Průběh valné hromady akciové společnosti

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Pavel Kocián Průběh valné hromady akciové společnosti Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: JUDr. Daniel Patěk, Ph.D. Katedra obchodního práva Datum vypracování práce: 18. listopadu 2015

2 Prohlašuji, že předloženou diplomovou práci jsem vypracoval samostatně a že všechny použité zdroje byly řádně uvedeny. Dále prohlašuji, že tato práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne 18. listopadu 2015 Pavel Kocián

3 Poděkování Velice tímto děkuji svému vedoucímu diplomové práce JUDr. Danielu Patěkovi, Ph.D. za vedení mé práce, odborné připomínky a cenné rady, stejně jako za jeho zájem a profesionální přístup.

4 Obsah Úvod Obecně o akciové společnosti Charakteristika a právní úprava Orgány akciové společnosti Obecně o orgánech akciové společnosti Systém vnitřní struktury akciové společnosti Svolání valné hromady Svolavatelé valné hromady akciové společnosti Představenstvo nebo jeho člen Dozorčí rada nebo její člen Kvalifikovaný a hlavní akcionář Ostatní svolavatelé Pozvánka na valnou hromadu Obecně o pozvánce na valnou hromadu Obsah pozvánky na valnou hromadu Publikace a forma pozvánky na valnou hromadu Odvolání a odložení valné hromady Právo účasti na valné hromadě Rozhodný den k účasti na valné hromadě Osobní účast akcionáře na valné hromadě Zastoupení akcionáře na valné hromadě Účast jiných osob Průběh valné hromady Listina přítomných Usnášeníschopnost valné hromady a náhradní valná hromada Procesní otázky spojené s průběhem valné hromady Místo a termín konání valné hromady Pořad jednání valné hromady Volba orgánů valné hromady Zápis z jednání valné hromady Další akcionářská práva spojená s valnou hromadou Právo uplatňovat návrhy a protinávrhy Právo na vysvětlení Protest Hlasování na valné hromadě a její rozhodnutí Hlasování na valné hromadě Většina potřebná pro přijetí rozhodnutí Rozhodnutí valné hromady Závěr Seznam použitých zkratek Prameny

5 Monografie: Články: Internetové zdroje: Soudní rozhodnutí: Shrnutí Průběh valné hromady akciové společnosti Summary The course of a general meeting of a joint-stock company

6 Úvod Tato diplomová práce je zaměřena, jak z jejího názvu vyplývá, na průběh valné hromady. Valná hromada je v akciové společnosti, jakožto společnosti kapitálové, nejvyšším orgánem, který rozhoduje často o důležitých otázkách a sehrává proto v její existenci zásadní roli. Je to ostatně valná hromada, která může také rozhodnout o zrušení společnosti. Zároveň patří právo akcionáře účastnit se valné hromady a hlasovat na ni mezi jeho základní práva, která mu umožňují podílet se na řízení společnosti. Cílem této práce, systematicky rozdělené do čtyř částí, je popsat problematiku související s konáním valné hromady podle současného právního stavu z pohledu právní teorie i praxe s přihlédnutím k relevantním rozhodnutím soudů České republiky. Užitou metodou pro tvorbu této práce bylo studium dostupných pramenů v podobě odborných učebnic, komentářů, článků (včetně internetových) a především pak studium dostupné judikatury (zejména Nejvyššího soudu ČR) vztahující se k dané problematice. Dále je také užito metody analytické a v některých jednotlivých otázkách také metody komparativní. Vzhledem k tomu, že od rekodifikace soukromého práva uběhly již téměř tři roky, budu předchozí právní úpravu zmiňovat pouze u dílčích otázek v případě, že to bude z teoretického či praktického hlediska přínosné. Mimo samotný průběh valné hromady se v této práci podrobně zabývám také otázkami souvisejícími s jejím svoláním. Cílem každé valné hromady totiž je, aby v souladu se zákonem, formou usnesení, rozhodla o určité otázce týkající se její společnosti. Aby k takovému zákonnému rozhodnutí mohlo dojít, musí být, mimo jiné, valná hromada řádně svolána. Pokud tomu tak není, může být nedodržení postupu pro svolání jedním z důvodů vyslovení neplatnosti jejího usnesení a tedy k nedosažení jejího cíle. V první části této práce se pokusím obecně charakterizovat právní úpravu akciové společnosti a především pak její orgány, a to jak v dualistickém, tak v monistickém systému vnitřní struktury, který nově umožnila rekodifikace soukromého práva. Dále v této části vymezím postavení valné hromady jako nejvyššího orgánu akciové společnosti, její působnost a vztah vůči ostatním orgánům společnosti. 1

7 Ve druhé části se věnuji otázkám svolání valné hromady, rozeberu podmínky pro svolání podle jednotlivých svolavatelů a zaměřím se především na problematiku pozvánky na valnou hromadu, která je základním informačním zdrojem, ze kterého se akcionáři společnosti o připravované valné hromadě mohou dozvědět. K pozvánce na valnou hromadu navíc existuje četná judikatura, kterou bych rád čtenáři přiblížil a analyzoval. Třetí část této práce je zaměřena na samotné právo účasti, resp. právo hlasování, akcionáře na valné hromadě. Analyzována bude jak problematika osobní účasti akcionáře, tak jeho účasti v zastoupení, která je v praxi velice častá (mnohdy také proto, že akcionáři společnosti inkorporované v České republice pocházejí ze zahraničí) a ke kterému rovněž existuje bohatá judikatura. Ve čtvrté části, na kterou je téma této práce primárně zaměřeno, podrobně charakterizuji otázky průběhu valné hromady počínající zápisem akcionáře do listiny přítomných, dále popíšu kvorum potřebné k usnášeníschopnosti valné hromady a pokusím se detailně rozebrat procesní otázky, které s průběhem valné hromady souvisí. Nakonec se v této části práce zaměřím na další akcionářská práva (tedy mimo práva účasti a hlasování), které zákon v souvislosti s průběhem valné hromady akcionáři přiznává. Tato, zdánlivě komplementární, práva akcionáře mohou být často neméně důležitá než samotné hlasování na valné hromadě. Například právo akcionáře požadovat a obdržet na valné hromadě od společnosti vysvětlení může být nezbytným předpokladem pro to, aby si akcionář mohl o určité otázce vytvořit relevantní úsudek, na základě kterého bude poté na valné hromadě hlasovat (či nehlasovat). Neméně důležité je i právo akcionáře (či člena představenstva nebo dozorčí rady) podat proti usnesení valné hromady protest, jehož podání je navíc po rekodifikaci soukromého práva podmínkou pro to, aby se mohl akcionář u soudu neplatnosti usnesení valné hromady dovolávat. Na závěr této části bych rád přiblížil nejdůležitější součást průběhu valné hromady, kterým je proces hlasování a rozhodování valné hromady. Jedná se o primární cíl, kvůli kterému se valná hromada svolává, tedy aby formou usnesení přijala rozhodnutí o určité otázce spadající do její působnosti. 2

8 1 Obecně o akciové společnosti 1.1 Charakteristika a právní úprava Akciová společnost je jednou ze základních forem obchodních korporací, která hraje v moderním tržním hospodářství esenciální roli. Přestože je akciová společnost, jako právní forma ekonomického subjektu, z celkového počtu obchodních společností inkorporovaných v České republice, zastoupena pouze necelými deseti procenty 1, soustřeďuje se do ní značné množství kapitálu. Navíc je v některých odvětvích akciová společnost právním řádem preferována tím, že je tato právní forma pro určitou podnikatelskou činnost vyžadována. Buďto právní řád požaduje formu akciové společnosti jako jednu z možných variant 2 nebo je dokonce tato právní forma pro určitou podnikatelskou činnost připuštěna jako jediná možná 3. Primárně je úprava akciové společnosti, jakožto obchodní korporace, začleněna do Zákona o obchodních korporacích. V rámci tohoto zákona se pak na akciovou společnost uplatní jednak obecná ustanovení hlavy I, která jsou společná pro všechny typy obchodních korporací. A dále pak především ustanovení 243 a násl. spadajících do hlavy V, které uceleně upravují akciovou společnost. Hlava V se systematicky dělí do sedmi dílů, které upravují jednotlivé aspekty existence akciové společnosti od jejího založení (díl 2), až po její likvidaci (díl 7). Kromě Zákona o obchodních korporacích, jako lex specialis, se na akciové společnosti vztahuje také Občanský zákoník, jakožto obecný předpis soukromého práva. V Občanském zákoníku se jedná především o ustanovení 118 a násl. o právnických osobách, ustanovení 210 až 213 o korporacích a ustanovení o cenných papírech a zaknihovaných cenných papírech 4. Dále se dle 3 odst. 1 ZOK použijí na obchodní 1 Ke dni Dle statistiky Českého statistického úřadu. [online]. [cit ]. Dostupné na 297dd2b0cf12?version= Např. dle 6 ZPKT může být obchodníkem s cennými papíry buď akciová společnost nebo společnost s ručením omezeným. 3 Např. dle 36 zákona o pojišťovnictví může být tuzemskou zajišťovnou pouze akciová společnost. 4 Konkrétně 514 až 544, upravující obecně náležitosti cenných papírů. Dále 1103 a 1104 upravující převod vlastnického práva k cenným papírům. A nakonec 1328 až 1332, upravující zástavní právo k cennému papíru a k zaknihovanému cennému papíru. 3

9 korporace ta ustanovení Občanského zákoníku o spolcích, o kterých tak Zákon o obchodních korporacích stanoví. Obecně pro všechny obchodní korporace tak ZOK stanoví v 45 odst. 1 o fikci nepřijetí rozhodnutí orgánu obchodní korporace (viz 245 OZ). Specificky pro akciové společnosti tak ZOK stanoví v 428 až 430, týkajících se neplatnosti usnesení valné hromady a neplatnosti rozhodnutí jiných orgánů společnosti (viz 259 a násl. OZ). A konečně na obecnou úpravu spolků v OZ odkazuje ZOK v 430 odst. 2 v souvislosti s právem akcionáře na přiměřené zadostiučinění v případě, že akciová společnost poruší při svolání valné hromady (nebo v jejím průběhu) právo akcionáře závažným způsobem (viz 261 OZ). Dále je nutno uvést, že kromě Občanského zákoníku a Zákona o obchodních korporacích, jakožto základních soukromoprávních předpisů, které akciovou společnost upravují, existují ještě další právní předpisy upravující specifické otázky, které se akciové společnosti více či méně dotýkají. Vzhledem k tomu, že se každá akciová společnost, jakožto právnická osoba, zapisuje do obchodního rejstříku 5, patří mezi tyto další právní předpisy především zákon o veřejných rejstřících. Tento zákon akciovým společnostem stanovuje řadu povinností, které musí akciová společnost dodržovat od jejího založení až po její zrušení. Nejčastěji se bude akciová společnost v průběhu její existence potýkat s povinností zápisu určitých skutečností do obchodního rejstříku 6 a povinností zakládat určité listiny do sbírky listin 7 (jakožto součásti obchodního rejstříku). Dalším zákonem stanovujícím akciovým společnostem řadu povinností 8 je zákon o přeměnách. Akciová společnost se tímto zákonem řídí v případě její přeměny, kterou se podle 1 odst. 2 tohoto zákona rozumí fúze, rozdělení, převod jmění na společníka, změna právní formy a přeshraniční přemístění sídla. V současnosti je velmi častou přeměnou především fúze obchodních společností 9, jakožto typický doprovodný jev 5 Viz 120 až 122 OZ v návaznosti na 42 písm. a) zákona o veřejných rejstřících. 6 V praxi půjde nejčastěji o informace týkající se členů statutárních orgánů dle 120 odst. 1 OZ. 7 Např. aktualizované znění stanov společnosti, výroční zprávy, účetní závěrky, rozhodnutí o jmenování či odvolání člena představenstva a další dle 66 zákona o veřejných rejstřících. 8 Např. povinnost vypracovat projekt přeměny dle 15 zákona o přeměnách. 9 Viz Ernst&Young. Tisková zpráva [online]. 14. října 2014 [cit ]. Dostupné z: se-v-ceske-republice-realizovaly-na-trhu-fuzi-a-akvizic-obchody, dle které český trh fúzí a akvizic vzrostl v 1. polovině roku 2014 v meziročním srovnání o 84% a pokračuje tak ve vzestupném trendu započatém v roce

10 zlepšujících se podmínek tržních ekonomik. Mezi další právní předpisy dotýkající se akciových společností můžeme zařadit např. také zákon o nabídkách převzetí nebo zákon o podnikání na kapitálovém trhu (který rovněž v některých ohledech obsahuje zvláštní úpravu pro svolávání valných hromad společností, jejichž akcie byly přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu viz dále). Akciovou společnost lze z hlediska její charakteristiky pojmout různě. Především je nutno vyjít ze současné legislativní definice, kterou podává ZOK v 243 odst. 1, podle kterého je akciovou společností společnost, jejíž základní kapitál je rozvržen na určitý počet akcií. Dle této definice je tedy základní kapitál akciové společnosti souhrnem určitého počtu podílů (akcií). Akcie, jakožto základní stavební kámen akciové společnosti tak představuje jednak část základního kapitálu akciové společnosti a jednak účastnický podíl společníka (akcionáře) v akciové společnosti, který představuje práva a povinnosti z této účasti plynoucí 10. Podle 256 odst. 1 ZOK jsou s akcií spojena práva akcionáře jako společníka podílet se podle zákona a stanov akciové společnosti na jejím řízení, jejím zisku a na likvidačním zůstatku při jejím zrušení s likvidací. Vzhledem k tomu, že každá akcie představuje jeden podíl, pak platí, že akcionář má tolik podílů, kolik má akcií. Může tedy například na valné hromadě hlasovat pouze s některými akciemi (či s některými akciemi nehlasovat vůbec). Akcionářskými právy spojenými s valnou hromadou a jejím průběhem se tato práce podrobně zabývá v následujících kapitolách. Dále je akciová společnost právnickou osobou podle 20 odst. 1 resp. 210 odst. 1 OZ. Je proto v řadě případů nutné na akciové společnosti aplikovat obecná ustanovení OZ o právnických osobách 11. Vzhledem k tomu, že je akciová společnost také osobou zapisovanou do obchodního rejstříku, platí vyvratitelná domněnka o tom, že je podnikatelem 12. Z tohoto titulu pak pro akciové společnosti, které jsou podnikateli, vyplývá 10 Viz 31 ZOK. 11 Např. otázky sídla právnické osoby podle 136 a násl. OZ nebo otázky jednání za právnickou osobu podle 161 a násl. OZ. 12 Dle 420 odst. 1 OZ platí, že za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. 5

11 řada dalších povinností 13. Akciová společnost může být nicméně i nepodnikatelem, jak lze a contrario dovodit z 2 odst. 1 ZOK. V neposlední řadě je akciová společnost také obchodní korporací, obchodní společností a společností kapitálovou, tak jak vyplývá z 1 odst. 1 a odst. 2 ZOK. 1.2 Orgány akciové společnosti Obecně o orgánech akciové společnosti Orgány akciové společnosti, jakožto právnické osoby, jsou nezbytným předpokladem její aktivní existence, přičemž současná úprava právnických osob vychází z tzv. teorie fikce, podle které je právnická osoba pouze umělým výtvorem, který sám není nadán svou vůlí jednat. Je proto nutné, aby za právnickou osobu jednal člen jejího orgánu člověk, který její vůli nahradí, a která bude této právnické osobě přičitatelná. Podle platné úpravy pak může být členem (některých) orgánů kapitálové společnosti také osoba právnická, kterou ovšem musí v tomto orgánu vždy zastupovat člověk. Zákon o obchodních korporacích pojem orgánu obchodní korporace nevymezuje, stejně tak občanský zákoník nevymezuje obecně pojem orgánu právnické osoby. Občanský zákoník ovšem v 152 odst. 1 rozlišuje orgány právnické osoby individuální (tvořené jedním členem) a orgány kolektivní (tvořené více členy). Tak například představenstvo akciové společnosti může být jak orgánem kolektivním (což je v praxi nejběžnější), tak orgánem individuálním v případě, že tak určí stanovy dle 439 odst. 1 ZOK. Občanský zákoník dále rozlišuje členy voleného orgánu dle 152 odst. 2 OZ, kteří jsou do funkce voleni, jmenováni či jinak povoláni (tedy např. členové představenstva) a členy ostatní, kteří jsou členy z titulu samotného členství v právnické osobě (akcionáři). V této souvislosti se pak některá ustanovení občanského zákoníku o členech právnické osoby vztahují na všechny členy, jiná ustanovení pak jen na členy volené. Jak již bylo řečeno výše, zákon o obchodních korporacích pojem orgánu obchodní korporace nevymezuje. V 44 ZOK však najdeme členění těchto orgánů podle jejich funkce (resp. role), kterou v obchodní korporaci zastávají. Tak toto ustanovení rozlišuje orgán nejvyšší, orgán statutární a orgán kontrolní. 13 Např. povinné uvádění identifikačních údajů na obchodních listinách dle 435 odst. 1 OZ. 6

12 Východiskem právní konstrukce akciové společnosti je princip přímé demokracie 14. V souladu s tímto principem je dle 44 odst. 1 ZOK nejvyšším orgánem akciové společnosti valná hromada, popřípadě jsou-li všechny akcie společnosti ve vlastnictví jediného akcionáře, je nejvyšším orgánem tento jediný akcionář dle 12 odst. 1 ZOK. Nejvyšší orgán akciové společnosti tedy může být jak orgánem kolektivním, tak orgánem individuálním. Valná hromada je tvořena všemi akcionáři společnosti a je vytvářena (s výjimkou tzv. jednočlenné společnosti viz výše) obligatorně. Akcionáři prostřednictvím valné hromady (resp. jediný akcionář v působnosti valné hromady), jakožto nejvyššího orgánu, rozhodují (mj.) o nejzásadnějších otázkách existence akciové společnosti a podílí se tak na jejím řízení. Toto výslovně stanoví i zákon o obchodních korporacích ve svém ustanovení 398 odst. 1, dle kterého akcionáři vykonávají své právo podílet se na řízení společnosti na valné hromadě (nebo mimo ni). Obecně se dá říci, že valné hromadě přísluší rozhodovat o všech záležitostech, které jí do působnosti svěřuje zákon anebo stanovy společnosti. Jakékoliv jiné záležitosti však do působnosti valné hromady nepatří, a proto o nich nesmí valná hromada rozhodovat 15. Základní rozsah působnosti 16 valné hromady je vypočten v 421 odst. 2 ZOK, podle kterého valná hromada rozhoduje např. o změně stanov (určí-li ta stanovy nebo zákon), o volbě a odvolání členů představenstva (nebo statutárního ředitele v monistické struktuře), o schválení účetních závěrek, o zrušení společnosti s likvidací a především také o rozdělení zisku nebo jiných vlastních zdrojů společnosti. Výčet tohoto ustanovení není taxativní, vzhledem k tomu, že dle písm. p) tohoto ustanovení patří do působnosti valné hromady další rozhodnutí, která jim mimo toto ustanovení svěřují stanovy či zákon. Je tedy na zakladatelích (či pozdějších akcionářích), jaký další okruh otázek valné hromadě do její působnosti svěří. Toto samozřejmě neplatí bez omezení. Akcionáři nemohou změnou stanov 14 Viz Rozehnal, Aleš et al. Obchodní právo. Plzeň: Aleš Čeněk, s Viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 185/2003, ze dne Dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2776/99, ze dne se obecně působnosti orgánu rozumí vymezení okruhu otázek, které je tento orgán oprávněn projednávat a rozhodovat o nich. Každý je přitom oprávněn zabývat se pouze těmi otázkami, které patří do jeho působnosti. To platí o všech orgánech, jejichž působnost zákon buď sám vymezuje, anebo upravuje způsob jejich vymezení. 7

13 rozšířit působnost valné hromady tak, že by se tím zasahovalo do kogentních ustanovení zákona 17. Tak například nemohou akcionáři rozhodnout o tom, že bude valné hromadě příslušet rozhodovat o otázkách obchodního vedení společnosti, vzhledem k tomu, že toto přísluší statutárnímu orgánu (tedy představenstvu dle 435 odst. 2 ZOK v dualisticky organizované struktuře společnosti, resp. statutárnímu řediteli dle 463 odst. 4 ZOK ve struktuře organizované monisticky). Pokud by pak valná hromada rozhodla o otázce, která do její působnosti nepřísluší, nebude mít takové rozhodnutí žádné právní účinky 18. Do působnosti valné hromady, kterou ji (skrz 421 odst. 2 písm. p) zákon o obchodních korporacích přiznává, spadá například také schválení smlouvy o výkonu funkce podle 59 odst. 2 ZOK, či určení rozhodného dne k účasti na valné hromadě dle 405 odst. 1 ZOK. Ustanovení 421 odst. 2 písm. p) ZOK sice hovoří o dalších rozhodnutích, která valné hromadě svěří tento zákon, nicméně působnost valné hromady mohou rozšiřovat i jiné zákony, než zákon o obchodních korporacích. Tak například zákon o přeměnách svěřuje v 21 odst. 1 valné hromadě schválení přeměny společnosti, o které musí rozhodnout valná hromada kvalifikovanou většinou hlasů. Statutárním orgánem akciové společnosti je v závislosti na systému vnitřní struktury akciové společnosti (viz pojednání níže) buď představenstvo podle 435 odst. 1 ZOK nebo statutární ředitel podle 463 odst. 1 ZOK. Působnost statutárního orgánu je obecně vyjádřena v 163 OZ, podle kterého statutárnímu orgánu náleží veškerá působnost, kterou zakladatelské právní jednání (v případě akciové společnosti tedy stanovy), zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu právnické osoby. Působnost statutárního orgánu právnické osoby je tedy zákonem stanovena zbytkově. Pro akciovou společnost toto platí pouze v případě, že je uspořádaná dualisticky. V případě monistického uspořádání naopak dle 460 odst. 2 ZOK (jakožto lex specialis) platí, že zbytkovou působností je nadána správní rada, která ovšem není statutárním orgánem (viz pojednání níže). 17 Viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 500/2000, ze dne Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 500/2000, ze dne nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 540/2004, ze dne

14 Působnost statutárního orgánu můžeme rozlišit na působnost vnější, které směřuje vůči třetím osobám a působnost vnitřní, která se realizuje dovnitř společnosti. Vnější působnost statutárního orgánu je stanovena velice široce ustanovením 164 odst. 1 OZ, dle kterého může člen statutárního orgánu zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech. I v tomto ustanovení se projevuje fikční teorie, o které bylo krátce pojednáno výše, a dle které člen statutárního orgánu právnické osoby nejedná jejím jménem, nýbrž jedná jako její zástupce. Na toto široké, tzv. generální, zmocnění dále navazuje ustanovení 47 ZOK, které jej umožňuje omezit. Jedná se ovšem o tzv. vnitřní omezení, které nepůsobím vůči třetím osobám a má tak tedy primárně ochranářskou funkci vůči společníkům (akcionářům) společnosti. Takto lze omezit jednatelské oprávnění členů statutárního orgánu stanovami, rozhodnutím valné hromady či jiným ujednáním, kterým může být například smlouva o výkonu funkce (kterou v akciové společnosti sjednává a schvaluje valná hromada dle 52 odst. 2). V případě, že statutární orgán toto omezení poruší, bude eventuálně odpovídat za škodu z tohoto porušení vzniklou. Na platnost jednání to ovšem nebude mít vliv. Do vnitřní působnosti statutárního orgánu akciové společnosti náleží především obchodní vedení dle 435 odst. 2 ZOK resp. 463 odst. 4 ZOK. Pojem obchodním vedení není zákonem definován (a nedefinovala jej ani předešlá úprava). Jeho vymezení můžeme ovšem najít v některých zahraničních úpravách 19. Podle judikatury 20 obchodní vedení představuje řízení společnosti, tedy zejména organizování a řízení její podnikatelské činnosti, včetně rozhodování o podnikatelských záměrech. Obchodní vedení tedy náleží výlučně statutárnímu orgánu a nikdo není oprávněn mu udělovat v tomto směru pokyny, jak stanoví 435 odst. 3 ZOK (což platí i pro statutárního ředitele dle 456 odst. 1 ZOK). V tomtéž ustanovení nicméně najdeme výjimku z tohoto pravidla s odkazem na 51 odst. 2 ZOK 21, dle kterého člen statutárního orgánu kapitálové společnosti může požádat nejvyšší orgán obchodní korporace (tedy valná hromada či jediný akcionář v případě akciové společnosti) o 19 Např. německý obchodní zákoník v 116 stanoví, že do obchodního vedení spadají veškerá jednání spadající do běžného provozování živnosti. 20 Srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 479/2003, ze dne Resp. je odkazováno na 51 odst. 1 ZOK, ale jedná se zjevně o legislativní chybu. 9

15 udělení pokynu týkajícího se obchodního vedení. Dle Lasáka 22 míří toto ustanovení především na situace, kdy člen statutárního orgánu uvažuje o dvou a více srovnatelných variantách v rámci obchodního vedení a požádá valnou hromadu (resp. jediného akcionáře) o to, aby rozhodla, které z této srovnatelných variant dát přednost. Naopak v situaci, kdy by člen statutárního orgánu žádal o udělení pokynu s tím, že neví, jakým směrem se v rámci obchodního vedení ubírat, nemohl by jednat s péčí řádného hospodáře, kterou po něm zákon požaduje. Konečně patří do působnosti statutárního orgánu akciové společnosti dle 435 odst. 4 ZOK řádné vedení účetnictví a předkládání účetních závěrek a návrhu na rozdělení zisku nebo úhrady ztráty valné hromadě ke schválení. Povinnost vést účetnictví společnosti spadá do pojmu obchodního vedení 23. Kromě výše zmíněných, spadá do působnosti statutárního orgánu (resp. jeho členů) akciové společnosti samozřejmě také celá řada dalších záležitostí, které na různých místech zákon o obchodních korporacích stanovuje. Část těchto záležitostí pak také souvisí právě s průběhem valné hromady. Tak například podle 360 odst. 1 ZOK posuzuje představenstvo splnění podmínek pro odmítnutí poskytnout vysvětlení a důvody tohoto odmítnutí sděluje akcionáři, podle 402 odst. 1 ZOK svolává představenstvo alespoň jednou za účetní období vanou hromadu. Těmito a dalšími tématy se tato práce podrobně zabývá v následujících kapitolách. Působnost statutárního orgánu akciové společnosti dále rozšiřují i některé jiné zákony (např. zákon o přeměnách, který v 122 odst. 2 ukládá představenstvu povinnost objasnit projekt fúze akcionářům na začátku valné hromady). Konečně, kromě nejvyššího a statutárního orgánu obchodní korporace, rozlišuje zákon orgán kontrolní. Podle 44 odst. 2 ZOK je kontrolním orgánem obchodní korporace dozorčí rada, kontrolní komise nebo jiný obdobný orgán. Kontrolní orgán se u některých obchodních korporací zřizuje fakultativně, u jiných obligatorně. Kontrolním orgánem akciové společnosti je v závislosti na zvoleném systému vnitřní struktury dozorčí nebo správní rada dle 396 odst. 1 (resp. odst. 2) ZOK. Do jejich působnosti spadá řada 22 Viz Lasák, J.; Čáp, Z.; Doležil, T. a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, a.s., s Viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 94/2006, ze dne

16 záležitostí převážně kontrolní povahy. Primárně dle 446 odst. 1 ZOK dozorčí (resp. správní) rada dohlíží na výkon působnosti představenstva a na činnost společnosti. Vůči představenstvu může být dle 438 ZOK její působnost rozšířena stanovami i na jmenování a odvolávání jeho členů. Významnou povinností dozorčí (resp. správní) rady je dle 447 odst. 3 přezkum účetní závěrky a návrhu na rozdělení zisku nebo na úhradu ztráty, na základě kterého pak předkládá vyjádření valné hromadě, která pak na základě tohoto vyjádření může o těchto otázkách kvalifikovaně rozhodnout. Dozorčí (resp. správní) rada má vůči valné hromadě, kterou se tato práce primárně zabývá, i celou řadu dalších úkolů. Především se jedná o právo dle 404 ZOK v určitých výjimečných situacích svolat valnou hromadu a povinnost dle 449 odst. 1 ZOK se každé valné hromady účastnit. Dalšími právy a povinnostmi dozorčí (resp. správní) rady ve vztahu k valné hromadě (např. oprávnění člena dozorčí rady vznést protest proti usnesení valné hromady dle 423 odst. 2 písm. f) se tato práce podrobně věnuje v následujících kapitolách Systém vnitřní struktury akciové společnosti Jednou z velkých rekodifikačních novinek korporátního práva bylo zavedení možnosti nastavit v akciové společnosti monistický systém její vnitřní struktury. Monistický systém vnitřní struktury nebyl pro české právo ani za účinnosti obchodního zákoníku zcela neznámý, vzhledem k tomu, že právní úprava evropské společnosti (Societas-Europea) 24 tento systém v rámci právní formy evropské společnosti umožňovala. V současně platné právní úpravě si tedy akciová společnost (resp. její akcionáři) může zvolit mezi monistickým nebo (pro české právo klasickým) dualistickým modelem vnitřní struktury. Nejedná se pouze o možnost volby, ale dokonce o její povinnost, vzhledem k tomu, že 250 odst. 2. písm. f) ZOK stanoví jako obligatorní náležitost stanov údaj o tom, který ze systémů vnitřní struktury společnosti byl zvolen. Pokud by tento povinný údaj nebyl ve stanovách obsažen, nemohlo by vůbec dojít ke vzniku společnosti (vzhledem k tomu, že by příslušný rejstříkový soud měl návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku v tomto případě zamítnout). Volba systému vnitřní struktury při založení akciové společnosti nemusí 24 Viz zákon č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti, který byl přijat v reakci na požadavek Nařízení Rady ES č. 2157/2001, o statutu evropské společnosti a jehož úprava monistického systému evropské společnosti byla s přijetím zákona o obchodních korporacích z něj vypuštěna. 11

17 být volbou konečnou, kterou by se musela společnost po celou její existenci řídit. Společnost může totiž dle 397 odst. 1 ZOK kdykoliv zvolený systém své vnitřní struktury měnit změnou stanov. V případě, že by ze stanov nebylo bez pochybností zřejmé, který systém vnitřní struktury společnost zvolila, uplatní se dle 396 odst. 3 ZOK nevyvratitelná právní domněnka, že byl zvolen dualistický systém. Tato právní domněnka se však uplatní pouze v případě, že volba vnitřní struktury byla ve stanovách, ačkoliv nejasně, provedena. V případě, že volba nebyla provedena vůbec, domněnka se neuplatní a nastanou konsekvence popsané výše. V tomto směru nemohu souhlasit s důvodovou zprávou, dle které není toto rozhodnutí povinné. Dualistický systém vnitřní struktury, který je pro české právní prostředí typický, je dle 396 odst. 1 ZOK systémem, ve kterém se mimo valnou hromadu, jakožto nejvyšší orgán společnosti, obligatorně zřizuje představenstvo a dozorčí rada. Dá se předpokládat, že dualistický systém bude vzhledem k historické tradici v českém právním prostředí i do budoucna převažovat. Zákon o obchodních korporacích upravuje dualistický systém v 435 až 455. O představenstvu, jakožto orgánu statutárním a o dozorčí radě, jakožto orgánu kontrolním, bylo již pojednáno v kapitole o orgánech akciové společnosti. Obecně se dá říci, že zavedení možnosti monistické struktury do českého právního řádu bylo logickým krokem, který reagoval na převažující trend většiny evropských zemí a také zemí angloamerického práva, pro které je tento systém typický. Naopak dualistický systém zůstává typický pro německou úpravu. Jako vzor monistického systému v českém právním řádu odkazuje důvodová zpráva na právní úpravu francouzskou, italskou a švýcarskou. Již první otázkou, která vyvstane při pohledu na českou úpravu monistického systému je to, zdali se opravdu jedná o monistický systém. Pro typické monistické uspořádání vnitřní struktury je příznačné, jak již ze samotného názvu monistický vyplývá, že se mimo nejvyšší orgán společnosti zřizuje pouze jeden další orgán. Tento orgán, zpravidla označovaný jako správní rada 25 v sobě slučuje řídící a kontrolní pravomoci. Nicméně podle úpravy zákona o obchodních korporacích se dle jeho ustanovení 396 odst. 2 monistickým 25 V angloamerickém právu typicky označovaná termínem board of directors. 12

18 systémem vnitřní struktury společnosti rozumí systém, ve kterém se zřizuje kromě správní rady navíc statutární ředitel. Dalo by se uzavřít, že minimálně v tomto ohledu není česká úprava monistického systému typickou, což v aplikační praxi přináší řadu podstatných výkladových problému 26, které ovšem rozsahem přesahují možnosti této práce. V českém právním řádu je v rámci monistického systému, mimo valnou hromadu, zřizována správní rada a statutární ředitel. Základní úpravu těchto dvou orgánu nalezneme v 457 až 463 ZOK. Na jiných místech zákona o obchodních korporacích se hovoří o představenstvu a dozorčí radě jako orgánech tradičního dualistického systému. Tato ustanovení se však skrze 456 ZOK aplikují i na správní radu, resp. statutárního ředitele. Statutárním orgánem v monistickém systému je statutární ředitel, kterého dle 463 odst. 1 ZOK jmenuje správní rada, které zároveň schvaluje jeho smlouvu o výkonu funkce. Ohledně jmenování a odvolávání statutárního ředitele je zákon o obchodních korporacích rozporný, vzhledem k tomu, že kromě ustanovení 463 odst. 1 ZOK, přisuzující jmenování statutárního ředitele správní radě, přiznává dle 421 odst. 1 písm. e) ZOK jmenování (a navíc i odvolání) statutárního ředitele do působnosti valné hromady 27. Statutárnímu řediteli, stejně jako statutárnímu orgánu v dualistickém systému, přísluší především obchodní vedení společnosti a zastupování společnosti ve všech záležitostech. Naopak oproti představenstvu nemá statutární ředitel zbytkovou působnost, která dle 460 odst. 2 ZOK náleží správní radě. Pro statutárního ředitele platí speciální úprava 461 odst. 2 ZOK, dle které jím může být pouze fyzická osoba a nikoliv osoba právnická, jak to umožňuje 154 OZ a 46 ZOK u členů ostatních obchodních korporací. Vymezení postavení správní rady v rámci monistické vnitřní struktury je poněkud složitější. Sama důvodová zpráva zmiňuje, že působnost správní rady je koncipována obecně a velmi široce. Zákon o obchodních korporacích nedefinuje, zda je správní rada orgánem nejvyšším, 26 Viz Jan Dědič, Jan Lasák: Monistický systém řízení akciové společnosti: výkladové otazníky (1. část), [Obchodněprávní revue 3/2013, s. 65]. 27 K těmto vzájemně rozporným ustanovení blíže např. v Lasák, J.; Čáp, Z.; Doležil, T. a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer, a.s., s nebo Štenglová, I.; Havel, B.; Cileček, F.; Kuhn, P.; Šuk, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s

19 statutárním či kontrolním, tak jak činí u ostatních orgánů akciové společnosti. Je nesporné, že správní rada není orgánem nejvyšším, kterým je dle 44 odst. 1 ZOK valná hromada. Dále jednoznačně souhlasím s názorem 28, že správní rada není ani orgánem statutárním, jak vyplývá a contrario z 463 odst. 1 ZOK, který jasně stanoví, že statutárním orgánem společnosti je statutární ředitel. Z tohoto důvodu nepřísluší správní radě, jejím členům či jejímu předsedovi zastupovat společnost v právních jednáních, což přísluší dle 164 odst. 1 OZ pouze členům statutárního orgánu (a tedy statutárnímu řediteli). Přestože správní rada není považovaná za statutární orgán, náleží do její působnosti některé záležitosti pro statutární orgán typické. Jak již bylo pojednáno výše, náleží do působnosti správní rady, podobně jako u představenstva v dualistickém systému vnitřní struktury, jakákoliv věc týkající se společnosti, ledaže ji zákon o obchodních korporacích svěřuje do působnosti valné hromady. Správní rada je tedy nadána tzv. zbytkovými pravomocemi. Další působností typickou pro statutární orgán, kterou je správní rada nadána, je působnost v rámci obchodního vedení společnosti. Přestože tato působnost spadá primárně pod statutárního ředitele, přiznává 460 odst. 1 ZOK správní radě určovat základní zaměření obchodního vedení společnosti a dohlížet na jeho řádný výkon 29. Konečně s odkazem na 456 odst. 2 ZOK přísluší správní radě působnost v kontrolní oblasti v rozsahu, v jakém přísluší dozorčí radě v dualistickém systému. Lze tedy uzavřít, že správní rada je orgánem sui generis, který má v monistickém systému vnitřní struktury postavení orgánu kontrolního a částečně řídícího. 2 Svolání valné hromady Po alespoň základním vymezení orgánů akciové společnosti, rozsahu jejich působnosti a jejich vzájemném uspořádání, je možné přistoupit k podrobné analýze valné hromady (resp. jejího průběhu), kterou se tato práce zabývá. Prvním krokem nezbytným k tomu, aby se valná hromada (resp. akcionáři valnou hromadu tvořící) mohla řádně sejít, proběhnout a 28 Viz Jan Dědič, Jan Lasák: Monistický systém řízení akciové společnosti: výkladové otazníky (1. část), [Obchodněprávní revue 3/2013, s. 65]. 29 V odborných kruzích se vede diskuse, zda může být obchodní vedení zcela přeneseno ze statutárního ředitele na správní radu. Viz např. Bohumil Havel: A ještě k tzv. absolutoriu a také k přenosu obchodního vedení na správní radu, [Obchodněprávní revue 6/2013, s. 171]. 14

20 přijmout usnesení o určité otázce spadající do její působnosti, je svolání valné hromady. Proto již při svolání valné hromady jejími svolavateli je nutné dodržet řadu zákonných požadavků. Tyto požadavky zde existují proto, aby bylo zajištěno, že budou všichni akcionáři společnosti o konání valné hromady řádně a včas informováni a bylo tak ochráněno jedno z jejich základních akcionářských práv, tedy právo účastnit se na řízení společnosti. Toto právo se fakticky (i právně) vykonává právě prostřednictvím účasti a hlasování na valné hromadě (resp. i mimo ni), jak ostatně stanoví 398 odst. 1 ZOK. Vzhledem k tomu, že se valná hromada svolává pozvánkou 30, jde především o zákonné požadavky na její obsah a na způsob, kterým se tato pozvánka uveřejňuje a oznamuje akcionářům. Tyto i další náležitosti (včetně právní povahy svolání valné hromady) budou podrobně popsány v podkapitole věnované pozvánce na valnou hromadu. Postup pro svolání valné hromady je podobný ve všech členských státech EU 31. Je tomu tak proto, že základní procedurální požadavky na svolání valné hromady harmonizuje směrnice 2007/36/ES. Tato směrnice se sice vztahuje na společnosti, jejichž akcie byly přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu 32, nicméně jejími požadavky byla ovlivněna také obecná úprava platná pro všechny akciové společnosti (tedy i pro společnosti, které nemají kótované akcie). Zákon o obchodních korporacích obsahuje základní pravidla pro způsob svolání valné hromady v 406, která platí obecně pro všechny akciové společnosti. Nadto obsahuje ZPKT zvláštní rozšiřující pravidla, které se vztahují právě na společnosti s kótovanými akciemi. 30 Viz Filip, V.: Svolávání valné hromady akciové společnosti před a po rekodifikaci, [Právní fórum 11/2012, s. 502]. 31 Bělohlávek, A. J. a kol. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s Pojem regulovaný trh definuje v článku 4 (1) bod 14 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004, o trzích finančních nástrojů. Na zákonné úrovni pak tento pojem definuje 55 odst. 1 ZPKT jako trh s investičními nástroji organizovaný organizátorem regulovaného trhu v souladu s povolením České národní banky, na kterém se obchoduje pravidelně a který má stanovena pravidla pro přijímání investičních nástrojů k obchodování na regulovaném trhu, pravidla obchodování na regulovaném trhu a pravidla přístupu na regulovaný trh, která jsou v souladu s tímto zákonem. Ustanovení 55 odst. 2 ZPKT pak definuje evropský regulovaný trh jako regulovaný trh uvedený v seznamu regulovaných trhů členského státu Evropské unie. Pro Českou republiku tento seznam vede ČNB, který je dostupný na 15

21 Valná hromada se svolává z nejrůznějších důvodů a poměrně široký je také okruh oprávněných svolavatelů. Svolání valné hromady jinou osobou, než oprávněným svolavatelem zpravidla představuje důvod pro vyslovení neplatnosti usnesení přijatých danou valnou hromadou 33. Legislativní pojem svolavatel dříve ObchZ neznal. Dle důvodové zprávy k ZOK se svolavatelem rozumí ten, kdo valnou hromadu svolává. Jednotlivými důvody svolání valné hromady se tato práce podrobně nezabývá, nicméně okruh oprávněných svolavatelů rozebírá následující podkapitola. Zákon již nerozlišuje mezi řádnou a mimořádnou valnou hromadou 34, ale pouze mezi valnou hromadou řádnou a náhradní, jak je patrno z ustanovení 407 odst. 1 písm. c) ZOK, které jako jednu z obligatorních náležitostí pozvánky na valnou hromadu stanoví právě označení, zda se svolává řádná nebo náhradní valná hromada. Přesto platí, že některé důvody pro svolání valné hromady budou běžné, pravidelné (a tedy jiným slovem řádné). Mezi tyto důvody patří především povinnost představenstva svolat valnou hromadu alespoň jednou za účetní období 35, kde valná hromada zpravidla zároveň projedná řádnou účetní závěrku společnosti, jak je její povinností učinit nejpozději do 6 měsíců od posledního dne předcházejícího účetního období 36. Vzhledem k tomu, že většina společností má účetní období nastaveno shodně s kalendářním rokem, připadá nejvíce valných hromad na prvních šest měsíců kalendářního roku a toto období se pak právem označuje jako tzv. sezóna valných hromad 37,38. Schválení řádné účetní závěrky je zároveň podmínkou pro rozhodnutí o rozdělení zisku (dividendy), jak stanoví 34 odst. 1 ZOK. Současně je povinností představenstva (resp. statutárního ředitele) předložit valné hromadě ke schválení návrh na 33 Viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2544/2014, ze dne Dle důvodové zprávy k 396 až 430 ZOK bylo toto rozlišování vypuštěno z toho důvodu, že nemělo žádného právního významu a bylo tedy zbytečné. 35 Dle 3 odst. 1 zákona o účetnictví, se účetním obdobím rozumí nepřetržitě po sobě jdoucích dvanáct měsíců. 36 Jak stanoví 402 odst. 1 ZOK ve spojení s 403 odst. 1 ZOK. 37 Viz např. Filip, V.: Svolávání valné hromady akciové společnosti před a po rekodifikaci, [Právní fórum 11/2012, s. 493]. 38 Někdy se takto označuje období měsíců duben, květen, červen, které jsou dominantními měsíci v počtu konání valných hromad. Viz Sezóna valných hromad začíná, teď se o své společnosti můžete dozvědět nejvíce. [online]. 28. dubna 2015 [cit ]. Dostupné z: 16

22 rozdělení zisku (nebo úhradu ztráty), a proto bývá hlasování o této otázce zpravidla řazeno jako následující bod programu jednání valné hromady. I z tohoto důvodu (potenciální vyplacení dividendy) bývají tyto valné hromady předmětem hojného akcionářského zájmu. Z výše popsaného tedy vyplývá, že valná hromada musí být svolána minimálně jednou za 12 měsíců. Ustanovení 402 odst. 1 ZOK nicméně umožňuje do stanov zakotvit častější svolávání valné hromady (například pololetně či čtvrtletně). Dle předchozí úpravy byly všechny ostatní valné hromady, na kterých se neprojednávala řádná účetní závěrka, označovány jako mimořádné, ačkoliv se mohlo jednat o běžnou záležitost v životě akciové společnosti. Shodně rozlišuje valné hromady i nadále doktrína 39. Přesto i za současné úpravy budou existovat důvody svolání valné hromady, které se dají označit za mimořádné. Nicméně i přes mimořádnost těchto důvodů bude tato valná hromada dle zákonné terminologie vždy řádnou, nepůjde-li o valnou hromadu náhradní dle 414 ZOK (o náhradní valné hromadě bude podrobněji pojednáno ve čtvrté kapitole). Takovým mimořádným důvodem je například povinnost svolat valnou hromadu bez zbytečného odkladu po zjištění určité výše 40 ztráty společnosti, jak stanoví 403 odst. 2 ZOK 41. Mezi tyto mimořádné důvody můžeme řadit dle tohoto ustanovení i jiné vážné důvody. Tímto jiným vážným důvodem může být například situace, kdy se společnost dostane do úpadku (či ji úpadek reálně hrozí), popřípadě když zanikne funkce člena představenstva či dozorčí rady 42. Za mimořádný důvod (o kterém bude podrobněji pojednáno níže v kapitole o svolavatelích valné hromady) můžeme považovat také svolání valné hromad na žádost hlavního akcionáře dle 375 ZOK za účelem nuceného přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů na tohoto akcionáře (vytěsnění neboli squeeze-out). 39 Viz Černá, S., Štenglová, I., Pelikánová, I., a kol. Právo obchodních korporací. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s Ztráty, která dosáhne jejíž výše po jejím uhrazení z disponibilních zdrojů společnosti by dosáhla jedné poloviny základního kapitálu nebo to lze s ohledem na všechny okolnosti očekávat. 41 Jde o transponovaný požadavek čl. 17 Druhé směrnice. 42 Lasák, J.; Čáp, Z.; Doležil, T. a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer, a.s., s

23 2.1 Svolavatelé valné hromady akciové společnosti Představenstvo nebo jeho člen Primárním svolavatelem valné hromady akciové společnosti je její představenstvo. Zákon toto nestanoví výslovně, nicméně to lze dovodit z oprávnění ostatních svolavatelů valnou hromadu svolat pouze v určitých krajních situacích (podrobněji v následujících podkapitolách). V monistickém systému vnitřní struktury je otázka primárního svolavatele sporná. Existují jak názory 43, že valnou hromadu svolává primárně statutární ředitel, tak názory 44, že je tímto primárním svolavatelem správní rada. Zákon o obchodních korporacích toto neupravuje výslovně, ale pouze odkazem skrz 456 odst. 1. Proto vše, co platí pro představenstvo jako svolavatele, platí i pro statutárního ředitele. Jak již bylo popsáno výše, představenstvo svolává valnou dle 402 odst. 1 ZOK alespoň jednu za účetní období, ledaže stanovy společnosti určí povinnost svolat valnou hromadu častěji. Kromě toho ukládá ZOK představenstvu svolat valnou hromadu i v celé řadě dalších specifických situací. Jde například o povinnost svolat valnou hromadu na žádost kvalifikovaného akcionáře (akcionářů) dle 367 ZOK či na žádost hlavního akcionáře dle 375 ZOK. Dále je představenstvo povinno svolat valnou hromadu dle 403 odst. 2 ZOK například v případě, že celková ztráta společnosti dosáhne tímto ustanovením stanovené výše, anebo nastanou-li jiné vážné důvody. Kromě těchto zákonem určených případu mohou stanovy upravit jiné situace, za kterých bude muset představenstvo valnou hromadu svolat, resp. stanovy mohou určit požadavek častějšího svolávání. Představenstvo může samozřejmě valnou hromadu svolat také v jiných případech a to kdykoliv to bude považovat za vhodné či potřebné. Bude tomu tak především v situacích, kdy bude nutno rozhodnout o určité otázce, která spadá do působnosti valné hromady dle 421 odst. 2 ZOK. V případě, že by představenstvo svolalo valnou hromadu k projednání záležitostí, které do její 43 Viz Černá, S., Štenglová, I., Pelikánová, I., a kol. Právo obchodních korporací. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s Viz Dědič, J., Lasák, J. : Monistický systém řízení akciové společnosti: výkladové otazníky (2. část), [Obchodněprávní revue 4/2013, s. 97]. 18

24 působnosti nespadají, dopustili by se členové představenstva porušení péče řádného hospodáře a odpovídali by za škodu společnosti z toho vzniklou 45. Před svoláním valné hromady představenstvem je nezbytné, aby se představenstvo o tomto svolání, resp. konání, usneslo zákonem stanoveným způsobem. Vícečlenné představenstvo v tomto případě rozhoduje dle 440 odst. 1 ZOK většinou hlasů svých přítomných členů (ledaže stanovy určí vyšší počet). Pokud by k takovému rozhodnutí představenstva nedošlo nebo pokud by představenstvo rozhodlo v rozporu s požadavky 440 odst. 1 ZOK (resp. stanov), mohlo by to založit neplatnost usnesení valné hromady 46,47. Nicméně existuje i opačný názor 48, dle kterého bude tento nedostatek zakládat zpravidla pouze odpovědnost členů představenstva, kteří valnou hromadu svolali bez takového usnesení, za porušení jejich povinností. Pro porušení povinnosti valnou hromadu svolat, nestanoví zákon žádné konkrétní sankce. Nicméně vznikne-li v důsledku tohoto porušení škoda, budou za ni odpovídat ty osoby, které měly valnou hromadu svolat 49. V závislosti na situaci to mohou být všichni členové představenstva nebo dozorčí rady, nebo pouze někteří z nich. Například v případě, že představenstvo o svolání valné hromady rozhodovalo, ale požadovanou většinou se usneslo, že valnou hromadu nesvolá, přestože to bylo jeho povinností, budou za škodu odpovídat pouze ti členové, kteří hlasovali proti svolání. V tomto případě však bude povinností těch členů, kteří hlasovali pro svolání, svolat valnou hromadu samostatně jako členové představenstva. Pokud by z nějakého důvodu ani takto nebyla valná hromada svolána, budou za případnou škodu odpovídat i tito členové. To samé se uplatní v případě dozorčí rady a jejich členů. 45 Řeháček, Oldřich. Představenstvo akciové společnosti a postavení jeho členů. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2010, s Lasák, J.; Čáp, Z.; Doležil, T. a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer, a.s., s Štenglová, I.; Havel, B.; Cileček, F.; Kuhn, P.; Šuk, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s Dědič, J., Štenglová, I., Kříž, R., Čech, P.: Akciové společnosti. 7., přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, s Štenglová, Ivana in Obchodní zákoník: komentář. 13. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, s

25 Člen představenstva se dle 402 odst. 2 ZOK stává oprávněným svolavatelem valné hromady (pomineme-li případy jednočlenného představenstva) za situace, že ji představenstvo bez zbytečného odkladu nesvolá a ZOK svolání valné hromady vyžaduje (jde o celou řadu případů, viz výše) anebo pokud představenstvo není dlouhodobě schopno se usnášet. V tomto případě jde o neschopnost se usnášet pro objektivně danou překážku 50, zejména v případě, že počet členů představenstva klesl pod požadované kvorum anebo v případě, že někteří členové fakticky a dlouhodobě neplní své povinnosti Dozorčí rada nebo její člen Zákon o obchodních korporacích přiznává v 404 právo svolat valnou hromadu v určitých krajních případech dozorčí radě. Jedná se o tři taxativně stanovené důvody. Jde jednak o situace, kdy společnost nemá zvolené představenstvo anebo společnost představenstvo sice má, ale to dlouhodobě neplní své funkce. V obou těchto případech budou nejdříve oprávněnými (a zároveň povinnými) ke svolání valné hromady jednotliví členové představenstva dle 402 odst. 2 ZOK. Pokud tito valnou hromadu nesvolají, vzniká oprávnění k jejímu svolání dozorčí radě. Je vhodné uvést, že tyto dva případy svolání valné hromady se neuplatní v případě, že stanovy společnosti dle 438 odst. 1 ZOK přenesou kompetenci volit a odvolávat členy představenstva z valné hromady na samotnou dozorčí radu (tedy v případě uplatnění tzv. německého modelu 51 ). V tomto případě dozorčí rada sama, bez nutnosti svolat valnou hromadu, zvolí nové členy představenstva (popřípadě zároveň odvolá ty, které dlouhodobě neplní své povinnosti). Ve třetím případě, který odpovídá předchozí úpravě obchodního zákoníku, přiznává zákon svolat valnou hromadu dozorčí radě také tehdy, vyžadují-li to zájmy společnosti. Nutno poznamenat, že nastane-li některý z těchto předpokladů, bude nejenom právem, ale zároveň povinností dozorčí rady valnou hromadu svolat (a to bez zbytečného odkladu), jak lze dovodit z povinnosti členů dozorčí rady jednat s péčí řádného hospodáře dle 159 odst. 50 Řeháček, Oldřich. Představenstvo akciové společnosti a postavení jeho členů. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, s Lasák, J.; Čáp, Z.; Doležil, T. a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer, a.s., s