Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici FENOFÁZE RÉVY VINNÉ

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici FENOFÁZE RÉVY VINNÉ Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Ing. Radek Sotolář Vypracoval: Radovan Besednjak Lednice 2008

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Fenofáze révy vinné vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici dne: Podpis..

3 Děkuji vedoucímu bakalářské práce Ing. Radku Sotolářovi za odborné vedení práce, věnovaný čas, vstřícnost a ochotu při řešení, cenné rady a připomínky v průběhu zpracování mé bakalářské práce. Dále chci poděkovat Ing. Vítu Ruckému za poskytnutí informací pro vypracování práce a možnosti provádět pozorování ve vinici ÚKZÚZ Znojmo - Oblekovice

4 OBSAH 1. Úvod Cíl práce Literární část Réva vinná její původ a vznik odrůd Podrod Muscadinia Podrod Euvitis Morfologie révy vinné Podzemní orgány Nadzemní orgány Dřevnaté části révového keře Nezdřevnatělé části révového keře Fenofáze révy vinné Fenofáze slzení a rašení Fenofáze prodlužovacího růstu Fenofáze kvetení Fenofáze vyzrávání plodů a dřeva Dormance zimních oček a období klidu Fenologická stupnice růstových fází révy vinné Materiál a metody Popis stanoviště Rozdělení révy vinné a odrůd Odrůdy zapsané ve Státní odrůdové knize ČR (2007) Vybrané odrůdy révy vinné Vegetační údaje odrůd podle klasifikátoru používaného ÚKZÚZ Výsledky práce Diskuse.. 43

5 6. Závěr Souhrn Summary Seznam použité literatury Seznam příloh 53

6 1. Úvod Vinařství a vinohradnictví prošlo od svých skromných prvopočátků až po dnešní dobu dlouhým vývojem. Jeho vývoj je téměř tak dlouhý jako lidstvo samo. V době svého největšího rozmachu zaujímala Říše římská značnou část Evropy. Římská kultura, jejíž součástí bylo i pěstování révy, výroba vína a samozřejmě i jeho konzumace, se na naše území dostávala díky obchodníkům a římským vojskům. K největšímu rozšíření révy došlo v období římských výbojů. Prokazatelné počátky moravského vinohradnictví se datují do 2-3. n.l. století při postupném pronikání římských legií caesara Marca Aurelia Antonia ( po Kristu) do Uher, Rakous, Slovenska a na Moravu - tehdy Pannonie a Germanie (tvz. Markomanské války n.l.), a pak zejména Marca Aurelia Proba Augusta ( po Kristu). Introdukovány byly zejména odrůdy Malvasia a Chrupky. Nasvědčují tomu vykopávky na tzv.,,římském vrchu u někdejšího Mušova pod Pálavou, kde byly nalezeny zbytky římské stanice X. legie Legio Decima Geminia Pia Fidelis z Vindobony (dnešní Vídeň), které kromě jiného ukrývaly i zachovalý vinařský nůž. Kolem Dunaje (hraniční řeka) působilo 12 různých legií a jen přímo na Dunaji v největším zdejším castru Carnuntu (naproti Děvínu) byla posádkou Legie XIV. Martia Victrix, pak ona Legie X. Gemina z Vindobony (Vídeň), Legie I. Adiutrix v Brigetiu (Komárno) a Legie II. Adiutrix v Aquincu (Budapešť) a setrvaly zde (byť s občasnou výměnou garnizon) až do konce římského období. S větší jistotou můžeme tvrdit, že ke značnému rozšíření vinic na našem území došlo v období Velkomoravské říše, tedy během 9. a 10. století našeho letopočtu. Významnou roli v šíření vinařství v raném středověku u nás hrály klášterní komunity. Byli to paradoxně ti, kteří se rozhodli pro mnišský život v klášterech, kdo zakládali vinice, pěstovali révu vinnou a vyráběli víno. V klášteře na Břevnově, který spoluzaložen a vysvěcen pražským biskupem svatým Vojtěchem, pěstovali benediktinští mniši révu vinnou a vyráběli víno od roku 933. Nejstarší dochovaný záznam o českých vinicích je z roku 1057, kdy kníže Spytihněv II. věnoval vinice poblíž Litoměřic tamějšímu kapitulnímu kostelu. První písemná zmínka - 5 -

7 o vinicích na Moravě je z roku 1101 a nachází se v zakládací listině dalšího benediktinského kláštera v Třebíči, který obdarován několika vinicemi. Podle dalších zpráv podpořil rozvoj vinohradnictví na Moravě roku 1202 cisterciáci z kláštera ve Velehradě u Uherského Hradiště zakládáním vinic ve Skoršicích u Hustopečí. Rozvoj moravského vinařství ve středověku dokládá i nejstarší text viničního řádu a horenského práva z roku 1281, vztahující se na církevní majetky v okolí Kroměříže. Během celého 13. stoletím zásluhou klášterů hromadně zakládaly souvislé celky vinic. Na nich byly vysázeny odrůdy révy vinné z Francie a Německa a uplatněny i tamní způsoby pěstování révy. Ucelené výsadby na svazích se daly lépe ochránit proti zlovůli lidí i před zvěří. Lépe se dal kontrolovat i pěstitelský stav vinic. V raném obliba vína rostla a réva vinná se začala objevovat i v okolí panských sídel a především měst. V roce 1355 bylo vinařství natolik rozšířené, že moravský markrabě Jan Jindřich vydal vzorový viniční řád pro Moravu a městská rada v Brně vydala nařízení o povinném zápisu vinic měšťanů do berních knih, aby z vinic mohli být vybírány městské dávky. Rozkvět našeho vinařství nastal v průběhu 14. Století za vlády císaře Karla IV., který dal do Čech přivést révu z Burgundska a Porýní. V jeho době byla některá města, především Praha a Brno, v oblasti obchodování s vínem na vysoké evropské úrovni. Císař Karel nejen podporoval rozvoj vinohradnictví, ale dal mu i právní rámec ve formě královského mandátu roku V něm nařizoval zakládání vinic na vhodných místech. Současně zřídil úřad perkmistra hor viničních, a to nejen v Praze a Litoměřicích, ale i v dalších městech. Nařízení osvobozovalo majitele nově založené vinice od všech daní a dávek po dobu dvanácti let, stanovilo i velikost vinice a trest tomu, kdo by chtěl vinici škodit. V Karlových šlépějích kráčel také jeho nejstarší syn Václav IV. Z nejstaršího dochovaného urbáře z roku 1414 je zřejmý nárůst ploch vinic na Moravě v průběhu celého 14. Století. Na počátku 15. století v období husitských válek došlo ke zničení mnoha vinic, k obléhání i vypálení některých vinařských měst a utlumení obchodu s vínem. Situace se zlepšila v 2. polovině 15. století za vlády husitského krále Jiřího z Poděbrad a jeho nástupce Vladislava Jagellonského, kdy naše vinařství dosáhlo svého vrcholu. Patnácté století se vyznačovalo vzestupem ploch vinic na českém a moravském venkově. Vinice kolem měst zakládali rovněž méně majetní měšťané. Za Ferdinandova panování vydal - 6 -

8 roku 1558 pražský učitel Jan Had první český psaný odborný spis o pěstování révy a výrobě vína pod názvem Vinice v jakém položení býti má a jakým způsobem člověk má ji dělati, aby toho hojný oužitek mohl míti, v němž jsou krásnou starou češtinou popsány nejen tehdy pěstované odrůdy révy vinné, ale i provádění viničních prací v této době. V průběhu 16. století rozloha vinic v Čechách i na Moravě kulminovala. Podle dobových zpráv obhospodařovali moravští vinaři okolo hektarů vinic, zatímco v Čechách byla jejich výměra menší, snad kolem hektarů. Hlavní úpadek městského vinařství nastal v období třicetileté války, tedy v letech Po odeznění třicetileté války nastal opět rozmach vinařství na Moravě. Sto let po jejím konci, roku 1748, byly viniční plochy do značné míry obnoveny. V té době je vedeno hektarů vinic a jejich plocha nadále narůstala. V průběhu 19. století přispěl k úpadku také rozvoj pivovarnictví, stoupající dovoz zahraničních vín a v neposlední řadě choroby révy vinné. Ve třicátých letech bylo na Moravě ještě hektarů vinic, ale jejich plocha nezadržitelně klesala. České vinice mizely daleko rychleji, zbylo zde asi jen kolem hektarů. Snaha o povznesení českého a moravského vinařství vedla k zakládání škol pro vyškolení zdatnějších odborníků v oblasti pěstování révy a výroby vína. Roku 1868 tak vznikla vinařská škola ve Znojmě, 1873 ve Valticích, 1882 v Mělníku, 1885 v Bzenci a roku 1903 v Mikulově. Skutečná katastrofa pro celé evropské vinařství přišla po roce Od té doby byly vinice v Evropě doslova pleněny škůdcem náhodně dovezeným na amerických sazenicích okrasné révy. Phylloxera vastatrix Planch. neboli révokaz, mšice žijící na kořenech révy vinné, postupně ničil veškeré vinice osázené pravokořennou evropskou révou. Révokaz byl na našem území objeven roku 1890 v Šatově, o desetiletí později v Dolních Dunajovicích, Perné, Čejkovicích a Hustopečích. Kromě révokazu se z Ameriky do Evropy dostaly houbové choroby padlí (Uncinula necator Burr.) a plíseň révová (Plasmopara viticola Berk. a Curt.), které napadají listy a hrozny. Dne 26. května 1995 byl v České republice přijat a 1. září 1995 nabyl účinnosti zákon č. 115/ 1995 Sb. o vinohradnictví a vinařství, zkráceně označovaný jako vinařský zákon. Tento zákon byl následně novelizován a to zákonem č. 216/2000 Sb. který se ještě více přiblížil evropským normám a nově vymezil množství pojmů, které předchozí právní úprava postrádala. Podle odborníků představovala přijatá novela harmonizaci - 7 -

9 s evropskými předpisy pouze z 40%. Byla proto vypracována novela další, ve formě zákona č. 50/2002 Sb. ze dne 11. ledna Tyto dvě novely byly připraveny tak, aby v zásadních záležitostech již byly v souladu s předpisy Evropské unie. Dne 29. dubna 2004 byl tedy přijat a 1. května 2004 vstoupil v platnost zákon č. 321/2004 Sb. o vinohradnictví a vinařství, který zahrnuje množství odkazů na Nařízení Rady Evropského společenství a podrobně upravuje pouze problémy týkající se specificky naší republiky (KRAUS a kol., 2005)

10 2. Cíl práce Cílem této práce bylo prostudovat literární zdroje pojednávající o zadané problematice, dále charakterizovat jednotlivé etapy vývoje révy vinné během vegetačního cyklu. Tyto vývojové etapy nazýváme fenofáze révy vinné. U vybraných nově registrovaných odrůd révy vinné sledovat a zaznamenat nástupy těchto jednotlivých fenofází

11 3. Literární část 3. 1 Réva vinná její původ a vznik odrůd Réva vinná lesní (Vitis vinifera, L. ssp. silvestris, Hegi.) je poddruhem, jehož malá semena s krátkým nosíkem byla zjištěna v četných nálezech ve vrchních vrstvách třetihor v období pliocénu. Réva lesní se vyskytovala v Evropě dříve, nežli vznikly kulturní odrůdy révy vinné (Vitis vinifera, L. ssp. sativa, Hegi), a lze proto předpokládat vznik kulturních odrůd z révy lesní uvědomělou činností člověka. Původní v přírodě vzniklé odrůdy se dělí podle místa vzniku a podle agrobiologických vlastností do geograficko-ekologických skupin. Nejstarší je skupina černomořská, zahrnující dvě podskupiny. Podskupinu gruzínských odrůd a podskupinu odrůd balkánských. Gruzínské odrůdy vznikly na izolovaných a ekologicky vymezených stanovištích kavkazských údolí. Jsou to odrůdy s vyhraněnými vlastnostmi, vhodnými pro výrobu vín, která tiší žízeň. Podskupina balkánských odrůd není zdaleka tak homogenní jako podskupina předešlá. Většina odrůd je všestranně využitelných jak k jídlu, tak k výrobě vína. Skupina západní je po výrobu vysoce jakostních vín nejdůležitější. Jsou to odrůdy, které vznikaly vzájemným křížením odrůd černomořských na území jižní a západní Evropy nebo jejich samovolným křížením s révou lesní. Skupin a východní je odvozena od zvláštního ekotypu révy lesní sladkolisté, která se vyskytovala v okolí Kaspického moře. Patří sem odrůdy s většími hrozny a bobulemi, které mají lákavě vybarvenou slupku, chruplavou, sladkou případně aromatickou dužinu. Z paleontologických objevů je zřejmé, že se révovité rostliny vyrůstaly na nejrůznějších místech naší planety. Všechny druhy révy vinné se řadí mezi 14 rodů čeledi Vitaceae Juss. Většina druhů pochází ze Severní Ameriky a z Asie a jen málokteré jsou vhodné pro chladnější i tropické oblasti. Postupně se vytvořilo několik druhů rodu Vitis spp., adaptovaných k určitým ekologickým podmínkám. Rod Vitis spp. dělí různí badatelé do různého počtu sekcí. PLANCHON J.E. (1887) jako první uvádí dvě sekce: I. Muscadinia (n = 20) a II. Euvitis (n = 19) s 9 sériemi, které později rozšířil P.GALET (2000) na 11 sekcí, dle morfologie a místa výskytu jednotlivých druhů

12 Tabulka č. 1: Rozdíly mezi podrody révy vinné dle Galeta (1998) Podrod Euvitis - základní počet chromozomů je 2n=38 - borka se odlupuje v celých pásech - sekundární lýko má střídající se (tangenciální) vrstvy tvrdého a měkkého lýka - dřevo je měkké s velkými cévami - řez výhonu je vždy eliptický a nikdy čtyřúhelníkový - má přepážku (diafragmu), která přerušuje dřeň v nodech - úponky jsou naproti listu, dvoj nebo trojvidličnaté - má vlnaté, štětinkovité či speciální typy vlásků na vegetativních orgánech - hrozny mají mnoho bobulí, které se drží pevně stopky i po dosažení plné zralosti - bobule mají vhodný obsah cukrů i kyselin pro přímý konzum, výrobu šťáv i vína - semena jsou hruškovitého tvaru - listy jsou obvykle dlanité s 5 základními žilkami Podrod Muscadinia - základní počet chromozomů je 2n=40 - borka se neodlupuje, výhony mají nápadné lenticely - lýková vlákna druhotného lýka jsou umístěna na okraji - dřevo je tvrdé bez velkých cév s malou dření - chybí diafragma, dřeň je nepřerušovaná - úponky jsou naproti listu, jsou jednoduché - vegetativní část rostliny je vždy lysá - hrozny mají poměrně málo bobulí, které dozrávají nestejnoměrně a po dosažení zralosti opadávají - bobule jsou dužnaté s malým obsahem šťávy, mohou být konzumovány čerstvé, ale z důvodu nízké koncentrace cukru jsou nevhodné pro výrobu vína - semena jsou loďovitého tvaru s oválnou chalázou, při okraji s brázdami a hřbety - listy jsou vždy dlanité, slabě laločnaté či bez zřetelných laloků

13 Podrod Muscadinia (Planchon) Galet Podrod Muscadinia Galet obsahuje pouze 3 divoké druhy. Od ostatních druhů se liší tím, že mají vyšší počet chromozomů (2n=40) než ostatní druhy rodu Vitis spp.(2n=38). Druh Vitis rotundifolia Michaux je domácí na jihovýchodě USA, Vitis munsoniana Simpson se nalézá na východním pobřeží poblíž hranic USA s Mexikem a Vitis popenoi Fennell je dosud málo známý druh, který byl nalezen v Mexiku (MULLINS a kol., 1992). Nejvýznamnější z této skupiny je Vitis rotundifolia Mich., který je významný svou velmi dobrou rezistencí k chorobám, jakož i jedinečnou chutí a aromatem (LU a kol., 2000). Křížení druhu Vitis vinifera L. s druhem Vitis rotundifolia Michaux. a zisk dobré kvality plodů s vyšší odolností až rezistencí k chorobám a škůdcům byl cílem šlechtitelů révy již v 19. století Podrod Euvitis (Planchon) Galet Druhým podrodem rodu Vitis spp. je podrod Euvitis, který má asi 70 druhů pocházejících ze tří areálů rozšíření. Nejvíce jich vyrůstá v lesích Severní Ameriky a Kanady. Díky odolnosti proti mnohým škodlivým činitelům se některé z amerických rév využívají ve šlechtění k tvorbě podnoží odolných proti révokazu. Z Evropy pochází jediný druh - réva evropská, nazývaná též réva ušlechtilá Vitis vinifera L. Tento druh má dva podrody. Réva vinná lesní (V. vinifera L. subsp. sylvestris Hegi) je planým poddruhem vyskytujícím se volně rostoucí v lesích Evropy. Pochází patrně z oblasti Kavkazu a byla postupně hojně šlechtěna vyspělými kulturami v oblasti Orientu a východního Středomoří. Odtud se pak dostaly vyselektované odrůdy k Féničanům, poté prostřednictvím Řeků do západní Evropy a nakonec je Římané rozšířily do celé Evropy. Jedná se o předchůdce dnes pěstovaných kulturních odrůd révy vinné, které náležejí k révě vinné pravé (V. vinifera L. subsp. sativa Hegi). Předpokládá se, že evropská réva, podobně jako ostatní révovité rostliny, byla původně keřovitou dvoudomou rostlinou. Vyrůstala nejčastěji na slunných místech lesostepi. Její význačnou vlastností byla světlomilnost, která se stala hlavním impulsem jejího dalšího vývoje. Když les postupně pohlcoval slunná místa lesostepi, byl by

14 keřovitou révu zadusil. Nebyla přizpůsobena k vytváření tlustého a vysokého samonosného kmene, který by nesl její korunu v úrovni listových korun ostatních stromů lesa. Ve stinném prostředí lesa zápasily keře révy s nedostatkem světla. Snažily se prodlužovat své letorosty. Proto se u nich postupně změnilo původní monopodiální větvení letorostů na větvení kombinované monopodiálně sympodiální. Při původním monopodiálním větvení byly hlavní i postranní osy rostliny zakončeny květenstvími. To neumožňovalo nepřetržitý růst během vegetace. Kombinované větvení umožnilo vznik květenství po straně hlavní osy, která se mohla nerušeně prodlužovat. Sympodiální článek osy roste tak, že se jeho vrchol odkloní do strany a v úžlabí vrcholového meristému vznikne článek další. Původní vrchol, který se odklonil do strany, vytvoří buď květenství, nebo úponku k zachycení letorostu na opěře. Proto vidíme na jednoletém vyzrálém dřevě evropské révy, kterému říkáme réví, rozdílně formované články (internodia). Vždy jen jeden článek bez úponky, což je původní monopodiální větvení, a pak jsou dva články s úponkou nebo květenstvím, což je později vyvinuté větvení sympodiální. Jeden článek bez úponky a dva s úponkou tvoří trojčlen. Trojčleny jsou morfologickou jednotkou větvení, která má svůj růstový rytmus. Článek bez úponky je nejkratší, pak následuje středně dlouhé sympodium a nakonec nejdelší článek, což je druhé sympodium. Tento rytmus se opakuje po celé délce réví. Rychlý růst letorostů révy je nutný k tomu, aby nebyla réva potlačena mohutnějšími dřevinami okolního lesa. Spolu s přeměnou na liánu se v révě vyvinula a silně zakotvila její důležitá vlastnost polarita neboli apikální dominance. Projevuje se růstovou převahou letorostů vyrůstajících z oček postavených blízko vrcholové části. Součastně se projevuje zábranou rašení oček na bázi dlouhých, svisle postavených výhonů. Jako důsledek liánovitého vývoje vznikl u vinné révy velký kořenový systém, který vlivem polarity prorůstá hluboko do spodních horizontů a obepíná velký půdní prostor. Kořeny révy neslouží jen k příjmu a vedení vody a minerálních látek, ale jsou důležitým orgánem k ukládání zásob. Kromě kořenového systému je část zásobních látek uložena též v réví, hlavně v kolénkách (nodech), a to v jejich přepážce (diafragma), která v tomto místě předěluje dřeňový válec a zpevňuje stavbu réví. Zásobní živiny v kolénkách slouží k rychlému vyrašení oček a k počátečnímu růstu letorostů. Révovité rostliny jsou teplomilné. Vyznačují se vysokým tepelným prahem, což značí, že začínají rašit až při poměrně vysoké teplotě. U evropské vinné révy je

15 k tomu zapotřebí průměrná denní teplota 10 o C. Tu označujeme jako aktivní teplotu nebo též vegetační nulu pro Vitis vinifera L. Pro révu vinnou je charakteristický intenzivní průběh životních dějů. Její listy mají poměrně velkou listovou čepel, která bývá bohatě členěna, aby bylo dosaženo optimálního postavení vzhledem k dopadu slunečních paprsků. Čepel má intenzivně členěnou nervaturu, což umožňuje rychlý přívod vody a odvod asimilátů. Mohutná asimilační činnost souvisí též se značnou energií dýchání. Dýchací kvocient révy vinné je nízký a tvoří se velké množství organických kyselin. Převládá kyselina jablečná hlavně v chladnějších podmínkách růstu a při nižší intenzitě světla v listové koruně, což se projevuje negativně na jakost plodů i v kultuře pěstované révy, když jsou keře zastíněné nebo zahuštěné (KRAUS a kol., 2000). Vinná réva také každoročně reguluje při jarním rašení počet rašících oček v závislosti na podmínkách vlhkosti a výživy. Na volně rostoucí rostlině révy nikdy nevyraší všechna očka, která se v předchozím roce vytvořila. Jedna třetina až jedna polovina oček zůstává na rostlině v klidu. Jsou to tzv. spící očka. U révy vinné jsou růst a plodnost ve velmi úzkém vzájemném vztahu. Projevují se na témž orgánu na zeleném letorostu, který vyrostl ze zimního očka. Plodnost každého letorostu je určována podmínkami minulého vegetačního období, kdy se vyvíjelo očko, z něhož letorost vyrostl. Každé očko na réví je schopno přinést plodný letorost, jestliže se vyvíjelo za vhodných povětrnostních podmínek a při odpovídajícím přísunu vody a živin

16 3. 2 Morfologie révy vinné Révový keř je vytrvalou, dřevitou rostlinou, která se skládá z dvou částí, nadzemní a podzemní části. Zdřevnatělé části révového keře jsou kořeny, staré dřevo, dvouleté dřevo a letorosty. Nezdřevnatělé části révového keře pupeny, listy, zálistky, úponky, květenství, hrozen, bobule, semena Podzemní orgány Kořenový systém révy vinné je tvořen kořenovým kmenem, který vznikl jako řízek odolné podnožové révy a na něm je naštěpována ušlechtilá odrůda. Na kořenovém kmeni jsou patrné kořeny vedlejší (postranní či středové) a na spodním konci kořeny hlavní (patní), které bývají mohutnější a jsou rozvětveny v závislosti na vlastnostech podnože. Vytváří se tak mělký či hluboký kořenový systém. Hlavní kořeny zásobují keř vodou a minerálními látkami a upevňují rostlinu v půdě. Podle půdních podmínek a hloubky spodní vody mohou kořeny dosahovat délky až 6 10 m. Největší část kořenů se rozrůstá v hloubce do 1 m. Postraní kořeny vyrůstají ze střední části kořenového kmene, nejčastěji z nodií. Nejvíce se jich nachází v hloubce 0,15 0, 45 m. Zde se rozrůstají, vytvářejí množství kořenového vlášení, které čerpá pro rostlinu živiny. Častým zpracováním půdy kypřením podporujeme rozvoj postraních kořenů, a tím zabezpečujeme i dobrou výživu a růst révového keře. Někdy mohou ze spodní části kmene ušlechtilé odrůdy vyrůstat také povrchové kořeny rosné, jsou nežádoucí, a proto se musí odstraňovat, aby se keř nestal pravokořenným a tím náchylným k napadení révokazem. Mohou převzít funkci hlavních a postraních kořenů a v tomto případě keř postupně krní a odumírá (VANEK a BRAUN, 1990)

17 Nadzemní orgány Podzemní část přechází do nadzemní části kořenovým krčkem. Na nadzemních orgánech révy vinné rozeznáváme staré dřevo, dvouleté dřevo, jednoleté dřevo a letorosty Dřevnaté části révového keře A/ Staré dřevo (stařina) Je část révového keře, která je starší více než dva roky. Jeho tvar závisí na způsobu vedení révy vinné. Na starém dřevě rozlišujeme podle způsobu pěstování hlavu, což je ztlustlá část starého dřeva a vytvořená pravidelným krátkým řezem. Její velikost závisí na věku révy vinné. Dále můžeme na starém dřevě rozlišit kmen. Bývá různě vysoký, od 0,15 (nízký) do 1,20 (středně vysoký) a 2,00 m (vysoký). Na kmenu ponecháváme obrost, pouze ramena. Ramena jsou rozvětvené části starého dřeva, na kterých pěstujeme plodný obrost. B/ Dvouleté dřevo Vyrůstá ze starého dřeva. Vzniká z loňských čípků, polotažňů nebo tažňů. Je tmavší barvy a tlustší než jednoleté dřevo. Tvoří spojovací část mezi jednoletým a starým dřevem. Podmiňuje plodnost révy vinné. To znamená, že plodný letorost vyroste zpravidla pouze z jednoletého dřeva, které vyrůstá z dvouletého dřeva. C/ Jednoleté dřevo (réví) Je zdřevnatělý letorost révy vinné po ukončení vegetace (opadu listů), na kterém jsou očka. Jednoleté dřevo může být plodné (vyrůstá na dvouletém dřevě) a neplodné (jalové vyrůstá ze starého dřeva). Na jednoletém dřevě rozeznáváme kůru, kolénka (nody), očka, články (internodia) a úponky. D/ Letorost Je nejmladší část révového keře. Vyrůstá z oček v období vegetace. Nese listy, úponky, květy a fazochy (zálistky). Letorosty mohou být plodné a neplodné. Neplodné vyrůstají většinou ze spících oček starého dřeva (SEDLO, 1994)

18 Nezdřevnatělé části révového keře A/ Očka U révy vinné rozeznáváme tři druhy oček: A) Zálistková očka, ze kterých ještě v tom samém roce vyrostou zálistkové výhonky fazochy. B) Zimní očka jsou složená ze tří zárodků budoucích letorostů, je to hlavní očko a dvě podočka. C) Spící očka mohou rašit až za několik roků po jejich založení. Z jednotlivých typů oček se u révy vinné, v průběhu vegetace, vyvíjí generativní a vegetativní orgány révového keře. B/ Listy Vyrůstají střídavě na boku kolének. Tvar listů je pro odrůdu charakteristický. Každý list se skládá z čepele a řapíku. Okraj čepele je více či méně zoubkatý. Listy jsou zpravidla 3 5 laločnaté, zelené. List je orgán, ve kterém probíhá dýchání, fotosyntetická asimilace, jejímž produktem jsou cukry, a nakonec vypařování. Z paždí listů vyrůstají zálistky, které především vyživují plodná očka pro příští rok. C/ Zálistky Vyrůstají v paždí listů ze zálistkových oček. Jsou to boční výhony s různou intenzitou růstu. Zálistky svoji činností vyživují plodná očka pro příští vegetační období a asimilují podobně jako hlavní výhon. Asimiláty ze zálistků z horní poloviny výhonu se přemisťují do nejblíže postavených hroznů a pomáhají zvyšovat jejich cukernatost. D/ Úponky Nachází se stejně jako hrozen na protilehlé straně listu. Jejich úkolem je připoutat se k opoře. Pokud nějakou najdou, připoutají se a později dřevnatí. Pokud ji nenaleznou, srolují se a odumírají. E/ Květenství Je tvořeno hroznem, ten vyrůstá většinou na výhonku zdola naproti listu na místě úponku. Réva má obvykle 1 3 květenství a jeden hrozen má květů. Květy jsou malé, zelené, pětičetné a většinou oboupohlavné. Květ je složen ze stopky, květního lůžka a srostlých kališních a korunních lístků, uvnitř květu jsou tyčinky a pestík. Réva vinná je samosprašná a kvete většinou začátkem až koncem června

19 F/ Hrozen Je tvořen stopkou, třapinou a bobulí. Tvar a plnost hroznu je určena tvarem a charakterem vývoje třapiny a počtem bobulí v závislosti na velikosti hroznu. Stopka upevňuje hrozen k výhonu. Její délka se počítá od místa upevnění k výhonu až po první rozvětvení třapiny. Bobule jsou upevněny stopečkami ke třapině. Třapina vzniká změnou osy květenství, při níž se zvětšují mechanická a vodivá pletiva. G/ Bobule Bobule u révy vinné jsou velmi různorodé svým tvarem a velikostí. Základní částí oplodí je dužnina, která se skládá z velkých buněk, ty mají tenké stěny a velké vakuoly naplněné buněčnou šťávou s vysokou koncentrací cukrů. Na povrchu oplodí se vyvíjí slupka, která je tvořena vnější vrstvou epidermis, jenž zabraňuje unikání vody z bobule. Slupka je často pokrytá tenkou vrstvičkou vosku, kterou nazýváme ojínění. Moštové odrůdy mají dužinu šťavnatou, konzumní chruplavou. Nejcennějšími látkami v dužině jsou cukry, potom kyseliny, minerální látky, vitamíny, barviva a aromatické látky. H/ Semeno Vyvíjí se a přetváří po oplození vajíčka. Vyvíjí se součastně s ostatními částmi bobule. Ve zralém stavu má semeno většinou hruškovitý tvar s prodlouženým zobáčkem. Délka semen je průměrně 3 8 mm a šířka 3 5 mm. Fyziologická zralost semene nastupuje v období úplné zralosti bobule (PAVLOUŠEK, 2007)

20 3. 3 Fenofáze révy vinné Réva vinná opakuje každoročně svůj vegetační cyklus tak jako všechny vytrvalé rostliny. Jeho průběh je v souhrnu vždy stejný. Avšak jednotlivosti průchodu vegetačními fázemi jsou velmi odlišné a úzce souvisejí se stanovištními podmínkami, průběhem počasí, pohybem živin v půdě a hlavně s pěstitelskými zásahy. Vegetační cyklus révy má tři období: růst, vyzrávání, klid. Každé období se dělí na jednotlivé fenofáze. Fenofáze růstu jsou slzení, rašení, prodlužovací růst, kvetení a růst bobulí. Fenofáze vyzrávání jsou zrání hroznů a dřeva letorostů a přirozený opad listů. Fenofáze klidu je možno rozdělit na počátek dormance zimních oček, výstup z dormance a vynucený klid. Každoročním pozorováním vegetačních změn na révě se zabývá fenologie révy vinné (KRAUS, 2000) Fenofáze slzení a rašení Činnost cévních svazků, které byly přes zimu naplněny vzduchem, se obnoví až na jaře. Nezbytné množství vody se v zimním období předává v nadzemní části od buňky k buňce. Teprve po oteplení půdy na 5-6 o C dochází k prvním biochemickým změnám v kořenech révy, načež následuje růst kořenového vlášení, což se při oteplení půdy na 8 10 o C v okolí hlavní části kořenového systému projeví navenek tím, že z řezných ran na dřevě začne vytékat míza. Tomuto projevu říkáme slzení révy. Slzení se projeví na čerstvých řezných ranách. Nejvíce mízy vytéká z ran blízkých ke kořenům a tam, kde je přímé spojení s hlavními tahy cévních svazků. Na řezných ranách se míza postupně koncentruje a působením bakterií a hub vzniká sliz, který cévní svazky ucpe a výtok přestane. Někdy se stává, že silným výtokem mízy jsou vymáčena očka krátkých čípků tak silně, že nevyraší. Za dobu slzení může z jednoho keře vytéci 0,1 5l mízy. Další jarní oteplování vyvolává rašení oček, která byla během fenofáze slzení důkladně prosycena mízou. Termín rašení závisí na průměrné denní teplotě vzduchu a na reakci jednotlivých odrůd révy na tuto teplotu. Závisí to také na postupu oteplování zjara. Pro evropskou révu vinnou byla mezinárodně přijata jako vegetační nula průměrná denní teplota 10 o C (KRAUS, 2000)

21 Množství zjara vyrašených oček se řídí jednak vlivy prostředí, jednak množstvím všech oček ponechaných po řezu na keři révy. Očko révy je složeno z několika pupenů. Jsou to obvykle jeden pupen hlavní a dva vedlejší. Zjara většinou raší jen hlavní pupeny. Dojde-li k jejich poškození mrazem, vyraší pupeny vedlejší, které jsou plodné jen u některých odrůd. Rašení je autonomní projev a dochází k němu jen na těch částech keře, které jsou v dosahu působení potřebné teploty. Vlastnímu rašení oček, které se navenek projeví prasknutím obalů očka a nárůstem letorostů, předchází růst zkrácené osy uvnitř očka. Při tomto růstu uvnitř očka se vytvářejí na vrcholku zkráceného zárodku budoucího letorostu další základy článků a budoucích listů. Tím se zkrácená osa prodlužuje a zároveň s ní se prodlužuje i třapina budoucího květenství a přibývá na ní zárodků kvítků. Tedy již před vyrašením očka v něm probíhá prodlužovací růst hlavní osy i os květenství za současné dodatečné diferenciace kvítků na osách květenství. Je v zájmu pěstitele révy, aby tento důležitý pochod dodatečné diferenciace podporoval, a tím získal hrozny s velkým počtem bobulí a tedy i s velkou průměrnou hmotností jednoho hroznu (KRAUS, 2000; SEDLO, 1994) Fenofáze prodlužovacího růstu Po vyrašení oček rostou letorosty nejdříve pomalu. Jejich hmota se tvoří ze zásob uložených hlavně v kořenovém systému. Teprve když nastoupí teplejší počasí, zrychluje se růst letorostů. Současně se začíná i export asimilátů z nově vytvořených listů a jejich spotřeba v centrech růstu, kde se nalézají meristematická pletiva. První období růstu, při němž se vytvoří všechny orgány letorostů z nových meristematických vrcholů, které přezimovaly v očkách, trvá do období kvetení. Pak se po dobu kvetení růst zpomaluje a po něm následuje druhé vyvrcholení růstu, při němž se vytvářejí na distální části letorostu internodia, která nebyla diferencována v pupenech, z nichž letorosty vyrašily a současně rostou intenzivně osy druhého řádu zálistky. Fenofáze prodlužovacího růstu se překrývá s fenofází kvetení a zasahuje do fenofáze růstu bobulí. V prodlužovací fázi letorostů se uplatňuje monopodiálně-sympodiální způsob větvení osy a určuje rytmus střídání a nárůstu jednotlivých internodií. Vznikají tak na ose trojčleny. Trojčlen vytvořený jedním kratším monopodiem a dvěma dalšími sympodií je základní jednotkou členění révového letorost (KRAUS, 2000)

22 A/ Růst a funkce listů Listy vinné révy narůstají z počátku pozvolna a jejich plocha se zvětšuje m o 2 8 cm 2. Období maximálního růstu se obvykle projevuje na listové čepeli tenkrát, když je list asi na místě od vrcholku. Zvětšování listové čepele probíhá asi po dobu dní. Rychlost růstu listů je především závislá na teplotě. Optimum se udává kolem C. B/ Intenzita fotosyntézy Je různá u jednotlivých odrůd. Vysokou intenzitu na jednotku listové plochy mají Tramín červený, Zweigeltrebe, Ryzlink rýnský aj. Odtok asimilátů z mladých listů révy vinné začíná, když list dosáhne asi 30% své konečné velikosti. Při tom do něho v tomto období ale proudí i asimiláty z jiných listů. Přítok asimilátů do listu se zastavuje, jakmile list dosáhl asi 50% své konečné velikosti. Od té doby se z něho přemisťují asimiláty do ostatních částí révového keře, a to v závislosti na jeho postavení na letorostu. Proud asimilátů ze spodních listů směřuje ke květenství a ke kořenovému systému. Z listů situovaných od květenství směrem k vrcholu letorostu směřují asimiláty k dělivým pletivům na vrcholku letorostu, aby byl zabezpečen prodlužovací růst letorostů. Podle toho můžeme říci, že listy spodních dvou třetin letorostu mají význam hlavně pro vývin bobulí a tedy i pro hmotnost hroznu, kdežto listy vrchní třetiny letorostu mají hlavně vliv na jakost sklizně. C/ Intenzita transpirace Je to další důležitá funkce listů a je závislá na stanovištních podmínkách a na odrůdě. Vliv stanovištních podmínek na průběh denního chodu transpirace se projevuje na stavu průduchů. V jarních měsících, do období kvetení, probíhá denní transpirace tak, že se její intenzita v dopoledních hodinách postupně zvyšuje a dosahuje maxima asi ve 13 hodin. Jak uvádí KRAUS (2000) transpirační křivka určující intenzitu transpirace na jednotku plochy listu je v té době jedno-vrcholová. Transpirační křivka se mění na dvouvrcholovou s jedním maximem kolem 11. hodiny a s druhým kolem 15. hodiny. V období zaměkání bobulí a zrání hroznů je intenzita transpirace podstatně nižší než v období hlavního růstu, a tím jsou i rozdíly v její intenzitě během dne menší. Denní výpar vody z jednoho révového keře závisí na jeho tvaru a na odrůdě, případně na hustotě jeho olistění. Při vedení na hlavu se vypaří denně z jednoho keře 2-3 l vody. Při

23 rýnsko-hessenském vedení 3 5 l a při vysokém vedení 4-12 l vody. Výpar je závislý i na vlhkosti půdy (KRAUS a kol., 2005). Dýchání listů vinné révy má různou intenzitu podle jejich postavení na letorostu. Je vyšší u listů mladších v horní části letorostů. V koruně listové je vyšší intenzita dýchání hlavně u listů zastíněných, které při tomto pochodu produkují nejvíce kyseliny jablečné. Proto by měl mít pěstitel zájem na tom, aby bylo co nejvíce listů přímo osluněných. D/ Tvorba a funkce zálistků V období před kvetením a hlavně po něm se začnou na letorostech objevovat osy druhého řádu fazochy (zálistky). Vyrůstají v paždí každého hlavního listu. Jejich morfologická a anatomická stavba se nijak neodlišuje od hlavních letorostů, mají pouze menší rozměry. Zálistky rostou intenzivně hlavně při krátkém řezu a při malém zatížení keřů plodnými očky nebo při vyšší vlhkosti půdy a nadbytku dusíku. Zálistkové listy mají vyšší intenzitu asimilace, transpirace i dýchání nežli hlavní listy. Asimiláty z nich začínají odtékat při 40% konečné velikosti a při dosažení 65% konečné velikosti se do nich zastavuje přítok asimilátů. Nikdy nejsou asimiláty transportovány do vrcholku hlavního letorostu nebo do listů hlavního letorostu nebo ke kořenům. i zjištění se využívá v agrotechnice při ošetřování listové plochy. Zálistky narůstající na spodní polovině letorostů se na keřích s nízkým či středním vedením vylamují, protože příliš listovou zónu kolem hroznů zahušťují. Zálistky ve vrchní části letorostů se zaštipují za 3-4 listem, aby se využilo produkce asimilátů v těchto listech pro zvýšení obsahů cukrů v hroznech. Celková listová plocha keře je velmi důležitou složkou jak pro tvorbu sklizně, tak pro její jakost a pro zakládání květenství, vyzrávání dřeva a růst kořenů i zásobních látek v nich. Řezem keřů neregulujeme jen úrodu, ale i tvorbu listové plochy a její osvětlení a dále poměr mezi listovou plochou a úrodou, který je velmi důležitý pro jakost plodů. Proto je nutné volit správné zatížení keřů plodnými očky. Zatížení se pohybuje mezi 6 12 očky na m 2 půdního povrchu vinice. Ani při optimální pokryvnosti listoví nejsou všechny listy přímo osvětleny sluncem. Ploše listů přímo osvětlených sluncem říkáme solární listová plocha a její velikost se pohybuje kolem % z celkové listové plochy u moderních způsobů vedení. Ve zvyšování solární listové plochy vhodným rozmístěním letorostů je stále ještě skryta rezerva dosahování

24 dobrých úrod při vysoké jakosti hroznů, jak ukazují nejnovější způsoby vedení a řezu révy vinné (PAVLOUŠEK, 2005) Fenofáze kvetení Je to poměrně krátké období, které probíhá v závislosti na odrůdách a v závislosti na klimatických podmínkách vinařské oblasti i ročníku v průběhu měsíce června a první poloviny července. Z hlediska dosažení dobrého vývinu i dobré jakosti hroznů je optimální, když fenofáze kvetení proběhne v našich ekologických podmínkách v prvních dvou dekádách měsíce června. Fenofáze kvetení je důležitou součástí reprodukčního cyklu vinné révy, který se odehrává ve dvou po sobě následujících vegetačních cyklech. Reprodukční cyklus se skládá z několika důležitých etap: Iniciace květenství Základní diferenciace květenství Dodatečná diferenciace květenství Vývoj květních orgánů Kvetení a oplodnění Nasazování bobulí Vývoj oplodí Vývoj semen Iniciace květenství Květní laty, na nichž se během fenofáze kvetení rozvíjejí kvítky, vznikají jako nepatrné základy květenství v očkách letorostů o jeden rok dříve, než ke kvetení dojde. Květenství se začínají zakládat při teplotě 20 o C. Ke značnému útlumu tohoto procesu dochází při teplotě 40 o C. Nejvíce květenství se zakládá při teplotě 30 o C. K založení květenství však nestačí jen teplota, ale zároveň je nutná i intenzita osvětlení. Při teplotě 25 o C se dosahuje optima při světelné intenzitě 3600 luxů a při teplotě 30 o C musí být intenzita osvětlení vyšší, má-li být dosaženo většího počtu založených květenství

25 Základní diferenciace květenství Navazuje bezprostředně na iniciaci a projevuje se v zimních očkách diferencováním základních částí rozvětvené osy květenství, při čemž se původ květů stále zvětšuje. Základní diferenciace květenství probíhá pouze v období podmíněného klidu zimních oček, tedy v období dormance, které v našich podmínkách obvykle končí během druhé poloviny srpna. Dodatečná diferenciace květenství se začne uskutečňovat koncem zimy a na počátku jara, kdy zimní očka vystoupí úplně z období organického klidu a nastupují klid vynucený. V tomto období začíná narůstat osa budoucího výhonu v zimním očku a začne na ní přibývat počet diferencovaných listů. V tomto období hraje voda a přísun živin, zejména dusíku, důležitou roli na rozvětvení květní osy a tím i velikosti budoucího hroznu. Vlastní období kvetení je velmi závislé na přízni počasí. V našich vinohradnických oblastech přichází většinou během měsíce června. Kvítky rozkvétají hlavně v dopoledních hodinách (8 11) a při rozkvětu shazují celou srostlou čepičku vytvořenou ze srostlých korunních plátků, jejíž spodní okraj se uvolní a zdvihne vzhůru. Po opadnutí čepičky praskají za pěkného počasí prašníkové vaky, které se otevírají směrem k blizně. Z nich se vysype mráček pylu, který obklopí bliznu. Otevření prašníku je ovlivňováno teplotou vzduchu, která se musí pohybovat alespoň kolem 15 o C. Čím je teplota vyšší a vzduch sušší, tím je otevíraní prašníků jistější. Největší procento kvítků se opylí vlastním pylem v okamžiku, kdy praskne pylový vak a pyl je vržen proti blizně. Pylová zrnka ulpělá na blizně absorbují sekret a začnou pozvolna bobtnat. Jejich blána, která je chrání před stykem s vnějším prostředím, se roztrhne a vyrůstá pylová láčka. Ta potom proroste bliznou, čnělkou a semeníkem k jednomu z vajíček (PAVLOUŠEK, 2005). Klíčení a růst pylové láčky silně ovlivňuje teplota. Při teplotě 15 o C vyklíčí jen nepatrné množství pylových zrn. Při této teplotě je růst pylové láčky tak pomalý, že proroste z blizny k vajíčku za 5 7 dní. Optimální klíčení a růst pylových láček probíhá při teplotě o C, kdy pylové láčky dosáhnou vajíček již za několik hodin. Po oplodnění vajíček v semeníku začíná nasazování bobulí zvětšování semeníku a jejich přeměna v bobule hroznu. Při normálním nasazování bobulí dochází ke zvětšování semeníku a tím k počátečnímu růstu bobule pod vlivem tří impulzů

26 auxinových látek. První impulz je dán klíčením pylu na blizně při opylení, neboť pylová zrna jsou bohatým zdrojem auxinů. Druhý impulz přichází při oplodnění, jakmile pylové láčky dosáhnou vajíček. A třetí impulz nastává při vývoji semen. Jakmile jsou bobule nasazeny, probíhá období růstu bobulí. V tomto období narůstají zpočátku bobulky velmi rychle a růstová období tak rozdělujeme do tří růstových period: I. Rychlé zvětšování oplodí tato perioda trvá v závislosti na odrůdě a počasí 3 5 týdnů po nasazení bobulí. Bobule rychle narůstají tím, že se v dužině bobulí zvětšuje počet buněk narůstáním většího počtu jednotlivých vrstev buněk, které oplodí vytvářejí. V tomto období potřebuje réva dostatek vody a dusíku, aby se vytvořil co největší počet vrstev buněk dužniny, a tím byl dán předpoklad pro tvorbu velkých bobulí. II. Vyvíjí se embryo, endosperm, obaly semen oplodí se po určitou dobu nezvětšuje, velikost bobulí zůstává stejná, protože procházejí změny uvnitř bobule. III. Další zvětšování oplodí bobule se zvětšují naléváním, a toto trvá až do zaměkání bobule, kdy je dosaženo její konečné velikosti (KRAUS., 2000) Fenofáze vyzrávání plodů a dřeva Zvětšování bobulí ve fenofázi vyzrávání plodů se děje jen roztahováním buněk oplodí. Vlastní povrch bobule je tvořen nejprve jednou vrstvou silnostěnných buněk, které jsou vně potaženy kutikulou a silným voskovým náletem. Ten je ochranou proti napadení bobule cizopasnými patogeny (např. houbové choroby padlí, plíseň šedá a révová). Pod touto jednobuněčnou vrstvou leží vrstev buněk, které jsou potaženy rovnoběžně s povrchem bobule. Tyto vrstvy jsou silně prostoupeny sítí jemných cév a tvoří vlastní slupku bobule. V buňkách slupky jsou obsaženy aromatické látky, tanin a barviva u odrůd se zbarvenými bobulemi. Pod vrstvami buněk slupky bývá stejný počet vrstev buněk dužniny bobulí tj vrstev. Tyto vrstvy velkých, pěti až šestiúhelníkových buněk jsou potaženy v radiálním směru. Největší rozměr mají buňky ve středu dužiny. Vnitřní vrstvy buněk mají též silnější buněčné stěny. Obsah buněk je tvořen bezbarvou šťávou

27 Ve fenofázi tvorby plodů obsahují buňky značné množství chlorofylu a projevuje se u nich poměrně intenzivní asimilace, zvláště na počátku růstového období. Zaměkání, které je přechodným stavem mezi růstem bobulí a jejich vyzráváním, se uskutečňuje u jednotlivých bobulí hroznu postupně. Z jejich slupky mizí chlorofyl a bobule zprůsvitňují, případně se zbarvují. U odrůd moštových, se šťavnatým obsahem bobule, se buňky dužiny postupně naplňují vodou, jejich protoplasma je zatlačena do úzkého pruhu ke stěně buňky, která neustále nabývá na objemu. Voda prostupuje z mezibuněčných prostor do buněk dužiny a zcela je vyplní. U pravých odrůd stolních, s chruplavou a pevnou dužinou, přetrvává původní organizace buňky a protoplazma je rozmístěna podél celých stěn. Charakter bobulí určuje i poslání odrůdy: se šťavnatými bobulemi pro výrobu vína (vyšší výtěžnost šťávy, která má i vyšší cukernatost a víno má harmonický obsah chuťových složek) s bobulemi chruplavými pro přímý konzum (pevné bobule snesou skladování a jsou vhodnější pro transport, mají obvykle nižší obsah cukrů, ale i kyselin, malou výtěžnost šťávy, která obsahuje mnoho úlomků dřeně, vína bývají lehká, méně harmonická). (HUBÁČEK a KRAUS, 1982) Po zaměkání bobulí má ukládání cukrů v bobulích své složité, ale důležité zákonitosti. Postupně se ustálí tok asimilátů z listů do bobulí, což je způsobeno tím, že se přeorganizovala struktura buněk v dužině bobulí a buňky se začnou roztahovat. Současně se zvyšuje osmotický tlak v rostlině, protože ustal růst a vrcholky byly zakráceny. Tím se omezila potřeba asimilátů v rostlině. Na révě se nacházejí jen dospělé orgány, které spotřebují k dýchání méně cukrů. Vyrobené asimiláty se proto začínají ukládat v kořenech jako škrob a stejně tak i ve stařině, případně jednoletém dřevě. V bobulích se pak koncentrují asimiláty v podobě zvyšujícího se obsahu cukrů. Mezi ukládáním škrobu v letorostech a mezi ukládáním cukrů v bobulích se ustálí rovnovážný stav. To je způsobeno tím, že se koncentrace buněčné šťávy v listech nezvyšuje jenom cukrem, ale hlavně minerálními látkami rozpuštěnými ve šťávě listů. Rozdělování asimilátů je značně ovlivněno počtem bobulí na keři, tedy velikostí sklizně. Čím je sklizeň vyšší, tím se osmotický tlak vyrovná na nižší úrovni a podíl cukrů v bobulích se zmenší. Stejně tak i obsah škrobu ve dřevě i kořenech, přestože celkové množství cukru vyrobené na jednotku plochy vinice může být vyšší

28 Obsah cukrů se neustálí na stejné úrovni ve všech hroznech a ve všech bobulích jednoho hroznu najednou. Bobule vzniklé z kvítků dříve odkvetlých zrají dříve a právě tak hrozny z letorostů s dobře osvětlenou listovou plochou mívají vyšší obsah cukrů. Toho se dá využít jednak k dělené sklizni, kdy se nejprve sklidí nejzralejší hrozny a ostatní se ponechávají na keřích k dalšímu vyzrávání. Spád cukrů k nim se zlepší a zrání jde rychleji. Druhým závažným faktorem určujícím jakost sklizně jsou kyseliny obsažené v hroznech. Nejvíce jsou obsaženy v bobulích kyselina jablečná a kyselina vinná. Kyseliny se dostávají do bobulí z listů. Koncentrace kyselin v listech závisí na bujnosti růstu a na oslunění listové plochy. Čím je růst bujnější a osvětlení listové plochy horší, tím je dýchání listů intenzivnější a množství kyselin v nich vyšší. To platí zvláště pro kyselinu jablečnou. Během vyzrávání hroznů má rozhodující význam na obsah kyselin v listech teplota. Při vyšších denních teplotách v době vyzrávání hroznů jsou buněčné blány propustnější pro velké molekuly cukrů, a tím se ve šťávě bobulí zvyšuje poměr cukrů ke kyselinám ve prospěch cukrů. Při nízkých denních teplotách působí buněčné blány selektivně a do bobulí se dostává vyšší množství malých molekul kyselin, a tím se jejich zastoupení ve šťávě zvyšuje. Hrozny, které se přes den více zahřejí, mají nižší obsah kyselin. K zahřátí dochází buď rychleji v přízemní vrstvě vzduchu nad půdou, čehož se využívá při nízkých způsobech vedení révy, nebo na vyšších tvarech, jsou-li hrozny vystaveny přímým účinkům slunečních paprsků. Množství kyselin v bobulích ovlivňuje též obsah vody v půdě. Na suchých stanovištích se zvyšuje osmotický tlak v rostlinách, snižuje se intenzita dýchání a zvyšuje se syntéza kyseliny vinné, obsah kyseliny jablečné klesá. Na vlhkých stanovištích se zvyšuje intenzita dýchání, a tím i obsah kyselin v bobulích, jmenovitě kyseliny jablečné (KRAUS, 2000). Vyzrávání zelených letorostů a jejich přeměna na réví je důležitým procesem anatomického a fyziologického přebudování, který nastupuje na sklonku léta, kdy se v lýkové části letorostů objeví druhotné meristematické pletivo nazývané felogen. Toto pletivo začne oddělovat směrem k povrchu letorostu zkorkovatělé buňky, které se jeví jako hnědá vrstva. Botanicky se nazývá suberoderm. Směrem dovnitř letorostu odděluje felogen parenchymatické buňky bohaté chlorofylem a vytváří vrstvu nazývanou feloderm (zelená kůra). Všechny tři vrstvy suberoderm, felogen a feloderm tvoří kůru vyzrálého letorostu a nazýváme je jedním slovem periderm. Máme-li posoudit vyzrálost dřeva, pak si napřed všimneme zbarvení povrchové borky, které je typické pro

29 každou odrůdu a má různé odstíny hnědavé barvy. Nevyzrálá část zůstává na povrchu zelená. Po prvních mrazech, taková pletiva seschnou a ztmavnou (SEDLO, 1994) Dormance zimních oček a období klidu Zimní očka vinné révy se vyvíjejí na letorostech činností meristematických pletiv a dosahují během měsíce července a v první polovině srpna, v závislosti na postavení, stavu základní diferenciace budoucí osy, začátku listů a květenství. V první polovině srpna začnou zimní očka prodělávat složité biochemické změny, které mají vliv na uvedení vnitřní stavby očka do stagnace a zadržují jeho vyrašení v případě, že je poškozená vrcholová část výhonu. V pupenech (očkách) se zvyšuje obsah kyseliny abscisové. Říkáme, že zimní očka vinné révy vstupují do období vnitřního klidu endogenní dormance, která se vyznačuje takovým stavem oček, že neraší vůbec nebo až za dlouhý časový úsek, protože se nalézají v optimálních podmínkách prostředí. V tomto stavu setrvávají do konce září a pak je na nich patrné přechodné stadium nazývané doznívání dormance, které se postupně koncem roku mění na období postdormance neboli vynuceného klidu. V tomto období je možné donutit očka k vyrašení, jakmile je přeneseme do vhodných podmínek vlhkosti a teploty. Na odolnost oček proti zimním mrazům má vliv jejich adaptace k nízkým teplotám, které probíhá v etapě doznívání dormance. Na zimní poklesy teploty se očka připraví nejlépe tehdy, když se v tomto období pohybují průměrné denní teploty kolem -2 o C po dobu dní v závislosti na odrůdě. Odrůdy s vysokou vzdorností proti zimním mrazům se vyznačují některými vnitřními biochemickými reakcemi, které jejich pletiva proti mrazu lépe chrání. Je to hlavně rychlost reakce na snižování teploty, při níž dochází k hydrolýze škrobu na cukry. Čím rychleji dovede odrůda přeměnit zásobní látku škrob na cukr a čím vyšší koncentraci cukrů dovede v pletivech vytvořit, tím je odolnější proti mrazům (KRAUS a kol., 2000)

30 3. 4 Fenologické stupnice růstových fází révy vinné Popis a kódování růstových fází podle stupnice (BBCH) LORENZ a kol., 1994 Porost je zařazen do určité růstové fáze, jestliže této fáze dosáhlo minimálně 2/3 keřů. Kód Charakteristika růstové fáze 0 Rašení 00 Vegetační klid: přezimující očka špičatá až kulatá, podle odrůdy světle až tmavě hnědá; pupenové šupiny podle odrůdy více či méně uzavřeny 01 Začátek nalévání pupenů: očka uvnitř pupenů se začínají zvětšovat 03 Konec nalévání pupenů: pupeny jsou nalité, ale dosud nejsou zelené 05 Stadium vlny : zřetelně viditelná hnědá vlna 07 Začátek otevírání pupenů: objevují se zelené špičky letorostů 09 Rašení letorostu: zřetelně viditelné zelené špičky letorostů 1 Vývoj listů list je rozvinutý a odkloněný od letorostu 12 2 listy jsou rozvinuty 13 3 listy jsou rozvinuty 14 Stadium pokračuje 19 9 a více listů je rozvinuto 5 Vývoj květenství 53 Květenství zřetelně viditelné 55 Květenství se zvětšuje; jednotlivé kvítky jsou dosud hustě nahloučeny 57 Květenství je zcela vyvinuté; jednotlivé kvítky odstávají 6 Kvetení 60 první květní čepičky se oddělují z květního lůžka 61 Začátek kvetení: 10 % čepiček opadlo % čepiček opadlo 63 Před květem: 30 % čepiček opadlo % čepiček opadlo 65 Plné kvetení: 50 % čepiček opadlo % čepiček opadlo % čepiček opadlo % čepiček opadlo 69 Konec kvetení 7 Vývoj plodů 71 Začátek vývoje plodů: bobule se začínají zvětšovat; čištění bobulí opad květních zbytků je ukončen 73 Bobule velikosti broku; hrozny se začínají převažovat k půdě 75 Bobule velikosti hrachu; hrozny visí 77 Začátek uzavírání hroznů 79 Konec uzavírání hroznů 8 Zrání plodů 81 Začátek zrání, bobule blednou (příp. se začínají vybarvovat) 83 Pokročilé zrání - blednutí (příp. vybarvení) 85 Měknutí bobulí

31 89 Zralost (vhodné pro sklizeň) 9 Nástup vegetačního klidu 91 Po sklizni: ukončení zrání dřeva 92 Začátek zbarvování listů 93 Začátek opadu listů % listů opadlo 97 Konec opadu listů 99 Sklizeň / hrozny Zdroj: Metodika ÚKZÚZ pro zkoušky užitné hodnoty odrůd

32 Zjednodušený přehled podle LORENZ a kol., 1994, užívaný ÚKZÚZ Fenologická fáze: (kód a popis) Zkouška DUS - dvouroční ( ) Zkouška VCU tříroční ( ) x Dormance Začátek pučení Nalévání oček Stádium vatičky Otevírání oček Otevírání oček Vývoj listů První list se rozvinul Pokračování dalších listů Devátý list se rozvinul Vývoj květenství Zárodky soukvětí viditelné Zárodky soukvětí se nalévají, pupeny květů zavřené Zárodky soukvětí rozvinuté, pupeny květů se oddělují Kvetení Začátek kvetení, 10% čepiček opadne Rané kvetení, 30% čepiček opadne Plné kvetení, 50% čepiček opadne Konec kvetení, opad čepiček nad 80% Vývoj bobulí a hroznů Nasazování plodů Bobule mají velikost broků, hrozny začínají klesat Stádium velikosti hrášku, hrozny jsou převislé Začátek uzavírání hroznů Uzavírání hroznů Dozrávání bobulí Začátek dozrávání, bobule se začínají zbarvovat Bobule jsou vybarvené Měknutí bobulí Sběrová jakost bobulí Stárnutí Konec vyzrávání Zabarvování listů Začátek opadu listí 50% listů opadaných Konec opadávání listů Ukončení vegetace začátek dormance Znaky 1-2 Znaky 3-9 Znaky Znak 18 Znaky Znak 35 Znaky Znaky Poškození zimními mrazy Rašení (min. 50% oček na 50% keřích) Objevení prvního listu a poškození jarními mrazy Začátek kvetení Konec kvetení Hodnocení sprchávání bobulí Zaměkání bobulí Sklizeň hroznů (zjištění údajů hmotnosti, cukernatosti a kyselin), určení vegetační doby zralosti Začátek opadu listí Konec opadu listí, určení celé doby vegetace a hodnocení vyzrálosti letorostů

33 4. Materiál a metody 4. 1 Popis stanoviště Zkoušky pro registraci a ověřovací zkoušky révy probíhají v pokusné vinici ÚKZÚZ, odkud byly převzaty údaje uváděné v tabulkách bakalářské práce. Pokusná vinice Finsko je součástí Zkušební stanice v Oblekovicích. Vinice je zařazena do viniční trati Načeratický kopec, vinařské obce Oblekovice a vinohradnické oblasti Morava. Vinice je umístněna na jihozápadně orientovaném svahu v průměrné nadmořské výšce 242 metrů nad mořem, půdní typ je kambizem rendzinová a druh půdy je hlinitopísčitý. Průměrná roční teplota za posledních padesát let je 8,8 o C a průměrné roční srážky v padesátiletém cyklu byly 564 mm za rok. Porosty v pokusné vinici mají vysoké vedení, ve sponu 3,0 x 1,2 m s počtem 2777 keřů na hektar. Moštové odrůdy ve vinici jsou vysazeny v počtu 40 kusů, ve čtyřech opakování po deseti keřích náhodně rozmístněných v pokusné parcele. Každou pokusnou parcelu ve tvaru obdélníku chrání minimálně dva ochranné řádky a keře, které se nevyhodnocují a izolují sledovanou pokusnou parcelu před vnějšími vlivy. Vedení révy je vysoké, keř má dva kmínky, na jednom kmínku se nachází jeden tažeň s dvouokým čípkem, každý keř je štěpován na podnoži odolné proti mšičce révové. Ve vinici se provádí běžné úkony jako v ostatních vinohradech, vyšší důraz je zaměřen na důkladné zelené práce. Ve vinohradu je prováděná aktuální chemická ochrana porostů proti biologickým patogenům v průběhu roku a půda je celoročně intenzívně obdělávána. U všech zkoušených odrůd je vždy přítomna příslušná kontrolní odrůda. Pravidelné sledování odolnosti odrůdy proti biologickým patogenům se provádí podle předepsané metodiky pro révu: Polní hodnocení odolnosti odrůd révy vinné (ŘÍHA a VANEK, 2000). V této publikaci jsou přesně popsány postupy, důležité k hodnocení odolnosti odrůd révy proti škodlivým patogenům. Jedná se především o určení doby hodnocení u vybrané odrůdy na základě fenofází révy, dále upřesňuje konkrétní stupeň hodnocení napadení listů, hroznů nebo celé rostliny a hodnotí se škodlivý činitel podle mezinárodně užívané stupnice. Sledování je prováděno tzv. základním hodnocení napadení révy, kde číslo 9 = úplně zdravé, bez příznaků a číslo 1 = velmi silné napadení

34 4. 2 Rozdělení odrůd Odrůdy zapsané ve Státní odrůdové knize ČR (2007) A) BÍLÉ MOŠTOVÉ ODRŮDY RÉVY VINNÉ PRO BÍLÁ VÍNA AURELIUS(1983), AUXERROIS(2004), DĚVÍN(1998), HIBERNAL(2004), CHARDONNAY(1987), IRSAI OLIVER(1975), KERNER(2001), LENA(2001), MALVERINA(2001), MÜLLER-THURGAU(1941), MUŠKÁT MORAVSKÝ(1987), MUŠKÁT OTTONEL(1952), NEUBURSKÉ(1941), PÁLAVA(1977), RULANDSKÉ BÍLÉ(1941), RULANDSKÉ ŠEDÉ(1941), RYZLINK RÝNSKÝ(1941), RYZLINK VLAŠSKÝ(1941), SAUVIGNON(1952), SYLVÁNSKÉ ZELENÉ(1941), TRAMÍN ČERVENÝ(1941), VELTLÍNSKÉ ČERVENÉ RANÉ(1952), VELTLÍNSKÉ ZELENÉ(1941), VERITAS(2001), VRBOSKA(2004) B) MODRÉ MOŠTOVÉ ODRŮDY RÉVY VINNÉ PRO ČERVENÁ VÍNA AGNI(2001), ALIBERNET(1975), ANDRÉ(1980), ARIANA(2001), CABERNET MORAVIA(2001), CABERNET SAUVIGNON(1980), DOMINA(2004), DORNFELDER(2004), FRANKOVKA(1941), LAUROT(2004), MERLOT(2001), MODRÝ PORTUGAL(1941), NERONET(1991), RUBINET(2004), RULANDSKÉ MODRÉ(1941), SVATOVAVŘINECKÉ(1941), ZWEIGELTREBE(1980) C) STOLNÍ ODRŮDY RÉVY VINNÉ ARKADIA(2001), DIAMANT(1998), CHRUPKA BÍLÁ(1941), CHRUPKA ČERVENÁ(1941), JULSKI BISER(1972), OLŠAVA(1988), PANONIA KINCSE(1980), POLA(2001), VITRA(1993) D) PODNOŽE AMOS(1990), CRACIUNEL 2(1983), KOBER 5 BB(1979), KOBER 125 AA(1983), SO 4(1979), TELEKI 5C(1983), LE K/1(1979) E) OSTATNÍ ODRŮDY PĚSTOVANÉ V ČR RÉVY VINNÉ ACOLON, AROMÍNA, BLAUBURGER, BOUVIERŮV HROZEN, CABERNET CUBIN, CABERNET DORIO, CABERNET DORSA, CABERNET FRANC, CSERSZEGI FŐSZERES, DÍVČÍ HROZEN, DUNAJ, PESECKÁ LEÁNKA, FRATAVA, SCHEUREBE, SIEGERREBE, HRON, CHENIN BLANC, JAKUBSKÉ, MILIA, MLYNÁŘKA, NITRA, NORIA, PINOTAGE,

35 SEMILLON, TROLÍNSKÉ, VÁH, BLAUER WILDBACHER, ZIERFANDEL, AMETYST, CARDINAL, ČABAŇSKÁ PERLA, DÓRA, ELMA, JUPITER, KRÁLOVNA VINIC, MUŠKÁT HAMBURSKÝ, ONYX, OPÁL, PERLETTE, PICURKA, RUBANKA, aj Vybrané odrůdy révy vinné Veritas (Ryzlink červený x Bouvierův hrozen) Odrůda byla vyšlechtěna na Šlechtitelské stanici vinařské ve Vrbovci v roce 1963 a předběžně byla již zkoušena v polovině sedmdesátých let dvacátého století. Odrůdu vyšlechtili Ing. Miloš Zbořil a Cyril Míša a byla přihlášena do registračních zkoušek pod pracovním názvem RČBH-I-5/3. V současné době je majitelem a udržovatelem odrůdy Ampelos, Šlechtitelská stanice vinařská Znojmo, a.s., Vrbovec 274. Odrůda byla zapsána do Státní odrůdové knihy ČR v roce 2001 a je v současnosti právně chráněna. Ampelografická charakteristika: Tvar vrcholu mladého letorostu je plně otevřený, hustota chloupků na vrcholku letorostu je střední až hustá a intenzita anthokyanového zbarvení chloupků chybí nebo je velmi slabá. Barva vrchní strany čepele mladého listu je žlutozelená nebo žlutozelená s anthokyanovými skvrnami, hustota chloupků mezi hlavními nervy na spodní straně čepele je hustá a hustota štětinek na hlavních nervech na spodní straně čepele chybí nebo je velmi řídká. Tvar čepele je pětiúhelníkovitý nebo srdcovitý. Profil čepele je rovný a dospělý list má světlezelenou barvu. Dospělý list je pětilaločnatý nebo srdčitý, má střední až silnou puchýřovitost vrchní strany čepele. Hloubka horních bočních výkrojů je mělká až střední, tvar horních bočních výkrojů je uzavřený a ve tvaru U. Řapíkový výkroj není ohraničený nervaturou, má tvar písmene V a laloky jsou mírně překryté. Velikost hroznů bez stopky je střední. Hrozen je středně hustý až hustý, stopečky bobulí nepohyblivé a bobule nepohyblivá. Na jednom letorostu jsou obvykle tři hrozny až čtyři hrozny válcovitého až kónického tvaru s oušky. Délka stopky hroznu je krátká až střední. Bobule jsou malé až střední, uniformní v barvě a relativně nevyrovnané ve

36 velikosti. Bobule mají kulatý tvar profilu, barva slupky bobule bez ojínění je žlutozelená. Ojínění bobule je střední až silné. Oddělování bobule od stopky je relativně snadné, tloušťka slupky je tenká až střední. Dužnina bobule je mírně pevná, velmi šťavnatá, neutrální chuti, bez anthokyanového zbarvení dužniny. V bobuli jsou přítomna vyvinutá a úplná semena. Fenologická charakteristika: Rašení oček je rané až velmi rané. Kvetení je středně rané v dekádě června. Zaměkání bobulí začíná v první polovině srpna. Sklizňová zralost hroznů začíná již v polovině září. Požadavky na stanoviště: Odrůda je citlivá na srážky v období kvetení, které způsobují sprchávání bobulí. Může pěstovat i v mírně nepříznivých podmínkách obou vinohradnických oblastí. Odrůda je vhodná do většiny půd. V písčitých půdách má sice menší bobule a hrozny, ale vyšší cukernatost a lepší zdravotní stav. Ve vlhkých lokalitách a půdách je vysoké riziko napadení plísní šedou. Odolnost: Odrůda je středně odolná proti padlí a středně odolná proti plísni révové. Především plíseň révová napadá za nepříznivých klimatických podmínek dospělé listy, zálistky, stopečky bobulí i vlastní bobule po odkvětu. Odrůda je citlivá až málo odolná proti plísni šedé, která poškozuje přezrálé nebo poškozené bobule, zvláště v nepříznivých klimatických podmínkách a ohrožuje sklizeň hroznů. Příznaky plísně bílé a červené spály nebyly v posledních letech pozorovány. Odrůda je středně odolná proti napadení roztoči. Významný výskyt svilušek nebyl pozorován. Pěstitelské vlastnosti: Doporučované zatížení pro tuto odrůdu je 8 10 oček na m 2. Odrůda Veritas patří mezi bílé moštové odrůdy, které se v našich podmínkách pěstují již několik desetiletí a byla vyšlechtěna z důvodu překonání odrůdy Bouvierův hrozen. Odolnost proti poškození zimními nebo jarními mrazy je velmi dobrá a odrůda se může pěstovat i v mírně nepříznivých podmínkách obou vinohradnických oblastí. Odrůda Veritas je středně bujná až bujná, ale v podstatě jí vyhovují všechny způsoby vedení. Pro vyšší

37 cukernatost hroznů a kvalitu sklizně se doporučuje regulace násady hroznů na tři kilogramy z keře. Podnože volíme dle půdního typu, pro vyšší tvary jsou doporučovány bujněji rostoucí podnože. Enologické vlastnosti: Sklizňová zralost hroznů začíná již v polovině září, sklizeň hroznů probíhá v našich podmínkách současně s odrůdou Müller Thurgau. Do plodnosti vstupuje velmi brzy po výsadbě. Z odrůdy je možnost vyrobit zajímavá a harmonická bílá vína. Úroda je vysoká a pravidelná. Odrůda je předurčena pro výrobu vín s přívlastkem v okrajových oblastech, kde ostatní odrůdy mají nízkou cukernatost z důvodu dlouhé vegetační doby a v nepříznivých podmínkách nedozrávají. Víno: Z odrůdy Veritas se vyrábí lehké a velmi dobré odrůdové víno. Víno má žlutozelenou barvu, ve vůni převažují slabě květinové, ovocné tóny. Některé ročníky mají nádech travnatého charakteru buketu vína, případně dalších vůní, např. lipový květ nebo slabé aroma nezralého zeleného jablka. Přírodní odrůdové víno má chuť květinovou nebo ovocnou (jádrové ovoce jablko, ale i jiné ovocné tóny). Kvalita odrůdového vína je velmi dobrá, obvykle závisí na ročníku a poloze odkud pochází zpracovávané hrozny. Odrůda je především určena pro výrobu vín s přívlastkem, bez zvláštních nároků na zpracování. Odrůda není přímo určena pro dlouhou archivaci odrůdového vína, doporučuje se konzumace mladých vín nebo harmonických vín ve stáří okolo pěti let (LUDVÍKOVÁ, 2002; RUCKI, 2006). Vrboska (Tramín červený x Čabaňská perla) Odrůda byla vyšlechtěna na Šlechtitelské stanici vinařské Znojmo kolektivem šlechtitelů: Ing. Milošem Zbořilem, Ing. Ivanou Ludvíkovou, Ing. Jindřichem Ševčíkem, Jiřím Hladíkem a Ing. Jaroslavem Tomáškem. Odrůda byla zapsána do Státní odrůdové knihy ČR v roce 2004 a je právně chráněna

38 Ampelografická charakteristika Vrchol mladého letorostu je velmi jemně ochlupený, téměř bez antokyaninového zbarvení. List je malý až střední. Tvar listové čepele je pětiúhelníkovitý. List je pětilaločný, s hlubšími horními výkrojky a mělkými spodními výkrojky. Řapíkový výkrojek je otevřený ve tvaru písmene V. Hrozen, je malý až středně velký. Tvar je kuželovitý, u základu třapiny rozvětvený v křidélka. Uspořádání bobulí v hroznu je středně husté až husté. Bobule je kulatá, slupka má růžovou barvu. Dužnina je velmi jemně aromatická. Fenologická charakteristika Rašení je rané, ve 2. dekádě dubna, kvete raně začátkem června, zaměkání bobulí v polovině července, odrůda dozrává v první polovině srpna Požadavky na stanoviště Odrůda není náročná na polohu, nevadí jí sušší kamenité půdy, vhodné jsou půdy hlinité nebo hlinitopísčité s vyrovnanou výživou a vlhkostí. Lze ji pěstovat ve všech vinařských oblastech v České republice. Odolnost K zimním mrazům je odrůda středně odolná, k plísni a padlí révy je odolnost střední. Odrůda vyžaduje pravidelnou chemickou ochranu. V době dozrávání hroznů jsou bobule napadány savým hmyzem a mohou být následně poškozené hnilobami. Odrůda má sklon ke sprchávání květenství. Pěstitelské vlastnosti Doporučované zatížení pro tuto odrůdu je 8 10 oček na m 2. Vhodným pěstitelským tvarem je střední nebo vysoké vedení s řezem na tažně. Odrůda nevyžaduje regulaci násady hroznů v době vegetace. V rámci zelených prací je velmi významné odstranění zálistků a částečné odlistění v zóně hroznů

39 Enologické vlastnosti Vrboska patří mezi nejranější bílé moštové odrůdy a je především určena pro výrobu burčáku. U zahrádkářů může sloužit i pro přímou konzumaci hroznů. Víno je aromatické, jemné, s nízkým extraktem a nízkou kyselinkou. Vína jsou proto určena pouze pro rychlý konzum (RUCKI 2006; PAVLOUŠEK, 2007). Agni (André x Irsai Oliver) Odrůda byla vyšlechtěna na Šlechtitelské stanici v Perné a na Šlechtitelské stanici vinařské Velké Pavlovice kolektivem šlechtitelů Ing. Františkem Zatloukalem, Ing. Ludvíkem Michlovským a Janem Havlíkem. Odrůda vznikla křížením a cílem bylo získat ranou modrou odrůdu s jemným muškátovým aroma. Odrůda byla zapsána do Státní odrůdové knihy ČR v roce 2001 a je v současnosti právně chráněna. Ampelografická charakteristika Vrchol mladého letorostu je zelený, téměř bez antokyanového zbarvení. Vrcholek je středně bělavě plstnatý. List je středně velký. Tvar listu je srdčitý, slabě třílaločnatý. Povrch listové čepele je slabě puchýřkovitý. Ochmýření spodní strany listové čepele je velmi slabé. Řapíkový výkrojek není ohraničený nervaturou, je ve tvaru písmene U a má laloky široce nebo mírně otevřené. Hrozen je menší až střední, válcovitě-kuželovitý, u základu třapiny rozvětvený v křidélka. Uspořádání bobulí v hroznu je husté, bobule je malá v plné zralosti modročerná až černá s voskovým ojíněním. Bobule je šťavnatá s velmi zajímavým muškátovým aroma. Fenologická charakteristika Agni je možné zařadit mezi odrůdy s raným nástupem do všech fenofází. Rovněž zaměkání bobulí a dozrávání hroznů je rané. Odrůdu je možné sklízet začátkem září až v první polovině září. Požadavky na stanoviště Vzhledem k ranosti dozrávání a poměrně dobré odolnosti k zimním mrazům je možné Agni pěstovat ve všech vinařských podoblastech. Vhodné jsou přirozeně svahovité pozemky s dobrou expozicí ke slunečnímu záření. Méně vhodné jsou lokality

40 s výsušnými půdami. Na takových lokalitách nemusí vždy docházet k optimálnímu rozvoji muškátového aroma nebo se mohou projevit hořké tóny ve víně. Vhodné jsou proto půdy hlinitopísčité s dobrým vodním hospodařením. Je dobré se vyhnout lokalitám s větším výskytem savého hmyzu. Odolnost Agni patří mezi odrůdy s vyšší citlivostí na napadení houbovými chorobami. Odolnost proti plísni révy je nízká, proti padlí révy střední. Hrozny v době dozrávání jsou nabodávány savým hmyzem a následně mohou být silně poškozovány šedou hnilobou a ostatními hnilobami. Vyšší napadení hnilobami lze pozorovat v ročnících s vlhkým a teplým podzimním počasím a v hustých hroznech. V ročnících s nepříznivým počasím v době kvetení deštivé a chladné počasí, anebo naopak velmi suché počasí trpí odrůda sprcháváním květenství. Pěstitelské vlastnosti Doporučené zatížení pro tuto odrůdu se může pohybovat v rozsahu 8 10 oček na m 2. V případě, že by došlo k přeplození keře, je možná doplňková regulace násady. Zóny hroznů je v době vegetace třeba udržovat dostatečně vzdušné, proto věnujeme velkou pozornost vylamování zálistků, případně odstranění listů, které by výrazně zahušťovaly zóny hroznů. Cílem zelených prací u odrůdy Agni je především udržovat dostatečně provzdušněný keř révy vinné a tím nepřímo bojovat proti houbovým chorobám. Termín sklizně hroznů je většinou určovaný dosaženou cukernatostí v kombinaci s kvalitou muškátového aroma v bobulích a obsahem kyselin v bobulích. Enologické vlastnosti Víno z odrůdy Agni má velmi zajímavý charakter. Z odrůdy je možné vyrobit netradiční muškátová nebo aromatická vína, případně ji využít pro výrobu perlivých nebo dezertních vín. Víno je velmi dobré až výborné, má obvykle tmavočervenou nebo rubínovou barvu. Ve vůni najdeme tóny po peckovém ovoci, u mladých vín je charakteristické výrazné muškátové a květinové aroma. Je především určena pro výrobu vín s přívlastkem, bez zvláštních nároků na zpracování (RUCKI, 2006; PAVLOUŠEK, 2007; SOTOLÁŘ, 2007)

41 4. 3 Vegetační údaje odrůd podle klasifikátoru používaného ÚKZÚZ V současnosti všechny odrůdy révy vinné v ČR, včetně sledovaných odrůd, jsou zkoušeny podle příslušného platného evropského klasifikátoru CPVO-TP/50/1 (= UPOV-TG/50/8). Tento klasifikátor se používá pro všechny vegetativně rozmnožované odrůdy révy, včetně podnoží a okrasných odrůd. Klasifikátor je používán v mezinárodním měřítku, nyní obsahuje padesát nejzákladnějších znaků, které charakterizují určitou odrůdu a její vlastnosti. Tento klasifikátor používají v současnosti všechny státy sdružené v organizaci Mezinárodní úřad pro právní ochranu - UPOV (International Union for the Protection of New Varieties of Plants, 34, Ch. des Colombettes, 1211 Geneva, Switzerland, 1999), kde Evropská unie je členem zmíněné organizace jako celek. Česká republika byla členem UPOV již před vstupem do EU. Jako členský stát EU je v současnosti dvakrát členem této organizace, a proto výsledný popis odrůdy má mimořádný světový význam. Proto, aby se předešlo záměnám a chybám vyplývajících z velkého množství a různorodosti existujících seznamů významných znaků, je pro každý znak uvedeno kódové číslo nejen vlastního klasifikátoru, ale také příslušné číslo odpovídajícího znaku. Navíc každý znak má určen kód fenofáze, kdy se provádí hodnocení daného znaku. Kód je převzat z tabulky: Kódování a popis fenologických fází révy vinné podle rozšířené stupnice BBCH. Podle závazných směrnic EU každý stát určuje kdy, kde, kam, v jaké kvalitě a množství bude doručen požadovaný materiál pro tzv. zkoušky odlišnosti, uniformity a stálosti - DUS (Distinctnees, Uniformity and Stability). Minimální požadovaný počet je patnáct rostlin. V České republice je pověřena zkouškami DUS organizační složka státu: ÚKZÚZ, Odbor odrůdového zkušebnictví, odd. vinohradnictví na Zkušební stanici v Oblekovicích

42 4. 4 Výsledky práce Sledováním vegetačních údajů vybraných odrůd bylo zjištěno, že nástupy jednotlivých fenofází jsou velmi rané. Z tabulek vyplívá, že vybrané odrůdy jsou z hlediska využití vhodné do nejteplejších vinohradnických oblastí a také vhodné, jako odrůdy vhodné pro výrobu aromatických vín. Veškeré údaje o pozorování vybraných odrůd jsou uvedeny v následujících tabulkách. Tabulky: Vegetační údaje vybraných odrůd, ÚKZÚZ Znojmo-Oblekovice Tabulka č. 2 Sledovaný rok 2006 rok rašení první kvetení zaměk. sklizeň opad listí výsadby list začátek konec bobulí hroznů začátek konec Veritas Vrboska Müller Thurgau Ryzlink rýnský Tabulka č. 3 Sledovaný rok 2007 rok rašení první kvetení zaměk. sklizeň opad listí výsadby list začátek konec bobulí hroznů začátek konec Veritas Vrboska Müller Thurgau Ryzlink rýnský Tabulka č. 4 Sledovaný rok 2006 rok rašení první kvetení zaměk. sklizeň opad listí výsadby list začátek konec bobulí hroznů začátek konec Agni Modrý Portugal Frankovka

43 Tabulka č. 5 Sledovaný rok 2007 rok rašení první kvetení zaměk. sklizeň opad listí výsadby list začátek konec bobulí hroznů začátek konec Agni Modrý Portugal Frankovka

44 5. Diskuse V jednotlivých vývojových fázích u vybraných odrůd bylo zjištěno, že nástupy jednotlivých fenofází jsou u velmi rané odrůdy Veritas a odpovídají už dříve uvedenému popisu v literatuře (LUDVÍKOVÁ, 2002). I další sledovaná odrůda Vrboska, jak uvádí RUCKI (2006) je z pohledu nástupu jednotlivých fenofází velmi ranou odrůdou a výsledné hodnoty sledované odrůdy odpovídají již dříve uvedeným skutečnostem. Odrůda Agni, je podle vývoje jednotlivých fenofází, také velmi ranou odrůdou a jak uvádí RUCKI (2006) shodují se jednotlivá fenologická data s pozorováním, které bylo prováděno u této odrůdy. Bližší popis vybraných odrůd byl vytvořen na základě sledovaných projevů kontrolních znaků ve zkušební vinici. Datum rašení odpovídal průběhu klimatických faktorů v hospodářském roce 2006/2007 a nástup fenofáze u vybraných odrůd odpovídal ranosti odrůd. Objevení se prvních listů u sledovaných odrůd bylo prakticky totožné s výsledky pozorování tohoto vývojového stadia. Fenofáze kvetení částečně ovlivnili klimatické faktory a to vliv nízkých teplot v tomto citlivém období pro révu vinnou. Můžeme však konstatovat, že kvetení u sledovaných odrůd bylo velice podobné. Zaměkání bobulí se jeví především u odrůd Agni a Vrboska, jako velice rané a to z pohledu jejich brzké sklizňové zralosti, která je určována především dosaženou cukernatostí v kombinaci s kvalitou muškátového aroma v bobulích a obsahem kyselin. U odrůdy Veritas se projevuje zaměkání bobulí pozdně (oproti ostatním sledovaným odrůdám) v důsledku její náročnosti na agrotechniku zelených prací (RUCKI, 2006; PAVLOUŠEK, 2007). Datum sklizně odpovídá aktuálnímu dni sklizně, kdy byly odrůdy ve zkušební vinici sklizeny a zpracovány. Sklizňová zralost hroznů u sledovaných odrůd je téměř shodná a odpovídá ranosti všech odrůd. Začátek opadu listů byl zaznamenán v době, kdy začínají padat první listy, a u všech sledovaných odrůd byl shodný. Konec opadu listí byl zaznamenán, když na keři nejsou téměř žádné listy. Celkový průběh opadu mohou změnit klimatické vlivy. Veškeré agrotechnické zásahy včetně chemické ochrany byly prováděny u sledovaných odrůd v provozních pokusech naprosto shodně. Popis vybraných odrůd a jejich agrotechnických vlastností vcelku odpovídá základním popisům uváděným v odborné literatuře v minulosti (KOLEKTIV ČMVVU, 2002; RICHTER a kol., 2002; LUDVÍKOVÁ a kol., 2004), přesto je nutno si uvědomit, že

45 vybrané odrůdy jsou opravdu relativně nové a mnohé parametry se prověří až v budoucnosti. Základní data odrůd, např. doba dozrávání, nebo stručný popis odrůdy odpovídá zjištěným vlastnostem v mé bakalářské práci. Některé údaje, které nekorespondují s výsledky uvedenými v tabulkách, byly ovlivněny klimatickými faktory počasí v daném roce pozorování dále pak volbou podnožové révy pro danou odrůdu, vhodným klonem pro danou oblast a v neposlední řadě i víceletým sledováním jednotlivých vývojových stadií révy vinné. Pozitiva, která je možné uvést jako zásadní faktory při sledování vývojových stadií je v první řadě možnost srovnání vybraných odrůd s kontrolní odrůdou. Kontrolními odrůdami u vybraných bílých moštových odrůd Veritas a Vrboska jsou odrůdy Müller-Thurgau, což je odrůda raná a odrůda Ryzlink rýnský, která je naopak pozdní odrůdou. U odrůdy Agni byli kontrolními odrůdami Frankovka, která je pozdní odrůdou a odrůda Modrý Portugal, která je středně raná. Dále je možné z hlediska pozitiv uvést, že sledované i kontrolní odrůdy se nacházejí na stejném pokusné parcele (čtverci). Z toho vyplívá jednotná agrotechnika u vybraných i kontrolních odrůd, včetně chemické ochrany, které jsou v provozních pokusech naprosto shodné

46 6. Závěr Hospodářský rok 2006/2007 nebyl rozhodně tak teplotně kritický jako rok předešlý, i tak se dá hovořit o různých zvláštnostech a odchylkách v průběhu počasí, ovšem v pozitivnějším duchu. Mezi hlavní povětrnostní charakteristiky z hlediska přezimování révy vinné je možno zmínit velmi mírnou zimu s abnormálně vysokými teplotami, jarní mrazíky počátkem května či poškození úpalem v červenci. V průběhu zimního období se teploty pohybovaly nejčastěji kolem 5 o C, jen konec ledna vykazoval jisté změny, kdy teplota klesla mírně pod bod mrazu. Negativní důsledky na výslednou sklizeň pak měly nízké teploty začátkem května. Vysoké průměrné teploty měly za následek urychlení fenologického vývoje révy vinné v době sklizně až o několik týdnů, což mohlo být teoreticky, spolu s kolísáním teplot, příčinou slunečního úpalu. Vlastní sklizeň započala mimořádně brzy, kolem 10. září a trvala až do konce října. Poměrně brzy, začátkem druhé třetiny listopadu se vyskytla teplota nutná ke sklizni hroznů pro výrobu ledového vína. Rok 2006/2007 typický nízkými úhrny srážek v jeho první polovině. Pouze ve druhé polovině března, v některých lokalitách druhé poloviny června a hlavně na přelomu srpna a září, můžeme hovořit o vydatnějších srážkách. Rašení kvetení, toto období intenzivního vegetativního růstu vytváří základ budoucí podoby tvaru olistění révového keře pro celé vegetační období. Také rozvoj květenství a jednotlivých květů ovlivňuje počet květů a růstové procesy bobule. Tyto růstové procesy jsou citlivé na tzv. suchostní stres a delší období sucha mohou vést k nepravidelnému rašení, slabému růstu výhonů a nižšímu vývoji plodů. Většinou se však ukazuje, že daleko více je důležitá teplota v tomto období. Kvetení a násada plodů jsou stádia velmi důležitá z hlediska hospodaření s vodou, protože v tomto období probíhá dělení buněk ve vytvářejících se bobulích. V tomto období nastává první vlna růstu kořenů a dostatek vody v tomto období je důležitý i vzhledem ke stálému rozvoji listové plochy

47 Pozorování fenologických fází vývoje révy vinné, bylo prováděno za přispění pracoviště ÚKZÚZ Znojmo - Oblekovice ve vinicích Znojemské vinohradnické oblasti, konkrétně ve vinici zmiňovaného ústavu ve Znojmě v katastru Oblekovice- viniční trať Načeratický kopec. K mému sledování jednotlivých stádií vývoje révového keře během vegetace i dormance jsem si vybral odrůdy bílé moštové Veritas, Vrboska a modré moštové Agni. Uvedené moštové bílé odrůdy byly porovnávány s klasickými odrůdami Müller- Thurgau a Rýnský ryzlink a odrůdu Agni s odrůdami Frankovka a Modrý Portugal u modrých odrůd, sledovány jednotlivé fenofáze a to z hlediska časového vývoje jednotlivých fází vývoje révového keře. Toto pozorování bylo prováděno v dvouletém období a to v roce 2006 a Z výsledků vyplívá, že odrůdy Vrboska, Veritas a Agni jsou odrůdy, které jsou velmi rané a liší se jen v nástupech jednotlivých fenofází, z hlediska klimatických faktorů. Jednotlivé fenofáze se mezi odrůdami odlišují jen v rámci několika dnů a proto můžeme konstatovat, že tyto odrůdy se převážně hodí do nejteplejších oblastí, kde dosahují při sklizni vysokého podílu cukerné složky

48 7. Souhrn Bakalářská práce Fenofáze révy vinné se zabývala jednotlivými fázemi vývoje révy vinné během roku, kdy réva vinná opakuje každoročně svůj vegetační cyklus. V první části se práce zabývá původem a vývojem révy vinné, jejího rozdělení na několik druhů rodu Vitis spp., který se dále dělí na dva podrody, které se odlišují v počtu chromozomů. Z Evropy pochází jediný druh což je evropská réva, nazývaná též ušlechtilá réva, botanicky Vitis vinifera L. se svými poddruhy silvesstris a sativa. V další kapitole je popsána morfologie révy vinné a jednotlivé části révového keře, které se během životního období révy vinné neustále vyvíjí. Hlavním tématem této práce bylo popsat růstové projevy révy vinné během vegetačního cyklu, kdy dochází k růstu, vyzrávání a vstupu do vnitřního klidu neboli dormance. Každé období je charakterizováno jednotlivými fenofázemi, kdy u révy vinné dochází k vegetačním změnám v důsledku zvyšování teploty půdy i teploty ovzduší, prouděním asimilátů z podzemních částí do nadzemních částí révového keře a množstvím vody, kterou réva využívá hlavně k transpiraci a ke konci vegetace také k nalévání bobulí. Fenofáze slzení a rašení je charakterizována rašením oček v závislosti na postupu oteplování vzduchu a to na hodnotu vegetační nuly pro révu vinnou. Fenofáze prodlužovacího růstu je projevem, kdy réva vinná při optimálních teplotách prodlužuje růst letorostů a listů a tím i vysokou intenzitu fotosyntézy. Dalším vývojovým stádiem je kvetení, které je taktéž ovlivněno teplotou a intenzitou osvětlení. Toto období je velmi náročné na příznivé podmínky počasí a ovlivňuje nasazování bobulí a tím i následnou etapu růstu a vývoje bobulí. Fenofáze vyzrávání plodů a dřeva je v první fázi spojeno s prouděním vody a cukrů do bobulí, zaměkáním a zbarvováním bobulí dle charakteristických vlastností jednotlivých odrůd. Tato fáze vývoje je určujícím faktorem jakosti sklizně, která je určena množstvím cukrů a obsahem kyselin v hroznech. Závěrečnou fenofází vegetačního cyklu je vyzrávání letorostů a příprava na vstup do zimního klidu. V závěru práce je uvedeno srovnávací hodnocení vegetačních údajů jednotlivých fenofází u vybraných odrůd révy vinné

49 8. Summary The bachelor thesis Phenophases of grape wine deals with vegetative phases of grape wine during the year, when the grape wine repeats its yearly vegetative cycle. First part of the thesis deals with origin and development of grape wine. It also deals with the division into the types of variety Vitis spp., which is being divided into two sub-varieties that are varying by chromosomes from each other. From Europe comes only one variety also called European tribe and sometimes also premium grapevine, botanically Vitis vinifera L. The sub-varieties are silvestris and sativa subspecies. Next chapter deals with morphology of grape wine and description of individual parts of grape bush which are constantly developing during the whole vegetation. The main topic of this thesis was to describe the growing exposures of grape wine during vegetation cycle that means during growing, seasoning and dormancy. Each period is characterized by individual phenophases. During each individual phenophases vegetation changes as a consequence of increased temperatures of soil, air, fluctuation of assimilates from underground to over ground parts of grape wine bushes. The vegetation changes also as a consequence of water amount, which the grapevine uses mainly for transpiration at the end of vegetation and also for infusion of grapes. Phenophases of lachrymation and sprouting is characterized by lachrymation of eyelets in dependence on progress of air warm-up and that on the value of vegetation zero for vine grape. Phenophases of lengthening growth is a display of prolonging the tree ring and leaf growth by optimal temperatures and so that with high intensity of photosynthesis. Next evaluation stage is blooming, which is also influenced by temperature and shine intensity. This period is very demanding on kind weather conditions and influences setting-on, growing and developing of the grapes. Phenophases of seasoning of fruits and wood is in the first phase connected with water and sugar circulation to the grapes and also softening and coloring of grapes

50 according to specific attribute of individual varieties. This phase is the determinant factor for quality of harvest. Date of the harvest is determined by the sugar and acid content in grapes. Final phenophases of vegetable cycle is seasoning of tree rings and preparation for winter still stand. At the end of the thesis is the comparative evaluation of vegetative data of individual phenophases for chosen varieties of grape wine

51 9. Seznam použité literatury ACKERMANN, P. - JABOREK, CH. - KONEČNÝ, A. - KRAUS, V. - MICHLOVSKÝ, L. - SEDLO, J. - STAVEK, R. (2002): Vinařský slovník Vydání 2., Radix Velké Bílovice: Českomoravská vinohradnická a vinařská unie. ISBN (CD ROM) BLAHA, J. (1961): Réva vinná. Vydání 1., Nakladatelství Československé akademie věd Praha BRAUN, J. - VANEK, G. (1985): Pestujeme vinič. Nezávislost Bratislava, ISBN CLARKE, OZ. - RAND M. (2002): Clarkes grosses Lexikon der Rebsorten, Droemer Knaur, s ISBN-10: , ISBN-13: ČMVVU (2002): Vinařský slovník, Velké Bílovice, ISBN DOHNAL, T. - KRAUS, V. - PÁTEK, J. (1975): Moderní vinař. Státní zemědělské nakladatelství Praha, 1. vydání, s. 476 GALET, P. (2002): General viticulture. Collection Avenir Oenologie Chantré, 2000, s HUBÁČEK, V. - KRAUS, V. (1982): Hrozny a víno z vinice i zahrady. 1. vydání Praha: Státní zemědělské nakladatelství, s KLASIFIKÁTOR RÉVY (2005): CVOP-TP/50/1 ze dne (česká oficiální verze), ÚKZÚZ odd. vinohradnictví, Oblekovice KRAUS, V. - HUBÁČEK, V. - ACKERMANN, P. (2000): Rukověť vinaře. Nakladatelství KVĚT, s ISBN KRAUS, V. - KUTTELVAŠER, Z. - VURM, B. (1997): Encyklopedie českého a moravského vína. Knižní klub, s ISBN KRAUS, V. - FOFFOVÁ, Z. - VURM, B. - KRAUSOVÁ, D. (2005): Encyklopedie českého a moravského vín. Praga Mystica, s ISBN

52 KRAUS, V. (1999): Réva vinná v Čechách a na Moravě. Vydavatelství RADIX, s ISBN KRAUS, V. (1994): Vinohradnictví. 1. vyd. Praha: VŠZ, s. 77. ISBN KRAUS, V. - KRAUS, V. ml. (2003): Pěstujeme révu vinnou. 1. vydání, Grada Publishing, s. 96. ISBN LUDVÍKOVÁ, I. (2002): Odrůdy révy vinné zapsané do Státní odrůdové knihy v roce Veritas. Vinařský obzor. Leden, ročník 95, č. 1, s , ISSN LUDVÍKOVÁ, I. - SEDLO, J. - ŠEVČÍK, J. (2004): Přehledy odrůd révy 2004, ISBN: MZe ČR (2008): Réva vinná a víno, Situační a výhledová zpráva. Duben 2008 PAVLOUŠEK, P. (1999): Vinohradnictví odrůdy révy vinné. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, s ISBN PAVLOUŠEK, P. (2005): Pěstování révy vinné v zahrádkách. Nakladatelství CP Books, s ISBN O6 PAVLOUŠEK, P. (2007): Encyklopedie révy vinné. Nakladatelství Computer Press, s ISBN PLANCHON, J.E.: Monographie des Ampélideae vraies. Monographia Phanerogamerum 5, 1887, s RICHTER, M. (2002): Velký atlas odrůd ovoce a révy. 1. vyd. Lanškroun: TG Tisk, s ISBN RUCKI, V. (2006): Hodnocení nových moštových odrůd révy vinné. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zahradnická fakulta v Lednici, s. 52. RUCKI, V. (2006): Méně známé a relativně nové odrůdy révy vinné Vrboska, Agni. Vinařský obzor. Říjen, ročník 99, č , s , , ISSN ŘÍHA, K. - VANEK, G. (2000): Polní hodnocení odolnosti odrůd révy vinné (metodika), ÚKZÚZ Oddělení fytopatologie a GMO Brno

53 SEDLO, J. (1994): Ekologické vinohradnictví. Ministerstvo zemědělství ČR v Agrospoji Praha, s ISBN SEDLO, J. (2000): Fenologická vývojová stadia révy vinné. Vinařský obzor. Červenecsrpen, ročník 93, č. 7 8, s , ISSN SOTOLÁŘ, R. (2007): Atlas odrůd réva, Multimediální atlas podnožových, moštových a stolních odrůd révy vinné [online]. URL: html ŠAMÁNEK, J. (2005): Růstové fáze ovocných dřevin, révy vinné, bobulovin a termíny ošetřování proti škůdcům. Samizdat Brno, s. 46. ISBN X ÚKZÚZ, Národní odrůdový úřad Brno (2008): Metodika ÚKZÚZ pro zkoušky užitné hodnoty odrůd, s. 38. Brno 2008 VANEK, G. - BRAUN, J. (1990): Pěstujeme révu vinnou. 1. vyd. Praha, Státní zemědělské nakladatelství, s. 56. ISBN

54 10. Seznam příloh Obrázek č. 1 Obrázek č. 2 Obrázek č. 3 Obrázek č. 4 Obrázek č. 5 Obrázek č. 6 Obrázek č. 7 Obrázek č. 8 Obrázek č. 9 Obrázek č. 10 Obrázek č. 11 Obrázek č. 12 Obrázek č. 13 Obrázek č. 14 Obrázek č. 15 Obrázek č. 16 Obrázek č. 17 Obrázek č. 18 Obrázek č. 19 Obrázek č Vegetační klid: přezimující očka špičatá a kulatá 01 Začátek nalévání pupenů 05 Stadium vlny: zřetelně viditelná hnědá vlna 11 První list je rozvinutý a odkloněný od letorostu 15 Pět až šest listů je rozvinuto a květenství je viditelné 55 Květenství se zvětšuje 61 Začátek kvetení: 10% čepiček opadlo 63 Před květem: 30% čepiček opadlo 65 Plné kvetení: 50% čepiček opadlo 69 Konec kvetení 73 Bobule velikosti broku: hrozny se začínají převažovat 75 Bobule velikosti hrachu: hrozny visí 77 Začátek uzavírání hroznů 89 Zralost (vhodné pro sklizeň) 92 Začátek zbarvování listů 97 Konec opadu listů Růstová stádia révy vinné Odrůda Veritas Odrůda Vrboska Odrůda Agni

55 Obrázky č. 1-16: Fenologická stadia révy vinné (Zdroj: SEDLO, 2000) Obr. č. 1: 00 Vegetační klid Obr. č. 2: 01 Začátek nalévání pupenů Obr. č. 3: 05 Stadium vlny Obr. č. 4: 11 První list je rozvinutý

56 Obr. č. 5: 15 pět až šest listů je rozvinuto Obr. č. 6: 55 Květenství se zvětšuje Obr. č. 7: 61 Začátek kvetení Obr. č. 8: 63 Před květem

57 Obr. č. 9: 65 Plné kvetení Obr. č. 10: 69 Konec kvetení Obr. č. 11: 73 Bobule velikosti broku Obr. č. 12: 75 Bobule velikosti hrachu

58 Obr. č. 13: 77 Začátek uzavírání hroznů Obr. č. 14: 89 Zralost Obr. č. 15: 92 Začátek zbarvování listů Obr. č. 16: 97 Konec opadu listů

59 Obr. 17: Růstová stádia révy vinné (Zdroj: KRAUS a kol., 2005)

60 Obrázky č : Encyklopedie révy vinné (Zdroj: PAVLOUŠEK, 2007) Obr. č. 18: Odrůda Veritas

61 Obr. č. 19: Odrůda Vrboska

62 Obr. č. 20: Odrůda Agni