Judo v sebeobraně. Seminární práce pro zkoušky trenérů III. třídy

Transkript

1 Judo v sebeobraně Seminární práce pro zkoušky trenérů III. třídy Dominik Liška v Lučanech nad Nisou dne

2 1. Teorie sebeobrany 1.1. Základy sebeobrany 1.2. Sebeobrana a právo Trvající útok na zájem Hrozící útok na zájem Přiměřenost 1.3. Filozofie juda v kontextu sebeobrany 2. Praktické využití juda v sebeobraně 2.1. Princip juda jako základu sebeobrany Princip přirozeného držení těla Princip přizpůsobení Princip porušení soupeřovy rovnováhy vychýlení Princip útoku v okamžiku oslabení soupeře 2.2. Techniky judo v sebeobraně Obrana proti holi Obrana proti noži Obrana proti krátké střelné zbrani 3. Závěr Zdroje Obrazová příloha

3 1. Teorie sebeobrany 1.1. Základy sebeobrany Sebeobrana je souhrn technik, které by měly ochránit napadeného před útočníkem a ochránit jej tak před újmou na zdraví případně před jinými závažnými škodami (majetkovými ). Můžeme rozlišovat několik forem sebeobrany: sebeobrana beze zbraně (chvaty, údery, kopy ), se zbraní (pistole, nůž ) nebo sebeobrana pasivní (útěk, přivolání pomoci ) Sebeobrana a právo Aktivní sebeobrana musí být vždy přiměřená k povaze útoku. Sebeobrany a jejího použití v praxi se dotýkají nejvíce některé paragrafy zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona. První, tedy 13 trestního zákona, nutná obrana: Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. a druhý, tedy 14 trestního zákona, krajní nouze: Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobení následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil. Porovnáme li tedy tyto dva paragrafy a trestně právní instituty nutná obrana a krajní nouze, vidíme zásadní rozdíl především ve způsobeném následku, za určitých okolností může být následek obrany v případě nutné obrany takřka jakýkoliv, u krajní nouze je tento následek jednoznačně limitován, tj. nesmí vzniknout stejný nebo závažnější následek, který hrozil. Aby mohl být uplatněn 13 o nutné obraně musejí být splněny tři základní podmínky: trvající útok na zájem, hrozící útok na zájem, obrana nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Za jednání v nutné obraně lze považovat také pomoc v nouzi druhé osobě (člen rodiny, kamarád apod.) Trvající útok na zájem Z hlediska praktického výkladu práva trvající útok na zájem je splněna útokem již nastalým. Útok na daný zájem (život, zdraví, majetek apod.) může být reálně zahájen fyzicky ale také např. hrozbou namířenou palnou zbraní apod. Pokud je tedy alespoň jedna z těchto podmínek splněna, jedná se už evidentně o napadení, které vyvolává nutnost obranné reakce napadeného.

4 Hrozící útok na zájem Druhá podmínka, tedy hrozící útok na zájem se dá posoudit o něco složitěji a v praxi záleží na právním výkladu toho kterého orgánu činném v trestném řízení. Napadený může být schopen odpozorovat vnější projevy jasně předcházející blížícímu se útoku potencionálního agresora (uchopení zbraně apod.). Pokud se však útočník nenachází v zorném poli napadeného, je podmínka hrozícího útoku takřka nesplnitelná. V tomto případě se přikračuje k definování hrozícího útoku pomocí vzdálenosti dvou osob. Vzdálenost, ze které útok tedy reálně hrozí, čítá 120cm. Na tuto vzdálenost ještě nelze vést útok úderem, je zde však riziko zasažení kopem. Pokud tedy dojde k takovémuto přiblížení a dochází li současně k dalším doprovodným jevům (výhrůžky apod.), lze pokládat druhou podmínku nutné obrany podle 13 trestního zákona za splněnou. Zároveň však nesmíme zapomínat, že akt sebeobrany nikdy nesmí předcházet samotnému útoku, i když je splněna podmínka hrozícího útoku, napadený domnělý útočník se totiž může bránit, že svůj záměr zaútočit nemyslel vážně. Vždy by tedy akce útočníka měla předcházet reakci sebeobraně napadeného Přiměřenost Podíváme li se na otázku přiměřenosti či zcela zjevné nepřiměřenosti blíže, zjistíme, že přiměřenost reakce končí zvládnutím obranné techniky (ať už samotného napadeného či za pomoci dalších osob) a ukončením útoku agresora. Pokud tedy napadený bude pokračovat v obranné technice, přejde tedy fakticky do útoku, nebo bude li se jednat ze strany napadeného o chladnokrevnou formu oplácení, stává se sám agresorem. Jednání napadeného může být však ovliněno různými dalšími faktory, které se mohou stát polehčujícími okolnostmi a ke kterým může být při případném překročení meze přiměřenosti přihlédnuto orgány činnými v trestném řízení. Tyto faktory jsou podle 33 trestního zákona písmena: a) silné rozrušení; f) odvracení útoku nebo jiného nebezpečí, aniž jsou zcela splněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze Filozofie juda v kontextu sebeobrany Zahrneme li judo jako formu sebeobrany, za jejímž účelem byla také původně založena škola Jigora Kana Kodokan Judo, musíme mít neustále na mysli především základní principy juda. V potaz bereme především princip seiryoku zen'yō, tedy vynaložením minimálního úsilí a využitím síly a pohybu soupeře v náš vlastní prospěch, docílíme maximální efektivity provedené techniky, což nám dává do rukou zbraň, s pomocí které jsme schopni se ubránit i mnohem silnějšímu soupeřovi útočníkovi. Zároveň však

5 propojujeme seiryoku zen'yō s jū yoku gō o seisu, což znamená, že jemnost našeho jednání ovládne hrubost soupeře, vždyť také samotný název judo znamená v překladu jemná cesta. Nesmíme však zapomínat ani na druhý princip juda jita kyōei, který nás učí vzájemnému respektu mezi lidmi, a proto bychom na něj měli myslet i při sebeobraně. Nakonec bychom měli vždy vzít v úvahu taktéž jednu ze základních myšlenek samotného zakladatele juda, tedy při provedení sebeobranné techniky bychom vždy měli mít možnost rozhodnout zdali soupeře zraníme, či jej necháme odejít bez újmy, aby se tak mohl poučit a změnit jej odpuštěním a milosrdenstvím k lepšímu. 2. Praktické využití juda v sebeobraně Judo jakožto bojový sport, který byl původně určen taktéž jako forma sebeobrany, v tehdejším pojetí jako styl boje muže proti muži, má široké uplatnění na poli moderní sebeobrany. Přestože se samozřejmě najdou bojová umění, která se orientují takřka výhradně na sebeobranu či na boj muže proti muži (krav maga, sambo ačkoliv to má s judem mnohé společné, apod.), i tak se judo dá celkem vhodně použít jako forma sebeobrany Princip juda jako základu sebeobrany Princip a zásady juda při sebeobraně jsou v podstatě stejné jako u juda závodního. Sumarizovali bychom je asi takto: Zachováním správného držení těla shizen tai, měkkým a pružným pohybem spojeným s nekladením násilného odporu proti tělu útočníka docílíme narušení stability útočníka (provedeme tzv. vychýlení kuzushi) a následně provedeme vhodnou techniku k jeho zneškodnění. Pro provedení sebeobranné techniky musíme být vždy v co nejlepším psychickém stavu, jelikož právě ten je jedním z rozhodujících faktorů pro správné provedení techniky, některé zdroje uvádějí, že až 70% sebeobrany tvoří psychická a strategická příprava, kdežto pouze 30% příprava fyzická. Je nesmírně důležité udržet chladnou hlavu i ve stresové situaci, jakou momenty, při kterých sebeobranu využíváme, jsou. Psychického uklidnění dosáhneme především pečlivým a opakovaným tréninkem, tak abychom si většinu technik zautomatizovali. Již staří mistři válečnického umění rozlišovali tzv. čtyři choroby ducha, kterými je naše psychika oslabována a ničena, jsou jimi: strach; bázlivost; pochybovačnost a nerozhodnost. Chceme li tedy provádět nejenom sebeobranné techniky ale i závodní judo, měli bychom se jich vyvarovat Princip přirozeného držení těla Princip správného přirozeného držení těla shizentai no ri je v podstatě stejný jako u většiny bojových akcí. Je nutné mít na zřeteli především několik podstatných věcí: za

6 žádných okolností nesmíme nechat soupeře nás donutit ke ztrátě rovnováhy; musíme být vždy schopni provést nutnou akci; musíme neustále zachovávat správné držení těla, abychom mohli okamžitě použít všech soustředěných sil. Správné držení těla je takové, které nám umožní neustále sledovat soupeře, abychom vždy mohli dostatečně rychle reagovat na jeho pohyb či akce. Při pozorování soupeři hledíme do obličeje, nikoliv však upřeně, ale tak abychom si udrželi co největší zorný úhel pohledu, a mohli tak správně vyhodnotit nastalou situaci. Při správném postoji máme nohy rozkročené přibližně na šíři ramen a špičky chodidel mírně vytočeny od sebe. Částečně se pokrčíme v kolenou, abychom rozložili váhu rovnoměrně na celé plochy chodidel. Trup držíme vzpřímeně a snažíme se držet celé tělo uvolněné, a tedy snadno ovladatelné. Tento postoj pak předchází všem obranným akcím. Většina obranných technik je doprovázena chůzi, která musí být taktéž prováděna správně. Jak při judu závodním, tak při sebeobraně praktikujeme chůzi cugi ashi. Využíváme klouzavého pohybu a stálého rovnoměrného zatížení obou chodidel, která nikdy nekřížíme. Zároveň při chůzi zůstáváme na pokrčených nohách, čímž docílíme snížení těžiště, tedy větší stability Princip přizpůsobení Princip přizpůsobení vychází především z principu seiryoku zen'yō. Při provádění všech sebeobraných technik neklademe odpor soupeřově síle, naopak se ji přizpůsobíme a využijeme v náš prospěch. Nesmíme však zapomínat na to, že musíme stále udržovat vlastní rovnováhu, čehož docílíme udržováním správného odstupu od soupeře a uchráníme se tak před přímým působením soupeřovi síly. Tento odstup se nazývá, podle starého šermířského umění Ken jecu, krok pro sek mečem. Vzdálenost se tedy mění úměrně rychlosti soupeřova pohybu. Musíme být zároveň schopni odhadnout včas moment soupeřova útoku, abychom mohli provést správná a včasná opatření. Existují dvě možnosti soupeřova útoku holýma rukama. Podle těchto dvou možností pak rozlišujeme obranný pohyb. Pokud soupeř zaútočí skokem, přičemž se nás snaží udeřit, strčit, kopnout apod., uhýbáme tělem a zároveň odrážíme útočící soupeřovi ruce malíkovou hranou paže. Pokud se nás útočník snaží uchopit za ruce aby s nimi mohl manipulovat, opět využijeme malíkovou hranu našich paží, abychom se dostali z jeho sevření. Při provádění obou technik je nesmírně důležité neklást útočníkovi násilný odpor, nýbrž pomocí vhodného pohybu využít jeho sílu v náš prospěch. Pokud však se soupeřovi podaří nás, pro něj vhodně, uchopit, musíme naopak odstup minimalizovat, abychom zachovali stabilitu a snažíme se z jeho úchopu vymanit pomocí technik boje o úchop kumi kata. Je vhodné si tyto techniky osvojit především prostřednictvím cvičného boje randori.

7 Princip porušení soupeřovy rovnováhy vychýlení Dalším ze sebeobranných principů je princip porušení soupeřovy rovnováhy, ve stručnosti jde o vychýlení. Jedná se o stejný princip kuzushi vychýlení jako v závodním judu. Vychýlení je alfou a omegou vlastní sebobranné akce, protože při správném vychýlení buď soupeře dostaneme do ideální polohy pro svou vlastní protiakci, nebo mu minimálně znemožníme provést jeho útočnou akci, např. zvedne li útočník pěst k úderu a my narušíme jeho rovnováhu tlakem nebo zatažením, není schopen provést úder se zamýšlenou přesností a sílou. Jelikož však v reálné sebeobraně budeme útočníka těžko vychylovat za límec nebo rukáv podobně jako soupeře v kimoně, nejúčinnějším způsobem vychýlení je přímý úder do brady, tento je však proveditelný pouze pokud útočník není plně koncentrován, pokud tedy koncentrován je, nezbývá nám, než dostat pod kontrolu část těla, kterou bude nejspíše útočit a tím útočníka vyvést z rovnováhy Princip útoku v okamžiku oslabení soupeře Principem útoku v okamžiku oslabení soupeře rozumějme využití soupeřových slabých míst v náš prospěch pro zdárné provedení vlastní obranné techniky. Slabým místem chápeme zjevně oslabené místo, které vzniká z důsledku fyzického oslabení nebo je vyvoláno psychickým stavem. Abychom byli schopni odpozorovat toto slabé místo je potřeba usilovného a dlouhého tréninku tzv. školeného pohledu me cuke. Rozlišujeme dva druhy tohoto pohledu. Prvním druhem je pohled soupeřovi do tváře a očí, který je nejpřirozenějším pohledem. V zásadě jde o to, dívat se soupeřovi neustále, bez těkání nebo bloudění očima, do tváře a očí a z tohoto pohledu následně vyčíst soupeřovy úmysly, odhadnout jeho slabá místa, případně jej rozhodit po psychické stránce. Druhým typem je pohled spojený s dotykem, při kterém úzce spolupracuje vjem zrakový s hmatem. Rukama jsme schopni odhalit soupeřovu nejistotu či zamýšlený pohyb o rozhodující chvilku dříve, což nám značně usnadňuje vlastní sebeobrannou akci. Abychom byli schopni provést jak vychýlení, tak samotný protiútok, je příhodné vystihnout jeden ze tří ideálních momentů pro začátek celé akce. První moment sen no sen se objevuje ve chvíli, kdy odpozorujeme či vycítíme, že soupeř každou chvílí započne svůj útok, pravě tehdy se totiž naskýtá příležitost k útoku vlastnímu, jelikož se objevuje možnost, že si útočník celou akci nepřipravil dostatečně nebo na chvíli polevil v pozornosti, aby se mohl plně soustředit na útok. Druhý moment tai no sen se objevuje ve chvíli, kdy jsme promeškali první příležitost k protiakci. Soupeřův útok tedy již započal, avšak stále zde otevírá možnost sebeobranné techniky soupeřova nesoustředěnost nebo špatné technické provedení útoku. Právě těchto nedostatků pak můžeme využít v náš prospěch. Ve třetím momentu go no sen začíná obrana až po vlastním útoku zezadu a je tedy důležité, aby proběhl co

8 nejrychleji, ještě než soupeřův útok bude dostatečně účinný. V tomto případě je nejdůležitější, co nejrychleji se vyhnout přímému působení soupeřovy síly tak, aby vyšla vniveč. Právě tímto úhybem docílíme taktéž toho, že soupeř bude na chvíli oslaben, což otevírá šanci k protiútoku Techniky judo v sebeobraně Rozhodl jsem se do mé práce zařadit především soutěžní techniky, z toho důvodu že jsou více používané a co se týče úderů a kopů v této oblasti excelují jiná a vhodnější bojová umění (karate, muayi thai apod.). Ačkoliv však chápu, že právě techniky úderů a kopů ate waza, které jsou v závodním judu zakázány, tvoří důležitou roli v sebeobranných akcích Obrana proti holi V potaz musíme brát dvě možnosti, při kterých může při obraně proti holi dojít. První nastane ve chvíli, kdy útočník ještě nemá zbraň zcela připravenou, nebo právě provádí výrazný nápřah. V takovém případě co nejrychleji zkrátíme vzdálenost mezi námi a útočníkem a provedeme rychlou protiakci, v pořadí: kop, úder, kop kolenem, chvat. Pokud však má soupeř hůl již připravenou volíme odpoutání od soupeře za účelem získání výhodnější zbraně, prostředku k obraně, taktické výhody. Pokud soupeř poleví v koncentraci, nebo provádí li výrazný nápřah začneme obranou techniku. Vede li soupeř útok shora, zaujmeme bojový postoj s jednou nohou mírně vpředu (mírný stoj rozkročný, pokrčení v kolenou) a počkáme než soupeř dostane na mez zásahu, zkrátíme vzdálenost na těsnou a zablokujeme útočníkovu paži a zneškodníme jej nasazením páky ude garami. Drží li soupeř hůl oběma rukama, je výhodnější místo páky použít techniku o soto gari. Pokud se soupeř chystá zaútočit bodnutím holí, je třeba být připraven na bleskurychlou reakci. Jakmile útočník zkrátí vzdálenost a provede útok, zakročíme pravou nohou, abychom se vyhnuli holi, zachytíme jeho zápěstí, vytočíme paži loktem vzhůru a nasadíme páku ude hišigi ude gatame Obrana proti noži Pokud útočník není zcela připraven k útoku (např. teprve vytahuje nůž), zaútočíme zablokováním ruky se zbraní a provedením techniky vyvolávající prudkou bolest (lámání zápěstí, tvrdý kop apod.). Jestliže soupeř už zbraň vytáhl pokusíme se od něj odpoutat a získat výhodnější zbraň, prostředek k obraně, taktickou výhodu. Během samotné obrany se snažíme udržovat odstup za výpadovou vzdáleností. Volba způsobu obrany nenahrává příliš judistickým technikám, jelikož při jejich použití hrozí vysoké riziko zranění útočníkem (kolem 50%). Při výběru obrany tedy dáme přednost (podle upřednostnění): výhodnější zbrani

9 nebo prostředku (hůl, deštník, židle ) a bočnímu kopu. V případě bodného výpadu nebo útoku vrchním obloukem s nožem postupujeme obdobně jako u hole Obrana proti krátké střelné zbrani Obrana proti krátké střelné zbrani má většinou šanci na úspěch pouze v bezprostřední vzálenosti obou osob. Důležitá při obraně je především rychlost a překvapivost útok, aby útočník nestihl zareagovat a vystřelit. Pokud útočník zbraň teprve vytahuje je třeba co nejdříve zablokovat ruku se zbraní. Pokud ji již vytáhl snažíme se útočníka uklidnit nebo jinak vytvořit prodlevu, abychom byli schopni se co nejvíce přiblížit. Nesmíme nikdy v útočníkovi předčasně vyvolat pocit ohrožení, riskovali bychom tím výstřel. Při ohrožování zbraní z blískosti zepředu, co nejrychleji provedeme výpad, vychýlíme zbraň z původního směru a nasadíme páku na zápěstí. Pokud nás útočník ohrožuje zbraní zezadu, je nejdůležitější správný odhad pozice zbraně. Pomoci si v tomto případě můžeme zkrácením vzdálenosti až na dotyk se zbraní. Rychlým otočením, zablokováním soupeřova zápěstí v podpaždí, tlakem vzhůru na loket, použitím kopu a následným chvatem o soto gari, ogoši nebo tomoe nage, zneškodníme protivníka. 3. Závěr Ačkoliv existují bojová umění účelovější pro sebeobranné použití, jejichž hlavní výhodou je, že není potřeba být v bezprostředním kontaktu s útočníkem, je judo, dle mého názoru vysoce použitelné především v situacích, které neumožňují méně kontaktní souboj. Možná i směrem sebeobrany by se mohlo judo částečně ubírat v rámci popularizace. Vezmeme li v úvahu, že v současné době narůstá poptávka po kurzech sebeobrany, zjistíme, že právě tento trend by mohl být pro judo značně výhodný. Pokud by, především menší kluby, otevřely kurz sebeobrany zaměřenými na techniky a částečně také na filozofii juda, získaly by tak nové frekventanty, kteří by pomohli plnit oddílový účet a dopomáhat tak k rozvoji závodního juda, popřípadě by sami účastníci těchto kurzů časem přešli k samotnému judu, ať už na hobby úrovni, nebo na úrovni závodní.

10 Zdroje a pravo.html defense bakalářská práce: Soutěžní a nesoutěžní techniky judo a jejich aplikace v reálné sebeobraně od Michala Schwerstchala Speciální tělesná výchova SOŠ OOM Brno: Princip juda jako základ sebeobrany

11 Obrazová příloha Obrana proti holi

12 Obrana proti noži

13 Obrana proti krátké střelné zbrani