ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 9 Ca 123/ URAD RADY 1 pro rozhlasové a televizní vysílání ČESKA REPUBLIKA f L DNE Počet listů:... Číslo jednací: 6 j xx. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ludmily Sandnerové v právní věci žalobce: Česká televize, se sídlem Praha 4, Kavčí hory, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Praha 2, Skřetova 44/6, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne , sp. zn.: 2009/205/HOL/ČTV, č.j.: hol/1511/09 I. Žaloba se zamítá. takto: II. v Žádný z účastníku nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen napadené rozhodnutí") žalovaná ve výroku I. spojila ke společnému řízení věci vedené pod spisovými značkami 2008/916/HOL/ČTV a 2008/917/HOL/ČTV. Ve výroku II. pak žalovaná podle 60 odst. 1 písm. 1) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen zákon") uložila žalobci pokutu v úhrnné výši ,- Kč ze porušení 53 odst. 1 téhož zákona, neboť v označení sponzora Filter, produkt časopis, sponzor pořadu, mutace 1, odvysílaného dne ve 23:05:48 hod. na programu ČTI a v označení sponzora Dentalalarm.cz, produkt osvětový program pro vaši školu a školku, sponzor pořadu, mutace 1, odvysílaného dne v 18:45:00 hod. na programu ČTI nebyl identifikován sponzor. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná konstatovala, že žalobce je provozovatelem televizního vysílání programů ČTI, ČT2, ČT24 a ČT4 na základě zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů. Při kontrole premiérových reklamních dat v televizním vysílání žalobce za měsíc duben 2008 byl zjištěn sponzorský vzkaz Filter, produkt časopis, sponzor pořadu (mutace 1) s premiérou vysílání ve 23:05:48 a sponzorský vzkaz Dentalalarm.cz, produkt osvětový program pro vaši školu a školku, sponzor pořadu, mutace 1, odvysílaný v 18:45:00 na programu ČTI.

2 pokračování 2 9 Ca 123/2009 Žalovaná zjistila, že v uvedených sponzorských vzkazech nebyla identifikována obchodní firma, a proto na svém 12. zasedání zahájila v uvedených věcech správní řízení. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je dále uveden popis předmětných sponzorských vzkazů (spotů): - Popis spotu Filter: z drobných žlutých střípků se za zvuku cinknutí na černou plochu složí výrazný nápis FILTER, pod ním je text mediální partner pořadu". V dalším střihu se objeví uprostřed titulní strana dubnového vydání časopisu FILTER, vpravo obal CD Aprílová jízda, vol.l", vlevo text v každém čísle CD zdarma". Vpravo nahoře drobně sponzor pořadu". Ve zvuku: Mediálním partnerem a sponzorem pořadu Musicblok je hudební časopis Filter!". - Popis spotu Dentalalarm: bílá plocha, na ní kreslený zub, pod zubem text škola zdravých zubů". V horní části obrazu se doplní text osvětový program pro zdravé zuby", místo kresleného zubu se objeví barevný obrázek dvou dětí s velkým zubním kartáčkem, text škola zdravých zubů" se mění na dentalalarm.cz", horní text se mění na osvětový program pro Vaši školu a školku", v obraze je doplněn text sponzor pořadu". Ve zvuku slova: Škola zdravých zubů - osvětový program péče o zuby pro vaši školu a školku. Dentalalarm.cz - dětský úsměv bez kazů!" Žalovaná následně poukázala na ust. 53 odst. 1 zákona, podle něhož je provozovatel vysílání povinen označit sponzorovaný pořad... obchodní firmou, obrazovým symbolem (logem), ochrannou známkou nebo známkou služeb identifikující sponzora. Dále uvedla, že rozdílné názory provozovatelů vysílání a žalované ohledně výkladu slovního spojení...identifikující sponzora" vedly až do současné doby k vydání tří judikátů, z nichž se obsahu sponzorského vzkazu nejvíce věnuje rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS") vydaný ve věci sp. zn. 7 As 60/2005. Žalovaná konstatovala, že oznámení o zahájení správních řízení byla žalobci doručena dne Ve vyjádření k zahájeným správním řízením žalobce uvedl, že dle jeho názoru ust. 53 odst. 1 zákona porušeno nebylo, neboť předmětné sponzorské vzkazy vyhovují podmínkám sponzorování dle zákona a jsou rovněž v souladu s judikaturou NSS. Žalobce má za to, že obsah judikátů NSS je žalovanou vykládán zužujícím způsobem. V rozhodnutích NSS je konstatováno, že příslušné ustanovení zákona ( 53 odst. 1) nijak konkrétněji nevymezuje, jak má označení sponzora vypadat, a tudíž obsah sponzorského vzkazu může být tvořen nejen obchodní firmou, logem, ochrannou známkou či známkou služeb identifikující sponzora, ale i dalšími prvky, neboť zákon v citovaném ustanovení jejich použití nezakazuje. Žalobce se plně ztotožňuje s výkladem NSS, podle něhož může být právě marketingovou strategií podnikatele zdůraznit ve svých prezentacích jméno výrobku a nikoli jeho obchodní firmu, např. v situaci širokého výrobního spektra je možno se sponzorováním určitého typu pořadu zaměřit právě na určitý typ výrobku, aby tím dal podnikatel najevo svou existenci. Proto je zcela v souladu se zákonem sponzorovi takovou volbu umožnit, jestliže bude dodržen základní účel sponzorování, tedy vytvoření dobrého jména, pověsti právnické či fyzické osoby či jeho výrobků (tzv. goodwill). Sponzorováním si tak sponzor vytváří povědomí u diváka, prezentuje svou existenci, předmět své činnosti a výsledek tohoto předmětu. Tento závěr je plně akceptovatelný i ve smyslu Směrnice Rady 89/552/EHS ve znění směrnice 97/36/ES Evropského parlamentu a Rady z Žalobce ve vyjádření nepopřel, že v daných případech se sponzor nesporně prezentoval prostřednictvím produktu, tj. časopisu Filter a webové stránky Dentalalarm.cz. V souladu s výše uvedeným sponzoři volili právě konkrétní marketingovou strategii, jestliže preferovali svou prezentaci tímto způsobem. Žalobce navrhl, aby obě správní řízení byla zastavena.

3 pokračování 3 9 Ca 123/2009 Žalovaná následně v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že odvysíláním předmětných sponzorských vzkazů žalobce vícekrát porušil stejné ustanovení zákona. Obě porušení spolu věcně souvisejí, a byly tak naplněny zákonem požadované znaky pro spojení řízení o těchto věcech (výrok I. napadeného rozhodnutí). Žalovaná poté citovala 53 odst. 1 zákona a uvedla, že zmíněné ustanovení říká jasně, jakým způsobem má být sponzor identifikován. Identifikaci sponzora prostřednictvím výrobku zákon neuvádí. Jestliže je provozovatel vysílání povinen označit každý pořad sponzorovaný zčásti nebo zcela obchodní firmou, obrazovým symbolem (logem), ochrannou známkou nebo známkou služeb identifikující sponzora, pak nelze toto zaměňovat za obrazový symbol, ochrannou známku nebo známku služeb výrobku. Z označení sponzora totiž musí být zřejmé, kdo poskytl příspěvek k financování pořadu, přičemž v případě právnické osoby je možné, aby tato volila buď firmu (tedy její název), nebo, pokud jí má registrovanou, ochrannou známkou firmy, nebo, má-li součástí své firmy obrazový symbol (logo), eventuelně známku služeb. Sponzor prezentuje svou firmu, své výrobky a služby především, zejména a vlastně jedině divákovi. Divák má tedy právo vědět, kdo se podílel na výrobě daného pořadu, pokud byl sponzorován. Nelze po něm požadovat, aby sponzora dohledával v databázích, byť jsou tyto veřejně přístupné. Po divákovi rovněž nelze požadovat, aby znal výrobce prezentovaných výrobků. Žalovaná považovala za vhodné zmínit i to, že ochrannou známku (výrobků a služeb) může použít i jiná osoba než její vlastník, pokud ktomu vlastník dá souhlas. Teoreticky je tak možné, aby ochrannou známku výrobku použila v rámci sponzoringu i osoba, která není jejím vlastníkem. K judikatuře NSS, na kterou žalobce poukázal ve svém vyjádření účastníka řízení, žalovaný poznamenal, že NSS hodnotil obsah celého označení sponzora. Není tedy v rozporu se zákonem, je-li v obsahu označení sponzora kromě identifikace sponzora (názvu firmy) také jeho výrobek, který chce sponzor prezentovat. NSS v tomto kontextu uvádí pojem zdůraznění určitého typu výrobků", což ale samo o sobě nevylučuje povinnost uvést zároveň i název firmy sponzora. Jelikož sponzorem se rozumí právnická nebo fyzická osoba, která poskytne příspěvek na výrobu pořadu s cílem podporovat výrobu nebo prodej zboží, poskytování služeb nebo jiné výkony sponzora, vylučuje tato skutečnost tvrzení žalobce, že sponzorem pořadu byl produkt. Ten totiž nemá právní subjektivitu a nemůže být považován za sponzora pořadu. Označení sponzora musí obsahovat jeho identifikací, kterou je firma nebo logy firmy nebo ochranná známka firmy (jakožto názvu právnické osoby). Není v rozporu, ba naopak, pokud označení sponzora obsahuje také výrobek nebo službu, včetně dalších ochranných známek (výrobků), slogany a podobně. Dle žalované nelze souhlasit stvrzením, že divák musí především identifikovat sponzoring jako takový a dále už je na osobě sponzora, které údaje ve spotu uvede. Podle ust. 53 odst. 1 zákona je provozovatel povinen speciálně označit každý pořad, který je sponzorovaný, čímž je splněna podmínka upozornění diváka na tento fakt, a to způsobem, který identifikuje sponzora, což je další podmínka uvedená v citovaném ustanovení, která platí současně s podmínkou první. Ustanovením 53 odst. 1 zákona je tedy provozovateli vysílání uloženo označit pořad jako sponzorovaný a divákovi identifikovat osobu sponzora. Žalovaná je toho názoru, že sponzor má být identifikován, tzn. jednoznačně určen, bez toho, aniž by příjemce sdělení musel na základě nekompletních údajů dohledávat, kdo je skutečným sponzorem. Informace o sponzorovi pořadu může být pro diváka důležitou skutečností. Pokud ta samá osoba sponzoruje více pořadů, ale prezentuje se v označení sponzora pouze svými produkty či službami, příjemce není schopen na základě takových údajů spojit sponzorování s jednou konkrétní osobou. Vzhledem k výše uvedenému žalovaná zastává názor, že v daném případě nedošlo ke splnění zákonné povinnosti uložené žalobci ustanovením 53 odst. 1 zákona. Žalovaná dodala, že není-li možné v důsledku uvedeného pochybení zjistit sponzora,

4 pokračování 4 9 Ca 123/2009 pak ani není ani v možnostech Rady plnit zákonnou povinnost kontroly obsahu vysílání, zejména ve vztahu k ust. 53 odst. 3,4 a 5 zákona. Žalobce znovu porušil ust. 53 odst. 1, ačkoliv byl již v minulosti Radou upozorňován na porušení stejného ustanovení (na tomto místě žalovaná odkázala na rozhodnutí č.j. dzu/386/07, správní řízení sp. zn. 2007/2008/dzu/ČTV, kdy v označení sponzorovaného pořadu Počasí, produkt Sunárek, dne v 6:07 hod. na programu ČTI nebyl identifikován sponzor. Žalovaná proto dospěla k závěru, že jsou dány všechny zákonné podmínky pro uložení sankce, a proto podle 60 odst. 1 písm. 1) zákona rozhodla o uložení pokuty žalobci ve výši ,- Kč za každé porušení povinnosti, tj. v úhrnné výši ,-Kč. V další části odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaná zabývala jednotlivými kritérii, k nimž byla podle 61 odst. 2 a 3 zákona povinna přihlédnout při ukládání pokuty (povaha vysílaného programu, postavení provozovatele vysílání na mediálním trhu, jeho odpovědnost vůči divácké veřejnosti, závažnost věci, míra zavinění, rozsah, typ a dosah závadného vysílání a případný finanční prospěch). v Žalobou ze dne podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí. V žalobě namítl, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím žalované, jímž je zužujícím způsobem vykládán pojem a definice sponzorování uvedené v zákoně, čímž je omezováno právo žalobce postupovat a jednat v souladu s účelem a cílem tohoto zákona. Žalobce je přesvědčen, že k porušení 53 odst. 1 zákona z jeho strany nedošlo. Z řady judikovaných rozhodnutí NSS dle žalobce vyplývá, že zákonodárce měl ustanovením 53 odst. 1 zákona na mysli to, že divák musí především identifikovat sponzoring jako takový, a tudíž je třeba respektovat označení sponzorovaného pořadu i dalšími prvky, neboť zákon v citovaném ustanovení jejich použití nezakazuje. Může být marketingovou strategií podnikatele zdůraznit při svých prezentacích jméno výrobku a nikoliv svou obchodní firmu, např. v situaci širokého výrobního spektra je možno se sponzorováním určitého typu pořadu zaměřit na určitý typ výrobků, aby tím podnikatel dal veřejnosti najevo jeho existenci. Je proto zcela v souladu se zákonem sponzorovi takovou volbu umožnit. Tomuto výkladu dle žalobci koresponduje i dikce Směrnice č. 2007/65/ES o audiovizuálních mediálních službách, která je nyní závazná pro právní řád České republiky, byť teprve bude do českého právního řádu transponována připravovanou zákona č. 231/2001 Sb. V článku 3f zmíněné směrnice je konstatováno, že sponzorované pořady musí být zřetelně označeny jako sponzorované pořady, jménem, logem nebo jinou značkou sponzora, např. odkazem na jeho produkt nebo službu či na jejich charakteristický znak..." Výše uvedenému svědčí též rozhodnutí vydané Městským soudem v Praze dne pod č.j. 6 Ca 103/ , podle kterého názor, že sponzorský vzkaz musí nutně obsahovat údaj uvádějící název osoby, která sponzorský příspěvek poskytla, nemá oporu v ust. 53 odst. 1. Dle názoru soudu ze zmíněného ustanovení nevyplývá, že by povinnost označit sponzora měla být jednoznačně spojena se jménem (obchodní firmou) sponzora. Soud při výkladu 53 odst. 1 zákona rovněž konstatoval, že je třeba vycházet i z vymezení toho, co je ochranná známka služeb a výrobků a sponzorování. Skutečnost, že ochranná známka slouží k prezentaci výrobků a služeb na trhu a že její základní funkcí je zaručit identitu původu označeného výrobku tím, že jej odliší bez nebezpečí záměny od výrobků, které jsou stejného druhu, ale mají jiný původ, a že účelem sponzorování je propagace jména (názvu) obchodní firmy, obrazového symbolu, ochranné známky nebo známky služeb, svědčí o tom, že i pouhé uvedení ochranné známky výrobku či služby může být dostačující pro identifikaci sponzora. Žalobce v podané žalobě poukázal rovněž na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne vydané pod sp. zn. 10 Ca 262/2008, ve kterém jmenovaný soud vyslovil, že pokud sponzorem zvolená forma prezentace jeho právnické osoby jej dostatečně identifikuje, tj. poskytuje adresátu

5 pokračování 5 9 Ca 123/2009 sponzorského vzkazu informaci o sponzorovi prostřednictvím jeho výrobku, je taková identifikace sponzora rovněž v souladu se zákonem. Není tedy rozhodné ani to, zda produkt či služba jsou známkoprávně chráněny. Dostačující k prezentaci sponzora jsou výrobky nebo jeho služby, popř. i jiný výrazový prostředek, který je způsobilý jej identifikovat a odlišit jeho výrobky nebo služby od výrobků a služeb jiné osoby, a to ve spojení s jeho záměrem dostat se prostřednictvím sponzorského vzkazu do povědomí zákazníků (ať již zvolená prezentace je ve veřejnosti všeobecně známou či má teprve přispět k informování veřejnosti o sponzorovi v souladu sjeho obchodní strategií), což má neocenitelný význam při budování goodwillu, tedy dobré pověsti sponzora (funkce propagační) a mohou výrazně přispět k vytvoření povědomí existence sponzora, potažmo předmětu jeho činnosti. Žalobce pro úplnost odkázal též na stanovisko Úřadu průmyslového vlastnictví, který v těchto souvislostech zastává názor, že pokud podnikatel uvádí své výrobky nebo služby na trh pod nějakým označením, které je schopno rozlišit jeho produkty od produktů ostatních soutěžitelů, není povinen ho mít chráněno podle zvláštních právních předpisů jako např. ochrannou známkou. Skutečnost, že takové označení rovněž slouží k prezentaci výrobků a služeb na trhu a že jeho základní funkcí je zaručit identitu původu označeného výrobku nebo služby tím, že jej odliší bez nebezpečí záměny od výrobků, které jsou stejného druhu, ale mají jiný původ, a že účelem sponzorování je propagace jména (názvu), obchodní firmy, obrazového symbolu, ochranné známky nebo známky služeb, svědčí závěru, že i uvedení výrobku či služby, které nejsou známkoprávně chráněny, je dostačující pro identifikaci sponzora ( ová odpověď ze dne na dotaz žalobce zpracovaná JUDr. Ivou Koutnou, pracovnicí Úřadu průmyslového vlastnictví). Podle názoru žalobce byly v obou předmětných spotech diváci jasně informováni o existenci dohody o sponzorství, když sponzor volil způsob své prezentace prostřednictvím: 1. produktu - časopisu FILTER, přičemž Filter je navíc zapsanou ochrannou známkou tiskoviny, jejímž vlastníkem je MAFRA MEDIA, s.r.o. 2. webových stránek Dentalalarm.cz (což je osvětový portál Světové zdravotnické organizace /WHO/ v České republice), produkt Osvětový program pro Vaši školu a školku. Žalobce má k výše uvedenému za prokázané, že ve smyslu zmíněných právních závěrů dostál své povinnosti plynoucí z 53 odst. 1 zákona, neboť uvedl označení produktů, které je dostatečně odliší od ostatních, resp. televizní divák je podle toho pozná. K naplnění skutkové podstaty správního deliktu dle 53 odst. 1 tudíž nedošlo. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě uvedla, že trvá na svém rozhodnutí o uložení pokuty stím, že zákon porušen byl, neboť žalobce nedodržel povinnost uloženou mu ustanovením 53 odst. 1 zákona. Z citovaného ustanovení žalovaná dovozuje, že divák má nejen právo vědět, že se jedná o pořad sponzorovaný, ale zároveň mu má být poskytnuta i informace o tom, kdo je konkrétním sponzorem pořadu, tj. kdo poskytl příspěvek k financování pořadu. Sponzor má být identifikován, tj. jednoznačně určen bez toho, aniž by příjemce sdělení musel na základě nekompletních údajů dohledávat, kdo je skutečným sponzorem. Ustanovení 53 odst. 1 zákona jasně říká, co musí obsahovat označení sponzora zařazené do televizního vysílání. Zákonem je tak předepsáno označit pořad jako sponzorovaný a divákovi identifikovat osobu sponzora. Z informací obsažených v předmětných označeních sponzora (spotech) však nelze identifikovat, kdo je skutečným sponzorem pořadu. Divákovi má být dána informace o osobě, ať už fyzické či právnické, která poskytla finanční příspěvek na výrobu pořadu, nikoliv informace o výrobku či produktu. Divák má právo na znalost o souvislostech mezi

6 pokračování 6 9 Ca 123/2009 sponzorováním a sponzory. Není na škodu, obsahuje-li označení sponzora logo firmy a současně i produktu, příp. jiné heslo či označení; jediným nutným a povinným požadavkem je ovšem identifikace sponzora, kníž v posuzovaném případě nedošlo. Pokud totožná osoba sponzoruje více pořadů, ale prezentuje se v označení sponzora pouze svými produkty či službami, není příjemce (divák) na základě takových údajů schopen spojit si sponzorování s konkrétní osobou. Informace o tom, kdo je skutečným sponzorem pořadu, je pro diváka důležitá i z jiných důvodů. Jako příklad žalovaná uvedla, že někteří zákazníci se cíleně vyhýbají produktům, které byly testovány na zvířatech. Takový zákazník divák se pochopitelně zajímá o to, zda produkt prezentovaný ve sponzorském vzkazu není vyráběn firmou, která provádí testy na zvířatech. Výrobek či služba ze samotné podstaty věci nemohou být sponzorem pořadu, tím je vždy fyzická či právnická osoba, jak vyplývá z ust. 2 odst. 1 písm. s) zákona. Tato osoba musí dle zákona v sponzorském vzkazu jednoznačně identifikována, a to přímým způsobem, nikoli pouze způsobem sponzorem pořadu je osoba, která prodává produkt xy". Žalovaná má za to, že Městský soud v Praze se v rozsudcích zmiňovaných žalobcem v podané žalobě nevypořádal se zákonnou úpravu sponzorování, resp. s povinností provozovatele vysílání označit sponzorský pořad prvky identifikujícími sponzora, a že v těchto rozhodnutích soud nesprávně zaměňuje problematiku sponzorování a identifikace sponzora, když v důsledku definice sponzorování považuje pouhé uvedení ochranné známky výrobku či služby za dostačující pro identifikaci sponzora. Sponzorem může být jedině a bez dalšího osoba, ať už osoba fyzická nebo právnická. Označuje-li se sponzor, označuje se fyzická či právnická osoba, nikoli její výrobek nebo služba. Proto z označení sponzora musí být zřejmé, kdo, tj. která osoba na výrobu pořadu přispěla. Tato skutečnost neznamená, že vedle označení sponzora nemůže být uveden jeho výrobek nebo služba. Tento názor je dle mínění žalované zcela v souladu jak s ust. 2 odst. 1 písm. s) zákona, tak i s judikaturou NSS. Žalovaná nicméně upozornila na to, že NSS dosud nerozhodoval o problematice identifikace sponzora ve vysílání, ale řešil otázku obsahu reklamních prvků v označení sponzora. Městský soud v Praze se v žalobcem zmíněných rozsudcích nevypořádal též s problematikou užívání ochranných známek v reklamě, a tedy i při sponzoringu, kdy takovou známku může použít i jiná osoba než její vlastník. Soud nehodnotil argumenty žalované uvedené v jejích předchozích rozhodnutích, a to ani jednotlivě, natož vcelku. Většinu správních úvah žalované ponechal bez připomínek a naopak se vyjádřil pouze k obecnému závěru žalované, totiž že divák má právo znát sponzora a nelze po něm nelze požadovat, aby v databázích vyhledával osoby, které ochrannou známku vlastní. Takový závěr soudu považuje žalovaná za naprosto zavádějící a popírající úvahu uvedenou v samotném rozhodnutí. Soud má za to, že uvedení ochranné známky výrobku či služeb je dostatečným identifikačním znakem sponzora pořadu, aniž by tento názor zdůvodnil. Ve vztahu k žalobcem namítanému stanovisku Úřadu průmyslového vlastnictví žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že z označení sponzora výrobkem nebo jeho službami není zřejmé, kdo na výrobu pořadu přispěl. Výrobek nebo služby nejsou způsobilé poskytnout provozovateli vysílání příspěvek na výrobu pořadu. Pouhá informace o produktu, výrobku či službě je informací nedostatečnou a nedává, resp. nemusí dát jednoznačnou odpověď o osobě sponzora. Navíc ne každý výrobek nebo služba má registrovanou ochrannou známku. Z registru ochranných známek pak lze zjistit jejich vlastníka, nikoli však osobu sponzorující výrobu pořadu, která nemusí být s vlastníkem ochranné známky totožná. Není-li možné v důsledku výše uvedeného zjistit sponzora, nemá žalovaná ani možnost plnit zákonnou povinnost kontroly obsahu vysílání, zejména ve vztahu k ust. 53 odst. 3, 4 a 5 zákona. Při ústním jednáním před soudem setrvali účastníci řízení na svých procesních stanoviscích. Učinili nesporným, že odvysílaná označení sponzora odpovídají popisům spotů Filter" a Dentalalarm" obsaženým v napadeném rozhodnutí.

7 pokračování 7 9 Ca 123/2009 Soud při jednání rozhodl, že nebude provádět důkaz ovým sdělením JUDr. Ivy Koutné ze dne Soud shledal navržený důkaz nadbytečným, neboť předmětné ové sdělení obsahuje toliko reakci jmenované pracovnice Úřadu průmyslové vlastnictví na žádost žalobce o vysvětlení pojmu známka služeb" v kontextu s výňatkem z judikátu NSS připojeným k žádosti. Konečné právní posouzení dané věci je však úkolem soudu, který není a nemůže být nikterak vázán právními názory vyslovenými v předmětném sdělení. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( 75 s.ř.s.). Spisový materiál vedený žalovanou v předmětné věci obsahuje jednak CD nosič se záznamem odvysílaných označení sponzora, oznámení o zahájení správního řízení ve věci vedené původně žalovanou pod spisovou značkou 2008/916/HOL/ČTV a ve věci vedené pod spisovou značkou 2008/917/HOL/CTV, dále vyjádření žalobce k zahájeným správním řízením a napadené rozhodnutí o uložení pokuty s odůvodněním, jak bylo popsáno shora. V posuzované věci vyšel soud z následně uvedené právní úpravy: Podle 2 odst. 1 písm. s/ zákona č. 231/2001 Sb., ve znění účinném kdatu vydání napadeného rozhodnutí, se pro účely tohoto zákona sponzorováním rozumí jakýkoliv příspěvek poskytnutý fyzickou nebo právnickou osobou, která neprovozuje televizní vysílání nebo produkci audiovizuálních děl, k přímému nebo nepřímému financování rozhlasových nebo televizních pořadů za účelem propagace jména a příjmení fyzické osoby nebo názvu právnické osoby, obchodní firmy, obrazového symbolu (loga) nebo ochranné známky, sponzora nebo jeho služby, výrobků nebo jiných výkonů. Podle 53 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., je provozovatel vysílání povinen označit každý pořad sponzorovaný zcela nebo zčásti zejména na jeho začátku nebo na jeho konci obchodní firmou, obrazovým symbolem (logem), ochrannou známkou nebo známkou služeb identifikující sponzora. Podle 53 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., pořady nemohou být sponzorovány osobami, jejichž hlavním předmětem činnosti je výroba nebo prodej tabáku nebo tabákových výrobků. Podle 53 odst. 4 zákona č. 231/2001 Sb., provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby obsah a čas zařazení sponzorovaného pořadu do vysílání nemohly být ovlivněny sponzorem. Podle 53 odst. 5 zákona č. 231/2001 Sb., provozovatel vysílání je povinen zabezpečit, aby obsah sponzorovaných pořadů nepropagoval prodej, nákup či pronájem výrobků nebo služeb sponzora nebo třetí osoby, zejména tím, že by v těchto pořadech byly jejich výrobky či služby zvláště zmiňovány. Podle 60 odst. 1 písm. 1/ zákona č. 231/2001 Sb., pokutu ve výši od Kč do Kč Rada uloží provozovateli vysílání a provozovateli převzatého vysílání, pokud nedodrží povinnosti stanovené pro vysílání reklam, teleshoppingu a sponzorovaných pořadů.

8 pokračování 8 9 Ca 123/2009 Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud o věci uvážil takto: Nelze souhlasit s názorem žalobce, že žalovaná v napadeném rozhodnutí zužujícím způsobem vykládá pojem a definici sponzorování obsaženou v zákoně, čímž omezuje právo žalobce postupovat a jednat v souladu s účelem a cílem zákona. Podstata napadeného rozhodnutí nespočívá ve výkladu pojmu sponzorování, jehož zákonná definice je obsažena v 2 odst. 1 písm. s/ zákona, ale v posouzení toho, zda žalobce dostál povinnosti označit sponzorovaný pořad způsobem stanoveným v 53 odst. 1 zákona. Žalobce dle náhledu soudu nesprávně zaměňuje otázku, co vše může být přípustným obsahem tzv. sponzorského vzkazu (spotu), s otázkou, jak má být splněna povinnost označit sponzorovaný pořad, kterou provozovateli vysílání ukládá 53 odst. 1 zákona. Tyto dvě otázky však nelze vzájemně směšovat. Judikatura NSS, na kterou žalobce poukazuje, řeší toliko první z výše nastíněných otázek, a to s cílem odlišit sponzorský vzkaz od reklamy (viz např. rozsudky NSS ze dne č.j. 7 As 60/ nebo č.j. 7 As 75/ ). Právě v těchto rozsudcích dospěl NSS k závěru citovanému žalobcem, že může být marketingovou strategií podnikatele zdůraznit při svých prezentacích jméno výrobku a nikoliv svou obchodní firmu, např. v situaci širokého výrobního spektra je možno se sponzorováním určitého typu pořadu zaměřit na určitý typ výrobku, aby tím podnikatel dal veřejnosti najevo jeho existenci. Je proto zcela v souladu se zákonem sponzorovi takovou volbu umožnit." Nutno ovšem zdůraznit, že NSS v týchž rozsudcích výslovně uvedl, že v ust. 53 odst. 1 zákona o vysílání je provozovateli vysílání stanovena povinnost upozornit diváka, že sleduje sponzorovaný pořad tím, že jej jako sponzorovaný označí, zejména na začátku či na konci obchodní firmou, obrazovým symbolem (logem), ochrannou známkou nebo známkou služeb identifikující sponzora. Nijak konkrétněji, jak má toto označení vypadat, však zákon nevymezuje. Děje se tak prostřednictvím tzv. sponzorského vzkazu či spotu. Obsah sponzorského vzkazu může být tvořen nejenom obchodní firmou, logem, ochrannou známkou, známkou služeb identifikující sponzora, ale i dalšími prvky, neboť zákon o vysílání v citovaném ustanovení jejich použití nezakazuje. " NSS tedy ve svých rozsudcích připouští, že sponzorský vzkaz může vedle údaje identifikujícího sponzora pořadu, který je jeho obligatorní náležitostí vyžadovanou zákonem, obsahovat i další prvky, jako např. označení výrobku či služby, slogan aj., avšak nikterak nezpochybňuje povinnost provozovatele vysílání zakotvenou v 53 odst. 1 zákona, tj. povinnost označit každý sponzorovaný pořad zejména na jeho začátku nebo na jeho konci obchodní firmou, obrazovým symbolem (logem), ochrannou známkou nebo známkou služeb identifikující sponzora. Tento závěr lze dovodit i zkonstatování NSS obsaženého v citovaných rozsudcích, že dále musí takový sponzorský vzkaz dostát všem pravidlům stanoveným v ust. 53 zákona o vysílání a rovněž v ust. 48 odst. 1 až 3 citovaného zákona." Napadené rozhodnutí koresponduje s výše citovanými závěry NSS, když v jeho odůvodnění žalovaná připouští, že vedle obligatorní identifikace sponzora prostřednictvím jeho firmy, loga či ochranné známky může označení sponzora (sponzorský vzkaz) obsahovat také další prvky, jako je uvedení výrobku či služby, sloganu apod. Žalovaná nicméně nesouhlasí s názorem žalobce, že pro identifikaci sponzora ve sponzorském vzkazu postačí pouhé uvedení výrobku nebo služby, popřípadě uvedení jakékoliv ochranné známky ve vlastnictví sponzora, užívané jím k označení jeho výrobků a služeb. Soud se s tímto závěrem žalované, jenž je pro posouzení věci klíčový, plně ztotožnil.

9 pokračování 9 9 Ca 123/2009 Zákon v 53 odst. 1 výslovně stanoví, že každý sponzorovaný pořad musí být označen obchodní firmou, obrazovým symbolem (logem), ochrannou známkou nebo známkou služeb identifikující sponzora. Nelze tak přisvědčit námitce žalobce, že smyslem citovaného ustanovení je umožnit diváku identifikovat sponzoring jako takový, tedy informovat jej o existenci dohody o sponzorství určitého pořadu. Zákon jednoznačně vyžaduje, aby ve sponzorském vzkazu byl identifikován sponzor. Sponzorem pochopitelně není výrobek, služba, slogan či ochranná známka, které, jak již bylo uvedeno shora, mohou být fakultativně rovněž prezentovány ve sponzorském vzkazu, ale fyzická či právnická osoba, která poskytla příspěvek k financování určitého pořadu za účelem propagace jména a příjmení fyzické osoby nebo názvu právnické osoby, obchodní firmy, obrazového symbolu (loga) nebo ochranné známky, sponzora nebo jeho služby, výrobků nebo jiných výkonů (viz definice sponzorování obsažená v 2 odst. 1 písm. s/ zákona). A právě tato osoba, tj. osoba sponzora, musí být ve sponzorském vzkazu identifikována. Žalované je nutno přisvědčit, že hlavním smyslem uvedeného ustanovení je umožnit divákům (či posluchačům rozhlasových pořadů) zjistit, kdo je sponzorem toho kterého pořadu. Soud se ztotožňuje i s argumentací žalované, že sponzor pořadu musí být ve sponzorském vzkazu identifikován jednoznačným způsobem tak, aby jej divák mohl určit již na základě odvysílaného označení sponzora. Na divácích vskutku nelze spravedlivě požadovat, aby po shlédnutí sponzorského vzkazu byli nuceni následně činit jakékoliv další kroky za účelem odhalení" osoby sponzora jimi sledovaného pořadu, např. dohledávat majitele propagované ochranné známky v databázi Úřadu průmyslového vlastnictví, zkoumat na internetu, který subjekt provozuje webové stránky uvedené ve sponzorském vzkazu, či z různých zdrojů zjišťovat, kdo je skutečným výrobcem výrobku či poskytovatelem služby prezentované ve sponzorském vzkazu apod. Jednoznačná identifikace osoby sponzora konkrétního pořadu je pak nutná i z hlediska možnosti žalované kontrolovat dodržování povinností, které provozovatelům vysílání ukládá 53 odst. 3-5 zákona. Z výše uvedeného vyplývá, že obchodní firma, obrazový symbol (logo) či ochranná známka - jedním z těchto prvků má být podle 53 odst. 1 zákona každý sponzorovaný pořad vždy označen - musí splňovat i další kvalitativní požadavek, a sice musí být způsobilá jednoznačně a bez dalšího identifikovat osobu sponzora. Co se týče obchodní firmy jakožto názvu, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříků, zde problémy nenastanou, neboť se jedná o údaj, jímž je dotyčná osoba jednoznačně identifikována. U ochranné známky tomu tak ale není. Ochrannou známkou totiž může být za podmínek stanovených zákonem č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách jakékoliv označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal, pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby ( 1 cit. zákona). K zákonem vyžadované identifikaci sponzora jistě dojde v případě označení sponzorovaného pořadu ochrannou známkou, která je tvořena nebo jejíž součástí je obchodní firma sponzora. Po shlédnutí fantazijní ochranné známky odvysílané v rámci sponzorského vzkazu však televizní divák nebude, snad s výjimkou známek všeobecně známých, schopen bez dalšího identifikovat osobu jejího vlastníka, který je sponzorem pořadu, nehledě ktomu, že ochrannou známku může na základě licenční smlouvy užívat (a nutno připustit, že i při sponzorování pořadů) též jiný subjekt než její vlastník. Skutečnost, že i taková označení jsou způsobilá odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiného subjektu a plnit tak funkci ochranné známky, nemá z hlediska možnosti diváka bezprostředně identifikovat osobu sponzora konkrétního pořadu žádný význam.

10 pokračování 10 9 Ca 123/2009 Součástí prvního sponzorského vzkazu (Filter) byl nápis FILTER, který je názvem časopisu jakožto výrobku prezentovaného ve sponzorském vzkazu a zároveň slovní ochrannou známkou zapsanou v rejstříku ochranných známek pod č , jejímž vlastníkem je společnost MAFRA MEDIA, s.r.o. Tato ochranná známka ale není ve světle výše uvedeného způsobilá identifikovat sponzora pořadu, protože nelze předpokládat, že televizní divák si po shlédnutí nápisu FILTER uvědomí, kdo je majitelem ochranné známky téhož znění, nehledě k tomu, že bude tento nápis s největší pravděpodobností považovat toliko za název dále prezentovaného časopisu a nikoliv za existující ochrannou známku. Ani v případě druhého sponzorského vzkazu (Dentalalarm) pak nebylo možné zjistit, kdo je osobou sponzorující daný pořad. Pouhý odkaz na webové stránky dentalalarm.cz ani další prvky, z nichž je tento spot tvořen, žádným způsobem osobu sponzora pořadu neidentifikují, neboť z nich ani při nejlepší vůli nelze vyrozumět, že pořad sponzoruje právě žalobcem zmiňovaná Světová zdravotnická organizace. Lze shrnout, že předmětné sponzorské vzkazy sice obsahovaly prezentaci určitého produktu (časopisu Filter, osvětového programu pro zdravé zuby) či prezentaci konkrétních webových stránek (dentalalarm.cz), v rozporu s 53 odst. 1 zákona však neobsahovaly žádné označení, kterým by byl jednoznačně identifikován v sponzor pořadu. Žalovaná tedy postupovala v souladu se zákonem, když napadeným rozhodnutím uložila žalobci podle 60 odst. 1 písm. 1/ zákona pokutu za protiprávní jednání spočívající v nesplnění povinnost stanovené pro vysílání sponzorovaných pořadů v 53 odst. 1 zákona. Senát 9 Ca Městského soudu v Praze si je vědom toho, že názor, který v tomto rozsudku zaujal, je odlišný od názorů vyslovených jinými senáty zdejšího soudu v rozsudcích ze dne č.j. 6 Ca 103/ a ze dne čj. 10 Ca 262/ , má však za to, že svůj odlišný náhled na danou problematiku řádně zdůvodnil. Senát 9 Ca zastává názor, že je třeba rozlišovat mezi fakultativními prvky v podobě označení výrobku, služby, určitého sloganu aj., které mohou, ale nemusí být ve sponzorském vzkazu obsaženy, a obligatorním údajem v podobě obchodní firmy, obrazového symbolu (loga) či ochranné známky, který musí každé označení sponzorovaného pořadu podle 53 odst. 1 zákona obsahovat. Tento obligatorní údaj musí jednoznačným způsobem a bezprostředně identifikovat osobu sponzora tak, aby diváci (i žalovaná) po shlédnutí sponzorského vzkazu věděli, kdo je sponzorem konkrétního pořadu. Informaci o osobě sponzora pořadu, která má být divákům v souladu se zákonem poskytnuta, nelze ztotožňovat s pouhou informací o výrobku či službě sponzora, která může být fakultativním prvkem sponzorského vzkazu. Vzhledem ktomu, že nelze předpokládat, že divák zná výrobce veškerých výrobků, které mohou být prostřednictvím sponzorských vzkazů propagovány, a že si vždy správně spojí propagovaný výrobek s osobou jeho výrobce (a tedy sponzora sledovaného pořadu), samotná informace o výrobku či službě sponzora jako údaj umožňující jednoznačnou identifikaci sponzora pořadu neobstojí, nehledě ktomu, že se vůbec nejedná o údaj vyžadovaný ustanovením 53 odst. 1 zákona, jímž může být toliko obchodní firma, obrazový symbol (logo) či ochranná známka. Ze základní vlastnosti a funkce ochranných známek, kterou je schopnost odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby, pak nelze automaticky dovozovat způsobilost jakékoliv ochranné známky identifikovat při jejím odvysílání v rámci sponzorského vzkazu osobu sponzora pořadu. Ani v případě ochranných známek propagovaných ve sponzorském vzkazu navíc nelze počítat s tím, že diváci znají údaj o tom, kdo je jejich vlastníkem. Pokud jde o argumentaci, kterou žalobce přejal z ové odpovědi JUDr. Ivy Koutné, pracovnice Úřadu průmyslového vlastnictví, na jeho dotaz, soud kní uvádí, že otázka, zdaje podnikatel uvádějící na trh výrobky a služby pod určitým označením povinen

11 pokračování 11 9 Ca 123/2009 mít toto označení chráněno podle zvláštních právních předpisů, s projednávanou věcí vůbec nesouvisí. Ze základní funkce ochranné známky (viz výše), ani z účelu sponzorování pak rozhodně nelze dovozovat, že i uvedení výrobku či služby, které nejsou známkoprávně chráněny, je dostačující pro identifikaci sponzora. Důvody, z nichž vyplývá nesprávnost názoru, že k zákonem požadované identifikaci sponzora postačí údaj o jeho výrobku či službě, byly již soudem rozvedeny shora. Soud pouze pro úplnost dodává, že tento mylný názor není obsažen ani ve vyjádření jmenované pracovnice Úřadu průmyslového vlastnictví, jehož se žalobce dovolává. Zpracovatelka se ve vyjádření mj. zabývá tím, co je přípustným obsahem sponzorského vzkazu ( v rámci sponzorského vzkazu může podnikatelský subjekt užít v podstatě jakékoliv označení..."), nikoliv však otázkou, zdaje ten který údaj obsažený ve sponzorském vzkazu způsobilý identifikovat osobu sponzora. Právě tato otázka byla pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí rozhodující. Poukaz žalobce na Směrnici č. 2007/65/ES o audiovizuálních mediálních službách nelze akceptovat, protože, jak ostatně žalobce sám uvádí, práva a povinnosti plynoucí z uvedené směrnice nebyly dosud transponovány do právního řádu České republiky, a nelze se jich tudíž dovolávat. Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle ust. 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalované žádné náklady v řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze dne 1. července 2009 Za správnost vyhotovení: Pekárková JUDr. Ivanka Havlíková v. r. předsedkyně senátu