Název: VNITŘNÍ STAVBA KOŘENE

Transkript

1 Název: VNITŘNÍ STAVBA KOŘENE Autor: PaedDr. Ludmila Pipková Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy Předmět: biologie Mezipředmětové vztahy: ekologie Ročník: 2. a 3. (1. ročník vyššího gymnázia) Tematický celek: Vegetativní orgány rostlin Stručná anotace: vegetativní orgány slouží k zajištění životních funkcí rostlin, kořen zabezpečuje rostlině ukotvení v půdě, příjem a zásobu živin Tento výukový materiál byl vytvořen v rámci projektu Přírodní vědy prakticky a v souvislostech inovace výuky přírodovědných předmětů na Gymnáziu Jana Nerudy (číslo projektu CZ.2.17/3.1.00/36047) financovaného z Operačního programu Praha - Adaptabilita. V

2 Pomůcky: rostlinný materiál, lupa, mikroskop, potřeby k mikroskopování, žiletka, dřeň černého bezu, Petriho miska Teorie: Kořen je podzemním orgánem, který na rozdíl od stonku nikdy nenese listy. Upevňuje rostlinu v půdě a čerpá odtud živiny v podobě roztoků anorganických látek. K tomuto účelu slouží soustava vodivých pletiv mající charakteristickou stavbu. Kořen na svém povrchu postrádá kutikulu s průduchy a také fotosyntetická barviva chybí. Zakládá se již v zárodku semene, ze kterého vyrůstá nejprve kořínek (radikula) jež se mění v hlavní kořen, z kterého později vyrůstají kořeny postranní (alorizie). U jednoděložných rostlin hlavní kořen zaniká a jeho funkci přebírají kořeny náhradní (adventivní). Vzniká tak kořenová soustava svazčitá (homorizie), tvořená po celé délce kořeny stejně silnými (druhotně netloustnou) více nebo méně větvenými. Soubor všech kořenů vytváří kořenový systém. Náhradní kořeny mohou vyrůstat i na jiných částech rostlin (stoncích, listech), čehož se v praxi využívá k vegetativnímu způsobu rozmnožování. Příklady modifikace kořene: Kořenové vlášení slouží k příjmu živin rozpuštěných ve vodě Kořeny zásobní hromadí se v nich zásobní látky Kořeny parazitních rostlin haustoria vysávají živiny z dřeva CS hostitele Kořeny vzdušné slouží k příjmu vzdušné vlhkosti, při přítomnosti chlorofylu i k výživě Kořeny příčepivé slouží k uchycení na podložku Úkoly: 1. Vnitřní stavba kořene hrachu (fazolu, pryskyřníku) 2. Vnitřní stavba kořene cibule 3. Pozorování kořenových vlásků kořene máku

3 Postup práce: 1. Kořeny hrachu (fazolu, pryskyřníku) omyjte ve vodě, vložte část kořene do dřeni bezu a proveďte příčné řezy. Vyberte jeden z řezů a zhotovte dočasný preparát, který prohlédněte pod mikroskopem. Zakreslete a popište. 2. Kořeny cibule vložte do dřeně černého bezu a proveďte příčné řezy. Z nejvhodnějšího řezu zhotovte preparát a pozorujte pod mikroskopem. Zakreslete, popište a porovnejte s kořenem hrachu. 3. Semena máku vložte na vrstvu buničité vaty a filtračního papíru do vlhké komůrky, kterou zhotovíte v Petriho misce. Zhruba za 2 dny bude rostoucí kořen asi 5-6 cm dlouhý. Klíčící semena prohlédněte lupou přímo v Petriho misce. Všimněte si jejich tvaru. Již pouhým okem můžete rozeznat množství kořenových vlásků. Na podložním skle odřízněte semeno od kořene, zakápněte vodou a zhotovte preparát. Preparát pozorujte při nejmenším zvětšení. Pro větší zvětšení připravte roztlakový preparát (mírným tlakem zatlačte gumou na krycí sklíčko) Zakreslete a popište. Výsledky: 1. Na povrchu kořene je jednovrstevná pokožka bez kutikuly, pod ní najdeme několikavrstevnou primární kůru tvořenou buňkami korového parenchymu, vnější vrstva korkovatí. Nejblíže střednímu válci je endodermis. Na radiálních stěnách endodermis je možno vidět Caspariho proužky (použijte větší zvětšení). Pod endodermis je střední válec. Vnější vrsva přiléhající k endodermis je perikambium. Cévní svazky jsou radiální. 2. Na povrchu je opět jednovrstevná pokožka, pod ní vrstva primární kůry tvořená parenchymem. Níže o odstín tmavší a na hranici středního válce je endodermis s Caspariho proužky. Tyto proužky se jeví jako čočkovitá ztlustlina na radiálních stěnách buněk (použijte větší zvětšení). Endodermis chrání pletiva středního válce a pod ním najdete vrstvu buněk perikambia. Cévní svazky jsou radiální, což je pro kořen charakteristické. Cévy tvořící dřevo jsou tmavší, lýková část cévního svazku, tvořená sítkovicemi, je světlejší. 3. Na kořeni je vidět několik oddílů. Vzrostný vrchol je chráněn světle prosvítající kořenovou čepičkou. Nad ním je prodlužovací pásmo a potom část pokrytá porostem kořenových vlásků. V roztlakovém preparátu je vidět, že jde o vychlípeniny pokožkových buněk. Kořenové vlásky jsou zčásti vyplněny cytoplazmou, v níž lze vidět jádro. Cytoplazma se z pokožkové buňky přemísťuje do kořenového vlásku. Na povrchu kořene je tenkostěnná pokožka, středem až po meristematická pletiva vzrostného vrcholu prosvítá střední válec.

4 Vypracování:

5 Diskuse: Jak se liší kořenová soustava jedno a dvouděložných rostlin? K čemu slouží cévní svazky a jaké látky jejich jednotlivé části vedou? Jaká je životnost kořenových vlásků? Jaké jsou funkce kořene? Závěr: Literatura: LENOCHOVÁ M. a kol. Biologie pro 1.ročník gymnázia. Praha: SPN, s. KUBÁT K. a kol. Botanika. Praha: Scientia, s. BOHÁČ, I. Cvičení z biologie. Praha: SPN, s.