CHKO Křivoklátsko. rok vyhlášení: rozloha: 628 km 2. sídlo správy: Zbečno. oficiální web:

Transkript

1 rok vyhlášení: 1978 rozloha: 628 km 2 sídlo správy: Zbečno oficiální web:

2 Geologie a geomorfologie proterozoické horniny assyntsky zvrásněné, s různě silným variským přepracováním (břidlice, fylity, svory až pararuly) 2 vulkanické horniny zčásti metamorfované, proterozoické až paleozoické (amfibolity, diabasy, melafyry, porfyry) paleozoické horniny zvrásněné, nemetamorfované (břidlice, droby, křemence, vápence) 3 4 permokarbonské horniny (pískovce, slepence, jílovce) 5 druhohorní sedimenty (pískovce, jílovce) 6 třetihorní sedimenty (písky, štěrky) 7 kvartérní sedimenty

3 Geologie a geomorfologie Plošně převažují nemetamorfované a slabě metamorfované mořské sedimenty starohorního stáří, především břidlice a droby, zvláštním fenoménem jsou pak buližníky. Z regionálního hlediska patří k Barrandienu. Ještě v průběhu usazování břidlic (svrchní prekambrium) docházelo k místy k podmořskému vulkanismu; jeho pozůstatkem jsou výskyty spilitů (bazické výlevné vyvřeliny) např. PR Čertova skála v údolí Berounky. Sedimentace pokračovala i na počátku prvhor odtud kambrické mořské sedimenty (pískovce, břidlice) zejména v okolí Skryjí a Týřovic. V nich významná naleziště fosilní fauny: trilobitů, ramenonožců, ostnokožců aj. Koncem kambria došlo na poruchové linii SV JZ k mohutným suchozemským výlevům sopečných hornin (dacity, andezity, ryolity). Vzniklo tak asi 5 km široké vulkanické křivoklátsko-rokycanské pásmo, táhnoucí se od Sýkořice k Rokycanům.

4 Geologie a geomorfologie Barrandien Barrandien je oblast Českého masívu ležící zhruba mezi Kostelcem nad Labem na SV a Domažlicemi na JZ, tvořená převážně nemetamorfovaným až slabě metamorfovaným svrchním proterozoikem, se spodním paleozoikem v osní části; nazvaná je na počest proslulého paleontologa J. Barranda. Na severu a severozápadě se tyto horniny noří pod křídové a karbonské uloženiny, na jihovýchodě se stýkají se středočeským plutonem. Proterozoikum, jehož stáří se odhaduje na až 600 miliónů let, bylo za kadomské orogeneze zvrásněno a metamorfováno. Starší paleozoikum (kambrium až devon) na něm spočívá transgresívně. Paleozoické uloženiny, proslulé bohatostí paleontologických nálezů, byly zvrásněny za variské orogeneze Podle

5 Geologie a geomorfologie Ordovické horniny (sedimenty a vyvřeliny) se vyskytují v pásu podél JV hranice CHKO a na třech izolovaných lokalitách: Velíz, Krušná hora a Dlouhá skála. Karbonské sedimenty se omezují na sever CHKO; jsou součástí kladenskorakovnické černouhelné pánve. Druhohorní (křídové) sedimenty také jen na severu v okolí Nového Strašecí. Místy zachovány třetihorní sedimenty (štěrky, písky), zejména v pruhu od Žebráku po Karlovu Ves, ale i jinde. Mezi kvartérními sedimenty jsou významné staré štěrkopískové terasy Berounky. Ve vrcholových polohách vystupují často menší izolované skály, skalní hradby a mrazové sruby pleistocénního stáří, se sutěmi na úpatí. Zvláštností jsou holocenní pěnovce na pramenech vytékajících z kambrických vyvřelin.

6 Jouglovka CHKO Křivoklátsko Geologie a geomorfologie Většina CHKO spadá pod celek Křivoklátská vrchovina, jihozápadní část pak pod Plaskou pahorkatinu (součást Plzeňské pahorkatiny). Charakteristický je JZ-SV průběh hřbetů. Údolí Berounky a přítoků jsou vynikajícím příkladem říčního (údolního) fenoménu. Význačnými krajinnými dominantami jsou buližníkové suky (např. PR Jouglovka, PP Vraní skála, PP Zdická skalka u Kublova).

7 Vodstvo Hlavním tokem CHKO je Berounka, jež zde vytváří hluboce zaříznuté údolí v délce 42 km. Spolu s (dnes z velké části zaplaveným) údolím Vltavy jde o nejlepší příklad údolního fenoménu v Čechách.

8 Vodstvo Část území odvodňují přítoky Litavka a Loděnice (Kačák), ústící do Berounky mimo CHKO. Lesní bystřiny a potoky bez vlivu obcí a zemědělské výroby jsou mimořádně čisté (výskyt našeho nejvzácnějšího raka kamenáče). Díky geologické stavbě a listnatým lesům navíc nejsou okyselovány (ph 7 8,5). Největší vodní plochou je přehradní nádrž Klíčava (72,5 ha), zásobárna pitné vody pro Kladensko. Zaplavením zde zanikla jediná lokalita mateřky mechovité (Moehringia muscosa) v ČR. Nad přehradou zřícenina gotického hrádku Jivno snad lovecký hrádek Václava I.

9 Klima Území leží na rozhraní teplé a mírně teplé oblasti, s průměrnýmí ročními teplotami mezi 7,5 8,5 C. Průměrné roční úhrny srážky se pohybují jen kolem 530 mm (vliv srážkového stínu Krušných hor). V hlubokých údolích kaňonovitého tvaru se vývíjejí výrazné teplotní inverze se slabou výměnou vzduchu v horizontálním i vertikálním směru.

10 Vegetace a flóra Lesnaté území (lesnatost 60 %) s dobře zachovanými porosty smíšených listnatých lesů mírně teplých oblastí (smíšené doubravy, dubohabřiny), s pronikáním teplomilných prvků na výslunných azonálních stanovištích (především na údolních svazích) a s květnatými bučinami ve vyšších polohách a na stinných svazích. Pro Křivoklátsko je charakteristické jisté opoždění vývoje za průměrnou kulturní krajinou, a to na různých časových škálách a v různých typech vegetace.

11 Vegetace a flóra Lesnaté území (lesnatost 60 %) s dobře zachovanými porosty smíšených listnatých lesů mírně teplých oblastí (smíšené doubravy, dubohabřiny), s pronikáním teplomilných prvků na výslunných azonálních stanovištích (především na údolních svazích) a s květnatými bučinami ve vyšších polohách a na stinných svazích. Pro Křivoklátsko je charakteristické jisté opoždění vývoje za průměrnou kulturní krajinou, a to na různých časových škálách a v různých typech vegetace. Rynholec, severní okraj CHKO Křivoklátsko (Rakovnicko): Přelom pozdního glaciálu a holocénu charakterizuje ve zkoumaném území naprostá dominance borovice lesní. Borovice (spolu s břízou) tehdy nesporně zaujímala jak extrémní, tak i průměrná mezická stanoviště. Mimořádné množství uhlíkových partikulí v sedimentu poukazuje na vysokou frekvenci požárů, jejichž výskyt byl podmíněn nejen relativně kontinentálním preboreálním klimatem (Ložek 1973, 1999), ale jistě také charakterem lesní vegetace spřevažující borovicí. Zřejmě také proto není s nástupem holocénu ve zkoumaném území spojen prudký pokles křivek většiny bylin (viz např. křivku Artemisia), jak je běžné u většiny pylových diagramů na našem území. Hranice mezi biostratigrafickými zónami DR3 a PB je velmi neostrá a její přesné stanovení bylo možné až na základě výsledků statistické analýzy (CONSLINK) a na základě radiokarbonového datování. Ve znamení absolutní dominance borovice v lesních porostech není jen úplný počátek holocénu, ale také celá jeho starší polovina. V kombinaci s výsledky analýzy mikroskopických uhlíků můžeme důvodně předpokládat, že se v regionální vegetaci vyvinul dlouhodobě stabilní stav, který předpokládal pravidelné požáry a který proto můžeme nazvat požárovým klimaxem. Jakou roli hrály v jeho udržování populace mezolitických lovců a sběračů se v tomto případě můžeme pouze dohadovat. Pokorný in Kolbek (ed.) 2003

12 Vegetace a flóra Lesnaté území (lesnatost 60 %) s dobře zachovanými porosty smíšených listnatých lesů mírně teplých oblastí (smíšené doubravy, dubohabřiny), s pronikáním teplomilných prvků na výslunných azonálních stanovištích (především na údolních svazích) a s květnatými bučinami ve vyšších polohách a na stinných svazích. Pro Křivoklátsko je charakteristické jisté opoždění vývoje za průměrnou kulturní krajinou, a to na různých časových škálách a v různých typech vegetace. Lesy - černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-carpinetum) - lipové bučiny (Tilio cordate-fagetum) - habrové javořiny (Aceri-Carpinetum), místy s tisem červeným (Taxus baccata) - U Eremita, Týřov, Dubensko - teplomilné doubravy s mochnou bílou (Potentillo albae-quercetum) - kyselé doubravy (Viscario-Quercetum, Molinio-Quercetum)

13 Vegetace a flóra Xerotermy, skály, sutě Známým fenoménem Křivoklátska jsou tzv. pleše: enklávy nelesní vegetace s xerotermními druhy na hranách výslunných svahů. Rostou zde například skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus), řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica), třemdava bílá (Dictamnus albus), kavyl Ivanův (Stipa pennata), koniklec luční (Pulsatilla pratensis), chrpa chlumní (Centaurea triumfettii), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago).

14 Vegetace a flóra Xerotermy, skály, sutě Na skalách roste hojně tařice skalní (Aurinia saxatilis), na severních svazích bázemi bohatých skal (spility, paleoandezity) perialpínské společenstvo pěchavy vápnomilné (Sesleria caerulea) a lomikamene vždyživého (Saxifraga paniculata). Na bázemi bohatých nelesních sutích se vyskytuje vegetace pohyblivých sutí s konopicí úzkolistou (Galeopsis angustifolia).

15 Vegetace a flóra Louky Vedle standardních lučních společenstev kulturní krajiny (Calthion, Dechampsion, Arrhentatherion) se zde vyskytují i druhově bohaté kulturně reliktní kostřavové louky s mochnou bílou (Potentillo albae-festucetum rubrae) z pomezí svazů Arrhenatherion, Violion caninae a Molinion. Rostou především ve vyvýšených partiích nivy Berounky s písčitější půdou. Gentianella campestris subsp. baltica

16 Mykoflóra klouzek žlutavý (Suillus flavidus) rašeliništní druh rostoucí u pramenů Klíčavy káčovka ploská (Biscogniauxia simplicior) vzácný saprofyt na stojících odumřelých kmíncích řešetláku

17 Mykoflóra klouzek žlutavý (Suillus flavidus) rašeliništní druh rostoucí u pramenů Klíčavy káčovka ploská (Biscogniauxia simplicior) vzácný saprofyt na stojících odumřelých kmíncích řešetláku

18 Causa holosericea CHKO Křivoklátsko Fauna bezobratlí měkkýši: Bulgarica cana Bohatá lesní společenstva s náročnými druhy jako vřetenatka šedá (Bulgarica cana), jehlovka hladká (Platyla polita), vřetenovka hladká (Cochlodina orthostoma), žebernatěnka drobná (Ruthenica filograna) nebo vřetenatka lesklá (Bulgarica nitidosa), která je neoendemickým druhem povodí Berounky. Na vrcholových sutích zuboústka sametová (Causa holostericea), vzácně i hrotice obrácená (Balea perversa).

19 Fauna bezobratlí měkkýši: Pupilla sterri Vzácné druhy xerotermních stanovišť zrnovka třízubá a žebernatá (Pupilla triplicata, P. sterri). Z vodních druhů je významnější výskyt velevruba tupého (Unio crassus), který zde má stabilní populaci.

20 Fauna bezobratlí Pavouci Řada významných xerotermních druhů, např. stepník rudý (Eresus cinnaberinus), nebo Anyphaena furva, na sutích skákavka Neon laevis, na šěrkových náplavech Berounky vzácný specialista slíďák skvrnitý (Arctosa maculata), častější jen v Podbeskydí.

21 Fauna bezobratlí Brouci Aesalus scarabeoides Významný výskyt druhů vázaných na staré stromy a trouchnivějící dřevo: roháč obecný (Lucanus cervus), roháček (Aesalus scarabeoides), tesařík obrovský (Cerambyx cerdo), tesařík Necydalis ulmi, kovařík Limoniscus violaceus, vázaný na dutiny stromů, nebo chráněný páchník hnědý (Osmoderma eremita). Cerambyx cerdo

22 Fauna bezobratlí motýli Myrmekofilní modrásci bahenní (Maculinea nausithous), očkovaný (M. teleius) a černoskvrnný (M. arion) - m. rozchodníkový (Scoliantides orion) řídká xerofilní vegetace s Hylotelephium maximum Maculinea teleius Scoliantides orion

23 Fauna bezobratlí ostatní Na území CHKO Křivoklátsko se vyskytovaly oba naše druhy ploskorohů: p. pestrý (Libelloides macaronius) a p. žlutý (L. coccajus), který zřejmě v ČR již vyhynul. Libelloides macaronius Libelloides coccajus

24 Fauna bezobratlí ostatní Významným prvkem křivoklátské vodní fauny je rak kamenáč (Astacus torrentium), kriticky ohrožený druh, obývající některé menší vodní toky v prosperujících populacích. Rak říční (Astacus astacus) je dosti častý.

25 Fauna obratlovci obojživelníci Hojný je mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), vyskytují se tři druhy čolků (Triturus vulgaris, alpestris, cristatus), kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) nebo skokan štíhlý (Rana dalmatina). plazi Bohaté území s výskytem 4 druhů ještěrek a 4 druhů hadů, od teplomilných k podhorským: ještěrka zelená (Lacerta viridis), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) užovka hladká (Coronella austriaca), užovka podplamatá (Natrix tesselata), zmije obecná (Vipera berus).

26 Fauna obratlovci ptáci Hojné jsou citlivější lesní druhy: čáp černý (Ciconia nigra), včelojed lesní (Pernis apivorus) nebo jestřáb lesní (Accipiter gentilis), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), holub doupňák (Columba oenas), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius). Dále všechny 4 naše druhy lejsků, skřivan lesní (Lullula arborea). Na skalách hnízdí výr velký (Bubo bubo).

27 Fauna obratlovci savci Vzhledem k historickému vývoji je Křivoklátsko tradičně oblastí lovné zvěře především vysoké. V současné době jsou v území vysoké stavy jelenů (Cervus elaphus) a prasat (Sus scrofa), méně početná je zvěř srnčí (Capreolus capreolus). Vysazen byl muflon (Ovis musimon), daněk (Cervus dama) a jelen sika (Cervus nipon). U vod se vyskytuje vydra říční (Lutra lutra). Součástí fauny se však stal i norek americký (Mustela vison). Jen velmi vzácně pozorován rys (Lynx lynx).