem na Bloomovu taxonomii. F LEXIKOLOGIE A SLOVOTVORBA (PhDr. L. Janovec, Ph.D.) 63. Lexikologie a její subdisciplíny. Lexikální rovina jazyka. Základní lexikologické termíny na základní škole. Příklady motivačních faktorů a evokace. 64. Onomaziologické kategorie. Onomaziologická báze a onomaziologický příznak. Slovotvorba rozdíl v pojetí na základní a střední škole. 65. Derivace. Problematika slovotvorné motivace. Odvozování ve výuce na základní škole, vztah k pravopisu. Využití kreativity žáků. 66. Kompozice. Problematika afixoidů. Pravopisné a stylistické aspekty problematiky. 67. Paradigmatické vztahy mezi významy lexikálních jednotek. Možnosti jejich využití pro rozvoj stylizačních dovedností a rozšiřování slovní zásoby. 68. Metafora, metonymie a synekdocha. Pojetí tohoto učiva na ZŠ a SŠ, přesahy do výuky literatury. 69. Rozvrstvení slovní zásoby. Porovnání induktivního a deduktivního přístupu k pojetí učiva, jejich výhody a nevýhody. Využití tohoto učiva ve stylistice. 70. Frazeologie jako lingvistická disciplína. Podstata a druhy frazémů, jejich využití ve výuce. 71. Lexikografie, typy slovníků. Práce se slovníky na základní a střední škole. Příklady motivační

6 fáze vyučovací hodiny. 72. Hlavní představitelé české lexikologie. Základní lexikologická díla; jejich využití při výuce na střední škole. 73. Znaková podstata lexikální jednotky. Mezipředmětové přesahy v jazykové výuce na SŠ. G SYNTAX (PhDr. L. Janovec, Ph.D.) 74. Základní syntaktická terminologie. Rozdíly ve vymezování větných členů na základní a střední škole a ve vědecké syntaxi, valenční a nevalenční syntax. 75. Syntaktické vztahy a prostředky jejich vyjadřování. Úskalí osvojování tohoto učiva na základní a střední škole. 76. Predikát, jeho pojetí ve valenční a nevalenční syntaxi. Druhy predikátu a jeho vlastnosti. Modifikovaná větná struktura. Učivo o přísudku jako konstitutivním větném členu, propojení se stylistikou. 77. Objekt a adverbiální určení ve valenční a nevalenční syntaxi, možnosti vyjadřování. Jejich pojetí jako didaktického materiálu. 78. Subjekt ve valenční a nevalenční syntaxi. Problémové jevy v tomto učivu, vztah k termínu základní skladební dvojice. 79. Transformovaná větná struktura. Rozlišení pasíva a verbonominálního predikátu. Valenční syntax přínosy a limity ve výuce. 80. Modifikace syntaktických konstrukcí. Jejich využití pro rozvoj komunikačních a slohových dovedností. 81. Věta a výpověď. Komunikační funkce výpovědi a teorie mluvních aktů. Využití vhodných druhů cvičení pro rozvoj pragmatických aspektů řečové komunikace. 82. Slovosled a větosled, aktuální členění výpovědi jako nástroj rozvoje stylizačních dovedností. 83. Intence predikátoru a jeho participanty. Sémantické pojetí větné skladby, zejména na SŠ. 84. Různé typy syntaktického popisu. Základní představitelé syntaxe a syntaktické příručky. Projekce syntaktických teorií do školních učebnic. 85. Souvětí v závislostní nevalenční a valenční syntaxi. Složité souvětí, jeho analýza. Stavba souvětí jako nástroj rozvoje stylizačních dovedností.

7 H STYLISTIKA (PhDr. R. Čapková, Ph.D., PhDr. E.Hájková, CSc.) 86. Slohová výchova v rámci koncepce výchovy komunikační a její odborný lingvistický základ. 87. Úskalí didaktické transformace rozdílných stylistických koncepcí doložená na teoriích funkčních stylů. Nástin vhodných didaktických řešení této problematiky. 88. Vztah poznatkové a dovednostní složky v tématu diferenciace a stratifikace národního jazyka v učivu na ZŠ a SŠ. Výběr vhodných textů pro jeho analýzu. 89. Možnosti využití tématu slohotvorní činitelé při přípravě slohových prací na ZŠ a SŠ. 90. Didaktické transformace akceptability, koheze a koherence při koncepci komunikátu. Práce s konceptem. 91. Slohová charakteristika výrazových prostředků. Uplatnění v jednotlivých slohových útvarech vyučovaných na ZŠ a SŠ. 92. Důvody obsahového a terminologického rozlišování slohových útvarů, slohových postupů a funkčních stylů ve výuce. 93. Vhodnost a nevhodnost odborných a uměleckých komunikátů pro dokumentování horizontálního a vertikálního členění textu. 94. Žánrové rozpětí publicistického stylu a možnosti využití některých publicistických komunikátů v hodinách mediální výchovy. 95. Rozdíly v prezentaci vhodnosti a nevhodnosti lexikálních a syntaktických prostředků v odborných a administrativních komunikátech. 96. Nejčastější chyby v mluvených komunikátech prostě sdělovacího stylu ve srovnání s obdobnými písemnými komunikáty. Nácvik a hodnocení ústních projevů. 97. Shody a rozdíly ve srovnání koncepce slohové výuky na ZŠ a SŠ. Význam slohových prací a problematika jejich hodnocení. 98. Jazykový úzus, norma a kodifikace, didaktické pojetí problematiky. I ZÁKLADY SLAVISTIKY A STAROSLOVĚNŠTINA (PhDr. O. Palkosková, Ph.D.) 99. Tendence k progresivní sonoritě slabik a k palatalizaci, jejich důsledky. Zpracování tohoto

8 učiva v kurikulu středních škol. Projevy v současném jazyce, jejich projekce do učiva základní školy Jevy charakterizující nářeční štěpení praslovanštiny a vydělení rané češtiny. Relikty nářečního štěpení praslovanštiny ve slovanských jazycích, klasifikace slovanských jazyků na základní a střední škole Jmenné tvary slovesné a jejich vývoj do současné češtiny, jejich distribuce. Pojetí této problematiky v učivu základní a střední školy Morfologický systém staroslověnštiny v oblasti jmen. Práce s historickými prameny v hodinách českého jazyka, motivace Morfologický systém sloves ve staroslověnštině. Využití učiva o staroslověnštině pro rozvíjení mezipředmětových vztahů Misie Konstantina a Metoděje důvody, průběh, důsledky, odraz v pramenech. Cyrilometodějská mise v kurikulu základní a střední školy, mezipředmětové přesahy Původ písma u Slovanů teorie, řeč pramenů. Obecné poznatky o vývoji jazyka na základní a střední škole Původ staroslověnštiny a její redakce. Staroslověnština české redakce, stsl. písemnictví v Čechách. Pojetí tohoto učiva na základní a střední škole, mezipředmětové přesahy. J HISTORICKÁ MLUVNICE ČEŠTINY (doc. PhDr. M. Šmejkalová, Ph.D.) 107. Vývoj českého samohláskového systému. Relikty historických samohláskových změn v současném jazykovém systému. Tematické oblasti učiva, v němž se zobrazují Vývoj českého souhláskového systému. Relikty souhláskových změn v současném jazykovém systému. Zakotvení tohoto učiva v kurikulu ZŠ a SŠ Skloňování: pád, číslo a rod, substantiva, adjektiva a zájmena. Pozůstatky vyhynulých gramatických kategorií v současném jazyce. Historická podmíněnost klasifikace adjektiv. Didaktické zpracování tohoto učiva na ZŠ se zaměřením na problematické jevy 110. Deklinační typy kmenového systému, které daly vznik dnešní skupině substantiv mužského rodu. Vývojová dynamika maskulin, kolísání maskulin a jeho místo ve výuce morfologie Deklinační typy kmenového systému, které daly vznik dnešní skupině substantiv ženského rodu. Vývojová dynamika feminin, kolísání feminin a jeho místo ve výuce morfologie.

9 112. Deklinační typy kmenového systému, které daly vznik dnešní skupině substantiv středního rodu. Vývojová dynamika neuter, kolísání neuter a jeho místo ve výuce morfologie Staročeské konjugační typy (slovesné třídy a vzory) a jejich vývoj. Přechody sloves mezi třídami, didaktické řešení problematiky Systém slovesných časů ve staré češtině. Pozůstatky vyhynulých časů v dnešní češtině (aorist), postavení příslušného učiva v kurikulu ZŠ a SŠ, didaktické řešení problematiky Základy syntaxe z vývojového hlediska. Motivační příklady ve výuce Vývoj českého spisovného jazyka. Pojetí tohoto učiva na ZŠ a SŠ. Mezipředmětové přesahy. Studijní literatura vychází z předepsané literatury jednotlivých studijních předmětů bakalářského i magisterského studia.